Skip to main content

Full text of "České postilly, studie literarně a kulturně historická"

See other formats 


.^^^. 


Jm  ■ 


?l^ 


^^. 


í^ 


-v-^^> 


íí%S 


m^M 


t      I 

!/»   . 

Purchased  for  the 
LiBRARY  of  the 

UNIVERSITY   OF    TORONTO 

froin  the 

KATHLEEN  MADILL  BEQUEST 

L  .                                                                                       'fc^ 

i5ř     ^ 

i^    1 

j    XZ'* 

;^    "v^ř^                               -d   ^^1^1 

£ 

1l^        tti 

1  ^'-.                    ^':.                 i  ^^ 

kt>     »ř^ 

t^ 

I  tf^     US) 

3t          ÍL'í^_      i 

2 

L     M 

dl 

mJ 

^^M  ^^^^BE"                       ^^^I 

f                  ^#1             m'-^# 

^--'^^  4jr  .w»'^ 

^': 


^'. 


4jr% 


u^ 


'%K^ 


Digitized  by  the  Internet  Archive 

in  2011  with  funding  from 

University  of  Toronto 


http://www.archive.org/details/eskpostillystLÍpOlmjbi 


SPISUV 


Poctěných  Jubilejní  Cenou 


KKÁL.  ČESKÉ  SPOLEČNOSTI  NAUK  V  PRAZE 


ČÍSLO  :xii. 


Prof.    HYNEK    HRUBÝ: 


eEgKK    POSTlIilxY 


v  PRAZE 

NAKLADKSI     JUIULEJNÍIK)    FONIU      KIJAI,.    ('"K>;KK    SPOIíKČNOSTI     NAIK. 

IIMII. 


ČESKÉ  POSTILLY 


STUDIE  LITERÁRNÉ  A  KULTURNÉ  HISTORICKÁ. 


NAPSAL 


HYNEK  HRUBÝ, 

professor  c.  k.   vyšší  realky  v  Kutné   Hoře. 


^ 


/im^^o  /i4f€^ 


SnSŮV  POCTĚNÝCH  JUBILEJNÍ  CENOU  KRÁL.  ČESKÉ  SPOLEČNOST:  NAUK 

ČÍSLO  XIL 


(JENA    KOR.    4..10. 


V  PRAZE. 

NÁKLADEM    JUBILEJNÍHO    FONDU    KttÁL.    ČESKÉ    SPOLEČNOSTI    NAUK 

1901. 


Nález 

O  spiso   p.  piof.  H.  IIrub('ho   ,,0  českých  postillách"  se  zvláštním   dodatkem 

o  postille  Rokycanově,  který  ve  lliutě  dtipadlé  dne  31.  prosince  1900  účastnil 

se  soutěže  o  honorář  z  jubilejního  fondu. 


Královská  Česká  Společnost  Nauk  ve  schůzi  dne  1.  května  19()1 
konané,  vyslechši  posudky  zde  níže  uvedené,  usnesla  se  jmenovaný 
spis  p.  prof.  H.  Hrubého  poctiti  honorářem  z  jubilejního  fondu  pro 
vědeckou  liteiaturu  českou  a  vydati  jej  nákladem  téhož  fondu. 

V  Praze,  dne  1.  května  1901. 


Za  Královskou  Českou  Společnost  Nauk: 
Dr.  V.  E.  Mourek,  W.  W.   ryt.  Tomek, 

hl.  tajemník.  předseda. 


Posudky 

o  rukopisné    práci,    nadepsané:    ,,0    českých    postillách"    a    opatřené   heslem 
„Pravdou  k  zivotu^^   (stran    J54),    jakož  i  o   dodatku:     Kuzšířená  stať    o  postille 

Rokycanově  (stran  170). 

I. 

Slavná  Král.  česká  společnost  nauk  ~  podle  přípisu  svého  hlav- 
ního tajemníka  p.  prof.  dr.  V.  Mourka  ze  dne  12.  ledna  1901  č.  7  — 
vznesla   na  mne  čestný   úkol,  abych  jí    podal    i)osudek   o  dvou   ruko- 


pJHiiýcli  pracích,  nadepsaných  ,,0  českých  postillách'-^  a  ^^Jak  soudi 
Rokycana  v  postille  o  současných  poměrech  v  zemi  české'\  které  pod 
heslem  „Pravdou  k  životu"  k  soutěži  jubilejního  fondu  na  r.  1900 
byly  zaslány;  a  si.  Sj)olečnost  setrvala  při  své  žádosti,  i  když  jsem 
jí  úředně  oznámil,  že  mi  nejmenovaný  dosud  autor  obou  téch  rozprav 
je  povědom. 

Dovoluji  si  nyní  oznámiti  dále,  že  jsem  k  oběma  těmto  pracím 
kdysi  zavdal  podnět  a  že  jsem  o  obou  svým  časem  podal  příznivé 
úsudky  úřední. 

Posti lly  jednotlivé  v  písemnictví  českém  —  jako  i  v  písemnictví 
národů  jiných  —  jsou  ceny  nestejné  a  klesají  časem  tak,  že  čísti  je 
nebývá  ani  tomu  příjemno,  kdo  se  českým  písemnictvím  obírá  ex  professo. 
A  přece  je  třeba  poznati  jejich  obsah,  aspoň  do  jisté  míry.  Je  toho  po- 
třebí pro  historii  literární,  které  nemůže  stačiti  eklektické  poznání  postili 
jen  několika,  a  která  proto  musí  žádati,  aby  celé  toto  rozsáhlé  pole 
českého  písemnictví  bylo  ohledáno  a  zpracováno  monograficky;  a  je 
toho  dále  potřebí  pro  historii  kulturní,  neboť  v  postillách  uložili 
skladatelé  jejich  hojnost  narážek  na  život  svých  dob,  narážek,  které 
druhdy  ovšem  upřílišují,  ale  přes  to  přece  pro  kritického  badatele 
mnoho  poučného  obsahují.  Ku  práci  v  tomto  směru  pobízel  jsem 
opětné,  když  se  mi  k  tomu  naskýtala  příležitost,  a  z  podnětu  tako- 
vého vznikly  také  obě  práce  nahoře  jmenované.  Schválil  jsem  je  svým 
časem  v  posudcích  mi  uložených,  a  vyslovil  jsem  i  přání,  aby  vyšly 
tiskem.  Nyní  pak,  podávaje  také  si.  Společnosti  žádaný  posudek,  ne- 
mohu jinak  než  opakovati,  že  řečené  práce  —  prvá  jako  velmi  dobrá 
monografie  literárně  historická,  druhá  jako  vítaný  příspěvek  k  historii 
kulturní  —  vytištění  zasluhují,  a  proto  doporoučím  je  si.  Společnosti 
k  vydání  z  fondu  jubilejního. 

Na  Kr.  Vinohradech  2:5.  dubna  1001. 

J.  Gebauer, 

řádný  čleu  Král.  ť.  8pol.  nauk. 


11. 


Autor  pečlivé  vážil  z  pramenů  samých,  přihlédaje  zároveň  k  hlavní 
literatuře  předmětu.  Těchto  pomůcek  často  sice  se  dovolává  způsobem 
až  příliš  hojným,  tíin  však  si  neusnadňuje  zkoumání  vlastního,  nýbrž 


je  potvrzuje.  Chvály  hodno  je  také,  že  práce  nepřestává  na  rozborech 
spisův  ojedinělých,  nýbrž  že  zpravidla  se  snaží  prohlédati  k  individu- 
alitě spisovatele  celého,  k  rázu  doby,  z  níž  vyrostl,  i  k  časovým  ten- 
dencím, v  jejichž  službách  stál. 

Nad  jiné  důkladná  je  rozšířená  stať  o  postille  Rokycanové,  ač 
svou  obšírností  se  vymyká  ostatní  osnově  celkové  :  také  zejména  věk 
XV.  a  XVIII.  mají  mnoho  pozoruhodného.  Za  to  doba  předhusitská 
měla  býti  probrána  poněkud  zevrubněji,  a  také  větší  pozornosti 
zasluhovala  analogická  produkce  na  Slovensku  v  století  XVIII. 


V  Praze  dne  22.  břtízna  1901, 


Dr.  Jaroslav  Vlček, 

raimoř.  člen  Král.  Č.  Společnosti  Nauk. 


^Připomenutí.  Druhá  práce,  totiž  dodatek,  pojednávající  o  kulturně  histo- 
rické stránce  lyostllly  Rokycanovy,  vložena  jest  celá  pro  souvislost  do  spisu 
„O  českých  postillách"  na  str.  73 — Í50  a  jest  opatřena  nadpisem:  „Jak  soudí 
Rokycana  v  postille  o  současných  poměrech  v  zemi  české?" 

Původem  svým  jest  spis  můj  prací  státní  (z  v.  1898)  a  dodatek  prací  pro 
slovanský  seminář  české  university  (z  r.  189G).  B.  Hrubý. 


I 


Prameny. 


I.  Spisy: 

Bassekmann  D.  Hkinr.,  Handbuch  der  geistlichen  Beredsamkeit,  Stuttgart 
1885.  —  Borový  Dr.  Klem,,  Ant.  Brus  z  Mohelmce,  Praha  1873.  —  Cruel  R., 
Geschichte  d.  deut.  Predigt  im  Mittelalter,  Detmold  1879.  —  Denis,  Konec  samo- 
statnosti české,  přel.  Vančura.  —  Dobrovský,  Gesch.  d.  bohm.  Sprache  u.  alt. 
Lit.,  Praha  1818.  —  Dudík  Běda,  Forschungen  in  Schweden,  Brno  1852.  —  Erben, 
Sebrané  spisy  Husovy  III.  (o  spisích  českých  M.  J.  Husi  a  jich  nynějších  pra- 
menech). —  GiNDELY  A.,  Gesch.  der  Gegenreformation  in  Bohmen,  Leipzg.  1894.  — 
GoLL  J.,  Quellen  und  Unters.  zur  Gesch.  der  bóhm.  Briider.  —  Helfert  Jos.  Alx 
svob.  pán,  M.  J.  Hus,  Novoč.  bibl.  XIX.,  Praha  1857.  —  Jireček  J.,  Ruko  vět  L, 
II.  (zkratka:  Jir.)  —  Jungmann  J.,  Hist.  lit.  č.,  2.  vyd.  1849.  (zkratka:  Jg.)  (Do- 
plňky Hanušovy  1869.)  —  Krummel  L.,  Gesch.  d.  bohm.  Reformation,  1866.  — 
Lechler  Gotthard,  Jan  Hus,  přel.  Bohumil  Mareš,  Pardubice  1891.  —  Linsenmayer 
A.,  Geschichte  der  Predigt  in  Deutschland  von  Karl  dem  Gr.  bis  zum  Anf.  der 
14.  Jh.,  Milnch.  1886.  —  Loesche  Georg,  Johannes  Mathesius,  I.  Bd.  Gotha 
1895,  II.  —  Mužík  Ant.,  Stručný  dějepis  literatur  slovanských,  Praha  1875.  — 
Palacký,  Děj.  nár.  č.  IIL,  IV.  ~  Rothe  Richard,  Gesch.  der  Predigt  hrsg.  von  Aug. 
Trumpelmann,  Břemen  1881.  —  Sabina,  Dějepis  lit.  československé.  ~  Spachta 
DoM.  Al.,  Homiletika  díl  I.,  Praha  1852.  —  Tomek,  Děj.  Prahy  IV.,  VIH.,  IX.; 
Děje  univ.  pražské  I.  —  Winter  Zigm.,  Život  církevní  v  Čechách  L,  II.;  Kulturní 
obraz  čes.  měst  II.  —  Vlček  J.,  Děj.  č.  lit.  — 


2.  Časopisy: 

Blahověst  1868,  1886.  —  Časopis  čes.  musea  (ČČM.):  1840,  1851,  1861, 
1863,  1874,  1875,  1878,  1879,  1881,  1884,  1885,  1888,  1891,  1892,  1893,  1895,  1896, 
1897,  1898,  1899.  —  Časopis  katol.  duchovenstva  (Č.  kat.  duch.)  1828,  1833,  1861, 
1862,  1864,  1870,  1871,  1875,  1876,  1877,  1888.  —  Český  časopis  historický  1896. 
a  1899.  1900.—  P^vangelický  církevník  1874,  1880,  1890.  —  Hlasy  ze  Siona  1863, 
1867.  —  Hus  1893.  —  Jahrbuch  der  Gesellsch.  fiir  die  Gesch.  des  Protestantismus 
in  Ósterreich  1880,  1882,  1888.  —  Krok,  listy  vědecké,  vyd.  Dasticb,  Novotný, 
Jubilejních  spisů  č.  XII.  1 


u 

Zoubek  1864.  —  Listy  fil.  1890,  1894,  1896,  1900.  —  Orloj,  národ,  evang.  ka- 
lendář na  r.  1898.  —  Osvěta  1875.  —  Pojednání  král.  čes.  učené  společnosti  1881, 
1890;  Sitzungsberichte  der  kgl.  bóbm.  Gesellsch.  der  Wiss.  1864.  —  Radhost 
(Palacký;  II.  -  Sborník  historický,  1885,  1886.  —  Slovenské  Pohlady  1887,  1890.  — 
Světozor,  list  pro  zábavu  a  poučení  (Příloha  k  Slovenským  novinám.)  1858  až 
^.S59.  _  Světozor  (Šimáčkův)  1892.  —  Věstník  čes.  akademie  1893,  1897,  1898, 
1899.  —  Zlatá  Praha  1898. 


3.  Slovníky: 

Ottuv  Slov.  nauč.  (XI.,  XII.,  XIV.,  XVII.).  —  Riegrův  Slovník  nauč.  (4.)  — 
Brorkhaus,  Conv.  Lex.  (13.)  —  Meyer,  Conv.  Lex.  (13.)  —  Aschbach  J.,  Allg. 
Kirchcnlexicon  (III.)  —  Herzog,  Realencyclopaedie  fíir  protest.  Theologie  und 
Kirche  12.  —  Wetzer  u.  Welte's  Kirchenlexicon,  Heft  90,  100,  101. 

Poznámka.  Přesnější  označení  těchto  pramenů  jest  v  práci  samé,  kde  jsou 
uvedeny  stránky  spisů,  časopisů  a  slovníku,  jakož  i  články  v  časopisech. 


ÚVOD.) 

Již  v  prvních  křesťanských  shromážděních  byl  výklad  písma 
sv.  podstatným  živlem  kázání;  v  prvních  dobách  církve  křesťanské 
čítaly  se  v  neděli  a  ve  svátek  při  mši  sv.  částky  z  evangelií 
a  epištol,  k  nimž  bud  biskup  sám  nebo  jiný  kněz  připojoval  vý- 
klad a  napomenutí.  Pro  výklady  písma  sv.  ujal  se  záhy  název 
ó^iUa,  který  značil  původně  shromáždění  za  účelem  rozhovoru,  potom 
křesťanské  vyučování  shromážděného  lidu ;  podnět  k  zavedení  slova 
tohoto  do  církevní  terminologie  zavdalo  asi  místo  ve  Skut.  Ap.  20, 
11.  íxavóv  ze  ó^Urjaag.  Výklad  částí  písma  sv.  (homilie)  děl  se  pů- 
vodně ve  způsobu  důvěrné  rozmluvy  a  směřoval  k  poučení  a  napome- 
nutí posluchačův;  později  byla  to  duchovní  přednáška,  vztahující  se 
k  nějakému  oddílu  písma  sv.  (perikopě)^  s  účelem,  aby  příslušný 
oddíl  byl  prakticky  vysvětlen.  Název  „homilie"  nabyl  pak  širšího  vý- 
znamu pro  kázání  vůbec.  Latiníci  užívali  k  označení  křesťanského  ká- 
zání výrazu  „sermo",  který  odpovídá  úplně  řeckému  óniXía;  vedle 
toho  užívali  ještě  slova  „tractatus".  Částky  písma  sv.,  které  byly 
vykládány,  vybírány  byly  z  počátku  výhradně  ze  Starého  Zákona; 
později  se  připojovalo  též  místo  z  Nového  Zákona,  ale  také  ještě 
v  pozdější  době  měl  v  té  věci    Starý    Zákon    přednost   před  Novým. 


^)  K  úvodu  užil  jsem  těchto  pramenů  v: 

R.  Cruel,  Gesch.  der  deut.  Predigt  im  Mittelalter,  Detmold  1879,  2,  38 
a  si.,  123  a  si.,  533  a  si.  —  ItoniK,  Gesch.  der  Predigt  2 — 7,  14  a  si.,  24  a  si., 
43,  77  a  sL,  15.5  a  si.,  179,  181—182.  —  Dom.  Al.  Špachta,  Homiletika,  díl  1. 
v  Pra2?e  1852,  L,  5.  —  Dr.  Hérzog,  Realeiicyklopádie  fiir  protest.  Theologie  und 
Kirche  12.  Bd.,  s.  80.  —  Wetzer  u.  WELrE's  Kirchenlexicon  2.  Aufl.  1896,  Heft: 
90  (s.  321  a  sL),  100  (s.  104),  101  (s.  239—2  40).  —  Brockuads,  Conv.  Lex.  13. 
Bd.  1895,  s.  316;  Meyer,  Conv.  Lex.  13.  Bd.  1866,  s.  161,  Otto,  Slov.  nauč. 
sv.  11,  527;  RiEGER,  Slov.  nauč.,  4.  díl  718—719.  —  Časopis  katol.  ducho- 
venstva 1876,  s.  2-'5 — 226.  —  Předmluva  k  1.  dílu  Desoldova  pře- 
kladu Goffinovy  postilly  z  r.  1875,  str.  VIL 

1* 


IV 

Určité  perikopy  nebyly  tehdy  ještě  seřazeny,  nýbrž  výběr 
záležel  na  biskupovi.  Částku  písma  sv.  vyložiti,  aby  jí  shromáždění 
rozumělo,  a  o  pravdách  v  ní  skrytých  poučovati,  bylo  hlavním  úkolem 
kázání.  Pokrok  v  kazatelství  způsoben  byl  Oripjenem.  Tento  roze- 
znává didaktický  a  parenetický  způsob  kázání,  pro  oba  má  pak  vše- 
obecný výraz  ,,prophetia".  Kazatel  má  dle  Origena  i  vysvětlovati  i  za- 
hřívati; hlavním  jeho  úkolem  jest  ovšem,  přivésti  posluchače  k  po- 
rozumění písma  sv.  ;  co  do  formy  Origenes  žádá,  aby  bylo  kázání 
prosté,  bez  umělkovanosti.  V  kázáních  svých  Origenes  podal  souvislá 
vysvětlení  textův. 

S  povýšením  křesťanství  na  náboženství  státní  povzneslo  se  také 
kázání,  které  se  stalo  věcí  aesthetického  požitku,  což  vlastní  službě 
boží  bylo  často  na  újmu.  Základem  kázání  byl  stále  biblický 
text.  Výjimku  činí  homilie  Makaria  staršího^)  (4.  stol.), 
které  jsou  však  spíše  vzdělavatelnými  řečmi  k  mnichům.  V  době  této, 
zvláště  v  pozdější  době  4.  století,  vyvíjel  se  též  systém  perikop. 
Co  do  formy  chybělo  kázáním  ještě  přesné  logické  seřazení  a  methoda. 
Vrcholu  dostoupilo  posvátné  řečuictví  té  doby  ve  sv.  Janu  Zlato- 
ústém. Od  něho  jest  nejvíce  homilií,  které  se  skládají  z  úvodu  a  ze 
dvou  částí:  1.  z  vlastního  vysvětlení,  2.  z  morálně  parenetického  závěru. 
V  polovici  5.  století  Leo  Veliký  spojil  starou  školu  oratorskou 
s  novou  vzdělavatelnou.  Po  něm  vynikl  zvláště  v  homiletické  litera- 
tuře Kehoř  Veliký,  jenž  zavedl  úplný  systém  perikop  evan- 
gelických i  epištolních  a  proslul  svými  40  homiliemi  na 
evangelické  perikopy  rozličných  neděl  i  svátků.  V  nich  Řehoř  podává 
obyčejně  historický  a  doslovný  smysl  perikopy,  a  pak  hledá  smysl 
tajný,  morální  a  allegorický.  Století  7.  a  8.  jest  dobou  svěžího  kře- 
sťanského života  v  církvi  západní;  Běda  Venerabilis  vykládá 
text  písma  velmi  důkladně  a  applikuje  výklad  svůj  na  mravní  život 
věřících.  (33  Homiliae  aestivales  de  tempore,  32  Homiliae  aestivales  de 
Sauctis,  22  Homiliae  quadragesimales.) 

Homilie  církevních  otců  —  homilie  p  a  t  r  i  s  t  i  c  k  é  —  byly 
základním  kamenem  homiletické  literatury  pozdější.  Dle  nich  se  často 
vykládalo,  z  nich  se  často  citovalo.  ^*j 


^)  Vydány  nejprve  od  W.  Morela  v  Paříži  1569,  lépe  od  J.  G.  Pritusa 
v    Lipsku     1699    a    1714    v    8".   Zčeštil   je     J.    Vlčkk    (60    homolií    duchovních). 

^)  Homilie  vůbec  délí  se  na  analytickou  (nižší)  asynthetickou 
(vyšší).  H.  analytická  vysvětluje  určitý  oddíl  písma  sv.  část  po  části,  a  ne- 
stará se  o  jednotnost  myšlenek.  H.  synthetická  stanoví  určité  východiště» 
z  něhož    obsah    příslušného     oddílu    písma    sv.  Y}světlnje,   a  tím  přechod   činí  ke 


Velikou  zásluhu  o  rozvoj  kazatelství  má  Karel  Veliký.  Za- 
vedl pravidelná  farní  kázání  o  nedělích  a  svátcích,  kdežto 
dříve  byl  jen  biskup  povinen  kázati.  Alcuinovi  uložil,  aby  zrevi- 
doval a  opravil  sbírku  perikop  (lectionarium).  Chtěl  též,  aby 
kazatelé  měli  sbírku  kázání,  připravenou  k  bohoslužbě ;  proto  na  jeho 
rozkaz  Paulus  Diaconus  složil  homiliář,  obsahující  patristické 
homilie^  seřazené  dle  pořádku  roku  církevního. 

Homiliář  tento  můžeme  zváti  první  postillou.  Slovo 
„postilla"  vysvětluje  se  stažením  prvních  slov  z  „Post  illa  verba 
textu s",  čímž  i)Očínal  se  po  přečtení  textu  výklad.  Tak  po- 
vstalo substantivum  postilla,  které  značilo  soubor  výkladů  ne- 
dělních a  svátečních  perikop.  Někteří  tvrdili,  že  zmíněný 
homiliář  byl  skutečně  již  za  Karla  Velikého  nazván  postilllou. 
R.  Cruel,  Herzog  a  jiní  však  dokazují,  že  byl  tak  nazván  až 
později.  Dle  Cruela  název  „postilla"  dá  se  doložiti  teprve 
počátkem  13.  století,  když  Nicolaus  Trivettus  ve  své  kro- 
nice anno  1228  praví  o  arcibiskupovi  Štěpánu  z  Canterbury:  „Hic 
super  bibliam  postillas  feciť^  a  anno  1238  o  biskupovi  Alexandru 
z  Castres :  „Super  psalterium  postillas  scripsit".  (Du  Cange  etc. 
Glossarium  manuále  V.,  395.)  Pojem  slova  „postilla"  se 
rozšiřoval,  a  užívalo  se  ho  nejen  k  pojmenování  výkladů  perikop, 
nýbrž  též  při  výkladech  celých  biblických  knih.  „Posti  1- 
lare"  značilo  pak  ve  středověku  psáti  béžné  vysvětlení  biblických 
knih.  Výklady  následovaly  z  pravidla  bezprostředné  po  každém  verši 
textu.  Byly  to  postilly  v  širším  smyslu;  z  nich  jsou  nejvzác- 
nější postilly  Mikuláše  z  Lyry^^j,  proslulého  exegeta  (nar.  v  2. 
polovici  13.  století  v  Lyře  [Liře]  v  Normandii),  přívržence  scholastiky, 
jenž  hledí  v  nich  vypátrati  a  doložiti  přesný  sm\sl  slov  Písma  sv. 
a  jen  někdy  snaží  se  vyložiti  též  mystický  smysl  jejich  (intendo 
circa  litteralem   sensum  insistere  et  paucas  valde  et  breves  expositi- 


kázání,   od   něhož  se  liší  tím,  že  obsahu  celé  perikopy  v  jedné   myšlence  ne- 
soustřeďuje. 

*)  „Postillae  perpetuae  in  Vetus  et  Novum  Testamentům"  (5  sv.,  Řím  1471 
až  1472).  —  V  univ.  knihovně  v  Praze,  v  rukopise  XVII  C 20  (pap.,  fol.), 
jest  překlad  výkhidu  Mikuláše  z  Lyry  na  evangelium  sv.  Matouše. 
Po  dlouhé  předmluvě  (6  listů,  „Przemluwa  myftra  slowutneho  Mykulaíle  rzecze- 
neho  Lyra  na  cztwero  cztenye')  následuje  „Wyklad  zwelyczeneho  myftra  a  vczytele 
pyíma  Swateho  MykulaíTe  rzeczeneho  Lyra  na  przemluwu  prwny  gyzto  vczynyl 
Swaty  Jeroným  w  Cztenye  íwatelio  Mathuírye" ;  pak  jest  výklad  na  2.  předmluvu 
sv.  Jeronýma  a  po  té  následuje  teprve  výklad  sám  na  ev.  sv.  Mat.  Jak  Dobkovský 


VI 

ones  mysticas  aliquando  interponere  licet  raro). '")  Na  hrobe  Mikuláše 
z  Lyry  bylo  napsáno :  „p  o  s  t  i  1 1  a  v  i  t  B  i  b  1  i  a  ad  litteram  a  principio 
usque  ad  finem". 

V  Německu  objevily  se  před  dobou  reformační  knihy  náboženské, 
které  mají  název  „plenarium".  (Dr.  J.  Alzog,  Die  deutschen  Ple- 
narien  im  15.  und  zu  Anfang  des  16.  Jahrh.  (1470 — 1522)  Freiburg 
1874,  Č.  kat.  duch.  1876.)  Plenarium,  t.  j.  plenarium  Missale  značí 
v  užším  smyslu  německý  překlail  mší  svatých  za  celý  rok  připada- 
jících s  výkladem  čili  glossoii  epištol  a  evangelií,  s  nábožnými  písněmi 
atd.  V  širším  smyslu  patří  k  p  1  e  n  a  r  i  í  m  též  p  o  s  t  i  1 1  y.  Ná- 
pisy těchto  knih  v  německém  jazyku  bývají  tyto:  „Ein  Plenari"  nebo: 
„Ewangeli  und  Epistel",  „Ewangelibuch^',  zřídka:  „Postili".  Z  veli- 
kého počtu  vydaných  plenarií  patrně  vysvítá,  že  katolický  lid  v  Ně- 
mecku pilně  v  nich  čítal,  tak  jako  u  nás  v  Čechách  ,,Postilla"  bývala 
knihou  mezi  lidem  oblíbenou.  V  německé  literatuře  udržel  se  titul 
„Plenarium'*  až  do  reformace.  S  knihou  tištěnou  v  Basileji  r.  1522 
s  názvem:  „Das  new  Plenarium  oder  Ewangelybuch"  zmizel  asi 
tento  latinský  titul;  na  jeho  místo  nastupuje  titul  ,,Ewangelibuch", 
a  konečně  všeobecně  titul  ,,Postilla". 

Luther  zavedl  slovo  „postilla'*  u  protestantů  svým  výkladem 
bible ;  za  svého  pobytu  na  Wartburce  napsal  postillu  k  bohoslužeb- 
nému užívání  (zum  gottesdienstlichen  Gebrauch). 

PostiUy  byly  ve  středověku  knihy  nad  míru  důle- 
žité. V  nich  nalézal  lid  nejen  poučení  ve  věcech  víry,  nýbrž  i  ve 
věcech  týkajících  se  různých  poměrů  života  lidského.  Mnolié  z  nich 
jsou  obrazem  tehdejších  názorů  náboženských,  tehdejších  mravův 
a  zvykův,  nebot  obsahují  často  nejen  pouhé  výklady  příslušnýcli  pe- 
rikop, ale  i  zmínky  o  životě  současném,  hojné  narážky  a  polemiky; 
mnohé  postilly  mají  tudíž  velikou  cenu  kulturně  historickou. 
Mimo  bibli  byly  postilly  nejoblíbenější  čtení  lidu. 

Česká  literatura  jest  velmi  bohatá  postillami,  které  zvláště 
v  století  15.  a  16.  mají  dobu  svého  rozkvětu.  Podáme  obraz 
české  literatury  postiUové  a  oceníme  postilly  po  stránce  lite- 
rární^ při  čemž  přihlížeti  budeme  též  k  stránce  kulturně  historické 
i  k  názorům  theologickým  a  k  sporům  náboženským,  jež  v  nich  se 
obrážejí. 


vykládá  (Gesch.  d.  b.  Spr.  str.  223),  patřil  rukopis  tento   dříve  bibliotéce   Krum- 
lovské, kde  jej  nalezl  B  albín  a  podal  o  něm  zprávu  v  Bob.  docta  ITI  173. 

'•)  Paulus    Burgensis    (f    1453)    napsal  k  postillám  Mikuláše  /  Lyry    ^An- 
notationes". 


I. 
Doba   před   Husem. 

(Waldhauser,  Milic.) 

století  13.  a  14.  jest  v  západní  církvi  evropské  dobou  či- 
lého života  v  oboru  kazatelském.  K  tomu  přispívalo  hlavně 
mocné  vystoupení  četných  antihierarchických  stran, 
usilujících  o  reformaci  křesťanské  společnosti  již  od 
konce  století  12. 

Hnutí  to  vyšlo  z  jižní  Francie  a  přeneslo  se  odtud  do  Itálie, 
Německa  a  Nizozemí  i  šiřitelé  jeho  byli  Albigenští,  Katharové  a  Val- 
denští. Tyto  sekty  šířily  své  učení  horlivým  kázáním.  Proti  nim 
kázaly  zvláště  řády  mnichů  žebravých,  fratres  praedicatores.  ^)  Na- 
stala tedy  oi)posice  proti  církvi,  která  ve  středověku  představo 
vála  osvětu  a  pokrok.  Opposice  ta  z  počátku  dorážela  jen  na  vedlejší 
a  zevnější  formy;  při  tom  při  všem  národové  zůstávali  věrni  víře 
katolické;  také  nepopírali  jejích  dogmat,  než  jen  jisté  důsledky  krajní, 
a  neprotivili  se  moci  Říma,  než  jen  zlořádům,  které  přivodila  nad- 
vláda příliš  na  sebe  samu  spoléhající.  Lidé  jemného  svědomí  trpěli 
vždy  křiklavějším  odporem  mezi  ideálem,  který  kněží  kázali  světu, 
a  mezi  okolnostmi,  za  jakých  se  vykonávalo  jejich  panství;  ideje, 
v  jejichž  jméně  papežové  založili  svou  vládu,  odsuzovaly  jejich  cho- 
vání. Vůči  vzrůstající  o  p  p  o  s  i  c  i  církev  slábla.  Ale  ani  ten- 
kráte národové  nepomýšleli  na  revoluci.  Poražení  nejpohoršlivéjších 
zlořádů,  trochu  vetší  samostatnost  pro  církve  národní,  těmito  opra- 
vami nesmělými  byla  vyčerpána  jejich  přání.  ^) 


')  Srovn.  Rothe,  Gesch.  d.  Predigt,  221—224. 
'^)  Denis,  Konec  samostatnosti  české,  str.  2 — 3. 


v  Čechách  Karel  IV.  a  arcibiskup  Arnošt  z  Par- 
dubic starali  se  o  povznesení  mravního  života  zvláště 
v  duchovenstvu;  podnět  k  tomu  zavdaly  spory  oplaty  za  obřady 
bohoslužebné,  které  vznikly  r.  1334  mezi  faráři  pražskými  a  mnichy 
žebravými.  Karel  povolal  r.  1358  z  Rakous  znamenitého 
kazatele  Konráda  z  Waldhús  čili  Waldhausera,  který  na  kázáních 
u  sv.  Havla,  později  v  Týně  přísně  vystupoval  proti  zlořádům  ve  stavu 
světském  i  duchovním.  J.  Vlček  píše  o  něm  (I.  50 — 51,  Dějiny  lit. 
čes.):  „Ostré  slovo  jeho  zasahovalo  i  kláštery,...  bujná  tehdy  se- 
meniska  nepravostí.  Text  o  falešných  prorocích  byl  jeho 
oblíbenou  látkou:  řečníkovy  výtky  s  kazatelny  před  tím  neslý- 
chané mířily  hlavně  proti  svatokupectví  řeholí  ženských, 
jež  za  novicky  přijímaly  pouze  dívky  s  hojným  věnem,  a  řeholí 
mužských,  které  prý  o  těla  zemřelých  bohatcův  „pro  své  kostely 
rvaly  se  často  jako  hladoví  dravci  o  mrchu'^;  jejich  zakladatelé,  kdyby 
z  hrobu  vstali,  nepoznali  by  svého  díla,  jež  z  dobrovolné  chudoby,  po- 
kory a  křesťanské  lásky  zvrhlo  se  prý  v  lakotu,  sobectví  a  pýchu,  atd." 

O  Waldhauserovi  vydal  Ferd.  Menčík  rozpravu  v  Pojednáních 
král.  čes.  společnosti  nauk  V  LU.,  v  Praze  1881;  podává  mnoho  po- 
učného o  kazatelském  tonu  Waldhauserové.  ,, Darmo  jste 
vzali,  darmo  dajtel^S  volal  prý  Waldhauser  na  svých  kázáních  proti 
mnichům,  kteří,  když  kázali,  volali:  „Dejte  nám  a  pomodlíme  se 
za  vás !''  ( Menč.  5. )  M  n  i  š  i  ž  e  b  r  a  v  í  naříkali  na  Waldhausera,  že  odvrací 
lid  od  poutí  k  tělu  sv.  Barbory  v  Prusku  (Menč.  7.)  ,•  na  den  sv.  Jana 
Ev.  (27.  pros.  1363)  řekl  mnichům  žebravým  do  očí,  že  jsou  jako  psi 
němí,  kteří  štěkati  neumějí.  Vytýkal  jim  ješitnost.  Peněz  prý  jsou  tak 
chtiví,  že  by  i  po  druhé  Krista  zaprodali.  (Menč.  9.) 

Tak  přísně  kázal  Waldhauser.  Byl  však  netoliko  proslulý  ka- 
zatel, nýbrž  i  dobrý  náboženský  spisovatel.  Psal  latinsky. 
K  žádosti  a  k  potřebě  studentů  pražské  university 
sepsal  obšírnou  latinskou  postillu,  která  se  zachovala  v  čet- 
ných rukopisech.  Palacký  (Radhost  II.,  str.  297 — 356)  zmi- 
ňuje se  o  rukopise  universitním,  kapitolním  a  musejním,  a  praví, 
že  v  e  s  t  a  r  ý  c  h  b  i  b  1  i  o  t  h  é  k  á  c  h  našich  p  o  s  t  i  1 1  a  \V  a  1  d  h  a  u  s  e- 
rova  vůbec  hojně  se  nachází  (str.  308).  MenCík  uvádí  z  dvorní 
bibliotheky  ve  Vídni  dva  exempláře  (č.  3691.,  3692.),  pak  rukopis  klá- 
štera Kotvického  č.  176.,  ve  sv.  Floriane  č.  334.  a  v  Lambachu 
č.  191.  B.  DuDiK  nalezl  mezi  klášterními  rukopisy  bibliotheky  v  Upsale: 
„Postilae  reuerendi  domini  Kuonradi.  Incipit:  ,,Postilla  studen- 
tiumsanctepragensis  universit  a  tis  etc."  (pap.,  fol.,  r.  1366) 


„Cat.  N.  Sermoiies  4.  (Bohem,  docta  III.  pg.  205.)"  (B.   Dudík,   For- 
schungen  in  Schweden  str.  318.) 

Ladislav  Klicmann  ve  Věstníku  čes.  Akademie  II.  1893 
(Zpráva  o  cestě  po  knihovnách  v  Rakousku  a  Německu . . .)  podává 
mnoho  zajímavých  zpráv  o  Waldhauserově  postille.  Rozeznává 
dvojí  vzdělání  její,  1.  obšírnější  a  2.  kratší  (post i  11  a  ac- 
curtata.) 

ad  1.  Postilla  Waldhauserova  (obšírnější)  jest  mezi  latinskými 
pracemi  předchůdců  Husových  nejrozšířenější.  Stala  se  majetkem 
širokých  kruhů  kněžských.  Crac.  Un.  1651  (rkp.  bibl.  univ. 
Jagellonské  v  Krakově)  obsahuje  pod  nadpisem  Postilla  stude n- 
cium  sancte  Cracoviensis  universitatis  bez  udání  autora 
kázání  na  určité  dni  adventní,  pro  každý  den  dvě  i  více  kázání  na 
evangelia  i  na  epištoly.  Kázání  na  text  evangelia  jsou  vesměs 
z  postili y  Waldhauserovy,  z  které  též  úvod  jest  vzat  doslovně, 
tak  že  původně  v  rukopise  docela  i  stálo:  ,,Pragensis^^  universitatis, 
kteréžto  slovo  nemnoho  pozdější  rukou  přepsáno  na  „Cracoviensis". 
Kázání  epištolní  nejsou  od  Waldhausera,  nýbrž  asi  od  nějakého  pol- 
ského kazatele.  Podobný  příklad,  jak  volně  spostillou  Wald- 
hauserovou  bylo  nakládáno,  podává  Wr.  Un.  I.  Q.  284  (rkp. 
univ.  knihovny  ve  Vratislavi),  ze  samého  již  konce  věku  14.  Dle  sta- 
rého nadpisu  v  XV.  stol.  máme  prý  před  sebou  „Postille  domini  Con- 
radi  Pragensis'^  Za  to  však  jsou  tu  mnohá  kázání,  která  ve  známé 
postille  nejsou,  a  ta,  která  jsou  společná,  připomínají  sice  Wald- 
hausera, ale  tak,  že  to  mohou  býti  pouze  výtahy  nebo  volná 
S{)racování  z  postilly  pražské.  Ani  tato  sbírka  však  není 
úplná. 

Vlastní  postilla  Waldhauserova  obsahuje  pouze 
,,Sermones  sacri'',  t.  j.  kázání  na  texty  evangelií  na  ne- 
děle a  svátky  Kristovy.  Dělí  sena  část  zimní  a  letní.  Hra- 
nicí jest  Hod  Boží  Velikonoční.  Mimo  některé  nedostatky  v  některých 
rukopisech  činí  všechny  rukopisy  dojem  pevně  ustáleného 
textu,  nehledě  ovšem  k  podřízeným  slohovým  změnám  nebo  interpo- 
lacím. Forma  postilly  jest  jako  celek  ustálená,  na  které  ve 
všech  různýrh  krajinách,  v  nichž  se  vyskytla,  od  Alp  švýcarských  až 
po  Odru,  ničeho  nebylo  podstatně  měněno,  tak  že  na  př.  i  rukopisy 
původu  notoricky  německého  mají  na  konci  kázání  Hodu  Božího  Veliko- 
nočního: ,,Unde  theutunice  et  bohemice  cantate  dicentes:  Boh  wsse- 
mohuczy/^ 


žádný  spis  ostatních  předchůdcův  Husových  ne- 
došel takového  rozšíření  jako[)ostilla  Waldhauserova. 
Nejen  v  Čechách,  na  Moravě  a  ve  Slezsku,  ale  i  v  Bavořích,  zvláště 
jižních^  a  v  obojích  Rakousích  byla  u  veliké  oblibě.  Nejjihozápadnější 
Klicmannovi  známá  stopa  jest  v  bibliotéce  kláštera  Svatohavelského 
ve  Švýcarsku,  nejsevernější  v  Karthouse  u  Frankfurtu  n.  Odrou. 

ad  2.  Postilla  accurtata  jest  výtah  z  veliké  postili y, 
který  samostatně  byl  užíván  a  parallelně  s  ní  se  rozšiřoval,  ac 
ovšem  mnohem  skrovnější  měrou.  Kíicman  nalezl  ji  ve  dvorní  a  státní 
knihovně  v  Mnichově  (Clm.  7015.),  a  tento  rukopis  představuje  mu 
2.  redakci  toho  výtahu,  obšírnější  než  rukopisy  vídeňské.  ^) 

Zajímavo  jest,  2e  i  ze  zkrácené  postilly  byly  činěny 
výtahy.  Mimo  Vídeň  zná  Klicmann  však  pouze  jediný  příklad  toho 
druhu,  v  Mnichově  Clm.  9733.,  Prothemata  magistři  Conradi 
de  Baltusa  per  circulum  anni,  obsahující  themata  (nikoli  pro- 
themata) zkrácené  postilly,  ač  počtem  ne  zcela  úphiá. 

Nejpatrnější  důkaz  oblíbenosti  postilly  Waldhauserovy  podává 
český  překlad  její  v  rukopise  01.  Lyc.  2.  IV.  7.  (stud.  kniliovna 
olom.),  o  němž  Jirečí^k  v  ČČM.  1861  pronesl  domněnku,  a  naposledy 
s  apodiktickou  určitostí  tvrdil,  že  prý  je  to  zbytek  české  postilly 
Milíčovy.  Kdy  byl  překlad  pořízen,  nesnadno  říci.  Rukopis  sám 
pochází  z  počátku  15.  století;  jest  velmi  pravidelně  psán, 
písmo  ukazuje  ještě  některá  elementy  ze  stol.  XIV.  Prvním  majetníkem, 
kterého  lze  vystopovati,  byla  ještě  v  stol.  XV.  nějaká  ve  své  důvěře 
sklamaná  dáma.  Ke  konci  téhož  století  přešel  rukopis  do  knihovny 
karthousy  Dolanské  u  Olomouce.  Překlad  není  ani  zcela  věrný, 
a n  i  z  c  e  1  a  v  o  1  n  ý,  a  č  t  e  s e,  ač  J  i  r  e  č  e  k  t  v  r  d  í  opak,  pěkně 
a  plynně.  (Dle  Klicmanna.) 

V  předmluvách  k  j  e  d  n  o  1 1  i  v  ý  m  kázáním  p  o  d  á  v  á  n  á  m 
Waldhauser  na  některých  místech  názory  toho  času. 
Tak  vypravuje,  že,  poněvadž  služobiií  rok  o  masopustě  vždy  se  po- 
čínal, v  tento  čas  čeleď  sobě  hledala  pána,  když  předešlý  s  ní  ne- 
milosrdné nakládal.  Při  neděli  Velikonoční  zmiňuje  se  o  tom,  kterak 
manželky  v  neděli  tuto  bijí  manžele  své  metlami  nebo  rukou,  což 
nazývalo  se  „schmeckostern" ;  v  tu  neděli  nosívali  též  do  kostela  vodu 
a  mléko  k  posvěcení.  Tak  referuje  Menčík,  1.  c.   13 — 14. 


')  Mrnčík  (1.  c.  str.  14.)  zná  rukopisy   dvorní  knihovny    vid.  c.  37*22,  4385, 
obsahující  skoro  jen  citáty,  určené  patrně  pro  zniilejší  kazatele. 


Karásek  v  předmliivé  k  vydání  některých  kázání  Petra  Chelči- 
ckého  (Comenium  III.)  referuje  na  str.  IX. — X.  o  Postille  dvorní 
bibl.  č.  3691:,  ,,Postilla  pragensium,  magistři  Chunradi 
de  Walthauser'^  Na  str.  86.  počíná  se  výklad  takto:  Simile  est 
regnum  celorum  liomini  etc.  Matheus  20.  In  hodierna  dominica,  quae 
vocatur  dominica  in  septuagesima,  sancta  mater  nostra  ecclesia  duo 
tempora  miserabilia  reputat . . .''  Když  byl  dábel  svržen,  se  snažil 
svésti  prvního  člověka.  Hospodář  jest  Bůh,  který  se  o  vše  stará ;  vi- 
nice skládá  se  z  množství  rév,  rovněž  duše  z  mnohých  schopností. 
Výklad  o  smyslech :  „Deus  conducit  operarios  in  vineam  suam,  tum 
iusticiam  suam  dědit  in  sensibus  nostris  non  propter  suam  utilitatem 
sed  propter  nostram.^^  My  jsme  povoláni  k  slávě  boží ;  nedostojíme-li 
své  povinnosti,  jak  obstojíme  před  tváří  boží?  Sv.  Ěehoř  vykládá 
jednotlivé  hodiny  takto :  Ráno  nebo  první  hodina  světa  byla  od  Adama 
až  k  Noemovi,  třetí  od  Noema  do  Abrahama,  od  Abrahama  až  do 
Mojžíše  šestá,  od  Mojžíše  až  do  příchodu  Páně  jedenáctá.  Prvních 
jedenáct  hodin  pracoval  na  vinici  Páně  lid  israelský.  V  jedenáctou 
hodinu  povolal  Bůh  pohany.  Nebo  se  může  rozuměti  těmto  hodinám 
jako  věku  lidskému  (puericia,  adolescencia,  plenitudo  roboris,  senectus) ; 
po  té  vypočítává  Waldhauser,  kteří  v  kterém  věku  vstoupili  na  vinici 
boží.^  Tolik  ku  poznání  výkladů  Waldhauserových. 

Klementinský  rukopis  IB33  (Postylla  Conrady  de  tempore) 
patřil  kdysi  knihovně  kláštera  Třeboňského.  Přinesl  jej 
tam  bibliofil  Oldřich  Kříž  z  Telče,  vstupuje  do  kláštera  r.  1478. 
Rukopis  je  z  let  1377-84.  (ČČM.  1896  (Fr.  Mareš,  Lit.  působení 
kláštera  Třeb.),  Věstník  české  Akad.  1897  (Truhlář,  Paběrky 
strana  472.) 

O  Waldhauserově  postille  píše  též  Dr.  Ant.  Linsenmayer  ve 
spise  „Geschichte  der  Predigt  in  Deutschland  von  Karl  dem  Grossen 
bis  zrnu  Ausgange  des  14.  Jh."  Munchen  1886.  O  výkladech 
Waldhauserových  praví,  že  se  řídí  slovo  od  slova  bibli- 
ckým textem,  že  se  pohybují  v  allegoricko-moraln  ích 
narážkách  a  jednotlivosti  že  jsou  vesměs  rázu  scho- 
lastického. Vysvětlení' textu  předchází  krátké  exordium,  jemuž 
kazatel  předesílá  častěji  ještě  úvod,  od  něho  „prothema"  na- 
zvaný. (465.)  Podivno  jest  však,  že  Linsenmayer  neuznává 
Waldhausera  za  předchůdce  husitství,  proto  prý,  že  ve- 
směs důsledně  zachovával  učení  církve.  To  však  není  důvodem, 
proč  bychom  ho  nenazývali  předchůdcem  husitství;  nejedná  se  tu 
přece   o   odchýlení    od   církve,   —   vždyť   ani    Hus   se  neodchýlil,  — 


nýbrž  jeduá  se  o  myšlenky  mravokárné,  o  snuhu,  napraviti  mravy 
a  obroditi  církev  pokleslou  v  hlavě  a  v  údech;  to  byla  snaha  hu- 
sitství, a  počátky  této  snahy  jeví  se  rozhodně  u  Waldhausera. 

Příklad  Waldhauserův  povzbudil  jiného  znamenitého  kazatele  té 
doby,  Moravana  Milice  z  Kroměříže.  Byl  to  muž  ducha  téměř  proro- 
ckého, který  hroze  se  mravní  zkázy  své  doby,  jevící  se  v  bezmérné 
pýše  a  lakotě,  předpovídal  příchod  Antikristův  a  konec 
světa,  a  uchvacoval  Český  lid  silou  svého  ohnivého  přednesu.  Jeho 
význam  tkví  v  živém  slovu  jeho  kázání;  literární  činnost 
jeho  není  tak  skvělá,  jako  kazatelská,  neboť  byl  muž  inspirace, 
muž  slova.  (Vlček  L,  51. — 52.)  Půvab  jeho  kázání  nezáležel 
tak  v  jasnosti  myšlenek  a  v  trefné,  často  peprné  přiro- 
zené pravdivosti,  jak  to  bylo  při  Konrádovi,  nýbrž  ve 
zbožné  vroucnosti  a  obraznosti  s  mystickým  nádechem 
a  v  mravní  nadšenosti.  Právě  jeho  význam  jako  českého  ka- 
zatele a  jeho  láska  k  českému  lidu  činí  ho  duchem  příbuzná 
Husovi.  (Lechl&r,  Hus,  str.  9.,  12.)  Co  se  jeho  spisovatelské 
činnosti  týče,  napsal  česky  jen  několik  modliteb  po  kázání;  z  la- 
tinských jeho  spisů  vynikají  zvláště  jeho  ^05^/%.  Palacký  (Radhost  II., 
str.  321.)  domnívá  se,  že  Milic  vydal  českou  postili u,  která  prý 
byla  později  vytištěna,  což  soudí  z  Koniášova  „Klíče  či  Rejstříku 
kuih  zapovězených".  Dokládá  ovšem:  „Nám  však  není  o  žádném 
exempláři  vědomo."  Též  Jungmann  tak  soudil.  (Hist.  lit.  č.,  2.  vyd. 
1849,  str.  39.)  I.  J.  Ha.mš  opravuje  tuto  domněnku  v  Dodatcích 
a  doplňcích  k  Jg.  Hist.  1.  č.  (I.,  Praha  1809,  str.  21.)  na  základě 
referátu  J.  Jirečka  v  Lit.  oznamovateli  Časopisu  kat.  duch.  1864, 
str.  318 — 320.  Citát  z  „Klíče'^  Koniášova  jest  mylný,  neboť  zápověď 
týká  se  nikoli  Postilly  Milíčovy,  nýbrž  „Knih  o  zarmouceních  velikých 
církve  a  o  antikristovi  a  jeho  sedmi  ranách*'  vydaných  od  Pavla  Byd- 
žovsKÉHo  a  Bmivciiio  z  Licka  a  prohlášených  od  těchto  omylem  za 
dílo  Milíčovo. 

V  novější  době  dokázal  L.  Klicmann  v  Listech  filol.  XVII.,  29, 
ve  studii  o  Milíčovi,  že  „Knihy  o  zarmouceních  etc.''  nesložil  Milíč, 
nýbrž  Jan  z  Příbramě  v  1.  1427 — 1429.  Viz  též  Ottův  Slov.  naučný 
XVII.,  str.  341. 

Klicmann  podává  ve  Věstníku  čes.  Akademie  (II.,  1893)  zprávu 
o  Mi  lícových  postillách.  Stěžuje  si,  že  jako  o  Waldhauserovi, 
také  o  Milíčovi  nemáme  žádné  monografie.  Literární  činnost  Milíčova 
byla  bohatější  než  Waldhauserova.  Z  postili  jeho  známy  jsou  dvě: 
Oratiae  Dei  íx  Abortirns.  Zajímavo  jest  však,  že  úplné  exempláře 


postilly  Gratiae  Dei  patří  poměrně  k  vzácnostem.  Na 
celé  cestě  po  knihovnách  v  Rakousku  a  Německu  nalezl  Klicmann 
(mimo  Prahu)  pouze  jediný  úplný  exemplář  ve  Wr.  com.  (v  městské 
knihovně  ve  Vratislavi)  1187  a  1188;  druhý,  Wr.  com.  1181,  jest 
již  kusý.  Všecky  ostatní  obsahují  z  pravidla  jen  jeden  díl,  a  i  ten 
jest  často  neúplný.  Největší  část  rukopisů  Gratiae  Dei  jest 
kusá,  a  to  způsobem  nejrozmanitějším.  Crum.  Min.  72 
(v  knihovně  minorit,  kláštera  v  Krumlově  jest  vlastně  jen  Quadragesimale 
z  Gr.D.  s  některými  dodatky.  V  jiných  postillách  jsou  vynechána  všecka 
kázání  na  svátky  Kristovy  a  svatých  a  ponechána  jen  kázání  nedělní 
(01.  Lyc.  2.,  III.,  8.);  nebo  jinde  zase  jen  sváteční  (Crac.  Un.  1621). 
Od  těchto  systematicky  zkrácených  rukopisů  jest  třeba  rozeznávati 
takové,  jež  zůstaly  náhodou  nedokončeny.  Tak  na  př.  ve  Wr.  com. 
1181  písař  přestal  uprostřed  kázání  na  popeleční  středu.  Při  tom 
však  zase  některé  rukopisy  obsahují  části,  kterých  jiné  nemají.  Celá 
skupina  rukopisův  obsahuje  na  př.  kázání  na  den  5  bratří,  kterých 
bychom  v  jiných  rukopisech  marně  hledali ;  jsou  to  rukopisy  původu 
slezského  nebo  polského.  Jest  to  důkazem,  že  Gr.  Dei  i  v  cizině 
byly  vlídně  přijaty  a  domácím  poměrům  přizpůsobovány,  jako 
zase  jednotlivá  kázání  z  nich  přijata  byla  i  do  jiných  sbírek  homi- 
letických. 

A  přes  to,  že  byla  Postilla  Milíčova  dosti  rozšířena,  setkáváme 
se  s  falešným  udáním  autora:  Crum.  Min.  72  má  na  př.  na  posledním 
listu  přípisek:  „Postilla  mag.  Conradi  super  euangelia  per  totam  qua- 
dragesimam  oc'*,  a  to  rukou  ještě  14.  století. 

Co  se  týče  obsahu  kázání,  mají  všecky  rukopisy  týž  vzor. 
Jednotlivá  kázání  \z  Gr.  Dei  vyskytují  se  též  o  sobě.  Jsou  to  :  Ex- 
posicio  passionis  Christi  a  Sermo  de  corpore  Christi.  (Wr.  Un.  I. 
F.  311,  1  F.  579,  01.  Lyc.  3.  IV.  7.) 

Druhé  postille  dal  Milíč  jméno  Abortivus.  Dělí  se,  jako 
postilla  Gr.  Dei,  na  pars  hiemalis  a  p.  aestivalis,  jsouc  opa- 
třena zvláštní  předmluvou  a  rozmnožena  dvěma  kázáními  synodálními. 
(Dle  Klicmanna.) 

V  knihovně  universitní  v  Praze  jsou  tyto  rukopisy  Milíčových 
postili:  III.  D.  20,  XII.  C.  12,  XII.  D.  1 ;  v  mus.  knihovně:  XV.  C.  5. 
Ferd.  Menčík  (Sitzungsber.  der  k.  bohm.  Ges.  der  Wiss.  1890, 
str.  309  a  si. :  Milíč  a  jeho  dva  spisy  z  roku  1367)  uvádí  též  ruko- 
pisy knihovny  vídeííské. 

Ačkoliv  postilla  Milíčova  jest  určena  hlavně  pro  žákovstvo, 
a  tudíž  se  především  týká  života  a  poměrů  stavu  duchovního,    majíc 


podobu  spíše  katechetickou,  přece  v  ní  nalézáme  tu  a  tam 
drobty,  které  se  vztahují  k  mravům  a  zvykům  obyva- 
telstva. Tak  praví  Menčík  ve  svém  pojednání  a  podává  ukázky, 
v  nichž  jest  množství  narážek  kulturné  historických,  o  ži- 
votě kněží,  o  zvycích  a  pověrách  tehdejších,  a  j. 

J.  Jiiiečp:k  referuje  v  Časopise  kat.  duch.  1864  o  rukopise 
c  k.  bibliotheky  olomoucké  (sign.  2.  III.  8.).  Jest  to  foliant 
o  150  listech  hrubého,  tlustého  papíru.  Na  9.  listu  počíná  se  teprve 
text,  jenž  jest  nadepsán :  Incipitur  postilla  de  te  m  póre  bo- 
no rabilis  vir  i  domini  Mylicii  predicatoris  pragensis. 
Napřed  položena  jest  předmluva,  v  níž  ukazuje  se  horoucí  po- 
vaha Milíčova.  Jireček  podává  delší  ukázku  z  předmluvy.  Uvá- 
díme z  ní  tento  výňatek:  „Scis,  Domine,  quod  virtus  in  me  non  est, 
nec  cognovi  literaturám.  Quomodo  ego  in  tuas  potencias  introibo  et  pro 
justitia  pugnabo,  nisi  docueris  me  a  iuventute  mea  et  me  usque  ad  sene- 
ctutem  non  relinquas,  ut  senectus  mea  sit  in  vinea  uberi  et  non  deíiciam 
in  confitendo  justitiamet  veritatem?  Cum  deficerit  virtus  mea,  ut  vocentur 
hii  sermones  grade  Dei,  nullis  procedentibus  meritus,  sed  preveniente 
me  nuntia  tua,  ut  non  ingeratse  sathanas,  transfigurans  se  in  angelům 
lucis,  nec  suggerat  michi  errorem  pro  veritate,  nec  ponat  mihi  tenebras 
lucem et  lucem  tenebras,  amarum  dulce  et  dulce  amarum, malum  bonům  et 
bonům  malum  .  .  Ideo  peto,  da  michi  palatum  sanum,  quo  discernam 
verum  a  falso  .  .  Aperi  michi  thesauros  infimorum  sermonům  tuorum,  ut 
intelligam  et  confiderem  ab  inicio  viam  tuam,  quo  módo  te  sequar  .  ." 
Končí  pak  takto:  „Hec  tua  me  caritas  ab  omni  (me)  faciat  cormptela 
extraneum  et  nullius  vicio  mutabilitaíis  obnoxium,  sed  super  omnin,  que 
carnaliter  diliquentur,  excelsum^  dominice  contemplationis  avidum, 
persecutorem,  zelatorem  virtutum,  exquisitorem  et  reformátorem  bo- 
narum  consuetudinum  atque  morům !  .  ."  etc.  První  výklad  přísluší 
k  1.  neděli  adventní,  poslední  ke  křížovým  dnům.  Ku  konci  položen 
jest  výklad  jednotlivých  proseb  Otčenáše  na  5  listech.  Výklady 
jsou  plny  citátů  ze  spisovatelů  církevních:  Bernharda, 
Chrysostoma,  Gregoria,  Lva  papeže,  Ambrože,  Augustina,  Petra  Dam., 
Hrabaná,  Origena,  Jeronýma,  Bědy,  Itinocentia,  Hilaria,  Valeria,  Re- 
migia,  atd. 

Vztahů  k  dějům  současným  Jireček  v  rukopise  nenalezl;  vý- 
klady prý  jsou  přísně  náboženské,  beze  všech  narážek  a  reflexí. 
Rukopis  prvotně  náležel  konveutu  „St.  Bernardi  ni  extra  Brunam",  po 
jehož  zrušení  přenesen  byl  do  bibliotheky  v  Olomouci. 


9 

Milíč  složil  též  Šerm  on  es  quatlragesimales,  kázání 
postní.  V  universitní  bibl.  jsou  obsažena  v  rukopisech  IX.  C.  14 
(cod.  mixt.,  vročení  :  1389)  a  IX.  A.  5  (cod.  mixt.,  vročení :  1390). 
Klicmann  zná  podobné  „Quadragesimale",  neúplné,  v  kaplanské  kni- 
hovně v  Krumlově,  č.  250.  Avšak  v  Crum.  Min.  39  nalézá  se,  jak 
Klicmann  dále  praví  (Véstník  Č.  A.  1893),  Quadragesimale  Jacobi  de 
Voragine,  které  na  vlas  stejné  počíná;  nebylo  by  prý  divu,  kdyby 
skutečně  toto  dílo  Milíčovo  se  krylo  s  Jakubovým  de  Voragine. 

Kázání  Waldhauserova  a  Milíčova  mají  pro  rozvoj  če- 
ského kazatelství  veliký  význam.  Obsahují  mnoho  myšlenek, 
jimiž  se  prozrazoval  počátek  doby,  kdy  vzplanul  odpor 
proti  moci  církevní  silou  daleko  větší. 

Podobné  myšlenky  jsou  též  ve  sbírce  starých  kázání  českých,  v  r  u  k  o- 
pise  c.  k.  bibliotheky  olomúcké  (cod.  mixtus,  kázání  na  1.  56 
až  126).  Rukopis  tento  patřil  kdysi  klášteru  Dolanskému.  Obsahuje  24 
nedělních  kázání  od  Hodu  Božího  Velikonočního  až  do  1 1.  neděle 
po  sv.  Duchu.  Rukopis  psán  jest  asi  na  počátku  15.  století.  Jest  to 
přepis  na  mnoze  chybný  vinou  písařovou.  J.  Jireček  klade  pů- 
vodní složení  do  polovice  14.  stol.  (ČČM.  1861,  J.  Jireček: 
Drobnosti  k  hist.  č.  lit.  str.  270.  a  si.)  Nasvědčuje  tomu  povaha 
jazyka  a  narážky  na  spory  s  mnichy  žebravými  v  2.  pol. 
14.  století.  Ukázka  odporu  kazatelova  proti  řeholní kům: 
„A  každý  se  toho  varuj,  aby  svého  syna  neb  dítěte  nedával  do  zákona, 
kdežto  nenie  náboženstvie,  ale  žebrota  a  roztrženie."  (Jm.  ČČM.  1861, 
str.  271.)  Nemilosrdně  tepe  však  kazatel  též  kněze  světské,  faráře, 
kteří  vedou  „marnost  tance,  pěkné  ženy  milujíce,  s  chrty  a  krahujci 
honiece,  pýchu  tiem  plodiece,  v  lenosti  sě  kochajíce  a  na  svaté  ho- 
diny ráno  nevstávajíce,  do  poledne  spiece  a  v  noci  do  puolnoci  na 
víně,  na  pivě,  vrchcáby  hrajíce..."  (na  1.  69.)  Kazatel  chválí 
zase  naopak  dobré,  řádné  kazatele  a  praví,  že  skrze  ně  „ny- 
nějšiech  časóv  mnohem  viece  sě  divóv  stává"  (1.  84).  Ji- 
reček soudí,  že  kazatel  naráží  těmito  slovy  na  blahé  působení  Wal d- 
hauserovo  a  Milíčovo;  kazatel  znal  zajisté  dobře  kázání  těchto 
mužů,  neboť  byl  v  Praze,  jak  svědčí  napomenutí  na  1.  57.,  že 
„všelijaký  jazyk  má  chváliti,  že  Pán  Ježíš  je  v  chvále  Boha  Otce 
Všemohúcieho;  protože  nemámy  viece  jazykóv  v  Praze,  zpievajtež: 
Bóh  všemohúcí  vstal  z  mrtvých  žádúcí." 

Z  doby  okolo  r.  1400  pocházejí  též  tak  zvaná  kázání  Dzikoivská, 
o  nichž  praví  Aug.  Bielowski  (Bibl.  Ossolirtskych.  Pocz.  nowy,  tom  IV. 
186):    „W   Wišlicy  jeszcze  za  Kazimierza   Jagiellonczyka   miewano 


10 

w  košciele  kazania  do  ludii  w  jezyku  czeskim,  a  spory  rekopisu  tych 
kazaň  znajduje  sie  w  Dzikowie  w  bibliotéce  hr.  Tarnowskich."  (Jir. 
Ruk.  I.  179.)  Tato  kázání  vydána  byla  od  WL  Wislockého 
v  Krakove  r.  1875,  v  8^  s  titulem :  Kazania  niedzielueišwia- 
teczne  w  jezyku  íaciňskim  i  czeskim  z  poczř|tku  XVgo 
wieku,  podlug  kodeksu  biblijotekywDziekowie.  O  tomto 
vydání  v.  referáty  v  ČČM.  1875  od  J.  Jirečka  (442—443)  a  v  Čas. 
kat.  duch.  1876  od  Václava  Štulce.  Rukopis  obsahuje  řeči  nedělní 
latinské  (187)  a  sváteční  promluvy  české  (88  českých  kázání). 
Dle  Wisíockého  byl  skladatel  českých  kázání  Moravan,  který  žil 
před  početím  zmatků  husitských,  a  sepsal  je  bezpochyby  bud  r.  1390 
nebo  1401.  Podle  prvotního  rukopisu  autorova  učiněn  byl  roku  1420 
přepis  rukopisu  od  dvou  písařů,  kteří  přepisovali  zároveň.  Stalo  se 
to  někde  na  Moravě.  Nasvědčuje  tomu  na  př.  dialektické  c  ve  slovech  : 
celo  m.  tělo,  zavítaci,  varovaci  se  a  p.  Z  některých  pozdějších  pří- 
pisků v  přepise  vychází  na  jevo,  že  se  přepis  později  dostal  d  o 
Uher,  načež  na  konci  16.  nebo  na  začátku  17.  století  zavezen  byl 
do  Polska,  kde  zůstal  až  na  naše  časy.  Jsou  to,  jak  připomenuto, 
kázání  sváteční,  v  nichž  skladatel  rozjímá  o  životě  a  ctno- 
stech svatých,  též  o  „svatých  dědicích  českých".  Výklad 
děje  se  způsobem  prostým,  jak  se  hodil  lidu  obecnému. 
při  tom  jest  však  nad  míru  ušlechtilý.  V  rukopise  jest  též  píseň 
o  sv.  Duchu,  otišt.  v  Čas.  kat.  duch.  1876  v  referáte  Štulcově.  — 

Hnutí  náboženské  v  Čechách,  jehož  hlavní  zástupci 
za  doby  Karlovy  byli  Waldhauser  a  Milíč,  rostlo  a  ší- 
řilo se.  Horliví  kazatelé  viděli,  že  duchovenstvo  opustilo  cesty, 
po  nichž  kráčeti  mělo  za  nejjasnějším  příkladem  Kristovým,  a  proto 
nepřestávali  volati,  aby  lid  následoval  Krista,  aby  se 
vrátil  k  pravému,  křesťansky  mravnému  životu.  Mezi  kazateli  vynikali 
Matěj  z  Janova  a  jeho  stoupenci,  kteří  šli  cestami,  naznače- 
nými Wal  dh  au  sérem  a  Milí  čem,  ale  nebyli  s  to,  aby  odolali 
staré  moci  církevní.  Bylo  třeba  poi)udu  z  ciziny  učením  Wiclifovým. 
V  této  přechodní  době  povstal  muž,  který  nadšen  jsa  „ohňo- 
vými slovy"  kázání  Milíčových,  praktickou  svou  morálkou 
snažil  se  o  „ušle  chtě  ní  a  prohloubení  skutečného  života 
ve  smyslu  čistého,  skutkem  vyznávaného  křesťanství". 
Byl  to  Tóma  ze  Štítného,  který  stal  se  učitelem  nejprve  svých  dítek, 
potom  svého  národa.  Již  v  Knížkách  šesterých,  jejichž  duševním  otcem 
byl  Milíč,  horlí  proti  mravní  zkáze  tehdejších  klášterův,  doporoučí 
často    přijímati    tělo   Páně   a   svobodně   mluví   o   všem,   co   za   dobré 


11 

uznalo  jeho  svědomí^  nedotýkaje  se  při  tom  dogmat  církevních.  Ká- 
zání Milíčova  byla  příčinou,  že  sepsal  nábožná  rozjí- 
mání o  Písmě  sv.  na  neděle  a  svátky,  „Řeči  nedělní 
a  sváteční". 

Ideálem  Štítného  byla  společná  práce  všech  stavů,  založená  na 
vzájemné  čisté  evangelické  lásce,  ale  vroucí  slova  jeho  k  tomu  smě- 
řující přišla  již  pozdě.  „Bylo  třeba  základních  oprav  v  hlavě  i  v  údech 
společenského  tělesa  v  Čechách,  prohnilého  do  kořene,  a  neodvratnou 
srážku  protiv  nemohla  už  zastaviti  sebe  důmyslnější  nauka  velikého 
staročeského  mravokárce  a  myslitele."  (O  Štítném  dle  Vlčka  I.  5.3 — 61.) 

Smutný  byl  zajisté  obraz  křesťanského  života  ve 
středověké  Evropě  koncem  13.  a  po  celé  14.  století.  Pa- 
pežství chtělo  sebe  povznésti  za  nejvyšší  moc  nejen  nad  církví, 
ale  i  nad  celým  světem.  Vnější  život  církevní  rostl,  ale  vnitřní 
život  byl  ubohý.  S  velikými  statky,  jichž  církev  nabyla,  vzrůstal 
přepych  a  s  ním  zkáza  mravů.  „Výkony  duchovní,  na  př.  Jcámni, 
lpěly  na  allegoriích,  lichotách  obecenstvu  a  jednot- 
livým osobám,  nebo  na  theologických  disputacích, 
aneb  obohacovaly  na  úkor  vnitřní  stránky  jen  stránku 
vnější,  pastvu  očím:  duch  a  srdce  odcházelo  přitom 
s  prázdnem^'.  (Vlček  I.  67.)  Bylo  třeba  reformy,  a  tato  razila  si 
cestu  do  Čech  z  Anglie  a  z  Francie.  Rektor  a  professor  univer- 
sity pařížské,  Marsiglio  z  Padovy  (1270—1343)  vybízí  k  následo- 
vání Krista  v  chudobě,  k  povrhování  světem  a  ke  křesťansky  mrav- 
nému životu  na  základě  Písma  sv.  Professor  bohosloví  na  universitě 
pařížské,  Angličan  Vilém  Occam  (f  1349),  útočí  ve  svých  knihách 
proti  svrchované  moci  papežské  a  bojuje  za  kněžskou  chudobu.  Ná- 
sleduje ho  Francouz  Petr  ď  Ailli.  Vrstevníkem  tohoto  na  vysokém 
učení  pařížském  jest  Matěj  z  Janova,  mistr  pařížské  university. 
„Jeho  slovo,  že  věci  lidské  cení  se  nad  božské,  že  však  jednou  tra- 
dice ty  a  zřízení  a  obřady  vezmou  za  své  a  zůstane  jen  Bůh  a  jeho 
slovo,  jako  bylo  za  dob  apoštolských,  kdy  Kristus  byl  chlebem  ži- 
vota, naplnilo  se  záhy  po  jeho  smrti."  (Vlček,  I.  75.) 


% 


Jubilejnich  spisii  č.  XH. 


II. 
Hus,  Jakoubek,  Chelčický,  Rokycana. 

Ideje    Marsigliovy    a    Occamovy    ozvaly    se    znovu 
z  university  oxfordské.   Tam   teprve   probudil  se  zřejmý,   revo- 
luční  odpor   proti    panující   církvi.   Vyvolal  jej    „doctor    iu  tbeologia 
eminentissimus  in  diebus  illis",  Jan   WicUf  {\?,2i — 1384),  muž  života 
asketicky   přísnébo,    jenž   zavrhuje   útvar   církve   14.   století 
srovnávaje    ji    s    původní    svatou     církví    apoštolskou. 
Církev  dle  nebo  jest  souhrn   lidí   předurčených   k   spasení; 
kdo   není    předurčen   k  spasení,   není  pravý  křesťan  a  bude  zatracen, 
třebas    byl   papežem.     Nikdo  neví  o  tomto  svém  předurčení,   a  proto 
není   třeba   prostředníků   milosti   Boží   na    zemi,    protože 
tito  sami  nevědí,    k   čemu  jsou  předurčeni.    Vlastní    církev   jest 
tedy  neviditelná,   v   nebesích,    a  jediný  znak  jejích  příslušníků 
zde  na  zemi  jest  vzorný  život     Hlavou  její  jest  Kristus.     Proti 
této  pravé  církvi  jest   viditelná,    zkažená   církev.    Hlavou  její 
jest  Antikrist.    Příčinou   zkázy  jest   kněžstvo  samo,  starajíc 
se  o  statky  světské,    nikoliv   o    statky   duchovní.     Wiclif    uznává 
jen   svátost   křtu,    oltář  ní    a    manželství,    ostatní   zavrhuje, 
ze   svátků  pak  uznává   ony,  jež   připomínají  Spasitele: 
vánoce,  velikonoce,   letnice,  ostatní  prý  jsou   výmyslem   lidským.    Za 
hhivní   prostředek    k  nápravě   člověka   pokládá  kázání,    modlitbu 
Páně  a  a  p  o  š  t  o  1  s  k  é  symbolům.  Obecnou  tehdy  nauku  o  t  r  a  n  s- 
substanciaci    zavrhuje  jako   kacířskou:    podle   něho   chléb 
a  víno  zůstávají  chlebem  a  vínem ;  v  nich  Kristus  jest  přítomen  sku- 
tečně  sice,   ne  však   podstatou   svou   tělesnou,   která   dh'  v  nebesích. 
Mniši  zdvihli  proti  Wiclifovi  pro  tuto  nauku  největší  od[)or.    ^Viclif 
ostře  s  nimi  polemisuje  nazývaje  je  svatokui)CÍ,  odpůrci  probouzejícího 
se  ducha  evangelického,    zhoubci  národa  a  země,  přední  iadou  vojúv 


13 

Antikristovýcli  atd.  —  Wiclii  usiloval  o  obrození  křesťan- 
ství na  základě  evangelia.  V  Anglii  bylo  učení  jeho  dosti 
rychle  mocí  potlačeno  a  ožilo  zase  až  v  anglické  reformaci.  Vniklo 
do  Cech,  kde  nalezlo  půdu  příznivější.  Z  university  oxfordské  při- 
nášeli pražští  studenti  učení  Wiclifovo.  Jeho  spisy  byly  brzo 
známy.  Filosofická  díla  jeho  byla  na  pražské  universitě  známa  už 
od  r.  1381.  (Vlček,  L,  75-79.) 

Myšlenky  Wiclifovy  ožily  zvláště  v  Mistru  Janu  Hu- 
sovi, jenž  znal  filosofická  díla  Wiclifova  od  r.  1389  a  mnohé  z  jeho 
traktátů  buď  přepisoval  nebo  překládal  do  češtiny.  „V  jeho  osobě 
oba  hlavní  proudy  proti  hierarchické,  učený  a  lidový, 
jež  jdou  Evropou  od  počátku  14.  století,  spojily  se  na 
půdě  české."  (Vlček,  L,  79.)  Ustanoven  byv  r.  1402  kazatelem 
v  kapli  betlémské,  kázal  lidu  v  duchu  Milíčově.  Když  pak 
poznal  Wiclifa,  nabyla  kázání  jeho  hloubky,  jasnosti, 
přesnosti  a  logičnosti.  Nejlépe  se  to  jeví  v  jeho  Fostille,  y  níž 
„prakticky  shrnul  všecky  positivní  názory  a  opravné 
výklady  své  podle  nedělních  a  svátečních  textů  bibli- 
ckých'^  (Vlček,  I.,  92.) 

Postilla  Husova  zachovala  se  nám  v  několika  rukopisech 
a  tiscích.  Hus  dopsal  ji  v  říjnu  r.  1413  na  hradě  Kozím. 
Originál  její   se  nezachoval;    rozšiřována  byla   v   četných   přepisech. 

Z  rukopisů  českých  zasluhují  zmínky: 

1.  Vzácný  rukopis  musejní  2  D  18,  nová  sign.  IV  C  18,  jenž 
kdysi  náležel  akad.  malíři  Frant.  Horčičkovi  (na  zadní  straně  přední 
desky  jest  napsáno:  Ex  Bibliotheca  Francisci  Horčička,  pictoris  aca- 
demici).  Psán  jest  písmem  drobným  a  pravopisem  Husovým  (fol.,  pap., 
233  listů).  Postilla  počíná  se  jako  v  jiných  rukopisech  ukazadlem, 
ale  teprve  od  řádky:  „Milosrdní  skutkové,  kteří  jsú",  neboť  1.  list 
schází.  Na  konci  rukopisu  poznamenáno  jest  červeným  písmem:  „Tyto 
knihy  sú  skonány  v  sobotu  před  svatů  Kateřinu  léta  od  narozenie 
božieho  tisícieho  čtyrstého  čtrnádctého  skrze  ruku  Zigmundovu  z  Do- 
mažlic. Dajž  Pán  Bóh,  abychom  čtúce  skutkem  plnili,  což  jest  tuto 
psáno.  Amen."    (Sebrané  spisy  Husovy,   vyd.  Erben,  III.,  324 — 325.) 

2.  Ptukopis  též  musejní,  v  rukopisném  sborníku  Douchově, 
2  D  18  II,  nová  sign.  III  B  11.  (pap.,  fol.)  Erben  nepřipomíná  tohoto 
rukopisu,  protože  Fr.  Doucha  daroval  sborník  Museu  teprve  někdy 
před  svou  smrtí.  První  zmínku  má  o  něm  Karel  Novák  ve  Sbor- 
níku hist.  IV.  1886  (Příspěvky  k  bližšímu  seznání  spisů  Husových 
a  jeho  života.)  Postilla  jest  v  něm  na  1.  5*— 154^,  začínajíc  ukazadlem 

3* 


14 

od  písmeny  B :  ,, Beránek  velikonoční/'  atd.  Inicialka  na  str.  8*  jest 
nevkusná.  Rukopis  psán  jest  velmi  zřetelně  a  pravopisem  Husovým. 
Text  evangelia  psán  jest  vždy  písmem  velikým  v  řídkých  řádcích, 
mezi  nimiž  nad  každým  příslušným  slovem  připsány  jsou  ihned  vy- 
světlivky Husovy.  Citáty  označovány  jsou  vždy  i)0  straně.  Postilla  končí 
se  na  str.  154''  slovy:  ,,na  hradě,  jenž  slově  Kozí,  toto  vyloženie 
svatých  čtení  jest  skonáno  Amen/^  (V.  Sborník  hist.  1886,  str.  335  a  si.) 

3.  Rukopis  ve  sborníku  bibliotheky  Gersdorfské 
v  Budišíně,  psaný  na  perg.,  fol.,  okolo  roku  1440.  Postilla  jest  na 
1.  148—311.  Na  počátku  jejím  byla  pamětihodná  ozdoba;  uprostřed 
písmeny  M  vyobrazen  byl  v  černém  poli  Hus  na  hranici  v  plamenech; 
ale  hranice  i  s  postavou  Husovou  byla  vyškrabána,  tak  že  jen  oheň 
na  obou  stranách  zůstal  a  na  místo  vyškrabané  nakreslen  byl  znak 
Wartenberský  ve  věku  17.  —  Jungmann  (Hist.  lit.  (1849)  str.  107 
až  108.)  opíraje  se  o  mylnou  zprávu  v  ČČM.  1840  str.  407  praví, 
že  jest  to  nejstarší  rukopis  postilly  z  roku  1412.  Není  tomu  tak; 
vždyť  Hus  sám  oznamuje  na  konci  postilly,  kdy  ji  dokončil,  kteréžto 
zprávy  v  rukopise  budišínském  není.  K  omylu  tomu  dala  příčinu  po- 
známka Husova  na  konci  „výkladu  víry",  že  jej  totiž  dokončil  1412, 
což  se  však  týká  složení  původního ;  zapomnělo  se,  že  jest  to  opis. 
(V.  Erben,  IH.,  327-330.) 

4.  Rukopis  městské  bibliotheky  v  Norimberku.  Do- 
brovský (Gesch.  d.  b.  Spr.,  str.  224.)  oněm  píše:  „Hussens  Postille, 
auf  Papier  in  4'\  auf  der  Stadtbibliothek  zu  Niirnberg.  Solger  schrieb 
diese  Worte  bei:  o  stupenda  r  ar  i  tas  libri  hujus  manu  pro- 
pria  beati  Johannis  Hussii  scripti!  Allein  schon  Hr.  von 
Murr  zweifelte  daraii.  Nach  meiner  Untersuchung  dieser  Hs.  ist  sie 
etwa  30  oder  40  Jahre  nach  Hussens  Tode  gesch rieben." 
Srov.  též  Jg.  107,  Jir.  I.,  280,  Erb.  III.,  326.  Dobrovský  praví  dále : 
„Die  Hs.  inFol.  in  der  off.  Bibl.  hier  zu  Prag  kann  a  uch 
nicht  álter  sein."  Dobrovský  míní  tím 

5.  rukopis  u  n  i  v.  bibliotheky  v  Praze  sign.  1 7  R  13. 
(Jg.  107,  Jir.  I.,  280,  Erb.  III.,  326.)  Jest  obsažen  v  rukopisném 
sborníku  (cod.  mixt ,  fol.),  jenž  počíná  se  právě  Husovou  postillou. 
Na  1.  l'^— 3'*  jest  index,  na  1.  3*  '':  ^Aby,  ktož  budeš  čísti...  neb 
sil  jemu  to  činili."  K  tomu  jest  přidáno:   „a  to  jest  dobře  vědomo"; 

na  1.  3^— 4'*  jest  předmluva:  ,^Milosrdný  Spasitel ač  ne  ovšem 

týmž  obyčejem,  jako  káži."  K  tomu  přidáno :  „ale  jakž  milému  bohu 
bude  libo."  Výklady  počínají  se  na  1.  IV*.  Rukopis  náležel  pánům 
z  Rožmberka. 


15 

6.  Rukopis,  též  universitní,  17  A 11  (pap.,  4").  Listy 
1*— 5*  obsahují  index,  1.  5^:  „Aby  ktož  budeš  čísti...",  1.  6.  před- 
mluvu, 1.  7^  —  325^  postillu  vlastní,  která  se  končí  slovy:  ;,jehož  léta 
tisícieho  čtyřstého  a  třinadctélio  v  den  postný  svatých  apoštolóv  Ši- 
mona a  Judy  na  hradě,  jenž  slově  Kozí,  toto  vyloženie  svatých  čtení 
jest  skonáno.  Jan  Hus  Mistr."  Z  tohoto  přípisku  na  konci  postilly 
soudil  mylně  Dobrovský,  že  rukopis  tento  jest  psán 
vlastní  rukou  Husovou.  (Dobr.,  Gesch.  d.  bohm.  Spr.  224.) 
Erben  (III.,  325  —  326)  to  vyvrací.  Hus  zajisté  na  čisto  sám  ne- 
přepisoval. Onen  závěr  náleží  k  textu  složení  původního 
a  nalézá  se  v  každém  úplném  přepise.  Písmo,  pravopis 
i  chyby  v  textu  zjevně  svědčí,  že  je  to  přepis  pozdější, 
asi  z  polovice  15.  stol.  Ve  čtení  3.  jest  na  př.  psáno  „mnohé 
věci  činiece"  m.  „činieše"  (16",  Erb.  II.  15,  ř.  11.),  ve  čtení  11. 
místo  „a  ty  rozumy  mistři"  psáno  „rozuměj"  (48*,  Erb.  II.  57,  ř.  2.), 
ve  čtení  22.  místo  ,, přijímáme  v  oplatce  božieho  těla"  psáno  ,,v  od- 
platě" (114%  Erb.  11.  142,  ř.  2.  z  dola);  na  konci  téhož  čtení  přidal 
písař:  „A  tak  by  mělo  býti"  (14^,  srov.  Erb.  II.  143);  ve  čtení  23. 
vynechal  jednou:  „střed  u  vosku  jest",  (118%  Erb.  11.  148,  ř.  18.),  ve 
čtení  34.  pojal  Husův  výklad:  [„to  jest,  aby  chudým  milosrdní  byli"] 
do  textu  tak,  jakoby  to  byla  slova  sv.  Řehoře  (193%  Erb.  II.  249, 
ř.  23.)  atd.  Yšimněmež  si  také  pravopisu !  Na  př.  .*  když  přiblížil  fie  gezis 
k  geruzalemu  a  priífel  geft . .  .  k  horze  oliwetfke  tehdy  poflal  geft 
gezis  dwa  vézedlniky  fwa  rzka  jim  Dieta  do  hradka  genz  proti  wam 
geft . . .  Měkkost  souhlásek  označována  nestejné,  délka  samohlásek  ne- 
označená. Kdyby  to  byl  psal  Hus,  byl  by  dbal  zajisté  přesného  pra- 
vopisu. V  rukopise  17  B  13  jest  pravopis  přesnější  než  v  17  A  11, 
zvláště  měkkost  jest  označena  přesněji. 

To  jsou  nejdůležitější  české  rukopisy  Husovy  po- 
stilly. (J.  JiiiEčEK  uvádí  též  tři  rukopisy,  z  nichž  dva  byly  kdysi 
v  bibliothece  královny  Kristiny  (Dudík,  Schw.  Reise  87  a  89)  a  jeden 
1695  v  bibliothece  stockkolmské  (ib.  117.)  (Jir.  I.  280).  Ve  Věstníku 
král.  české  spol.  nauk  1887  podává  F.  X.  Prusík  zprávu  o  plzeňském 
značně  odchylném  rukopise  Postilly  Husovy  z  1.  pol.   15.  stol.) 

Tisky  j  sou  tyto: 

1.  „Postylla  svaté  paměti  M.Jana  H  u  s  i,  mučedlníka  bo- 
žího, na  evangelia,  kteráž  se  čtau  přes  celý  rok.  .  .  K  nížto  přidány  jsau 
mnohé  jiné  knihy  téhož  M.  Jana  Husi,  kteréž  jsou  ještě  nikdy  ne- 
byly imprimované;  a  již  nyní  teprve  na  světlo  jsau  vydané.  MDLXIW 


16 

Před  vlastní  post.illou  předchází:  a)  předmluva  ., Milosrdný  spa- 
sitel" etc. ;  b)  předmluva  impressorova;  c)  ,,Aby,  ktož  čísti  budeš. .." 
atd.;    d)  vyobrazení  M.  J.  fíusi  na  hranici  s  nápisem  nahoře: 

Haec  fuit  effigies  quondam  venerabilis  Hussi, 
Dum   sua  pro  Christo  membra  cremanda  dědit; 

a  dole:  „Jenž's  všecky  ptáky  převýšil  v  bělosti, 

Čechuom  Tvým,  Husi,  podnes  jsi  v  milosti. 
Tobě  věčná  čest,  tvé  pamětné  jméno 
vtkem,  lstí  žádnau  ncbudeť  shlazeno. 
A6  krkavec  černý  nosem  svým  černým 
bělost  tvau  lstivě  odjíti  chce  věrným; 
však  není  Cecliuom  žádný  vzáctnější  pták, 
byť  se  mohl  živým  hlasem  vrovnati  tak. 
Stádo  ptactva  zpěvem  svým  těší  uši: 
ty  slovem,  ctným  skutkem,  srdce  i  duši  " 

v 

c)  Život  M.   Jana   Husi,   mučedlníka  božího  ,•   f)  dva    podvržené  listy 
M.  J.  Husi;  týkající  se  přijímání  pod  obojí;  g)  postilla. 

Mimo  úmyslné  změny  v  textu  srovnává  se  toto  vy- 
dání nejvíce  s  rukopisem  musejním  (IV  C  18)  tak,  že 
i  chyby  písařské  jsou  vytištěny.  První  díl  („strana")  obsa- 
huje kázání  od  1.  neděle  ad  v.  až  do  květné  neděle  (incl.)  ( — 61'').  Potom  jest 
druhá  ,, strana"  postilly  (1 — 1G2^),  která  obsahuje  kázání  od  Hodu  B. 
Velik.  až  dokonce  roku  církevního.  Pak  následují  kázání  a)  na  den  Zvěsto- 
vání Panny  Marie,  h)  na  den  Navštívení  Panny  Marie,  c)  da  den  Nanebevzetí 
Panny  Marie,  ří)  výklad  na  pašijí.  Třetí  pak  díl  (163—213)  obsahuje 
kázání  a)  na  den  sv.  Ondřeje,  h)  sv.  Mikuláše,  c)  sv.  Tomáše,  d)  Na- 
rození Božího,  e)  sv.  Jana  Evangelisty,  /)  památky  Těla  Božího,  //)  sv. 
Martina,  h)  sv.  Alžběty,  i)  sv.  Kateřiny.  Erben  pochybuje,  že 
všecka  tato  kázání  pocházejí  od  Husa,  vyjma  kázání  na 
den  památky  Těla  Božího^  ale  nově  objevený  kodex  knihovny 
Strahovské  (I  C  5),  obsahující  též  rukopis  svátečních  kázání 
Husových  dokazuje  zbytečnost  pochybností  Erbenových.  (Časopis 
Óes.  Musea  1900:  V.  FlajShans,  Nový  rukopis  Husův,  str.  185.) 
postille  jest  vytištěno  ještě  několik  výkladů  a  traktátů  Husových.  Na 
konci:  „Vy tištěno  v  slavném  a  říšském  městě  No rn bérce 
u  Jana  Montana  a  Ulrycha  Neubera."  (Erben,  HI.  337— 341.) 
(univ.  r4  A  47.) 


17 

Podáme  zajímavou  ukázku  z  „předmluvy  im  pressorovy  ^) 
ke  všem  zbožným  čtenářům",  (un.  54  A  47.)  Impressor  praví,  že  práce 
M.  J.  Husí  jest  jen  na  oko  skrovná.  Jest  prý  se  diviti,  že  národ 
český  knih  svého  mistra  dosud  málo  si  všímal  a  „jich  k  zvošklivění 
bezbožného  kněžstva  vůbec  vyjeviti  zanedbal.  Neb  v  této  Postille  nic 
méně  než  jak  i  v  knize  o  Církvi  Svaté  častá  se  nacliázejí  žehrání 
a  naříkání  na  zlé  kněžstvo  a  jich  životy  nemravné,  tak  že^  bylo-li 
jest  co  za  příčinu  smrti  Mučedlníka  Božího,  to  jest  kniha  tato  býti 
musela  a  ta  jemu  hrdlo  strčila  .  .  .  ."  V  postille  Husově  „zachován 
jest  způsob  věrného  a  upřímného  kazatele  vedaucího  lid  k  pobožnénm, 
k  mravnému,  i  k  křesťanskému  obcování.  Neb  Mistr  Jan  Hus  byl  jest 
právě,  jakž  říkáme:  Mor  a  lis  concionator,  Učitel  ctností 
a  dobrých  mravuov". 

Vnější  úprava  tisku  jest  pěkná;  jest  ozdoben  mnohými  dřevo- 
rytinami. 

2.  „Postylla  svaté  paměti  Mistra  JanaHusi,  Mučedl- 
níka Božího,  na  Euangelia,  kteráž  se  čt au  přes  celý  rok 
ve  Dni  Nedělní;  již  po  druhé  vytištěná,  i  s  Registrum,  kte- 
réhožto prvé  nebylo,  znovu  lépe  zpravená,  i  bedlivěji  dělaná,  neb  Co- 
rygovaná. 

K  této  Postylle  přidané  j  s  a  u  Epištoly  Nedělní  též 
s  V ý k  1  a d y  n a  c e  1  ý  Rok,  Mistra  JaJcohella^  Kněze  a  Kazatele 
Zákona  Páně,  Věrného  a  milého  Thovaryše  téhož  Mistra  Jana  Husi, 
kteréž  jsau  ještě  nebyly  Tisknuté,  ale  již  nyní  teprv  n;i  světlo  jsau 
vydané.  Také  přidán  jest  i  Život  téhož  Mistra  Jana  Husi,-) 
a  k  tomu  některé  Epištoly,  kteréž  jest  z  Konstancí,  jsa 
u  Vězení,  k  Čechům  psal.  Létha  Páně  M.D.LXIIH.''  Tisk  tento 
obsahuje  (un.  54  A  46,  mus.  35  B  3) : 

a)  předmluvu  impressorovu,  doslova  otištěnou  z  vydání  r.  15G3; 

h)  „Registrum  aneb  Ukazadlo  hlavních  některých  Artikuluov 
v  této  postille  ....  položených"  ; 

c)  „předmluvu  Mistra  Jana  Husi  z  Husince  k  pobožnému  čte- 
náři" :  Aby,  kdož  čísti  budeš  etc. ; 


^)  Bylo  zvykem  psáti  k  postillám  dlouhé  předmluvy.  „Kdož  se  pak  před- 
mluvami těmi...  probírá,  přizná  zajímavost  jich  nemalou.  Je  v  nich  uloženo 
mnoho  literární  i  kulturní  historie."  (Fbrd.  Císak  v  Předmluvě  k  postille  „Chléb 
života"  vyd.  v  Čáslavi  r.  1892.) 

2)  od  Petra  Mladenovice.  V  tisku  mus.  35  B  3  jest  pH  tomto  životopise 
přípisek:  „Sepsaný  (t.  život  Husův)  od  Mistra  Petra  z  Mladeno(vic),  kterýž  byl 
ocitej  svědek  všech  těch  .  .  .  (věcí),  kteréž  se  toho  času  v  Konstancí  dá(ly)." 


18 

d)  ,,předmliivu  na  Postyllu  Mistra  Jana  Husi  .  .  .  .'^:  Milosrdný 
Spasitel  atd. ; 

e)  1.  díl  postilly  (od  1.  ned.  adv.  až  k  sv.  Duchu); 
/)  2.  díl.  postilly  (od  sv.  Ducha  až  k  1.  ned.  adv.); 
g)  výklad  na  pašiji; 

h)  kázání  na  dni  různých  svatých,  jako  v  tisku  1563,  s  tím 
rozdílem,  že  kázání  na  den  Zvěstování  a  Nanebevzetí  Panny  Marie 
následují  až  za  kázáním  na  den  sv.  Martina.  Za  kázáním  na  památku 
Těla  Božího  jest  přidáno  ,, Druhé  kázání  o  přijímání  těla  a  krve  Páně" 
a  potom  ,,fíád  posluhování  večeří  Páně  pod  obojí   Spuosobau  .  .  .  ." ; 

i)  7  epištol  ze  žaláře  a  list  pánů  českých  a  mor.  do  Konstancí 
odeslaný; 

k)  postillu  Jakoubkovu  (1 — 204). 

Úprava  tohoto  tisku  jest  ještě  pěknější  než  tisku  z  roku  1563. 
Před  evang.  texty  jsou  dřevorytiny,  jiné  než  v  tisku  1563,  lépe  pro- 
vedené. Tisk  tento  vyšel  v  Praze  u  Melantricha. 

3.  Druhé  vydání  tisku  n  o  r  i m  b  e  r  s  k  é  h  o  z  r.  1563  vyšlo 
v  Norim bérce  r.  1592. 

O  tiscích  srov.  Jg.  107  —  108^  Jir.  I  280,  Gotthard  Victor  Lechler, 
Jan  Hus.  Pardubice  1891.  Přel.  Boh.  Mareš.  (Předmluva  Marešova, 
str.  X.)Po  bitvě  bělohorské  v  17.  a  18.  stol.  nebylozHusa 
nic  tištěno.  Bránili  tomu  Jesuité,  kteří  slídili  po  ,, kacířských" 
spisech  Husových.  Tajní  ctitelé  Husovi  ovšem  skrývali, 
pokud  mohli,  postillu  Husovu.  Charakteristický  jest 
v  té  věci  přípisek  v  tisku  z  r.  1563,  chovaném  v  čes.  Museu 
(35  B  3),  před  listem  titulním:  „Tuto  knihu  vzácuau  nalezl  František 
řinik,  bývalý  farář  blíže  Jaroměře  .  .  .  .  u  jednoho  tajného 
odpadlce  ve  špalku,  na  němž  ?e  dříví  štípe,  kamž,  by  vypátrána 
býti  nemohla,  schována  před  katolickými  kněžími  byla.  Pan  Huik  dal 
ji  panu  Jozefovi  Pingasovi,  napotom  kanovníkovi  a  kapitolnímu  děkanu 
Budějovickému;  a  ten  zase,  by  do  nejistých  rukou  nepřišla,  mně, 
Vojtěchovi  Juhnovi,  Čecháčkovi  Pelhřimovskému,  prof.  Theolog,  stár. 
i  nov.  zákona  v  Budějovicícli,  dne  23.  Dubna  1807."  (Erb.  III.  319.) 

V  19.  století  vydána  byla  postilla  Husova  tiskem  r.  1866 
dle  rukopisu  mus.  IV  C  1 8  v  Errenovk  v  y  d  á  n  í  s  p  i  s  ň  Husových") 
v  díle  II.,  potom,  s  transkripcí  novočeskou,  r.  1900  od  V.  Flajž- 
HANSE   s   illustracemi  Lad.  Nováka.    (Ukázky  z  Postilly   jsou  otištěny 


•■')  Stranické  posouzení  v  Blahovéstu  1868. 


19 

též  ve  Výboru  lit.  č.  II.   (Praha  1868)^  ve  Spiessově  Výboru  z  lit.  č. 
doby  stř.  1876,  a  j.) 

Německý  překlad  připomíná  Mareš  v  předmluvě  k  Lechlerovu 
spisu  (s.  XII.,  XIII.):  R.  1854.  55.  Joli.  Hus  Predigton  iiber  die 
Sonn-  und  Festtagsevangelien  des  Kirchenjahres,  1.  Abth.  J.  No- 
votuý  ...  3  sešity,  v  Zhořelci  (Gorlitz),  obs.  překlad  první  části 
postilly. 

R.  18G6  L.  Krumrael  podává  na  důkaz  kazatelské  výmluvnosti 
Husovy  ve  spise  ,,Geschichte  der  bobm.  Reformation"  mimo  tři  syno- 
dální řeči,  z  latiny  přeložené,  tři  kázání  z  postilly,  otisk  to  z  vydání 
Novotného. 

V  rukopisné  sbírce  spisů  Husových,  jež  chová  se  v  čes.  Museu 
23 B  23;  jest  ,,Kázání  na  den  památky  těla  božieho".  Erben 
otiskl  je  v  III.  170 — 177  a  klade  sepsání  jeljo  na  den  22.  června 
1413.  Tiskem  vyšlo  nejprve  v  Praze  r.  1545;  vydal  je  Pavel  Bydžovský 
česky  i  německy,  a  připsal  Duchkovi  Chmelíři  ze  Semechova,  měště- 
nínu Starého  Města  Pr.,  jakožto  milovníku  a  sběrateli  starých  spisův 
Husových.  (Jir.  I  280,  Erb.  III  321—322.)  Potom  tištěno  bylo  při 
postillách  Norimberské  a  Melantrichově,  kde  jest  položeno  za  kázáním 
na  13.  neděli  po  sv.  Trojici.  Před  tímto  kázáním  jest  v  tisku  1563 
vyobrazení  večeře  Páně,  v  tisku  1564  vyobrazení  přijímání  pod  obojí 
způsobou.  Toto  kázání  obsaženo  jest  též  v  rukopise  plzeňském  (v.  str.  10.) 

Poznámlca.  V  knihovně  dvorní  jest  rukopis  (č.  4310): 
,,  Johan  nes  Hus:  The  mata  sermonům  tam  pro  dominicis 
quam  pro  festi s'^  z  r.  1414.  Byl  snad  vlastnictvím  Husovým. 
Obsahuje  hlavní  látky  (themata),  jak  si  je  tehdejší  kazatelé  ku  ká- 
záním připravovali.  Jsou  to  snad  výpisky  z  Husových  kázání  čili 
sermonů  latinských.  (V.  Feud.  Menčík,  ČČM.  1897  str.  77—78,  O  dvou 
spisech  Husových.)  Taková  kázání  latinská,  jen  sváteční,  objevil  J os. 
Truhlář  při  katalogisování  rukopisů  Klementinských  a  podává  o  nich 
zprávu  ve  Věstníku  České  Ak.  1898  str.  48—50.  Tato  sváteční 
latinská  postilla  obsahuje  výklady  (64),  zcela  rozdílné  od  české  po- 
stilly nedělní.  Jest  v  rukopise  uu.  I E  45,  z  poč.  15.  stol.  Kázání 
Husova  v  ní  obsažená  jsou  z  největší  části  homilie  nižší.  Nejvíce  ká- 
zání (vlastně  jen  materiálu)  obsahuje  sbírka  na  svátky  Mariánské; 
pak  jsou  tam  též  kázání  na  jednotlivé  světce  a  světice,  a  některá  ká- 
zání obecná.  Na  spodním  okraji  listu  256.  jest  seškrabáno,  ale  přece 
se  dá  čísti :  „Explicit  postilla  magistři  Hus  super  evangelia  et  epistolas 
de  sanctis."  (Truhlář  1.  c.)  Jakožto  první  majitel  kodexu  zapsán  jest  na 
rubu  posledního  listu  „Johannes  de  Gulen,  canonicus  Olomucensis  et 


20 

Cremsirensis";  potom  rukopis  dostal  se  do  kláštera  Třeboňského,  odtud 
do  bibliotheky  Rožmberské,  pak  do  knihovny  univ.  Obsahuje  trpké  pole- 
miky proti  papeži  a  prelátům,  cituje  též  Wiclifa  a  má  některé  vsuvky 
české  v  texte  latinském.  ^)  (Doklady  viz  v  článku  Truhlářově.  Otisk  jedné 
stránky  tohoto  rukopisu  jest  v  Zlaté  Pra/.e  1898  (XV.  roč.)  na 
str.  274;  na  téže  stránce  zmiňuje  se  o  ném  V.  Flajšhans,  jenž  tvrdí, 
že  skoro  všecka  česká  kázání  sváteční^  obsažená  v  tisku  z  r.  1564, 
o  nichž  Erben  se  domníval,  že  od  Husa  nepocházejí,  jsou  obsažena 
vnově  objevené  postille.  V.  též  ČČM.  1898  str.  1G2  a  si.  (V.  Flajšhans, 
Klasobraní  po  rukopisech)  a  posudek  J.  Truhláře  v  Čase  č.  18.  a  24. 
(roč.  1899).  Cf.  Čes.  časopis  historický  1899  str.  25.:  V.  Novotný,  Nové 
publikace  o  dobé  husitské.  V  tomto  článku  Novotný  píše  též  o  jiném  ruko- 
pise latinském,  objeveném  při  katalogisování  rukopisů  Klementinských, 
sign.  III  B  20  (z  1.  pol.  15.  stol.).  Truhlář  podává  o  něm  krátkou  zprávu  ve 
Věstníku  1898  na  str.  271.  (pod  čarou).  Jsou  to  prý  většinou  kázání  Hu- 
sova (nikoli  pouhé  výklady) :  Sermones  per  circulum  anni  de  tempore  et 
sanctis  et  per  totain  quadragesimam  epistolae  cum  evangeliis.  Že  jsou 
to  kázání  Husova,  jeví  se  Truhlářovi  z  narážky  na  1.  43'';  kazatel 
mluvě  o  poslušnosti  praví:  „Tu  Hus,  non  vis  esse  subditus  tuis  pre- 
latis?  Respondeo:  ego  volo  esse  asina  Balaam.^'  V  textu  přimíšena 
jsou  slova  i  celé  věty  české.  Že  jsou  to  kázání  Husova,  potvrzuje  též 
Novotný  ve  zmíněném  článku  v  Čes.  čas.  hist.  Novotný  zabýval  se 
rukopisem  některý  čas,  a  praví,  že  kázání  ta  vznikla  patrně  vesměs 
v  Praze  v  1.  1409 — 1410,  že  názory  v  nich  vyslovované  shodují  se 
s  Husovými  a  že  velmi  často  najdeme  místa,  jež  potom  v  zpracování 
jen  částečně  jiném  najdeme  v  Postille;  hojnost  českých  slov  a  frasí 
do  textu  vložených  neodporuje  prý  též  způsobu  tvoření  Husova.  Ko- 
nečně Novotný  zmiňuje  se  ještě  o  jiných  2  rukopisech  objevených 
J.  Truhlářem  v  knihovně  univ.  Jest  to  rukopis  III  B  3  (lat.  Lectio- 
narium  aestivale  epistolarum  et  evangeliorum  s  výklady  Husovými, 
z  nichž  mnohé  jsou  tytéž  jako  v  I  E  45,  z  téže  prý  doby  jako  lil  B  20), 
o  němž  činí  zmínku  J.  Truhlář  ve  Věstníku  čes.  ak.  1898  str.  271 
(pod  čarou),  a  druhý  rukopis  V  C  4,  o  němž  Truhláíi  referuje  ve  Věst- 
níku 1S99  (str.  180:)  Jest  to  pouhý  lekcionář  s  meziřádkovým  výkladem, 
přimykající  se  asi  látkou  toliko  k  rukopisu  I  E  45,  lišící  se  však  od 
něho  uspořádáním,  a  obsahující  leckde  hojnější  výklad  svátečních 
textů;  pochází  asi  z  téhož  věku,  v  němž  přepsán  codex  I  E  45  (1410 

*)  Na  pr.  na  1.  14t?b  vykládá  se,  /o  Kristus  a  Jan  Ev.  byli  ssetrzyentzy 
neb  ssessrzyenata  a  Kristus  a  Jan  Krt.  tetynata  neb  tetyeic/.y.  Obs:ibnje  též  ně- 
které mezirádkové  glossy  české.  (Trublář,  1.  c.) 


21 

až  1430),  i  písmo  ol)ojí  jest  dosti  podobno,  ale  ovšem  ani  toto  ani 
ono  není  Husovo.  Některých  doplňků  neshledáváme  v  I  E  45.  Oba  mají 
do  jisté  míry  tytéž  glossy  mimořádkové,  VC4  mimo  to  ješté  jiné, 
psané  rukou  cizí,  ale  rázu  skoro  současného. 

Seznam  rukopisů  a  tisků  podává  V.  Fla.tšhans  v  bibliografii 
liter,  činnosti  M.  J.  Husi  (Čes.  Ak.  1900);  ocenéní  práce  této  od  K. 
Nováka  v.  v  Listech  íil.  1900  strana  389—392.  a  tamže  od  V.  Novo- 
tného str.  457—504. 

K  rozboru  české  postilly  Husovy  užijeme  Erbenova  vy- 
dání rukopisu  mus.  IV  C  18  (2  D  18),  Erbknovýcii  Sebraných  spisů 
Husových  díl  II. 

Postili  a    Vyloženie  svatých  čtení  nedělních. 

Předmluva  (1—2).  Obsah:  Kristus  přišel  na  svět,  ^,aby  své- 
dectvie  pravdé  vydal,  o  nebeském^  králevství  kázal,  ovce  zahynulé 
shledal,  a  cestu  jim  slovem  i  skutkem  k  věčné  radosti  ukázal,  v  tom 
plné  voli  otce  svého,  pána  Boha."  Kristus  kázal  lidu  v  pokoře,  li- 
chosti a  chudobě.  Mnoho  jest  lidí,  kteří  by  rádi  slyšeli  slovo  boží, 
ale  málo  jest  věrných  kazatelův,  kteří  by  pravou  cestou  vedli  lid 
k  Bohu.  Hus  dokládá  to  slovy  sv.  Řehoře  a  praví,  že  pamětliv  jsa 
svého  kněžského  poslání,  umínil  si  „pro  chválu  boží,  pro  spa- 
senie  Čechov  věrných,  kteříž  žádají  voli  boží  poznati 
a  plniti,  čtenie  neděl nie  všecka  kratičce  s  boží  po- 
mocí vyložiti''^  ku  prospěchu  a  spáse  všech,  kteří  to  budou  čísli 
aneb  slyšeti.  Hus  vykládá  dále,  že  položí  vždy  za  základ  čtení 
evangelia^  a  k  němu  teprve  připojí  příslušný  výklad,  protože  lid 
nemá  „obecně  čtení  česky  psaných  a  výklad  ne  tak  sě  brzy  přijme 
bez  založenic."  Uváděje  smysl  slov  Spasitelovýcli :  ,, Blažení  ti,  kteříž 
slyšie  slovo  božie  a  ostřiehají  ]>o  ,'^  končí  Hus  předmluvu  slovy: 
„I  mámť  úmysl,  abych,  což  mohu,  najlehčejie  vyložil 
k  rozumu  čtenie,  a  č  ne  ovšem  týmž  obyčejem,  jak  ok  áž  i." 

Po  předmluvě  následuje:  Čtenie  neděle  prvé  v  Advent. 
Píše  sv.  Mat.  v  21.  kapitole.  K  slovům  evangelia  přidává 
Hus  některá  vysvětlení.  Jest  to  jakési  poznámkové  vydání  evan- 
gelia, aby  lid  mu  dobře  rozuměl.  Tak  na  př. :  ,,Když  přiblížil  sě 
Ježíš  k  Jerusalemu,  a  přišel  jest  k  Betfage^)  k  hoře  Olivetské, 
tehdy  poslal  jest  Ježíš  učedlníky^)  svá,  řka  jim:  Děte  do  hrádka, ^; 
jenž  proti  vám  ^)  jest  .  .  .''  atd.  K  tomu  poznámky :  ^)  té  vescě. 
^)  Petra  a  Filipa.  ^)  do  Jeruzalému.  ^)  před  vámi,  atd. 

Hus  počíná  jednotlivé  výklady  často  ú  vody,  v  nichž  vy- 
světluje,   proč    se  čte   příslušné  evangelium   toho    dne   (čt.   i.),   nebo 


22 

shrnuje  tam  krátce,  o  čem  byla  řeč  v  předešlém  výkladě  (čt.  2.), 
nebo  ukazuje,  čemu  učí  křesťany  příslušná  slova  sv.  evangelia  (čt.  4.), 
nebo  podává  stručný  výtah,  jádro  toho,  o  čem  bude  ve  výkladě  řeč 
(čt.  8:  dva  divy  Spasitelovy:  uzdravení  malomocného  a  dnou  stíže- 
ného), atd.  Zkrátka  stručnými  úvody  Hus  připravuje  čte- 
náře na  svůj  výklad. 

Hus  rozděluje  výklady  v  odstavce,  jimiž  postup  my- 
šlenkový jest  znázorněn.  Na  př.  ve  čtení  15.  (Neděle  prvnie 
w  puostě)  jest  výklad  na  ev.  sv.  Mat.  4.  kap.  (Ježíš  jest  pokoušen 
od  d!ábla)  rozdělen  takto: 

A)  úvod,  v  němž  se  vykládá,  proč  se  čtou  na  1.  neděli  v  postě 
slova  sv.  Mat.  ve  4.  kap.  Výklad  slov:  „V  ten  čas  veden  jest  Ježíš 
na  púšť  od  ducha,  aby  pokušen  byl  od  ďábla" ; 

B)  počíná  se  výklad  vlastní.  Hus  navazuje  na  předcházející 
úvod  a  uvažuje  o  pokušení  vůbec,  jakým  způsobem  se  toto  v  člověku 
děje  (vnuknutí,  kochání,  přivolení); 

C)  výklad,  kterými  hříchy  byl  Kristus  od  d:ábla  sváděn  a  po- 
koušen ; 

D)   pokračování   výkladu,  jak   Kristus   postě  se  40  dní  dal  nám 
příklad,  jak  se  máme  postiti  (1.  a  2.  pokušení); 

E)  odpověď  Kristova  k  2.  pokušení  ďábelskému  a  rozbor  její.  — 
3.  pokušení,  výklad ; 

F)  závěr:  Naučení  křesťanům. 

Na  konci  jednotlivých  výkladů  Hus  připojuje  prosbu, 
modlitbu,  nebo  naučení,  napomenutí. 

Postili  a  o  1)  sáhuje  celkem  58  kázání,  z  nichž  jest  52 
nedělních.  Ostatních  G  kázání  připadá:  1.  na  pondělí  velikonoční, 
2.  na  úterý  velikonoční,  3.  na  pondělí,  4.  na  úterý  po  sv.  Duchu, 
5.  na  posvěcení  kostela  čtení  1.,  a  G.  na  posv.  kostela  čtení  2.  Tato 
dvě  kázání  na  posvěcení  chrámu  jsou  k  postille  připojena,  neboť  po- 
stilla  končí  se  vlastně  kázáním  na  24.  neděli  po  sv.  Trojici  (Erb.  II. 
40G:  „Konec  čtení  nedělních  celý  rok  s  výkladem/')  V  Erb.  vydání 
l)řipojen  jest  ještě  „Dodatek",  obsahující  ,,Jiné  kázání  na 
čtení  4G."  (Dle  posti  lly  Norimb.  1.563.)  Pak  jest  ukazadlo  k  po- 
stille, abecedně  sestavené  (/beránek  velikonoční  18  0"'),  Bieda  jest 
dvoje,  duše  a  těla  37  B  etc.]. 


°)  číslice  v  ukazadle  značí,   ke  kterému  čtení  se  věc  vztahuje,   a  písmeno 
značí  odstavec. 


23 

Za  ukazadlem  pak  Čteme:  „Aby,  ktož  budeš  čísti,  rozuměl 
mé  české  řeči,  věz,  žeťjsem  psal  tak,  jakož  obyčejně  mlu- 
vím; neb  v  jednom  kraji  Čechové  jinak  mluvieavjiném 
jinak.  U  příkladě  já  píši:  nižádný  nevie,  a  jiní  nekají:  žádný  nevie ; 
opět  já  diem :  musiem  (muším  ?)  učiniti,  a  jiní  řkú :  musím ;  opět  já  diem : 
tělestný,  a  jiní:  tělesný;  já:  protiv,  a  jiní:  proti;  já  vzjeviti,  a  jiní: 
zjeviti;  já  popad  ho,  a  jiní:  popad  jej;  já  diem:  bychme  byli  dobři, 
a  jiní:  bychom  byli  dobři.  A  jest  jiných  drahně  proměn.  Protož 
prosím  každého,  ktož  bude  psáti,  aby  jinak  nepsal,  než  jakož  sera 
já  psal;  než  chybil-li  sem  kde  „čteny",  neb  „sřeku",  neb  slovce 
opustil,  za  to  prosím,  aby  opravil,  jest-li  jist  plně,  aby  mi  pravého 
úmysla  nepřevrátil;  neb  viem,  že  mnozí  mnějíce,  by  lépe  rozuměli, 
což  dobře  jest  psáno,  shlazují,  a  zle  napisují.  A  na  ty  sě  velme 
hněval  svatý  Jeroným,  neb  sú  jemu  to  Činili."  —  Jest  to  jakýsi  do- 
slov k  čtenáři.  Jeví  se  v  něm  Husova  snaha  po  jednotné 
mluvě  spisovné.  Postilla  jeho  vyniká  vůbec  jazykem  čistým, 
krásným.  Hus  vyhýbal  se  v  ní  archaismům  a  klonil 
se  k  obecné  mluvě  nové,  volil  tvary  nové,  nejvíce 
z  dialektu  jihočeského,  doudlebského.  Co  uznal  za  dobré, 
přijal  ze  starého  jazyka,  a  to  drží  pevně.  Duál  jest  okolo  r.  1400 
značně  v  úpadku,  ale  Hus  se  rozhodl  pro  duál,  a  proto  jej  má  bez 
výjimky,  tedy  nad  obyčej  své  doby.  Naopak  zase,  co  zavrhoval,  za- 
vrhoval rozhodně;  za  jeho  doby  užívalo  se  ještě  poněkud  imperfekta 
a  aoristu;  Hus  naklonil  se  k  usu  obecnému  a  má  tvary  opisné 
veskrze.  V  postille  má  tvary  impf.  a  aor.  jen  v  citátech  z  bible, 
v  bibl.  textech,  ale  ve  výkladu  jich  nemá.  (Dle  přednášek  professora 
Gebauera.) 

Jak  Hus  kázal  f 

Způsob  kázání,  od  Husa  podle  příkladu  církevních  otců  zacho- 
vávaný, jest  způsob  homilie.  ^j  Text  jest  thematem,  základem  vý- 
kladu, rozboru  a  napomenutí.  (Více  o  tom  v  Hlasech  ze  Siona  1867, 
M.  Jan  Hus  jako  kazatel,  str.  141—143.)  Výklad  jest  vždy 
přesný  a  jasný.  Hus  snaží  se,  aby  vykládal  způsobem  nej- 
srozumitelnějším, sjasným,  logickým  rozvržením  látky, 
maje  stále  na  mysli,  že  „kázáním  slova  božieho  rozum  sě  osvěcuje, 
dobrá  žádost  sě  spravuje,  zlá  žádost  sě  uhašuje,  zatrzenie  v  zlosti 
sě  ruší,  hřiech  sě  pudí,  a  božie  milost  sě  v  člověku  plodí."  (Erb.  H. 
Post.  16.)   Hus    sám   na  jednom   místě  v  postille  praví,  že  snahou 


^)  Homilie  nižší,  analytická. 


24 

jeho  jest;  psáti  srozumitelné:  „A  rád  bycli  vždy,  co  bych 
mohl  najpravejie  a  najrozumnějie  položiti,  tak  položil,  aby  i  pravda 
plna  ostala,  i  dobře  a  lehce  věrná  duše  rozuměla."  (397. j 

Často  vykládá  slovo  za  slovem,  hlede  dostihnouti  du- 
chovního smyslu  slov  Písma  sv. :  ;,duch,  kdež  chce,  dýchá,  a  hlas  jeho 
slyšíš,  a  nevieš,  odkud  by  přišel,  neb  kam  by  šel"  (Jan  3.) . . . 
„A  vedle  toho  výkladu  (t.  sv.  Jana  Zlatoústého)  takto  rozuměj:  „duch" 
t.  vietr,  „kde  chce"  t.  kde  má  přichýlenie,  „dýchá",  t.  dme,  „a  hlas" 
t.  j.  zvuk  neb  fiik,  „slyšíš"  uchem  télestným,  „a  nevieš"  t.  jisté, 
„odkud  by  přišel",  protože  nevieš,  kde  se  počíná,  a  která  věc  jej 
činí,  ^a  kam  by  šel",  t.  kde  sé  skoná."  (234.)  Nékdy  zastaví  se 
i  při  jednom  slově  a  uvažuje  o  jeho  významu,  zvláště, 
užívá-li  se  ho  v  Pismě  sv.  v  rozličném  významu,  na  pr. :  „Tak  bóh 
miloval  svět,  atd."  .  ..:  „Tu  pro  lepší  rozum  věz,  že  svět  v  písmě 
jinak  a  jinak  sé  bére;  jako,  když  die  písmo:  bóh  jest  stvořil  svět, 
tu  svět  znamená  všecky  věci  stvořené  spolu;  a  když  die  písmo,  že 
syn  boží  přišel  na  svět,  tu  svět  miení  sé  země,  jenž  jest  ve  světě, 
na  níž  lidé  přebývají;  a  když  die  písmo:  a  svět  ho  nepoznal,  tu  svět 
sé  miení  zlí  lidé.  Též  když  die  Kristus:  Otče,  za  nět  (t.  za  vyvo- 
lené) prosím,  ne  za  svět,  tu  svět  miení  zatracence;  a  když  teď  die 
spasitel:  „tak  jest  bóh  miloval  svět",  a  opět:  „aby  nesúdil  světa,  ale 
aby  spasen  byl  svět",  tu  třikrát  svět  miení  vyvolený  lid  k  spasení . . ." 
(214).  Podobně  vykládá  o  významu  slova  „království  nebeské"  (55  až 
57).  Výklad  slova  „rachá"  na  str.  285 — 286;  Hus  vysvětluje  slovo  to 
nejprve  dle  sv.  Jeronýma  a  sv.  Augustina,  a  pak  dodává:  „A  tak 
když  kto  hněv  ukazuje,  řka:  Bu !  neb  MrĎaul  neb  kterak  kolivěk 
jinak,  neb  očima  ukáže,  neb  jazyk  vyplazí,  ústa  ukřiví,  neb  pípek, 
jiní  řiekají  cíbek,  proti  komu  učiní,  ten  svému  bratru  řieká  rachá, 
a  jest  hoden  odsúzenie.''  (285—286.)  Uvažuje  též  někdy,  kte- 
rého slova  dalo  by  se  lépe  užiti,  na  př.:  „A  aj,  obětováchu 
jemu  .  .  .  dnú  trpícieho,  ležícieho  na  loži."  (Mat.  9.)  ,,Duú  trpícieho 
položil  jsem,  že  mi  sé  lépe  zdá,  než  dnú  zlámaného;  neb  neviem, 
byl-li  jest  zlámán,  ale  viem,  že  jest  dnú  trpěl.  A  druzí  Čechové  řekli 
by  pokostnieho,  neb  pokostníka,  od  pokostnicě  té  nemoci,  jíž  řiekají 
j)okostnicě,  že  po  kostech  sé  tluče,  a  obecné  slově  dna."  (376.) 
Často  připojuje  slovo  latinské  nebo  řecké  a  vykládá, 
jaký  má  význam  v  češtině,  na  př. :  „latině  adventus  česky  slově 
příchod  neb  navštívcnie"  (3).  „Dále  die  čtenie,  že  „bieše  tu  šest 
stúdvic",  neb  kádí,  neb  čberóv;  jistého  jména  nevím,  neb  latinníci 
vzěli   sú   to   slovo   ydria  od  Řekóv,  a  slově  ydria  orudie  k  vodě  při- 


26 

pravené../'  (35).  „I  die  jim:  „Berte  již  a  neste  vladaři."  I  vykládá 
Hus,  že  „vladař  svatby''  „od  Řekóv  slově  architriclinus,  a  byl  jest 
ten,  jenž  svatbu  zpravoval",  (36)  atd.  (Pod.  16,  43,  215—216,  atd.)- 
Na jednom  místé  připojuje  též  německý  význam  slova,  vyklá- 
daje, že  malomocenstvím  nakažený  „německy  dobře  slově  ausseczik, 
t.  j.  ven  vysazený  z  svaté  obce".  (43).  Jména  vlastní  často  vy- 
světluje, zvláště  jména  místní,  na  př.:  „Tyrus  a  Sidon  byla 
sta  městě  prvé  země  zaslíbené;  ale  že  židé  nemohli  sú  všech  pohanóv 
z  země  vyhnati,  protož  v  nich  a  v  té  krajině  za  času  Ježíšova  po- 
hané sú  přebývali"  (96).  Město  Tiberias,  „kteréžto  jest  na  tom  moři 
(Galilejském,  jenž  jest  Tiberiadské),  od  Eroda  ustanoveno  ke  cti  cie- 
saře,  jenž  slul  Tiberius."  (108),  pod.  320  (Tyrus,  Sidon,  Galilea,  Deka- 
polis)  atd.  Místy  podává  též  historický  výklad,  na  př.  o  chrámě 
Jerusalemském  (417).  Klade  často  otázky,  k  nimž  odpovídá: 
„Tu  važme,  kto,  kterak,  co,  skrze  koho  a  od  koho  má  (člověk)  pro- 
siti, ač  chce  uslyšán  býti:  Kto?  že  člověk  spravedlivý;  kterak?  že 
řádně;  co?  že  věc  hodnú;  skrze  koho?  že  skrze  Ježíše;  od  koho? 
že  od  boha  otce!"  (189);  pod.  21—22,  214,  429  atd.  Uvádí  též 
námitky,  jež  by  mohl  někdo  činiti  proti  jeho  mínění, 
a  hned  k  nim  odpovídá,  je  vyvrací  („proti  té  řeči  die 
někto:  .  .  .  ."  „Odpověd  jest:  .  . ."  „Ale  ještě  řekl  by  některý  ští- 
páček.    . ."  46.) 

Hus  vykládá  tedy  podrobně,  a  lejen  to,  očem  soudí, 
že  by  tomu  čtenáři  nerozuměli.  Nechce  čtenáře  unavo- 
vati, chce  býti  stručný.  Sám  to  praví:  ,, Jiných  smyslóv  du- 
chovních jest  mnoho  v  tomto  čtení;  ale  že  pro  ukrácenie  jedné  vždy 
táhnu,  aby  rozuměli  lidé  slovám  ve  čtení,  protož  musím  těch  smyslóv 
duchovních  nechávati.  A  že  toto  čtenie  v  slevách,  jakož  v/ní,  jest 
lehké  k  rozumu,  protož  není  třeba  ho  slovo  od  slova  vykládati." 
(388.)  (Hus  míní  tu  čtení  54.  Ned.  21.  po  sv.  Troj.,  Jan  4.)  „Dále 
die  Kristus  k  učedlníkem :  ,, Ještě  mnohé  věci  mám  vám  praviti,  ale 
nemóžete  snésti  nynie"  .  .  .  „Tu  dal  Kristus  mistr óm  ikazatelóm 
naučenie,  aby  neobtěžovali  těch,  kteréž  učie,  a  darmo  řeči  nepravili, 
když  znamenají,  že  posluchači  nemohu  snésti."  (186.)  Rozhovoří 
se  j  en  tam,  kde  vidí,  že  j  est  toho  potřebí,  na  př. :  „Tuto 
sem  prodlil  (Hus  rozhovořil  se  o  manželství),  že  viem  toho  ve- 
liké potřěbie;  i  musil  sem  tak  z  lásky  psáti  nochav  u  čtenie  jiných 
smyslóv."  (41,  3.  neděle  po  narození  Kr.);  pod.  165. 

Citování  z  písma  sv.,  z  církevních  otcíj,  i  ze  spiso- 
vatelů  klassických   děje   se  způsobem    pečlivým.   Z  cír- 


26 

kevuích  otců  Hus  uejčastěji  cituje  sv.  Augustina  (5 — 6  a  j.),  Ře- 
hoře (dovolává  86  zejména  jeho  homilií)  (1,  64 — 65,  141  a  j.), 
Ambrože  (33,  143  a  j.),  (dovolává  se  zvláště  jeho  spisu  o  panenství, 
de  virginitate),  Jeronýma,  Origena,  Cypriana,  Jana  Zlatoústého  (,,Zlatá 
ústa";  277,  285  a  j.),  Bědy  (34),  Boetia,  Hugona,  Bernarda  (81  a  j.) 
(dovolává  se  ho  zvláště,  když  horlí  proti  neřestem  ve  stavu  kněžském), 
atd.  (Viz  Evang.  Církevník,  1890.)  Hus  uznává  autoritu  cír- 
kevních otců,  čímž  liší  se  od  Wiclifa,  jenž  uznává 
pouze  autoritu  bible.  Ze  starověkých  filosofů  cituje  nej- 
více  Aristotela  (36,  198,  364,  atd.)  a  Senecu  (280  a  j.). 

Hus  dovolává  se  též  často  svých  vlastních  spisů, 
na  př.  spisů  latinských  i  českých,  v  nichž  psal  o  „chytrosti  Anti- 
kristově'^ (11),  „knížek  o  církvi  svaté"  (39,  63,  175),  „knih  o  při- 
kázáních božích"  (89),  traktátu  „O  svatokupectví"  (313),  ,,0  mo- 
dlitbě" (315)  atd. 

Často  nalézáme  v  postille  výklady  mystické  po  způsobu 
tehdejší  doby:  bouře  na  moři:  moře  —  tento  bídný  svět,  lodi  — 
pevná  naděje,  „že  búře  i  moře  přeploveme",  ,,búře  jsú  náramné  poku- 
šenie"  —  atd.  (50),  (425  atd.)  a  j. 

Pro  větší  účinek  Hus  užívá  Často  různých  vhod- 
ných příkladů,  sentencí,  přísloví,  přirovnání,  rčení,  atd. 

Vhodné  přklady,  na  př. :  „Ktož  chce  znáti  na  sobě,  komu 
najviece  slúží,  ten  obrať  rozum  svój  a  važ,  kam  sě  pilnost  najviece 
obrátila,  a  ihned  pozná,  komu  najviece  slúží.  U  příkladě:  má-li  Petr 
dva  pány,  a  jest  žádostivě  pilněji  služby  Janovy,  než  Přibíkovy, 
tehdy  Janovi  viece  slúží  Petr  než  Přibíkovi.  A  též  má-li  Petr  dvě 
milé:  Kateřinu  a  Markletu,  a  jest  pilněji  žádostivě  Kateřiny  než 
Marklety,  tehdy  viece  miluje  Kateřinu  než  Markletu  ..."  (346  až 
347.)  Podává  též  za  příklad  legendový  příběh  císaře  Heraklia,  a  ap- 
plikuje  jej  na  dobu  současnou.  (127.) 

Sentence:  „Ne  jedna  ctnost  lépe  odievá  člověka  než  které 
rúcho  tělestné"  (5).  „Zavržený  kniežek  v  světě  předejde  papeže  a  bi- 
skupy v  odplatě,  a  sedláček  ciesaře  a  krále."  (70.)  „Ta  smrt  rovně 
dělí:  ani  šarlatu,  ani  šeři,  všem  rovně  odměří!  Ta  pána  s  sluhů, 
a  královu  berlu  i  papežovu  v  hrobě  položí  s  motyku.  Nechť  v  kost- 
nici rozeznají,  které  papežovy,  královy  a  sedlákovy  jsú  kosti!"  (244.) 
„Jakož  ryba  rybu  kazí  a  jie,  tak  člověk  člověka  hubí."  (279.)  „A  jistě 
v  tom  takměř  vešken  svět  blúdí,  že  viece  váží  svět  člověka  bohatého 
oděného,  než  pokorného  chudého"  (385),  a  j. 

Přísloví,  na  př. :  „Jakýž  pán,  takýž  i  sluha"  (242).  „Čert 
čertu  oka  nevykline."  (173). 


27 

Přirovnání,  na  př. :  ,,Teu,  ktož  chvály  v  světě  sobě  hledá, 
jest  podoben  tomu,  který  by  chtěl  nhoniti  stien  před  sebú,  a  kázati 
mu,  aby  napřed  šel  před  ním  proti  slunci,  a  tomu,  který  by  chtěl  na 
vodě  hory  veliké  přěplúti  .  .  ."  (121).  „Kteříž  se  v  hřiešiech  nezasta- 
rají^ .  .  .  brzo  mohu  z  hřiechóv  vstáti;  ale  kteříž  sě  zastarají,  nebrzy: 
jakož  i  dřevo  zavilé  staré  nebrzy  sě  napraví,  a  hovado  zastaralé  ne- 
bizy  sě  co  naučí  jako  mladé."  (359)  atd. 

Sloh  Husův  v  postille  jest  celkem  vážný  a  důstojný, 
málokdy  zabíhá  do  drastičnosti.  jako  na  př. :  ,,Nebožátka . .  . 
mnie^  by  bylo  s  bohem  jako  s  kramářku,  u  niež  propije  v  počet 
i  zaplatí,  a  potom  na  jiný  dluh  pie  opilec;  též  že  by,  povědúce 
knězi  a  spějíce  páteřóv  několiko,  že  by  již  toho  byli  prázdni,  a  opět 
též  aby  zase  hřešili."  (106)  a  j.  Místy  obdivujeme  se  slohu  v  pravdě 
řečnickému,  na  př. :  „Milostivý  spasiteli !  zde  (t.  na  tomto  světě)  nechť 
kinu,  nechť  honie,  pudie  i  tepu,  zde  (t.  o  soudném  dni)  ty  bij,  zde  sekaj ! 
Jedné  v  ten  den  zlořečenstvie  nevydávaj  na  mě  hřiešného  i  na  jiné, 
kteříž  sú  tvoji  synové  vyvolení,  ale  daj  požehnáme  řka :  Poďte,  pože- 
hnaní, v  mé  královstvie!  Amen."  (205).  Co  čteme  pak  na  str.  98.  až 
99.,  jest  přímo  dramaticky  silné:  „,Nenie  dobré  vzieti  chléb  sy- 

novský  ...  a   vrci   psóm^ O   tvrdá   odpovědi!   ó   meči  ostrý 

slova !  ó  ráno  těžká  od  Pána  nebožičcě  dána !  Prvé  ona  k  němu  přišla 
do  domu  a  on  před  ní  odšel;  ona  po  něm  běží,  a  on  před  ní  utieká; 
ona  po  něm  křičí  a  on  mlčí;  za  ni  učedlníci  prosie,  a  on  odpoviedá; 
a  již  zemdlelá,  aua  u  noh  leží,  řkúci :  Pane,  pomoz  mi!,  kakt  ji  těší? 
že  mezi  psy  ji  pokládá,  řka :  Nenie  dobré  vzieti  chleba  synóm  a  dáti 
psóm!  Ó  dobroto  lékaře,  kde  jsi  nynie?  Tak  ukrutné  raněné  sě  do- 
týkáš! Tak  rány  jejie  tlačíš!  Psem  nebožičku  nazýváš,  však  k  zúfrJství 
ji  vedeš!  Odpovie  milý  Kristus:  Nenie  tak,  jako  dieš!  nechť  já  po- 
púziem  jie,  ať  by  volala;  táhnu  ji  po  sobě,  aby  neodpadla;  držím  ji, 
aby  jsúc  pohaněna  nepadla;  dámť  jí  odtuchu,  ať  by  nezúfala.  Jáť  ji 
naučím,  žeť  die:  Ovšem,  Pane!  však  také  štěňátka  jedie  drobty,  kteříž 
padají  s  stolu  pánóv  jich"  (98—99). 

(O  slohu  Husově  v.  též  Evang.  Církevník,  1890,  str.  232.) 

Postilla  Husova  má  též  značnou  cenu  kulturně 
historickou.  Jeví  se  v  ní  obraz  tehdejší  doby.  Hus 
staraje  se  o  nápravu  mravního  života,  kára  v  ní  bezohledně 
neřesti  své  doby.  Podobně  jako  Wiclif  staví  proti 
církvi  pravé  církev  Antikristovu.  Antikrista  nazývá 
„drakem",  jehož  „hrózú  a  chytrostí  lidé  odpadnu  od  nebeských  věcí" 
(9).  Písmo  sv.  jest  základ,  na  němž  možno   se  brániti 

Jubilejních  spisů  č.  XII.  3 


28 

proti  Antikristovi  —  myšlenka  Wiclifova ;  Hus  ji  přijímá  za 
svou.  Špatní  kněží  n  ech  ti,  aby  věrní  kazatelé  se  há- 
jili písmem  sv.:  „Znamenajmež,  že  náš  spasitel  písmem  sé 
bránil;  .  .  .  proti  tomu  jsú  nynie  antikristovi  učedlníci,  jenž  nechtie, 
aby  věrní  křesťané  písmem  sě  bránili,  aniž  chtie,  by  zjevovali  lidu 
obecnému  písmo,  a  chtie,  aby  ihned  po  jich  voli  činili,  jakož  oni  káží; 
a  když  věrní  chtie,  aby  oni  písmo  ukázali,  tedy  řkii:  Toť  jeden 
z  nich!  toť  Viklefista!  neposlucha  cierkvi  svaté!..  ."  (93) 
(v.  též  57,  GO,  a  j.)  Tito  falešní  proroci  kaceřují  toho,  kdo 
s  e  j  i  m  protiví,  kdo  proti  nim  káže.  Kdo  nechce  býti  fa- 
lešným prorokům  po  vůli,  proti  tomu  „vydávají  kříž",  hlásají 
svatou  válku  a  svatý  boj.  (11).  (pod.  21.)  Hrozí  dokonce 
smrtí  upálením  (198—199).  Jsou  to  ,,ludaři  světa,  falešní  kněžie'' 
(151),  nejsou  praví  pastýí*i,  ale  jsou  falešní  nájemníci  neb  námezd- 
níci (167,  pod.  169).  Mnozí  z  nižšího  duchovenstva  konají  přece  své 
povinnosti,  ale  vyšší  duchovenstvo  a  řády  mnišské 
nepracují  na  vinici  Páně,  ,,ueb  velicí  preláti,  jako  papež, 
kardinálové  a  u  dvora  jiní,  ti  sě  jedné  v  prodávání  obrokóv  obecné 
obierají;  arcibiskupové  a  biskupové,  ti  s  panstvím  dosti  činiti  mají; 
kanovníci,  ti  sě  sami  pasu;  oltářníci,  jenž  nekáží,  odbudúce  mše, 
obecně  spie  nebo  hrají,  aneb  v  krčmě  sě  obierají;  a  mnišie  bohať', 
ti  zavrúce  sě,  dobře  sé  sami  pickují ;  pak-li  jsú  žebráci,  tehdy  lanžují,  aby 
což  mohu  najviece  na  lidech  vymluvili. ^^  (67).  Špatní  kněží  ,,rádi  by  vešken 
svět  na  zboží  pohltili,  a  ještě  by  žádosti  nenasytili!'^  (198.)  „Pasů  sě  tučné 
a  lidského  spasenie  netbají^^  (199).  Žádosti  jejich  po 
zboží  není  konce;  „ač  jsú  jim  plny  stoly,  komory,  špižierny 
i  pivnice,  ale  žádost  vždy  děravá  nenie  plna".  (271).  Starají  se 
o  desátky,  o  ofěry.  (81).  Jedni  z  nich  praví,  že  ,, sedmkrát, 
a  druzí  řkú,  třikrát  každý  člověk  má  jim  do  roka  oferovati."  (44). 
Zavádějí  lidi  v  hříchy,  jsouce  jim  špatným  příkladem.  Jsou 
lakot  ní  (241),  nemírní  v  jídle  a  pití  (199—200,  241). 
sami  žijí  v  rozkoši,  ale  o  ubohou  chudinu  se  nestarají 
(84),  „činie  nadav,  nátisk  a  uúzi  chudým,  s  jedné  strany  nutiece  je, 
aby  jim  dávali  desátky,  oběti  za  křest,  za  zpověd,  za  svátost,  za  jiné 
duchovnie  věci;  nuzie  je  také,  že  co  by  chudým  dobří  lidé  dali,  to  oni 
vše  k  sobě  hrnu;  také  nuzie  je  lstivými  odpustky  a  tiem  zvláště,  že 
jich  statek  zle  utracují  a  lakomě  držie.  Neb  což  kněžie  mají, 
to  jest  chudých  .  .  ."  (199).  Starají  se  spíše  o  své  tučné  psy, 
chrty,  vyžlata,  ohaře,  o  ,,tisty,  kurvy  neb  ženimy",  a  to  vše  činí 
z  p  o  n  é  z    c  h  u  d  ý  c  h,   jimiž  vládnou.  (242.)    O  s  t  ř  o   k  á  r  á    Hus 


29 

sváto  kupectví  kněží;  kdo  jiui  dí  slovy  Spasitelovými:  Darmo 
jste    vzali,   darmo   dejte!    proti   tomu   ihned   volají:   „Toť   kacieř,  to( 
blázen  !  Chce  nás  již  učiti  1  Bite  ho,  rujte,  do  žaláře  ve  tmu  vsaďte,  ať 
nás  neučí  !'^  (80).  A  v  Ř  í  m  ě,  tam  jestprý  „vrchol  všie  Anti- 
kristovy zlost  i^'.  „Od  É  í  m  a  až  do  Čech  svatokupec- 
tvie    a   lakomstvie     se    vylilo.      Neb    prodávají    a    kupují 
arcibisku()stvie  dráže  než  mnohá  v  Čechách  panstvie,  a  odpustky  dá- 
vají v  nájmu  .  .  ."  (10).    Kněží  následují  v  této  věci  pří- 
kladu   papežova,   neboť   papež   „k   svému  lakomství  sě  obrátil, 
jenž  jest  svatokupectvie,    prodávaje  dóstojenstvie :  arcibiskup- 
stvie^    biskupstvie,    probostvie,    opatstvie,    kanovnictvie,    i    farářstvie, 
odpustky  i  dopustky  .  .  .  Jakýž  otec,  tacíž  synové  .  .  ."  (322).  Papež 
nezasluhuje  pro  své  skutky  tak  přílišné  úcty,  jaká 
se  m  u  vzdává.  Kazatelé  jmenují  dokonce  při  kázání  více  jméno  pape- 
žovo než  Kristovo,  a  více  velebí  a  zachovávají  ustanovení  papežská  než 
zákon  Kristův.  (10).  .^Člověk  není   zavázán  k  naprostému 
poslušenství    k    papeži."    (32).    (v.   též   61,    211.)   Hříchy 
odpouští  sám  a  jedině  Bůh,  nikoli  papež:  „Kde  však  jest 
vzal  papež  tak  nerovnú  moc?^^  (t.  odpouštěti  hříchy,  ovšem  prý  k  tomu 
ještě  za  peníze.)  (151).  I  táže  se  Hus  dále  sarkasticky :  „Z  d  a  1  i  K  r  i  s  t  u  s 
za   penieze   pojičil  jemu  té  moci?   (151).   Biskupové  ne- 
mají  také  moci,   aby   dávali  Ducha  svatého,  jako  se  to  děje  při  svě- 
cení na   kněžství,   nebot   dopouštějíce  se  sami   smrtelných  hříchů  ne- 
mohou přijmouti  sami  Ducha  sv.  a  nemohou  zaň  prositi  pro  jiné.  To 
vše  může  jen  Bůh.  (158).  Též  Wicliftak  učil.  Kněží  vůbec 
nemají  moci   posílati    lidi  do  nebes  nebo  do  pekel. 
Bůh  jim  nedal  tako7é  moci.  Moc  ta  přísluší  samému  Bohu. 
(158 — 159,  163).  Kletby   zasloužená  Hus  nezamítá,  ale 
kletbu   křivou   zavrhuje;  tato  n^. ní  platná,  není  spra- 
vedlivá, neboť   vyobcování  často  stíhá  lidi     spravedlivé, 
kteří  trestají  hříchy  kněží  aebo  nedávají  jim  desátků.  (203.) 

Z  toho  ze  všeho  vysvítá  zřejmý  lipadektehdejší 
církve.  I  staví  Hus  proti  sobě  apoštolskou  chudobu 
a  hříšný,  rozkošný  život  současného  duchovenstva. 
Apoštolská  chudoba  jest  v  ,, posměch  a  potupenie.^'  A  to  se  datuje 
„od  času,  jakž  jest  dáno  papeži  od  Konstantina 
krále  panovánie,  po  třech  stech  let  a  po  prvém  po  Kri- 
stovi. V  kteréžto  dánie  hlas  jest  slyšen:  že  dnes  jest  jed  vlit  v  cierkev 
boží  .  .  .''  (81). 

Zajímavé   jest    zvláště    toto    místo    s    ostrým    kon- 

3* 


30 

trastem:  Kristus  jel  v  chudém  rouše  na  oslátku  do 
J  e  r  u  s  a  1  e m  a,  a  1  e  „o  n  (p  a  p  e  ž  nebo  biskup  jede  p  ř  i  p  r  o  c  e  s  s  í) 
na  velikém  bielém  oři  neb  hyn  stu,  v  úzdé  zlatem  okované, 
a  drahým  kamením  uzdu,  prsosiny  i  pochvy  maje  položené,  třapce 
zbarvené  u  koblúka  až  do  země,  a  dek,  jenž  kóíi  kryje,  až  sé  i  po 
zemi  vleče;  před  nímž  oslici  ženu  neo  mezkyni,  jonž  na  sobě  nese 
tělo  božie,  jedlicí  druhdy  trávu  po  zemi,  na  niž  s  Kristem  nic  ne- 
tbají,  a  před  papežem  klekají ,  ano  nad  ním  nebe  nesií  a  nazývají 
najsvětějším,  a  tni  se  prosiece  za  obroky,  a  nohy  líbají,  ač  dopustie 
oděnci  žoldnéři,  jenž  kyji  střiebrnými  chudé  od  noh  tepů;  a  on  sedě 
na  hynstu,    směje   sě   tomu,  že  tak  u  veliké  chvále  jest:  a  náš  milý, 

tichý,    pokorný   spasitel   jede   s   velikým   pláčem   na    oslíku !" 

(126—127). 

Co  se  týče  transsubstanciace^  Hus  zachovával  učení  cír- 
kevní. V  té  věci  liší  se  od  Wiclifa.  Hus  odporoval  toliko 
smyslnému,  netheologickému  výkladu  této  nauky.  Již  ve 
spise  ,,De  corpore  Christi  in  sacramento  altaris"  (1401)  se  to  jeví. 
„Stvořil  jsem  Spasitele,"  říkali  o  konsekrované  hostii 
kněží  za  doby  Husovy.  (Vlček,  I,  83—84).  Proti  tomu  Hus 
káže  v  postille  těmito  slovy:  ,,A  v  tom  rúhání  jsii  kněžie, 
kteříž  pravie,  že  by  oni  byli  stvořitelé  svého  boha,  a  že  na  mši  stvo- 
řují  tělo  božie;  ale  to  je  lež;  neb  ani  toho  stvořie,  jejž  jest  panna 
Maria  urodila,  neb  to  jedinú  jest  od  boha  stvořeno  a  od  panny  Marie 
porozeno,  a  nikdy  jest  nezhynulo,  aniž  zhyne;  ani  také  stvorují  ji- 
ného těla  Kristova,  neb  nikdy  nemá  jiného,  aniž  bude  mieti .  .  ." 
(377).  Krev  Spasitelovu  Hus  prohlašuje  již  ve  spise  ,,De 
sanguine  Christi"  (1401)  za  bytnou,  ač  neviditelnou,  to- 
liko ve  svátosti  oltář  ní,  a  všecky  ostatní  zprávy  o  jejím 
proudění  na  zázračných  místech  za  zištný  klam.  (Vlček 
I.  8'3).  V  postille  táže  se,  zdali  by  svolil  papež,  aby  lidé  měli  krev 
některého  kněze,  který  ji  ukropil  na  oplatek,  za  krev  Kristovu,  a  do- 
dává: ,. jakož  sě  přihodilo  v  mnohých  miestech,  a  zvláště  v  Lito- 
myšlském  biskupství,  v  němž  sú  byli  kněžie  krví  svú  oplatek 
zkrvavili;  ale  potom  když  sii  zkušeni,  přiznali  sú  sě,  že  sii  to  uči- 
nili." (183). 

Hus  všímá  si  v  postille  též  života  s t a ^  ů  světských 
a  kára  přísně  jejich  hiríšný  život.  Kára  knížata,  i)ány,  rytíře, 
vládyky,  měšťany  i  městky  /  pýchy,  obžerství,  smilství  a  jiných  ne- 
pravostí. U  nich  shledává  s  e  č  a  s  t  o  o  p  o  v  r  h  o  v  á  n  í  c  h  u  d  i  n  o  u ; 
často    chovají    ,xhlupáčky    a   masojiedky   k    ničemuž    neužitečné . . ., 


31 

myjí  je;  češí,  do  lázní  nosie,  inaso  jim  zvláště  vařie  i  kupují,  ale  chu- 
dému i  taléře  nedadie  .  .  ."  (242).  Mnozí  „svá  břicha  obžerstvím  na- 
plňují, majíce  břicha  za  boha".  (3()).  Mnozí  „cizoložie  a  smilnie  a  jsú 
jako  mezkové  neplodní  v  duchovenství."  (130).  Proti  pýše  vodéva 
Hus  též  horlí,  na  př. :  „Běda  těm,  kteříž  pyšné  rúcho  pro  chlúbu 
nosie,  kteří  je  divně  stříhají,  kteří  ho  mnoho  mají,  jehož  tak  mnoho 
neb  viece  molové  než  oni  požívají!"  (18).  Boháči  odívají  se  v  sobo- 
lové, kuní,  hranostajové  nebo  běliznové  kožichy,  v  tělesné  rozkoši 
nosí  různé  drahocenné  košilky,  čechlíky,  šlojíře;  i  selský  lid  šatí  se 
rád  a  chlubí  rozmanitým  rouchem:  „A  již  rubáši  skoro  i  u  sedlek 
budu  vypověděni,  ano  každý  chce  choditi  v  draliém,  v  krásném 
a  v  pěkném  a  v  rozkošném  ruše,  a  nechce  znamenati,  že  bohatec, 
jenž  se  odieval  drahým  ruchem,  jest  pohřeben  v  pekle."  (240).  — 
Zvláště  mnoho  hříchů  děje  se  v  masopuste  (78)  a  o  po- 
svíceních, „kdy  lidé  velme  sě  obžierají  a  jinak  rozličně  hřěšie." 
(416).  —  Hus  kára  též  nespravedlivost  a  podvody  lidí, 
kteří  užívají  nespravedlivých  měr  a  vah.  „O  nevěrných 
měrách  sedlských  i  městských"  v.  273.  Stěžuje  si  též  do  nestej- 
né s  ti  měr:  „my  v  Čechách  nesjednáme  sě  v  měrách,  nébrž  v  jednom 
městě,  v  Praze,  jiná  měřice  jest  na  Novém  městě  a  jiná  na  Malé 
straně..."  (36).  —  Nespravedlivé  jednání  soudní  kára  Hus 
na  str.  283—284:  Knížata,  páni  i  měšťané  „mordéře  zlé  propúštějí 
na  penězích,  sami  je  berúce,  neb  penieze  za  odklad  odsuzujíce.  I  kde 
u  zemka  naučili  sii  sě,  aby  za  sedláka  dali  pět  kop?  I  tak-li  jest 
lacin  člověk,  jenž  stojí  za  vešken  svět?  Kde  sú  vzěli  naučenie,  aby 
měštěnín  byl  dražší  desieti  neb  pěti  kopami  než  sedlák?  a  panoše 
dražší  čtyrydceti  kopami  než  měštěnín?  a  pán  padesáti  než  panoše?.. 
Také  neviem,  kde  sú  sě  naučili  súdcie,  dávati  pokánie  vražedlníku, 
aby  šel  neb  jiného  najal  do  Říma  a  do  Cách  za  toho,  jehož  jest  ne- 
vinně zamordoval?  Proč  nesúdie,  jako  bóh  přikázal,  řka:  Ktož  zabije 

člověka,  smrtí  umři!? I  kterakž  tehdy  nehřěšie  nynější  súdcie, 

jenž   mordéře   zlé   propúštějí   na   penězích    nebo   pro    přiezeíi?  .  .  .'' 
(283-284). 

Také,  co  se  rodinného  života  týče,  Hus  udílí  různá  napome- 
nutí a  kára,  co  se  mu  nelíbí.  Ne  ve  všem  mají  děti  rodičů  po- 
slouchati; mezi  jiným  hájí  Hus  volnosti  ve  volbě  povolání: 
velí-li  otec  synu,  aby  byl  mnichem  nebo  knězem,  a  vidí-li  syn,  že  se 
k  tomu  nehodí,  není  povinen  poslušností  (31—32),  neboť  „člověk  má 
pilně  vážiti,  který  mu  sě  stav  lépe  hodí,  a  prositi  pána  boha,  aby 
jemu   ten   stav   dáti   ráčil.'-   (32.)   Boha   nemáme   prositi  za  povýšení 


32 

ve  svété,  za  zboží;  v  tom  „blúdie  obecně  ženy,  jenž  svým  dětem  od 
boha  prosie  dóstojenstvie  a  zbožie  ..."  (191).  O  manželství:  „Jakož 
Kristus  jest  jedno  tělo  s  cierkví  svatů  a  miluje  ji  jako  své  tělo,  též 
muž  s  ženu  svú  má  míti  jedno  tělo  a  mají  sě  milovati."  (38).  Manželé 
nemají  býti  příbuzní;  řádné  manželství  vyžaduje,  „aby  nebyli  sobě 
v  přirození  do  kolena,  do  rodu,  miením,  čtvrtého,  ani  sobě  přívuzuí, 
jako  jsú:  nevěsta,  svak,  zeť,  kmotra,  kmotr,  a  tak  o  jiných  .  .  ."(39). 
Manželství  má  býti  čisté.  „O  by  všechny  nynie  čert  zdávil,  co  sě  jich 
tak  pro  krásu  neb  pro  chlípnost  pojímá,  málo  by  snad  ostalo  manželek  — 
ale   méně  manželovi  ..."  (4J). 

Postilla  Husova  přispívá  téš  k  objasnění  mnohých  věcí  z  dějin 
doby  tehdejší  a  podává  téz  mnoho  dat  důležitých  pro  Husův  životopis. 
Obsahuje  totiž  množství  narážek  osobních,  týkajících  se  bud  Husa 
samého  neb  lidí  souvěkých,  kteří  z  historie  jsou  známi. 

Na  př.  o  „stavení"  kázání  slova  božího:  „Jako  zákonníci  v  písmě 
bránili  Kristu  v  kázání  slova  božího,  též  nynější  činie,  posielajíce 
posly  své  i  z  Ěíma  i  z  Prahy,  a  dobývajíce  bul,  aby  kázanie 
v  ka plach  stavili  a  knihy  pálili;  jakož  sě  stalo  za  arci- 
biskupa kněze  Zbyňka,  a  nynie  sě  děje  vzmatciech  Praž- 
ského arcibiskupstvie."  (21).  „Když  sú  mi  bránili  pod 
kletbu  kázati,  ...nechtěl  jsem  přestati,  věda,  že  položil 
Ježíš,  aby  učedlníci  braničóm  řekli,  že  pán  chce  mieti."  (131),  v.  též 
206.  „.  ...Když  sú  hledali  mého  bezživotie,  ustúpil 
sem;  potom  vrátiv  sě  kázal  sem,  a  opět^  kdy  měl  rok  o  smlúvu 
býti  k  žádosti  králově,  a  z  svolenie  na  kázaní  lidu,  opět  sem 
ustúpil.  Potom  když  v  tom  roku  nic  nebylo  k  vysvobození  slova 
božieho,  opět  sem  kázal,  a  vždy  sú  službu  stavili;  a  to 
stavenie  ďábelské  že  veliký  nátisk  v  lidu  činilo,  ano  nechtie 
krstiti,  ani  mrtvých  pochovávati,  a  boje  sě  pohromu  velikého  v  lidu, 
opět  sem  ustúpil  ..  .^'  (173).  „.  .  .  Z  té  Antikristovy  pušky  byli 
sú  kněžie  s  Pražským  arcibiskupe m,  knězem  S b y n k e m, 
buly^  to  jest  listu  s  olověná  pečetí,  dobyli,  jenž  jest  velela,  aby 
nikde  ž  kromě  far  a  kromě  kláštere  v  a  jich  hřbitově  v 
slova  božieho  nekázali.  A.  proti  té  bule  dal  mi  pán  bóh  žá- 
dostjubych  sě  postavil,  a  proti  jeho  čtení  tomuto  té  buly  přikázanie  ne- 
poslúchal.  1  kázal  sem  s  jeho  pomocí  až  do  kletby  i  sta- 
venie služby  uepravélio,  a  ještě  káži,  i  budu,  dá-li  jeho  svatá 
milost,  kázati.  .  .  .  Prvé  sem  kázal  v  městech  a  v  uliciech,  ale  nynie 
káži  mezi  ploty,  podlé  hradu,  jenž  slově  Kozí,  mezi  ce- 
stami  měst   a   vsí..."  (25G).  Zmíněná  bulla  byla  vydána  od  pa- 


35 

peže  Alexandra  V.  „A  od  té  bully  s  boží  pomocí  odvolal  sem  se 
k  tomu  papeži,  an  ihned  po  vydání  buly  umřel,  i  s  kancléřem.  Potom 
odvolal  sem  se  k  jeho  náměstku,  Janovi  XXIII.,  u  něhož  nenalez 
pomoci  k  vysvobození  slova  božieho,  odvolal  jsem  sě  ku  pánu 
bohu...,  aby  ten  mě  súdil;  a  káži  v  městech,  po  hradlech,  na 
polích  i  v  lese  ..."  (278—279).  ') 

Odpor  proti  bulle  papeže  Jana  XXIIL:  „Nynější  pre- 
látové neumějí  rozeznati  kaukol  od  pšenice  .  .  .;  již  zjevně  sú  to 
potvrdili,  že  sú  u  papeže  Jana  XXIIL  buly  dobyli,  na  níž  přikazuje 
zjevně,  aby  i  zlé  i  dobré  knihy  mistra  Jana  Viklefa  spá^ 
lili  ...  A  tyto  řeči  (t.  Wiclifovy)  potupili  sú  někteří  doktorové 
s  kanovníky,  s  faráři  a  s  mnichy  u  Praze  v  radnici,  po  ně- 
mečku řkúce  na  rathauzě;  ale  mnozí  mistři  a  takměř  věččie 
strana  jich,  a  obec  bakalářóv  a  studentóv,  k  tomu  potupení  sú 
nepřistúpili,  ale  brž  mistři  stáli  sú  v  obecné  škole  v  kolleji,  a  dovo- 
dili sú  písmem,  že  sú  ti  doktorové  s  rotu  svú  pra\du  potupili, 
a  volali  sú  ty  doktory  do  školy,  aby  dovedli  písmem  ;  a  oni  sú  ne- 
chtěli, neb  sú  nesměli,  nemajíce  písma,  jímž  by  mohli  dovésti  svého 
potupenie.  A  toho  všeho  byl  jest  póvod  Štěpán  Páleč,  ten  doktor, 
někdy,  když  jest  pravdu  miloval,  mój  věrný  a  milý  přietel,  a  druhý, 
Stanislav;  a  zdvihla  sta  sé  proto,  že  sme  my  nechtěli 
přivoliti  k  bule  papežově,  na  níž  jest  dal  kříž,  to  jest 
moc,  aby,  ktož  kolivěk  chtie,  buďto  kněžie,  jeptišky  i  mnišie,  při- 
pravili sě  na  zahubenie  krále  Ladislava  Napulského, 
i  všech,  kteříž  pod  jeho  mocí  jsú  a  s  ním  držie;  a  v  té  bule  odsúdil 
ho  do  čtvrtého  pokolenie,  a  mnoho  jiných  věcí,  a  dává  odpuštěnie 
hřiechóv  i  muk,  ktož  to  učinie,  neb  penieze  dadie.  I  dal  jest  milo- 
srdný spasitel  poznánie  mnohým  mistróm,  kněžím  i  světským,  že  sú 
k  tomu  nepřivolili  pro  mnohé  věci;  a  druzí  sú  hrdla  svá  na  tom 
složili,  neb  sú  proti  kazatelóm  odvolávali,  když  sú  kázali,  že  papež 
jest  bóh  zemský,  a  móž,  komu  chce,  dáti  odpuštěnie  hřiech()v  i  muk, 
a  že  má  mečem  železným  bojovati,  jako  světský  král;  a  z  těch 
Martin,  Jan  a  Stašek  sú  štět  i,  a  ve  jméno  božie  položeni  sú 
u  Betlémě,  a  jiní  potom  sú  jímáni,  mučeni,  i  žalářováni.  Toto  píši 
za  věrnu  kroniku,  aby  naši  potomci...  věděli,  že  sú  sě  před 
nimi  jiní  směle  na  smrt  posadili."  (59 — 60.) 


')  To  jest  psáno  z  Husova  hlubokého  přesvědčení.  Jak  tedy  může  tvrditi 
Jos.  Alex.  svah,  pán  Helfert  ve  spise  M.  J.  Hus,  Nčeská  bibl.  XIX.  Pr.  1857, 
str.  156,  že  jest  to  psáno  s  celou  jedovatostí,  jakéž  prý  uáružívost  Husova  byla 
schopna  ? 


34 

Hus  vysvětluje  též,  proč  se  nešel  zodpovídat 
k  papežskému  dvoru;  podává  muoho  důvodiiv :  1.  poslal  tam 
své  „poručníky",  těm  však  po  3  léta  nebylo  dáno  slyšení;  byli  uvěz- 
něni; 2.  pro  dalekou  cestu;  3.  neshoduje  se  se  zákonem  božím,  aby 
lidé  byli  nadarmo  pohnáni  tak  daleko ;  4.  pravda  boží  nemá  místa 
u  dvora  papežského;  5.  byla  by  s  tím  spojena  ztráta  času  a  lid  by 
ho  (Husa)  dlouho  postrádal;  sám  by  tím  nic  nezískal,  zvláště  ne 
u  dvora  papežova;  G.  utratil  by  darmo  mnoho  almužny,  „nabera  na 
lidech" ;  7.  pře  jeho  týká  se  papežových  obyčejů  a  papežovy  moci 
vymyšlené  prý  od  ďábla;  neboť  papež  Alexander  V.  vydal  bulu^  jež 
obsahuje  včci  zákonu  božímu  odporné;  v  bule  té  jest  zjevný  úmysl, 
aby  kaple  betlémská,  která  přece  byla  založena  od  arcibiskupa 
Zbyňka,  byla  zbavena  kázání  slova  božího;  8.  nechtěl  nadarmo  přijíti 
o  život,  neboť  jest  všude  plno  nepřátel^  Čechů  i  Němců,  kteří  o  jeho 
život  ukládají.  Papež  a  kardinálové  nazývají  ho  v  listech  svých  ka- 
cířem, ač  ho  nikdy  ještě  ani  neviděli  ani  neslyšeli.  Křiví  svědkové 
svědčili  v  Praze  proti  němu  a  křivá  svědectví  poslali  do  Říma.  Listy, 
které  proti  němu  vydal  kardinál,  nazývají  ho  svůdcem  lidu,  v  žalobě 
od  arcibiskupa  Zbyňka  pokládá  ho  farář  Michal  od  sv.  Vojtěcha  za 
kacíře.  Káže  prý  bludně  v  Betlémě  a  jest  prý  knížetem  a  hlavou 
kacířův.  On  se  však  pro  tato  nařčení  nermoutí;  vždyť  se  jemu  děje 
podobně  jako  Kristovi  od  zákonníkův.  Kristově  svaté  milosti  poroučí 
svou  při,  aby  ji  dokonal,  jak  ráčí,  třeba  smrtí.  Kdyby  prý  věděl, 
že  jest   to   vůle    boží  a  že  by  bylo  s  prospěchem,    šel  by 

v 

do  Říma.  (112 — 114).  „Nechť  pošlí  po  mě  biskupové  a  kněžie  od 
najvyššieho  biskupa,  jako  sú  poslali  po  Ježíše!  Byli  sú  počeli  Němci, 
když  sú  v  odění  s  samostřiely,  s  sudlicemi  a  s  meči  přiběhli  na 
Betlém,  a  já  káži,  jichž  póvod  byl  jest  Bernard  Chotek:  ale  pán  bóh 
zmátl  jim  cestu,  že  sú  nevěděli,  co  mají  činiti  .  .  .  Potom  sú 
Němci,  radu  vzemše,  chtěli  Betlém  obořiti  .  .  . ;  a  od  nich  mluvil  Čech 
Holubář  k  Čechóm,  chtie-li  k  tomu  přivoliti,  jako  sú  Němci  přivolili, 
aby  Betlém  byl  zbořen?  Tu  věrní  Čechové  pozuavše,  že  to  jest  proti 
bohu  .  .  .  ,  nechtěli  sú  přivoliti.  Patři  smělosti  německé:  nesměli  by 
súsědu  obořiti  pec  aneb  chlévcé  bez  královy  vole,  a  pak  směli  sú  sě 
pokusiti  o  chrám  boží!  A  nedal  jim  v  tom  pán  bóh  moci,  aby  lehčejie 
sě  pokálí,  a  potom  sě  tak  lehce  bořenie  chrámu  jeho  nechápali.  — 
Totoť  jsem  psal  potomním  na  výstrahu:  dobrým,  aby  o 
pravdu  směle  stáli,  a  slepým  v  pravdě,  aby  sě  téhož  varovali,  a  těm, 
kteříž  nevědie  mé  přě  a  utrhají,  aby  poznajíce  pravdu,  utrháním  ne- 
hřešili". (114—115). 


35 

Příklady  jak  by  byli  „nynější  preláti  rádi,  aby  ni- 
žádný písma  člověk  světský  neuměl";  „I  slyšal  sem  od  věr- 
ného dobré  paměti,  od  Ni  kola  še,  jenž  slulFaulfiš,  že,  když  jest 
byl  v  Englantu,  poznal  jest  jednoho  kuchaře,  s  nímž  jest  stál  na 
ztravě;  že  když  biskup  tázal  ho,  proč  by  četl  písmo  englicky  proti 
jeho  zapovědí?,  a  on  bránil  sě  písmem,  tehdy  řekl  jemu  biskup: 
Vieš-li,  s  kým  mluvíš?  Odpověděl,  že  s  biskupem  člověkem.  A  biskup 
die  jemu:  I  smieš  ty,  biedný  laiče,  se  mnii  z  písma  mluviti?  k  on  jemu 
odpověděl:  Já  viem,  že  ty  nejsi  věččí  než  Kristus,  a  mám  za  to  v  na- 
ději, že  já  nejsem  horší  nežli  ďábel;  a  poňavadž  milostivý  Kristus 
tiše  jest  slyšal  písmo  od  ďábla,  i  proč  by  ty  neslyšal,  jsa  menší  než 
Kristus,  Ote  mne,  člověka?  A  biskup  rozhněvav  sě,  nechtěl  s  ním 
mluviti,  tak  že  kuchař  přemohl  písmem  biskupa  jako  Kristus  ďábla" . 
(94 — 95).  Kněží  jsou  proti  věrným  křesťanům,  kteří  ne- 
souhlasíš jejich  kázáním.  Tak  stalo  se  na  př.  v  Pražském 
kostele  na  hradě,  že  žákovstvo  a  kněží  věrné  křesťany,  kteří  je 
napomínali,  aby  na  kázání  nelhali,  bili  a  políčkovali  a  „v  obecnici 
žákovské"  pak  mrskali;  podobně  činili  mniši  u  Matky  Boží 
Sněžné  a  v  jiných  klášterech.  (124).  Husuvádítéžpříklad, 
jak  falešní  proroci,  „kohož  chopie,  an  Kristovu  pravdu 
uprierao  vyznává,  toho  klnú,  pohonie,  vypoviedají,  hrd- 
lují i  mučie  i  žalařují  imrtvie":  „Jakož  sú  nynie  v  Moravě 
oficiál  a  jiní  věrného  člověka  hladem  umořili,  a  knězi  Martinovi, 
kazateli,  nohy  uhnojili ;  a  co  sě  stalo  loni  v  Praze,  i  nenie  sě  děje 
nad  těmi,  kteříž  pravdu  vedu,  jest  známo  mnohým  lidem".  (9).  Za 
doklad,  jak  často  se  křivě  vykla  dá  písmosv.,  Hus  uvádí 
spor  „černých  mnichů"  s  „bosáky":  onino  z  řeči  sv.  Jana  Křt. : 
„Nejsem  hoden,  abych  rozvázal  řemen  obuvi  jeho",  „dovodie,  že 
Kristus  chodil  v  třěvích  jako  oni  .  .  .  ;  a  bosáci  zase  proti  nim  řkú, 
že  Kristus  bos  chodil  jako  oni,  neb  by  jinak  na  hodech  Maria 
Magdaléna  nemohla  jemu  noh  slzami  mýti".  Důvody  oba  jsou  ne- 
platný, poněvadž  vykládají  se  v  nich  slova  ta  doslovně,  kdežto  jest 
třeba  jim  rozuměti  obrazně,  neboť  Kristus  „v  mysli  byl  obut  od  žá- 
dosti zbožie  časného,  a  ráčil-li  jest,  tehdy  někdy  chodil  v  obuvi 
a  někdy   bos".   (22-23). 

Na  jednom  místě  Hus  zmiňuje  se  též  o  p  a  p  e  ž  i  c  i  J  o  h  a  n  n  ě : 
„  .  .  .  jedna  žena  byla  jest  papežem  dvě  létě  a  tři  měsiece,  jenž  jest 
byla  rodem  z  Mohuče  a  slula  Agnes,  a  když  papežila,  tehdy  slula 
Johannes;  a  pak  jedúc  od  svatého  Petra  do  Latránu,  i  porodila  dietě. 
Čert  ji  na  papežovo  miesto  a  jejie  frejéř  vsadil,  že  byla  učená,  a  pán 


36 

bóh    přepustil    pro    náš    užitek,    abychom  ne  ihned  za  svatého    měli, 
kterýž  bude  držeti  biskupstvie  neb  papežstvie".  (30). 

Na  str.  132.  Hus  uvádí  začátky  svých  tří  písní  du- 
c  h  o  v  n  í  c  h  ^) ,  j  e  ž  se  zpívaly  v  Betlémě:  Ďábel  nastrojil  mistry, 
knězi  a  zákonníky,  aby  brojili  proti  těm,  kteří  následují  Krista,  aby 
k  1  n u  1  i  j m énem  Ježíše  „všechny  ty,  kteříž  chod ie  na  ká- 
zanie  do  Betléma,  a  všecky  ty,  kteříž  zpievají: 

Vstal  jest  bóh  z  mrtvých  svii  mocí, 

a  opět,  ktož  zpievají: 

Jezu  Kriste,  štědrý  kněze, 
s  otcem,  duchem  jeden  bože; 

a  opět,  ktož  zpievají: 

Návštěv  nás,  Kriste  žádúcí, 

pane  světa  všemohúcí ! 

daj  nám  sé  v  srdci  poznati, 

bez  hrózy  sebe  cákati."  (132.) 

Husova  postilhi  jest  obrazem  Husových  názorů  theologických. 
Mnohé  z  těchto  Hus  přejal  sice  od  Wiclifa,  přece  však 
postille  jeho  nemůžeme  upříti  znaku  původnosti.  Hus 
Wiclifa  neplaguje,  neboť  s  ním  v  leckteré  věci  nesouhlasí,  na  př. 
v  otázce  transsubstanciace,  křtu  aj.  Wiclifbyl  dogmatik,  Hus 
spíše  moralista.  (Winter,  Život  cirk.  I.  str.  7.)  Dr.  A.  Len  z 
srovnává  učení  Husovo  s  W  i  c  1  i  f  o  v  ý  m  ( Ďas.  kat.  duch.  1871) 
a  praví,  že  Hus  čerpal  z  Wiclifa  sice  mnoho,  zejména  v  oboru  dog- 
matickém a  mravoučném,  ale  že  nebyl  jeho  pouhým  uohsledou.  Do- 
kazuje to  srovnáním.  Na  př.  Wiclif  tvrdil,  že  křest  není  k  spáse  ne- 
vyhnutelně potřebný,  ale  Hus  mluví  o  nevyhnutelné  potřebě  křtu 
(Postilla,  233).  (O  původnosti  ve  spisech  Husových  viz  Sborník  hist.  IV. 
1886,  rozprava  K.  Nováka  str.  30().  a  si.)  Len  z  srovnává  tó  ž 
učení  Husovo  s  naukami  reformátorů  16.  věku.  (Č.  kat. 
duch.  1870)  a  uvádí  některé  příklady  z  Postilly :  V  základním  učení  víry 
protestantské  o  ospravedlnění  Hus  liší  se  podstatně  od  reformátorů,  ale, 
byť  ne  s  Lutherem,  aspoň  s  Kalvínem  v  tom  se  shoduje,  že  předzvě- 
děným prý  se  nedostává  synovství  božího  dle  naděje,  ač  i  v  této  věci 
se  od  Kalvína  tím  liší,  že  jinak  nevylučuje  od  údělu  milosti  posvěcující 


')  V.  též  Erl)    ITI.  :U6. 


37 

ani  předzvěděných,  jakož  i  ne  od  účinků  této  milosti.  (Post.  252.) 
Reformátoři  učí^  že  vůbec  všecko,  co  koná  člověk  hříšný,  jest  hříchem 
ne  všedním,  ale  smrtelným,  že  by  tento  zasloužil  za  každý  hřích,  ano 
i  za  každé,  byť  i  bezvolné  hnutí  žádosti,  věčného  trestu,  kdežto  Hus 
dobře  rozeznává,  že  hřích  nejprve  tane  na  mysli,  pak 
jest  1  e  h  t  á  u  í  č  k  o  v  m  y  s  1  i,  p  o  t  o  m  k  o  c  h  á  n  i  e,  p  a  k  p  ř  i  v  o  1  e  n  i  e 
přes  boží  přikázání:  Žádost  zlá  s  přivolením  jest  hřích  smrtelný. 
(Post.  89.) 

V postille  Husově  jeví  se  zhomá  snaha,  opraviti  společnost  církevní, 
nikoli  ji  ^reformovati.  Hus  vůbec  reformátorem  nebyl,  aspoň  ne  v  tom 
smyslu,  že  by  byl  věrouku  nějak  přereforraoval.  Husovi  nešlo  o  novou 
dogmatiku,  šlo  mu  jen  o  nápravu  církve,  především  o  zlepšení  svato- 
kupeckého  kněžstva.  (Winter,  Život  cirk.,  I.  5.)  Hus  kázal  lidu,  kázal 
mu  ze  srdce,  upřímně.,  z  vroucího  přesvědčení^  kázal  lidu  českému,  česky, 
a  tak  stal  se  zástupcem  českých  národních  zájmů.  (Srovn.  Lechler,  Hus, 
str.  22.)  Jeví  se  to  též  v  jeho  postille,  a  v  tom  záleží  její  význam 
národní.  —  V  díle  jeho  zrcadlí  se  též  jeho  duše.  Vše,  co  praví,  jde 
mu  přímo  ze  srdce;  jest  otevřený,  přímý,  kde  třeba,  i  bezohledný.  Jest 
přesvědčen  o  poctivosti  svých  činů  a  na  svém  přesvědčení  trvá  s  ne- 
ústupnou horlivostí,  jak  se  to  jeví  na  př.  též  z  těchto  slov  postilly: 
„A  bude-li  jeho  svatá  vole  (t.  boží),  já  odváže  sě  jich  služby 
staven  i  e,  .  .  .  budu  kázati  slovo  božie,  když  vedle  jeho  svatého 
naučenie  k  tomu  čas  uzřím,  abych  ovcí  Kristových  ještě  potvrdil." 
(175,  pod.  202,  326  a  j.).  Učenost  jeho  jeví  se  v  ovládání  látky 
a  v  množství  citátů.  Hus  nechlubí  se  však  nikde  učeností, 
jest  skromný.  Čemu  sám  nerozumí,  k  tomu  se  otevřeně 
a  upřímně  zná.  Na  jednom  místě  postilly  nerozumí  na  př.  slovům 
sv.  Řehoře,  i  praví :  „ját  znám,  žeť  nerozumiem  tomu,  a  svatého 
Řehoře  nezamietám".  Námitky  své  podává  způsobem  zcela  skromným; 
uvádí,  co  se  mu  v  té  neb  oné  věci  jen  zdá,  a  opakuje  znovu:  „ještěť 
vyznávám,  žeť  nerozumiem".  (69).  Končí  pak  takto:  „Konečně  na  tom 
ostávám,  že  každé  slovo  Kristovo  jest  pravé,  a  kteréhož  nerozumiem, 
to  jeho  milosti  porúčiem,  maje  naději,  že  po  smrti  urozumiem."  (70). 
Zná  se  otevřeně  též  k  svým  slabostem.  Na  př.  jest  si  vědom,  že  často 
sám  více  si  vážil  boháče  než  chuďasa,  „vstávaje  neb  kuklu  snímaje, 
aneb  sě  klanějě  bohatému,  ne  tak  ch  dému,  a  spieše  posielaje  po 
pitie  bohatému  groš  než  dada  chudému  peniez".  „Avšak",  dodává, 
„ufám  milosrdnému  Ježíšovi,  našemu  vykupiteli,  že  mi  to  odpustil, 
a  že  mě  již  od  toho  zachová".  (385—386). 


38 

Úhrnem:  Postilla  Husova  jest  obrazem  velikého  ducha  spiso- 
vatelova. Hus  jeví  se  v  ní  znamenitým  vykladačem  písma  sv., 
učencem  vynikající  m^  řečníkem  výborným  a  d  o  b  r  ý  m  s  t  i- 
1  i  stou.  Pro  svou  časovost  a  pro  svůj  národní  ráz  má  jeho  postilla  též 
veliký  význam  národní  a  kulturně  historický.  Napsal  ji  proto,  „aby 
milovníci  boží  v  neděli  měli  čím  duše  své  pokrmiti,  rozumu  pozdvih- 
luiti,  a  tak  mysléc,  čtúc  i  mluviec  bohu  sé  líbiti,  skrze  zaslúženie 
pána  našeho  Jezu  Krista  ..."  (427). 

Husův  nástupce  v  Betléme  a  pokračovatel  v  sna- 
hách Husových  byl  M,  Jahouheh  ^e  Stříbra.  Když  ve  hnutí, 
které  povstalo  po  smrti  Husové,  utvořily  se  různé  strany  náboženské^ 
byl  Jakoubek  hlavou  horlivých  kališníkův.  Hájil  horlivě  při- 
jímání pod  obojí  zpúsobou,  jež  Hus  byl  již  schvaloval.  „Kalich  jako  symbol 
husitismu  nebo  utrakvismu  jest  jeho  skutkem."  (Vlček  I.  128.)  Ja- 
koubek nebyl  ducha  v  ý  hojného;  byl  muž  rozvážný, 
klidný,  opatrný,  který  hleděl  smiřovati  spoiy  stran  hu- 
sitských. Chelčický  nazývá  jej  mužem  veliké  tichosti,  postavy  po- 
svátné. (Jir.  I.  306.)  Jeho  theologické  názory  idošeny  j.sou  v  jeho  ,^Po- 
stille^^ ,  latinské  a  české.  O  latinské  ]~:  o  d  á  v  á  zprávu  Martin 
Kolář  v  „Kroku".  („Krok",  listy  vědecké,  vyd.  Dr.  J.  Dastich, 
prof.  Ed.  Novotný,  Fr.  J.  Zoubek,  roč.  1864,  článek  Martina  Koláre: 
Hlídka  rukopisů  Táborských,  str.  222  a  si.)  Titul  její  zní:  „Sermones 
repraesentati  a  Jacobello  per  circulum  anni.^'  nahoře  čteme:  „Iste 
libellus  continet  sermones  repraesentatos  a  magistro  Jacobello  de 
Miza  per  circulum  anni  "  Počíná  se  kázáním:,,  In  die  Katherinae" 
a  končí  nedělí  22.  po  sv.  Duchu.  Podle  narážek  v  rukopise  obsa- 
žených Kolář  soudí,  že  složena  byla  mezi  říjnem  r.  1414 
a  červencem  r.  1415  v  Praze.  Obsahuje  řeči  na  neděle 
a  s v á t ky  na  základě  p e r i k o })  od  katolické  církve  usta- 
novených. Všude  jeví  se  v  ní  zárodky  učení  táborského.  Jest  v  ní 
mnoho  narážek  na  věci  současné  a  mnoho  výtek  kněžím  výše 
postaveným,  jež  spisovatel  nazývá  „praelati  Caesarienses".  Obsahuje  též 
mnoho  [)růpovědí  českých 

Postilla  česká  vznikla  snad  z  kázání,  jež  měl  Jakoubek  v  Praze 
v  kapli  betlémské  na  sklonku  svého  íivota  (f  1429);  vyšla  v  Praze  při 
Melantrichově  tisku  postilly  Husovy  r.  Id64  (un.,  tisk  54 A  46,  N.  2). 
V.  Dobrovský,  Gesch.  d.  bohm.  Spr.  u.  alt.  Lit.  Prag  1818,  str.  22<s : 
„Des  Jakobeirs  von  Mies  Postille  oder  Auslegungen  der  Sonntags 
Episteln.  Iijt  als  ein  besonderer  Theil.  CCIIII  Bhntt  stark,  der  zweiten 


39 

Ausgabe  voq  Hussens  Postille  1564  beigefiigt  worclen."  V.  též  Jg.  108, 
Jir.  I.  308.  „Jakúbkova  česká  postilla  čeká  ještě  vydání 
a  hlavně  rozboru,"  praví  Vlček  ve  svých  Dějinách  č  lit.  I.  152. 
Pokusíme  se  o  krátký  rozbor  : 

Titulní  list,  L,  (pagiuováno  římskými  číslicemi)  zní:  „Epištoly 
nedělní  též  s  výklady  přes  celý  rok  Mistra  Jakobella, 
kněze  a  kazatele  Zákona  Páně,  věrného  a  milého  tovaryše  .  .  .  Mistra 
Jana  Husi.  Kteréž  jsau  ještě  nikdy  nebyly  tisknuté,  ale  již  nyní  teprv 
na  světlo  jsau  vydané.  Létha  lb64.^'  Titulní  list  ozdoben  jest  dřevo- 
rytinou.  Následují  hned  epištoly  nedělní  s  výklady  od  1.  neděle 
adventní  do  24,  neděle  po  sv.  Trojici.  Mimo  to  jest  v  posti lle  též  ká- 
zání na  Bílou  sobotu  a  na  den  Níinebevstoupení  Páně.  Postilla  dělí  se  na 
2  díly:  1.  díl  počíná  se  kázáním  na  1.  neděli  adv.  a  končí  se  kázáním  na 
6.  neděli  po  Velikonocích  (na  1.  85*:  „Konec  první  strany  epištol".) 
2.  díl  počíná  se  kázáním  na  den  seslání  Ducha  sv.  a  končí  se  kázáním 
na  24.  neděli  po  sv.  Duchu.  Na  konci  čteme:  „Vytištěno  ke  cti 
a  chvále  i  zvelebení  jména  Boha  všemohaucího,  potom  pak  všech 
věrných  a  pobožných  v  jazyku  a  v  národu  českém,  k  rozhojnění  i  na- 
bytí víry  pravé,  též  dojití  milosti  věčného  života  a  spasení  v  Kristu 
Ježíši,  Pánu  našem.  Létha  Páně  Tisícého  Pétistého  Šedesátého 
Čtvrtého." 

Textům  jednotlivých  epištol  předcházejí  často  krátké  předmliwy. 
Spisovatel  činí  pak  myšlenkový  i)řechod  ktextu  epištolnímu; 
po   textu   následuje   pak   výklad. 

Ve  miíněných  předmluvách  rekapituluje  se  obyčejně  stručně  to, 
co  jest  obsazeno  v  evangeliu  na  příslušnou  neděli  připadajícím ;  někdy 
děje  se  v  nich  zmínka  o  evangeliu  neděle  předešlé. 
Příklad  předmluvy:  Ned.  3.  adv.  „Předmluva  na  epištolu  pořád  jdaucí. 
Dnes  ráno  praveno  o  tom  příští,  kteréžto  činí  srdce  křesťanská, 
k  némužto  všeliký  křesťan  měl  by  býti  hotov."  První  týden  byla  řeč 
o  příští  tělesném,  druhý  týden  o  příští  hrozném;  kdo  není  schopen 
k  duševnímu  příští,  ten  se  nadarmo  narodil.  O  přípravě  k  tomu  příští 
jedná  dnešní  epištola  sv.  Pavla  Kor.  1.  v  4,  kap.  (7*).  Jiný  příklad: 
„Ned.  3.  po  ochtábu  božího  křtění.  Předmluva  na  epištolu" :  Dnes 
týden  slyšeli  jste,  kterak  sv.  Pavel  učil  Římany  a  všecky  věrné 
křesťany,  neodpláceti  zlé  zlým,  ale  i  nepřátelům  svým  dobře  činiti. 
A  pak  tuto  popsal  a  učí  křesťany,  aby  se  vespolek  milovali,  .  .  . 
jakož  tato  epištola  svědčí,  kteráž  jest  psaná  k  Éímanům  v  13.  kap. 
(19^).  - 


40 

N  ě  k  t  e  r  á  v  š  a  k  k  á  z  á  li  í  J  a  k  o  u  b  e  k  z  a  č  í  11  á  i  h  11  e  (1  t  e  X  t  e  m, 
be/  předmluvy,  na  př.  při  kázání  na  \K  neděli  po  sv.  Trojici 
(Pav.  v  1.  Korint.  v  14.  kap.)  a  j. 

Výklad  dělí  spisovatel  obi/čejně  na  jednotlivé  oddíly  podle  Idavnícli 
myšlenek  v  epištole  obsažených ;  tyto  tvoří  kostru  celého  výkladu.  Na  př. 
o  epištole,  která  se  čte  na  7.  neděli  po  sv.  Trojici  (Pavel  Řím.  6.  K.) 
praví^  že  se  dělí  natři  „strany" :  „První  učí,  abychom  rovnost  spra- 
vedlnosti činili  .  .  .    Druhé,  abychom  služebnost  zlosti  obrátili  v  slu- 
žebnost života  .  .  .    Třetí,   abychom  užitek  obojího,    t.  hříchu  i  spra- 
vedlnosti,   spatřili    tu,    neb    konec   těch  věcí   smrt   jest  .  .  ."  (126*). 
Epištolu  na  neděli  9.  po  sv.  Trojici  (Pav.  v  1.  Korint.,  14.  kap.)   dělí 
též    na   tři   díly  („strany"),    celé   pak  rozdělení   shrnuje    v  jedinou 
myšlenku,  která  jest  jádrem  celé  epištoly  i  výkladu:   „A  pro  rozum 
jasnější  a  světlejší    této  Epištoly    sluší    věděti,    že  žádost  jest  kořen 
všeho  zlého  ..."  (134'').     Místy    učí,    že  příslušná    epištola 
má  dvojí  význam,  „tělestný^',  t.  j.  doslovný,  a  ^^duchovní^' ^  t.  j.  vyzna- 
čující se  myšlenkami  poučnými  pro  křesťanský  život.  Na  př.  „Ep.  sv.  Pavla 
1.  ke  Korint.  v  V.  kapitole.  Bratří !  Vymeťte  starý  kvas,  abyste  byli  nové 
pokropeni,  jakož  jste  nenakvašeni.  Neb  Velikonoc  naše,  totiž  Beránek 
Velikonoční,  obětován  jest,  Kristus.  Protož  hoduojme  ne  v  kvasu  zlosti 
a  nešlechetnosti,  ale  v  přesnicích  čistoty  a  pravdy!  (47*)"  .  .  .  „Smysl 
télestný   této   Epištoly  jest  tento:    Korintští  trpěli  mezi  sebau 
některakého  smilníka,  kterýžto  vzal  ženu  otce  svého,  t.  macechu  svau 
za  svau    ženu,   jakož    praví  mistr  Haymo      A  ten  učinil  všem  veliké 
pohoršení,  pro  kteréžto  velí  jeho  vyobcovati,   aby  jiných  neposkvrnil, 
a  protož  dí  k  Korintským:  Vymeťte  starý  kvas,  t.  hříšníka  .  .  .   !  Ale 
duchovním    smyslem    v    této    Epištolo    radí    všem    hříšným, 
hříchův  skrze  pokání  pozbýti  .  .  Druhé,  pokrm  duchovní  přijímati  .  .  . 
Třetí,    v  čistotě   a  pravdě  ostati,    atd.  ..."    (47*^—48*).     Ku    konci 
výkladuJakoubekpřii)o.juječastoprosbu  anapomenutí, 
na  př.  (2    ned.  adv.):    „Prosmež  Pána  Jezu  Krista,  ať  ráčí  nám  dáti 
rozum  Písma    svatého,    jímž    bychom    byli  u  víře   osvíceni,    v  naději 
posilněni    a    v  lásce    zaměkčeui,    abychom    tudy    došli  věčné    radosti 
v  království  nebeském."  (7*) 

Slova,  o  nichž  spisovatel  myslí,  ž  o  potřebují  po- 
drobnějšího výkladu,  rozbírá  důkladně,  aby  se  jim 
dobře  rozumělo.  Na  př.  vykládá  o  sobotě,  že  „sabathum"  značí 
česky  odpočinutí,  „pro  odpočívání  těla  Kristova  v  hrobě ^  a  specielně 
o  velikonoční  sobotě,  že  ji  Čechové  nazývají  Bílou  pro 
dvojí  věc:   „Najprvé  proto,  že  dříve  byl  obyčej,  kteříž  jsau  se  z  po- 


41 

hanuov  neb  židuov  na  víru  obrátili,  ty  jsau  kněží  a  jáhnové  najprvé 
víře  a  zákonu  křesťanskému  učili  a  jako  dnes  je  teprv  křtili  a  v  čechly 
bílé  je  oblékli,  na  znamení  čistoty  jich  vnitřní  ..."  (43^)  .  .  .  „Druhé 
proto  nazývají  tuto  sobotu  liílan,  neb  tento  svatý  čas  kající  mnozí 
skrze  pravé  pokání  vodau  smyli  jsau  černost  hříšnau  z  svých  duší  .  .  ." 
(44*).  Jiný  příklad:  „A  dí  znamenité  (t.  sv.  Pavel  Effez.  3.  k.,  16. 
ned.  po  sv.  Tr.) :  Po  všech  národech  věky  vékuov  (t.  budiž  sláva 
Kristu).  Tu  sluší  věděti,  že  to  slovo  vék  druhdy  znamená  čas 
života  každého  člověka  zvláště.  A  tak  díme :  Tento  má  tolik  let  věku 
svého.  Druhé  znamená  čas,  v  némžto  všickni  zhynau,  kteříž  jsau  se 
v  něm  narodili.  A  tak  sto  let  nazýváme  věk,  neb  obecně,  kdož  se 
narodil  najnižšieho  věku,  ten  umře  dříve  sta  let.  Třetí  znamená 
tisíce  let.  Čtvrté  znamená  vešken  čas  světa  tohoto.  Páté  znamená 
věčnost.  V  těch  ve  všech  věcech  má  býti  chválen  Pán  Bůh.  Protož 
bud  jemu  čest  i  sláva  na  věky  věkův,  Amen.'^  (169*).  Vysvětluje 
též  cizí  slova,  na  př. :  „Penthecostes  jest  řecké  slovo  ze  dvau  slo- 
žené. Neb  Pentha  u  nich  slově  pět  a  Costes  slově  deset,  a  tak 
Penthecostes  slově  pět  deseti  a  neb  padesáti".  (86''). 

Jednotlivé  rozbory  epištol  jsou  pečlivé  a  důkladné. 
Kazatel  vkládá  rúsné  příklady^  vhodná  přirovnání,  leckdy  též 
přísloví^  atd.  Tak  na  př.  Jakoubek  uvažuje  „o  umění  poznání  zlého 
a  milování  dobrého",  uvádí  za  příklad  Sol  ona:  „Když  byl  otázán 
Solon,  pohan  a  mudřec  řecký,  od  jednoho  bohatého  člověka,  má-li 
zboží,  odpověděl  jemu :  Ty  i  já  zboží  máme,  ale  mezi  mým  zbožíui 
a  tvým  tento  jest  rozdíl:  Neb  z  mého  nižádný  bez  mé  vůle  nemůž 
nic  vzíti,  a  když  jiným  rozdávám,  umenšení  netrpím.  Ale  tvé  na  každaj 
den  k  ztracení  jest  otevříno  a  bezděky  tobě  bez  tvé  vůle  bývá  pobráno, 
aniž  ho  co  můžeš  udati  bez  jeho  umenšení.  Jakoby  řekl :  Oba  jsme 
bohatí,  ty  tělestným  zbožím,  a  já  duchovním  . . ."  (174^ — 175*).  Sol  ona 
připomíná  též  na  str.  184^:  „  .  .  .  opilství  ke  všem  hříchům  hotovost 
činí.  A  protož  Solon  ustavil  za  právo  Athenyenským,  aby  opilý  zhřeše 
dvénásobní  měl  pokutu."  O  Pythagorovi:  „Bud každý  člověk  pozdní 
k  mluvení  (Ep.  Jak.  v  1.  kanonice  v  1.  ka|).)  ...  A  protož  Pythagoras 
svým  učedlníkuom  byl  ten  zákon  uložil,  aby  mlčeli  za  pět  let  a  jeho 
učení  poslauchali,  a  tak  naučili  se  mluviti  užitečné."  ii^l^).  Při- 
rovnání, na  př. :  „  ...  tu  byli  přivábeni  (t.  Židé)  k  Bohu  milováním, 
jakožto  dítě  jablkem  bývá  přivábeno  k  milování  otce  svého.  Byli  jsau 
také  malí  bázní,  neb  jedno  časné  ř.e  pomsty  bojíce  plnili  jsau  Boží 
přikázání,  jakožto  dítě  boje  se  matky  učiní,  což  mu  starší  káží."  (12*). 
„Vídáte  obecně,  že,  když  děti  do  kterého  sadu  nebo  do  zahrady  vejdau 


42 

chtíc  ovotce,  jablka  a  neb  hrušky,  česati,  a  zastíhnau-li  je  tam^  svlekau 
jim  šaty,  v  DÍchž  chodí :   tak  Adam,  otec  náš,    jest  svlečen  z  raucha 
nevinnosti,  když  jest  okusil  ovotce  zapo věděného  .  .  ."  (21^j.  „Zvláště 
na  duši  naší  jest  obraz  Svaté  Trojice,  neb  jakož  v  duši,  jenž  jest  jediná, 
piostá,  duchovní  podstata  a  tri  rozdílné  moci,  kteréžto  sau  byt  jeden, 
též  v  Svaté  Trojici  jest  jedna  prostá  podstata  a  tři  osoby.     A  jakož 
v  slunci   jest  světlost,    od  nížto  pochází  paprslek  a  od  obau  horkost, 
též  od  Otce  pochází  Syn  věčným  rozením  a  Duch  S.  od  obau  věčným 
dýcháním  ..."    (53^).     Jakožto    oheň    rez    spaluje,    zlato    pročišťuje, 
temnost    osvěcuje,    studené    zhřívá,    měkké  tvrdí  a  tvrdé    obměkčuje, 
též  Duch  svatý,  kohož  navštíví,    rez  hříšnau  odejme,    ottuší  svědomí, 
očistí  chlípnost  hříšnau  rozkoší  tělestných,  rozum  osvítí,  vuoli  v  lásce 
zapálí,    mdlé  a  bláznivé   utvrdí  v  dobrém  a  zatvrzená   srdce  v  zlosti 
obměkčí."  (88*).  Vše,  co  působí  oheň,  přirovnáno  k  působení  Ducha  sv. 
a  doloženo  z  písma.  (88^  —  89^).  „My  pohříchu  slyšíce  hlas  jeho  (Kristův) 
v  Písmé  skrze  kazatele,  skrze  vnitřní  napomenutí  činíme,  jakožto  had ; 
když  ho  zaklínají,  jedno  ucho  přitiskne  k  zemi  a  druhé  zacpá  ocasem, 
aby  neslyšel  zaklínání.    Též  my  uši  své  duchovně   zacpáme  pečlivostí 
o  zemských  věcech  a  rozkošmi  tělestnými,  a  tak  neslyšíme  hlasu  na- 
šeho povolání  .  . .."  (169^).  „Ti  opilí  jsau  podobní  k  jedné  mořské  rybě, 
ješto  slově  Orex  neb  Orix,  jenž  jest  tak  veliká  a  těžká,  že  ledvá  deset 
koní  mohau  ji  vléci.     A  protož  když  ji  rybáři  lapí,    dadí  jí  vína  píti 
mnoho,  neb  víno  ráda  pí    A  když  se  opije,  tehdy  tak  znamenitě  zlehčí, 
že  ji  snadně  mohau  vyvléci.  Téžf  jest  o  člověku :  dokudž  jest  střízlivý, 
nesnadně    můž  býti  tažen  pokušením    ďábelským  k  hříchu.     Ale  jakž 
se    opí,    tehdy    velmi    snadně    bývá    veden  v  hřích  ..."    (157*)    atd. 
Přísloví,    ra  př. :  „Sv.  Pavel  (I.  Kor.  v  9.  kap.):  Tak  bojuji  ne   jako 
vítr  tepa  ...  A  také  jest  přísloví,  že  kdož  zle  živ  jest,  ten  jako 
vítr  tepe"    (24*).     „Jest  přísloví  mezi  latiníky:    když  se  srdce 
nemodlí,  nadarmo  jazyk  pracuje",  (116*'). 

Výklady  Jakoubkovy  jsou  též  doloženy  četnými  citáty 
čerpanými  z  píisma  sv.,  ze  sv.  Jana  Zlatoústého  (133*  a  j.),  Řehoře 
(16^  22'>  a  j.),  Augustina  (15*,  22^  45%  45^  201*,  203*,  203^  atd.), 
Ambrože  (203^^  a  j.),  Bernarda  (22^  62*,  68^  atd.),  Hugona  („Knihy 
o  duši"  119^),  Tomáše  Aq.  (134^),  P)oetia  (10^,  176*),  Innocencia 
(z  knih  „o  hubenství  založení  člověčího"  156*)  atd..  též  ze  starých 
íilosofů.  nejčastěji  z  Aristotela,  na  př.  „dí  Aristoteles:  Ctnost 
v  střídmosti  záleží ..."  (9^);  „jakož  dí  Aristoteles  v  5  knihách  o  Duši: 
Vuole  a  rozum  jsau  vozatajové  duše"  (10^),  jinde  na  {)ř. :  45*,  55*, 
63^  113^  130%  130^    („v  1.  knihách  o  správě  městské"),  153*,    153*' 


43 

atd. ;  ze  Seneky,  na  př.:  „dí  Seneca:  snáze  jest  vlast  přemoci,  nežli 
jednoho  muže  pravého  přemnož.  A  týž  dí:  Najušlechtilejší  plémě  sví- 
tězení  jest  trpělivost"  (19^);  též  55*  („v  45.  Epištole  k  Lucillovi"), 
130^  176*  („v  jedné  epištole  k  Lucillovi"),  atd.  Na  jednom  místé 
Jakoubek  cituje  též  Mistra  Pařížského,  t.  Matěje  z  Janova; 
mluví  o  utrhání,  které  prý  se  děje  trojím  obyčejem,  jakož  dí  Mistr 
Pařížský  v  knihách  o  hříších  a  ctnostech:  .  .  .  (61^). 

Postilla  Jakoubkova  jest  obrazem  theologických 
názorů  mistrových:  Základem  pravého  křesťanského  života  jest 
písmo  sv.\  vněm  jest  naučení,  kterak  člověk  může  dojíti  spasení  (5^). 

V  písmě  sv.  jest  útěcha  v  protivenstvích  (6^);  „skrze  čítání  a  pře- 
myšlování  písma  sv.  člověk  věrný  pozná  vuoli  boží  ..."  (15'').  Jest 
třeba  vždy  hleděti  k  „duchovnímu  smyslu"  písma  sv., 
nikoli  k  „smyslu  hmotnému,  hrubému",  jak  to  činí  „lidé  hovadní, 
v  písmě  sv.  všemu  rozumějíce  podlé  smysla  hmotného  a  hrubého"  (15*). 

V  písmě  sv.  jestpravda,  které  se  musí  srdcem  věřiti  a  která  se 
musí  ústy  stále  vyznávati  (100^).  Věrný  křesťan  věří  všemu,  co 
jest  v  písmě  sv.,  nehloubá  v  tajemných  otázkách,  j  ako 
to  Činí  lidé  všeteční,  „ješto  všech  skutkuov  Božích  chtí  věděti 
příčiny,  proč  se  dějí;  chtí  zvěděti,  co  jest  Biioh  a  kterak  jest  troj 
a  jeden,  proč  jest  stvořil  anjely  i  lidi  a  věda,  že  mají  zhřešit;  chtí 
také  věděti,  kterak  Kristovo  jest  tělo  v  malém  chlebě  aneb  krev  pod 
malou  spuosobou  vína;  a  proč  nad  lotrem  na  kříži  se  smilovala  nad 
Kainem  se  nesmiloval.  A  tak  o  mnohých  jiných  vtipných,  ale  neužiteč- 
ných otázkách.  A  proti  těm  jest  písmo  na  mnohých  místech  ..."  (94*). 
Bůh  chce,  aby  člověk  byl  živ  dle  zákona  jeho,  nežádá  však  aske- 
tismu:  „Někteří,  ještoť  přílišnými  posty  a  nespaními  chtí  se  Bohu 
slíbiti  a  tady  mozk  vysušují  a  blázni  bývají,  —  neníť  to  obět  Bohu 
libá,  než  hříchuov  ostati  a  jich  želeti,  a  ctaé  skutky  ploditi,  toť  jest 
obět  jeho  libá,  rozumná,  vzáctná".  (14^). 

O  vůli  boží  mají  JcněM  poučovati  lid.  Tito  boží  „služebníci,  kteří 
drží  místo  apoštoluov  a  učedlníkův  Kristových,  mají  dobrovolnau 
chudobu  trpěti  a  zboží  světských  neměti".  (7^.)  Mají  býti  tiší, 
pokorní  a  milosrdní  (7^),  jejich  život  má  býti  příkladem 
všemu  lidu  (51*).  Kněží  jsou  dlužni  z  úřadu  svého  lidu  ká- 
zati pravdu  boží  darmo,  bez  peněz  (76*);  to,  co  mluví,  mají 
i  skutky  dokazovati  (24*) ;  „ nižádný  neměl  by  kázati,  léčby  horal 
a  plápolal  v  lásce  Boží  a  svých  bližních"  (88*).  „Každý  kněz  a  kazatel 
má  tyto  tři  vlastnosti  míti  do  sebe:  Najprvé,  aby  spravedlivé 
kázal  .  .  .     Druhá  vlastnost,    aby   darmo  kázal,    ne  pro  požitek  který 

Jubilejních  spisů  č.  XII.  4 


44 

tělestný,  ani  pro  přízeň  lidskau,  ani  pro  chválu  světskau  ani  pro 
kterau  zlau  příčinu  .  .  .  Třetí,  kdož  káže  slovo  boží,  má  svuoj  život 
srovnati  s  svým  kázáním  ..."  (142^—143^).  Věrný  kněz  a  ka- 
zatel má  též  věděti,  „najprvé,  .  .  .  komu  káže  .  .  . ,  drulié  .  .  .  ,  kde 
má  kázati,  neb  na  místě  zjevném  a  počestném  .  .  .  ,  třetí .  .  .  ,  kdy 
má  kázati,  že  v  čas  hodný  .  .  .  ,  čtvrté  .  .  .  ,  které  řeči  má  kázati,  že 
užitečné,  pravé  i  spasitedlné  .  .  .  ,  páté  .  ;  .  ,  kterak  má  kázati,  neb 
má  kázati  horlivě  .  .  .  ,  šesté  .  .  .  ,  proč  má  kázati,  t.  ku  prospěchu 
sobě  i  jiným  .  .  .  ,  sedmé,  trestati  každého  a  toho  neopauštěti  ani  pro 
strach  ani  pro  přízeň,  ani  pro  který  vzatek  ..."  (143'').  Kněží  mají 
se  „modliti  za  církev  křesťanskau",  udíleti  „darmo  svátosti  kostelní", 
mají  lid  „ve  svatých  písních  učiti"  a  „příklady  dokonalosti  jim  (lidem) 
dávati".  (76*.)  Co  se  písní  týče,  zvláště  duchovních,  soudí 
Jakoubek  takto :  „  . .  .  světskými  písněmi  nebýváť  chválen  Bůh,  ale 
ďábel,  i  také  duchovními  písněmi  Bíih  chválen  vzácné  nebývá,  leč 
pocházejí  z  dobrého  svědomí  .  .  .  ."  (ISG''). 

O  Miu  Jakoubek  soudí  takto:  „Ďábel  i  se  všemi  hříchy  bývá 
skrze  křest  potopen,  že  tím  člověkem  nevládne,  leč  se  on  sám  v  jeho 
moc  dá  skrz  přivolení  ke  zlému.  A  z  toho  máme,  že  lépe  jest  dítě 
celým  tělem  pohřížiti  na  křtu  nežli  slíti  toliko,  léčby  úplně  oblil, 
neb  to  celého  těla  pohřížení  znamená  všech  hříchuov  zbavení  a  všech 
umrtvení."    (122\) 

Hříchy  může  odpouštěti  toliko  Bůh,  nikoli  papež: 
„  .  .  .  majlít  se  nebožátka,  ještoť  věří  bullám  papežským, 
v  nichžto  dává  (papež)  odpuštění  hříchů  v  i  muk  zba- 
vení, kdož  koho  žabí,  a  neb  oblaupí,  neb  to  dává,  což  sám  nemá, 
neb  aniž  sám  se  můž  hříchův  zbaviti  ani  muk  pekelných,  a  pak  to 
jiným  dává  za  smrtedlné  hříchy,  t.  za  nenávist  svého  bližního,  za 
hněv  k  svým  bližním  a  za  mord  a  laupež  svých  bližních.  A  tak  chce, 
aby  skrze  smrtedlných  hříchuov  činění  byli  hříchuov  prázdni  a  skrze 
muky  časné,  kteréžto  činí  svým  bližním,  pro  zachování  zákona  Božího, 
aby  byli  muk  věčných  prázdni.  A  to  netoliko  jest  proti  písmu 
Starého  Zákona  i  také  Nového,  ale  i  proti  rozumu,  aby  t.  hřícbové 
smrtedlní  hříchy  snímali  a  muky  muk  zbavovaly.  Neb  jakož  dí  Aristo- 
teles: Takové  k  takovému  přidáno  činí  je  více  takové,  neb  hořké 
k  hořkému  přičiněné  činit  je  více  hořké.  A  protož  jest  veliká  a  ne- 
slýchaná slepota  i  na  těch,  ješto  ty  bully  vydávají,  i  na  těch,  ješto 
jim  věří,  neb  obojí  puojdau  na  věčné  zatracení,  podlé  toho,  jako  dí 
Pán  Kristus:  Když  slepý  slepému  pniovod  dává,  oba  v  duol  upadnau". 
(113'\)  „  .  .  .  mnozí  mnějí,  kdyžby  do   Říma  a  neb  k   Božímu   Hrobu 


45 

došli  a  tam  se  zpovídali,  by  již  všech  hříchův  zbaveni  byli,  a  nebo 
jsaiice  bullami  papežovými  lživými  oiněžděni  nmí^  když  kterého  věrného 
křesťana  zamordují,  ješto  kalich  Kristův  pije,  by  muk  i  hříchův  byli 
prázdni,  a  ueb  budau-li  sami  zbiti,  že  jsau  muk  i  hříchův  zbaveni. 
A  tak  nebožátka  jdau  na  smrt  jako  telata  a  nemohauc  tomu  lehce 
rozuměti,  že,  poněvadž  ten  papež  nemuož  sebe  a  neb  jiných  blech 
a  much  zbaviti,  ovšemť  nemůž  hříchův  a  muk  pekelných  sprostiti  ..." 
(124b). 

O  svátosti  oltářní  učil  Jakoubek,  že  jest  třeba  prostě 
věřiti,  bez  hloubání,  že  v  chlebě  posvátném,  který  však 
chlebem  zůstává,  duchovně  přijímáme  Krista,  —  v  jádře 
stanovisko  Wiclifovo,  v  Čechách  tehdy  obecně  sympatické. 
(Vlček  I.  129).  Jakoubek  užívá  v  postille  o  té  věci  tohoto 
přirovnání:  „Jakožto  paprslek  slunečný  vodu  přijme,  avšak  jí  v  svau 
podstatu  neobrátí,  neb,  ač  horký  kámen  trochu  vody  na  se  vzlité 
zstráví,  ale  však  v  svau  tělestnost  jí  nepromění:  též  toto  jídlo 
a  pití,  kteréž  činil  Pán  Kristus  po  svém  vzkříšení,  neproměnilo 
se  v  jeho  tělo,  jakož  se  v  našem  těle  děje,  ale  mocí  Božskau 
zmizalo."  (78^). 

Pravili  jsme  již,  že  přijímáni  pod  oboji  spňsohou,  jež  Hus 
již  byl  schvaloval,  jest  Jakoubkovým  dílem.  Na  různých  místech  postilly 
Jakoubek  zmiňuje  se  o  přijímání  pod  obojí;  poukazuje  výslovně 
k  tomu,  že  o  poslední  večeři  dal  Kristus  „tělo  a  krev  svau  učedl- 
níkuom  svým  pod  dvojí  spuosobau"  (12^),  a  tvrdí,  že  „pod  spůsobau 
chleba  a  vína  jest  týž  a  jeden  Pán  Kristus,  jenž  nás  krmí  svým 
tělem  a  napájí  svau  drahau  krví".  (199^).  Mluví  proti  nehodnému 
přijímání  těla  a  krve  Páně,  které  jest  hlavní  příčinou  „nynějších 
časů",  příčinou  všech  bludův,  které  „vznikly  a  bojují 
v  křesťanství  a  zvláště  pohříchu  v  Čechách".  (183^). 

Husovy  stesky  na  úpadek  křesťanského  sivota  opakují  se  u  Ja- 
koubka. Úpadek  ten  zavinil  špatný  příklad  tehdejšího 
duchovenstva;  Jakoubek  si  stěžuje,  že  mnozí  kněží 
„o  spasení  lidu  sobě  poručeného  nedbají'*  (60^),  „jsau  následovníci 
Jidášovi  a  Antikristovi"  (150*),  „křiví  náměstci"  svatých  apoštolův 
(170*),  kteří  „meč  duchovní  (t.  slovo  boží)  jsau  zavrhli  a  télestným 
věrné  hubí"  (191*),  z  nichž  „mnozí  více  pečují  o  zboží  než  o  duše 
anebo  o  lidské  spasení"  (192*),  atd.  „Nyní  je  biskupův  mnoho 
v  církvi  svaté,  ješto  jsau  v  nynějších  dobrých  věcech,  t.  časných 
a  tělestných  ...     Aby  těch  časných,  dobrých  věcí  neměla  biskupství, 

4* 


46 

málo  by  bylo  biskupiiov  pro  budaucí  dobré  věci.  Neb  pohříchu  tak 
jsau  porušeni;  že  nechtí  pracovati  pro  budaucí  odplatu,  když  přítomné 
a  časné  nemají."  (39^).  Proti  přílišné  úctě  k  papeži:  „Ócoje 
těch  modlosluh  nyní,  ješto  snažněji  modlí  se  i  klekají  před  papežem 
než  před  samým  Pánem  Bohem !  A  tu  modlu  učiniliť  jsau  císaři 
z  svých  skutkuoV;  zboží  i  klenotuov,  a  již  se  mu  klanějí  jako  Bohu  ..." 
(135'').  Kněží  vedou  lid  k  přílišné  úctě  k  papeži,  vybízejíce  křesťany, 
„aby  se  papeži  klaněli,  nohy  jeho  líbali  a  všecka  jeho  přikázání  bez 
pochyby  plnili  .  .  ."  (139^).  „Papež  není  náměstek  jeho  (Krista),  ale 
zřejmej  tupitel  zákona  jeho  a  protivník  pravdy  jeho.  A  neníf  pastýř 
ovcí  Kristových,  ale  mordéř,  neb  velí  je  mordovati  a  za  to  mordéřóm 
hříchuov  a  muk  dává  odpuštění.  A  tenť  i  s  svau  rotau  zlořečí  Ježíšovi. 
Neb  ty  všecky  klne,  ješto  Páně  Ježíšuov  zákon  drží.  A  tak  známo  jest, 
že  nemluví  v  Duchu  Svatém,  ale  v  duchu  ďábelském".  (139^).  Proti 
nespravedlivým  kletbám  „biskupů,  papežů  a  prelátů"  „bojují 
nyní  věrní  křesťané,  nechtíc  jich  kletbami  .  . .  býti  odtištěni  od  zákona 
svého  Pána  Jezu  Krista".  (188*).  (O  kletbách  v.  též  14%  170^). 

I  jiné  stesky  Jakoubkovy  svědčí  o  tehdejším  úpadku 
křesťanského  života  v  Čechách.  Mnozí  zlí  lidé  „jsau  křesťané 
jedno  jménem  a  řečí,  ale  Antikristové  svými  hříšnými 
činy".  (144*^).  Není  křesťanské  lásky  k  bližnímu,  „neboť  naj- 
menšího  slova  protivného  nestrpíme"  (41''),  ,neb  nyní  je  hanění, 
laupež,  bití,  jímání,  etc."  (171^).  „O  co  jest  těch  lhářův  nyní,  kteřížto 
Boha  Otcem  nazývají  a  praví,  že  ho  milují,  a  svých  bližních  nenávidí, 
nýbrž  je  zrazují  a  laupí,  pálí,  mordují!"  (13'').  „Sv.  Pavel  nazývá 
své  učedlníky  bratry,  ne  slauhami,  ani  chlapy,  ani  robotězi,  ani 
sedláky,  jakožto  mnozí  činí".  (14*).  Lest  vládne  ve  světě,  zvláště 
„mezi  kupci,  kramáři,  i  všelijakými  těžaři,  kteřížto  umějí  lstí  zboží 
dobývati  a  je  množiti  a  zachovati".  (17^).  Obchodů  vůbec  člověk 
nemůže  vésti  bez  hříchu  (138*).  Pýcha,  rozkošnictví  a  ne- 
ní ravn  o  st  vzrůstá.  „Pyšní  a  bohatí..  .  nic  nechtí  trpěti  ani 
pro  hříchy,  než  vždy  v  rozkošech  tohoto  svčta  pasauc  se  milují  se." 
(34^).  Mnozí  „své  tělo  okrašlují,  v  raucha  slušně  připravují,  měkce 
a  čistě  jemu  ustlávají,  rozkošné  krmě  připravují  a  rozličně  jemu 
hovějí."  (17^).  Pyšní  boháči  pohrdají  chudinou.  (181M.  Vrch- 
nost utiskuje  poddané.  „Není  ustaven  král,  aby  lidi  utiskoval 
a  zlé  zveleboval,  ale  aby  dobré  ctil.  svobodné  učinil  a  jim  jich  dobroty 
spomáhal  a  nedal  jich  zlým  utiskati  ani  jim  překážeti  .  .  .  Kterýž  král, 
kníže,  pán,  vladař,  duchovní  neb  světský,  lidi  spravedlivé  utiskuje 
a  zle  s   nimi   nakládá,    jižť   zle   požívá  svého   království    aneb    duo- 


47 

stojenství,  a  není  auředlník  boží,  ale  ďáblův,  neb  vuoli  ďáblovu  v  tom 
činí  ..."  (63'*). 

Nemravnost  mezi  lidem  jest  tak  veliká,  že,  kdyby  „nyní 
všichni  smilníci  a  smilnice  měli  zbiti  býti,  řídký  by  dům  byl  bez 
zabitce".  (135^0- 

Jahoiibhova  postilla  svědčí  o  dobrém  kazateli.  Není  však  tak  za- 
jímavá a  tak  znamenitá  jako  postilla  Husova,  neboť  se  jí  nedo- 
stává tak  logického  uspořádání  látky  a  není  psána  tak 
pěkným,  v  pravdě  řečnickým  slohem,  jako  jsme  shledali 
u  Husa.  Výklady  jsou  celkem  dosti  suché,  na  mnoze  neza- 
j  ímavé,  a  nejsou  tak  srdečné  jako  Husovy,  nej  sou  populární.  Hus 
působil  na  srdce,  Jakoubek  více  na  rozum.  Výklady  Jakoubkovy  jsou 
často  příliš  stručné,  jsouce  spíše  základem,  vodítkem  jinému  kazateli, 
který  by  je  dovedl  přizpůsobiti  poměrům  své  doby.  Současná  doba 
nezrcadlí  se  v  nich  tak  jasně  jako  v  jiných  postili  ách 
doby  husitské.  Jakoubek  jakoby  se  bál  ostřejšího  tónu.  Byl  sice 
horlivý  kališník,  ale  nemiloval  sporův,  byl  člověk  velice  míru- 
milovný. Hlavním  znakem  jeho  charakteru  byla  opatrnost,  s  níž 
prostředkoval  mezi  stranami  husitskými.  Jeho  snahou  bylo,  aby  v  české 
reformované  církvi  nastala  jednota,  vzájemné  působení  všech 
na  základě  pravé  křesťanské  lásky.  A  opatrnost  ta  jeví 
se  též  v  jeho  postili e,  která  co  do  narážek  na  současné  poměry 
má  ráz  mírný,  kompromissní.  Jakoubek  kára  v  ní  sice  též 
zkázu  mravů,  ale  činí  to  způsobem  klidným. 

Úhrnem:  Postilla  Jakoubkova  obsahuje  stručné  výklady, 
doložené  hojnými  citáty  z  písma  sv.,  z  církevních  otců  a  ze 
starých  filosofů,  jsouc  rázu  více  učeného  než  lidového.  Cena  její 
spočívá  hlavně  v  té  věci,  že  poznáváme  z  ní  Jakoubkovy 
názory  theologické,  které  po  smrti  Husově  způsobily 
pokrok  ve  vývoji  husitismu.  — 

Z  nejhorlivějších  posluchačů  Jakoubkových  byl 
kněz  podobojí  Martin  Lup dč.  Latinská  kázání  jeho  jsou 
obsažena  v  rukopise  univ.  UI.  D.  3,  pap.,  fol.,  (349  listů): 
„Sermones  de  tempo  re  et  de  sanctis."  Zprávu  o  nich  podává 
J.  Truhlář  ve  Věstníku  čes.  Ak.  1898  str.  409—410,  z  níž  se  do- 
vídáme toto:  Jest  to  veliký  homiletický  materiál  s  rejstříkem  a  listem 
Martina  Lupáče,  jenž  radí  v  něm  někomu  asi  z  tvořící  se  tenkráte 
Jednoty  Brat.  (dle  GoUa),  aby  vystříhal  se  zbytečného  hloubání  o  trans- 
substanciaci,    nýbrž    prostě    věřil    slovům    Kristovým.     Nejstarší  část 


-18 

rukopisu  pochází  z  r.  1429^  jiné  části  z  r.  1432.  Kázání  ta  jsou 
neobyčejně  mírná,  z  doby^  kdy  Lupáč  dosyta  zakusil  hrůz  válek 
náboženských  a  poznal  marnost  hádek  věroučných.  Hledě  k  mravní 
stránce  křesťanství,  jost  ochoten  k  smíru  českých  stran, 
jehož  se  při  usilovném  jednání  o  kompaktáta  skutečně  domáhal. 
Trpkého  útočení  p  r  o  t  i  Ř  í  m  u  t  u  n  e  n  í,  v  p  ř  í  č  i  n  ě  d  o  g  ni  a- 
tiky  jest  liberální,  ale  v  mravním  ohledu  přehorlivý, 
a  zvláště  k  ubohé  chudině  laskavý  a  soucitný. 

Jiná  latinská  kázání  z  15.  stol.  pocházejí  od  M.  Jana  z  Příbramě. 
Jsou  to  kázání  sváteční,  „Sermones  de  sanctis"  v  rkp.  kodexu  univ. 
knihovny  III.  H.  1.  M.  Jan  z  Příbramě  byl  původně  horlivý  stoupenec 
Husův  a  i)řívrženec  nového  hnutí  náboženského,  ale  stul  se  z  něho 
nejmírnější  kališník.  Sbírka  kázání  jeho  hlásí  se  asi  v  dobu  přechodu 
jeho  od  reformační  horlivosti  k  pozdější  mírnosti  k  Římu,  jinak  od 
mírnosti  kazatelského  káráni  k  jizlivému  útočení  proti  sektářství 
domácímu.  Za  největší  zlo  v  Cechách  pokládá  nesvornost  v  příčině 
věrouky  a  rušení  jednoty  skrze  výtržné  kazatele  (105^),  a  horlí  pro 
spojení  s  církví  římskou.  Attribut  hříchů  ,, bestia lis^'  a  ,,bestialitas" 
svědčí  o  autoru  M.  z  Příbramě,  neboť  v  „Knížkách  o  zarmouceních" 
užívá  s  oblibou  slova  „hovadný",  mluvě  o  hříších.  České  interpolace 
a  úprava  stilisticky  velmi  nedokonalá  (jsouť  mnohá  kázání  pouhé  ná- 
črtky a  výpisky  z  otců  církevních)  zřejmě  poukazují  ku  kazatelům, 
kteří  sice  ještě  po  starém  zvyku  homiletickou  látku  načrtávali  si 
latinsky,  avšak  podle  těchto  náčrtků  již  větším  dílem  kázávali  i)0 
česku.  (Výtah  z  referátu  J.  Truhláře  ve  Věstníku  čes.  ak.  1898 
str.  522—024). 

Husitství  nedosáhlo,  co  se  náboženských,  oprav 
týče,  cíle,  který  si  vytklo:  neobrodilo  církve  v  duchu 
ryze  křesťanském,  na  základě  evangelia.  Různost  smý- 
šlení způsobila  ú  \)  1  n  ý  z  m  a  t  e k,  jenž  skončil  se  bratrovražeilným 
bojem  1  ipanským .  A  t  o  t  o  nesplnění  ideálů  náboženských 
a  společenských,  jež  si  bylo  vytklo  husitství,  i)álí  do  hloubi 
duše  Vetrti  Chelcíckcho,  jenž  s  odhodlaností  chce  i)Ostaviti  opět 
život  křesťanský  na  základ  evangelia,  jenž  káže  mír  a  lásku,  a  za- 
vrhuje násilí.  „U  něho  vše  mluví  k  srdci,  protože  vše  plyne  ze 
srdce,  učení  i  výmluvnost.  Prostý  dědinník,  bez  nároků  vědeckých, 
bez  lichých  slov  vzdělává  církev,  jež  zdá  se  na  chvíli,  že  i)odmaní 
celou  zemi  českou,  i  ])řetrvá  staletí  pronásledování  a  nezahyne  v  něm. 
A  jakou  to  silou  tajemnou?    Silou  čisté  duše.     Nejvíce  povznáší 


49 

jej  jeho  úplná  sprostnost,  zapomenutí  všelikých  ohledů  zevnějších, 
nedostatek  rozvahy  a  sebelásky.  U  nikoho  nenávist  světa  není 
úplnější  a  upřímnější  .  .  ;  všecko  původu  lidského,  řády  poli- 
tické i  církevní,  staleté  tradice,  nauky  mudrcké  zavrhuje  bez  lítosti; 
jen  jediný  má  cíl:  naplniti  zákon  Kristův".  (Denis,  Konec 
sam.  ces.  222—223.) 

Chelčický  bystře  pozoruj  e  lidský  ž  i  vot,  vidí  jeho 
světlé  i  stinné  stránky.  Kristus  ukazuje  cestu  k  světlu,  jen 
Kristus,  nikdo  jiný,  proto  jen  Krista  má  křest  a  n  po  cestě 
světla  následovati,  Krista  a  jeho  evangelického  učení ;  pravý 
křesťan  má  býti  pokorný,  trpělivý,  laskavý  i  k  nepřátelům,  má  pro 
Krista  snášeti  všecko  zlé  bez  reptání.  Od  ideálu  církve  Kristovy 
církev  se  odchýlila.  Čechové  chtěli  jej  obnoviti,  ale 
nikoliv  láskou,  nýbrž  bojem,  násilím,  tedy  cestou  ne- 
p  r  a  v  o  u,  příčící  se  ideálu  Syna  Člověka.  Obrození  může  nastati 
jedině  v  duchu  Kristově,  na  základě  evangelia.  A  na 
tomto  základě  zbudoval  Chelčický  svou  velkolepou 
nauku  náboženskou,  která  v  hlavních  rysech  jest  ob- 
sažena v  jeho  2>osŤille.  Ve  výkladě  evangelií  Chelčický 
viděl  nejvhodnější  formu  „k  naznačení  stanoviska,  s  kterého 
na  všecky  zjevy  porušenosti  v  životě  jednotlivců  i  celé  tehdejší  spo- 
lečnosti pohlížel.  Příklad,  daný  Štítným,  Milíčem,  Husem,  také  na- 
svědčoval, že  postilla  jest  nejobjemnější  slohová  forma, 
ve  které  všecky  reformační  myšlenky  nacházejí  volné 
a  prostranné  místo,  a  že  podklad  evangelií  zároveň  ručí,  aby 
nepominulo  se  ničeho,  cokoliv  do  soustavy  života  křesťanského  dle 
tehdejšího  mínění  náleželo".  (Ferd.  Schulz,  Petr  Chelčický,  Osvěta 
1875,  roč.  V.  díl  1.  str.  147—148.) 

Postilla  svou  Chelčický  napsal  mezi  r,  1434—1436.  Napsal  ji 
po  nešťastném  roce  bitvy  u  Lipan,  neboť  zamítá  v  ní  válku 
husitskou,  která  trvaUi  15  let,  a  v  době  jednání  sboru  basilej- 
ského o  kompaktáta,  před  r.  1436,  t.  j .  před  ohlášením  prvních 
kompaktát  v  Jihlavě,  totiž  před  dopuštěním  kalicha  Cechům  a  Mora- 
vanům, což  vysvítá  z  těchto  slov  postilly:  „Co  kardinaluov,  co  bi- 
skupuov,  co  opatuov,  farářuov,  mnichuo  rozličných,  co  mistruov 
a  doktoruo  v  úřadech  dávno  leží  v  Konstanci,  v  Bažili,  u  far  i  jinde 
v  Čechách,  v  Rakúsích,  v  Polště,  všudy  se  radiece  o  to,  aby  Ježíše 
s  jeho  apoštoly  v  řeči  popadli!  ...  Na  to  se  radí  mnoho  let,  všeliké 
smysly,  zákony,  dekretaly,  práva,  doktory,  písma  i  všeliké  vtipy 
snášejí,  aby  blázni vú  řeč  jeho  (Kristovu)  i  apoštoluo  učinili  a  netoliko 


50 

bláznivá,  ale  i  kacieřskú  .  .  .  x\  co  sú  v  těch  radách  lstivých  vtipuov 
nashromáždili  proti  kalichu  božiemu  .  .  .  !"  (Post.  264'^,  z  r.  1522, 
mus.  25C5.)  (Srovn.  Osvěta  1875,  I.  150,  Jir.  I.  287.) 

Postilla  Chelčického  vyšla  tiskem  v  Praze  r.  1522, 
foL,  s  názvem:  „Kniha  výkladuov  spasitedlných  na  čtení 
nedělní  celého  roku",  potom  podruhé  též  v  Praze  r.  1532, 
fol.  (1522:  univ.  54A66,  mus.  25C5,  1532:  un.  54B37,  mus.  35 
BU.)  (Dobrovský,  Gesch.  d.  bohm.  Spr.  str.  229,  Jg.  108,  Výbor  II. 
622,  Jir.  I.  291.)  Ve  Výboru  II.  (1868)  otištěna  jest  předmluva 
(str.  621.)  a  kázání  na  1.  neděli  po  sv.  Trojici  (—  625.).  Ve  Spies- 
sově  Výboru  na  str.  7. — 11.  otištěna  předmluva  a  ukázka  z  výkladu 
na  čtení  sv.  Luk.  v  kap.  16.  o  Lazaru  a  bohatci.  Novoceskou  trans- 
skripcí  opatřil  v  Praze  r.  1890  Benj.  Košut  své  špatné  vydání  první 
části  postilly  Chelčického.  Nejnověji  (1901)  vyšel  L  díl  postilly  ve 
vzorném  kritickém  vydání  Emila  Smetánky. 

Rozdělení  postilly  dle  vydání  z  r.  1522:  Titulní  list  (1), 
předmluva  (2=^-^),  výklady  (2^—232^,  doslov  (282''). 

Doklady  uváděti  budeme  z  tisku  z  r.  1 522  (mus. 
25C5,  fol.). 

Titulní  list  ozdoben  jest  ornamenty,  uprostřed  nichž  čteme  titul: 
Knyha  wýkladuov  Spaíytedlnych  na  Cžtenie  Nedielny  czeleho  roku. 
Wierneho  a  dobrého  Muže  a  Cžecha  Petra  Chelff  iczkeh  o: 
milownika  horliweho  prawdy  pana  Krysta:  W  kterýchžto  Knihách 
mnoho  potrzebnych  wyftrah  a  treftanye  y  vžitecžnych  nauczenye 
vprziemie  podle  fmyslu  Zákona  božie"  poloze"  geft. 

Předmluva.  „Tuto  se  počínají  spasitedlní  výkladové  na  Ctenie 
Nedělní  ...  A  najprv  předmluva  jeho  (Chelčického)  tnkto." 

Ohsah  předmluvy  :  C  h  e  1  č  i  c  k  ý  prosí  Krista  o  p  o  m  o  c  p  ř  i 
spisování  svého  díla,  aby  práce  jeho  byla  prospěšná  k  chvále 
Boží.  Připomíná  přikázání  boží:  „Pomni,  abys  den  svá- 
teční světil",  a  podává  jeho  výklad .  Protože  na  každou 
neděli  připadají  zvláštní  čtení,  pokládá  za  užitečné 
je  vyložiti  („tak,  jakž  já  jim  po  jiných  luistřích  mohu  rozuměti"). 
Dotýká  se  tehdejšího  duchovenstva;  praví,  že  „řády  slavnými 
v  kostelech  toliko  zakrývají  svá  šeredstvie  svých  ohavných  životuov 
lakomých,  svatokupeckých,  smilných  a  prázdných,  v  rozkošech  vycho- 
vaných .  .  ."  K  n  ě  ž  í  j  s  o  u  m  u  n  e  p  ř  á  t  e  1  é  č  t  e  n  í  b  o  ž  í  h  o,  odsuzujíce 
věrné  kazatele  na  smrt  upálením  a  kaceřujíce  lidi  spravedlivé.  Loví 
peníze   a  jsou    nepřátelé    kříže  Kristova.     Jejich    okázalé   oslavování 


51 

a  povyšování  sv.  čtení  jest  jen  pokrytecké  jednání.  Lžíalstíjsou  prý 
proniknuti  kněží  i  lid.  Písmo  sv.  jim  neprospívá,  pro- 
spívá však  lidem  věrným,  kteří  se  chtí  písmem  sv.  říditi,  je 
čísti  a  o  něm  v  den  nedělní  rozjímati.  S  pomocí  boží  tedy 
Chelčický  chce  „nětco  psáti  o  těch  čteních  k  užitku 
těch,  kteříž  jsú  poznali  a  milují  pravdu". 

První  díl  postilly  obsahuje  kázání  od  1.  neděle  adventní  až  do  6. 
neděle  po  Velikonocích  (2^ — 139^),  díl  druhý  obsahuje  kázání,  počí- 
nající se  kázáním  na  den  seslání  Ducha  sv.  (141'')  a  končící  se  ká- 
záním na  den  posvěcení  chrámu  (282^).  Na  str.  141^:  „Druhá 
strana  Výkladuov  spasitedlných  na  čtení  nedělní.  .  .  A  najprv 
na  čtení,  kteréž  se  čítá  na  hod  Seslání  Ducha  svatého  ..." 

Doslov:  „Tuto  se  skonávají  čtenienedělní  s  výklady: 
a  na  to  sú  psána,  aby  tiera  pilněji  neděle  každá  svěcena  byla.  Neb 
jest  pán  buoh  přikázal  s  pilností  řka:  Pomni,  aby  den  sobotní  světil. 
A  my  řiekáme  neděle  proto,  že  nemáme  dělati  nižádných  děl 
robotnýchj  to  jest  hřiechuov,  ješto  v  službu  ďáblu  porobují,  ani  také 
diela  tělesného,  kteréž  v  jiné  dni  muož  člověk  s  užitkem  i  s  odplatu 
dělati.  Protož  ku  pravému  svěcenie  neděle  a  ku  pravému  upokojenie 
s  bohem  bude  čteuie  toto  k  tomu  zvláštně  pomocné  a  k  napomenutí 
zvláštniech  věcí.  A  najviece  proto,  kdyžť  se  kázanie  nedostane  od 
věrných  zprávcuov  ústnieho." 

Na  konci  tisku  z  r.  1522  čteme:  „Vytištěny  jsú  Knihy 
tyto  Léta  páně  Tisícieho  Pětistého  Dvamezcítmélio.  Ten  pátek  po 
božím  Vstúpenie.  V  slavném  Městě  Pražském.  Budiž  z  toho  pán  buoh 
pochválen  a  račiž  dáti  to  k  napravení  našemu  a  k  dojitie  od  něho 
zde  milosti  a  potom  věčné  radosti  Amen.  Pavel  Severin."  Totéž 
čteme  i  ve  vydání  z  r.  1532.  To  značí,  že  tisk  z  r.  1532  jest 
věrný  otisk  z  vydání  z  r.  1522. 

Jak  Chelčický  vykládá?  (Srovn.  Comenium  III.  Památky  refor- 
mare  české.  I.  Petr  Ch.  Upravil  J.  Karásek  Praha  1892.  Na  str.  I. 
až  XVI.  předmluva  Karáskova,  v  níž  čteme  též  o  vykládací  methodě 
Chelčického.):  Příslušnou  perikopu  anály  suje  Chelčický 
způsobem  důkladným.  N  a  p  o  č  á  t  k  u  v  ý  k  1  a  d  u  č  a  s  t  o  p  o  d  á  v  á 
stručné  smysl  celé  perikopy,  na  př.  v  kázání  na  4.  neděli 
adventní  (Čtenie  sv.  Jana  v  prvnie  kap.)  praví:  „Toto  čtenie  svaté 
ukazuje  nám  velikú  lest  a  neupřiemnost  židovská",  a  vykládá  příčiny 
toho.  Pak  cituje  z  perikopy  větu  za  větou  avy kláda,  jak 
se  má  rozuměti  jednotlivým  větám.  Vyloživ  větu,  přechází 
k  větě  následující,    při  čemž    přechod   naznačuje    obyčejně    slovy: 


o^ 


„Potom  dále  die  čtenie  .  .  .",  nebo:  „Pročež  znamenitě  die  písmo  sv.", 
nebo:  „Ziiamenitú  věc  praví  čtenie",  atp.  V  jednotlivých  vý- 
kladeč  h  podává  obyčejně  původní  s m  y  s  1,  smysl  „z  e v n i  t  ř n  í** , 
doložený  příklady  „télestnými"  nebo  „vidomými",  a  tento  smysl  pře- 
náší pak  ve  „smysl  nebo  rozum  duchovní",  čili  vykládá  pak 
ve  smyslu  přeneseném,  „vnitřním".  Na  př.  vykládá  o  sku- 
tečném malomocenství  a  uvažuje  pak  o  malomocenství  duchovním 
(42^ — 4£'^j;  nebo  mluví  o  pastýřích  betlémských,  kteří  ostříhali  stád 
svých,  a  připojuje  výklad  duchovní:  „Každý  má  stáda  nesklidná, 
jestot  má  co  pásti  a  nad  čím  bdieti  v  této  veliké  a  temné  noci  své: 
1.  srdce  své  .  .  .,  2.  smysly  tělesné,  3.  obcování,  4.  dobré  skutky  ..." 
(23^).  Plavbu  po  moři  přirovnává  k  životu  na  tomto  světě,  v  němž 
je  potřebí :  kotvy  —  naděje,  plátna  —  bázně  boží,  přívozníka  s  veslem  — 
kněze  se  zákonem  božím  (49^),  atp.  Podotýká  často,  že  pří- 
slušnému místu  z  písma  sv.  jest  třeba  rozuměti  v  „po- 
dobenství", na  př. :  „všecka  řeč  tohoto  čteuie  svatého  (Mat.  13.) 
mluví  se  skrze  podobenstvie  .  .  ."  (56^.)  Mnohé  výklady  appli- 
kuje  na  život  lidský,  na  př.  vlastnosti  třtiny  větrem  se  klátící 
applikuje  na  vlastnosti  lidské  povahy  (13^-14^);  applikace  na 
život  tehdejší,  na  tehdejší  poměry  ve  světě  vůbec 
a  v  z  e  m  i  české  zvláště,  narážky  kulturně  historické, 
nalézáme  v  Postille  Chelčického  téměř  na  každé  stránce. 

Chelčický  snaží  se  vykládati  co  nejsrozumitelněji. 
Slova  lidu  nesrozumitelná  vykládá,  na  př.,  že  centurio  neb 
setník  měl  „sto  rytieřóv  pod  sebú"  a  že  byl  ustanoven  „od  Římanuov  vla- 
dařem nad  tím  městem  (t.  Kafarnaum)"  (45^),  nebo  že  „rachá"  jest  slovo 
židovské,  „jako  bychom  my  z  hněvu  řekli  bezmozký  nebo  s  hlavu  zvr- 
tánu". (195*).  Někdy  klade  otázky  (jako  Hus)  a  sám  na  ně  od- 
povídá, na  př. :  „Tu  jest  potřeba  nám  znamenati  slova  toho  chvá- 
lenie:  Kto  chválí?,  že  syn  boží  věčný;  koho  chválí?,  že  otce,  svého 
boha,  věčného  pána  nebe  i  země;  z  čeho  chválí  a  děkuje  jemu?, 
z  toho,    že  jest    skryl  své  věci   pravé  a  nejlepší  ..."  atd.  (51*-^). 

Co  se  citátu  týče,  Chelčický  cituje  nejruději  písmo  sv.,  jiným 
citátům  se  vyhýbá.  Kdežto  Hus  v  postille  „representuje  se 
jako  církevní  učenec,  sečtělý  v  otcích  a  přísně  odcho- 
vaný latinské  vzdělanosti,  jehož  výklad  oplývá  učenými  citáty 
ze  sv.  Otců,  zvláště  z  Augustina,  Řehoře,  Ambrože:  Chelčický 
jest  obyčejný  muž  z  lidu  se  zdravým  i ntel loktem,  brá- 
nící se  všemu  formalismu,  sice  též  sečtělý,  avšak  skoupý 
na  příičz  citalilv^'.  (Comonium  III.,  z  Karáskovy  i)ředmluvy  str.  XI.) 


r)3 

Chelčický  cituje  též  místy  otce  církevní  ajiné  spisovatele,  ale 
neudává  na  mnoze  ani  jejich  jmen,  nýbrž  praví  vždy,  že  „mistři", 
„doktorové,  slúpové  cierkve  svaté",  „učení"  tak  a  tak  vy- 
kládají (na  př.  175%  184^,  215*  atd.).  Leckdy  podává  proti  mistrům 
výklad  s\iij,  jenž  se  mu  zdá  příhodnější  (na  př.  G""),  Z  církevních 
otců  má  rád  zvláště  „velikého  doktora  svatého  Řehoře" 
(261''). 

Sloh  jeho  zabíhá  místy  do  rozvláčnosti  a  do  nepra- 
videlných, dlouhých  period;  nezřídka  však  povznáší  se 
Je  opravdové  kráse  dokonalého  řečníka.  (A.  N.  Pypin  a  V.  D.  Spa- 
sovič  Hist.  lit.  slov.,  díl  II.  1882,  str.  345.)  Ukázka  slohu  řečnického: 
„Pošli,  pane,  angely  své  s  trúbu,  ať  shromáždí  volené  tvé  od  čtyř 
vétruov  nebeských,  ať  tě  chválí  jako  sprvul  Již  si  dávno  hověl 
a  milostiv  byl  iistóm  těm,  ješto  se  tobě  posmívají  a  rúhají,  a  dobře 
si  činil  těm,  ješto  sú  tě  na  zemi  povrhli,  a  život  tvój  jako  v  blátě 
potlačili.  Nebud  déle  milostiv  ústóm  jejich  k  rúhání  otevřeným! 
Povstaň,  Pane,  a  rozprchnúť  se  tvoji  nepřítele,  zemdli  jejich  sílu 
velikú,  o  níž  praví,  že  na  věky  stane  nepohnuta,  roztrhaj  svazky 
jich  železné,  v  nichž  naději  mají!  Neboť  tobě,  milý  Pane,  všecky  věci 
podobné  sú;  ty  móžeš  to  moře  ukrutné  spokojiti  jako  jednoho  člověka: 
nyní,  nebo  když  se  tobě  líbiti  bude.  Jediné  v  tento  čas  zachovaj  lid 
svuoj  prostý,  kterýž  miluješ,  ať  by  nezahynul  v  těchto  búřech,  kteréž 
muožeš  brzo  ukrotiti,  jestli  tak  libé  a  pravó  před  tebú!"  (50**). 

K  účinnosti  slohové  přispívají  u  Chelčického  častá  přirovnáni, 
na  př. :  „jako  tma  noční  nemuož  chváliti  světla  dennieho,  proto  že 
jest  jemu  odporná  viec  a  od  něho  vzdálena:  takéž  hřiešníci  v  starém 
životě  a  poskvrněném  nemohúť  slaviti  narozenie  Kristova  .  .  ."  (19^~''). 
„Jako  oblak  slunce,  tak  ta  mylnost  (kuěží)  Ižmi  skovaná  zastírá 
pravdu  Kristovu"  (48'0-  „Jakožto  v  moři  ryba  rybu  hltá,  tak  člověk 
člověka  násilím  hubie"  (188'').  Leckdy  užívá  přirovnání 
příliš  drastických,  např. :  „Jako  svině  hladovitá  běhá  podle 
domuo  lapající,  kde  se  jí  co  nahodí  na  smetišti,  bnd  ohryzek,  kost 
i  lajno:  takýž  jest  tento  lačný  lid  a  opuštěný  ode  všech  daruov 
božích  ..."  (113^  pod.  201^) 

Hříchy  kára  Chelčický  tony  ostrými,  užívaje  ironie  i  sarkasmu 
v  hojné  míře.  Vůbec  má  postilla  jeho  ráz  své  doby.  Co  praví  Denis 
o  spisech  jeho  vůbec,  platí  zvláště  o  postille:  „Jeho 
spisy  zajisté  mají  někdy  ráz  doby  své:  skladatel  rád  roz- 
umuje prostředkem  citátů,  kupí  roztřídování  a  rozdělování,  ale  nákaza 
byla  toliko   nepřímá  a  nedotkla  se  vnitřního   jádra:    pravidla,    jež  si 


54 

složil,  unavují  ho  záhy,  poddává  se  svému  nadšení,  ruší  plán 
vytčený,  ne  řídí  více  myšlenek  svých,  nýbrž  stržen  jest 
jimi,  ztráceje  se  v  odchylkách,  ale  podporován  svým  vznětem 
brzo  prostým,  brzo  obrazným,  hned  drsným,  hned  něžným,  vždy  však 
upřímným  a  dojímavým.  Většina  theologů  českých,  zvyklých  mysliti 
po  latinsko,  nesnadno  psali  česky,  a  jejich  sloh  rozvláčný,  přeplněný, 
těžký  a  temný  pro  živly  cizí  prozrazoval  nuceuost  a  násilí.  Řeč 
Chelčického  jest  prosta  vší  přísady;  jest  řeč  lidu,  mezi 
nímž  stále  žil ;  někdy  je  poněkud  rozvláčná,  perioda  zaplétá 
se  a  dlouží,  spisovatel  zápasí  s  nástrojem  ještě  nedokonalým,  ale 
myšlenka  v  y  t  r  y  s k  u  j  e  p r  o  u  d  e  m,  a  d  o j  e  m  j  e  t  í  m  m  o  c  n  ě  j  š  í, 
čím  méně  byl  předvídán  a  očekáván".  (Denis,  Konec.  sam. 
čes.  224.) 

„V  mnohých  kusech  ,^Postilly^'  Chelčichý  pouze  rozvádí  ideje 
Wicliýovy\  po  té  stránce  v  opravném  hnutí  českém  je  přímým  po- 
kračovatelem Husovým;  popularisuje  nauky  oxfordského  mistra 
a  applikuje  je  na  současný  stav  věcí  v  Cechách  tak,  jak  před  20  lety 
činil  kazatel  betlémský."  Tak  praví  Vlček,  I.  171. 

Podáme  toho  doklady^  většinou  na  základě  rozdělení  Vlčkova 
I.  171—174: 

jWiclifovi,  Hifsovi  i  Cheléickému jest  jediným  vzorem  a  základem 
křesťanského  života  Kristus  a  písmo  sv.'  „Ktož  jeho  (t.  Krista)  jinde 
hledá  (t.  než  právě  v  něm  samém),  ten  jeho  nenalezne  a  pánu  Kristu 
křivdu  činí.  Protož  ani  v  papeži,  ani  v  jeho  moci,  ani  v  jeho  usta- 
veních, ani  v  biskupstvích  ani  v  jich  koních  spasenie  jest.  Nebo  fa- 
lešná jich  moc;  falešná  jich  ustavení;  falešné  jich  množstvie  koní 
k  spasení;  falešné  zdi  vysoké  kosteluov  a  klášteruov  k  spasení;  fa- 
lešná všech  pokrytcóv  náboženstvie  k  spasení.  Protož  jediný  Kri- 
stus jest  pravda  k  spasení  všem  věřícím  v  něho".  lóS*); 
pod.  131^.  „V  něm  (v  Kristu)  bude  plné  zdraví  bez  nemoci  a  všecko 
šťastné,  milé,  netesklivé,  ničímž  neporušené,  neskonalé,  vždy  radosti 
plné."  (IGS'').  Jen  v  písmé  sv.,  v  „zákoně  božím",  jak  je  již 
Wiclif  nazýval,  jest  pravda  nejvyšší,  jen  dle  „zákona  božího" 
musí  se  křesťanský  život  říditi:  „Každý  stav,  obchod,  ře- 
meslo, úřad,  obyčej,  trh,  musí  i)ravdú  zákona  božího  zpraven  býti." 
(48^).  1)  1  e  „zákona  božího"  byli  živi  p  r  v  n  í  k  ř  e  s  t  a  n  é,  n  e- 
jsou  však  bohužel  tak  živi  křesťané  nynější  —  vlivem  po- 
kleslé mravnosti  duchovenstva.  Život  k  n  ě  ž  í  není  důstojný.  Až 
kněží  budou  vydávati  |)Očet  ze  svého  jednání  před  Bohem,  „toť  by 
se    v  tu   chvieli    radějše    viděli   římskými   osly    ne/    papeži,    biskni)y 


55 

a  faráři."  (206*).  Není  u  nich  cli  u  do  by  Kristovy,  ale  starají 
se  o  dvory,  dědiny,  platy,  desátky  spíše  než  o  spasení  lidí.  Hledí 
jen  peněžitého  zisku.  To  činí  pode  jménem  apoštolské  služeb- 
nosti! Takoví  nehodí  se  k  poselství  nebeskému,  překážejíce  duchu 
Kristovu  v  lidech.  (3*).  Zapletli  se  v  zemské  zboží  (12'^),  pochleben- 
stvím došli  úřadův  (14^);  jsou  to  lidé  bohatí,  „muži  rumní,  roz- 
tylí,  s  velikými  břichy:  o  stolu  tučně (?)'^)  vždy  péči  a  starost  majíce 
větčí  než  o  duše  lidské"  (15%  pod.  177^);  nemohou  býti  pravými 
svědky  Kristovými:  „MohňC  oni  toliko  svédčiti  o  svých  panstvích, 
kterak  jsú  veliká,  i  o  zisku,  kterýž  mají  peněžíce  svátosti,  o  dědinách 
a  hospodářstvie,  o  víních,  koliko  drajliňkuov  jeho  mají,  a  o  hustých 
pivích  starých  a  traveninách  kurvy  veliké,  kterak  by  je  v  chrámích 
vylili  v  lid  boha  neznající."  (15^.)  „Skrze  služebnost  kněžství  svého 
hledají  mnohé  věci  zemské  získati  ...  a  kostel  sobě  zavěsiti  jako 
vymeno  u  krávy,  aby  skrze  něj  a  skrze  svátosti  vždy  lid  z  jich  stat- 
kuov  dojili.  Protož  vlnu  střihů  a  mléka  dojí,  sami  se  pasů  a  stádo  jsů 
opustili  a  dali  v  rozchvátání  všeliké  zvěři  polnie."  (193'').  Všecky 
obřady  hledí  zpeněžiti;  prodávají  mše,  „třidceti  jich  za 
patnácte  neb  za  dvadceti  grošuov"  (227^,  pod.  86^);  za  peníze 
slibují  o  d  p  u  š  t  ě  n  í  h  ř  í  c  h  ů  v,  ustanovujíce  „zpověd  třikrát  do  roka 
s  pokáním  peněžitým",  nařizujíce  „ofěry,  desátky,  kropenie" 
a  mnohé  jiné  řády  a  práva.  (34'').  Všecka  jejich  sláva  „smrdí  jich 
tobolku  a  lakomstvím  svatokupeckým"  (203^).  I  prosí  kazatel  Krista, 
aby  z  chrámu  církve  své  vyhnal  svatokupce,  kteří  hledí  svátosti, 
mše,  pohřby,  kostely,  „i  prst  okolo  kostela  zpeněžiti."  (211*).  — 
Papež  jest  prý  Antikrist,  náměstek  ďáblův  na  římské  stolici.  (81*). 
Vzdává  se  mu  neprávem  úcta  téměř  božská.  (81^) ;  on  sám  nad  samého 
Boha  se  vynáší.  (18*.)  „Zákony  své  odporné  zákonu  Kristovu  ustavuje 
a  spasenie  z  moci  své  štědře  všem  na  listech  rozpisuje  a  rozsílá 
milosti  (v.  též  145^)  a  odpustky  ode  všech  hřiechóv  i  od  muk.  Protož 
aby  ten  buoh  tak  mocný  na  místě  čertovy  pýchy  sedě  i  mohl  řéci 
kněžstvu  svému  svatokupeckému  i  k  jinému  lidu:  ,A.č  padna,  modliti 
se  budeš  raně,  a  dáš  opasek  zlatých,  budeš  biskupem,  opatem,  ka- 
novníkem, a  třebas  lotrem  i  čiem  chceš  .  .  .',  rozdává  obroky,  úřady, 
duostojenstvie,  sám  nic  nemaje  ani  věda,  kde  jest,  což  dává;  .  .  .  darmo 
nedává,  ale  zlato  za  to  vezme,  z  čehož  jest  ani  kupil,  ani  vydělal, 
ani  ví,  v  kterů  jest  stranu  světa  ten  kostel,  za  nějž  peníze  bére  .  ." 
(SI'').     „Papež   má  na  pomoc   všecky   klášterské   roty,   všecky   koleje 


')  Spíše  asi:  „o  stoly  tnéné". 


56 

mistrské  s  jich  vtipy  mnohými :  a  ti  jedním  duchem  proti  pravdě 
Kristové  stojí,  aby  pod  nimi  jako  mrtvá  ležeUi  .  .  ."  (107*).  Jaký 
jest  rozdíl  mezi  Kristem,  jeho  chudobou  a  pokorou, 
a  mezi  velikou  světskou  mocí  papežovou!  CheUický  praví 
podobné  jako  IIus\^^^)  „Pán  Ježíš  pokorné  na  oslíku  jel.  ale 
papež  na  velikém  bílém  hynštu  v  uzdě  zlatem  okované  a  drahým 
kamením  ozdobené,  prsosiny  zlaté  velebné  k  světu  připravené,  třapce 
u  koblúkuov  barevné  s  perlovými  knoflíky,  dek,  kterýž  kuofi  kryje, 
zlatem  vyřazovaný,  až  se  koni  do  země  vleče,  a  s  velikým  zástupem 
rytířstva  a  panoší,  ani  nad  ním  nebesa  ňesú.  A  tak  jede  s  velikú 
slávu  tohoto  světa  a  v  radosti,  ano  se  jemu  veliká  čest  děje:  aj,  toť 
pravý  Antikrist,  ješto  se  protiví  Kristu  pýchau !  Ale  náš  spa- 
sitel, Kristus,  na  oslíku  s  pláčem  velikým  jel  jest..." 
(105'' — 106^).  „Pán  Ježíš  těžce  nesl  hřiechy  světa  s  pláčem  vise  na 
kříži.  Ale  papež  snadně  opna  rukavičky  s  perlami  a  s  zlatými  prsteny, 
vstúpě  na  vysokú  pavlač,  požehná  velikého  zástupu  lidí  a  všem 
hřiechy  odpustí;  neb  tu  moc  má  jako  buoh  zemský!"  (178^). 

,Jaho  WiJclif  a  Hus,  teš  ChelčichJ  zavrhuje  vnější  ob/adnictví,' 
Brojí  proti  chrámovým  ř  e  č  e  m  h  1  u  č  n  ý  m  a  o  z  d  o  b  n  ý  m,  „proti 
řvaním  dlúhým  a  mnohým  rozličných  písní  mnichových"  (142*), 
proti  velebení  Boha  (při  oslavě  narození  Kristova)  „skrze  píšťaly 
var  hanu  o  v  a  skrze  nějaké  písně  s  lámanými  notami"  (24*), 
proti  „písním  sladkým  a  mnohým"  (26*j,  proti  „hlasuov  vysokých  lámání 
a  divnému  notování/'  proti  zvonům  velikým,  atd.  (139*i,  proti 
odpustkům  papežským,  poutem,  milostivým  létům,  řá- 
d  ů  m  kostelní  ni,  k  r  o  p  á  č  ů  m,  1  í  b  a  d  I  ů  m,  atd.  (174*).  To  vše 
poutá  jen  smysly,  neohrožujíc  nitra.  Lidé  chovají  „v  domech  sva- 
čenu vodu  a  kropí  jí  všecky  pokoje  věřiece,  že,  kdež  ta  svatá  voda 
padne,  tu  že  dlábel  nesmí  ostati."  (228'').  Jsou  „rozličná  posvě- 
cován i  e"  (27 1''),  „jako  v  k  r  o  p  á  č  i  umytí  hříchuov  všedních  a  ďábla 
z  domu  zahnánie,  kolikrátž  se  koli  kto  a  nebo  domu  pokropí.  Od 
p  o  1  í b  e n  i  e  1  í  b  a  dl  a  čtyrydceti  dní  odpustkuov.  Což  kostkář  a  smilník 
za  čtyřidceti  dní  hřiechuov  napáše!  Políbe  deku  bude  očištěn  ode 
všeho.  Kolikrát  pojmenují  Ježíše  a  nebo  Mariji,  matku  jeho,  vždy 
čtyřidceti  dní  odpustkuov  obdrží.  Ktož  klekna  spěje  Zdráva 
Maria,  ktož  dostojí  do  požehnánie  u  svaté  mše,  ten  má  od  ní  od- 
pustkuov tak  mnoho,  jako  práškuov  v  paprsku  slunečném  atd."  (272*). 
Pouti    nazývá     Chelčický    touláním    po    světě,    po    zemích 


")  srovn.  u  Husa  ua  Btr.  30.  tohoto  spisu. 


57 

a  krajinách,  což  se  clějo  „podle  zámyslu  svatokiipcuov,  ješto  peníze 
těží  bohem  i  svatými,  ukládajíce  milostivá  léta  u  hrobuo  svatých 
a  v  chrámiech  matky  boží  a  praví  tu  lidu  o  velikých  milostech  a  od- 
puštěnio  hřiechuov  ..."  (257'');  (pod.  82^).  Proti  poutem  do  Říma, 
do  Cách  a  j.  v.  154\  257^  a  j.  To  vše  jest  zbožnost  jen  vnější, 
která  se  jeví  též  posty.  Kněží  a  mistři,  potom  knížata,  páni  a  mě- 
šťané postí  setím  způsobem,  že  „uloží  sobě  na  každý  den  sytý  oběd: 
ryby  ve  trojích  proměnách,  v  jiných  a  v  jiných  kořeních,  huspeniny 
rozkošné,  heryňky,  vyzinu,  fíky  a  mandly,  řecké  víno,  i  jiné  věci  roz- 
košné v  nemalém  počtu  kimí,  víno  k  tomu  dobré  a  pivo  husté  pijíce 
až  do  večera,  a  s  tím  spát  puojdii "  (78^).  (v.  též  17 1^).  I  sedláci 
„jich  následují,  pokudž  najdále  mohii;  ač  tak  rozkošných  krmí  míti 
nemohu,  ale  nažeru  se  smatlok  obecných,  že  jim  ledva  břicha  statčí  ..." 
(78^).  Mistři  pražští  ukládají  k  postu  středečnímu  a  pátečnímu  ještě 
půst  sobotní  k  poctě  Matky  Boží  (213^).  Půst  není  však  nic  pláten, 
neboť  hříchy  trvají  dále.  —  Ani  při  modlitbě  není  pravé  pobožnosti. 
Modlitba  prostá  nestačí;  žádá  se  na  lidech,  aby  Bohu  ke  cti 
„mnohé  písmo  tvořili  pod  sladkými  notami  a  mnoho  ústy  bublali  vy- 
myšlených modliteb  obyčejem  pekelníkuov."  (82^').  „Nynější  kněží  .  .  . 
napsali  jsú  sobě  veliké  knihy  k  dhihému  bublání,  a  ne  k  modlení 
v  duchu  a  pravdě"  (85^),  a  „domnívají  se,  že  pro  svá  mnohá  bu- 
blánie  a  řvanie  budu  uslyšáni"  (213*').  Modlí  se  za  lidi  „na  svatých 
hodinách"  a  lidem  to  ohlašují  „zvony  velikými  o  puolnoci  i  o  po- 
ledni." „A  všichni  lidé  za  nic  by  nestáli  bez  jejich  modliteb!"  (213^*). 
A  jako  kněží,  tak  bez  pravé  pobožnosti  modlí  se  i  lid: 
jedni  „na  prázdno  jedné  ústy  klapají",  „jiní  ...  se  za  ty  věci  modle, 
které  sú  jim  k  zatracení"  (na  př.  za  štěstí,  zdraví,  atd.,  vůbec  za 
věci  světské),  jiní  modlí  se  k  stvoření  místo  k  Stvořiteli,  na  př. 
k  obrazům,  „domnívajíce  se,  že  divy  činí  a  že  v  nich  moc  boží  jest 
k  uzdravení  a  nebo  k  jiným  pomocem"  (132*),  „jiní  se  modlé  svatým 
a  některým  nejistým  a  mnichem  utylým  .  .  .,  a  prosí  jich,  aby  je  vy- 
prosili ze  zlých  věcí,  z  vězenie,  z  neštěstí,  z  hanby  světské,  od  bo- 
lenie  zubuov  i  očí,  od  vlkuov,  od  hadóv  i  od  jiných  věcí  protivných 
a  od  nemocí"  (132'^),  „jiní  padají  klekajíce  na  kolena  před  papežem, 
modléce  se  a  zlatých  mnoho  k  své  modlitbě  přidávajíce  .  .  .,  jiní  pa- 
dají a  klekají  před  mocnými  tohoto  světa,  před  císaři,  před  králi, 
před  knížaty,  pány,  pochlebujíce  a  modléce  se  jim  za  dary,  .  .  .  . 
jiní  se  modlí  čarodějníkem,  kúzedlníkóm,  hadačóm,  aby  skrze  ně 
zdraví  nalezli  a  zvěděli  o  svých  škodách  ..."  (132'^).  Není  zbož- 
nosti, není  víry  pravé.  Lid  je  v  hříštích  zatvrzelý;  snadno 


58 

hřeší,  vždyť  spoléhá  na  zpověd.  Ale  jen  „sám  buoh  tu 
moc  má,  aby  hříchy  odpúštěl"  (226*),  nikoliv  kněží,  (226^, 
119*~^,  a  j.),  nikoliv  papež,  jenž  prý  všecko  chce  rozhřešiti :  „by 
hříšník  otce  neb  matku  zabil,  manželství  roztrhl,  nade  vším  (papež)  moc 
má  za  penieze  odpustiti"  (182*).  Není  tudíž  třeba,  aby  se  lidé  „šá- 
mali  o  holi  po  tmě  do  Říma"  (154)  nebo  do  „Cách,  do  Etyííku 
a  jinam"  (182*)  pro  odpuštění  hříchův.  To  vše  ukazuje  zbožnost 
jen  na  oko;  vždyť  vira  lidu  je  mrtvá,  „umrlá",  jen  „ústní"  (130^, 
154*);  lid  stará  se  jen  o  „věci  zemské"  (4*).  „Najprve  knéží  za- 
blúdili  sú  od  viery  pro  zemské  věci  a  u  velilíá  osidla 
ďábelská  upletli  jsú  se,  i  vešken  lid  po  sobě  vta  osidla 
vleků."  (4^);  pro  věci  božské  jest  „mrtvost  přílišná  v  lidech"  (151*). 
Adventu  na  př.  lid  rozumí  tak,  že  praví:  „Advent  jest,  nemáme 
masa  jiesti,  budem  calty  kupovati,  puojdem  k  zpovědi  ..."  (2*'). 
O  vánocích  myslí  lid  jen  na  čáry,  kouzla  a  pověry;  „myslí,  co  na 
které  mši  má  oféry  položiti,  co  kterým  koleduíkóm  dáti,  kterak  všecky 
pokoje  i  chlévy  zkaditi,  rozkoši  slavné  sobě  připraviti,  v  rúcha  čistá 
a  drahá  se  obléci  a  světu  se  v  nich  poctivě  ukazovati."  (19^).  Chel- 
čický  nazývá  to  rouháním.  „Jednu  v  rok  koláči  a  caltami  velikými 
ani  svéceninami  mnohými  žádný  jeho  (t.  Kristova  narození)  neuctí." 
(20*).  A  tak  vůbec  „Kristus  umřel  jest  v  lidu  i  jeho  viera 
i  všecky  jeho  milé  věci  zahynuly  jsú"  (15*),  neboť  „lid  již 
se  jediné  dotýká  spravedlnosti  pohanské,  právy  městskými  a  ciesař- 
skými  se  zpravuje  u  věcech  světských,  a  v  duchovniech  spravedlno>ti 
Antikristovy  následuje"  (193^).  Lidé  hřeší  pýchou,  připravujíce  sobě 
jinou  tvář,  upravujíce  si  vlasy,  aby  kadeřavé  byly,  pletouce  vrkoče, 
aby  až  do  pat  visely,  odívajíce  se  drahým  rouchem  (217*),  rouchem 
„hesovným  a  dvornostmi  rozličnými  zkrájeným  a  zstříhaným"  il69*), 
nosíce  zlaté  pásy,  nohavice,  jednu  zelenou,  druhou  červenou  {21'i^). 
Ženy  nosí  na  hlavách  „chomúty  široké",  nosí  „rukávy  do  země" 
(217^)  —  a  kdo  by  vůbec  vypsal  „pýchu  ženskú  v  o  dě- 
vích?" (169*).  Lidé  hřeší  ihned  z  mládí  „freji  a  smil- 
stvím", tanci,  touláním  po  jarmarcích,  po  posvíceních,  po  krčmách, 
„v  rozpuštěních  nestydatých,  oplzlých  a  ruflFianských".  (30*). 

,Jako  Wiklif,  a  částečně  i  Hus,  tés  Chelčichý  zavrhuje  poctu 
svatých.^  Jim  prokazuje  lid  často  větší  poctu  než  Bohu  (46^),  modlí 
se  k  jejich  obrazům  jeho  pohané  k  modlám  (46^),  vzývají  je  v  ne- 
mocech;  věří,  že  sv.  Barbora  uzdravuje  nemoci  oční,  sv.  Valentin 
padoucnici  (16^),  sv.  Linhart  že  snímá  okovy  (133^0  atd..  a  věří  v  pří- 
mluvy  svatých    ztrácejíce    „zatím  jistu   a  dostatečnú  přímluvu,  kterú 


59 

jest  buoh  ustavil  v  synu  svém"  (132^  —  1^3'').  A  nestačí-li  svatí, 
vzývají  Pannu  Marii  majíce  k  ní  větší  úctu  než  ke  Kristu  (16^,  40''). 

^Jaho  Wiclif  a  Ihis,  též  GheUický  horlí  proti  „^pohanilé^^  učenosti 
universitní.''  Mistři  a  doktoři  „na  to  nakládají  všecko  své  umění, 
aby  potlačili  chytře  slovo  boží."  „Pakli  puojdem  k  lidu  učenému, 
tu  ovšem"  uhlédáme  velikú  vieru  o  Pánu  Ježíšovi  a  chválu  povýšenu 
jména  jeho.  A  kterak  jeho  brání  před  kacieři  pilně  skrze  múdrost 
písma  mnohého!  By  pak  kto  chtěl  zle  držeti  o  KrivStovi,  ale  oni  se 
postaví  proti  němu,  nebo  mají  knihy  hlubokých  smysluov 
múdré  a  dekrety  veliké,  loj  ku,  gramatiku,  biblí,  a  dok- 
toruov  mnoho  .  .  ."  (13'').  „A  mnoho  jsú  prospěli  v  těchto  časiech 
bráníce  kázati  slova  božího  a  obci  lidu  sprostného  bráníce  po- 
slúchati,  a  dva  člověky  spravedlivá  s  velikými  náklady  upálili  sú 
v  Konstancí  pro  kázanie:  a  to  veliký  zboř  mistruov,  biskupuov 
i  s  papežem  svatokupcem,  hlavu  svú."  (68^).  „Všechen  lid  učený 
opil  se  jest  lží  dáblovú;  potvrzuje  skrze  písma,  práva  božská, 
všelikých  bluduov  z  sebe  nalezených  a  vymyšlených,  aby  ti  odporní 
bludové  písmy  zodívaní  mistrně  zdáli  se  písmo  svaté  a  jako  zákon  od 
boha  vydaný  ..."  (81^).  O  učených  kazatelích:  „Čím  slavnější  ka- 
zatel, tím  viece  přibývá  mu  platuo,  knih  a  sádla  v  břiše,  líce  bývají 
červenější  a  riicha  zbytečného  hojnost.  Nebo  kázaní  jeho  dobré  a  múdré 
jest  a  líbí  se  dobře  lidem  světským  i  mužóm  ratházním  a  chvála  po 
něm  zuostává,  že  krásně  čtení  vykládá  a  mnoho  písma  doktorského 
umí  a  mnoho  kapitol  vyjmenuje  z  zákona.  A  s  tím  do  klády  nebude 
od  bohatých  veden  po  kázaní,  ale  spíše  za  tučný  stuol  bude  od  nich 
pozván  ..."  (68*). 

,  Wiclif,  Hus  i  Chelčický  Madou  úpadek  hřesťanshého  života  do  dohy 
císaře  Konstantina.'  Od  té  doby  prý  náboženství  Kristovo  jest  „dílem 
ptáka,  vysoko  létajícího  ďábla" ,  Antikrista  (68^) ;  církev  „poběhlá 
jest  od  Krista  a  učiněna  jest  královstvie  a  přiebytek 
ďáblu  o  v"  (90*).  (O  Antikristovi  6%  51%  130*  atd.)  Círlcev  římsM 
Idesla  prý  tah,  že  zjevné  hříšníky  pokládá  za  potřebné:  „O  nevěstkách 
praví,  že  nemuož  bez  nich  státi  cierkev  svatá  a  těch  ona  posvěcuje 
svačenu  vodu  po  jich  hřieších.  Což  tehdy  rychtáři,  biřici,  katové? 
Ješto  se  skrze  ně  spravedlnost  děje,  za  nimiž  cierkev  svatá  odpočívá 
a  řády  své  pokojně  vede,  odtínajíci  údy  shnilé  mečem  katovým,  aby 
jie  nepřekáželi,  protož  takovými  úředníky  nehýbaj !  Též  kupci  a  krč- 
máři jsú  sluhy  obecného  dobrého,  aby  chudina  mohla  také  pivo  píti ! 
A  podle  těch  budu  potřební  rufiáni  i  kostkáři,  neb  by  bez  nich  vína 
a  piva  nevypojili O  tajných  pak  hřiešnících  řeči  již  nenie: 

Jubilejních  spisů  č.  XII.  6 


60 

nebo  pouévadž  jsú  zjevní  shlazeni,  kto  by  se  s  tajnými  počítal  a  na 
ně  se  ptal?  Co  jest  cizoložstvie  a  sodomských  hrieclmov !  Co  jest 
pokrytstvie  v  stavu  duchovním,  posvátném !  Co  zlých  žádostí,  limysluo 
křivých,  nenávistí  tajných !  Co  služba  kněžská  zakrývá 
hř  i  echu  o,  svat  o  kupectví,  kacieřství,  lakomství,  okla- 
mání, lstí,  to  se  vše  svatostí  a  spasením  stkví  1"  (179^). 
Tés  nauky  o  předurčeni  hájí  Chelčický,  jako  Wiclif  a  Hus. 
,^Cierkev  jest  zboř  všech  vyvolených  k  spasení.'^  (239^).  Jen  za  vyvolené 
přimlouvá  se  Kristus  u  Boha  a  jen  ten,  kdo  z  Boha  jest,  může  v  pravdě 
slyšeti  slovo  boží.  Pročež  nemají  se  dobří  mísiti  se  zlými,  neboť  „die 
Pán:  Svěžte  je  v  snopky  1  (Mat.  13.):  každého  pokolenie  hřiešníky 
spolu  .  .  .!"  (59^). 

Zmíníme  se  na  tomto  místě  ještě  o  Chelčického  mínění  o  velebné 
svátosti  a  o  přijímáni  pod  oboji,  jak  se  jeví  v  jeho  postille.  Chelčický 
již  v  „Replice  proti  Mikuláši  Biskupcovi  Táborskému" 
z  r.  1424  horlil  proti  stanoviska  táborskému^  dle  něhož  posvátný 
chléb  jest  pouhým  znamením  těla  Kristova,  a  žádal,  aby  bylo 
věřeno,  že  tělo  Kristovo  v  svátosti  oltář  ní  jest  obsa- 
ženo podstatně  a  bytně,  ač  ne  tělesně  a  hmotně  —  tedy 
věrné  učení  Wiclif ovo^  jehož  se  i  dovolává.  (Vlč.  I.  167 — 168). 
Chelčický  věřil  tedy  ve  skutečnou  přítomnost  Kristovu  ve  svátosti 
oltářní,  ale  zavrhoval  transsubstanciací\  apoštol  pravil:  chléb,  který 
lámeme;  proč  nevěřiti  apoštolu  více  než  Tomáši  nebo  Skotovi?  To 
je  učení  Wiclifovo  (remanentia  panis).  Viz  prameny  uveřejněné  od 
Golla  (Quellen  und  Untersuchungen  zur  Geschichte  der  bohmischen 
Brúder  str.  69 — 71).  (Tak  uvažuje  Denis  v  Konci  sam.  čes.  228).  — 
Proti  transsubstanciaci,  proti  „novému  stvoření  těla  Kristova  od 
kuěží"  Chelčický  horlí  též  v  postille.  Za  doklad  uvádím  tato  dvě  místa 
zpostilly:  „vždy  se  pletlo  o  Kristovi,  i  nyní  se  plete,  že  praví,  že 
kněží  stvoří  tělo  Kristovo  z  chleba  znova  na  každý 
den.  Blaze  nám  takových  stvořiteluo,  že  nám  natvoří  nových  těl 
Kristových  z  chleba  na  každý  den,  aby  se  nám  nestuchla  stará  těla 
jeho,  ješto  sú  nám  natvořili  loni  z  chleba!  O  lháři  rúhavíl"  (167^). 
„Boha  ani  těla  Kristova  nemuož  nižádný  stvořiti  ani  z  něčeho  z  novu 
učiniti,  nebo  tělo  Kristovo  stvořeno  jest  jednu  od  Boha  v  životě 
panny  Marie  a  jedinú  se  z  nie  narodilo,  potom  viece  nezhynulo  aniž 
zhynuti  muož.  Ale  to  t  ě  1  o  .  .  .  n  e  s  t  v  o  ř  u  j  e  se,  ale  bývá,  to 
vždy  o  betu  jem  a  přijímáme."  (248^).  Horlivě  hájí  Chelčický 
též  přijímáni  2)od  oboji.  Jakoubkových  názoru  v  té  věci  hájí 
Chelčický  způsobem  nejrozhodnějším.    „A  ještě  jest  i  po- 


61 

dnes  neodpočinula  ta  cierkev  od  l<aceřovánie  těch,  kteříž  jedí  tělo 
Kristovo  a  pijí  jeho  krev  svatů  v  svátosti  oltářní,  a  praví,  že  lid 
křesťanský  obecný  nemá  píti  krve  Kristovy  z  kal  i  cli  u  a  že  toho 
není  hoden  než  sami  toliko  kněží,  jakoby  se  jim  zdálo,  že  jest  nekupil 
pán  Ježíš  tau  krví  lidu  obecného,  jediné  samy  kněží."  (179^ — 180'^). 
Jiné  doklady  v.  na  str.  6%  33%  (39^  96^—97%  196%  214%  226\  a  j. 
„  V  p  o  s  t  i  1 1  e  C  li  e  1  č  i  c  k  é  h  o  s  i  1  n  ě  j)  r  o  n  i  k  a  j  í  i  myšlenky, 
kterými  spisovatel  znatelně  a  zásadné  se  liší  od  angli- 
c  k  é  h  o  r  e  f  o  r  m  a  t  o  r  a  i  b  e  1 1  é  m  s  k  é  h  o  k  a  z  a  t  e  1  e,  a  j  i  m  i  ž  staví 
se  jednak  k  Táborům^  jednak  na  stanovisko  dosud  u  nás  úplné 
ojedinělé,  protíhusitské  a  proUtáhorskh.  Tyto  ideje  čerpal  s  učení 
vcíldenského.'' ^^)  Tak  píše  Vlček  I.  174—175.  Většinou  na  zá- 
kladě rozdělení  V 1  č  k  o  v  a  (I.  175  —179)  podáme  některé  doklady : 

,Z  důvodů  mravních  Chelcický  zavrhuje  víru  v  očistec.''  Hříšníci  do- 
ufají, „že  je  peklo  vyčistí  a  do  nebe  pošle,"  „pokánie  nečiníce  a  v  očistci 
své  dokonalé  spasenie  věřiece"  (34^).  „A  toť  nynie  tvrdě  lid  učený 
drží,  že  by  buoh  nespravedlivý  byl,  když  by  za  pokánie  jedné  hodiny 
tak  spěšně  dal  království  nebeské,  jako  za  pokání  mnohých  let.  Protož 
jsú  položili  artikul  nebo  článek  viery  vo  očistci  ..."  (65*").  Nikde 
v  písniě  sv.  nemohou  prý  mistři  a  kněží  očistce  ukázati,  takového  očistce, 
o  němž  oni  učí.  Zakládají  jej  na  nejistých  divech,  snech  a  domněn- 
kách. Ale  ani  doktoři  všichni  nejsou  téhož  mínění  o  očistci,-  zvláště 
staří  tomu  neučí  „a  někteří  z  nich  praví,  že  po  tomto  životě  místo 
očistce  nenie  ukázáno,  ale  toliko  mnohými  příklady  a  zjevováními 
duší  v  těch  mukách  položených  .  .  ."  Doktoři  sami  si  odporují.  Biih 
o  očistci  nic  nepověděl.  (87^ — 88-''). 

,Chelčický  odsuzuje  život  panstva\  u  něhož  vládne  pýcha^  lakota 
a  násilnictví.  Panství  často  nemůže  stačiti  pánu,  jenž  „musí  násile 
činiti  chudině  své  i  ne  své."  (169^).  Mnozí  páni  jsou  „tvrzní 
a  hradoví  násilníci,  ješto  zjevných  zlodějuov,  morděřuov,  násil- 
níkuo  k  násilí  chudým  chovají;  sů  kniežata  zjevných  hřiešníkuov." 
(278^).  Své  poddané  sedláky  bijí  a  tupí,  nazývajíce  je  chlapy,  výry 
a  psy,  ano  i  do  vězení  je  dávajíce  (195'');  „mají  lidi  platné,  ješto 
jim  druzí  platí  troje  úroky;  však  jim  žádný  nic  neodpustí,  až  někteří 
musí  z  dědiny  utéci  nemohůce  tomu  dosti  činiti"  (262'');  činí  bezpráví 
vdovám  a  sirotkům  (235^);  Chelcický  kára  jejich  lenost,  „hry  v   šachy, 


^^)  Palacký  se  domnívá  (Radhost  H.  4;{(j— 470)^,  že  Cli.  nabyl  své  známosti 
o  Valdenských  asi  ze  starého  tajného  podání  v  Čechách,  a  nikoli  teprve  od 
příchozích  do  Čech  Valdenských  r.  1418,  protože  by  jinače  o  těchto  příchozích 
sotva  se  byl  zamlčel  ve  všech  spisech  svých  (str.  465.) 

5* 


62 

vrchcáby  neb  v  karty,"  jejich  život  nemravný,  obžerství  a  opilství 
( 1 0'').  Ale  i  stav  městslcý  hřeší  lakomstvím  a  dobýváním 
zboží,  ,,aby  z  toho  mohli  choditi  v  pěkných  oděvích  měkkých, 
drahých,  potvorných,  hesovnýcb,  v  stavenie  domuov  a  pokojuov  krás- 
ných a  nákladných."  (14'').  Kupci,  ,, trhovci,  obecná  osidla  připra- 
vují, aby  skrze  ně  popadli  statek  bližních  činiece  okrasy  svým  kúpěm 
po  svrchu  k  oku  .  .  /'  (237^).  ,,Též  řemesla:  vždy  loví  a  drau 
jedni  druhé,  nebo  láska  a  pýcha  pudí  je  k  tomu/'  (169''). 

^Chelčický  odsuzuje  spolek  moci  duchovní  se  světskou:^  ,,Ciesar, 
králi,  knížata,  rytíři  i  panoše  sú  jim  (kněžím)  poddáni,  a  sú  jednoho 
duchu  spolu.  Kněží  světské  znamením  troštují,  hřiechy  jim  o  Ipúštějí 
a  rozličné  milosti  jim  dávají  a  modle  se  za  ně  ve  dne  i  v  noci. 
A  světští  jim  zase  hojně  zboží  nadávají  a  jich  hájí  a  brání  .... 
(Kněží)  v  zástupích  jezdí  s  rytieřstvem  a  sedí  na  hradích  i  na 
miestech  dobře  ohrazených,  aby  na  ně  strach  s  žádného  neupadl,  ale 
s  nich  na  jiné.  A  netoliko  ti  preláti,  ješto  tak  panují,  ale  i  ti,  ješto 
chtí  lid  vésti,  hledí  měst,  zámkuo  a  moci  .  .  .  Protož  sú  se  .  .  .  zavřeli 
dědinami,  platy,  desátky,  i  jinými  užitky,  aby  nedostatek  nemohl 
k  nim..."  (117^).  ^,Spolek  církve  a  státu  neboli  autorita  du 
chovní  podepíraná  hmotnou  věcí  veřejnou,  je  Chelči- 
ckému  nekřesťanskou.  Tento  rys  nauky  Chelčického,  společný 
s  Tábory  a  původu  Valdenského,  zejména  ostře  jej  odli- 
šuje od  Wiclifa  a  Husa:  tito,  chráněnci  dvorův  a  aristokracie, 
svou  opposici  proti  úřední  církvi  z  velké  části  opírali  právě  o  moc 
světskou  a  o  šlechtu,  kdežto  v  učení  Chelčického,  muže  z  lidu 
selského,  státní  moc  a  váha  vyšších  stavů  v  neměla 
žádného  významu."  (Vlč.  I.  175).  Chelčický,  ,,muž  z  lidu  sel- 
ského," jest  proto  zastancem  tohoto  lidu^  jest  zastancem  chudiny,  děl- 
ného lidu.  V  d  e  m  o  k  r  a t  i  s  m  u  svém  souhlasí  s  Tábory.  „Páni 
chodí  v  oděvech  drahocenných,"  praví  v  postille,  „že  z  toho  mnoho 
nahých  a  odraných  musí  býti"  (7'');  páni  ustavičně  a  nákladně  hodují, 
a  tím  újmu  velikou  činí  chudině,  která  nemá  co  jísti  (7*).  Ubohá 
chudina  musí  pracovati,  aby  „lidé  rozkošní  tohoto  světa  a  chlatlo- 
ležkové,"  „měšťané  roztylí  a  městky,  páni,  vladyky,  .  ,  .  kněží,  .  .  mniši, 
jeptišky"  měli  se  dobře  (63^);  tito  všichni  dřou  chudinu,  ,.aby  jim 
stolové  sytí  nezhynuli"  (79*).  Lépe  se  chovají  k  psům  než  k  chudým : 
„těchť  dosti  mievají,  chrtuov,  vyžlat,  ohařuov,  a  hojně  jo  chlebem 
krmí.  Psíky  také  chlupaté  mají,  ty  pak  na  polštářích  ])odle  sebe 
kladů,  do  lázně  je  nosí,  myjí,  češí,  maso  kupují  a  vaří  jim,  ale  Lazar 
chudý  nemá  proč  k  jich  stolu :  smrdal  by  jim.  Někdy  roznemuož  se  u  nich 


63 

člověk:  ihned  s  ním  se  dvora  pospieší,  aby  na  ně  z  něho  smrt  nepřišla" 
(169'').  (Podobně  káže  Hus.)  K  n  ě  ž  í  mají  též  „mrzkost  k  chudým" 
(76").  „Dobrá  bydla  mají,  rozkošný  a  sytý  život  vedu  beze  vší  práce, 
na  úsilé  a  krev  robotného  lidu,  jakož  na  ně  to  svědčí  jich  tuční 
a  širocí  břichové,  sádlem  prorostlí  zášijkové  a  lalokové  utylí  a  líce 
ducaté  a  rumué,  an  je  sobě  vychoval  Antikrist  na  bohatých  farách  co 
pekař  vepře  na  krmnieku  ..."  (79"^).  Kněží  ctí  bohaté  a  urozené, 
„ale  chudí  lidé^  by  i  světí  byli,  méně  sú  jim  váženi  než  někdy  psi, 
aniž  na  ně  vzezřie."  (257'';.  Tak  Chelčický  hájí  chudiny. 
Denis  se  o  tom  vyslovuje  takto:  ^, Stránky,  na  kterých  Chel- 
čický líčí  útrapy  chudých  a  poddaných,  nespravedlnost  pánů,  náleží 
k  nejvýmluvnějším  místům  jeho.  Narodil  se  ve  stavu  selském  a  v  něm 
žil  po  dlouhý  čas:  přímá  a  něžná  duše  jeho  bouřila  se  hněvem  při 
vzpomínce  na  to,  co  viděl  všudy  kolem  sebe.  Jeho  svědectví,  příliš 
pohnuté,  aby  bylo  krásomluvné,  dojímá  nás  proto,  že  cítíme  jeho 
upřímnost,  že  za  větou  biblickou  shledáváme  opravdový  skutek,  pře- 
chvaty  šlechty  a  těžší  porobu  sedláka  potrestaného  za  vzpouru  svou  ..." 
(Denis,  K.  s.  č.  231). 

Chelčický  jest  vůbec  proti  iiásili^  páchanému  v  jakékoli  formě. 
Náboženství  křesťanské  jest  náboženství  lásky  a  má  býti 
stále  tím,  čím  bylo  v  staré  církvi^  radostným  poselstvím.^  Křesťanství 
hlásá  lásku  k  přátelům  i  nepřátelům  (23'').  Křesťan  má  býti 
tichý,  trpělivý  a  pokorný.  Křesťan  sám  násilí  nečiň í,  ale 
snáší  je  trpělivě  pro  Krista,  nečiní  zlého  za  zlé,  neod- 
pírá zlému,  dobře  činí  svým  nepřátelům  a  místo  pomsty 
modlí  se  za  né  (56%  71^^,  78^^  aj.)  Bohužel  většina  křesťanů 
nežije  dle  Kristova  přikázání  lásky:  „Jeden  druhému 
škodu  činí,  zklamává,  lsti  skládá,  krade,  zrazuje,  tepe,  zabíjí,  ná- 
sile činí,  křivá  svědectvie  vydává,  zlým  učením  svodí,  táhne  v  hřiechy, 
a  zuofá-li  v  nich,  ještě  jemu  peklem  hrozí."  (183*).  „Není  bratr 
bratru  pomočen,  ale  loví  jej  až  k  smrti  žádaje  jeho  pravým  lovem 
učiniti  kacieře  .  .  .  ;  lid  proti  lidu,  člověk  proti  člověku  .  .  ."  (90=^). 
Lid  poddaný  snáší  násilí  od  vrchností  světských  i  du- 
chovních (7^).  Proti  záští  národnímu  Chelčický  vyslovuje  se  takto : 
„Židé  ne  všech  lidí  měli  jsú  za  bližní,  jako  pohanuo  a  nepřátel  svých, 
jimž  sú  mohli  zlé  za  zlé  činiti.  A  takoví  sú  i  křesťané  svedení,  že 
nechtí  těch  za  bližní  mieti,  kteří  sú  jiných  jazykuov  .  .  ."  (221'^). 
Mnoho  násilí  děje  se  věrným  křesťanům  pro  víru  od 
římské  církve:  „Svatá  matka  Cierkev  Římská,  ta  všecky,  ktož  se 
jie  přidržie,  Cierkví  Kristovu  nazievá  a  již  jest  tomu  světu  jako  choti 


64 

Kristové  zjednala  zákony  hodné,  aby  podle  zprávy  jich  lidi  mrtvila, 
věsila,  pálila,  topila,  i  jinak  mořila  a  mučila.  Té  široké  Cierkvi  nenie 
potřebie  zprávy  Kristovy,  neb  jest  v  jiném  duchu  štiepena,  jediné  že 
s  Krista  oděvec  sobě  dělá  chtiec  zakrýti  šeredství  své.'-  (185^'.  Anti- 
krist věrné  kazatele,  ,, kteříž  čtenie  zvěstují  podle  duchu  Kristova, 
pálí,  v  žalářích  je  hnojí,  klne,  kaceřuje,  i  těm,  kteříž  čtenie  následují, 
posmievá  i  rúhá  se,  hrozí,  tepe,  stíná,  pálí,  žalářuje  a  o  to  pilné 
usiluje,  aby  ústa  zavřel  všem  zvěstujícím  čtenie."  (6^).  Chelčický  vy- 
týká kněžím,  ,,že  upálili  muže  spravedlivé  v  Konstancí,  kteří  je 
spravedlivě  kárali."  (103^  pod.  119^).  Pro  víru  zakusila  země 
česká  vůbec  mnohonásilí,  zvláště  když,, bezmála  všecky 
země  okolní  proti  ní  povstaly  jsú  pro  při  viery  .  .  ."  (7*). 
Rozhodně  vyslovuje  se  Chelčický  též  proti  přísným  trestům, 
k  nimž  se  lidé  na  soudech  odsuzují,  zvláště  2^roti 
trestu  smrti  (152^)  ., (Kristus)  ani  mstil,  ani  hrozil  pomstami  rych- 
tářskými ani  lidi  obtěžoval  právy  ukrutnými  a  břemeny  těžkými, 
jako  činí  smdce  tohoto  světa"  (153*.)  „Má-li  ta  řeč  (Kristova:  Ne- 
suďte a  nebudete  souzeni)  býti  pravá,  tehdy  netoliko  k  smrti  neměli 
by  súditi,  ale  ani  ku  pomstě  ukrutné,  jíž  by  sobě  nechtěli:  to  jest 
k  mučení,  očí  vylúpenie,  ruky  utětí,  statku  pobránie,  z  města  vy- 
hnánie.''  (184^) 

Svým  rozhodným  protestem  proti  násilí  Chelčický 
odchýlil  se  úplně  od  Táborů:  tito  násilím,  válkou, 
šířili  své  učení,  Chelčický  však  ,válku  zamítá'.  Pro 
zemské  věci  vedou  jedni  proti  druhým  války,  ,, chtiec  se  povýšiti 
jedni  nad  druhé  a  lepší  býti,  i  vadí  se  o  to  a  sahají  sobě  na  zboží, 
na  lid  i  na  čest,  a  o  to  se  tepu,  pále  sobě,  krev  prolévají."  (7^). 
Moc  duchovní  se  spojuje  s  mocí  světskou,  chtějíc  „vál- 
kami a  nesnázemi  těžkými"  potlačiti  ,,kacířstvie  sobě 
nelibé"  (73*).  „Všichni  vzavše  smělost  od  ní  (t.  od  církve  římské) 
hotovi  jsú  s  meči,  s  sudlicemi,  s  voštěpy  a  s  samostřiely  udeřiti  se 
spolu  o  slovo  protivné  jakožto  synové  té  mateře,  kteráž  jest  opilá 
krví  svatých  i  všech,  ktožby  podolkuov  jejiech  nepodkasovali,  jimiž 
jest  okrášlena."  (194^;.  C/icíčiďý  zavrhuje  i  , celou  patnáctiletou  válku 
liusitshoii'- :  „V  těchto  časech  zkusili  sú  lidé  této  země  i  okolní  velikých 
zamúcení,  běd  a  núzí,  když  se  stalo  zbúřenie  strany  proti  straně  z  přiečiiiy 
viery,  že  jedni  na  druhé  tiskli  mocí  jako  na  kacieře.  A  trvala  ta 
válka  ukrutná  na  patnácte  let  s  záhubami  přílišnými, 
s  velikými  strachy  as  davy.  Mnozí  z  sedlákuov  a  lidí  robotných 
pro    chudobu    a    pro    hlad    nemohli  na  děilinách  ostati,  nebo  někteří 


65 

troje  neb  čtverý  platy  na  lirady  a  na  města  musili  platiti  oběma  stranoma, 
a  vojska  polní  ostatek  jim  vydrali  ....  Ten  zámutek  .  .  .  přišel  skrze 
falešné  proroky  ...  Ti  najprve  vidlice,  že  král  a  páni  protiví  se  ká- 
zanie  pravému  a  kalichu  božiemu,  zdvihli  jsii  boj  proti  nim.  A  potom 
ti  jistí  kněží  zmenichu  kázanie  pravá  a  zatočichu  lidem  na  jiné  cesty 
popúzejíce  jich  k  bojóm  proti  straně  odporné  a  roztrhali  sú  ten  lid 
rozličnými  naučeními  v  roty  .  .  ."  (7'').  Chelčický  odsuzuje 
i  přímo  Tábority  pro  jejich  hájení  víry  mečem:  „A  to 
jsú  učinili  i  v  tento  čas:  uchopivše  meč  zdvihli  jsú  boj  proti  ne- 
přátelóm  kalicha  Kristova  a  mnoho  sii  jich  zbili  na  ten  rozum  praviece, 
že  tak  zabíjejíce  pudí  na  večeři,  páléce  a  statky  bližním  derúce." 
(177^). 

„Theologicky  vyniká  Chelčický  jednou  věcí  mezi 
husitskými  bohoslovci  nad  jiné:  se  zvláštní  zálibou 
proti  vlastním  zásluhám  člověka,  tak  jako  později 
Luther,  kladené  konečnou  nedostatečnostlidskoua  mož- 
nost spaseni  jen  z  milosti  bozí.'^  (Vlč.  I.  177).  V  postille  Chelčický 
vyslovuje  se  o  té  věci  takto:  „Jediné  ten  užitečně  přistúpí  k  Kristovi, 
ktož  srdce  své  ustaví  milostí  boží;  taC  neodpadne  pro  nesnáze, 
okusivši,  kterak  jest  milý  a  sladký  pán  buoh,  a  vždy  jest  srdci  tomu 
všudy  chuten :  v  chudobě,  v  žaláři,  v  haněních,  v  pracech,  i  v  jiných 
bezpráviech  vždy  nepřestává  milovati  a  ptáti  se  na  jeho  vuoli  i  na 
skutky.  Jinak  čiem  se  koli  ustavuje,  s  Kristem  neostojít."  (10^).  Živá 
víra  působí,  že  se  člověk  stává  účasten  milosti  boží. 
„Otcové  a  matery  majíce  vieru  velikii,  živu,  skutečnu,  mohli  by  mnoho 
prospěti  dětem  svým  k  dobytí  milosti  boží  .  .  ."  (87*).  O  krtu  kněží 
učí,  že  děti  přijímají  jím  milost  boží  beze  všeho  zasloužení  svého 
skrze  zásluhy  Kristovy  a  skrze  víru  rodičův  a  kmotrův.  Proti  tomu 
mluví  Chelčický  v  tomto  smyslu :  Lid  dávno  odstoupil  odBoha, 
proto  nezjedná  na  křtu  dětem  synovství  božího,  jehož 
sám  nemá.  „Protož  hledíce  k  apoštolóm  a  k  jich  potomním  učedl- 
níkem, kterak  sii  oni  viery  požívali  za  mladé  děti  na  křtu,  nemuožem 
tohoto  světa  poběhlého  a  od  boha  odvráceného  přirovnati  k  němu  v  tom 
skutku  .  .  .*'  (87^— '^j.  Chelčický  ukazuje,  že  kněží  mylně  vztahují 
slova  Kristova  o  novém  rozenízvodyaDuchasv.  (Jan3.) 
jen  k  dítkám,  že  totiž  dítky  zemřelé  po  křtu  půjdou  do  království 
nebeského;  toto  tvrzení  jejich  má  prý  platnost  jen  potud,  pokud  dět:i 
nemají  vlády  nad  sebou,  pokud  jsou  nemluvňaty;  ale  jakmile  počínají 
nabývati  rozumu,  poznávají  hřích,  a  pak  nemohou  v  hříších  přijímati 
Ducha  sv.    Řeč  Kristova   má   však  širší  a    hlubší  význam,  vztahujíc 


66 

se  i  k  lidem  dospělým,  kteří  mají  se  snažiti,  aby  se 
mravně  obrodili,  aby  mohli  vejíti  do  království  nebeského. 
(162* — ^.)  Kněží  prý  klamou  svět  křtem  „oslavujíce  jej  v  dítěti 
nemluvném  znameními  posvátnými,  křižmem,  svěcenu  solí,  blátem, 
pěním  modliteb  a  pravíce,  že  je  křtí  u  víře  církve  svaté  a  u  víře 
kmotruov  opilých,  a  že  po  jich  křtu  dítě  přijímá  Ducha  svatého; 
i  dadí  je  s  Duchem  svatým  otci  a  mateři  .  .  ."  (163*).  „Nevím  nynie, 
nalez-li  by  jich  deset  zde  v  zemi,  by  oni  chtěli  se  křtíti  v  bolestech 
Kristových  a  nositi  je  na  sobě  s  pohaněním  světa:  radějši  oni  budu 
lháti  světu  skrze  křest,  svatá  znamení  velebíce  nad  těmi  nemluvnými, 
rozprávějíce  starým  hřiešníkóm,  že  jich  děti  křtí  u  vieře  cierkve 
svaté  a  u  vieře  Trojice  svaté,  aby  jisti  byli,  že  jsú  jim  dobře  křtili 
děti;  ale  lží,  tak  mluvíce  .  .  .''  (164^^). 

Postillu  Chelčického  múzeme  nazvati  nejlepší  postillon  naší  litera' 
tury.  Zasluhuje  toho  uznání  z  několika  příčin :  analytický  způsob 
výkladů  jest  důkladný,  svědomitý;  rozdělení  přesné, 
logické;řečjestryzí,  nezkaleuáscholastickouučeností; 
mnohé  myšlenky  jsou  původní,  z  rozumu  člověka  samostatně 
myslícího;  k  těmto  přednostem  druží  se  veliká  cena  kulturně 
historická:  v  postille  Chelčického  máme  obraz  tehdejší  doby; 
konečně  poznáváme  z  ní  též  nauku  Chelčického,  kterou  bratří 
čeští  přijali  za  své  učení.  Postilla  Chelčického  jest  základem 
pro  jiné  jeho  spisy,  neboť,  jak  praví  Goll,  celá  řada  spisů  jiných 
jest  obsažena  již  v  Postille  jako  v  zárodku.  (ČČM.  1881, 
str.  14.,  článek  Gollův:  Petr  Chelčický  a  spisy  jeho.)   — 

Příkladu  Husova  a  Jakoubkova  následoval  M.  Jan  Hoky- 
cana,  muž  vynikající  v  dějinách  českých,  jenž  usiloval  o  obrození 
života  duchovního  v  Čechách  a  o  nápravu  mravů  v  hlavě  i  v  údech. 
Rokycan  a  zachoval  „čistou  tradici  husitskou...  Jako 
kazatelé  betlémští,  tak  i  Rokycana  myslil,  že  dlužno  především  očistiti 
duše  a  přivésti  věřící  opět  k  opravdovému  plnění  přikázání  Spa- 
sitelových. Když  vystoupil  na  kazatelnu  svou  v  Týně,  po- 
výšen jsa  nesmiřitelným  záštím  naň  se  sápajícím,  ctěn  pro  čistotu 
mravů  svých,  téměř  mučedník  od  doby  zkoušky  mužně  přestálé,  lid 
tlačil  se  kolem  něho  a  v  kázáních  jeho  nalézal  opět 
tro  chu  bývalého  nadšení  svého.  ]\íělt  některé  vlastnosti 
velikého  kazatele  prostonárodního,  vroucí  přesvěd- 
čení přecházející  na  posluchače,  sílu  přemáhající  i)Ocliybování,  často 
drsnou    svobodu  myšlenky  a  výrazu.    Obracel  se  k  lidu. 


67 

ku  prostým,  vyhýbal  se  polemiká'^.i  a  otázkám  dogma- 
tickým, které  působí  nesvornost  a  zmatek;  chtělC  odvrátiti  duše 
od  hříchu  a  zatracení".  (Denis,  K.  s.  č.  215 — 216.)  Veškerá  jeho 
snaha  směřovala  k  obnovení  církve.  Dokladem  toho  jest 
jeho  horlivost  na  různých  sněmích  církevních,  hlavně  na  konciliu 
basilejském,  kde  se  snažně  dovolával  opravy  církve  a  ještě  při  své 
dékovací  řeči  13.  dubna  1433  přimlouval  se  za  uskutečnění  opravy 
církve  a  vymýcení  panujících  neřestí.  (Srov.  Tomek,  Děj.  Prahy  IV. 
str.  566.)  Myšlenka  mravního  obrození  hýbala  tehdy  lidem 
českým.  Rokycana  svým  živým  tem  per  amen  tem,  ohnivým 
přednesem,  smělými  obrazy  a  podobenstvími,  svými 
hrozbami  i  prosbami  mocně  působil  na  posluchačstvo, 
jemuž  mluvil  k  s  r  d  c  i,  d  o  d  u  š  e.  Žhavá  slova  jeho  do- 
týkala se  palčivě  hříšníkův  a  sílila  dobré  kře- 
sťany. Slova  ta  čteme  dosud  v  jeho  postille  a  cítíme 
jejich  sílu.  „Byl  duch  praktický",  praví  o  něm  dobře  Sabina 
v  Dějepise  literatury  českoslovanské  (str.  565.),  „jehož  myšlenka 
živým  slovem  nabývala  teprve  pravého  významu  a  působení.  Byl  pře- 
devším řečníJc,  pročež  nechtěl-li  se  minouti  cíle,  jasnosti  šetřiti  musil 
nanejvíc  ..." 

Různost  směrů,  jimiž  náprava  mravů  se  měla  uskutečniti, 
probudila  i  různost  mínění,  tak  že  mužové  o  nápravu  usilující 
dostávali  sedokolise  s  autoritouřímskécírkve.  Rokycana 
pociťoval  onu  propast  mezi  českým  odporem  a  církevní  nadvládou, 
i  chtěl  ji  často  překlenouti  svou  smiř  ovací  politikou  —  ale 
marně ;  dostával  se  tím  často  dokolisesesvý mi  vlastními 
zásadami.  Smiřovací  plány  jeho  nesou  znak  opravného, 
ale  nikoliv  revolučního  husitství.  (Denis,  K.  s.  č.  219.) 
Palacký  praví  o  něm  (Děj.  nár.  čes.  1857  IV.  1.  str.  392—393): 
„Jakkoli  zajisté  horlivým  a  neústupným  býval  při  hájení  článků  svých, 
jakkoli  příkrý  v  slovích  proti  odpůrcům,  nechtěl  přece  nikdy,  aby 
ve  věcech  víry  užívalo  se  moci  a  násilí,  anobiž  mírnil  a  káral 
přečasto  kvapnost  ouřadův  světských  v  pronásledování  a  trestáuí  lidí 
bludných  ..." 

Nadšená  kázání  jeho,  vypočtená  hlavně  na  city  po- 
sluchačstva,  vábila  veliký  počet  lidu.  Lid  ho  rád  po- 
slouchal; vždyt  Rokycana  rozvíjel  před  ním  myšlenky,  které 
tehdy  byly  majetkem  valné  části  českého  národa,  a  zvláště  jeho 
horlivé  hájení  kalicha  získávalo  mu  oblibu.  Není  tedy 
divu,  že  se  pod  jeho    kazatelnou    shromaždoval    hlouček 


68 

mužů  života  svaté  li  o,  zakladatelů  to  Jednoty  bratrské, 
jejímž  ducliovním  otcem  Rokycanu  nazýváme,  ačkoliv  se 
tento  později  od  ní  úplně  odloučil,  vida,  že  bratří  prohloubivše  smysl 
kázání  jeliO;  dospívali  ponenálilu  k  zásadám,  které  s  jeho  zásadami 
přicházely  do  sporu.  Máme-li  to  přičítati  tomu,  že  za  posledních  let 
vlády  Jiříka  z  Poděbrad  nabyl  konečně  toho,  po  čem  po  léta  bažil, 
totiž  arcibiskupství  strany  pod  obojí,  uznati  můžeme,  že 
jako  vrchní  duchovní  správce  nemohl  snad  jednati  jinak.  ^-)  Ctižádo- 
stivou jeho  snahu  po  nadvládě  v  církvi  k a  1  i š n i  c  k é 
omluviti  lze  tím,  že  hleděl  asi  získati  svým  opravným  snahám  moc 
autoritativní,  aby  mohl  ve  své  důstojnosti  působiti  ve  prospěch  lidu 
i  v  kruzích  dvorských.  Přísloví,  k  t  e  r  é  p  o  z  d  ě j  i  o  n  ě  m  v  z  n  i  k  1  o. 
ž  e  b  y  totiž  „v  naději  t  o  h  o  d  ů  s  t  o  j  e  n  s  t  v  í  (t.  a  r  c  i  b  i  s  k  u  p  s  t  v  í) 
oblevil  v  náboženství,  a  pro  kus  kožicha  zapřel  božího 
kalicha'VO  není  snad  třeba  bráti  vážně  a  doslovné,  sice  by  byly 
všecky  jeho  ohnivé  řeči  o  kalichu,  které  tak  často  v  jeho  kázáních 
se  ozývají,  pouhé  plané  fráse.  Vždyť  Staří  letopise vé  čeští  hrdě  do- 
kládají o  Rokycanovi  a  o  králi  Jiřím:  „Onen  slovem,  tento 
mečem  hájil  Kristova  káli  cha!"  ^^) 

R  o  k  y  c  a  n  o  v  o  smýšlení  o  současných  poměrech 
v  zemi  české  jeví  se  zvláště  v  jeho  kázáních,  která 
míval  v  chrámě  T  ý  n  s  k  é  m  v  P  r  a  z  e  za  posledních  dvou 
let  vlády  Ladislavovy.  Podstatu  těchto  kázání  pojal 
nebo  jinými  napsati  dal  do  své  hlavní  práce  literární, 
do  své  JPosHHy.  (Vlček  I.  189.) 

O  Rokycanově  postille  napsal  J.  Goll  článek  do  ČČM.  1879. 
Dle  jeho  zpiáv  o  různých  rukopisech  a  dle  vlastních  studií  podáme 
přehled  rukopisů  R  o  k  y  c  a  n  o  v  y  p  o  s  t  i  1 1  y. 

1.  J e d e n  ;S  nejstarších  ruJcopisú  byl  napsán  od  SřanisJava 
Křížanova.  Jest  to  opis  z  r.  1500.  Nalezen  byl  v  král.  bibl  ve  Stock- 
holmu. (Cod.  Ms.  chart.  fol.  seci.  XVI.  Pag.  Q'IQ.)  Podávají  o  něm 
zprávu  Dr.  J.  Pečírka  v  ČČM.  1851  (Zpráva  o  rukopisech  českých 
v  král.  bibl.  ve  Stockholmu  se  nacházejících)  a  B.  Didik  ve  spise 
„Forschungen  in  Schwoden  lůr  ]\Iáhrens  Geschichte"  (Brno  1852, 
str.  145— 14G.)    (v.  též  Jir.   I.  422.)     Obsahuje  323  listy.    Titul  zní: 


'-')  Srovn.  též  úvahu  Tomkovu  v  Děj.  Prahy  IX.  40,  kde  je  řeč  o  poměru 
Rokycanově  k  čes.  bratřím. 

*^)  lírati"  Jafet  v  Hlase  strážného  dí,  že  o  Rokycanovi  bylo  toto  přísloví 
rozšířeno.  (ČČM.  1879,  str.  -211.  pod  čarou.) 

")  Staří  letopisové  čeští,  vyd.  Palacký,  str.  203. 


69 

„Výkladové  a  čtení  svatá  nedělní  celého  roku  i  ně- 
kterých s  v  á  t  k  ů  v,  skrze  M.  Jana  R  o  k  y  c  a  n  a. "  Na  konci  jest 
napsáno:  „.  .  .  A  napsány  jsú  knihy  tyto  skrze  práci  Stanislava 
z  Křižanova  k  žádosti  urozeného  pana,  Pana  Buriana 
na  Brtnici.  Léta  PíOžieho  Tisícého  Pětistélio,  tu  sobotu  před 
svatým  Havlem."  Po  kázáních  nedělnícli  počínají  se  na  str.  550. 
kázání  sváteční  (9),  z  nichž  dvě  poslední  jsou  dogmatického  obsahu. 
Na  str.  614.  uvažuje  pak  skladatel  o  povahách  „spasencuov  a  za- 
tracencuov"  a  na  str.  616.  o  očistci.  Zásluhou  B.  Diidíka  dostal  se 
lukopis  tento  r.  1878  ze  Stockholmu  do  zemského  archivu 
moravské  h  o. 

2.  RiiJcopis  hiiliovny  hřizovnické  v  Praze,  sign.  17F3.  Zprávu 
o  něm  podává  F.  Černý  v  Listech  fil.  roč.  XXL,  1894,  str.  112—113: 
Jest  psán  na  papíře  a  má  44ij  listů  fol.  Nadpis  zní:  „Poczynagy 
fe  kniehy  wykladow  dobře  pamieti  misftra  Jana  Roky- 
czany  na  Nedielnij  cztenij  do  roka..."  Rukopis  není  již 
dobře  zachován,  listy  jsou  potrhány,  zvláště  na  počátku  a  na  konci, 
a  nesou  patrné  stopy,  že  byly  ve  vodě,  bezpochyby  za  povodně  r.  1845, 
která  zatopila  také  část  křižovnické  knihovny.  Mnohé  listy  jsou  vy- 
trhány a  nahrazeny  jinými.  Písařové  byli  dva;  vidí  se  to  z  rozličného 
pravopisu  a  tvaru  písma.  Obsahem  jsou  řeči  nedělní  a  sváteční  na 
celý  rok,  počínající  první  nedělí  adventní.  Ku  konci  jsou  pak  přidána 
kratší  a  delší  rozjímání.  Rukopis  pochází  asi  z  doby  okolo 
r.  1500. 

3.  Rvhopis  hiili.  univ.  v  Prase  17  D40,  pap.,  fol.;  dle  zprávy 
Budíkový  o  rukopise  Křížanově  soudí  Goll,  že  se  tento  rukopis 
srovnává  až  na  nepatrné  odchylky  s  rukopisem  Kříža- 
novým.  Dopsán  byl  od  Davida  Pretoriusa,  „sauseda  a  pre- 
caeptora  v  městě  Táboře  ve  čtvrtek  po  památce  svatých  appoštoiňv 
Šimona  a  Judy  léta  patnáct  i  steh  o  vosm  desátého  šestého". 
Na  1.  listé  jest  v  ráuK  i  s  barevnou  úponkovitou  ornamentikou  nápis 
provedený  barvou  modrou  a  červenou;  list  tento  jest  sice  asi  do  Vs 
utržen^  ale  snadno  poznáme,  že  nápis  celý  zněl:  „Ve  jméno  (blaho- 
slavené Tio)jice  S(vaté,  Bo)ha  Otce  i  (Sy)na  i  Ducha  S(va)tého  vše 
jednoiho)  Pána  Boha  n(a)  věky  požehnaného.  AME(N.)"  Na  2.  listě 
čteme:  „Počínají  se  Čtení  s  Vejkladem  přes  celý  rok  dobré  paměti 
Mistra  Jana  z  Rokycan.  A  nejprve  se  počíná  První  Neděle 
v  Advent,  Epištola  S'^  Pavla  k  Ríinanuom  v  Třinácté  Kapitole". 
Rukopis  jest  psán  písmem  velmi  pěkným  po  dvou  sloupcích  na  stránce 
a  jest    ozdoben    hojnými    inicialkami.     Vyniká    zvláště    tím,    že 


70 

písař  v  něm  starších  tvarů  jazyka  dosti  pečlivě  šetřil 
a  jich  z  a  p  o  z  d  ě  j  i  běžné  nezaměňoval.  (G  o  1 1.)  (K  rukopisu 
tomuto  jest  přidán  ještě  opis  Chelčického  „Výkladu  řeči 
sv.  Jana,  miláčka  Jezu  Kristova",  z  r.  1597  [viz  o  něm  Vlč.  I.  186 
až  187.]). 

4.  Rukopis  Jcnih.  univ.  v  Praze  zTionce  16.  stol.,  17  B  2,  fol.  Na 
přední  desce  jest  vytlačen  uprostřed  obraz  ukřižovaného  Spasitele,  pod 
tím  nápis:  „Kaupeni  ste  za  velikau  mzdu",  doleji  vročení  1598.  Nad 
obrazem  Kristovým  čteme:  „Kazani  M.  Jana  Rokicana."  Před  vlastní 
postillou  jest  5  listů,  na  nichž  jsou  napsána  nějaká  kázání,  jichž 
počátek  schází.  Rokycanova  postilla  začíná  se  teprve  na  listě  7. 
Psána  jest  sice  čitelně,  ale  nikoliv  ozdobně,  písmem  ležatým.  Úvod 
zní:  „Začínají  se  vej  kládové  přes  celý  rok  od  slavné 
paměti  ]\Iistra  Jana  Rokycan  a,  ArcibiskupaPražského, 
vydaní,  na  Euangelia,  kteráž  ve  dny  nedělní  se  čítávají  ..."  Kdežto 
v  rukopise  Pretoriově  jsou  obsaženy  též  příslušné  perikopy,  v  tomto 
rukopise  čteme  z  nich  pouze  slova  počátečná,  k  tomu  připojeno  „etc", 
a  hned  pak  počíná  se  výklad.  Ve  výkladech  čteme  týž  text  jako 
v  rukopise  Pretoriově,  jen  stím  rozdílem,  že  písař 
starší  formy  jazykové  přioděl  často  rouchem  novějším. 
(Srovn.  Goll.) 

V  jiných  rukopisech  setkáváme  se  s  textem  i  co  do 
slohu  s  většínebo  menší  volností  přepracovaným  a  mimo 
to  všelikými  delšími  nebo  kratšími  dodatky  rozšířeným. 
(Srovn.  Goll.)  Jsou  to: 

6.  Rukopis  knih.  univ.  v  Praze  17  033^  v  17.  stol.  ze  star- 
šího neznámého  rukopisu  (1581)  přepsaný.  Na  prvních 
listech  čteme  tento  titul  a  úvod:  „Postilla  česká,  to  jest  jinak  výklady 
při  slavnostech  výročních  i  také  na  každau  neděli,  kteréž  se  v  shro- 
máždění církevním  na  týž  neděle  i  slavnosti  a  i  tolikéž  svátky  čísti 
mohli.  A  to  zejména  M.  Jana  Rokycan  a,  dobré  a  svaté  pa- 
měti. Spravená  skrze  usilování  Pana  Havla  Beznati- 
ckého"  (u  Jungin. :  Bernartického),  „měštěnína  Starého  Města  Praž- 
ského ..."  „Léta  páně  1581".  V  rukopise  tomto  jest  zpráva  o  smrti 
a  pohřbu  M.  Jana  Rokycany,  o  jeho  pochování  v  chrámě  Týnském, 
o  smrti  krále  Jiřího  a  o  jeho  pohřbení  v  chrámě  sv.  Víta,  které  bylo 
spojeno  s  překážkami.  Písař  století  17.  o})sal  též  předmluvu 
k  čtenáři,  datovanou  r.  1581,  a  připojil  poznámku:  „A  nyní  do- 
konáno tu  sobotu  před  očišťováním  drnlié  Panny  Marie  a  jinak  Hromic 
vil  hod.  21.  dne  měsíce  aunora  L.  P.  1671. '^  Týž  písař  přepsal  také 


71 

to,  co  do  rukopisu,  z  něhož  opisoval,  později  bylo  poznamenáno,  na 
př.  výklad  M.  Jana  Hus  i  na  2.  boží  přikázání,  jiný  vý- 
klad na  totéž  přikázání,  a  j.  Na  konci  opakuje  se  letopočet 
1671.  (Srovn.  Goll.) 

6.  Podobný  text  čte  se  ještě  v  rukoinse  univ.  knih.  v  Praze  17 
D  12,  napsaném  r.  1659:  „Počínají  se  čtení  a  vejklady  přes  celý 
rok  dobré  a  sv.  paměti  M.  Jana  z  Rokycan,  jenž  jest  lid  vyučoval 
u  matky  boží  před  Tejnem  časův  těchto  L.  1470  .  .  .  Scriptum  est 
anno  Domini  1659."  Rukopis  se  končí  kázáním  na  sv.  Petra  a  Pavla 
uprostřed  věty.  Psán  jest  rukou  rozličnou  a  jest  znesvářen  nevkusnými 
okrasami. 

7.  S  přepracovaným  textem  setkáváme  se  iézv  ruko- 
pise 17.  stol.,  chovaném  v  knihovně  ryt.  Neiiberka  v  Praze.  Na  konci 
jest  poznamenáno,  že  rukopis  tento  byl  napsán  mezi  1.  1611  až 
1612  od  Martina  Nikolaidesa  Brodského  v  domě  Jiříka 
Žinkovského  z  Klenového  na  Zderaze,  nákladem  P.  Václ.  Sixta, 
měštěnína  St.  M.  Pr.  Zmiňuje  se  o  něm  Dobrovský,  jenž  píše 
v  Gesch.  d.  bohm.  Spr.  11.  230,  že  má  jeden  rukopis  Rok.  Posti  lly 
a  praví  o  něm:  „Meine  Abschrift  besorgte  1612  Wenzel  Sixt,  ein 
altstádter  Biirger".  Rukopis  tento  dostal  se  pak  nějakým  způsobem 
do  knihovny  ryt.  Neuberka. 

8.  Rukopis  musejní  (5D3),  nová  sign.  V.  E  2,  pap.,  4^;  psán 
jest  rukou  rozličnou,  ne-li  v  15.,  aspoň  na  počátku  .16.  st 
Obsahuje  nejprve  kázání  Rokycanova  od  1.  neděle  ad  v.  až 
k  masopustu  (1^ — 310*),  tytéž,  které  jsou  v  rukopise  Pretoriově. 
Jazyk  vyniká  v  nich  fač  ne  všude)  ještě  staršími  formami.  Potom 
následují  kázání  na  každý  den  v  postě.,  o  kterých  je  po- 
chybné, zdali  jsou  Rokycanova.  (Slo*^^^)— 476\)  Na  str.  477% 
478%  480*  jsou  všelijaké  přípisky  čtenářů,  48 1*- 498^:  kázání  na 
den  narození  Krista  Pána.  Konečně  tento  rukopis  obsahuje 
kázání  nedělní  od  nejsv.  Trojice  až  do  24.  neděle  po 
sv.  Trojici.  Jsou  to  kázání  proti  českým  bratřím,  „pi- 
kartům",  před  nimiž  kazatel  lid  varuje,  vytýkaje  jim  pokrytectví 
a  zvláště  bludné  učení  o  svátosti  oltářní.  Tato  kázání  byla 
dlouho  pokládána  za  Rokycanova,  až  Goll  v  Čes.  Časo- 
pise histor.  II.  1896  na  str.  246.  dokázal,  že  nejsou  od  Roky- 
cany,  nýbrž  pozdější,  protože  obsahují  narážky  na  některé  poz- 
dější osoby;   na  str.  740=^  čteme  totiž:    „Mistr  Sovka,   ten   pro 


15)  .310b— 314b:  prázdné  stránky. 


72 

kus  koži  zai)rel  kalicha  a  Mistr  Havel,  ten  vbéhl  v  Pikharty, 
aby  byl  zveleben  a  ctěn,  jakož  sú  se  jím  divně  pochlubili."  O  Sovkovi 
srov.  Staré  Let.  k  r.  1510.  (Goll  v  témž  článku  zmiňuje  se  ještě 
o  j  i  n  ý  c  h  (1  o  m  n  ě  1  ý  c  h  1  a  t  i  n  s  k  ý  c  h  k  á  z  á  n  í  c  h  R  o  k  y  c  a  n  o  v  ý  c  h 
v  rukopise  kapit.  F  105,  z  nichž  něco  vytiskl  Hotler,  Geschichts- 
schreiber  11.836;  i  tu  se  naráží  na  pozdější  události,  z  r. 
1480.     Srovn.  Palacký,  Die  Gesch.  des  Hussitenthums  str.  11.) 

Za  nejstarší  rukopis  R o k y  c a n o  v y  p o s t i  1 1  y  býval 
pokládán  rukopis  mu  sej  ní,  stará  sign.  1  C  14,  nová:  IV. 
Bil.  Ve  Výboru  z  lit.  č.  II.  738  čteme:  „Mezi  rukopisy,  i)okud  po- 
vědomo,  nejstarší  zdá  se  býti  Musejní  (I  C  14),  psaný  na  pap.,  fol., 
rukou  rozličnou  asi  okolo  počátku  16.  věku,  avšak  nyní  již  velmi 
porouchaný,  nemaje  ani  počátku  ani  konce,  a  vnitř  také  některé  listy 
vytrhány."  Ale  Eohjcanova  postilla  to  není,  jak  dokazuje  Goll  CCM. 
1879:  „Že  by  to  bylo  dílo  Rokycanovo,  o  tom  nesvědčí 
žádné  zevnitřní  svědectv-í,  ani  obsah,  nýbrž  od  posti  11  y 
Rokycan  o  vy  se  tyto  výklady  slohem  i  obsahem  úplné 
liší.  Jsou  to  výklady  učené,  nechutné,  jakých  ve  středověku  plno. 
Hanka  zcela  libovolné  na  hřbet  rukopisu  přilepil  lístek, 
na  který  svou  rukou  napsal:  ^I.  JanaRokycany  Postilla. 
Co  tedy  ve  Výboru  z  téhož  rukopisu  vytištěno,  ukázkou  z  postilly 
Rokycanovy  není." 

Postilla  Rokycanova  vznikla  po  r.  1456,  nebot  jest 
v  ní  narážka  na  smrt  Kapistranovu  (f  1456).  Jakým  spúsohem  vy- 
kládá v  ní  liokycana  písmo  sv.?  O  tom  budeme  nejprve  uvažovati. 
Všecky  doklady  čerpáme  z  rukopisu  Pretoriova  (un.  17  D  40). 

Po  texte  příslušné  epištoly  a  příslušného  evan- 
gelia následuje  výklad.  Na  počátku  výkladu  připomíná  kazatel 
často  hlavní  myšlenku  z  kázání  předešlého  a  činí  ])ak 
přechod  k  vlastnímu  výkladu,  jenž  postupuje  dle  pořádku 
textu.  Smysl  jednotlivých  částí  textu  Rokycana  nevykládá  podrobně, 
nýbrž  čerpá  z  něho  po  kratičkém  vysvětlení  hned  poučení 
a  napomenutí  se  vztahem  na  život  současný.  Na  př.  v  ká- 
zání na  4.  neděli  adventní  praví:  „I  dí  dále  (t.  čtení):  Zpravte  cestu 
Páně!  Kteráž  jest  to  cesta?  Vuole  tvá,  to  jest  ta  cesta!"  Vyloživ 
takto  krátce  smysl  duchovní  připojuje  ihned  napomenutí  k  plnění 
vůle  boží,  která  jest  obsažena  v  přikázáních  božích.  A  hned  potom 
táže  se,  zdali  „nynější  lid"'  řídí  se  slovy  i)í sma  sv.  „Nuže, 
milí  křesťané,  již-li  ste  té  vuole  aneb  napravili  tu  cestu?  Slibuj  za 
to!  Zdaliž  vy  nevčrujete,  nepřísaháte,  jména  božího  nadarmo  neberete, 


73 

uedéli  světíte,  v  trhu  žádného  nepřesáhnete,  křivdy  jeden  druliéniu 
o  haléř  neučiníte  .  .  .  ?"  atd.  Táže  se  dále  služebníkův  a  slu- 
žebnic, slouží-li  věrné  svým  pánům,  pánů,  nečiní-li  služebníkům 
křivdy,  hospodářův  a  hospodyň,  mají-li  péči  o  svou  čeleď,  aby 
znala  Ježíše,  jeho  kázání  plnila  a  nehřešila.  (26* -^)  K  otázkám 
těmto  pak  odpovídá.  Odpovědi  kazatelova,  jest,  jako  obyčejně, 
nepříznivá:  „Nynější  lid"  neřídí  se  tím,  co  slyší  v  písmě  sv.,  ale 
jedná  tak,  jak  si  zvykL  I  napomíná  kazatel  k  polepšení.  Výtky 
jeho  jsou  ostré,  bezohledné.  K  výkladům  i)řipojuje  spisovatel 
citáty  z  písma  sv.  a  ze  sv.  otců,  není  však  jimi  postilla 
přeplněna.  Současný  život  jest  výhradním  předmětem 
kazatelových  úvah,  které  jsou  r  á  z  u  prostonárodního,  jsouce 
psány  účinným,  živým  slohem  horlivého  mravokárce. 

Jak  soudí  JRokycaiia  v  xtostlíle  o  současni/cJi  po^ 
mérech  v  zemi  české  ?  ^^) 

Úsudek  BoJcycanův  o  době,  v  níž  žil,  jest  velice  nepříznivý. 
Rokycana  dívá  se  na  lidský  život  příliš  černě,  nevidí  nikde  spásy 
a  východu  z  bludiště  hříchův  a  časem  sebe  menší  jiskřičku  naděje 
dusí  a  tlumí  ve  svém  pessimismu.  Lid  jest  mu  skrz  na  skrz  zkažený, 
protože  se  spustil  Boha.  Všude,  ve  všech  stavech,  vládne  hřích 
a  mravní  zkaženost,  všecko  napomínání  jest  marné.  Vláda  Antikristova 
opanovala  i   sluhy  Boží,    kteří   nepředcházejí  lid   dobrým   příkladem. 

Tento  všeobecný  nářek  ozývá  se  v  Rokycanových  kázáních.  Roky- 
cana vidí  pokleslost  mravů  ve  stavu  světském  i  duchovním.  Zajímavé 
jsou  jeho  úvahy  o  lidu  českém  vůbec  a  o  jednotlivých  stavech  zvláště. 
Z  toho  podává  se  nám  rozdělení  celé  látky.  Podáme  I.  Rokycanovy 
úvahy  rázu  všeobecného  o  tom,  v  čem  R.  shledává  úpadek  mrav- 
ního života  v  Čechách  a  příčiny  jeho,  II.  úvahy  zvláštní  o  tom,  jak 
se  úpadek  ten  jeví  v  životě  rodinném  (poměr  rodičů  k  dětem,  vy- 
chování mládeže),  í;  poměru  obojího  pohlaví  (mimo  manželství  a  v  man- 
želství) a  v  jednotlivých  stavech;  pojednáme  pak  o  stavu  duchovním 
a  o  církevním  životě  v  Čechách  za  doby  Rokycanovy,  a  o  stavech 
světských  (stavy  vyšší,  česká  města,  úřednictvo,  český  venkov,  chudina, 
kroje,  práva,  soudy  a  války). 


^°)  Stať  tato  pracováaa  jest  podrohuyl,  jakožto  sjns  původně  samosta/ni/, 
i  vkládá  se  do  tohoto  díla  pro  souvislost  a  úplnost;  tím  se  vysvětluje  její 
obšírnost.  (Pochází  ze  slovanského  semináře  čes.  university,  z  r.  1896.) 


74 

Z.    Úvahy  rá^ii  všeobecné/to. 

Základ  všeho  štěstí  a  \'ší  spokojenosti  lidské  Rokycana  spatřuje 
v  soulad né  111  poměru  vezdejšího  života  k  životu  nadpo- 
zemskému, duchovnímu.  Jest  to  věc  svědomí,  věc  našeho  mrav- 
ního života.  Vzorem  k  upravení  tohoto  poměru  jest  sám  Bůh,  jenž 
se  vtělil  —  Kristus,  největší  a  nejdokonalejší  učitel  všech  lidí  a  věků, 
jehož  svatým  příkladem  mcá  se  člověk  říditi.  Ale,  bohužel,  hříšný  lid 
nezařídil  si  život  svůj  dle  příkladu  Kristova,  lid  není  v  pravdě 
křesťanský.  R.  želí  toho  slovy:  „A  nyní  aby  našel  křesťana  tyto 
časy  i  oslední,  jenž  Antikrist  vládne  a  panuje,  jest  náramně  řídké. 
Jako  nesnadné  jelena  najdeš  v  lese  s  zlatými  rohy,  tak  nesnaduě 
v  pravdě  křesťana  nalezneš."  (387^~'')-  Zdá  se  mu,  že  jsou  lidé  jen  dle 
jména  křesťany:  „jediné  teď  že  sau  křtěni  a  křesťané  slovu"  (183^). 
Stesk  svůj  R.  mírní  útěchou,  že  jsou  snad  přece  někde  v  úkrytu  dobří 
křesťané:  „Jsauť,  ale  někde  v  kautě,  ještoť  o  tom  svět  neví"  (387^),^') 
ale  takových  je  zajisté  po  řídku:  „Jsauť  praví  ještě  a  dobří  lidé,  ale 
po  hříchu  málo!"  (322^).  Jsou  sice  také  někteří  lidé,  již  z  jakéhosi 
mravního  instinktu,  bez  zvláštního  pobízení  jsou  dobří,  ale  těch  je 
rovněž  málo:  „Jsauť  lidé  dobří,  ješto,  byť  pak  kázání  nikda  více  ne- 
slýchali, protoť  by  dobře  živi  byli,  ale  málo.  A  co  jest  vás,  ješto  vám 
tyto  řeči  jako  na  hlavu  kápí,  ano  se  vás  dotýká,  a  však  se  nic  ne- 
ulekne  duše  otrlá,  opuštěná  od  milého  Boha!"  (337^). 

R.  vidí  pak  příčinu  úpadku  křesťanského  života 
v  tom,  že  lid  přilnul  k  světu  nestaraje  se  o  Boha.  Pěkné  jest 
přirovnání  světa  k  moři:  „Povím  vám  osmeru  věc,  kdyby  se  na 
moři  shledala  a  přihodila:  Jedno,  kdyby  se  moře  zbauřilo;  druhé, 
kdyby  byla  tma  veliká,  že  by  ani  slunce,  ani  měsíce  ani  hvězd  nebylo 
viděti ;  třetí,  že  by  se  plavci  svadili,  a  jedni  tam  chtěli  vésti  a  druzí  sem  a 
tak,  že  by  se  o  to  nesmluvili ;  čtvrté,  že  by  ochechule  ty,  ješto  v  moři  bývají 
a  sladce  zpívají,  snažily  se  na  lodi,  chtíc  ji  překotiti ;  páté,  že  by  ti  zloději, 
jako  bývají  na  moři,  ješto  slovu  pireté,  přispěli ;  šesté,  že  by  se  provazové, 
jako  na  těch  bárkách  bývají,  a  plátna,  ješto  jimi  zpravují,  ztrhali  a  vesla 
se  zlámala;    sedmé,    že    by  zima  byla  veliká,    že  by  rukama  nemohli 


^^)  Slova  Rokycanova  dosvědčuje  biatr  Lukáš.  V.  ČCM.  1884  (,Goll), 
str.   48.:   Br.  Lukáše    „o    obnovení  církve"    (1510):  „.  .  .    A   na   kázáních  mluvil 

(t.  Rokycana  :  .  .  .  A  kde  sau  praví  křesťané?  Někdo  v  kautě  a  řídko  nalézti 
křesťana  pravého  jako  jelena  s  zlatými  roliy  na  Pražském  mostě".  — 

Denis  v  „Konci  sani.  čes."  táže  se  však:  „Jakým  právem  osmělí  se  později 

R.  zavrhovati  ty,  kteří  žili  v  tišině  a  nežádali  na  světě,  než  aby  jich  neznal 
(t.  bratří)?"  — 


75 

hýbati,  ano  vše  přestydlo;  Oáiiié,  že  by  se  lodí  neb  bárka  na  dvé  roz- 
trhla. Pravda-li,  když  by  se  to  vše  přihodilo,  že  by  byl  u  velikém 
nebezpečenství  a  šťastný  by  byl,  kdož  by  vyplaul,  člověče,  pravda-li? 
Ba  díš:  ,Jistě  šťastný!*  Všecl<y  ty  véci  a  ta  nebezpečenství  shledáme 
v  tomto  hanebném,  zlém,  bauřavém  světe,  v  tomto  moři,  ješto  jest 
přešťastný  člověk,  aby  mohl  těchto  nynějších  posledních  časův  k  sko- 
nání světa  vypluti  a  spasen  býti."  (341"^^). 

Lid  jest  lákán  věcmi  světskými,  a  dle  toho  také  jedná: 
„Takéžť  .  .  .  jest  právě  do  tohoto  lidu,  že  jsau  náramně  přivázáni 
k  světu,  péčí  a  milováním  ustrnulí,  až  Boha  zapomínají.  A  nemohau 
oni  rozumem  postihnuti  spasitedlných  věcí,  tak  sau  oslepeni,  a  pravá 
hovada,  což  se  božských  věcí  dotkne.  Než  což  vykupčiti,  utržiti,  vy- 
Ihati,  vytantovati,  tuť  sau  maudří.  A  proč?  Neb  jsau  ustrnuli  milo- 
váním světských,  tělesných  věcí,  že  jim  božské  věci  a  duchovní  nic 
nevonějí,  aniž  jich  oni  sobě  umějí  vážiti.  Zajisté,  by  tento  lid  uměl 
sobě  vážiti  onu  radost  nebeskú,  věčnu,  že  by  nikoli  nežádali  této  ra- 
dosti světské,  ale  všemi  by  obyčeji  se  varovali  této  radosti  minulé, 
krátké!"  (87^- b). 

Věci  božské  jsou  tedy  lidu  něčímvedlejším:  „...po 
hříchu  tak  sme  zahladili  v  rozkošech  tohoto  světa,  že  k  věcnému  pří 
bytku  nikoli  uhoditi  neumíme."  (220^).  „U,  toť  jest,  ved,  do  tohoto  lidu, 
že,  což  se  tkne  světa,  nahmatati,  dobýti,  tuť  jsau  maudří,  ale  coť  se 
boha  tkne,  ba  prý:  ,Myť  tomu  nerozumíme!'  Ale  musíť  poslauchati, 
kdož  chce  uzdraven  býti,  neb  z  poslauchání  bývá  poznání  dobrého. 
Ale  ješto  nedbají  poslauchati  spasitedlných  věcí,  a  pak  cbtí  se  hlau- 
postí,  nevěděním  vymluviti:  jinéť  vás  potká,  shledáte!"  (355^).  „Neníť 
té  taužebnosti  srdečné  po  nebeských  věcech.  Byť  byla,  jinakť  by  se 
lidé  měli  při  zemských  věcech.  Méněť  by  bylo  toho  těkání,  fresování, 
lopotování . . ."  (400^).  S  rozhorlením  praví  R.  o  lidech,  že  jsou  , pravá 
hovada  k  Božským  věcem"  (87%  319^  a  často  tak),  že  pro  tělesné 
hříchy  budou  schnouti  jsouce  vlažni  a  studení  k  božským  věcem  (11»'), 
že  se  mají  k  božským  věcem  „vlažně,  váhavé,  lenivě"  (320^),  že  jsou 
to  „lidé  tělesní,  hovadní,  ješto  ustrnuli  v  milování  světa  .  .  .  Jedné 
po  lakomství  stojí  o  to  bídné  zboží  .  .  ."  (37*). 

Tedy  lakomství  jest  jednou  z  příčin  mravní  zkázy;  „Všichni  od 
najvětšieho  až  do  najmenšleho  stojí  po  lakomství".  (400*).  Vedle  la- 
komství rodí  se  pak  z  milování  světa  jiné  hříchy,  jako  pýcha, 
obžerství,    opilství,    freje,    tance  a  různé  rozpustilosti,    zvláště  při 

Jubilejních  spisů  c.  XII.  6 


76 

plných  stolech:  „.  .  .  večer  nad  karhany  seděti  trýbajíc  (?)  ^^),  za- 
lévajíc, dvě,  tři^  čtyři  hodiny  bláznujíc,  žerty,  smíchy  vedauc.  Ba,  tuť  se 
nesteskne  ďáblové  duši  bídné,  hanebné  ..."  (94^~*').  „Jako  toho  po  hříchu 
mnoho  jest  nyní,  že  při  jídle  a  při  stole  po  sobě  žerty,  smíchy,  roz- 
pustilosti, řeči  smilné,  oplzlé^  ďábelské.  A  to  pochodí  z  lakoty,  z  uob- 
žerstva  a  z  prázdnosti  přílišné".  (232*).  „Nu,  mnedle,  mají-li  za  hřích 
freje,  tance,  rozpustilosti?  U  prý:    ,MusíC  lidé   veselí    býti!"'  (293*). 

Také  ctižádost  svádí  lid  k  péči  o  věci  pozemské: 
„Vždy  žádáme  zvelebení  na  tomto  světě!"  (144*^). 

Pro  přílišnou  péči  o  svět  lid  nedbá  svého  spasení 
Ovšem,  „.  .  .  .  kdožt  řádně  svá  hospodářství  vedau,  své  obchody, 
nicf  to  dobrým  lidem  není  ku  překážce  jich  spasení"  (351*),  ale  lid 
nepokládá  jich  za  dary  boží  a  neváží  si  vůbec  dobrého  bydla :  „než 
právě  jako  hovado  jí,  pí,  a  nic  o  tom  neumí  pověděti,  též  práv  my 
jíme,  píme  dobré  věci,  a  nic  toho  nevážíme,  že  dobré  bydlo  máme". 
(267  ^) 

V  marnostech  světských  jest  tedy  příčina  mravní  zkaže- 
nosti^ ve  které  lid  tak  zabředl,  že  nedbá  Boha,  nedbá  toho,  co 
Bůh  chce  a  velí:  „aby  se  modlili  v  duchu  a  v  pravdě,  postili 
v  duchu  a  v  pravdě,  zpovídali  se  v  duchu  a  v  pravdě,  a  tak  všecky 
jiné  věci  vedli,  jakož  Buoh  chce  a  velí,  nic  toho  tento  lid  nehledí ..."  (40^). 

Pro  nevážnost  k  slovu  a  zákonu  božímu  lidmravné 
neprospívá  (78^),  všecko  jeho  počínání  bez  Boha  nevede 
k  spáse:  „.  .  .  všichni  dobří  skutkové,  kteréž  člověk  muože  vésti, 
všechny  svátosti  počna  ode  křtu,  všichni  zákonové  mniší,  jeptiští,  kteří- 
koli^^), všecka  řemesla,  všichni  obchodové,  toho  všeho  nepovedau-Ii 
lidé  podle  slova  Božího  a  zákona  jeho,  všecko  to  obrátí  se  lidem 
k  věčné  mauce  na  věky".  (259*).  „Nyní  sobě  lidé  málo  váží  slovo 
Boží,  jako  by  bylo  něco  starého;  již  osmrkali,  vostydlo  jim.  Prý:  ,Vsak 
to  dávno  slejcháml'  Jdau  na  túlačky,  radše  se  projdau.  A  druzí  pak, 
ač  poslúchají,  ale  nedbají  pamatovati."  (141*-^).  „Práv  se  má  tento 
lid  jako  osel.  Huď  voslu  na  lautnu,  osel  slyší  teď,  ale  žádného 
kochání  z  toho  nemá.  Tak  tento  lid  slyší  slovo  Boží,  a  nic  jím  nemuož 
hnuti,  aniž  se  mohau  pokochati  v  svém  milém  Bohu  .  .  ."  (191*).-*') 
(Pod.  430^  a  j.) 

^^)  Spíše  asi  „trýrajíc'' ;  v.  Jimgm.  Slovník  pod  heslem  „trejrati-  (toulati 
se)  (IV  635.) 

^®)  Srv. :  „všichni  zákonové,  Františkové,  Dominikové,  Kapistránové,  jestli 
že  se  chybí  zákona  Božího,  a  v  kterém  šlové  budau  jemu  odporní,  oni  nikoli  do 
nebe  nepřijdau."  (jMil^). 

■^")  K  tomuto  dokladu  podotýká  Denis  (K.  s.  č.  219—220):    ,Váak  všichni 


77 

I  zdá  se  Rokycanovi,  že  „sau  lidé  byli  příchylnější  k  jeho 
(Božím)  pravdám,  když  je  haněli  najvíc,  i  vojsky  jezdíc  utisknuti 
chtěli,  a  hned  se  valili  valem.  Ale  nyní  již  nic  !  Vše  jim  již  ostydlo, 
že  již  odstupují  znamenití  lidé.  Ale  již  není  toho,  aby,  čím  by  více 
bránili,  tíui  se  více  toho  drželi."  (90^).  Ano,  tak  daleko  to  došlo,  že 
„mnozíť  by  to  sobě  za  hanbu  počtli,  kdyby  se  méU  zákonem  Božím 
zpravovati  a  s  ním  se  obírati."  (105*"). 

Žádný  vůbec  stav  neřídí  se  zákonem  Božím:  „Všichni 
stavové  králův,  knížat,  pánuov,  rytířuov,  panoší  a  jiných,  měšťanuov, 
sedlákův,  —  kde  se  který  stav,  řád,  duostojeuství  nebo  obchod  sjedná 
s  zákonem  Božím?  Než  každý,  jakž  komu  libo!"  (21*). 

Kdyby  byla  vážnost  k  Bohu,  staral  by  se  lid,  aby 
plnil  přikázání  boží,  ale  to  se  neděje:  „Tento  lid  .  .  . 
zjevně,  beze  vší  bázni  Boží,  bez  studu,  a  jakoby  nebylo  Boží  přikázání, 
přestupují  je,  věrují,  přísahají,  bohdákají,  neděle  nesvětí  a  jiné,  svor- 
nosti a  lásky  nehledí  zachovati  .  .  ."  (162^).  Ale  jak  má  lid  plniti  při- 
kázání boží,  když  jich  ani  důkladně  nezná?  R.  mluví  o  tom 
takto:  „Milí,  velmi-li  jste  toho  pilni,  abyste  uměli  přikázání  Boží, 
větších  deset  a  menších  šest?  Pilni-li  jste,  aby  je  vaše  děti  uměly?  .  . . 
Kdož  nezachová  přikázání  Božího  z  uonéch  desíti  nebo  z  těchto  šesti, 
žeť  žádný  spasen  nebude!?...  Bojíte-li  se  toho?  U,  slibuj!  Ba  řci: 
,Tobé  z  aust  a  nám  mimo  uši  šaust!'  . . .  Ale  nalezl  by  dosti  starých, 
ještoť  sami  neumějí  těch  šesti  přikázání  Božích  ^^) . . .  Ba,  plníte  li 
oněch  deset?  ..."  (175*.) 

Z  toho  ze  všeho  plyne,  že  lid  nemá  pevného  základu 
na  němž  by  spočíval  jeho  poměr  k  Bohu  a  k  jeho  svatým 
pravdám,  nýbrž  že  se  dá  lehce  odvrátiti  od  poznání  Boha,  že  zkrátka 
platí  o  něm  přísloví:  „Kam  vítr,  tam  plášť!"  (23^,  169*). 
Lid  podléhá  tedy  snadno  sebe  menšímu  pokušení:  „A  jakož  veliké 
vlny  na  vodě  bývají  od  malého  povětří  i  od  velikého,  a  nikdy 
nestojí,  ale  vždy  se  hýbí:  tak  také  tento  lid.  Již  nětco  uloží 
dobrého  činiti  a  ted  již  nyní  v  advent  nětco  počne  také,  a  hledajž!: 
jednéť  nějaké  malé  pokušeníčko'  přijde,  ažt  jimi  hned  šine!"  (11*). 


nezůstali  lhostejni  k  výkladům  jeho  (Rokycanovým),  a  brzy  utvořila  se  pod  ka- 
zatelnou jeho  skupina  posluchačů  pozorných,  spasením  svým  zaujatých  a  odho- 
dlaných zasloužiti  si  ho  svou  dobrou  vůlí  a  svým  úsilím.  Z  těch  posluchačů  nej- 
nábožnější a  nejznamenitější  byl  synovec  (prý)  Rokycanúv,  Řehoř,  pravý  zakla- 
datel Jednoty  českých  bratří." 

^^)  Následuje  výčet  těchto  přikázání. 

6* 


78 

Při  takových  úvahách  R.  přichází  k  poznání,  že  lid  uedbaje 
Boha,  z  Boha  není:  „Není  tento  lid  z  Boha  I"  (144*);  „proto  vy 
neslyšíte  (slova  Božího),  že  z  Boha  nejste!"  (174^).  Lid  není  tedy  z  Boha, 
ale  z  ďábla:  „Poznanienajž  tohoto  lidu,  jest-li  z  Boha  čili  z  ďábla? 
Slýcháte-li  co  toho  slova  Božího,  hádajV  ,  .  .  kéž  se  vás  chytí,  kéž 
plnitel?  Proč?  —  neb  z  Boha  nejste!../  (142^). 

Když  tedy  nevládne  lidu  Bůh,  kdo  jest  jeho  nejvyšším  pánem, 
jeho  vůdcem,  vládcem  všeho  světa  v  době  mravní  nákazou  tak  stí- 
žené? —  Antikristi  Tento  potlačil  svaté  pravdy  Kristovy 
a  opanoval  hříšný  lid:  „To  jest  na  oko  viděti,  že  se  řídko  člověk 
nahodí,  aby  vedle  Ježíše  živ  byl  v  svém  stavu  a  v  svém  řádu,  vše 
vedle  jiného.  Vedle  koho?  Vedle  Antikrista!  ...  A  co  jest  těch  Anti- 
kristuov!  Nebo  řekl  jest  svatý  Pavel,  že  mnozí  jsau  Antikristové." 
(20^).  „A  tak  že  jest  již  čas  Antikristuov,  protož  jsau  lidé  malo- 
mocni a  člověk  hříchu  panuje  jim  . . ."  (59^-  „Tento  lid  již  jest  tak 
ďábel  změždil  a  jeho  služebník  Antikrist,  že  lidé  leckdes  jinde  hledají 
spasení  svého  než-li  u  Ježíše  . . .  Onen  hledá  v  túlačkách,  onen 
u  vodpustcích,  onen  k  onomuno  svatému  .  .  ."  (356^).  „A  to  i  hned  bylo 
od  prvopočátku,  že  i  hned  ďábel  a  Antikrist,  služebník  jeho,  a  jich 
pomocníci  a  údovó  hleděli  to  udusiti,  utlačiti  (t.  j.  slovo  Boží),  i  po- 
dnes ještě."  (359t>).22) 

Vláda  Antikristova  jeví  se  ťc  svobodě  hříchúv,  jimiž  lid 
Krista  znovu  křižuje:  „A  tento  lid  nechaje  Ježíše  křižuje  ho  znovu 
nejsa  poddán  jeho  přikázáním  ..."   (25*.) 

Hříchů  přibývá,  lid  je  horší  a  horší:  „Mnedle,  co  ste 
letos  lepší  než  luoni?  Ba  strach,  že  horší!  Buoh  ví,  co  jest  hříchuov 
přibylo!"  (106*);  ano  „tento  lid  tak  jest  zkažen,  že  nezná 
svého  zavedení"  (298^),  neboť  se  nevař uje  příčin  zlého  (425*). 
Zvláště  R.  horlí  proti  zjevným,  s  m  r  t  e  1  n  ý  m  h  ř  í  c  h  ů  m,  které  se  ne- 
smírně rozmohly  ve  všech  stavech  za  jeho  doby,  ačkoliv  se  Čechové  ve 
čtvrtém  artikulu  pražském  usnesli,  aby  všichni  hří chove 
smrtelní  a  neřádové  zákonu  božímu  protivní  byli  ka- 
ženi a  stavováni.  Čechové  dokonce  kompaktáta  nato 
uzavřeli,    ale    nevedlo  to  k  cíli,    neboť  lid  nestydí  se  za 


")  Srv.  Č.  C.  M.  1886  (Goll :  Jednota  bratrská  v  15.  st).  ..V  Cechách  od 
mnohých  desítiletí  se  nahromadila  literatura,  ve  které  se  líčily  úpadek  a  zkáza 
církve  a  zvláště  hierarchie:  Že  Antikrist  ]\z  přišel,  že  drkev  opanoval,  že  plní  se, 
co  v  apokalypsi  prorocky  se  zvěstuje,  hlásáno  písmem  i  živým  slovem.  Obrazů 
takových  užil  též  R.  ve  svých  kázáních.'*  (Str.46.)  Slova  Rokycanova  o  Antikristu 
dosvědčuje  též  4.  psaní  bratří  Rokycanovi.  V.  CCM.  1884,  str.  45  -46. 


79 

hříšnýživotažijejakovSodomě.  „A  toho  sau  byli  sobě  Čechové 
dovedli;  že  na  to  compactata  zdělali  a  zapečetili,  papež,  kardináli, 
biskupi,  císař,  vše.  A  toto  již  zase  plnu  svobodu  mají  všichni  hříchové.  Kéž 
se  za  to  stydíte,  milí  Čechové,  že  ste  tu  nevěru  učinili  Bohu,  že,  oč  ste  se 
zasadili  a  toho  dovedli,  že  ste  zase  v  to  vkročili !  ?  Žádného  studu  nemá,  za 
žádný  se  hÍMch  nestydí  tento  lid !  Již  jest  to  nyní  přišlo  a  ďábel  v  tento  lid 
uvedl  jako  v  Sodomě.  Tak  bylo  v  Sodomě,  že  s  sebau  zjevně  na 
ulicech  hřešili  a  žádný  jeden  druhého  se  nestyděl:  takt  jest  i  nyní, 
že,  což  se  hříchuov  déje,  žádný  se  za  nic  nestydí  a  rauhají  se  zjevně 
Bohu.  Zda  pajchu  mají  za  hřích?  Ba,  slušností  to  nazovau,  a  že  na 
ně  sluší!  Kéž  se  za  to  stydí,  ké  za  lakomství,  že  dobudau,  jakž  mohau, 
jeden  druhého  vodře!?  A,  tohoť  pochválí  1  U  prý:  ,Tenť  umí  dobýti!', 
a  nic  se  za  to  nestydí.  Aby  to  pak  víra  byla?  Nikoli  I"  (202''). 

R.  uvažuje  pak  o  příčině  a  o  následcích  svobody 
hříchů  v.  Příčinu  vidí  v  tom,  že  nikdo  nedbá  a  nemstí 
hříchů  v:  „A.  proč  jest  to,  že  jsau  se  tak  velmi  rozmohli  hříchové 
zjevní?  Proto,  neb  jich  žádný  nemstí;  kněží  nedbají,  ruka  duchovní, 
světská  též,  králi,  knížata,  páni,  rytíři,  panoše,  konšelé,  úředníci, 
vše,  kde  kdo  mstí  zlého  ?  Než  pravá  svoboda  ve  všem  zlém  se  roz- 
mohla..." (322*).  Následky  vidí  v  tom,  že  Bůh  dopouští  pro 
hříchy  mor,  hlad,  války,  atd. :  „A  mníte,  že  jest  to  darmo,  když 
Pán  Buoh  dopustí  mor,  hlad  nebo  války,  a  nebo  kdy  ovotce  není  ?  U  prý : 
,Ruda  zabila  a  povětří  zkazilo',  a  teď  toto  a  neb  ono,  veď-li?  Ba  řci: 
, Hříchové  naši  překazili  I'  Když  by  on  ráčil,  žádnáť  by  věc  neuškodila. 
By  se  asa  uměl  tento  bídný,  hanebný  lid  v  tom  znáti,  že  se  to  děje 
pro  jich  hříchy!  Porayslíš-li  a  dáš  se  Bohu  vinen  řka:  ,A,  nastojte, 
toto  války,  nesnáze,  vojny,  toto  se  zlé  obrodilo,  a  snad  jsem  já  toho 
příčina  svými  hříchy  a  snad  jsau  to  moji  hříchové  učinili,  a  běda 
mněl?'  Nastojte,  nic  toho  neumí  tento  lid  opuštěný  od  Boha!"  (429^ 
— 430N. 

Ze  hříchů  nejvíce  se  rozmohly  pýcha,  lakomství, 
smilstvo,  lež,  lenost,  hněv,  msta  a  na  cti  utrhání.  Jmeno- 
vitě pýše  R.  věnuje  mnoho  ostrých  slov,  jimiž  tepe  všecky  stavy. 
„Kdo  by  to  vypravil,  co  jeot  té  pajchy  vymyšlené  tato  léta!"  (IS'*). 
„Již  tyto  časy  pýcha  přenáramně  panuje  všem  stavuom."  (231^).  To 
plyne  z  toho,  že  jeden  nad  druhého  chce  vynikati:  „.  . 
nyní  ďábel  náramně  nadýmá  pejchú  nesmírná  lid  tento  křesťanský 
skrze  ta  urození  a  ty  rody  jedny  nad  druhé  vyšší."  (415^). 

Zvláště  ženy  kára  z  pýchy.  A  proč  jsou  ženy  tak  pyšné? 
Protože  jejich  samolibost  a  sebeláska  je  svádí:  „Byť  tyto  ženy 


80 

samy  se  nemilovaly,  však  by  té  pajchy  nechaly."  (408*).  Při  tom  však 
ženy  nepomyslí,  že  krása  tělesná  jest  pomíjející,  ale  duševní 
krása  —  cnost  —  že  trvá  na  věky:  „Nu,  vy  ženy,  od  koho  vy  tu 
krásu  máte,  zda  od  přirození?  Ba,  byť  milý  Buoh  jí  tobě  nedal,  nic 
by  nebylo  I  Když  se  v  zrcadlo  vzhlédneš,  a  ty,  člověk  slušný,  velnii-li 
milému  Bohu  z  toho  poděkuješ  a  poprosíš,  řka  :  ,Milý  Pane,  nedajž 
mi  sebe  žádným  smrtedlným  hříchem  zde  zmazati  a  po  smrti  nedaj  mi 
škaredými  dábly  obývati!?'  Toť  by  byla  dobrá  vzhledání  v  zrcadla,  ale 
ne  k  fiflování.  A  ty,  babo,  drchta  stará,  opatříc  se,  a  ty,  škaredá, 
poprositi  milého  Boha,  aby  oné  škaredosti  věčné  byla  zbavena,  takt 
by  mělo  býti!"  (314*).  Pýcha  rozhostila  se  všude,  ano  i  vko- 
stele:  „Mnedle,  vy  pak,  máte-li  u  vážnosti  tyto  chrámy  boží,  ješto 
přípravně,  fiílovně,  pyšně,  hrdě,  nadutě  do  nich  chodíte,  jako  k  tanci, 
u  věncích,  v  perlách,  v  zlatě,  vše?"  (286^).  „A.  poněvadž  nad  těmi 
mštěno  bude,  kteříž  jdau  do  kostelův  a  požívají  svátostí  bez  ducha 
svatého,  co  pak  díš,  stane  se  těmto,  ješto  jdau  do  kostela  v  duchu 
pyšném,  hrdém,  nadutém?"  (401^).  „Ba,  kdo  vás  na  to  navede,  abyste 
asa  v  kostele  pajchy  nechali?"  (402*). 

Lid  prý  pýchy  ani  po  smrti  nezanechá:  „Ba  ještě  i  po 
smrti  své  pychy  nenechají,  anit  na  hroby  kamení  drahého 
8  štíty  nakladu,  ješto  to  nic  pomocno  není  k  spasení,  jediné  toliko 
nějaké  posmívání  a  neb  povýšení  nad  jiné."  (232'').  „Tento  lid  i  po 
smrti  své  pajchy  nenechá,  ono:  ,Tuto  mne  položíte  a  udélajte  mra- 
morový kámen  na  muoj  hrob!  A  toto  dajte  do  tohoto  kláštera, 
ať  se  za  mě  věčná  památka  děje!'"   (342»>).  ^')  (Pod.  361*). 

Lid  pýchu  nepokládá  ani  za  hřích:  „ctností  to  nazovau 
a  slušností,  řkauc:  ,Na  nás  to  sluší...!'"  (201). 

S  podobnou  horlivostí,  jako  proti  pýše,  R.  mluví  i  proti  jiným 
hňchúm;  kára  lakomství  a  smilstvo,  „kteřížto  hříchové  nyní  jsau 
náramné  se  velmi  rozmohli  v  tomto  lidu"  (83*);  „všady  lakomství 
panuje"  (317*);  plyne  to  z  milování  světa   (37*,  318%  400*). 

Smilných  lidí,  o  nichž  praví,  že  mají  druhé  místo  v  pekle 
v  mukách  ihned  po  kacířích  (17^),  jest  též  veliké  množství. 

Z  jiných  hříchů  kára  obžerství,  opilství  a  mnohé  „roz- 
pustilosti", které  zejména  o  masopustě  mají  volnost,  kdy  „mnozíť 
znova  křižují  Ježíše  svými  hříchy,  rozpustilostmi"  (84^):  i  horlí  tedy 
proti    „rýrání   masopustu í mu"    (111**).     „Lidé    zanechajíce    díla 


23)  Kokycaua   mluví  tu  dále  o  klášteřích,    které  předkové  hojně  nadali, 
aby  měli  po  smrti  památku,   nadání   ta  slouží  však   prý  jen  hříchům  ...  (348a.) 


81 

tělesná  toho  času  masopůstního  běží  k  taiícuom,  do  krčem,  k  ožralství 
etc."  (74*);  podobně  na  str.  83*  vytýká,  že  o  masopustě  panují 
„kolby,  tance,  smilstvo,  hry,  neřády,  ono  obžerství,  opilství,"  ano  lid 
to  i  vymlouvá  slovy:  „Masopust  své  právo  má!"  R.  odpovídá:  ..Ďáblovoť 
jest  to  právo  z  horaucího  pekla!"   (83*). 

O  opilcích:  „Oni  ožralci  sednau  do  půlnoci  a  lehnau,  až  slunce 
výde,  ožerau  se,  opijí  se..."  (334*). 

Lenochy  a  spáče  kára  slovy:  „Strach,  že  za  to  vaše  ležení 
dlauhé  a  povalování  a  kochání  toho  těla  bídného  přijde  na  vás,  jako 
dí  prorok:  ,Pod  tebau  bude  prostřín  mol  a  odín  budeš  červy,  ješto 
nikdy  neumrau!*".  (429*).  Na  str.  334*  dovolává  se  pak  lékařů, 
„že,  by  byl  najvospalejší  člověk,  že  jest  jemu  dosti  ku  přirození 
sedm  hodin  spáti." 

Proti  božímu  přikázání  lásky  k  bližnímu  lidhřeší: 

1.  Hněvem:  „Ba,  slova  protivného  nestrpí,  ale  zrotí,  zeklnú: 
,0  by  zabit,  ó  by  dábel  hlavu  strhl,  ó  by  siehož  roku  ve  zdraví  ne- 
dočekal,  ó  by  tvú  krev  psi  lokali!'"  (11*).  „A  miláček  jeho  (Kristův) 
Jan  praví:  , Každý,  kdož  se  hněvá  na  bratra  svého,  vražedlník  jest!* 
A  my  sobě  toho  nic  nevážíme,  zhněvárae  se,  zrotíme,  zeklnem,  jeden 
druhému  zlaje,  zhaní,  cti  na  něm  kusá  neostaví  a  mní,  že  jim  to 
splyne!  U  prý:  ,Však  sme  se  již  smířili!'  Bývá-li  tak,  ha!?"  (261*; 
pod.  264^) ;  jiný  zase  praví :  „Však  se  nehněvám,  ale  nemohu  naň  hle- 
děti ! "  (265*)  ;není  odpuštění  upřímného  z  lásky:  „Máš  tohoto 
mnoho  mezi  lidem  tímto.  ,Nu,  jižť  jemu  odpustím!',  a  ted  ruku  dá, 
ale  v  srdci  kyselost,  nechuť;  u  prý:  ,0  všem,  jsemť  s  ním  smířen, 
ale  protoť  já  vím,  coť  mi  jest  učinil!'  A  ha,  z  srdce  odpustiti  máš! 
Zklamáť  vás  to !  Anť  nemuož  s  ním  mluviti,  ba  těžko  mu  naň  i  hle- 
děti ne  jednau."  (370*).  R.  kára  zvláště  baby  zlostné:  „Nu,  vy 
baby!  Ješto  nejednán  mohauce  pěkně  naučiti  jiné,  i  nedbají;  než 
sedíť  baba  nadmúci  se  jako  hýl,  jako  by  jí  kyselo  z  iiosa  kapalo, 
a  nemluví  zlostí,"  (20*),  „byť  babě  jediné  slovo  protivné  řekl,  uzřel 
by,  strpěla-liť  by  a  neodreptala-liť  by"  (86*);  „.  .  .  jeden  druhému  slova 
protivného  nestrpí.  Toť  již  baba  slyší,  a  byť  jí  prstem  po  ústech  mrdl, 
uzřel  by,  žeť  by  se  jako  ježěnka  zsápala."  (118*;  pod.  162^  306*  atd.) 
Z  hněvu  pochodí  i  nespravedlivé  kaceřování:  „Tak  máš 
do  mnohých  lidí,  že  jiné  budau  tupiti,  haněti  a  kacíře  dávati,  a  sami 
v  kacířství  svatokupecském  až  do  hrdla  tápají...  Budau  dávati  od- 
dělence,  a  sami  se  všelijak  oddělili  od  Ježíše.  .  ."  (145^).  „O  hněvi- 
vých lidech  R.  pronáší  úsudek,  že  „nemohau  dlauho  trvati,  ale 
musí  spíše  umříti,  a  těm  takovým  se  neokáže  milý  Buoh,  ale  ďábel." 


82 

(162^).  Nejlepší  prostředek  proti  hněvu  jest  trpělivost  a  klidná 
mysl:  „Takto  se  nauč:  Jest-li  že  tě  kdo  viní  zlodéjstvem,  vraždu 
neb  cizoložstvem  neb  čím  jiným  řka:  ,Ty's  takový  neb  taková'/,  ne- 
zbauřiti  se,  ale  pěkně  trpělivě  snésti,  řka:  ,U,  milý,  ty  mé 
haníš  svévolně  a  mluvíš,  coC  se  zdá,  a  utrháš  mi !  Véřímť  já  Bohu, 
zeť  mi  to  k  vodplaté  postaví,  což  ty  mě  haníš?'  A  dí-liť:  ,Já  na  té 
dovedu,'  řci:  , Jestli  že  na  mne  dovedeš,  buduť  vinen,'  ale  nikoli  se 
nesauditi,  neříkati:  ,Toho  lžeš  na  mé!^  Učiníte-li  tak,  ha!?  Ano, 
slibuj  IZasadíťsejsa  vinenprávějako  by  práv  byl.  .  ."  (378*). 

2.  Mstou:  „Ba.  jednéť  ted!  masopust  přijde  na  ně,  aniť  se  zbaurí 
ku  pomstě"  (11*).  „Pán  Ježíš  dí:  , Milujte  nepřátely!*  A  když  tomuto 
lidu  o  tom  díš,  ano:  ,Rozkaž  sobě,  kněze  1  Abych  mu  toho  nechal 
tak,  a  VOD  mi  toto  učinil,  nechci!  Chcit  se  pomstiti!'"  (20''). 
„Kdo  jest  kde,  aby  své  křivdy  nemstil?  Však  toho  náramně 
mnoho  vidíte  v  tomto  lidu..."  (264*,  pod.  136^  252^  387*j;  o  babě 
mstivé:  „Baba,  neměj  péče,  nemuož-liť  a  nesmí  tak  zjevně  odláti 
a  pomstiti  se,  ale  sedeť  jako  román  v  kautě  repcici  sama  v  sobě."  (377^). 

3.  Pomluvou  a  na  cti  titrháním  :  „Ale  toto  u/.říš:  aniť  saudí^ 
aniť  převrhau  (t.  pomluví)  každého,  buď  krále,  kněze,  konšela 
obecného,  žádný  se  nemeť!;  a  s  tím  vždy  na  zpověd :  , Kněze,  posu- 
zujiť  živých  i  mrtvých!^"  (113*);  „pro  slovo  uzříš,  jakť.  .  .  jeden  dru- 
hého ...načti,  nádob répověstizlaupí..."  (252'').  O  klevet- 
ných babách:  „Kýť  jest  tě  ďábel,  babo,  rychtářem  učinil?  Proč 
saudíš?"  (113*). 

Hněv,  msta  a  j  i  n  é  h  ř  í  c  h  y  r  o  d  í  s  e  t  e  d  y  z  e  v  z  á  j  e  m  n  é  h  o 
nepřátelství.  Ale  i  přátelství  svádí  často  k  hříchům:  „Přítel 
pro  přítele  učiní  proti  Bohu!"  (46*),  zwlá^té  k 2)ochlebenství:  „Opět 
tovařistvo  to  náramně  mnoho  lidí  zavodí  tím  pochlebenstvím  do 
pekla  a  přátelstvo  také  .  .  .  Bývá  toho  mnoho,  že  by  nejednán  nejeden 
mnohého  hříchu  nechal,  a  to  vedle  přátel  a  tovaryšův  učiní,  aniť: 
,Bo,  co  chceš  lejiší  býti  nežli  my?  ...  Ba  jedno  poď,  však  jest  Buoh 
milostivý,  odpustíť!  Však's  ještě  mlád,  dosti  máš  času,  budeš  stár, 
tož  budeš  nábožen !' "  (326^.)  Mnozí  jsou  však  přátelé  jen  na 
oko.  „Někdo  s  tebau  mluví  velmi  pěkně  a:  ,Milý  příteli!',  a  takto: 
,Já  jsem  přítel  tvůj  \',  ale  v  srdci  jiné  mysli,  aby  tě  v  nětčem  úhoně 
i  obžaloval.  Ale  onenno  tvůj  ne})řítel  zjevně  o  tobě  lež  mluví;  méně 
tobě  ten  uškodí  lež  mluvě,  než  onenno  pravdu."  (.)73^.) 

Vládne  tudíž  svoboda  hřích  ů  v.  Lid  jest  [)  r  v  dokonce 
tak    zaslepen,    že   toho    všeho    ani   za    hříchy    nemá,    sice 


83 

by  se   ze   hříchů  kál  a  htost  svou  by  osvědčoval  zejména  po- 
káním a  postem.  Pozorujme  tedy,  co  soudí  R.  o  pokání  a  o  posté. 
Lid    nerozpomíná    se    na    své    hříchy    a    nekaje    se 
z  nich:  „Běda  mně,  nebožtíkovi,  nic  toho  tento  lid  nedbá!  (t.  j.  ne- 
rozpomíná se  na  své  hříchy);  právě  jí  a  pí  jako  by  kuol  nepohořal" 
(183^) ;  „  .  .  .  ne  rádi  pláčete  aniž  dbáte  plakati  na  své  hříchy,  neb  toho 
za  hřích  nemáte."  (284*).  „Právě  jako  onen,  ješto  jej  na  šibenici  odsaudí, 
aniť  jej  trkolí,  anC  zkamení,  rovné  že  zaplakati  nemuož,  než  hledí  sem 
i  tam.  Tak  právě  bojím  se  o  mnohých,  že  sau  již  ku  peklu  odsauzeni 
a  zkamenělí,  že  nemohau  zaplakati  na  své  na  těžké  hříchy.  Až  právě 
když  smrt  přijde,    hledajž,  an  hledí,    hledí  okolo  na  přátely,  na  děti, 
ano  pozdě,  ano  se  s  ním  dábli  trkolí  do  horaucího  pekla!"  (350'' — 351*). 
O  vánocích  a  o  velikonocích  lidé   činí    sice  pokání, 
ale  to  všejestvétším  dílem  jen  na  oko;  naoko  „se  pošmauří", 
a  hned  zase  tytéž  hříchy  páchají    (309*;  pod.  422^);  jmenovitě  se  jeví 
takové  domnělé  pokání  o  veliký  pátek,  kdy  chodí  nmozí  bosi,  „po- 
šmauří  se",  „poslintají",  „uslintají",  „popláčí",  „zpláčí",  „posmrkají", 
„pomláští",    „pokníří  se"  (140*,  166*,    185^—186%   380'^),   ale   to   vše 
jen  na  oko,  „jakoby  se  káli".  (380*).    Na   ukázku    stůjž  aspoň    tento 
doklad:   „A  tento  lid  jediné  teď  u  veliký  pátek  se  pošmauří,  ba  i  po- 
pláčíť,  posmrkají,  pomláští,  poslintají,  a  to  nedlauho.  Jednoť  bude  v  pon- 
dělí po  velice  noci,  nuž  zase  v  též  obyčeje  se  dadí  jako  prvé."  (185''— 186*.) 
K  pokání    lid   vymýšlí   sobě  všelijaké   modlitby,    na 
něž  spoléhá,  a  mní,  že  tím  již  všecko  odbyto,  „ale  aby  lidé 
uhodili  na  pravé  pokání,  řídko".  (326''). 

R.  myslí,  že  lid  prohlédne  a  bude  se  káti,  až  bude  Boha 
potřebovati,  ale  pak  bude  snad  už  pozdě:  „Jako  onen  bohatec 
tepruv  prohlédl,  až  byl  v  mukách,  tak  tento  lid  právě  jí,  pí,  spí, 
vesel,  jakoby  kuol  nepohořal,  než  až  bolest  na  hrdlo  naskočí,  tož 
tepruv  se  chce  káti.  A  dnj  Buoh,  aby  pozdě  nebylo!"  (364*"''). 

R.  v  y  b  í  z  í  t  u  d  í  ž  h  o  r  1  i  v  ě  k  pokání,  pro  které  p  r  ý  n  e  n  í 
třeba  jíti  až  do  Cách  nebo  do  Říma,  neboť  bůh  může  od- 
pustiti hříchy  všude;  tím  R.  naráží  na  časté  pouti  i  do  zemí 
vzdálených: 2*)  „Naučiž  se  tomu,  žeť  milý  Buoh  má  moc  a  muož 
tobě  hříchy  odpustiti  všudy,  i  doma,  i  v  tvé  komoře.  Nicť  se  jest  ne 
třeba  taulati  ani  do  Cách  ani  do  Říma,  domať  von  tobě  muož  tak 
mnoho  daruov  dáti  a  hříchy  odpustiti  jako  kde  jinde".  (358''). 


2*)  „Putování  do  cizích  míst  za  příčinou  pobožnosti  strana  pod  obojí  ne- 
pokládala za  užitečné,  shledávajíc,  že  lidé  na  mnoze  konali  pouti  ze  zalíbení  v  za- 
hálce nebo  pro  pobavení."  Tomek,  Děj.  Prahy  IX.,  71. 


84 


Půst ie8t  „znamení  dosti  činění  za  hříchy"  (40*),  a  každý,  „komuž 
jest  jedenmecítma  let  minulo,  má  se  postiti  a  k  tomu  jest  za- 
vázán, léčby  příčina  hodná  byla".  (84*).  Církev  proto  „ustavila  tento 
čas  svatý,  že  se  častěji  mají  modliti  ono  nešpory,  kumplety,  Salvě 
regina  a  jiné".  (84*).  Ale  lidé  se  postí,  „jakž  jim  libo"  (43*), 
často  jen  na  oko  (94^),  nebo  tím  způsobem,  že  se  najedí  jídel 
nemasitých  dosyta,  místo  aby  „zlačněli":  „Protož  ti  lidé,  ješto 
ono  ředkev  ráno  jedí,  ono  lektvař  večer,  ono  topenice,  neníť  to  pravý 
puost"  (95*) ;  zvláště  o  postní  neděli  se  tak  děje:  „Ba  nyní  toho 
mnoho  jest  v  postě.  Když  neděle  přijde,  uzříš,  žeť  se  nepostí,  anoť 
celý  den  jedí  ono  pučálku,  navaru  jablka,  ono  i  ono,  a  mní,  že  má  tak 
býti".  (98^j. 

A  tak  vůbec  není  vážnosti,  lásky,  ani  vděčnosti 
k  Bohu:  o  tom    se   R.  všeobecně  zmiííuje.  Podáme  některé  doklady. 

Neni  vážnosti  k  Bohu.  R.  stěžuje  si,  že  „lid  tělesný,  hovadný  . . . 
nic  se  neumí  .  .  .  vážněji  a  snažněji  povobírati  s  svým  milým  Bohem 
a  s  jeho  dobrodinstvím"  (2^);  „ba  neřku  nejednú  jsme  sviní  pilnější 
než  Boha,  že  pro  svině  jej  druhdy  opustíme"  (5^);  a  jako  n)y  se  máme 
k  Bohu,  tak  i  on  často  se  chová  k  nám.  „my  po  hříchu  vlažně,  syrově, 
lenivě,  nedbale,  rovně  jako  spiec.  A  on  také  ne  jednau  má  se  k  nám, 
jako  by  spal,  jímž  tajmž".  (168**).  Podobně  mluví  R.  o  nevážnosti 
k  Bohu  na  str.  266*,  267^  322*  atd. 

Není  lásky  k  Bohu.  Nic  není,  co  by  lid  obměkčilo, 
„aby  byl  ohbit  a  povolen  svému  Bohu".  (203*).  Jiní  zase 
příliš  na  Boha  spoléhají,  hřešíce  „jednu  na  milosrdenství  Boží, 
.  .  .  ješto  říkají:  ,Však  jest  milostivý,  odpustíť  nám  to,^  a  druhé  na 
smrt  jeho,  říkajíc:  ,Všakťjestza  kozy  neumřel,  ale  za  nás  I'  A  mluvíce 
tak,  žádného  sobě  hříchu  z  toho  nečiní.'  (432^ — 433*). 

Není  vděčnosti  k  Bohu.  Lidé  ..neumějí  vážiti  dobrodinství 
božích"  (199*;  315*,  410^  atd.),  nejsou  za  neskonalá  dobrodiní  Bohu 
vdččni:  „Oni  mnějí,  že  jim  to  vše  samo  přichází  a  že  toho  od  Boha 
nemají".  (315^).  „Práv  tento  lid  má  se  jako  osel  neb  kuoň  neb  jiné 
hovado.  Když  jemu  pán  jeho  jísti  dá,  nict  jemu  mrcha  nepoděkuje. 
Též  tento  lid  svému  Bohu".  (190*1.  Podobně  na  str.  4U>:  „Opuštěný 
lid  od  Boha  nic  neumějí  vážiti  dobrodinství  Božích,  než  pravá  telata, 
kráva  neb  vuol  neb  hovado:  když  jemu  jísti  dadí,  nic  neumí  vážiti 
toho,  ani  děkuje.  Též  právě  tento  lid." 

Příležitost  k  vděčnosti  naskýtá  se  k a ž d o d e n u ě  p ř i 
klekání,   ale   lid   toho    nedbá:     „  ..  .  ano  toho  u  vás  není,    když 


85 

na  klekání  zvoní  ráno  nebo  večer,  že  vy  nemuožete  pokleknuti  a  vděč- 
nosti učiniti,  že  jest  vás  ostříhal,  hájil,  bránil  milý  Bůh,  aby  mu 
aspoň  tehdáž  poděkoval"  (315*);  dokonce  se  za  to  i  stydí:  „ale  nyní 
se  již  za  to  stydí,  již  to  za  hanbu  mají,  když  zvoní,  aby  klekli  ..." 
(412*).  I  rozpomíná  se  R.,  že  dříve  byli  lidé  přece  Bohu 
vděčnější:  ,, Věrně  já  to  pomním,  v  Rokycanech  když  bylo.  NějacíC 
sau  dříve  byli  lidé  ohbitéjší  k  dobrému.  Když  na  klekání  zazvonili, 
i  hned  klekli  sami  starší.  A  nám  i  hned:  ,Nu,  děti,  kde  ste,  klekněte 
a  děkujte  Bohu !'  .  .  .  Tento  lid  toho  v  paměti  nemá,  když  v  pátek 
o  poledni  zvoní,  mši  slauží  na  památku  umučení  Božího,  aby  šli  do 
kostela  a  poděkovali  milému  Bohu  a  chválili  jeho.  Ba,  radšeť  posedí 
a  neb  se  potaulají  .  .  ."  (297'').  „Někdyť  sau  lidé  ten  život  bohomyslný 
dvakrát  za  deň  vedli.  Pomníte-li  za  krále  Václava?  Jáť  pomním,  že, 
když  na  klekání  zvonili,  i  hned  všichni  klekli  a  děkovali  milému 
Bohu  z  dobrodinství,  kteréž  s  nimi  tu  noc  učinil,  a  že  je  zachoval 
od  zlého.  A  opět  večer,  když  zazvonili  na  klekání,  hned  v  domu 
všichni  klekli:  ,Nu,  děti,  kde  jste?  Klekněte  a  děkujte  Pánu  Bohu 
z  dobrodiní,  žeť  jest  vás  od  zlého  zachoval!'  A  na  rynku  též.  A  kdo 
by  byl  neklekl,  i  hned  byl  v  šatlavě.  Ale  toť  již  ďáblova  svoboda 
všemu  zlému.  Těžko  koho  uzříš,  ať  by  klekl,  když  na  klekání  zvoní, 
a  děkoval  milému  Bohu  z  dobrodiní.  A  mnozí  nevědí,  proč  to  zvoní . . . 
Ale  mnohým  by  ďábel  kolena  zlámal,  kdyby  klekli,  když  zvoní  na 
klekání,  a  děkovali  milému  Bohu  .  .  ."  (428*). 

Celkem  zdá  se  Rokycanovi,  že  „křesťané  na  východ 
slunce.  .  .  umějí  se  míti  vážněji  k  Bohu  nežli  tento  lid 
zdejší".  (7*). 

Lid  nemá  pravé  zbožnosti;  nestará  se  o  to,  aby  byl  zbožný, 
čili,  jak  R.  praví,  „aby  mohl  míti  náboženství.^'  (398^).  Ani 
v  kostele  není  pravé  zbožnosti:  lid  jde  do  kostela  již  jen  jako  ze  zvyku, 
„ano  se  nechce,  ano  teskno  na  službě  Boží,  teskno  na  kázání  pobýti, 
jaks  teď  jediné  z  obyčeje,  a  to  vlažně  ..."  (li'').  Lid  jest  vlažný 
k  Bohu,  neníť  zanícení  nábožného;  v  té  věci  užívá  R.  pěk- 
ného přirovnání:  „Mnedle,  muož-li  to  býti,  aby  se  tam  železo  u  ko- 
váře po  jednu  mohlo  rozpáliti,  když  je  v  uoheň  vloží?  Nemuož,  však 
mnoho  musí  na  ně  dýmati.  Tak  také  ty  přijda  do  kostela,  ano  řez- 
ničení žádúcího,  milosti  k  Bohu  není,  ano  vše  ustydlo.  A  ty  včera 
mnoho  mluvil,  blentoval,  prázdných  řečí,  kunštíky,  žerty,  smíšky,  klásky 
puosobil,  i  chce  míti  náboženství ;  a  s  tím  se  vším  k  tělu  Božímu  . .  ." 
(398'').  Místo  zbožnosti  lid  v  kostele  hřeší;  mnozí 
přetvařují  se   v  kostele,  aby  se  zdálo,  že  jsou  zbožní:  ,,  Obecně  ti 


86 

světští  a  dvorští  lezau  i  hned  k  samému  oltáři,  a  bývají  velicí  hříš- 
níci, cizoložníci  neb  jinak,  a  žádné  vážnosti  nemají  v  kostele,  jako  by 
jim  kuol  nepohořal/'  (293*) ;  jiní  jsou  v  kostele  nepozorní  a  roztr- 
žití majíce  „dnu  v  uoci^'  (344^);  místo  aby  vroucně  hleděli  k  oltáři, 
oh  1  í  ž  ej  í  se  „muži  na  ženy  a  ženy  na  muže  zle,  neřádně'^  (344*),  „po 
stěnách  hledí  a  jak  se  kdo  hne,  ale  dobrodiuství  Boží  aby  oni  uměli 
vážiti?  Nic!"  (393*);  jiní  zase  místo  vroucí  modlitby  šeptají 
mezi  sebou  v  kostele:  „Přijda  (t.  nyní  mnohý  člověk  do  kostela), 
tuť  stane  a  žádné  poctivosti  neučiní,  aniť  poklekne,  ani  nic  ...  A  tento 
lid  žádné  vážnosti  nemá,  než  nastrojíť  septy,  mluvení  lecjakés  .  .  ." 
(290^);  zejména  baby  rády  v  kos  tele  sept  aj  í:  „A,  vy,  baby 
zlé,  nekolné,  ješto  tu  rády  šepcete  1  A,  co  vy  toho  mnoho  slýcháte,  že 
toho  nemá  býti  a  že  jest  to  těžký,  hrozný  hřích!  A,  však  by  vám  dábel 
nohy  zlámal,  abyste  vy  tam  někam  šly  ven  šeptat!"  (287*). 

Lid  nemá  tés  úcty  k  jménu  Bosímu,  hřeše  tak  často 
proti  druhému  přikázání:  „Divnáť  jest  to  věc,  co  jest  tento 
lid  sobe  to  jméno  Boží  v  lehkost  vzal!''  (120*).  „Neb  tak  jest 
sobě  to  již  jméno  Boží  tento  lid  v  lehkost  vzal,  že  každý:  ,na  mú 
víru,  přísahu  Bohu,  tak  mi  Bůh  pomáhaj,  Buoh  mi  svédek,  slibuj 
Bohu,'  a  všudy  jméno  Boží  beze  vší  vážností  berau,  ješto  to  jméno  má 
u  veliké  vážnosti  býti,  neb  jest  to  jméno  náramné,  velebné,  mocné 
a  hrozné."  (263*).  A  tak  často  R.  mluví  proti  „vérování"  a  „bohdá- 
kání":  „Onoť  sobě  neváží  (t.  mnozí  lidé)  věrování,  bohdákání,  než 
vždy:  ,na  mau  víru,  na  mú  duši,  ó  by  zabit,  ó  by  tě  nehet  rozsadill'" 
(rS**),  a  to  se  děje  i  pří  každé  maličkostí:  „té  malé  věcí  ne- 
mohau  učiniti  pro  boha,  aby  nevěro N^ali,  nebohdákali"  (142^);  mají-liť 
psa,  kočku,  svini  vyhnati,  a  vždy :  ,bodaj  tě  vlci,  by  zabit,  by  té  nehet 
rozsadil!'"  (119^;  pod.  181^);  „  nemohau  bez  bohdákání  vyhnati 
(t.  psa),  sami  se  klnii,  zrotí:  ,ó  by  zabit,  ó  by  psi  tvú  krev  lokali!'" 
(197*). 

Svěcení  neděle  a  svátků. 

Strana  pod  obojí  snažíc  se  o  zachovávání  pěti  přikázání  církev- 
ních přihlížela  přísně  k  tomu,  aby  neděle  a  svátky  byly  řádně  svěceny 
a  to  nejen  zdržením  se  od  práce  a  obchodů,  ale  i  pilnou  návštěvou 
kostelů  a  zbožným  rozjímáním.  ^^')  Rokycana  pak  dovolává  se  slov 
Mistra  Matěje  Pařížského,  „že  jest  to  z  podstaty  svěcení  ne- 
děle,  jísti    křesťanuom   jeho    drahé    tělo    a    píti    krev 


'^'')  Viz:  Tomek,  Děj.  Prahy  IX.  Str.  170. 


87 

svatů  ...  a  tak  by  byla  neděle  právě  svěcena''  (43^).  Ale  to  se 
neděje.  ^Inozí  lidé  vůbec  nesvětí  neděle  a  svátků,  čímž  se  prohře- 
šují proti  třetímu  přikázání  Božímu:  „Nu,  třetí  přikázání 
Boží,  slyšíte-li  a  zachováte-li  je  v  skutku?  Pomni,  aby  den  svátečný 
světil!  Světíte-li?  Ano,  slibuj!  Jedau  na  jarmarky,  na  posvícení, 
na  roky,  a  žádný  u  nich  to  hřích  není,  aniž  oni  věří,  ani  za  hřích 
mají.  Prav  jim  co  chceš,  oniť  jinak  neučiní.  Oni  za  to  mají,  že,  když 
nechají  díla  tělesného,  že  jsau  již  ten  den  právě  světili,  a  puojdau  do 
krčmy,  ožerau  se,  rozpustilosti  vedau,  řeči  oplzlé  mluví,  že  se  jim 
ďábel  zasměje,  ono  na  túlačky,  ono  onam."  (181^).  Nikdy  se  ne- 
dopouštějí lidé  tolika  hříchů  v,  jako  v  neděli  a  ve  svá- 
tek: „Nikdy  se  tolik  neřádův  neděje  jiné  dni  jako  v  neděli  svatů" 
(197*),  „ješto  všední  den  toho  neučiní  polovici."  (331^).  Místo  aby 
se  lid  ve  dnech  Bohu  zasvěcených  obíral  Bohem  a  roz- 
pomínal se  na  jeho  dobrodiní,  hřeší:  „.  ..i  nemůžete  se 
obírati  vážně  ten  den  s  dobrodinstvími  Božími.  Hádaj,  obracujete-li 
svátek  v  hřích  ?  Ješto  jiné  dni  tolik  hříchuov  nebudau  páchati  jako 
v  svátky.  A  svátky  v  hřích  obraceti,  jest  se  růhati  milému  Bohu.  Tak 
se  nyní  děje  po  hříchu  o  těch  svátcích,  ješto  ďáblové  posmívají  se 
našim  svátkóm. "  (321*).  Jakých  hříchů  dopouští  se  lid  o  svát- 
cích? „Díla  tělesného  ovšem  nechá,"  ale  za  to  „taulá  se,  ožíře  se,  na 
hody,  na  posvícení,  na  radovánky,  na  roky  jede  ..."  (21^),  „do  krčmy 
dau,  na  posvícení,  na  túlačky,  .  .  .  jedau  formané,  páni,  panoše, 
vše,  a  nic  sobě  za  hřích  toho  neváží"  (116^);  „opilstva,  obžerstva,  hry, 
tance,  rozpustilosti,  na  řady  dávání,  ruíianstva  plno"  (197*);  „svátek 
když  přijde,  raději  se  potauláme,  a  nebo  nestatečně  budem  blentovati, 
nežli  bychom  se  vážně  povobírali  s  milým  Bohem"  (309^);  „zpij'  se, 
zžerau  se," rozpustilosti  vedau  .  .  .",  (331^)  —  takové  hříchy  R.  Často 
vytýká.  — 

Zvláště  horlí  proti  posvícení,  poněvadž  o  posvícení  oddá- 
vají se  lidé  více  než  kdy  jindy  obžerství  a  jiným  nepravostem  (43", 
175^  197*  atd.);  na  doklad  toho  uvádím  (z  kázání  Rokycanova  „na 
hod  posvěcení"):  „.  .  ,  takéť  ďábel  má  svá  posvěcení,  ješto  jeho  údové 
obracují  ta  posvěcení  v  hříchy.  Proto  jedau  a  jdau  na  ně,  aby  roz- 
pustilosti vedli,  obžerstva,  tance,  freje,  neřády;  aniť  by  sebe  nejedná 
neuzřeli,  a  tuť  se  sej  dau,  tu  zlá  utrhání,  dievky  s  pacholky,  zblédání 
oplzlá,  smilná,  z  toho  zlá  myšlení,  hnutí  neřádná,  toť  jsau  ďáblova 
posvěcení.  Ješto  neřku,  by  se  posvětili,  ale  ohavně  se  poskvrní.  Tot 
vám  pravím:  Kdo  jste  bývali  na  těch  posvíceních,  třebať  se  káti .  . .!" 
(383^). 


88 

R.  kára  též  lenost  o  svátcích,  kdy  lidé  nej  raději 
dlouho  spí  zanedbávajíce  služeb  Božích  ane modlíce  se 
(320%  367*).  „Ano  leží  v  neděli  .  .  .  mohauce  ke  mši  jíti  a  nebo  vstanúc 
modliti  se,  a  to  leží!  Ó  bídná  duše,  ležeti  tobě  tu  chvíli,  ano  se  ta 
doba  obětuje  ta  drahá  obět,  ten  Beránek  neposkvrněný,  jenž  snímá 
hříchy  světa!?  A  ty  ležíš!?  A  bude-li  pak  v  ta  doba  smilniti,  a,  běda 
bude,  uastojtel"  (388*).  Ve  svátek  jezdí  lidé  k  příbuzným 
a  p ř á t e  1  ů ni,  místo  aby  se  věnovali  nejlepšímu  příteli  — 
Bohu:  „A  pak  uzříš,  aniť  premují,  prý:  .Musili  jsme  v  neděli  jíti, 
jeti,  byli  by  mně  vozové  ujeli':  ono  prý:  ,Pro  dobré  sem  to  lidi  učinil'; 
ono  ted:  .U,  pro  přátely,  abychom  se  spolu  shledali,  ješto  sebe  jindy 
nemuožeme  viděti!'  Pomni  mě,  že  se  nevymluvíšl"  (21''). 

Všecko  napomínání  lidu,  aby  den  sváteční  světil, 
jest  marné:  „Milý  Bože.  co  vy  mnoho  slýcháte,  kterak  máte  tu 
neděli  světiti!  Ano  kněží  úpějí,  volají,  ké  vy  uposlechnete!  Hluší  ne- 
mohau  slyšeti.**  (297*):  „.  .  .shledáte,  nemějte  péče,  coť  vás  potká 
pro  tu  boží  ne^iěli!''  (429^):  „a,  a.  nebožátka,  nebožátka,  jak  vy  ha- 
nebné o  duše  přijdete!"  (430*). 

Konečně  R.  obrací  se  také  proti  těm,  kteří  bludné 
učí,  že  má  sobota  býti  svěcena:  „Někteří  lidé  bludní  mluví, 
pravíc,  že  má  sobota  svěcena  býti.  Tu  bych  já  chtěl  dovésti,  že  jest 
to  blud  a  že  neděle  má  svěcena  býti.  Nebo  jakož  jest  onen  beránek 
v  Starém  Zákoně  byl  figura  těla  Božího,  tak  sobota  byla  jest  figura 
a  znamenala  neděli  ..."  (322*). 

Modlitba. 

„Slyší-li  tento  lid,  žeseBuoh  velí  modliti  v  duchu  a  pravdě?", 
(21*)  táže  se  R.  Lid  to  slyší  a  ví  to,  ale  nedbá,  nemodlí  se  tak, 
jak  Bůh  chce:  „nejedenť  chodí  do  kostela  od  třiceti,  od  padesáti 
let,  a  ještě  se  nikdy  právě  nemodlil".  (194*). 

Pravá,  vroucí  modlitba  předpokládá  lásku  k  Bohu: 
„Onano  baba,  jenž  modlitbu  říká,  více  sobě  zaslauží  tím,  když  Boha 
miluje,  než  onenno,  byť  jich  říkal  tisíckrát  padesáte''.  (308^).  Lid 
však  Boha  ne m i  1  u j  e,  proto  nemodlí  se  vroucně,  nýbrž 
jen  ústa  se  pohybují,  mysl  v š ak  j i n d e  se  toulá:  R.  mluví 
často  o  neplatném  ..lomcování  páteřuov"  (6^  31^  atd.),  o  planém, 
lichém  „blentování"  (295^  398*  a  j.);  lid  modlí  se  ,Otče  náš!', 
a  mysl  kdes!"  (21*),  „jedno  .Otče  náš!  Otče  náš!',  a  mysl  i  srdce  kdesi 
jinde  se  taulá  a  sebrání  žádného"  (37*,  pod.  43*,  290^);  „a  my  knéží 
též,  mniši  též  jedno:  ,vr,  vr,  vr,^  leda  se  jedno  odbylo  spíše"  (43*, 
pod.  193^,398*);   „přijdauc  do  kostela,  tuť:  , Otče  náš!',  a  duchu  vrau- 


89 

čího  není ,  sebrání  není,  milosti  žádúcí  Ježíšovi  není"  (398^,  pod.  421''). 
Zkrátka  modlitba  jest  roztržitá,  takže  lid,  „  nejednán  kdyby  otázal : 
,Co  říkáš?/  že  by  nevěděl  sám,  co  říká;  sami  sebe  neslyší  a  chtí,  aby 
je  Buoh  slyšal"  (118'^);  „my  mnoho  blentujem  a  mnohokrát  sami  ne- 
víme co  .  .  ."  (295'');  roztržitá  mysl  lidu  toulá  se  při  modlitbě  „tam 
někde  v  kuchyni  nebo  v  pinvici  nebo  na  vinnici  nebo  v  hospodářství, 
.  .  .  ano  se  kolací  leccos  na  mysli".  (133*').  „Mnedle,  muožete-li  na 
modlitbě  sebrání  míti  jaké,  abyste  té  péče  (t.  j.  péče  o  věci  světské, 
„lakomé  žádosti")  ponechali?  Jako  ted  Pán  dí:  ,Nechtějte  pečliví  býti  1' 
Ano,  když  se  chce  modliti,  ano  se  srdce  trhne  pečováním,  on  do  ko- 
mory tam,  aby  doma  nepokradli,  ono  do  pivnice,  ono  do  kuchyně, 
ono  k  dobytku,  ono  k  kravám,  ono  k  sviněm,  ono  onam,  že  toho  bro- 
jení bude  plno  v  duši,  že  se  nemůž  pro  to  bídné,  lakomé  pečování 
postaviti  bídná  duše  před  svým  milým  Bohem  na  malú  chvíli."  (317*; 
pod.  344^).  Všecko  napomínání  jest  marné,  lidé  modlí  se. 
Jakž  navykli"  (174^),  nebo.  Jakž  sobě  vymyslí  a  jakž  jim 
libo"  (397^),  hledíce  si  při  tom  často  řečí  krásných,  ozdob- 
ných: „Onen,  u  prý:  ,Mám  velmi  krásné  modlitby^  ba  velmi  utěšené!' 
Všeť  to  nic  není,  nebť  sám  Buoh  dí:  ,Jáť  neoblibuji  těch  řečí  krás- 
ných .  .  .1'"  (193^). 

Mnozí  lidé  zase  neradi  se  modlí:  „jsme  němi,  neradi  se  mo- 
dlíme'^ (295^).  „Nuže,  milí  křesťané,  rádi-li  vy  se  modlíte?  Ó,  ó,  slibuj  1 
Řci:  ,Ano  nám  se  stáj  stě  u  celé  mše  pobýti!'"  (366^);  v  kostele  modlí 
se  lid  „modlitby  prokysalé,  nechutné,  ano  se  nechce".  (400^).  R.  dává 
za  vzor  Pannu  Marii,  „že  se  jest  vždy  prvé  modlila,  nežli  jest 
co  kdy  činiti  počala.  Tuť  by  panny  měly  příklad  vzíti  a  modliti  se 
rády,  též  i  jiné,  vdovy,  manželky,  i  jiní  všichni."  (414^). 

R.  chválí  často  ženy,  že  se  raději  modlí,  než  muži: 
„Ještě  spíše  ženské  pohlaví  znamenati,  že  se  radše  modlí,  ale  muži, 
u  slibuj!,  neohbité  pokolení  k  dobrému!"  (97*').  .Ženské  pohlaví  ještě 
spíše,  ale  muži,  u  hú,  neradi  se  modlí!  Když  jest  jim  na  modlitbách 
pobýti,  právě  jako  šindelné  hřebíky  zobati,  jim  jest  milo  to."  (194*; 
pod.  290N. 

Když  se  lidé  modlí  tak,  jak  bylo  uvedeno,  není  divu, 
že  Bůh  jich  neslyší,  že  modlitba  jejich  jest  neplatná: 
„Častokrát  a  téměř  vždycky  obecným  během  lidé  se  modlí,  ale  řídko 
na  modlitbě  bejvají  uslyšáui".  (192*).  I  táže  se  Rokycana:  „Proč  jest 
to?"  Příčinu  vidí  v  tom,  že  „nemají  lidé  křesťané  zpuo- 
sobu  a  životuov  pravých  modlitebníkuo v,"  modlitba  jejich 
jest  tedy  „daremná  a  proklatá",  neboť  život  jejich  nesrovnává 


90 

se  s  obsahem  modlitby;  rauozí  „.  .  .  vyjdauc  z  kostela,  nuž  roz- 
pustilosti, nuž  řeči  smilné,  oplzlé,  zatrhavé,  nuž  obžerství,  lakotu,  nuž 
tance,  nu  smíchy,  chechty.  Ješto  pravé  též  se  Bohu  posmívají  tpmi 
věcmi,  jako  oni  židé,  ješto  klekali  před  Pánem  Ježíšem:  , Zdráv  bud, 
Mistře!',  a  vstana  třesk  ho  v  líce.  Takéžť  se  nyní  děje  tomu  dra- 
hému Pánu  od  tohoto  lidu  slepého,  háknového  ..."  (87^).  A  pro- 
tože tedy  mnozí  jsou  jinak  živi  než  jak  se  modlí,  dopouštějí  se 
tím  ještě  lži;  na  doklad  toho  R.  rozbírá  částečně  modlitbu 
Páně: 

„Mnedle,  Iže-li  tento  lid  kdy,  hádaj !  ?  Zdá  mi  se,  že  není  jednoho 
domu,  ani  dvau,  ani  desíti,  ani  sta  ve  vší  Praze,  aby  v  něm  více 
Ihářuov  bylo,  jako  jich  bývá  v  jediném  kostele  .  .  .  Říkáte-li  vy  v  ko- 
stele kdy:  Přiď  království  tvé,  jest-li  tak,  že  v  vás  Buoh  kra- 
luje, čili  jest,  76  v  vás  kraluje  pýcha,  lakomství,  obžerství,  závist, 
lenost,  smilstvo?  Říkáte- li:  Bud!  vůle  tvá,  plníte-li  tu  vuoli?  Jest-li 
vuole  Boží,  aby  jména  Božího  na  darmo  nebrali,  nevěrovali,  jeden 
druhého  neoklamal,  nepřesáhl,  čili  jinak  jest?  Nesaudíte-li  žádného, 
ktož  vám  poručen  není?  Ba,  však  lžete  jedno!  Říkáte-li:  Chléb  náš 
vezdajší  daj  nám  dnes,  velmi-li  žádáte  toho  těla  Božího?  On 
dává,  a  vy  nechcete  vzíti:  ,Nech  ho  tam,  Pane  Ježíši,  měj  je  soběl* 
Říkáte-li:  Odpust  nám  naše  viny,  jako  i  my  odpauštíme 
našim  vinníkuom,  odpauštíie-li?  Ano,  slibuj,  že  neodpauštíte ! 
Ba  slova  protivného  ne  odpustí,  by  se  nepomstil,  ueodreptal.  Však  vy 
jedno  Bohem,  lží!  Vždycky  jinak  v  kostele  mluví  a  vyjda  ven  jinak 
učiní."   (122^—123*). 

Rokycana  vybíz  í  často  k  modlitbě  v  duchu  a  pravdě; 
vybízí  též  k  modlitbě  hromadné  v  kostele:  ^Na  nešpory 
chočEte!  Pakli  ale  doma  vždy  se  pomodliti  čas  nešporní,  ale  vždyť 
jest  lépe  do  kostela  jíti  a  s  jinými  se  pomodliti,  nebo  milý  Buoh 
spíše  bývá  nachýlen,  aby  iislyšal,  kdež  jich  více  se  spolu  modlí." 
(414^). 

Hlavní  příčina,  proč  lid  Boha  svými  hříchy  uráží,  jest  tedy  láska 
k  věcem  světským,  jiozemským,  pro  které  lid  na  Boha  zapomíná.  Zasle- 
penostjehojdevšak  tak  daleko,  že  na  mnoze  ani  v  Boha 
nevěří  anebo  věří  věrou  nepravou,  totiž  všelikými  pově- 
rami a  věrou  ve  všeliké  nejisté  divy  a  zázraky.  To  budiž 
naším  dalším  pramenem  úvah. 

Lidé  na  mnoze  v  Boha  nevěří,  neboť  „byť  oni  věřili,  zajisté 
by  jinače  živi  byli"  (89"),  „by  věřili,  zajisté  by  plnili  (slovo  Boží)"  (144'*). 
„Tento  lid  nynější  .  .  .  upadl  jest  v  takovii  slepotu  a  v  nevéru,  že  hříchu 


91 

za  hřích  nemají  a  hříchy  vymlauvají,  nébrž  že  hříchy  ctnostmi  na- 
zývají a  těžké,  hrozné  hříchy  ctnostmi  zuobalovali."  (201^).  „Práv 
jako  oni  apoštolé  vidauce  Krista,  an  po  moři  chodí,  a  mněli,  by  byla 
obluda:  takéž  i  nynější  lid  maje  pravdu  Kristovu,  řeči  jeho,  ano  je 
jako  v  uoči  bodau  a  nemají  jich  za  pravé  řeči,  neb  jim  nevěří." 
(211^).  „Kde  jest  víra,  kde?  Však  nevěříme  Bohu!  Mnedle,  co  pudí 
onyno,  ješto  jedau  k  bojuom,  k  šturmuom?  Nedověra,  že  nevěří 
Bohu,  by  jim  mohl  živnost  zjednati."  (319*). 

Zkrátka:  „Není  pravé  víry,  není!"  (359'').  Ovšem  uznává 
R.,  že  pouhá  víra  nepostačí,  není- li  skutky  ozdobena. 
(340^.) 

R.  uvádí  „čtveru  věc,  proč  tento  lid  nevěří":  „Jedno 
proto,  že  tento  lid  jest  ve  lži  zchována  vykrmen,  jakž  z  mládí 
naučeni  a  v  čemž  zchováni.  Již  oni  pro  žádnii  věc  pravdě  věřiti  ne- 
mohau,  než  jakž  je  kněží  a  mniši  svatokupci  naučili  a  navedli,  tak 
vždy  v  tom  trvají.  Lecjakés  jim  básně  pravili  a  praví,  a  zákona  Božího 
nechají.  Druhé  proto,  že  jsau  slova  Boží  ařečijehodrst- 
naté,  ostré,  nechce  se  jich.  Cos  té  to,  veď,  drstnatého:  vezmi 
svůj  kříž  a  zapři  sám  sebe  a  následuj  mne,  milujte  nepřátely,  a  jiné? 
Toto  lehčejší :  pokropiti  se,  políbiti,  třidceti  mší  zakaupiti,  onde  na 
odpustky  se  projíti,  onde  na  paut,  tot  není  tak  protivné.  Třetí 
proto,  že  srdce  lidské  odporné  jest  dobrému.  U,  slibuj  za 
to,  by  dnes  povolil  srdci  svému,  kam  by  chtělo,  hádaj,  kde  by  se 
stavilo?  Slibuj,  že  by  nětco  dvorného  spáchal!  Takt  jest  to  zlé  srdce  ! 
A  čtvrté  proto,  že  vedle  Ježíše  žádné  cti  nedojďe sani 
duostojenství,  ani  povýšení,  ale  puotky,  nesnáze,  hanění,  kaceřování. 
Toho  se  spíš  dovrtíš  vedle  Ježíše  než  co  jiného  na  tomto  světě;  i  nechce 
se  nám  toho,  ale  vždy  žádáme  zvelebení  na  tomto  světě."  (144*-^). 

Místo  víry  panuje  na  mnoze  pověra:  „Plno  pověr  v  tomto 
lidu!"  (181*);  lid  nehledá  ve  svých  strastech  pomoci  Boží,  nýbrž 
utíká  se  „k  hadačuom,  hadačkám,  k  žehnání,  k  lekování, 
k  navazování".  (5^  46%  181%  295^  346»'  atd.).  Na  př. :  „Když 
dítě  mateři  postůně  a  nebo  přítel  milý,  aniť  rauče  žehnání,  navazo- 
vání, čáry!  Ba  byť  jej  mohl  ďábel  z  horaucího  pekla  uzdraviti,  všef 
by  oni  pro  tu  přízeň  učinili  a  dopustili".  (46*).  „A  když  již  nicnikdež 
nebude  moci  spomoci,  tož   tepruv  k  Bohu..."    (5^). 

Lidé  ve  své  pověrčivosti  oddávají  se  různým  ze- 
vnějším ceremoniím,   ^zevnitřním  svátostem'" : 

,,Ale  tento  lid  slepý  k  obrazům ť  se  spíše  obrátí  očima  (než 
k  Bohu);   přijda  do  kostela,    a  teď  svíčku   polepí,    veď,    a  neb 

Jubilejních  spisů  č.  XII.  7 


D2 

k  šlojéři  nejistému  neb  k  nějakým  svátostem..."  (299*-'*) ; 
„lid  tento  těmi  svátostmi  se  přikryl  zevnitřními,  že  se  tecT 
zpovídají  k  hoduom^  jakž  navykli,  a  potom  zase  v  též  hříchy  se 
oboří,  tělo  Boží  přijímají,  ale  životiiv  nezmění,  do  kostela  jdau 
a  modlí  se,  jakž  navykli,  ústy  lomcují  a  sebrání  žádného  nemají"  (317*); 
„z  dopuštění  Božího  a  jednáním  ďáblovým  ted  jedné  stojí  po  těch 
zevnitřních  svátostech:  ted  pokropiti  se,  políbiti,  na 
p aut  jít i^  u  mše  pobýti,  zpovídati  se,  ba  také  i  tělo  Boží 
přijímati  .  .  ."  (400'');  to  lidé  když  ty  svátosti  vedau  a  poklony 
zevnitřní,  mnéjí,  že  mnoho  dobrého  mají,  a  na  to  zpolehnú'*.  (400^).^'^) 

Pověr čivost  vede  lid  dále  kvíře  v  různé  nejisté  divy 
a  sázraky.  „A  my  pak  bídní  lidé  najvíc  k  divuom  hledíme,  více  než 
k  zákonu  Božímu  a  ke  čtení  svatému"  (275*);  „nejednán  ještě  i  těchto 
časův  dábel  činí  divy  skrze  své  audy  a  skrze  předchoze  Antikristovy" 
('^75'');  „.  .  .  ti  divové  sau  falešní  a  lživí  a  ďábel  jest  je  zjednal, 
aby  tudy  lidi  zviklal  a  svodil  ...  A  tento  lid  slepý,  opuštěný  od 
Boha  hned  k  divuom  hotov:  ,A,  a,  tam  divy  činí  a  mrtvé  křísí,  nu  tam 
rauče!'"  (276*).  Naráží  též  na  Kapistrána:  „Pak-li  sau  kteří  lživí 
a  falešní  (divové)  a  dábel  je  jedná?  Jako  onen  Kapistráu,  ješto  lži- 
vými duovody,  divy  od  pravdy  odvodil  a  od  čtení  svatého.  Nebo  sau 
již  divové  přeneseni  na  Antikrista"  a  na  audy  jeho".  (204*).  „Mnoho 
(lidé)  nekvapí,  aby  na  dušech  byli  uzdraveni.  Ale  když  by  u  někte- 
rého hrobu  se  divové  dáli,  uzřel  by,  jakť  by  tam  běžali  hlásajíc 
o  tom:  ,A  tamto  u  svatého  Prokopa  ďábly  vyhánějí,  tamť  uzdravují, 
rauče  tam !'  Jako  to  bylo  za  onoho  lživého  Kapistrána,  ješto  lživými 
divy  svodil  lidi  od  víry  a  lid  slepý:  ,Nu,  tam!'  A,  běda  bude!"  (300^). 

R.  uděluje  věřícím  různé  rady ;  odpor učiije  čtení  písma  sv.^  které 
jest  ^zastíněno,  ano  se  lidé  chopili  básní,  obyčejuov,  práv  svých. 
A  čtení  svaté  v  kautě  zastíněno,  nemá  místa.  Ano  ještě,  kdožby  se 
chtěl  právě  chopiti  čtení  svatého  a  zákona  Božího,  aniť  hanějí,  kace- 
řují,  ba  i  umrtví,  kdež  jedno  mohau.  Aniť:  ,A,  a,  s  tím  zákonem 
chtí  nám  rušiti  naše  práva,  a  my  máme  obyčej,  a  oni  chtí  jinak!'" 
A  tak  tmy  veliké  .  .  ."  (342*);  často  se  stává,  že  vznikne  po- 
chyhnost  u  víře ;  tu  mají  míti  lidé  útočiště  „ k  učeným  k n ě- 
žím%  k  „dřevním  svatým"  a  k  „doktorům  svatým":  „A takt 
má  býti  i  nyní :  Když  by  se  přihodilo  nějaké  dvojení  u  víře,  a  nebo 

^^')  Slova  Uokycauova  dosvědčují  bratří  čeští;  čte  se  v  1.  a  4.  listě  bratří 
Rokycanovi,  že  tento  mnoho  kázal  o  tom,  jak  český  lid  zle  stojí  ve  víře  a  ve 
skutcích,  zvláště  že  svátostí  zle  požívá  i  služebností  kostelních  k  mylné  naději 
svého    spasení.  V.  OČM  1884  (GoU),  str.  45—46. 


93 

nesiiázka  při  uékterém  článku  víry,  mají  lidé  míti  útočiště  k  kněžím 
učeným  v  zákone  Božím  a  od  nich  zprávy  hleděti,  jako  tento 
malomocný  byl  jest  přišel  k  Kristu  ....  Ale  nyní  se  nalézají  mnozí, 
že  sobě  a  svým  vtipuom  budau  daufati,  tak  že  nebudau  chtíti  přijíti 
žádného  výkladu  jiných  svatých.  A  my  to  útočiště  máme  míti  všickni 
k  dřevním  svatým  a  zvlášt:,  co  se  tkne  víry,  kterak  jsau  oni  o  tom 
drželi  a  toho  pamět  po  sobě  zuostavili."  (62'').  „Ale  ti  bludní  nechtí, 
by  jim  co  doktory  dovodil,  než  vše  zákonem.  A  potom  poznáš,  ktožť  již 
nechtí  doktorův  slyšeti  svatých,  jižt  jest  zlé  znamení,  jižt  ten 
má  něco  do  sebe  bludného."  (135^).^')  Naproti  tomu  však  varuj  e 
R.,  aby  lid  nedal  se  svésti  těmi,  kteří  učeností  svou  za- 
vádějí lid  do  bludů:  „Ani  nejednau  budau  dovoditi  něčeho  ně- 
kterým písmem.  A  nikdy  toho  nečítal,  ani  těch  knih  vídal  a  bude 
lidem  lháti  a  svoditi  lidi.  Nebo  ti  lidé,  ješto  v  dalekých  zemích  bý- 
vají, a  lidé  učení,  ba  velmiť  mnoho  lháti  mohau.  A  tak  náramně 
mnoho  lidí  bývá  zavedeno,  kdež  lidé  hledí  k  těm  učeným,  povýšeným, 
a  zákona  Božího  a  čtení  svatého  zanechají,  nedbají."  (335''-^). 

Tu  jest  tedy  snadná  příležitost,  upadnouti  v  blud  a  ka- 
cířství,^^) zejména  v  otázkách,  zda  Bůh  skutečně  umřel 
(167*'),  zda  se  narodil  pravý  Bůh  apravý  člověk  (405*,  414^), 
v  otázkách  o  velebné  svátosti  (306  a  j.),  atd.  „Již  toto  nyní 
bludové,  kacířstva,  nepravosti,  nešlechetnosti  rostau  z  huoru,  dobré 
hyne  den  ode  dne,  pravda  Boží,  přijímání  krve  Boží  tupí  se,  tlačí, 
mizí..."  (135^).  I  horlí  R.  proti  těm,  kteří  o  božských 
věcech  hloubají:  „A  bídní  lidé,  všeteční!  A  najvíce  těch  uzříš 
zchytralých,  anot!  je  ďábel  svede  namítaje  jim  o  tom.  Jedinét^  teď 
Bartalás  (?)  počne  čísti  nebo  Panna,  a  hned  chce  rozumy  dáti  všemu 
a  traktáty  skládati  a  psáti  —  ó  bídní  lidé !  —  a  mnoho  vo  božských 
věcech  máčeti,  a  již  mní,  že  jsau  již  nětco.  U  prý:  ,Již  jsme  nápravu 
cestu  uhodili  o  tom  těle  Kristově!'  Uhodili  ste  k  ďáblu  z  pekla  horau- 


2')  O  těchto  radách  Rokycanových  píše  Denis  (K.  s.  č.  str.  217:)  „Jest  na 
jevě,  že  kazatel  již  neuí  mocen  sama  sebe,  že  ovládán  jest  a  unášen  věrou  svou : 
v  tom  náčelníku  strany  jakoby  byl  tribun,  jenž  marně  snaží  zdržovati  se.  Chce 
býti  mírným  a  hledí  nespouštěti  se  učení  pravověrného  :  jestliže  odporučuje  čí- 
tání evangelia,  zavrhuje  výlučnou  pýchu  těch,  kteří  kromě  písma  svatého  odmítají 
jakékoliv  vůdce,  i  prohlašuje  autoritu  otců  sv.,  doktorů  a  tradice;  kára  špatné 
kněze,  ale  vzpírá  se  každé  snaze  popírati  užitečnost  stavu  kněžského  .  .  ." 

-«)  O  tom  píše  Denis  (K.  s.  č.  str.  219—220):  „Tento  bázlivý  utraquista, 
jenž  po  všechen  život  svůj  bál  se  myšlenky,  upadnouti  v  kacířství,  poznal,  že  vy- 
choval sektu  nejsmělejší  a  vší  minulé  pověry  nejvzdálenější  ze  všech,  které  vůbec 
kdy  vznikly  v  křesťanstvu." 

7* 


94 

čího!"  (56*).  „Ah,  bídní  lidé,  blázniví,  nic  nerozumějíce  a  vždy 
klindříky,  otázky  činí  jakés  bláznivé!"  (414^).  I  varuje  tedy  R.  lid 
slovy:  „Pro  milého  Boha,  nechtě  těch  všetečností,  nesahajte 
tu,  kde  nemáte  sahati,  všakť  jest  víra  naše  křesťanská  nad  veškerý 
rozum  lidský!"  (57*).  „Radímť  vám  takovým,  nechtě  toho,  cožť  vám 
není  potřebné  k  spasení,  aniž  se  ptajte  po  tom !  Neb  mnohokrát  ti, 
ješto  chtí  mnoho  věděti,  mnoho  hávati,  potom  rádi  v  lecjakés  bludy 
upadají".  (167''). 

Lid  neprospívaje  v  dobrém,  nemůže  býti  li  čas  ten 
milosti  Bosí:  „Tento  lid,  ješto  nedbá  v  dobrém  prospívati,  znamení 
tu  jest,  že  tu  milosti  Boží  není."  (41^).  „Tento  lid,  ješto  se  zase 
v  hříchy  navracuje,  ješto  zpovídavše  se  jich,  oplakavše  je,  slíbivše 
nehřešiti,  a  toho  kusá  neplní,  —  jisté  znamení,  že  v  nich  milosti  Boží 
není. "  (1 68*).  Není  snahy  po  dosažení  milosti  Boží;  této  lze 
dosáhnouti  bohabojným  životem,  ale  ne,  jak  „mnohým  se  zdá,  že  jí 
snad  nabudau  kumštíky,  žerty  vedauc,  veselu  býti,  jísti,  spáti  dobře, 
vše,  jakoby  kuol  nepohořal".  (44*).  —  [R.  zmiňujme  se  takéotitulu 
„Boží  milosti"  slovy:  „Pomniž  to,  že  nejedni  nazývají  se  jmény 
krásnými,  ono  Jan  Boží  milosti  biskup  Pražský,  ono  císař,  král,  kníže, 
vše  Boží  milosti.  A  když  pak  bude  den  saudný,  že  se  Buoh  ke  mnohým 
nepřizná,  byť  by  to  bylo  z  jeho  líbezné  vůle,  jestli  že  si  se  kudy  v  to 
vetřel  a  neb  vsel  jinudy,  než  vedle  vuole  Boží  líbezné."  (374*).] 

Lid  nevzbuzuje  a  "nemá  tří  božských  cností:  „.  . .  v  lidech 
jest  vira  mrtvá,  láska  falešná  a  ošemetná,  a  naděje  bez  užitka.  A  protož 
těch  ctností  lidé  nevedau  v  pravdě,  ale  ve  lži.  Neb  po  hříchu  tak 
sau  již  lidé  zkaženi  a  poskvrněni,  že  mnohé  věci,  které  sau  pravé, 
ty  mají  za  klam  a  nebo  za  lež,  a  mnohé  lži  vedau  a  neb  mají  za 
pravdu."  (210^). 

Lid  není  prýúčasteu  milosti  Ducha  svatého:  „Milí, 
když  vy  toho  nemáte  (t.  j.  Ducha  sv.),  velmi-li  po  tom  taužíte, 
velmi-li  se  vo  to  staráte,  velmi-li  sobě  o  to  stesknete,  mnedle, 
abyste  toho  mohli  nabýti?  Nic  kusá.  Leda  bylo  když  on  odtlamá  ty 
páteře,  což  jemu  uložil  kněz  na  zpovědi,  jižť  jest  všeho  dosti,  veď, 
a  mní,  že  velmi  dobře  stojí".  (195^).  „Bývá-li  to  kdy  do  nás,  že 
počneme  i  do  nás  uložíme  dobře  živi  býti,  a  vždy  zase  v  hříchy  pa- 
dáme? Strach,  že  Ducha  svatého  nemáme  a  nic  sobě  o  to  nepo- 
stýskáme."    (206*).  — 

O  úctě  h  Matce  Bosi  —  R.  rozeznává  dvojí  druh  lidí, 
„  j  e  ž  t  o  t  ě  ž  k  ý  m  hříchem  h  ř  e  š  í  a  n  e  c  t  í  P  a  n  n  y  j\I  a  r  i  e  : 
Jedni,    ješto    tu   čest    na    ni    zkládají,  kteráž    sluší    na 


96 

samého  Boha  .  .  .  Druzí  sau  pak,  ješto  sobě  neváží  nic  této 
drahé  Panny,  než  mluví:  ,Žena  jako  jiná  žena  !'  Ó  bídná,  zlá  a  nešle- 
chetná úcta!  Kde  tu  smělost  vezmau  tak  mluviti?  Ba,  jakož  jsem  řekl 
dříve,  že  takovéž  není  ani  na  nebi  ani  na  zemi  ..."  (430''—''). 
I  žádá  tedy  R.  ,zlatého  středočeští'  mezi  těmito  dvěma  extrémy: 
„Dajž  nám,  milý  Bože,  v  prostředek  uhoditi,  ^^)  kterýž  by  se  tobě 
líbil  a  tvé  milé  Matce!"  (430^). 

O  úctě  Je  svatým.  Rozmohla  prý  se  přílišná  úcta 
k  s  v  a  t  ý  m :  „Kde  životy  nejisté  svatých  se  rozprávějí, . . .  tuť  jest  ďáblu 
libo!"  (120*);  „ještě  ďábel  klama  lidi  zde  i  oněmi  svatými,  kteříž 
jsau  již  tam  v  nebi"  (336=^);  „onen  onomu  svatému  slauží,  onen  oné 
svaté,  a  Ježíše  zanedbají;  všeť  jest  to  daremné"  (397*);  lidé  hřeší 
a  spoléhají  při  tom  na  oro  do  v  ání  svatých  (336*),  zabíhajíce 
při  tom  až  do  pověrčivosti:  „A,  a,  prýzimnicíť  vládne  (t.  j.  ten  a  ten 
svatý),  onano  (svatá)  prý  světskou  hanbu,  ono  aby  zuby  nebolely,  jiný 
svatý,  onen  očima,  onen  náhlú  smrtí  (t.  vládne),  onenno  k  onomu  hledí, 
aby  mu  neshořalo,  a  Ježíše  z  nova  křižuje,  protiví  se  jemu  a  k  svatým 
se  utíká  ..."  (356*). 

Ukázali  a  doložili  jsme,  že  poměr  lidu  k  Bohu  spočívá  dle  Roky- 
cany na  špatných  základech.  Lid  klesá  hloub  a  hloub,  všecko 
napomínání,  aby  se  polepšil,  jest  marné^  nic  nemůže  tímto 
lidem  hnouti:  „  Nu,  jest-li  co  té  tvrdosti  v  tomto  lidu  ?  Milý,  jedno 
pomysl  na  to,  muož-li  co  býti,  aby  tento  lid  obměkčilo,  aby  byl  ohbit 
a  povolen  svému  Bohu?!  Zdali  které  rány,  kteréž  Buoh  dopouští? 
Však  oni  i  toho  neumějí  vážiti,  by  to  od  Boha  pro  hříchy  na  né 
přicházelo.  Zdali  které  napomínání,  zdali  která  dobrodiní  Božská, 
zdali  které  kázání  mohau  tímto  lidem  hnuti?  Ba  muož-li  jaké  kázání 
býti,  aby  tímto  lidem  hnulo?  Nic  nemuož  býti,  než  již  tak  bávají, 
jakž  navykli."  (203*).  „Po  hříchu  námiť  nic  nemuož  hnauti,  žádná 
řeč  Boží,  ani  hrozná  ani  pěkná".  (274'^).  „Než  již  oni  (lidé)  v  tom 
zatvrzení,  a  jakž  navykli,  tak  budau  trvati  až  rovnau  na  věčné  zatra- 
cení s  ďábly"  (297^);  „žádného  polepšení  v  tomto  lidu  hluchém 
a  němém"  (297^;  pod.  410'',  430^  atd.) ;  „.  .  .  není  vláhy,  padá  símě 
na  skálu,  nemá  kořene".  (410'^).  Ano  lid  jest  tak  zatvrzelý,  že 


^^)  Rokycana  zamítá  často  výstřední  učení;  odporučiije  na  př.  čítání  evan- 
gelia, ale  horlí  též  proti  těm,  kteří  zavrhují  autoritu  otců  církevních,  doktorů 
a  tradice  (v.  str.  92— 93.  tohoto  spisu).  O  tom  uvažuje  Denis  a  přichází  k  závěrka, 
že  přes  to  prese  všecko  vítězí  každou  chvíli  letora  Rokycanova  nad  rozvahou 
a  proklouzají   mu    slova  dále  sahající,  než  kam  myslí  a  chce.  — 


96 

„z  kázání  a  z  těch  věcí,  které  se  jim  praví  k  jich  spasení,   klásky 
a  kunštíky  mají."  (121»). 

To  všecko   jest   proto,  že  jsou   vůbec  nezpúsoUlí  h  do- 
brému : 

„Tak  právě  v  tomto  lidu  žádná  moc  Božská  nemuož  prospívati 
pro  jich  uezpůsobilost  k  dobrému,  žádný  nic  nemuož  přijíti, 
ani  místa  dáti  pravdám  a  přikázáním  Božím,  neb,  jakž  se  jim  líbí, 
tak  aby  bylo.  Kněží^  kažte  jim  k  vuoli,  jakž  jest  jim  libo!  Pak-li 
jich  drneš,  zvíš  hody !  Již  právě  drahý  Ježíš  stojí  před  tímto  lidem 
jako  někdy  před  Pilátem  svázaný,  žádné  moci  nemaje.  Již  oni  brž  za 
to  mají,  že  tak  má  býti,  aby  se  ted  k  vánocem  a  k  velice  noci  měli 
vážně,  nábožně,  a  k  jiným  hoduom,  ale  potom  aby  se  zase  v  svobodu 
hříchuov  vydali,  ano  jest  to  posměch  pravý.  Lhaliť  sau  prý  tobě  ne- 
přátelé tvoji,  milý  Bože !  Ah,  co  jest  těch  Ihářuov,  nastojte,  a  komu 
se  toho  zželí,  kdo  jest  nad  tím  popláče,  kto  jest  poželeje  věrné  práce 
daremné  ukřižovaného  Ježíše,  že  na  nich  bude  zmařena?"  (187*). 

Nezpůsobilost  lidu  k  dobrému  jeví  se  také  v  tom, 
že  mnozí  hledají  spasení  své  všude  jinde,  jen  ne  v  Kristu:  „ono 
v  pantech,  v  odpustcích,  v  líbadlách,  v  zaprošení  mší  třidceti  a  pla- 
cení od  nich  .  ."  (117*).  Lid  hledá  spasení  „ono  v  kbele,  ono  v  pauti, 
ono  v  postech  sobě  vymyšlených,  ono  onde."  (336^);  „i  hledá  (t.  lid) 
spasení .  . .  ono  v  pauti,  v  postech,  jakž  sobš  zvolí,  ono  v  odpustcích, 
ono  onomu  svatému  slauží,  ono  oné  svaté,  ono  Matce  Boží,  a  prý : 
,Jáť  té  drahé  Panně  Mariji  slaužím',  —  a  bude  zlý,  neřádný,  neřádná, 
cizoložnice,  cizoložník,  opilec,  ožralec  neřádný,  přestupec  přikázání 
Božího.  Ježíše  z  nova  křižuje  ..."  (25*). 

Jest  třeba,  aby  se  již  lidé  polepšili:  „Slušaloť  by  se 
nám  polepšiti  a  v  jednotu  vstaupiti  s  Kristem  a  potom  s  svými  bliž- 
ními, neb  jest  toho  veliké  potřebí  nyní  v  tyto  časy,"  (220), 
sice  „s  těmito  běhy  našimi,  kteréž  my  vedeme,  s  těžká  spaseni  bu- 
deme, lec  změníme  a  polepšíme  a  káti  se  budeme".  (409'').  1  napo- 
mínání R.  lid,  aby  pomyslil,  že  bude  kdysi  státi  před 
soudnou  stolicí  boží.  (364'\  433^'). 

II,    JJvahy  zvláštní. 

A)  Vy  cli  ováni. 

Všeobecné  úvahy  Rokycanovy  o  českém  lidu  vyznívají  v  ten 
smysl,  že  hřích  vládne  všude,  ve  všech  stavech,  ale  nikde  že  nejeví 
se  snaha  o  polepšení. 


I 


97 

Vinu  toho  všeho  nese  mimo  uvedené  již  příčiny  (záliba  ve  svět- 
ských věcech  atd.)  hlavně  špatné  vychovám.  R.  rozbírá  poměr  rodičů 
h  dětem  a  přichází  k  těmto  úsudkům : 

1.  Rodiče  nevedou  dětí  k  poznání  Boha,  ale  učí  je 
poznávati  svět,  žíti  v  rozkošecli,  světských  radován- 
kách, v  pýše,  atd.: 

„Nu,  mnedle,  vy  matery,  velmi-li  ste  toho  pilný,  najprvé  aby 
vaši  děti  znali  Ježíše  řkauc :  ,Milý  synu,  milá  dcero,  služ  milému 
Bohu  ráda,  boj  se  Boha,  atd  .  .  '/  Čili  ste  toho  pilnější,  kterak  se  má 
k  světu  míti  a  slíbiti  se  jiným,  a  nebo  kterak  má  utržiti,  ukupčiti, 
dobýti,  hádaj !  ?  A,  běda  bude,  zlé  matery,  hanebné,  a  otcové  též  !  I  dává 
vám  Buoh  statečné  děti!  Jediné  hned  z  mládí  rozkoši  naučí,  jestoto 
škodí  dětem  jísti  i  hned  z  mládí  ty  krmě  rozkošné  a  píti  silné  pití; 
tak  píší  doktorové;  i  protož  bývají  děti  mdlí,  bledí,  blikaví  a  blázni 
častokrát.  Ale  ono  ze  vsi,  ježto  se  tam  tvarohem  vychová  a  boso  běhá, 
leč  u  veliký  svátek  třevíce  obuje,  obecně  z  těch  maudřejší  bývají 
než  oněchno  v  rozkoši  zchovaných.  Trefíť  se  někdy,  ale  řídko,  maudré 
z  těch  bohatých,  ano  také  mezi  černými  kavkami  trefí  se  bílá.  Ale 
najlépeť  jest  dětem  krmě  sprostné  a  bosů  běhati  a  na  hlavě  nemíti 
čepice,  aby  próduch  byl,  leč  by  zima  byla."  (19'' — 20*). 

„Ba  matka  samať  vylže,  vytantuje,  duši  vytáhne,  kdež  muož,  aby 
dcerku,  synáčka  připravila,  frýžky,  vobojky,  perlové  věnce  zjednala, 
dobré  bydlo  učinila,  a  potom  aby  v  nich  větší  zápal  byl,  aby  smilnili, 
cizoložili.  A,  nebohé  matky,  nastojte,  jak  vy  málo  dbáte,  aby  děti  vaši 
byli  milí  a  libí  milému  Bohu!  Že  jsau  oni  v  hněvu  Božím,  nic  toho 
nedbají,  ale  kdyby  se  na  né  král  hněval,  tuť  by  se  starali."  (44^)  ; 
„.  .  .  a  kde  jest  viděti,  aby  své  děti  vedli  jako  sluší?  Než  ku  pajše 
a  k  světu.  U  prý:  ,Coť  to  dětem  škodí?!'  atd.  .  .  ."  (45*).  Jiná  řeč 
rodičů  bývá:  „A,  a,  milý  synu,  naše  babka  Rožmberských  a  Chlevcové 
nám  ujci  a  Krmníček  teta.  Veď,  umíte-li  to,  ó  bídní  rodičové  s  vaší 
pýchau?!"  (46^).  „Matko,  když  ty  uzříš  dcerku,  ana  se  pyšně  pobéře 
do  kostela  v  perlovém  věnci,  v  zlatě  .  .  .,  a  neb  synáček  tvůj  (an  se 
ožírá),  požádáš-li  srdečně  na  milém  Bobu,  aby  nad  nimi  zde  toho 
ráčil  mstíti  a  věčně  odpustiti?  Ba,  slibuj!;  ještěť  se  bába  tomu 
zasměje  ...  A,  bídné  matky,  jak  vy  ty  děti  vedete !  Shledáte,  že 
nad  nimi  rukama  zlomíte!  ...  A  mluv  jim,   kdo  chce,  neuvěřit."  (186''). 

„Činíte-li  vy  to,  mnedle,  pane  tatíku,  paní  matko,  otážeš-li  ty 
synáčka  svého  řkúci:  ,Milý  synu,  dávno-li  ty  tělo  Boží  přijímal  a 
dávno-li's  se  zpovídal?'  Ano,  slibuj!,  spiešeC  se  otíže:  ,Milý  synu, 
mnoho-li  si  již  varuov  piva  položil  a  mnoho-li  si  utržil  a  coť  tento  rok 


98 

přibylo  a  mnoho-li  si  vsel  pšenice  nebo  žita  a  koliko  set  máš  vovec 
a  dobře-liť  se  daří  a  co  letos  přisadíš  a  co  přikaupíš?'  O  toť  se  oni 
starají,  o  to!  Nékdy  se  toho  zboží  nasytíte!"  (55^).  „Ještěť  baba  drchta 
přifiíluje  dcerku,  aby  pyšně  chodila,  zjedná  perel,  zlata,  raucha  dra- 
hého na  ni  nalépá  .  .  ."  (108^). 

Rodiče  mají  se  starati,  aby  děti  modlily  se  tak,  jak  Bůh  chce, 
„vedle  zákona  Božího".  Ale  to  se  často  neděje:  .,Než  ted,  jakž  otec 
a  máti  naučili  z  mládí  říkati  Otče  náš,  takto  ted  ty,  Maretko,  říkaj, 
a  ty,  Kateřinko,  a  ty,  Filípkul  Ale  aby  toho  hleděli,  aby  to  bylo 
v  duchu  vraucím  modlením,  aby  bylo  sebrání  vážné  z  té  vroucí  srdnaté 
milosti  k  bohu,  nic!;  než  leda  se  blentovalo  .  .  ."  (398*j. 

Mládež  se  byměla  učiti  odvykati  světu  a  jeho  rez- 
ko sem;  proto  R.  kára  „nešlechetnou  řeč"  těch,  kteří  mládež  vybízejí 
slovy:  „Však  si  mlád,  nech  toho  náboženství,  požívaj  světa  1  Což  jest 
do  tebe,  a  ty  té  mladosti  nic  neuživeš,  ani  ty  hráš,  ani  kuoleš 
ani  tancuješ,  ani  do  krčmy  jdeš,  ani  frejuješ,  však  máš  ještě  dosti 
času  (t.  na  „náboženství"),  až  budeš  stár!"  (70^"''). 

Ve  většině  těchto  dokladů  R.  kára  s  v á žn ý m  pathosem 
bezohledného  mravokárce  vedle vécí pokárání  hodných 
též  mnoho  malicherného  a  nepatrného,  coaui  hříchem  není 
nýbrž  co  jest  nutně  ve  spojení  s  živou  letorou,  s  radostmi  a  s  jarým, 
veselým  duchem  bezstarostného  mládí.  Zvláštní,  přílišná  hor- 
livost zaráží  nás  v  těchto  dokladech  (326^  a  407^) : 

„Matka  synáčkovi  polahodí,  pochlebí:  ,l)a,  milý  synu,  milá 
dcerko,  buďte  veselí!  My,  dokud  sme  byli  mladí,  umělit  sme  s  do- 
brými lidmi  veseli  býti!'  O  zlá,  nehodná  máti,  a  otec  též!  Aby  ty 
byla,  matko,  vezmúc  meč,  i  sraubila  svému  dítěti  hlavu,  když  jest 
jedné  pokřtěno,  byla  by  jemu  méně  uškodila,  nežli  když  ty  je  vedeš 
k  světu,  k  marnostem,  ku  pajše!"  (326''). 

„Tyto  matky  a  otcové,  ješto  z  té  hovadné  milosti  děti  připra- 
vují, fiílují,  ono  třevíčky  červené,  oboječky:  ješto  kdyby  máti  po  křtu 
vezmiici  meč  i  sraubila  dítě(i  hlavu,  méně  by  mu  uškodila,  nežli 
i  hned  z  mládí  vedauce  je  ku  pýše,  k  světu,  nébrž  prospěla  by  jemu 
poraohúc  jemu  do  nebes.  Co  jest  Erodes  zlého  těm  dětem  učinil, 
zmordovav  je?  Ne,  an  prospěl,  že  mučedlničí  korunu  vzali.  Aby  byli 
živi  a  tak  je  jich  rodičové  vedli  ku  pajše  a  k  světu,  jako  nynější 
vedau  své :  —  víra  jest  a  měj  tu  víru,  že  by  byli  v  pekle.  Však  při- 
pravujete, vedete  k  světu,  zjednáte  perel,  nakaupíte  pásuov.  .  .  ;  ne- 
věříte žádnému,  uež  vymluvíte,  opremujete  :  ,A,  co  to  škodí  mladému? 


99 

A,  co  škodí  děťátku  třevíčky  červené,  co  kožíšky  premo váné  zlatem?^" 
(407^). 

2.  Rodiče  učí  děti  často  podvodu,  klamu  a  lži:  „Nu, 
vy  matky,  otcové,  velmi-li  ste  pilni  svých  dětí,  abyste  je  k  dobrému 
vedli?  Než  teď  k  tomu  oni  vedau,  kde  by  co  utrhli,  udrželi,  utržili, 
uknpčili,  vylhali,  jakž  jedné  mohli,  dobyli,  tomuť  vedau,  učí .  . ."  (44^). 

3.  Rodiče  nekárají  rozpustilostí  svých  dětí: 
„Nalezli   sau  ho  (Ježíše)    v  chrámě  prostřed  doktorův  sedícího. 

Toť  rovně,  ne  jako  vaše  by  děti  nalezl,  ani  na  aulici  chrlejí  kamením, 
křičí,  lají,  nebo  tyto  jiné  mladé  lidi  v  krčmách,  v  kostkách,  u  tance. 
A  há,  nebohé  matery  a  otcové,  popláčete-li,  poželéte-li  toho,  kdy  je 
tak  vidíte,  ty  své  děti,  ani  jsau  proti  Bohu  zle  živi?  Ba,  ještět  se 
spíše  zasmějí  .  .  ."  (46*^). 

4.  Rodiče  mluví  často  před  dětmi  zlé,  neslušné 
řeči;  děti  se  tomu  snadno  naučí: 

„O  vy  bídné  matery  a  otcové,  ješto  před  nimi  zle,  neřádné  mlu- 
víte, zvíte,  nemějte  péče!  Ono,  psota,  naučí  se  též,  a  matka  uslyšéci 
neb  tatík  zasmějef  se  ještě:  ,Ba,  hle,  zmilitkého!'  Oh  běda,  zlí,  ne- 
šlechetní rodičové!  O  toť  by  vám  slušelo  péči  míti,  aby  ani  sami  ani 
žádný  nikdy  před  nimi  zle  nemluvil.  Ale  toto,  psota,  ne  jednauť  přijde 
na  zpověď  malé,  hubené,  a  plíští  slovo,  že  věrné  hlava  zbolí.  A  když 
ho  otížeš :  ,Kdo  tě  tomu  naučil?'  ,Tatík^,  tak  říká,  ,a  matka !^  .  .  (45^) 

6.  Kárají-li  rodiče  přece  své  dítky,  děje  se  to  často 
spí  laním  a  nadávkami:  „.  .  .  tyto  matery  dětem:  ,0  nešťastná 
ďáblata,  ďábel  mi  vás  nahodil!  Ó  by  zabit,  ó  by  hlavu  slomil!'  — 
takto  kluau,  rotí,  ješto  častokrát,  jakož  žádají,  tak  se  stává.  ()  zlé, 
hanebné  matery  i  otcové,  zvíte,  co  proto  trpěti  budete,  nemějte  péče ! 
Já  (46^,  47^)  to  jistě  pomním,  že  z  mladu  nám  tak  nemluvívali  naše 
starosty,  než  provinilo-li  které,  i  hned  to  metlau  sňali  nerotíce  ..." 
(46h_47a). 

B)  Poměr  pohlavní. 

Špatnévychovávánídětímívásvůjzákladv  hříšném 

životu,  jemuž  rodiče  již  od  mladosti  navykli.  R.  uva- 
žuje o  poměru  obojího  pohlaví.,  jak  se  jeví  mimo  manželství 
a  v  manželství.  U  mladých,  svobodných  lidí  není  poměr 
ten  posvěcen  vzájemnou  čistotou  a  stydlivostí. 
K  otázce:  „Mnedle,  vy  panny,  panici,  tak-li  svuoj  stav  vedete,  abyste 
byli  světí  tělem  i  duší,  pokorné,  stydlivé,  ano?"  (21^),  dává  R.  odpověď 
zápornou.  Služba  paním  a  pannám  svádí  prý  k  hříchům; 
lidé  však  to  vymlouvají,  řkouce :  „Neškodit  to,  pannám  a  paním  slau- 


100 

žiti!"  (54'0-  I  dodává  k  tomu  R. :  „Ďáblova  služba  z  horaucího 
pekla!  Však  vy  vždy  musíte  nětco  najíti,  abyste  hlaube  v  pekle  byli." 
(54^). 

R.  kára  panny,  že  se  rády  toulají  na  zálety  smuži: 
„Tak  by  slušalo  na  panny,  nemnoho  se  túlati ;  pak-li  se  udá 
jíti,  ale  varovati  se  mužského  pohlaví  a  pominuti  spěšně  marnosti 
světa,  nezastavovati  se  všudy.  A,  panny,  panny,  jak  mnoho  sluší  ku 
panenství!"  (415*);  kára  je,  že  jsou  „drzé  a  všetečné":  „běží 
sem,  tam,  aby  noviny  zvěděly,  aby  vše  shlédly.  Uzříš,  anyť  po  ko- 
stele všudy  shlédnau,  jak  sobe  kdo  činí,  všeť  sezří ;  a  há,  nesluší  na 
panny!"  (415*).  „Naše  panny  i  při  porodu,  i  na  radovánky  i  na  po- 
svícení i  na  svatby.  .  ."  (417^).  R.  stěžuje  si  též  na  vzájemné 
pohoršení  žen  a  mužů,  působené  zejména  marnivostí  a  pochle- 
benstvím: „A  vy,  ženy  bídné,  co  vy  toho  malomocenství  máte,  íiflujíce 
a  pohoršení  dávajíce  pacholkuom,  ješto  ste  pravá  osidla  (Táhlová !" 
(310'').  „Tyto  ženy  fiflovné,  přípravné,  kladau-li  mužuom  osidla? 
A  muži  zase  ženám  svými  přípravami,  řečmi  těmi  ochotnými,  la- 
hodnými ?  . .  .  Oh,  co  toho  pohoršení  bývá  od  žen  mužuom  a  od  mužův 
k  ženám  fitlovným!  ..."  (331*— ''j. 

V  manželství  vstupují  často  lidé  věkem  nerovní  — 
pro  peníze:  „...ješto  pojme  babu,  drchtu  starú,  pro  peníze,  aneb 
ona   kmete  .  .  *"  (51*). 

Poučné  jest  též  smýšlení  Rokycanovo  o  tom,  jak 
rodiče  často  bez  rozmyslu  pro  v  dávají  dceru: 

„Bývá-li  to  pak,  že  ona  nebude  nic  o  tom  věděti,  a  oni  ji 
vdadí?  .  .  .  Matko,  mnedle,  když  si  dcerku  měla  vdáti  a  k  tomu  ji 
vedla,  pomyslila  si:  ,Ba  kam  ji  to  vedu?^  Pomodlila's  se  za  ni,  popro- 
sila si  Boha?  ...  O  slibuj!  Než  povedeť  ji  baba  vesele  s  smíchy, 
s  kunštíky,  jakoby  ji  najlépe  zjednala.  A  nevíš,  drchto,  že,  by  ji 
někde  vedla  do  nějaké  vody  prudké,  i  strčila  ji  tam,  až  by  se  jí 
v  austa  nalévalo,  řkauc:  .Vyplyň,  muožeš-li,  aneb  tam  ostaň!',  bylo-li 
by  bezpečné,  ha?  Takt  jest  toto  nebezpečné,  dáti  k  manželství  své 
dítě."  (50'-). 

Svatby  konají  se  často  z[)ňsobe m  prý  nehodný m, 
že  se  k  nim  pozve  mnoho  lidí  ničemných,  k  nimž  se 
tehdy  počítali  i  hudebníci:  „Ty,  když  se  ženíš,  toho  máš  se 
vší  pilností  hleděti,  aby,  což  jest  na  tobě,  žádný  zlý  člověk  neřádný 
na  tvé  svatbě  nebýval.  Tak-li  vy  toho  hledíte?  Ano!  Aniť  szovau 
což  najpyšnějšícli  lidí,  pištcuov,  húdcuov,  lidí  neřádných."   (5l'\). 


101 

R.  káťá  jmenovité  baby  přítomné  při  svatbách, 
při  nichž  „baby,  drchte  staré,  oplzle  mluví.  A  há,  nečisté  bídnice,  ne- 
šlechetné, ješto  jiné  lidi  k  smilstvu  popauzejí !"  (5P).  „Vy,  baby,  na  rado- 
vánkách, na  svatbách!  Co  vy  tu  řečí  oplzlých,  zatrhavých  vyplískáte! 
Pomniž  mne,  babo,  žeť  Buoh  na  té  dopustí,  že  oněmíš  na  smrti  v  tvíi 
najpilnější  potřebu!  .  .  ."  (52*). 

Manželství  samo  uebývá  posvěceno  čistou  láskou. 
Stává  se,  že  mnozí  lidé  polilavnlm  obcováním  ,se  zkazí, 
dříve  než  vstoupí  v  manželství^: 

„Vizme,  co  dí  .  .  .  čtení  svaté :  ,A  byla  Anna,  prorokyně,  .  .  . 
a  ta  byla  .  .  .  živa  s  mužem  svým  sedm  let  od  panenství  svého. ^ 
Nebyla,  jako  tyto  nynější  mnohé  panny  a  panici  oplzlé,  ješto  se  ne- 
jedni  zkazí  prvé  než  stavu  manželského  dojdau.  A  panici  též.  Ne 
brzof  se  nalezne,  aby  se  zachovali  ..."  (40^'). 

Tedy  hříšní  a  nečistí  lidé  vstupují  často  v  stav 
manželský: 

„.  .  .  bude  lotr,  ruíian,  a  ona,  neřádná  lotryně,  nevěstka,  a  prý 
, Kněze,  oddaj  nás!  Chcemeť  v  svaté  manželstvo  vstaupiti!'  I  plete  se 
mezi  svnté  manžely  ten  nešlechetný  loti-,  ješto  bude  vyhnán  a  vyprán 
jako  onen,  ješto  se  pletl  na  svadbu  nemaje  raucha  svadebního."  (21''). 
„A  toto  přijde  lotr,  rufian  neřádný :  ,A,  a,  milý  knéže,  chceme  v  svaté 
manželstvo  vstaupiti!^;  a  ona,  lotryně,  nevěstka :  ,A,  svaté  manželstvo!' 
Oh,  ba  řci :  ,V  svobodu  hříchuov  a  v  rufianstvo  !'"  (51*). 

Manželské  lože  nesdílí  se  jen  pro  plod,  ale  na 
mnoze  jen  z  chlípných  žádostí.  K  otázce  Rokycanově :  „ Nu, 
vy,  manželé,  tal<-li  vy  v  ten  stav  vstupujete,  jako  Buoh  chce,  aby  to 
bylo  pro  chválu  Boží,  pro  plod,  ale  ne  pro  chlípnost  a  tělesné  žá- 
dosti?" (21*)  —  nalezneme  odpovcd  v  těchto  dokladech:  „  ..  .  .  tak 
jest  ustaveno,  do  třetího  dne  najméně  aby  sebe  byli  prázdni  pro  po- 
ctivost svátosti  manželské.  A  toto  i  hned,  léčby  u  dvorův  nebylo, 
ano!  Tuť  je  večer  oddadí  a  i  hned  spolu  spát  vedau".  (51^).  „Bývá  to, 
že  říkají:  ,Ba,  milý  kněze,  náramněť  jest  na  mé  můj  muž  laskav, 
máť  ke  mně  velikán  lásku!'  Oh,  říkám,  a  jest  tak,  že  není  láska,  ale 
hovadná  milost  chlípná,  zlá,  ale  ne  láska!  ...  A  z  té  milosti  hovadné 
najednau  se  pojímají,  aby  svau  vuoli  naplnili;  ješto  kdožkoli  požívají 
sebe,  když  chtí  a  kolikrátžkoli  chtí  a  nezdržují  se  a  dadí  tělu  vuoli, 
běda  jim!  Jinak  nemají  sebe  manželé  požívati,  jedno  pro  plod  .  .  ." 
(54*;  pod.  68*).  „Svatý  Augustin  praví,  že  méně  by  hřešil  ne- 
jednau  dotkna  se  nevěstky  než  své  manželky  neřádné.  Ač  von  proto 
nedí,    by  hřích  nebyl   z  nevěstky,    ale  méně   vážen  jest,    protože  jest 


102 

manželství  svátost.  A  mní  von,  když  již  sobě  ženu  pojme,  aby  mohl 
s  ní  svú  vuoli  míti  a  požívati  jí,  když  ráčí.  ,1',  prý,  ,však"s  pak  má, 
a  proto  jsem  tě  pojal!',  —  když  jemubídníku  nechce  svoliti.  Budeš-li 
ty  pak  dabluo  i  s  ní,  ha!?  A,  nebozí  manželé,  jak  jste  nebezpeční 
svými  dušemi,  a  nechtí  slyšeti!  Opět  ti,  ješto  svátkuov  nezachovávají. 
Bartoloměje  dřeli,  Vavřince  pekli,  Janovi  hlavu  sraubili,  Petra  na 
kříži  voběsili,  a  ty  pak  na  ty  dni  tak  hanebně  tělu  povoliti!  Ah 
v  pátek,  nastojte!  Tvuoj  Pán  na  kříži  rozpat, ...  a  ty,  co  činíš?  Opět, 
kdy  těhotná,  nenecháš  jí.  ,A',  prý,  ,nesvolíš-li  mi,  puojduť  k  jiné!^ 
Kdož  tak  dí  kolivěk,  již  jest  cizoložník A  opět,  když  je  ne- 
mocna, a  ty  jí  nenecháš,  běda  bude!  .  .  ."  (52^). 

O  cizoložství:  „Nebohé  cizoložnice  a  cizoložníci!  A,  nastojte, 
nastojte,  běda  vám!  Nebudete-li  se  těžce  káti,  jak  vy  těžkau  mauku 
na  věky  trpěti  budete!  atd.  .  .  ."  (18'^).  „Ten  hřích  (cizoložství) 
tak  se  jest  náramně  rozmohl  nyní,  že  se  mnohé  zdají  poctivé  osoby 
ženského  pohlaví  i  mužského,  a  mní,    že  toho  n  a  ně  nevědí".  (294'') 

Hříšný  anečistýživot  manželů  jest  často  příčinou, 
že  se  rodí  špatné,  na  mnoze  nezdravé  děti:  „Potom  když, 
jest  těhotná  a  požívá  jí,  bývá,  že  dítě  bude  blykavé,  nemocné, 
struplavé,  prašivé,  chromé.  Ano  božec  láma,  ano  jako  by  na  nože 
bral.  ,P,  prý,  ,tak  mám  zlé  dítě,  že  s  ním  nemohu  celau  noc  hlavy 
položiti !'  I  milá,  buďte  dobře  živi,  budte  sebe  prázdni,  když  ona 
počne,  až  i  odchová,  takť  by  byly  jako  sluší  děti.  Ale  takto  daří 
se  vám  .  .  .  Tak  praví  (lidé),  že  kdyby  se  tehdáž  díté  počalo,  když 
se  tak  neřádně  manželé  scházejí,  že  to  dítě  potom  nebo  bude  malo- 
mocné, nebo  padaucí  nemoc  bude  mívati,  a  druhdy  se  přihodí,  že  i  po- 
tvoru urodí.  Jako  se  to  bylo  stalo  v  uosadé  Svatohavelské,  že  jedna 
žena  byla  nedvědé  urodila".  (5 '.d^^-óS").  „Ah,  manželé,  manželé,  byste  vy 
byli  dobře  živi,  zajisté  žeť  by  vám  milý  Buoh  dával  dobré  děti,  a  žeť 
by  vám  milý  Buoh  skrze  ně  mnoho  dobrého  dával!  ....  Ale  vy 
jacíž  ste  sami,  takéžť  vám  baoh  děti  dává,  že  bývají  trléci  jacís  ne- 
■  řádní".  (416^). 

Z  jiných  hříchů  v  manželství  R.  kára  pýchu,  mar- 
nivost a  lakomství. 

Pýcha  a  marnivost:  „A  díš-li  co  (t.  proti  pýše),  u  prý: 
,.  .  .  musímť  já  svému  muži  k  libosti  choditi!  Bychť  já  chodila  tak, 
všakť  by  s  jinými  dobře  byl!',  že  těch  výmluv  najdeš  velikii  věc  .  .  ." 
(SS'').  „Mnedle,  vy  ženy,  bývá-li  to  do  vás,  že  jedneť  jedna  na  druhé 
co  uhledá,  hned:  ,Milý  muži,  kup  mi  také!  Onano  má  pás  krásný 
neb  jinú   věc,  a  já  nemám!     Což   pak   mám    býti   ze  všech    najhube- 


103 

iiější  ?'  .  .  .  Než  uzříš  técli  výmluv  hromadu,  ono :  , Kněze,  musímC  já 
muži  svému  k  vuoli  choditi  1'  Ono  tak:  ,Na  náš  řád  sluší,  musímet 
se  tak  míti!'     A  pak  na  těch  hradích,    tuť  pak  konce   není  té  pajše, 

a  kdo   jest  jim   pravdu  mluvě? Oni   sobě   neváží    toho,    že 

svými  přípravami  ženy  mužuov  ke  zlým  žádostem  a  hnutím  popudí, 
nebo  těmi  ochotenstvími  ďáblovými,  ono  stískáními  rukau,  —  oni  toho 
za  hřích  nemají!  .  . ."  (100^-"'). 

Lakomství:  „Job  svatý  říkal :  , Milosrdenství  se  mnau  rostlo  od 
mé  mladosti.'  Nuže,  mnedle,  uleknete-li  se  toho,  abyste  řekli,  vy 
manželé:  ,U  milá  ženo,  strach,  bychom  proto  v  pekle  nebyli,  ješto 
sme  skaupí,  houževní,  chováme,  hmatáme,  pro  Buoh  neradi  dá- 
váme, milá  ženo  .  .  .  !^  Dí-li  pak  baba  hauževná:  ,Nedávaj !  Nechci, 
aby  rozdával,  abychom  sami  ve  psí  byli!' Anebo  muž  zase  též,  kdyžby 
ona  dáti  chtěla:  ,Nedávaj,  dáš-li,  zvíš  hody!"  Bývá-li  to,  hádaj !  ? 
Však  těžko  se  trefí  spolu  oba  manželi,  ješto  by  rádi  pro  Buoh 
dávali."  (369'^). 

Lakota  jejich  a  žádost  peněz  jeví  setéž  při  křtu 
dítek,  neboť  za  kmotry  volívají  se  lidé  bohatí: 

„Mnedle,  když  vy  máte  své  děti  Bohu  nésti  a  křtíti,  tak-li  vy 
činíte,  že  hledíte  tčch  nosičuov  a  kmotruov,  ješto  by  se  Boha  báli 
a  líbili  se  milému  Bohu?  Po  hříchu  neshledává  se  to  do  vás.  Než 
i  tím  hledí  sobě  nahnati,  aby  toho  učinili  kmotrem,  ješto  v  auřadě 
bývá  a  ješto  na  něm  nětco  záleží  a  ješto  prý  pro  nás  muož  učiniti- 
Ó  co  vy  při  tom  křtu  hřešíte  a  své  duše  zavodíte,  nemajíce  se 
řádně!  ..."  (347^). 

Mezi  manžely  nebývá  vzájemné  lásky  ani  úcty,  ale 
často  spory,  hádky  a  různice:  „.  .  .  zlaje,  zpeskuje  muž  (ženu), 
bídník,  jako  pes,  cti  na  ní  za  haléř  neostaví.  Oh,  bídní  muži  nevěrní, 
nešlechetní,  utepete,  upeskujete!  By  nevěstka  byla,  neměl  by  toho 
učiniti  .  .  .  Menší  by  hřích  měl,  kdyžby  jiné  lál,  cizí,  a  neuctil,  než 
své.  U  prý:  ,Všakť  jest  má,  mohu  s  ní  učiniti,  co  chci!'  ...  A  též 
vy  zase,  ženy  zlé,  hanebné!  .  .  ."  (54''). 

O  vdovách.  R.  kára  „nynější  vdovy  taulavé,  ješto  budau 
mluviti  řeči  zatrhavé,  oplzlé,  smiechy,  chlechty,  kunštíky,  a  taulají 
se,  kde  jim  libo,  všeho  sobě  povolí".  (44^).  „.  .  .  A  ta  (t.  Anna 
v  písmě  sv.)  vdova  byla  až  do  let  osmdesáti  a  čtyř.  Nebyla  taková, 
jako  nynější  vdovy,  když  jeden  umře,  nuž,  hned  druhého,  nuž  třetího 
a  čtvrtého  .  .  ."  (41^).  „Babo,  mnedle,  pomyslíš-li:  ,U,  já  již  měla  muže 
a  nebo  dva  a  neb  druhá  pět  a  snad  jsem  nikdyž  toho  manželství  ne- 
vedla vedle  slova  Božího.  A  nastojte,  kterak  mně  bude?'  .  .  ."  (259^). 


104 

C)  O  stavu  duchovnitn  a  o  Hvoté  církevnítn  v  Čechách 
^a  doby  Hokycanovy. 

Sem  vřadíme  úvahy  Rokycanovy  o  pomoru  lidu  k  duchovenstvu, 
o  bohoslužebných  úkonech  knéží  a  o  účastenství  lidu  při  nich,  o  ducho- 
venstvu v  Čechách  vůbec  za  oné  doby  a  o  názorech,  které  byly  tehdy 
rozšířeny  o  velebné  svátosti  a  o  přijímání  pod  obojí  způsobou. 

KíiěH  mají  býti  prostředníky  mezi  Bohem  a  člověkem,  mají 
býti  učiteli,    rádci   a  vychovateli  lidu. 

N  e  n  í-1  i  však  u  lidu  vážnosti  k  Bohu,  t  í  m  m  e  n  š  í  jest 
vážnost  ke  kněžím,  rozuměj  ke  Jcněžím  dobrým,  učeným,  života 
beziíhonného.  Tito  s  nejlepší  vůlí  a  se  svatým  zápalem  starají  se  o  ná- 
pravu mravů,  ale  lid  nedbá.  Všecko  jejich  napomínání  jest 
marné.  „Kolikrát  bývá  tento  lid  napomenut  Bohem  skrze  kněží,  aby 
vstali  z  hříchuov,  a  nic  plátno  není!"  (lOG""  a  j.).  Tak  daleko  to  dospělo, 
že  „spíš  biřice  uposlechnau  než  kněze,  a  máloť  po  jich  vuoli  nebude 
kázati,  vyženau  ho  ven  od  sebe"  (244'0,  a  „byť  papež,  všichni  knéží 
snažili  se  tohoto  lidu,  oni  neuzdraví,  který  se  jest  odchýlil  od  přikázání 
Božího,  aniž  tomu  co  učiní,  aby  tento  lid  na  dušech  byl  uzdraven, 
leč  sám  milej  Buoh  zavítá."  (323''). 

Lidnepřijmeodkněžížádného  poučen  í,  alevy  mluví 
se  na  svoje  obyčeje  a  práva:  „Jižť  jest  je  tak  dábel  oslepil,  že 
mluv  jim  co  chceš,  nic  tomu  neučiníš.  Ba  prý:  ,Kněže,  takt  my  máme 
obyčej,  takť  jsau  naše  práva!'  .  .  ."  (6i^).  „Tento  lid  již  jedné  vedle  své 
navyklosti,  vedle  svých  obyčejňv ;  oni  již  zprávy  a  naučení  zdravého  ne- 
přijímají, než  co  se  jim  líbí .  .  ."  (343^). 

Pravdy  nynější  lid  nesnese,  ale  vzbouří  se  proti 
knězi  a  tupí  ho:  „Bývá-li  tokdydovás,  ha,  když  vám  kněz  pravdu 
praví,  a  vy  se  zbauříte,  zhaníte,  cti  na  něm  kusá  neostavíte?  A  budete-li 
co  za  to  trpěti,  hádajte?  Vámť  se  nezdá,  ale  shledáte,  žeť  vám  to  tak 
nesplyne."  (6*^).  Ženypyšné  „zbauří  se  na  kněze,  který  proti  tomu 
(pýše)  mluví;  u  prý:  ,Nevěrní  popi,  coť  oni  tu  mluví?  Zdali  nevíme,  jak 
máme  choditi?'"  (167*). 

Pro  pravdu  se  lid  hněvá  a  hledí  vždy  kněze 
„v  n  ě  č  e  m  popadnuti  a  potom  obžalovati"  (327^) ; 
děje  se  to  netoliko  v  městech,  ale  i  na  venkově:  „..  tento 
lid  již  tak  ďábel  zmíždil,  že  těžko  se  jim  již  kněz  slíbí  po  městech. 
Ó  řídko!  13a  i  sedlákuom.  Jednet  kněz  bude  mluviti  pravdu  a  jim 
mluviti  proti  hříchuom  a  neřáduom,  uzříš,  aniť  hned  hledí  zmazati, 
v  nětčem  popadnuti  a  potom  obžalovati."  (327*-^).  „Tak  máš  do  tohoto 
mnohého  lidu,  že  kněz  bude  užitečné  věci  kázati,  mluviti,  trestati  pro 


105 

jich  spasení,  a  oni  biulau  hleděti,  aby  jej  v  něčem  popadli  a  obžalo- 
vali. Ba,  o  hrdlo  by  rádi  mnohokrát  také  připravili,  kudy  by  jediné 
mohli.  A  toto  mnoho  bývá,  zeť  jediné  kázání  druzí  proto  poslouchají, 
aby  kněze  v  něčem  popadli.  A  to  jest  povaha  těch  lidí  zlých, 
jimiž  ďábel  k  tomu  hýbá  a  popauzí  .  .  .  .;  a  jedneí  se  knězi  udá  tak  co 
říci,  aut  tak  druhdy  nemíní :  a  oniť  i  hned  hledí  uloviti.  A,  ďáblovi  lidé  ! 
Přičinit,  neboj  se,  třikrát  více  .  .  .  !"  (372*).  R.  uvádí  smutný  pří  klad 
takovéhojednání:  „  Jako  to  bývalo  za  M.  J  a  n  a  H  u  s  i  svaté  paměti, 
že  s  Malé  Strany  posílali,  aby  po  něm  psali,  a  hledíce,  zda  by  jej  mohli  v  čem 
polapiti  a  obžalovati.  A  Mistr  Jan  Hus  říkal,  když  takového  co 
kázal:  , Napiš  to,  Sysle,  napiš  to,  Poláku,  a  hleďte,  abyste  právě  psali!' 
Takt  se  jest  dalo  i  ještě  se  děje,  že  kněz  dobrým  úmyslem  bude 
kázati,  a  oniť  hledí  zle  obrátiti".  (SSO'').  Ani  kletby  nejsou 
platný,  ani  veřejné  jmenování  hříšníků  na  kázání; 
„Ale  mnedle  nyní,  když  by  kněz  někoho  několikrát  trestal,  a  on  ne- 
chtěl polepšiti,  a  kněz  vynesl  naň  (t.  kletbu),  hádaj,  měl-li  by  co  proto 
kněz  činiti?  Ale  by  sezbauřili:  ,A,  a,  zpověď  pronáší,  a,  takový  pop 
nešťastný!'  Kdyby  koho  na  kázání  jmenoval  pro  neřády,  hádaj,  vztěka- 
la-li  by  se  bídná,  hanebná  duše ! ?  ,A,  a,  haní  dobré  pány,  nečistý  pop!' 
Ba,  psuom  by  povrhli  .  .  .  ."  (311^).  Jiní  sejdouce  se  naříkali  by: 
„,0,  milá  kmošičko,  líto  mi  tebe!  Nešťastní  popi  krvautaí,  co  oni  mají 
dobré  lidi  haněti?'  Jako  já  jednu  chvíli  v  puostě  byl  jsem  provolal 
nějaké  kmotry.  Ó  co  jest  bylo  nesnáze,  psoty,  bídy,  všemohaucí 
Bože!"  (322^). 

Ale  vina  této  nevámosti  nespočívá  jen  na  lidu^  ale  také  na 
knězích  samých,  neboť  mnozí  kněží  nejsou  učiteli,  rádci  a  vycho- 
vateli lidu,  ale  utonuli  právě  tak  jako  ostatní  lid  v  přívalu  hříchů, 
libujíce  si  ve  věcech  pozemských  a  nedbajíce  úřadu  Bohem  jim 
svěřeného.  I  není  divu,  že  lid  mravné  neprospívá, 
když  vidí,  že  kněží  nepředcházejí  dobrým  pří- 
kladem. R.  vidí,  že  společnost  skládající  se  ze  špatných  kněží  jest 
špatným  vzorem  křesťanského  života,  a  že  také  úpadek  lidu  plyne 
zvláště  z  úpadku  kněžstva.^^)  R.  často  o  tom  vykládal  a  kázal, 
jak  uvidíme  na  dokladech  z  postili  y,  ajak  to  dosvědčují 
bratří  čeští.  Na  př.  bratr  Jafet  podává  v  Hlase  strážného  výňatek 
z  kázání,  které  měl  R.  r.  1441  na  sněme  u  Hory:  „(')  kněží,  kterak 
vy  zle  stojíte  bez  řádu  a  kázně!  .  .  ."'');  v  5.  psaní  bratří  R-ovi 
r.  1463:  „Jakož's  i  ty,  mistře,  k  témuž  vykládal  z  zjevení  knih  a  na 

'  30)  Srovnej  ČČM.  1 884,  str.  38.-39. 

3^)  VÍ25  ČČM.  1884,  str.  44.— i5. 


106 

kázání  si  mluvil,  že  papež  se  všemi  kuěžími;  kteříž  'nenásledují 
P.  Krista  v  skutcích  dobrých  a  v  cnostném  životě,  jsúť  ta  nevěstka 
a  sedíť  na  šelmě;"  '^'^)  nebo  ve  spise  bratra  Řehoře  o  dobrých  a  zlých 
knězích  čteme:  „A  zlých  kněží  množství  jest,  ano  Rokycana  řieká: 
že  řídký  kněz,  aby  nebyl  poražen  hřiechem  smrtedlným  neb  svato- 
kupectvím,  jenž  jest  kacířství."  •-■*)  A  jakéjsoupříčiny,  že  kněží 
nemohou  prospěti  lidem?  Ve  studii  P.  J.  Šafaříka  o  Petru 
Chelčickém  v  ČČM.  1874  str.  103.  jest  vloženo  „psaní  Mr.  Jana 
z  Rokycan  Petrovi  Chelčickému  z  doby  1453—1457"  (v  Arch.  Bratr.  II. 
f.  224—227,  u  výtahu),  které  uvádí  „čtveru  příčinu,  proč  kněží  ne- 
mohau  prospěti  lidem" :  1.  „neb  sau  pošli  ze  zlého  kořene"  .  .  .  , 
2.  „že  sau  se  v  ten  úřad  křivě  vmluvili  a  kaupili  od  svatoproda- 
vačův"  .  .  '  ,  3.  „neb  zle  a  falešně  učí,  jinač  než  Kristus  s  svými 
učedlníky  učil"  .  .  .  ,  4.  „zlý  a  nepříkladný  život  jich"  .  .  . 
„A  protož  každý  křesťan  věrný  takových  falešných  a  nepříkladných 
učitelů  varovati  se  má  .  .  ."  '^^j 

Podobně  R.  soudí  o  knězích  v  postille:  mnozí  kněží 
nejsou  vyvolenci  Kristovi,  nedosahují  řádným  způsobem  svých  úřadův, 
učí  jinak  než  Kristus  učil  a  pro  svůj  hříšný  život  jsou  špatným 
vzorem  křesťanům.  Jest  nedostatek  dobrých  kněží^  aztoho  Rokycanovi 
plyne  nutně  nedostatek  dobrých  křesťanů:  „Takť  bývá,  že 
pro  nedostatek  dobrých  kněží,  když  se  jich  nedostává,  že  mnoho  lidí  na 
dušech  svých  hyne  .  .  ."  (104*).  Lid  by  se  měl  aspoň  o  to  sta- 
rati, aby  měl  dobré  kněží,  ale  neděje  se  tak:  „O  jak  málo 
lidé  stojí  o  dobré  kněží,  nébrž  v  mrzkost,  v  nenávist  mají,  kdož  jim 
pravdu  praví.  A  běda  bude!  Jak  ty,  babo,  peniez  neb  zlatý  dobře 
ohledáš,  aby  se  neoklamala  1  Ba  nakausneť  jej,  neunú-liť  jinak.  Ale 
komuť  má  své  duše  svěřiti,  nic  se  na  to  neptá,  leda  kněz  byl,  aniž 
se  bojí,  aby  o  duši  zklamán(a)  nebyl(a)  (?)  Byť  doch  v  komži  oblékl ,  téžť 
by  se  jemu  tento  lid  zpovídal  jako  jinému."  (18 i*). 

Lid  řídí  se  obyčejně  příkladem  kněst  špatných,  kteří 
lidu  všelijak  lichotí  a  tím  přízeň  jeho  si  získávají. 
R.  nazývá  je  „falešnými  proroky"  (246%  272%  274%  336*  atd.), 
„pokrytými  z  á  k  o  n  n  í  k  y "  (335^,  336"),  „úhlavními  nepřáteli 
Božími,  jeho  pravdy,  čtení  svatého,  zrádci  spasení  lidského"  (283^), 


"»)  Viz   COM.  1884,  str.  47. 

=^3)  Viz  ČČM.  1884,  str.  47. 

^^)  Goll  však  míní,  že  je  íd  spíše  list  od  ClielČického  Rokycanovi  daný,  proto 
také,  že  jest  podobného  směru  a  rázu  jako  Chelčickélio  Replika  Rokycanovi- 
(V.  ČČM.  1881,  str.  17.) 


107 

jimiž  „náramně  ďábel  lidi  klame  a  zavodí,  jejich  Ižmi"  (336*j,  ale 
zaslepený  lid  se  jich  nevař u je,  naopak  následuje  jich, 
protože  „lehce  ukazují  království  Boží":  „Ale  my,  mnoho -li 
se  o  to  staráme,  abychom  se  jich  mohli  vystříci?  Groš  nebo  zlatý 
dobře  bychom  ohledali,  aby  nebyl  falešný  .  .  .;  ještě  spíše  zlosyna 
k  sobě  přivinem,  kněze  svuodce,  rutíana,  protivníka,  kuběnáře  neb 
svatokupce,  když  nám  jedno  lehce  království  Boží  ukazuje,  nežli  do- 
brého." (272^  pod.  283'^  a  j.)  R.  užil  ostrého  přirovnání:  „A  lid 
tento  má  se  právě  jako  kráva  nebo  vuol.  Kdyby  kdo  přišel  k  krávě 
i  řekl:  , Krávo,  hyn,  onenno  řezník  přišel  a  má  tě  zabiti!',  nic  by 
kráva  toho  nedbala,  byť  se  ho  varovala  než  jako  jiného  člověka,  aniž 
by  co  řekla:  Tak  právě  tento  lid  slepý  a  zhovadilý.  Co  se  jemu  uka- 
zuje na  jich  vrahy,  na  falešné  proroky!  Nic  toho  nedbá,  všadyť  jest 
jim  rovno."  (274^). 

Špatní  kněží  uchýlivše  se  od  zákona  Božího  neká- 
rají  lidí  z  hříchů,  ba  ještě  „bídníci  i  lidem  hříchy 
oblehčují"  omlouvajíce  je  slovy:  „Co  škodí  panně  u  věnci  cho- 
diti?", aneb:  „Musí  mladí  lidé  veselí  býti,  co  tanec  škodí?"  (180*), 
a  jinými  omluvami  nebrání  lidem  hřešiti.  Nekárají  neřádů,  ham- 
pýsů,  cizoložství,  nevěstek,  tanců,  her  v  kostky,  obžerství,  opilství 
a  jiných  zjevných  hříchů  proti  Bohu  (180*—*',  243'',  327* 
atd.),  ačkoli  jsou  oprávněni  i  kletby  vynášeti  nad  lidmi, 
kteří  se  dopouštějí  smrtelných  hříchů  (243'');  ale  „kdyby 
knězi  desátku  nedal  a  neb  knězi  nalál,  an  by  druhdy  hoden  byl,  aby 
mu  i  políček  dal,  tuť  by  klel  hase  svíce.  Ale  pro  hříchy  smrtedlné, 
tuť  slova  neřkau,  mlčí.  Ba,  ještěť  se  zasměje  nejeden  bídník  svato- 
kupecký,  oblehčí."  (243^).  Ani  v  neděli  nekárají  hříchů:  „Ba, 
ti  mniši  a  kněží  polízači  přijdúť  ne  jednu,  ano  v  kostky  hrají,  ožerau 
se  ožralci,  opilci.  A  oni:  ,Nuže,  račtež  pomoci  ve  jméno  svatého 
Filipa!  Ať  vám  zdaří  Bůh,  Matka  Boží!  Nu,  pomoztež,  a  zdaří  vám!' 
To-li  jest  pastýřství?  Ješto  by  měli  říci:  ,Nechte  toho,  neděleť  jest 
svatá,  jděte  na  službu  Boží!^-*  (180*).  Špatní  pastýři  tito  „vidí 
vlka,  an  se  bére,  nechají,  nehájí,  neb  sau  nájemníci,  není  jim  do  ovcí. 
Vidí,  ano  ten  vlk,  ďábel,  duše  lapá,  nic  oni  toho  nedbají."  (180*). 
I  přirovnává  je  R.  ke  krkavcům:  „Mají  se  právě  jako  ony  koby 
a  neb  krkavcové.  Ti  když  vidí,  ano  koně  těžce  táhnu  u  voze,  byť  pak 
i  v  bahně  zvázli,  nic  oni  toho  nedbají  ani  se  starají  o  vobrok  kusá.  Ale 
kdyžf  kuoň  amře,  tuť  se  teprve  sletí,  zberau.  A  tu  tepru  kvačí,  krkají 
ráchy-váchy  na  mrše:  Takéž  oni  nic  nedbají,  že  jsau  lidé  zle  živi, 
Boží  přikázání  zjevně  přestupují,  nic  oni  sobě  o  to  nestesknd.  Co  vidí 

Jubilejních  spisů  č.  XH.  8 


108 

po  voněch  městech  hanípýsuov,  tancův,  neřádův^  her^  zlých  žen! 
Mnedle,  mnoho-li  káží,  volají,  mnoho-li  se  na  to  uplácí?  A  dějí-lif 
kdy  co,  ale  slabě.  Právě  jako  onen  věžník  starý,  když  blachne  jednu: 
hav!,  a  jednéť  mu  vrže  kus  chleba,  a  neb  taléř,  hnedť  nechá:  takéž 
oni,  kdyžť  mají  dobré  bydlo  a  palec  jim  podmaže,  hnedť  vše 
oblehcí  .  .  ."  (ISO^-t*). 

Od  takových  kněží  nemohou  ovšem  lidé  očekávati, 
že  by  je  vedli  k  spasení:  „Toto  kněžstvo  leckams  jinam  lid  vede^ 
ono  onam,  ono  onam"  (299^);  „nynější  mnozí  kazatelé  leckams  jinam 
ukazují,  než  k  zákonu  božímu,  ledakdes  jinde  hledají  spasení  .  .  ." 
atd.  (304*),    a  tak   zavádějí    lid    od    Boha. 

A  lid  jim  věřif  neboť  dovedou  napínati  obrazotvornost  lidskou 
různými  vymyšlenými  věcmi^  všelikými  „hásnémí^^  nejistými  divy  atp. 
Vedou  lid  „k  lecjakýms  bobonkuom  nejistým  a  zákon  Boží  kdes 
v  kautě"  (75*);  „lecjakés  jim  básně  pravili  a  praví  a  zákona  Božího 
nechají"  (144*;  pod.  178%  335^,  339*).  „Máš  do  těch  zákonníkuov 
pokrytých,  že  sester  au  vě  cí  lidi  svodí:  jedno  lží,  druhé  uměním, 
třetí  divy,  jakož  to  bylo  za  onoho  Kapistrána,  čtvrté  náboženstvím 
pokry tým j  pošmurným,  páté  sliby,  aniť:  ,A,  a,  jedno  buď  s  námi  a  do- 
pomuožemeť  tohoto  a  tohoto  a  budeš  zveleben!'  A  šesté  hrozbau,  aniť: 
,A,  Si,  musíte  do  pekla,  však  ste  odřezanci  a  vypadlí  z  poslušenství, 
nejste  v  církvi  svaté,  jste  v  klatbě!',  —  žeť  toho  našplecbají!  .  .**  (335^). 

Tím  vším  mohou  špatní  kněží  lid  snadno  sváděti, 
pj'otože  tento  oddává  se  ve  svépovérčivostirád  různým 
zevnějším  ceremoniím,  „zevnitřním  svátostem",  jimiž 
se  dá  snadno  uloviti.  Byla  o  tom  již  všeobecná  zmínka  v  I.  části; 
zde  to  doplníme  zvláštními  doklady  o  tom,  čím  špatní  kněší  hlavně  ze 
ziskuchtivosti  lid  h  sobě  vábí  a  od  pravé  víry  svádějí)  jsou  to: 

1.  odpustky ^^) '.  „odpustci",  k  nimž  lidé  běží  ne  Ibajíce  zákona 
božího  a  přikázání  jeho  (102*,  117*,  120*,  144*,  246*,  274*  a  t.  d.). 
,A  ted  .  .  .  nám  kněží  lháři  něco  selži  a  povědí  lehkého,  kde  bychom 
snadně  odpuštění  hříchuov  mohli  vzíti:  abychom  mše  zakaupili 
a  vigiljí  a  pokropili  se.  Ale  vzíti  svůj  kříž,  zapříti  sebe,  nepřátely 
milovati,  —  tomu  hřbet  obrátíme!"  (299'').  „Kněží  lháři  lehce  spasení 
ukáží:  ,Tuto  máme  toliko  odpustkuov,  tuto  toliko.  Tuto  když  políbíš 
a  tuto  vložíš,  budeš  hříchuov  prázden.'  A  Ježíše  nedbají,  auo  v  něm 


'^)  „Odpustky  byly  v  neblahé  paměti  od  událostí  r.  1412,  kterými  z  nich 
byly  vzaly  vlastní  počátek  domácí  nepokoje  pro  náboženství.  Strana  pod  obojí 
neuznávala  žádného  prospěchu  z  nich  a  duchovní  neschvalovali  jich  lidu."  Tomek, 
Děj.  Pr.  IX.  173.— 174. 


109 

celé  dostatečné  spasení"  (336*^);  „onino  svatokupci,  kněží  lakomí,  po- 
chlební, lehce  lidem  tu  cestu  ukazují:  ,Ono,  tuto  máš  odpustky  ve- 
liké, atedl  kaupíš  svíci,  ajáť  budu  mši  slaužiti  za  tvé  hříchy,  a  ty 
také  tu  bud,  a  budeš  oferovati,  aby  toho  byl  účasten  !  (t.  odpuštění 
hříchů)'."  (374*).  R.  zmiňuje  se  též  o  listech  ,,na  odpuštění  Uíchuov^^ 
vydávaných  ,^od  biskupuoi\  na  zbaveni  muk^',  (120*). 

2. pouti:  25%  102%  117%  144*.  „Prý:  ,Tuto  na  paut  půjdeš!', 
a  bůh  praví:  ,Když  se  modlíš,  vejdi  v  skrýš,  uzavíraj  se!'  Tožť  od- 
porné; a  kdo  by  to  vypravil,  co  toho  bývá!?"  (275*).  „Lidem  mílo 
ondy  v  letě  se  projíti:  ono  k  svatému  Prokopu,  ono  na  Vyše- 
hrad, ono  k  šlojéři  nejistému:  ,A,  projdúc  se,  tím  lépe  pojíme!' 
Tak  máš  do  tohoto  lidu!"  (372»>). 

3.  svěcení  různých  věcí,  na  př.  „mazanců"  (102%  180^,  327^), 
„jehnědů"  (kočiček)  (102*).  A  zvláště  nejhorší  lidé  chtí 
míti  všecko  svěcené:  „A  toho  jsem  mnoho  shledával,  že  ti  naj- 
nešlechetnéjší  lidé  najvíc  o  to  stojí,  aby  měli  všecko  svěcené.  Kdyby 
oni  neměli  o  velice  noci  mazancuov  svěcených,  však  by  oni  nemněli, 
by  veliká  noc  byla."  (327''). 

4.  kropení  svěcenou  vodou:  102%  144%  180^;  „falešní  proroci 
ukazují  lidem  spasení  .  .  .  ono  ve  kbele,  ono  v  kropáči  .  .  ."  (246*; 
pod,  272^  400*). 

5.  líbání^  na  př.  kříže,  ostatků  svatých  atp. :  102%  117% 
144%  180\  246*,  272%  283%  400*  atd. 

6*.  obrazy  a  ostatky  svatých:  „Jako  to  po  hříchu  činí  mnozí 
kněží  a  mniši  pochlební ci"  (t.  j.  že  neobracejí  zření  lidu  „k  živému 
Bohu",  ale  „k  obrazuom  mrtvým")  (211^).  „Opět  ješto  těmito 
svátostmi,  kostmi  svatých,  loví,  vystavujíce  je  ven.  To  Innocen- 
tius  papež  ustanovil,  aby  ty  svátosti  nebyly  vykládány,  aby  k  nim 
lidé  zření  neměli,  aby  naj větší  zření  bylo  ku  Pánu  Ježíšovi  a  k  jeho 
drahému  tělu.  A  toto,  nechajíce  těla  Božího,  hynžt  běží  k  šlojéři!  A  lid 
slepý,  háknový,  opuštěný  od  Pána  Boha,  falešnými  proroky  svedený 
obrátí  tělu  Božímu  hřbet.  A  Innocentius  rozkázal,  aby  ty  svátosti 
(t.  ostatky)  v  truhlách  na  místech  poctivých  byly  chovány,  a  nikoli 
ven  aby  nebyly  vykládány  .  .  .  Kéž  oni  to  drží,  papeže  Innocentia 
ustanovení!?  Ano,  drží,  co  se  jim  líbí." 

7.  Jalešné  posty,''  ,,vymyslené  modlitby  a  pokáni"" ,  almušny 
atd.,  „skutkové  pěkní,  ješto  se  zdají  dobří,  .  .  .  ješto  tím  vším;(kněží) 
loví".  (273*).  „Onen  sobě  vymyslí  modliteb,  ono  postuov,  onen  masa 
nejísti,  onen  jiné,  onen  jiné,  a  zákonu  Božímu  se  zjevně  protiví,  jeho  drahé 
krvi.  A  lid  slepý,  ten  to  chválí.  Voprý:  ,Řídkoť  kdy  maso  jedí!^  ..  ." 


110 

(304*).  „Kněz  vymyslí  pokání,  aby  teď  tolik  modliteb  říkal,  šest 
pátkův  se  sušil,  ono,  ono  —  toť  jest  vymyšlené  pokání"  (326*);  o  po- 
pelci 102^ 

Všemi  takovými  i  jinými  věcmi  knéží  loví  lid,  aby 
za  to  brali  peníze.  (O  oférách,  o  kupčení  se  svátostmi,  mšemi 
atd.  viz  níže  při  úvaze  o  lakotě  kněžstva.)  A  lidé  jsou  jim  na- 
kloněni. Uvádím  jeden  doklad  souvislý: 

„A  lidé  k  nim  příchylni  lezau  jako  slepí,  mnějíce,  že  tudy  na- 
budau  spasení  .  .  .  Ba^  budeť  kněz,  pastýř  neřádný,  opilec,  ožralec, 
krčemník,  kuběnář ;  kdyžt  jim  jediné  ty  zevnitřní  věci  vede,  mazance 
světí,  kropí,  líbání  dává,  jižť  jest  vše  dobrého  dosti,  jižť  se  tento  lid 
na  jiné  neohlédne,  cožť  jest  pilnějšího  a  podstatného  k  spasení,  než 
chváléf  jej,  uzříš;  a  pánť,  poddací:  ,Ó,  máme  dobrého  kněze,  všeckyť 
řády  vede  !^  A  bude  zlý,  nešlechetný,  spasení  nic  nedbá  lidského,  leda 
on  měl  hrdlo  plno.  A  kněz  zase,  anť  chválí  pána:  ,0,  mámť  dobrého 
pána,  všeckyť  řády  kostelní  miluje,  desátku  mi  žádného  nezadrží,  ba 
velmiť  jest  ctný  a  šlechetný  pán!'  Au  bude  rufián,  cizoložník,  smilník, 
lajce,  lakomec,  laupežník,  zloděj,  dráč  své  chudiny;  a  kněz  chválí 
pána   a   pán   kněze;  tak   oba   zlá  a   nešlechetná  budau  .  .  ."  (ISO**). 

Valná  část  duchovenstva  jest  hříšně  zlva\  pýcha,  lakomství  a  jiné 
hříchy  smrtelné  vládnou  mezi  kněžími,  kteří  prý  nejsou  „pastýři"  lidu, 
ale  „ožralci,  opilci,  kuběnáři,  lotři,  lakomí  svatokupci,  .  .  .  ješto  jediné 
svého  zisku  hledí,  ale  De  spaseni  lidského."  (178^).  „Nejsau  pastýři, 
ale  nájemníci,  ješto  jedné  proto  hledí  pastýřství,  aby  zaháleli,  dobré 
bydlo  měli,  ctěni  od  lidí  byli  a  lehce  se  živili."  (179^).  „Kde  pýcha 
větší  než  na  těch  šarlatnících,  kdež  lakomství  všeho  plno  i  kubě- 
nářství?"  (240*).  Sami  hřeší,  ale  nazvou  kacířem  toho,  kdo 
s  nimi  nehřeší:  „.  ..  když  se  kdo  mezi  ně  přihodí,  ani  tancují 
a  neb  jiné  neřády  vedau,  a  nebude  s  nimi  toho  vésti,  u  prý:  ,Na  mau 
víru,  kacíř!'  A  potom  saudí,  že  jest  kacíř,  že  hřešiti  nechce."  (283^). 

Pýchu  kněžskou  R.  kára  slovy:  „Tut  se  porazí  naše  pýcha 
kněžská  (t.  j.  když  si  připomeneme  slov  Kristových:  „Kdo  z  vás 
bude  mne  trestati  z  hříchu?"),  ješto  nechceme  ne  jednií  od  lejkův 
trestáni  býti"  (HO''  — 141*);  pýcha  vede  knéží  často  k  opo- 
vrhování chudinou:  „My  knéží  nejednán  a  mniši  budau  pochlebo- 
vati a  lahoditi  lidem  mocným,  urozeným,  a  na  člověka  chudého,  se- 
dláčka, jako  s  patra  se  utrhne.".  (141*). 

Nejvíce  však  rozmohlo  se  mezi  k  n  ě  ž  s  t  v  e  m  ZaA•o/>i5^^'í : 

„.  .  .  těchto  lakomcův,  svatokupcův  hromadu  najdeš,  ješto  pro 
svůj   užitek    lidem    lehce    spasení    ukáží   leckdes,  ješto  jest  ho  nikdy 


111 

tu  Pán  Ježíš  nezaložil:  ,Ono  tuto  vložíš,  onde  políbíš,  tuto  mši  za- 
prosíš,  tamto  půjdeš  !',  —  aby  sobě  měšec  nahnali"  (104^);  „bude  žák 
chudý  s  kapsu  běhati  a  jednéť  pleše  dosáhne,  uzříš,  anť  hmatá,  anť 
hromaždí.  Oh,  byť  těmto  biskupuom,  prelatuom  velikým  vězala  v  žá- 
dosti ta  radost  nebeská  právě,  nikdyť  by  oni  tak  nehleděli  té  chvály 
světa  tohoto,  ani  zboží  tělesného  .  .  .!"  (193*). 

Lakomství  zavedlo  kněží  ve  svatoJcupectvi:  „To  bídné 
lakomství  náramně  jest  kněží  porazilo  a  z  toho  jest  je  uvedlo  v  hřích 
kacířský,  v  svatokupectví ;  a  v  tom  se  oni  nikoli  poznati  nemohau, 
tak  jsau  oslepeni."  (239^).  Všecko  kupují  a  prodávají,  „kde  jedné 
mohau  co  utržiti,"  i  místa  v  kostele.  (273^j. 

SvatoJcupectvi  jejich  jeví   se: 

1.  v  kupčení  se  svátostmi:  kněží  dají  si  platiti  „ode  křtu,  od  svá- 
tosti oleje  svatého"  (179^);  „lidé  kupujíce  je  (svátosti)  a  kněží  pro- 
dávajíce obracují  hřích  v  ctnost  a  ctnost  v  hřích  .  .  ."  (210^);  „berau 
ode  křtu,  od  biřmování,  od  zpovědi,  od  oleje  svatého,  ...  vše  zpe- 
něží a  do  tobolky  vženau."  (239^).  „Duchem  svatým  ustaveno,  že 
nemá  bráno  býti  od  svátostí.  Neb  dí  Duch  svatý:  , Darmo  jste  vzali, 
darmo  dajte!^  A  doktorové  téměř  všichni  mluví,  že  jest  první  ka- 
cířství svatokupectví.  I  svodí  (kněží)  Duchem  svatým  od  Ducha  sva- 
tého." (246*"^).  „(Falešní  proroci)  .  .  .  vším  loví,  od  svátostí  berau  .  .  . 
A  máme  napsáno  in  statutis  provincialibus:  Arnošt,  první  arcibiskup 
pražský,  ustavil,  který  by  kněz  byl  v  tom  shledán,  aby  do  věčného 
žaláře  byl  vsazen,  kdož  by  od  svátostí  bral."  (283*).  „A  když  je 
(svátosti)  kněží  prodávají  a  lidé  kupují,  náramně  Boha  hněvají  těžkým, 
kacířským  hříchem.  A  vypéřeť  je  Bůh  a  vymece  z  svého  chrámu  na 
věky  ...  Od  toho  Šimona  tito  Šimoněnci,  svatokupci,  jméno  mají  .  .  . 
Milý  Bože,  račiž  ty  kupce  a  prodavače  z  nás  vymítati,  z  našich 
chrámův,  z  srdce  našeho  .  .  . !  A,  milý  Bože,  co  jest  těch  kupcuov 
a  prodavačův  v  nynějších  našich  chrámích  křesťanských,  ješto  vším 
na  pořád  kupčí  1  A  dí-li  kdo  co  proti  tomu,  uzříš,  kterakť  se  Antikrist 
zbauří!"  (286*-^). 

2.  v  platech  za  mše ;  kněz  praví :  „Buduť  já  slaužiti  třidceti  mší, 
ač  mi  dáš,  a  budeš  muk  a  hříchuov  prázden  1"  (180*;  pod.  117*,  144*, 
202*,  210^  342^  atd.).  Také  zádušní  služby  Boží  slouží  kněží 
jen  proto,  aby  peněz  nahnali:  „Kdyžť  kdo  umře,  tuť  se  sletí  jako 
koby,  tepruvť:  ,rekviem,  rekviem,  rachy,  váchy,'  leda  jedně  ku- 
chyně jich  tučnější  byla.  Takt  jest  to  po  hříchu  na  oko  viděti . . ."  (180'^). 
To  činí  i  v  neděli,  ačkoli  je  to  zakázáno:  „Uzříš,  aniť  v  ne- 
děli služby  činí,  mše  zádušní,  ješto  jest  to  zapovědíno  a  v  ,Decretale' 


112 

napsáno  a  ustanoveno,  aby  toho  v  neděli  nebylo,  ani  ještě  v  ten 
svátek  triům  Lectionum.  Nebo  nemá  nedělní  služba  Boží  této  po- 
staupiti.  A  oni  nechajíce  služby  nedělní  i  svaté  Trojice,  nuž:  ,r  e- 
kviem,  rekviem!,'  aby  ofér  nahnali,  jenž  já  toho  nehyzdím,  kdyby 
to  řádně  vedli,  z  milosti  a  lásky,  nekupčíce,  neprodávajíce  .  .."  (342^)- 

3.  v  platech  za  „vigilie'' :  202%  239*^  atd. 

4.  v  platech  za  odpustky :  „  ...  po  hříchu  nynější  kněžstvo  nevede 
lidu  k  tomu,  aby  činili  vuoli  Boží,  ale  víceje  vedau  k  odpustkuom, 
k  uofěrám,  aby  sobě  nahnali ..."  (74^');  n^a  i  odpustkuovť  dobudau, 
aby  lid  k  sobě  obrátili  a  ofér  nahnali .  .  .  Oni  málo  dadúc  více  žádají 
vzíti".  (274^). 

5.  v  platech  za  oddavky.  239^. 

6.  v  platech  za  pohřby:  239*^. 

7.  v  platech  za  různá  svěceni,  na  př.  za  „svěcení  mazanců" 
(179^)  atd. 

Zkrátka  kněží  vše,  čím  přisluhují,  hledí  také 
zpeněžiti,  aby  co  možná  nejvíce  „ofér"  získali;  oféry 
musí  jim  všichni  dávati  nejméně  třikrát  do  roka:  „ješto 
oni  žádného  nenechají,  aby  ho  neutrhli  hospodáře  ani  otroka,  musíť 
jim  všichni  najméně  třikrát  do  roka  oféru  dávati.  Ba,  od  oddávání, 
všeť  zpeněží;  desátek  jim  dajte,  nechcete-li  v  klatbě  býti!  An  nebo- 
žátko  nebude  míti,  a  vždy  knězi  daj!"  (239'').  R.  mluví  též  proti 
způsobu,  j  akým  oféry  se  dávají:  „Než  pak  z  té  řeči,  jako  dí 
čtení  svaté :  ,Obětuješ-li  dar  svůj  k  oltáři  etc.^  kněží  lakomí,  svato- 
kupečtí  berau  sobě  řkaiic:  ,Hle,  zeť  má  oferováno  býti!'  U,  však  nedí: 
na  oltáři,  alek  oltáři!  A  oni  pak  se  vším  na  oltář.  Ano  jsau  na  to  ka- 
nónové a  decretum,  že  ženy  nemají  tu  blízko  k  oltáři  přistúpati  ; 
a  to  ženy   mladé,    přípravné,    pyšné,    hrdé  tam  ruce  ztáhají  na  oltář 

s  frýžemi  perlovými,    čistými.     A  kněz  mladý   stojí  ruce   klada 

Takť  jest  ďábel  mnohé  kněží  oslepil,  že  oni  lecos  sobě  vezmauc  z  řečí 
Božích  i  klamají  lid  o  jich  duše.  Nebo  když  jest  Pán  Ježíš  tu  řeč 
mluvil:  ,Obětuješ-li  dar  tvůj  k  oltáři',  však  tehdáž  nižádný  jest  ne- 
býval při  oběti,  když  jsau  obětovali,  než  sám  biskup,  a  lid  veškeren 
vně  stál.  A  toto  všichni  se  tam  trau  k  oltáři  beze  všeho  studu  I"  (2G5*-**). 

Za  peníze  zapisují  kněží  lidi  do  svých  knih:  „ Mniši 
a  kněží  lakomí:  ,A,  a,  daj  toto  a  budeš  míti  véčnii  památku!  Ba, 
jestližeť  tebe  neuchová  Buoh,  v  p  í  š  e m  t  ě  v  n  a  š  e  knihy!'  Ba,  jestliže 
jsi  v  uony  knihy  věčného  života  vepsán,  nechť  tebe  žádný  po  smrti 
nezpomene,  dobřeť  jest  tvá  věc;  pak-li  nejsi,  ba  byť  všichni  kněží 
a  mniši  po  všem  světě  tě  psali  v  své  knihy,  toběť  to  nic  plátno  není. 


1 


113 

Mnedle^  však  vídáte,  když  tum  sedlák  na  poli  seje,  že  vždycky  před 
se  meče,  ne  za  se.  Téžť  jest  rovně  ty  paměti  po  smrti  činiti,  jakoby 
rozsívajíce  i  tam  za  se  metal;  velmi  sau  ty  paměti  nebezpečné,  na 
ně  zpoléhati."  (342^-343*). 

Kněží,    kteří    tak    lid    svádějí    a  loví    k    vlastnímu 
užitku,  nazývá  R.  pokrytci  a  pochlehníky .  „Kněz,  mnich,  nešlechetný 
pochlebník,  polízač,  pravdy  nepoví,  než  pochlebí,  polahodí;  u  prý:  ,Však 
to  na  vaši  milost  sluší!     A,coť  to  škodí?,  musit  mladí  veselí  býtil;  žeť 
potancují?  Coť  to  škodí  panně  věnec,  ano  to  jich  koruna!  ?'    Umějíf 
to  oni  velmi  dobře,    kdo  by  to  vypravil!?"  (3-26*);    „  .  •  .  pochlebují 
lidem  pěknau  řečí,  chodí  jako  ochechule,  sladce  zpívají,  lehce  nebeské 
království  ukazují ..."  (342*-^).  Jejich  pobožnost  jest  při  tom  jen  zdánlivá^ 
jest  to  „nábosenstvi  pokryté,  pošmúrné^^  (335^),  které  jeví  se  v  tom,  že 
kněží  často  „hodiny  říkají",  „mniši  kápi  vezmau,  ....  bosi  taulají  se, 
před  ženami  nohy  obalují"  {26i^);  „mravové"  jejich  jsau  „pěkní  pošmurní; 
nábožníse  zdají  lidu,    ono  masa  nejésti,  ono  se  postiti  .  .  .  Anif 
i  v  noci  zezvoní  na  hodiny,  ač  vědí,  že  žádný  k  nim  nepřijde,  ale  aby  o  jich 
modlitba  ch  lidé  zvěděli,  a  tudy  aby  k  sobě  lidi  obrátili  a  nahnali  sobě". 
(273*).  Tedy  i  modlitby  jejich  jsou  neplatný,  neboť  jen  na 
oko  mnoho  se  modlí,    aby    se  zdálo,  že  jsou  zbožní:    „... 
kněží,  když  hodiny  říkají  a  mše  slouží,  již  oni  v  tom  své  spasení 
kladau  ;  a  tuť,  u  prý:  ,Dominus  vobiscum!',  a  mní,  že  jest  již  něco.  Ano 
onenno  v  kautě  někde  mlčí  a  lépe  se  pomodlí  než  on  křiče  ...  A  při  tom 
se  ihned  svelíčejí  a  za  lepší  mají,  že  hodiny  říkají.  A  ty  hodiny  jediné 
vr,  vr,  vr,  leda  bylo.  A  však  prý:  ,Babo,  co  ty  chceš  tak  často  k  tělu 
Božímu?,  však  neumíš  hodin  říkati,  jako  my,  kněží  !^  Ano  její  modlitba 
ne  jednán  vzácnějí  před  Bohem,   než  by  kněz  těch  padesát  žaltářuov 
vyříkal.  Mniši  též  také,  že  oni  hodiny  zpívají  a  v  kápi  chodí,  a  tudy 
vdovské,  lidské  statky  vytantují  svau  pošmurností,  a  v  tom  se  zvelí- 
čejí,    žádný  jich  netresci!     Jeptišky   také  v  svůj   vejl    a  v  hodiny 
daufají.    Beky  ně  také,  že  teď  světa  nechaly,  a  neb  že  onano  pannu 
zuostala,  v  tom  se  zvelíčejí,  zalíbí,  marná  chlúba  je  nadýmá,  že  žádný 
jim  slova  neříkaj!  Pakli  díš,  neopleveš  se!"  (291'*). 

Také  k  úctěkPanně  Marii  kněží  vedou  lid  nepravým 
způsobem:  „Kněží  svatokupci  vždy  lidem  kladu  Pannu  Marii  před 
oči  pravíc,  že  milostivá,  že  dobrotivá,  že  právě  jako  štítem  se  zastí- 
rají a  hřeší.  I  o  všem,  milostiváť  jest,  ale  těui,  kdož  jejího  Syna  po- 
slauchají!"  (112^).  Rokycana  počítá  kněží  k  tomu  druhu  lidí,  kteří  na 
Pannu  Marii  tu  „čest  zkládají,  kteráž  sluší  na  samého  Boha" :  „.  . .  jako 
kněží,  mniši,  lakomí  svatokupci.  Uzříš,  anit:  ,A  há,  milá  Matička  Boží, 


114 

veliká  pomocnice!  A  kdož  její  milosti  slauží,  toto  a  toto  dobré  bude  míti, 
a  kdož  tamto  k  ní  jde  na  paut,  bude  uzdraven  od  každé  nemoci,' 
a  toto,  ono.  Ale  přikázání  Boží  zavrhli,  toho  nedbají!  I  o  všem,  žeť 
jest  veliká  pomocnice,  a  komu?  Tomu,  kdož  poslauchá  Syna  jejího 
milého.  Ale  oni  ukazují  tu  spasení  a  tu  pomoc  komu?  Lidem  zau- 
falým,  nešlechetným,  lajcuom,  kostkáíuom,  smilníkuom,  cizoložníkuom, 
lakomcuom,  nepřáteluom  kříže  Kristova.  Tak  máš  do  nich,  ješto  ona 
za  žádného  ueoroduje,  jediné  za  ty,  kdož  jsau  pravé  kající  ...  Dí 
svatý  Jan :  ,Máme  přímluvci  před  Bohem  Otcem,  Ježíše  spravedlivého  !^ 
Tak  máš!  A  oni:  ,A  há,  milostivá,  drahá  Panna,  ha,  pomáhá!'  Ale 
komu,  hádaj?  Mnedle,  byl-li  jest  kdo,  ješto  jest  se  postil  k  Matce 
Boží  včera  a  nevzal  drahně,  aby  ten  puost  zrušil,  ale  bylo-li  jest,  že 
jest  zlál  nešlechetně  jako  pes  a  neb  že  jest  frejoval  a  neb  jiné  ne- 
řády vedl,  a  vždy  mní,  že  dobře  stojí  a  že  od  nich  to  bude  přijato? 
Divná  slepota!"  (430^-^). 

Mnozí  kněží  a  mniši  „leckams  jinam  ukazují  než  k  zákonu  Bo- 
žímu, ledakdes  jinde  hledají  spasení,  onen  v  kápi,  ona  u  véli 
jeptiška,  onen  onde,  a  zákon  Boží  kdes  .  .  ;  onen  sobě  vymyslí  mo- 
dliteb, onen  postuov,  onen  masa  nejísti,  onen  jiné,  a  zákonu  Božímu 
se  zjevně  protiví,  jeho  drahé  krvi .  .  ."  (304*).  „Ouino  se  domnívají, 
by  jich  spasení  bylo  v  kněžství,  onino  v  kápi,  onino  Kapistranové, 
onino  Františkové,  ono  i  ono,  a  chybí-li  se  jediné  té  cesty  Pána  Ježíše, 
tožť  vše  pryč,  vše  darmo!"  (411").  — 

Z  toho  ze  všeho  vysvítá  zřejmý  úpadek  hiěsstva.  Jednu  pak 
z  hlavních  příčin  úpadku  R.  vidí  v  tom,  že  není  jed- 
noty v  duchovenstvu'.  „Kněží,  jenž  by  oni  měli  lidem  ukazovati  a  vésti 
je  k  břehu  království  nebeského  (jako  plavci,  „marnéři'0,  tiť  sau  se  sva- 
dili, že  jedni  takto  vedau,  oni  jinak,  onino  sem  táhnu,  onino  tam, 
onino:  ,11  nás  je  církev!'  a  onino:  ,Ne  u  vás!',  onino:  ,My  máme  moci'*, 
onino :  ,Nébrž  my,  vy  nemáte !'  A  tak  oni  sem  vezau  a  oni  tam,  a  lid 
se  neví  kam  díti."  (342-).^«; 

A  tak  přichází  R.  k  závěru,  že  jest  neoprávněný  a 
neodůvodněný  název:  ^círliev  svatá^'.  Tato  má  se  zakládati  na 
učení  Kristově  a  má  se  skládati  z  údů,  žijících  dle  příkladu  Kristova ; 
není-li  tomu  tak,  pak  to  není  pravá  církev.    Otaž   se  jen,  vybízí 


3^)  Bratr  Jafet  v  Hlase  strážného  uvádí  zajímavý  citát  z  nějakého  latinského 
kázání  Rokycanova  (na  2.  neděli  po  sv.  Trojici)  o  tom,  jak  škodlivá  věc  jest, 
když  kněží  a  duchovní  nejsou  v  pravé  a  svaté  jednotě.  I  připodobňoval  prý  je 
R.  k  vozu  o  dvojím  oji;  koně  jsou  zapraženi  z  předu  i  v  zadu  a  vozatajové  táhnou 
jeden  sem,  druhý  tam.  Srv.  ČČM.  1884,  str.  44—45. 


115 

R.,  na  čem  se  zakládá  církev  svatá!?  „Nejeden  by  neuměl 
pověděti!"  (70^;  pod.  238'^).  „A  toho  se  ničehož  na  nich  neshledává^ 
což  jest  prve  bylo  do  první  církve  svaté,  pravé  choti  Ježíše  Krista"  (239'o! 
neboť  „tato  církev,  ješto  (se)  nyní  svatů  nazývá,  ulnula  při 
zemských  věcech,  ano  zboží  veliká,  panství  hojná ;  nébrž  kdo  s a u 
obsáhli  větší  zboží  v  křesťanství  nežkněží?  Ano  b  i  s  k  u  pi 
všudy  v  raddách  královských.  A  kdy  oni  mši  třikrát  v  roce  odslauží, 
jižť  jest  všeho  dosti,  a  lidi  drau  na  vše  strany  a  líží  jako  psi .  .  .* 
(240'*).  „Mnozí  nazývají  se  církví  svatúajsauc  zboř  sata- 
nův^ nebť  ďábel  také  má  svůj  zboř,  synagogám,  svú  církev..." 
(246^).  «Ale  aby  tu  byla  církev  svatá  na  těch  šarlatnících,  lakomých 
svatokupcích?  Aha,  nikoli!  I  svodí  církví  od  církve:  ,A,  a,  myť 
jsme  církev  svatá,  myť  máme  moc,  oniť  nemají  (t.  ti,  kteří  žijí  dle 
příkladu  Kristova  a  neřídí  se  ..falešnými  proroky"),  oniť  sau  odřezanci!* 
Ale  hledaj,  přijdeť  hodina,  že  strach,  ať  by  nebylo  řečeno:  ,U,  ne- 
věrná cizoložnice  poběhlá,  že's  se  směla  mau  chotí  nazývati,  odstúpiž 
ode  mne  na  věky!  .  .  .^"  (247*).  V  podobném  smyslu  mluví  R.  na  str. 
326^ 

Po  těchto  všeobecných  úvahách  o  kněžstvu  přistupujeme  k  úvahám 
o  holio  služebný  cli  úhonech  kněžských.  R.  podrobuje  ostré 
kritice  chování  lidu  při  hádání,  na  msi  a  při  zpovědi;  potom  zvláště 
velebné  svátosti  a  přijímání  pod  obojí  věnuje    poměrně   nejvíce  úvah. 

Kázáni^  O  účastenství  lidu  na  kázání  slova  božího  praví  R  : 
„.  .  .  přijdauce  ted  (lidé)  na  kázání,  i  posedí  jinam  myslíce.  Pakliť 
poslauchají,  ale  kusať  nehledí  tak  živi  býti,  jako  slyší  ..."  (389^). 
Na  jiném  místě  praví:  „.  .  .  Zástupové  valili  se  ku  Pánu  Ježíšovi, 
aby  sl.všali  slovo  Boží.  Toť  právě:  jako  vy  náramně  nechvátáte  ku 
Pánu  Ježíšovi  a  ku  poslauchání  slova  Božího,  zda-li  vy  nikoli  ne- 
zmeškáte? U  prý:  ,Již-li  sezvánějí  na  kázání?  Až  bude  čtení!  Ba 
dosti  času,  až  bude  ku  pozdvihání  těla  Božího,  tož  puojdem.'  Bývá-li 
tak,  ha?  Zástupové  valili  se,  pospíchali,  ale  my  lenivě,  váhavě, 
zženile  .  .  ."  (256*^—257'^). 

Lid  na  kázání  neslyší  rád  pravdy]  i  ozývají  se  hlasy  proti 
kněžím,  na  př. :  „.  .  .  A,  nešťastní  popi,  vždy  rozkazují  a  chtí  vládnouti 
a  svými  kázáními  chtí  nám  klášter  z  města  udělati!"  (131^);  nebo: 
„S  jich  kázáním  ano  by  mohl  člověk  zaufati!"  (327^;  372^  atp.) 
Ovšem,  kdyby  byla  příležitost  slyšeti  na  kázání 
lecjaké  řeči  světské,  mnozí  by  rádi  poslouchali: 
„Mnedle  když  čtení  neb  něco  dobrého  česky  začnu  (kněží),  mnozí 
by  radše  slyšali,    by  nětco  začali,   ježto  by  se  ďábel  zasmál,    o  Ma- 


116 

retkách.  Ba,  nemohauť  tu  býti.  Takť  jest  jim  to  ďábel  v  ošklivost 
uvedl."  (183^). 

3Iešních  obřadů  lid  též  nedbá,  mše  svatá  hned  ho 
omrzí,  protože  přilnul  k  světským  rozkošera:  „.  .  .  .  vy, 
býváte-li  v  kostele,  až  se  všechny  věci  při  službě  Boží  dokonají?  Ano, 
slibuj !  Hned  rauče  ven  z  kostela,  jednét  pohledí  na  tělo  Boží  .  .  . 
Ba^  na  službě  Boží  hned  se  steskne,  ale  dláblu  poslaužid,  v  krčmě  den 
po  dni  seděti  v  karbany  zalévajíc,  ba  tut  se  nesteskne  i  drobte ;  všeť 
ďábel  osladí  !^^  (41^-^).  „Jestli  že  se  kdy  obleníš  na  službu  Boží  jíti,  na  slovo 
Boží  ?  A le  k  tancuom,  k  kolbám  hotovi,  do  krčmy,  v  neděli  na  túlačky,  ne- 
chaje služby  Boží!  Toť  ďábelství  a  ďábel  tvýma  nohama  vládne!"  (119*). 
„Těžko  ...  do  poledne  na  službě  Boží  pobýti."  (266^).  „Uzříš,  anif 
všední  den  na  službu  Boží  nejdau,  než  dočekajíc  svátku,  aniť  se  pro- 
taulají:  ,Ké,  skuro-li  bude  slaužiti,  skuro  li  bude  po  kázání,  skuro-li 
bude  po  Božím  těle?'  A  to  vlažně,  tesklivě.  A  jednoť  bude  po  Božím 
těle,  chutně  ven  z  kostela,  radšeť  vně  postojí.  Toť  jsau  vše  ďáblovi  lidé." 
(267^^).  „Když  tento  lid  u  mše  neb  u  dvú  pobude,  který  den  i  hned  jemu 
libo,  u  prý:  ,Jakž  jsem  u  mše  by],  i  hned  jsem  jaks  veseleji!'  A  jsa 
u  mše,  nic  nemá  vážně,  než  myslí  leckams,  pečuje"  (346'');  ;..  .  .  my 
ještě  když  ke  mši  jdeme,  nějaké  pověry  z  toho  vezmeme.  Teď  že 
jsme  u  mše  byli,  že  se  nám  ten  den  nic  zlého  nestane,  ale  abychom 
tím  jeho  umučení  a  dobrodiní  pamatovali,  nic  !"   (296*). 

Takové  úvahy  dávají  Rokycanovi  podnět  k  pátrání  po 
příčinách  nechuti  lidu  k  službám  Božím,  i  vidí  mezi  jiným 
příčinu  vtom,  zq  lid  neslyší  na  mších  slova  Božího  jazykem  česlcým,  že 
lid  nerozuměje  modlitbám  a  zpěvům  latinským, 
není  veden  k  pobožnosti.  Zřejmě  to  vysvítá  z  těchto  slov 
v  postille:  „.  .  .  na  každý  den  budau  jiné  a  jiné  řeči  na  nešpořích , 
na  jitřních,  na  hodinách,  na  mšech,  na  kumpletích,  vždy  jiné  a  jiné. 
A  všecky  sau,  ješto,  kdyby  jim  1  i  d  ó  r  o  z  u  m  ěli,  náramně  by 
lidi  k  náboženství  popudily.  Ale  kdyby  to  lidem  č  1 1  i  česky, 
aby  rozuměli,  uzřel  by  jednak,  jakC  by  se  ďábel  zpraučel,  aniť : 
,A,  a,  kněze,  nechtě  toho,  nepočínajte  nic  nového,  nesedemť  vám 
v  tom!^  A  počínáte-li  sami  kdy  co^  žeť  se  tomu  ďábel  zasměje?! 
A  ha!  zvíte,  nemějte  péče!"  (8.>).  „Ba,  ještéf,  kde  se  ty  písně  světské 
ďáblovy,  ješto  k  smilstvu  popauzejí,  zpívají,  tuť  nic  neřkau,  ale  ještěC 
k  chuti  poslechnau  :ale  kdežby  čtení  svaté  zpívali  česky 
a  neb  tak,  a  b  y  1  i  d  é  rozuměli,  a  nebo  písně  nábožné,  tu 
uzříš,  jakť  se  ďábel  zbauří  a  vzteká  s  svými  audy,  aniť  proto  i  ka- 
cíře dávají  i  bludné  oddělence,  aniť  klnau,  rotí  .  .  ."  (120'— *>). 


117 

R.  kára  též  neuctivost  ke  kostelním  věcem, 
jichž  se  užívá  při  bohoslužbách: 

„  A  v  y,  bídní  Čechové,  ješto  kdež  jedete  tam  do  jiných 
zemí,  do  Míšně  a  jinam,  ješto  ste  brali  kostelní  véci, 
kalichy,  ornáty,  ubrusy,  zvony,  shledáte,  nebudete-li  se  káti,  coť 
vás  proto  potká!  Potom  přijevše  délali  z  kalichův  pásy,  z  uornátův 
kabáty,  z  ubrusův  košile,  čechle!  A  kterak  toho  bude  Buoh  mstíti, 
nastojte!  A  vy,  ješto  kostelních  věcí  chováte  ne- 
poctivě, kalichův  a  jiných  věcí,  .  .  .běda  bude,  nastojte,  kterak 
vy  všady  při  všech  věcech  své  duše  zavodíte!"  (3^4**). 

Zpověď,  —  R.  chválí  zpověd,  že  sama  v  sobéjest 
velmi  dobrá  a  svatá,  když  jest  řádná  (27'^  432^),  a  1  e 
„jakž  jí  lidé  požívají,  ke  všemu  se  jim  zlému  obrátí" 
(27^;  pod.  432*'j;  neboť  u  většiny  lidí  klesla  zpovéd  na  pouhý  ze- 
vnější úkon,  který  se  odbývá  jen  ze  zvyku,  aby  se  potom  zase 
staré  hříchy  páchaly.  R.  nazývá  takovou  zpověd  „wsm"  (35% 
102^,  852*);  lidé  myslí,  když  se  tak  zpovídají,  že  tím  je 
již  vše  odbyto.  (44%  46%  143*^  atd.).  Na  zpovědi  omlouvají 
často  své  hříchy:  „U  prý:  , Musíme  my  ted  manželé,  my  ne- 
muožem  tak,  a  já  manželka  musím  se  k  vuoli  muži  připravovati, 
a  já  jsem  člověk  dělný,  a  já  jsem  žena  křehká'  .  .  .!"  „Když 
přijdau  na  zpověď,  že  těch  vymlávání  bude,  že  se  ne  brzo  člověk 
nahodí,  aby  se  právě  vyznal  bez  vymlauvání.  ,A  teď  my  máme 
děti  a  musíme,  a  my  hospodářství,  musím  se  rozhněvati  a  druhdy 
i  naláti'  .  .  !"  (241^).  Na  zpovědi  lid  neslyší  rád  pravdy: 
„Kde  by  mu  pravdu  pověděli,  tu  nechce,  kdež  by  trestali,  ba  prý: 
,Nech  ho,  zlýť  jest  a  laje  na  zpovědi!'"  (374*).  Lidé  vykonají 
sice  pokání  na  zpovědi  jim  uložené:  „když  jemu  dá 
(kněz)  několik  modliteb  říkati,  a  ted  postiti  se  v  středu,  a  on 
to  spině  mní,  že  již  všeho  dosti  ..."  (376*^),  ale  pak  hned 
zase  tytéž  hříchy  páchají  (27%  35%  102^).  Kají  se,  zpovídají 
se  o  vánocích  a  o  velikonocích,  ale  při  tom  myslí  již,  „ono  aby 
k  hoduom  měli  rauclio  nové,  krásné,  pyšné,  ono  aby  sobě  věncuov 
fiolových  nadělali,  ono  i  ono  .  .  ."  (125'').  Proto  zdá  se  Rokycanovi: 
„Vy  jediné  kterakýs  žert  vedete  s  vašimi  zpovědmi." 
(374*).  Ale  vina  spadá  i  na  kněží,  kteří  hned  beze  všeho 
rozmýšlení  dávají  rozhřešení,  takže  lidé  na  to  spolé- 
hají: „.  .  .  my  kněží  vždy  rozhřešujem,  vždy  giejtujem, 
astrách,  že  za  těmi  našimi  glejty  mnoho  jich  (lidí)  ďábel  do  pekla 
pobéře,  nebo  vždy  počínají  a  nikdy  neprospívají  .  .  .   A  my  kněží 


118 

i   hned   rozhřešíme,   když   oni  jedno  ráčí,  hned:  ,Misereatur  tibi 
Deus,  vr,  vr,  vr',  —  a  lidé  na  to  zpolehnúl"  (311*). 

Velebná  svátost. 

Nejnadšenějšímu  kultu  těšila  se  v  Čechách 
večeře  Páně.  Potvrzuje  to  též  Rokycana  na  shromáždění  cír- 
kevním v  Basileji  ve  své  řeči,  kterou  tam  proslovil  dne  6.  března 
1433,  a  v  níž  vyličoval  velikou  horlivost  lidu  českého  v  přijímání  ve- 
čeře Páně  a  velikou  uctivost  k  tělu  a  krvi  Kristově;  kterak  prý 
v  Praze  každou  neděli  několik  tisíc  lidí  přichází  k  zpovědi  a  ku 
přijímání,  ovšem  s  velikou  prací  duchovních,  kteří  prý  se  nemohou 
ani  najísti  atd.  (Tomek,  Děj.  Prahy  IV.  str.  560.)  S  touto  nad- 
šenou řečí  nesrovnávají  se  ovšem  mnohé  výtky,  které 
R.  činí  českému  lidu  v  postili e,  že  prý  nerad  a  s  nelibostí, 
často  i  nehodně  přijímá,  ano  i  že  mnozí  nevěří,  že  jest  ve  svátoti 
oltářní  pravé  tělo  a  pravá  krev  Kristova.  Vysvětliti  dá  se  asi  tato 
neshoda  tím,  že  E.  vida  některé  liknavce  a  vlažné  kře- 
sťany, bojí  se  nákazy  do  té  míry,  že  naříká  nad  vše- 
obecným úpadkeni,  aby  pohnul  všecky  své  posluchače  k  svrcho- 
vané úctě  k  večeři  Páně,  a  že  ve  své  náboženské  horlivosti, 
která  často  způsobila  u  něho  vítězství  vášnivé  letory  nad  rozumem, 
vidí  všude  a  ve  všem  jen  zlo,  hřích  a  záhubu.  Rohycana 
rád  generalistije,  z  hříchů  jednotlivců  činí  často  hříchy 
většiny  neb  dokonce  i  veškerého  lidu.  Na  řeč  jeho  v  Basileji 
musíme  pak  pohlížeti  jako  na  řeč  diplomata,  který  chce  zjednati 
průchod  žádostem  Čechů  za  přijímání  pod  obojí  způsobou. 

R.  uvažuje  o  přípravě  lidu  k  večeři  Páně:  „A  milý 
Bože,  co  toho  tento  lid  slejchá,  kterak  se  má  připravovati  k  tomu 
drahému  tělu,  a  nic  není  znamenati  žádného  polepšení  ..."  (27^; 
pod.  270*).  Mnozí  „pro  tělesné  potřeby  zmeškávají 
tento  oběd"  (351*),  mnozí  nic  nedbají  a  neváží  si 
těla  a  krve  Páně,  ačkoli  „kněží  chválí,  volají,  úpějí,  prosí, 
modlí  se,  szovau  k  tomu  stolu,  totiž  drahému  pokrmu  a  nápoji"  (134*), 
a  přistoupí- li  ke  stolu  Páně,  přijímají  často  nehodné  jsouce  plni 
hřichův:  „Vy  když  knězi pošepcete,  nu,  hned  k  tělu  Božímu!  A  věrují, 
přikázání  Boží  přestupují,  přísahají,  bohdákají,  jeden  druhého  okla- 
mává, kdež  muož,  utrhne,  udře,  přesáhne,  vylže,  dobude,  jakž  muož, 
jediné  aby  měl.  A  běda,  běda,  nastojte!  Ba,  mláta  v  hrdlo  vezmi 
a  nech  těla  Božího,  lépeť  bude!"  (128*).  „Budau  baby  plískavé,  ne- 
šlechetné, mluvíc  smilně,  neřádně,  muži  lajce  zlí,  hanební,  anť  bídník 


119 

ulaje  ženu,  děvku,  pacholka,  jako  pes  ztekly  zlým  jazykem,  nešlechet- 
nými slovy.  Dajž  jim  pak,  knéže,  tělo  Boží!  By  menší  hřích  byl, 
zdá  mi  se,  by  ta  velebná  svátost  byla  v  bláto  uvržena  než  v  ta  ústa 
nešlechetná,  zlá  ..."  (179*).  „Plnění  přikázání  Božího  není,  a  tak 
hned  s  tím  k  tělu  Božímu  lehce  .  .  ."  (351^).  Vymlouvají  se  slovy: 
„Abych  já  nechal  dobrého  pro  zlé?".  „K  tomu  dodává  Rokycana  : 
„I  opět  jest  to  ďábel  v  lidi  uvrhl,  a  bojím  se,  že  to  od  některého 
kněze  vyšlo:  Nenechávaj  dobrého  pro  zlé!"'^")  (178^). 

Lid  přijímá  tedy  ve  lži,  „neb  toliko  se  k  hodům  při- 
pravují, a  jakž  jedné  hodové  minau,  tak  se  i  hned  k  hříchuom  zase 
navrátí  a  k  návyklostem  dřevním".  (210^). 

Lidu  tělo  Boží  .nevoní"  (99%  185'\),  a  chutná  mu  tak 
jako  každý  jiný  oplatek  (99*,  350'');  „štika  dobrá  a  nebo  ptáci 
tlustí  chutnější  jim  než  tělo  Boží"  (350*");  přijímají  jen  tak  ze 
zvyku  a  obyčeje:  „Tento  lid  jedno  z  obyčeje  jde  k  tělu  Božímu, 
že  veliká  noc  přišla,  ale  jinak  by  nic  nebylo"  (99^;  pod.  37*^,  38^"),  atd. 
„A  snad  vy  mníte,  aby  on  milý  Pán  proto  zde  nechal  svého  drahého 
těla  a  své  drahé  krve,  abyste  teď  pohleděli  a  podívali  se,  a  když 
bude  na  hod  Těla  Božího,  teď  poctili,  véncuov  ruožéných  sobě  na- 
dělali? Na  toť  jest  nechal  řka:  Vezměte  a  jezte  etc. .  .  .  Ale  vy  ne- 
učiníte, než  jakž  ste  navykli.  Mluv  vám,  co  ktož  chce,  práv  jakoby 
kamení  mluvil,  vše  za  jedno!"  (355*-^). 

R.  vybízí  k  častému  přijímání,  zvláště  v  neděli;  dle  slov 
v  modlitbě  Páně:  „Chléb  náš  vezdejší  dejž  nám  dnes!"  mělo  by  se 
vlastně  každodenně  přijímati,  ale  poněvadž  to  mnohým  není 
vée  možná,  měli  by  lidé  aspoň  „duchovně  žádati,  aby  byli 
účastni  toho  drahého  těla  a  té  drahé  krve"  (269^),  ale  ani 
toho  není:  „nic,  jedno  :  ,Otče  náš!  vr,  vr,  vr,'  a  na  to  nepomyslíme!" 
(270*;  pod.  417'^).  „Věrní  kněží,  kazatelově",  měli  by  lid 
nabádati  k  častému  přijímání,  ale  mnohdy  se  tak 
neděje:  „  .  .  .  .  nalezl-li  by  také  ty  posly  zlé,  hanebné,  ješto 
nedbají  volati  na  tu   svatbu,    k  tomu   obědu?  Ba,   nalezl  by  některé, 


")  R.  naráží  při  tom  na  sektu  Vilémo  v  ských  V.  CCM  1884  (Goll) 
str.  50 :  V  k  o  n  f  e  s  s  i  (é.  30)  .  .  .  „Jakož  potom  i  Vilémovští,  nejnábož- 
nější v  Čecliách,  ježto  se  tím  chlubili  a  tomu  učili,  že  má  člověk  přijímati  ve 
hříších  smrtedlných  ; . .  .jestliže  jinak  zle  učiníš,  proto  tohoto  dobrého  neopoustéj  ! ;  protož 
sou  to  byli  příliš  obecno  učinili  zvláště  za  knéze  Křištana  i  za  Mikuláše  syna 
jeho;  i  bláznóm  i  bláznicím,  anť  lají  a  klejí,  vždy  proto  v  hrdlo  cpali;  a  také 
u  oltáře  s  šablemi  velikými  klekali,  a  oni  jim  podávali,  tak  že  někteří  z  náa  ty 
věci  vidouce  velmi  se  zarmucovali  a  se  slzami  litovali,  že  tak  se  ty  věci  mají  ne- 
řádně a  nevážně."   — 


120 

ješto  odvodí,  aniť:  ,A,  a,  co  vy,  lajci,  co  vy,  baby,  máte  tak  často 
přijímati?  Máte  vy  dosti,  jednau  do  roka  neb  dvakrát!'  Ó,  co  jest 
téch  zlých,  hanebných  poslův,  ješto  to  dáti  nechtí!"  (349'' — 350^).  — 
„Kterak  pak  biskupi,  preláti,  často-li  jdau  k  tělu  Božímu?  A,  a! 
Biskup  když  třikrát  do  roka  slauží,  má  dosti  ted  na  veliké  ho  dy 
A  há,  zvědíť,  shledajlt  tol"  (122"). 

R.  zastává  se  též  přijímání  dítek :^^)  „ O  d í t k á c h  opét  též 
(t.  mnozí  praví):  ,Co  jim  má  tělo  Boží  dáváno  býti?  Co  oni  tomu 
rozumějí?'  Milý,  a  co  ty  tomu  rozumíš?  Moc  Boží  jedna  jest  nad 
rozum!"    (269^). 

V  učení  o  transsuhstanciaci  byly  mezi  stranami  husit- 
skými největší  spory.  Ve  článcích  ohlášených  v  Praze  1427 
zvláště  vedením  M.  Jakoubka  předpisuje  se  vyznání,  „že  ve  svá- 
tosti oltářní  vidomé,  kteroužto  sám  Kristus,  jeho  učenníci  a  jiní 
svatí  v  pravdě  chlebem  nazývají,  jest  divným  před  smysla  i  rozumu 
našeho  očima  skrytým  obyčejem  pravé  tělo  Pána  našeho  Je- 
žíše Krista,  kteréžtopřijatojest  z  Panny  Marie,  umřelo 
na  kříži,  z  mrtvých  vzkříšeno  a  sedí  na  pravici  Boha 
Otce  všemohoucího."  (Palacký,  Děj.  III.  375,  vyd.  Riegrovo.) 
RoTcycana  zastával  se  téz  horlivě  tohoto  vyznání,  což  osvědčil  na  k  á- 
zání  v  Týně  19.  října  1429^^),  kde  horlil  proti  trojímu  mínění 
o  svátosti  oltářní:  1.  že  by  Kristus  pravě:  Toto  jest  tělo  mé, 
myslil  pouze  znamení  svého  těla,  2.  že  by  ve  svátosti  oltářní 
obsaženy    byly    pouze    milosti    neb    dary,   jakožto    působení    těla 


^^)  „Pro  podávání  svátosti  dítkám  měl  R  první  dni  po  svém  zbavení  fary 
Týnské  (v  dubnu  1437)  nelibosti  s  císařem  a  biskupem  Filibertem  .  .  Filibert 
zvláště  ukazoval  k  tomu,  že  již  samými  kompaktáty  jest  to  zavrženo,  ale  R.  toho 
hájil,  i  na  kázání  se  o  tom  zmínil;  z  toho  prý  pošlo  veliké  reptání  lidu  v  Praxe, 
a  zvláště  pláč  matek  nad  dítkami,  že  se  jim  svátost  měla  odejmouti."  Tom,,  Děj. 
Pr.  VI.  30—31. 

Kázání  Rokycanovo  o  tom  znělo  prý  asi  takto:  rJiž  jsme  odsouzeni 
pro  rozdávání  svátosti  dítkám,  ani  nebyvše  slyšeni,  aniž  proto  nám  jaké 
písmo  náležité  vedeno  jest;  skrze  kompaktáty  nejsme  zavázáni,  leč  držeti  se 
soudce  ve  Chbě  umluveného,  to  jest  písmu,  svatého,  svatých  doktorův  a  přikladu 
prvotní  církve,  ježto  mluví  pro  nás  a  ne  proti  nám;  majíce  pravdu,  měli  bychom 
zasazovati  se  o  ni  až  do  smrti,  ale  toho  již  nikdo  nečiní;  ba  praví  se,  že  my  již 
poznáváme  se  v  bludu  sami  a  pouštíme  ode  všeho,  co  dříve  národu  celému  sva- 
tým bylo;  již  i  zpívání  české  se  tupí,  které  dříve  všude  se  chválilo.  Ubohé  dítky 
Co  pak  ste  7avinily,  že  již  lidé  vás  hájiti  a  o  spasení  vaše  pečovati 
nedbají?"  atd.  Z  řeči  takové  povstal  nářek  a  povyk  v  město  a  bylo  prý  obávati 
se  vzbouření.  (Palacký,  Děj.  III. ,  str.  579,  vydání  Riegrovo.) 

^^)  Kázání  toto  jest  v  rukopise  bibl.  university  Pražské.  V.  G.  15.  f.  11 — 16. 


121 

Kristova,  3.  že  by  přítomno  bylo  tělo  Kristovo  duchovně  (mysti- 
cum),  ne  přirozeně.  (Tomek,  Děje  university  pražské,  I.  278). 
Podobně  bájí  Rokycana  tohoto  vyznání  v  1.  a  2.  listu  proti 
bratřím  (viz  ČČM  1885,  str.  71.). 

Doklady  z  postilly  smýšlení  Rokycanovo  v  té  věci 
potvrzují: 

Mnozí  bludní  nevěří,  že  jest  pravé  tělo  a  pravá 
krev  Kristova  ve  velebné  svátosti  a  že  jest  celý 
Kristus  v  takmalé  věci.  (55\  66\  134\  269*,  359*). 
„Učiniž  ty  takto:  Řci:  ,Mluvil-li  jest  to  muoj  Pán  řka:  Vezměte 
a  jezte,  toť  jest  tělo  mé,  a  vezměte  a  píte,  toC  jest  krev  má?- 
An  mluvil,  u  řci:  , Poněvadž  jest  to  muoj  Pán  mluvil,  mámť  já  na 
tom  dosti,  véřímf.  já  jemu  silně,  žeť  to  drahé  tělo  a  svatá  krev  jeho 
jest!'  Netřebať  se  jest  mnoho  na  to  ptáti,  kterak  tu  tělo 
Boží,  jako  to  činí  druhdy  baby  všetečně."  (359*.) 

Zvláště  Pikarti'^^)  tomu  nevěřl^^),  „jenž  jest  jich  mnoho 
po  hříchu  ;  a  prý :  .Aby  tu  v  tak  malé  věci  byl  celý  Kristus,  není  po- 
dobné' .  .  .«  (198*). 

Nesrovnává  se  sice  víra  o  velebné  svátosti  s  lidským  rozumem, 
neboť  „býti  tu  v  tak  malé  věci  celému  Bohu,  těžké  vě- 
ření," ale  víra  naše  jest  nad  veškeren  rozum  lidský, 
proto  jest  třeba  prostě  věřiti'*^)  a  jnehmatati  tu  mnoho, ^•'') 
nedomysliti,  aby  rozumem  dosáhl"   (55^,  134^,  314^').    „Vedle  přiroze- 


^°)  O  Pikartech  v.  Winter,  Život  církevní  v  Čechách,  sv.  I.  str.  289  až 
290.  („Jmenovité  známe  jen  táborské  Pikarty,  kteří  měli  svátost  těla  za  pouhé 
znamení.") 

'*^)  V  „listě  proti  Pikartóm"  (1468)  píše  o  tom  R. :  „A  že  nynie  při 
vieře  nesnázkyavýtržky  diuzí  v  lidu  činie  při  Těle  Božiem  ap. 
jiných  kusiech,  vy  takto  věřte,  držte  a  vyznávajte:  Věříme,  že  ve  svátosti  ve- 
lebné oltářní  jest  pravé  tělo  pána  J.  K,  z  panny  Marie  vzaté  a  na  kříži  pově- 
šené; neb  tak  sám  pán  Kristus  řtkl:  .Yezmtte  a  jezte,  toť  jest  télo  mé, 
kteréž  za  vás  zrazeno  bude' .  .  ."  Výbor  lit.  čes.  II.  (1868)  str.  734. 

^2)  Podobně  Chelčický  (ČČM.  1884,  str.  165.).  V  1. psaní  bratří 
Rokycanovi  (1468)  čteme  :  „Nebť  ty  to  nejlépe  chválil,  kto  by  v  sprostnosti 
věřil  tak,  jakož  Kristus  řekl  .  .  ."  (ČČM.  1885  str.  69.)  Srv.  2.  list  Bratří 
pánům  do  Vysokého  Mýta  okolo  r.  1471.  Arch.  Brat.  II.  f.  44.  (Viz 
ČČM.  1874.) 

*3)   Ve  4.   psaní  bratří  E  o  ky  c  an  o  vi  č  t  e  m  e  :  „A  takto  si  řiekal: 

Kdož  vypravuje,  kterak  to  jest  y  té  svátosti,  velmi  pyšný  jest,  a  kdož  vytazuje, 

všetečný   jest.     Jako    by  na  se   chtěl   vešken   svět   vzíti,  chtě  věděti   tajné  věci 

božské,  sám  se  nevěda  .  .  .   Dobře,  mistře,  vystriehl  nás,  vděčni  jsme  toho !  . . ." 

(ČČM.  1885,  Btr.  70.) 


122 

ného  běhu  jest  (to)  nepodobné,  ale  vedle  moci  Božské,  kteráž  jest  nad 
přirození  .  .  ."  (269*j.  Jest  třeba  říditi  se  slovy  samého 
Krista  ( 359*)  a  vystříhati  se  též  mnohých  kněží, 
kteří  bludné  učí  o  večeři  Páné,  „kteří  chodí  jako 
lajkové  svodíce  lidi  a  tlukau  se  po  městech  i  po  všech  lidi  míždíce 
a  pokládajíce  o  jich  duše''  (55^),  zvláště  pak  těch  lidí  blud- 
ných, kacířských,  „ježto — jest  hrozno  říci  ^  modlu  a  jinač 
nazývají,  ješto  se  nehodí  nad  hlas  mluviti,  aby  lidem  v  srdce  ne- 
padlo ..."  (134^  pod.  283^). 

S  naprostou  věrou  má  býti  spojena  největší  úcta 
k  velebné  svátosti,  která  se  má  jeviti  hlavně  A;/a/ié?iř/>z;^^)  R.^horlí 
proti  těm,  „kteří  vydávají  rozumky  své,  prý:  ,Však  se  jest  nekázal 
(Kristus)  klaněti,  ale  jísti  a  píti!'  Všeť  jest  to  ďáblovo  dílo  v  těch 
lidech;  teď  se  andělé  klaněli  a  klanějí  bez  přestání  .  .  ."  (168*) ; 
„.  .  ,  a  že  se  jest  (Samaritán)  jemu  klaněl :  Tot  jest  proti  těm  zlým, 
nešlechetným  lidem  bludným,  ješto  praví,  že  nemá  se  klaněno  býti 
ani  modleno  jeho    drahému   tělu,   pravíce,   že  jest  stvoření."  (314^). 

Nejhorlivěji   zastává   se   R.   přijimání  pod  obojí 
^púsohoH, 

Kalich  byl  Čechům  zářícím  svědectvím  pravdy 
Kristovy,  které  hájili  proti  všem,  již  řídíce  se  zvykem  v  hier- 
archii ustáleným,  přijímali  jen  pod  jednou  způsobou.  Význam 
kalicha  jevil  se  ovšem  obrazotvornosti  lidu  „toliko  v  mysti- 
ckém šeru,  ale  tato  neurčitost  právě  víře  jeho  dodávala  odstínu 
mystéria,  bez  něhož  není  náboženství."  Tak  píše  Denis  v  „Konci 
sam.  čes."  na  stránce  15.,  a  pokračuje:  „Ku  přijímání  pod 
obojí  vesnický  farář,  sedlák,  zeman,  měšťan  pražský  lnuli 
svými  sny  nejsladšími,  svými  radostmi  nejsrdeč- 
nějšími: to  znamenalo  prodavače  vyhnané  z  chrámu,  spasitele 
na  trůně  svém  znovu  posazeného,  svobodu  slova  božího  a  službu  boží 
oživenou  a  osvěženou  zpěvem  a  obřadem  českým,  ráj  otevřený,  zlo- 
řády napravené,  úroky  zmírněné,  cizí  měšť^nstvo  vypuzené,  vítězství 
jazyka  slovanského,  slávu  země,  dědičný  nepřítel  Němec  přemožen 
a  vypuzen.  Všecky  city  tyto,  z  jichž  směsi  podle  vzdělání, 
vychování,  věku,  letory,  společenského  postavení  vycházela  nekonečná 
kombinace,  ostatně    vřely    tlumeně   ve    hloubi    srdcí   tím 


"**)  V  řeči  na  s  n  ě  m  ě  b  a  s  il  e  j  s  k  ó  m  (6.  března  1433)  chválil  R. 
mimo  jiné  též  úctu  Čechu  k  nejsvětější  svátosti;  pravil  též : 
„Když  jde  kněz  s  svátostí  k  nemocnému,  tehdy  všichni  mimojdaucí  klekají,  byť 
v  blátě,  kdežto  prý- zde  v  Basileji  jen  se  kloní  .  .  ."   (Tomek,  Děj.  Pr.  IV.  560.) 


123 

více,  že  nebyly  jasně  vyjádřeny  a  síplývaly  v  prvním 
rozhodnutí,  aby  se  neopouštěl  drahý  kalich  již  z  p  ř  í- 
činy  utrpení  proň  podstoupeného."  (Str.  15—16.)  Ro- 
kýcana  hájil  často  ve  svém  poslání  politickém 
i  církevním  přijímání  pod  obojí;  posel  chebský,  který 
byl  ku  konci  listopadu  1431  v  Praze  se  psaním  koncilia,  vrátiv  se 
pravil  o  něm :  „Est  autem  praedicans  sacerdos,  dictus  Roggiczan,  vir 
magnae  eloquentiae,  dilectus  fere  ab  omnibus  in  Praga,  praesertim 
veteri,  qui  de  multis  haeresibus  eos  praedicando  eduxit,  tenens  tamen 
articulum  de  necessitate  communicandi  sub  utraque 
specie."  (Tomek,  Děj.  Prahy  IV.,  str.  509.)  Na  sboru  basilejském 
r.  1433,  hlavně  řečí  svou  16.  ledna  1433  (Tomek,  Děj.  Prahy  IV. 
550—551 ;  Pal.  III.  (Rieger)  479—480),  na  sněmu  českém  18.  června 
1433  v  odpovědi  poslům  koncilia  (Tom.,  Děj.  Pr.  IV.  579—580),  v  Režně 
21.  srpna  1434  (Tom.,  Pr.  IV.  657),  v  srpnu  r.  1464  proti  knězi 
Václavu  Křižanovskému,  na  schůzích  v  únoru  1465  (Tom.  Pr.  VII. 
91,  93 — 95)  a  na  mnohých  jiných  schůzích  a  sněmech  R. 
hájil  přesvědčení  Čechů  přijímajících  pod  obojí.  Také 
na  kázáních  R.  zastával  se  horlivě  přijímání  pod  obojí,  jak  nás 
o  tom  přesvědčí  doklady  z  postilly : 

Antikrist  svedl  mnohé  křesťany  od  přijímání  z  ka- 
licha (65^)  a  „se  všech  stran  vlnobití  tepau  na  lodičku  Kristovu 
jednak  od  těch  Pikartuov  jednak  od  protivníků  kalicha"  (66*^) ;  proti 
protivníkům  kalicha  R.  uvádí  mnoho  důvodů  pro  kalich: 

1.  Búh  sám  to  přikáml:  „Nebudete-li  jísti  těla  Syna  člověka 
a  píti  jeho  svaté  krve,  nebudete  míti  života  v  sobě."  (64^).  A  byť 
i  celý  svět  byl  proti  přijímání  pod  obojí,  „máme  více  hleděti  k  slovům 
Pána  Krista  a  k  jeho  skutkuom  nežli  k  skutkuom  těch,  ješto  odporně 
proti  tomu  drží  a  učí".  (81^).  „Ba,  byť  tobě  láli  papež,  kardinali,  bi- 
skupi, kněží,  ba,  byť  se  natě  veškeren  svět  snažil,  nedbaj  nic!  Když 
jest  vuole  Boží  a  tvé  spasení,  nikoli  nenechávaj  a  nedaj  se  uhroziti! 
Věz,  že  převeliké  odplaty  dosáhneš  za  to  .  .  .  Takt  sau  byli  Čechové 
učinili  zvěděvše,  že  jest  Buoh  sám  rozkázal  a  že  jest  jeho  vuole,  při- 
jímati krev  Boží  z  kalicha.  Co  sau  vojska  jezdila  Německá, 
co  křížuov,  kladeb  vydali,  nikoli  se  nedali  uhroziti!  Ale  čím  je  více 
haněli,  kacíře  dávali,  oddělence  církve  svaté:  tím  více  oni  k  tomu 
byli  příchylni,  že  já  to  vím,  že  v  Praze  bylo  více  v  jednom 
kostele  těch,  ješto  přijímali  tělo  a  krev  Boží,  než  nyní 
ve  všech  kostelech".  (90^-^). 

Jubilejních  spisů  c.  XII.  9 


124 

„Kristus  pravil:  , Vezměte  a  píte  z  toho  všichni!^,  —  a  oni 
(t.  „kněží.  biskupi,  kardinali"  atd.):  ,Nemá  to  býti!'  (90^  pod.  179  ). 
„Pán  dí:  Kdož  jí  mé  tělo  a  pí  mau  krev,  ve  mně  přebývá  a 
já  v  něm  a  má  život  věčný.  A  oni  pak:  ,Kdožkoli  pijí  krev  Boží 
z  kalicha,  budau  v  horaucím  pekle!'  Vždy  odporně  proti  Ježíšovi 
drahému..."  (179^  pod.  246%  409^).  „Najlepší  mistr  Ježíš 
řekl:  ,Kdož  jí  mé  tělo  a  pí  mau  krev,  má  život  věčný  .  .  .'  A  oni 
tak  praví:  ,Dostiť  jest  na  tom,  když  pod  jednu  zpuosobú  přijímáme'  .  .  . 
Není  učedlník  nad  mistra!  Není-liť  to  všetečnost  veliká,  chtíti  po- 
lepšovati  a  popravovati  po  tom  drahém  nejlepším  mistru?  Když  bylo 
v  Bazilei,  v  concilium  mezi  jinými  řečmi  také  jim  řečeno  to. 
Vy  snad  nevíte,  ale  myt  víme,  kdo  jsme  tam  byli.  Tehdy  jsau  ne- 
věděli, co  k  tomu  odpověděti,  až  potom  tak  řekli:  ,Byť  toho  byla 
církev  nepřijala  a  nepotvrdila,  pravé  by  to  nebylo.'  Milý  Bože !  Koliká 
jest  to  jich  slepota!  Chtí  oni  zákona  a  čtení  svatého  potvrzovati, 
ano  jich  čtení  svaté  a  zákon  Boží  má  potvrditi.  I  velmi  jest  je  to 
slovo  hnětlo:  Neníť  učedlník  nad  mistra!"  (254''-^).  Kristus  od- 
kázal přijímání  pod  obojí  „církvi  své  za  věno". 
(237''— 238^).  Zkrátka:  „Tomu  věřiti  máš,  coť  jest  tvůj  milý 
Buoh  mluvil,  více  než  všemu  světu!"  (359'). 

2.  Dovolává  se  sv.  apoštolův:  „A  že  apoštolé  jsau  rozdá- 
vali obecnému  lidu  tělo  Boží  a  krev  jeho  drahú  pod 
obojí  zpuosobú,  a  tak  k  tomu  vedli,  učili  i  napomínali,  protož 
máme  i  my  jich  víry  a  naučení  následovati.  Nebo  to  malomocenství 
nynějšího  času  běží  o  přijímání  pod  obojí  zpuosobú."  (62^).  Pouka- 
zuje na  slova  sv.  Pavla:  „Svatý  Pavel  dí:  ,My  mnozí  jedno  tělo 
jsme  v  Kristu  .  .  .,  jenž  z  jednoho  chleba  jíme  a  z  kalicha  jednoho 
píme.'  A  oni  pak:  ,A,  a,  kdož  přijímají  z  kalicha,  jsau  oddělenci  a  od- 
řezanci  a  vypadli  z  církve  svaté!'  Komu  sluší  více  věřiti,  Pánu  Ježí- 
šovi a  svatému  Pavlu,  čili  jim?"  (179^-^). 

3.  Dovolává  se  ,yprvnich  svatých^' ^  „ale  nynější  sokové  a 
úhlavní  nepřátelé  kalicha  Kristovanechtí  míti  útočiště 
k  prvním  svatým,  ale  zamítají  je  a  více  sami  sobě  daufají.  Žá- 
dajmež  na  milém  Bohu,  aby  nás  žádný  protivník  té  drahé  krve  Krista 
Ježíše  od  pravé  víry  nesvedl!"  (62'^. 

4.  Dovolává  se  učených  ^^doMorú  svatých*^  a  praví:  „Však  ti 
protivníci  té  drahé  krve,  mají-liť  jediného  doktora  sva- 
tého proti  tomu,  nechť  okáží!  Ale  vězte  zajisté  před  milým 
Bohem,  žeť  žádného  nemají!  A  myť  jich  máme  na  sto  a  písem  hro- 
mada!" (164^0-  »•  •  •  Toto  věz  a  neníť  má  řeč,  ale  doktorův  svatých, 


125 

že  žádnau  věcí  ani  obětí  nemuožem  se  vyplatiti,  jediné  tauto  obětí 
drahau,  přijímáním  hodným  těla  a  krve  Pána  Ježíše ^p od 
obojí  zpuosobau  .  .  ."  (237^). 

5.  Protivníci  kalicha  nemají  proti  tomu  ^žádného  písma  stálého. 
Byť  jej  měli,  ukázaliť  by  jej  byli  v  Bazilei,  ale  nemajíť,  vězte  zajisté!" 
(179^;    pod.  283%  386^). 

6.  Dovolává  se  Husa :  (Protivníci  kalicha)  „  prý :  ,Kýž  jest  pak  Mistr 
J.  Hus  dával?!'  (totiž  pod  obojí  způsobou).  Zajisté,  byt  se  byl  vrátil, 
žeť  by  byl  dával!  Neb  to  vím  zajisté,  že  byl  řekl  Mistru  Jakaub- 
kovi  dobré  paměti:  ,Milý  Kubo,  nekvap  tím!  Kdyžť  se,  dá-li  Buoh, 
vrátím,  chciť  věrně  pomoci  toho.'  A  potom  když  tam  v  Konstancí 
seděl  v  žaláři,  a  již  zde  rozdávali,  a  kněz  Havel  nějaký  protivil  se 
tomu  —  a  on,  M.  Jan  Hus,  psal  jemu  z  žaláře,  aby  se  tomu 
neprotivil;  a  to  mi  jest  dobře  svědomo  a  před  milým  Bohem,  že 
jinak  není.  A  tam,  když  ten  zboř  Konstanský  potupil  roz- 
dávání pod  obojí  způsobu,  a  on  řekl  v  žaláři  sedě:  ,Ej,^  prý, 
,svatý  Pavle,  jižf  jest  tento  zboř  potupil  tvé  naučení,  kterés  dal 
k  Koryntuom,  řka:  Já  zajisté  vzal  jsem  ode  Pána,  co  jsem  vydal 
vám!,  —  jižť  sau  to  potupili  a  za  kacířství  odsaudili!^  A  to  máte  na- 
psáno na  stěně  v  Bethlémé..."  (165^). 

7.  Dovolává  se  kompaktát:  „Sami  (t.  protivníci  kalicha)  odpoví- 
dají v  compactatích,  že  jest  užitečné  a  spasitedlné  při- 
jímati pod  obojíspůsobú.  Protož  dějí-liť  vám  co,  to  máte  hotovú 
odpověd:  ,Ješto  sau  sami  vyznali!^  Proč  přijímáte ? :  ,Neb  jest  užitečné 
a  spasitedlné!'  Proč  ste  se  od  jiných  odtrhli?  Rci:  , Proto,  neb  jest 
užitečné  a  spasitedlné!'  Dějí-lit:  ,Však  žádné  moci  nemáte,  čížto 
mocí  činíte?'  Opět  sami  vyznají  v  compaktatích:  ,A  budau  při- 
jímati mocí  Pána  Jezu  Krista  a  mocí  církve,  pravé  choti  jeho.'  Toť 
máš,  že  sami  sobě  odpovídají  ..."  (304^—305^).  „To  jest  již  dove- 
deno, concilium  Bazilejské,  to  církev  potvrdila,  papež  Euge- 
nius  povolení  dal,  zapečetili,  vyznali,  že  jest  užitečné  a  spasitedlné 
přijímati  lidu  obecnému  z  kalicha  krev  Boží,  a  že  Čechové  aMo- 
ravané  přijímajíce  pod  obojí  způsobu,  budau  přijímati 
mocí  Pána  Ježíše  a  mocí  církve,  pravé  choti  jeho.  To  již 
dovedeno,  potvrzeno,  a  však  nikoli  ještě  nemohau  se  upokojiti,  než 
vždy  se  chtí  hádati.  Jedinéť  se  jaký  kuklík  nebo  ten  nmich  přivleče, 
hned  se  s  ním  hádajte!  Ale  vámť  není  nic  lepšího,  kdyžť  vám  dějí, 
proč  vy  krev  Boží  přijímáte,  odpovězte  jim,  jakož  sau  sami  vyznali : 
,Neb  jest  užitečné  a  spasitedlné!' "  (338^  pod.  374^). 

9* 


126 

8.  Důvody  protivníků  kalicha  vzaty  jsou  jen  z  části  řeči  Kristovy 
(o  chlebě  —  tělej,  a  ne  z  řeči  celé  (o  tele  i  o  krvi) :  „Takéž  máš  pravé  o  tele 
a  krvi  Boží  zlý;  hanebný  duovod,  ješto  vezmúce  sobě  jedno  slovo, 
tím  se  zamítají  a  jiného  nechají,  prý:  ,Však  jest  řekl:  Kdož  jí  tento  chléb, 
živ  bude  na  veky  1  Jáť  mám  na  tom  dosti,  netřeba  mi  více !'  A  tamto  nepro- 
hlédne dále,  že  dí :  ,Nebudete-li  jísti  tělo  Syna  Člověka  apítijeho  drahé 
krve,  nebudete  míti  života  véčného!'  A  nebo  opět  toto  vezinau : 
,Jest-li  tu  Kristus  pod  první  způsobaucelý?'  Díš-li  jemu,  an 
jest,  u  prý:  ,Mámť  já  na  tom  dosti,  když  jest  tu  celý  Kristu??,  ne 
třeba  mi  více!'  Vezmi  proti  tomu  takto:  ,Pravda-li,  že  dí,  že  v  tú 
dvú  přikázání  zavírají  se  jiná  přikázání:  Milovati  budeš  Pána  Boha 
z  celého  srdce  etc.  a  bližního  jako  sám  se  V  Jest-liž  na  tom  dosti, 
proto-liž  mám  jiná  přikázání  opustiti,  kteráž  mi  jest  Buoh  přikázal? 
Nebo  přestaupím-li  jediné,  bych  všechna  naplnil,  nic  mi  to  plátno 
nebude.'  Zlíťjsau  to  jich  hanební  duovodové..."  (203*^; 
pod.  246%  339\  373^). 

9.  Jiný  špatný  důvod  protivníků  kalicha  jest,  že  se  odvolávají 
na  množství,  že  „oněch  (pod  jednou)  jest  mnoho,  atěchto  (pod 
obojí)  málo".  (386'').  Rokycana  namítá:  „Pomníte-li,  jaká  vojska 
bývala  z  Míšně  i  od  jinud  chtíce  to  zahladiti,  a  vždy  milý  Buoh  po- 
máhal, že  málo  bylo  Čechův  a  velmi  veliká  vojska  pře- 
máhali; a  pravili,  že  chtěli  sedly  zemi  česku  poklásti!  Papež  byl 
kříž  vydal  na  Čechy!"  (386^—387^). 

10.  Protivníci  krve  Kristovy  vymlouvají  se  prý  nejapně  na  ustálený 
obyčej  ^přijímati  pod  jednou,  a  na  ustanovení  svatého  Otce : « ,My  máme  tento 
obyčej  a  tak  sme  navykli  a  otec  můj  tak  vedl!'  Až  by  otec 
tvůj  v  pekle  byl,  jehož  Buoh  nedaj,  chtěl-li  by  za  ním?  Onino  prý: 
,Otec  svatý  tak  velí!  A  co  vy  chcete  býti  maudřejší  než  toto 
množství  jiných  kardinálův,  biskupův,  prelátův?'  Všeť 
jest  to  ďáblovo  jednání !  A  ti  všichni  předčí  před  Ježíšem.  Oh,  milý 
Bože,  co  jest  té  slepoty  nyní!"  (90'»). 

11.  Protivníci  mluví  proti  kalichu^  ale  smrtelných  hříchů  ne- 
kárají:  „Pohledte  na  ty  hampýsy  a  nevěstky  zjevné,  na  ty  ta'.ice, 
kolby,  neřády,  kéž  se  tu  na  to  tak  dábel  hněvá,  kéž  na  to  kněží 
odporní  volají!?  Než  kdyžby  se  člověk  s  pláčem  krve  Boží 
napil,  tuť  jich  d!ábel  jako  ostrohama  pohádá,  tuť  jim  dábel  ústa 
otvírá!"  (367^). 

12.  Protivníci  kalicha  naříkají,  že  otázka  přijímání  pod  obojí 
způsobila  války  a  jiná  neštěstí,  ale  nepomyslí,  že  to  sami  zavinili: 
„Ano  se  rmautí:    ,A,   a,   jakž  to  zniklo  (t.  přijímání  pod  obojí),   tak 


127 

nemuožeme  žádných  obchodův  míti,  kupectví  nám  nejdau,  a  nemůžeme 
odbývati,  vše  nám  dolův  jde  a  mizí!  A  dokudž  toho  nebylo,  lépe 
sme  se  měli!  A  mnoho  se  zlého  pod  tím  děje!  Jakž  to  vzniklo,  tak 
války,  nesnáze  nastaly!'  Ale  kdož  jest  tím  vinen,  že  jsau  dítky 
zmordovány,  .  .  .  kdo  tím  vinen,  že  války,  nesnáze  ziiikly,  zda  krev 
Boží?  Nic,  ale  ti  vinni,  kdož  sau  té  drahé  pravdě  místa 
nedali  .  .  .  !«  (Se-*). 

13.  „  Vězte  zajisté  to,  byť  nebyla  to  pravda  pravá^  přijímati  krve 
Bozi  z  halicha^  a  byť  to  nebylo  spasitedlné,  zeť  by  nikdy  o  to  tolik 
nesnáze  nebylo!'-^  (367''). 

Uvedenými  právě  důvody  R.  hájí  přijímání  krve  Kristovy,  ale 
obraci  se  téz  proti  přívržencům  vlastní  strany^  z  nichž  mnozí  prý 
o  tom  v  ústraní  velmi  mnoho  mluví  a  pro  to  horlí, 
na  veřejnosti  však  mlčí:  „Jako  by  toho  mnoho  našel  od 
těchto  naší  strany,  aniť  sejdauce  se  do  krčmy,  zžerauce  se  budau 
tlámati  a  tu  vymluviti  o  krvi  Boží,  aniť  vyznávají:  ,A,  a,  praváťjest 
pravda  1^  ale  když  přijde  jaká  puotka  o  to,  ješto  by  se  měl  tu  za- 
saditi, uzříš,  aniť  jazyk  v  hrdlo  táhnau  ..."  (70^). 

Stává  se  též,  že  se  mnozí  přátelí  s  odpůrci  kalicha, 
ano  stávají  se  i  odpadl  íky,  ačkoli  byli  vychováni  ve  víře 
v  kalich:  „Ba,  ještěťse  s  těmi  protivníky  krve  Boží  pěstují,  spřízňují, 
kde  mohau,  ješto  by  se  každý  měl  proti  těm  postaviti  jako  proti 
nepřáteluom  a  zvlášť  proti  těm,  ješto  přijímavše,  v  tom  se  narodivše 
a  zchovavše,  ustupují,  páni,  znamenití  mistři,  doktorové,  měšťáci  ..." 
(lOP). 

Víra  v  kalich  vyžádala  si  a  vyžaduje  stále  nových 
obětí;  neboť  ti,  kteří  pijí  krev  Kristovu,  bývají  haněni, 
kaceřováni,  nadává  se  jim  oddělenců,  odřezanců  atd. 
(64^  65%  70\  90%  211\  283^  atd.),  ano  i  na  smrt  bývají  odsu- 
zováni: „nebo  dřevní  časy  u  Hory  a  v  Praze  mnohé  stínali  a  do 
šachet  metali,  lidi  kupujíce  jako  hovada;  a  to  vše  bylo  pro  tu  drahú 
krev  Kristovu."  (64^). 

R.  mluví  též  horlivě  proti  Kapistranovi^  kterývášnivěhorlil 
proti  přijímání  pod  obojí,  Ješto  lživými  duovody,  divy  od 
pravdy  odvodil  a  od  čtení  svatého"  (204"),  „ješto  jezdil  po  okolních 
zemích,  v  Uhřích,  v  Polště,  v  Slísku,  v  Rakausích,  v  Moravě  i  jinde 
bauře  proti  této  zemi  (české),  tupě  a  haněje  tu  pravdu  v  zákoně 
Božím  položenu,  samým  Bohem  vydanú,  učiněná  a  přikázánu:  přijí- 
mání těla  a  krve  Pána  Ježíše  pod  obojí  způsobu.  Tomu  se  protivě 
a  od  toho  lid  veda  o  divy  se  pokaušel  .  .  .'^  (275''— 27 G''). 


128 

Konečně  uvádíme  ještě  doklad,  kde  R.  hájí  sama 
sebe:  „I  tázali  mne  ne  jednu  prý:  ,Budau-li  ti  všichni  v  pekle,  kdož 
přijímají  pod  jednu  způsobu?'  Já  jsem  řekl,  že  já  toho  nevím,  že 
sau  to  saudové  Boží,  a  v  ty  nám  saudy  nesluší  sáhati.  A  také  jedna 
znamenitá  osoba  na  mnč  sobě  smyslila,  že  bych  já  řekl,  že  muož  též 
spasen  býti  člověk  přijímaje  pod  jednu  způsobu  jako  pod  oběma.  Neníť 
toho;  bycht  já  to  kdy  mluvil,  křivduť  mi  na  tom  činí  před  milým 
Bohem!  Než  to  bych  každému  radil  a  radím,  což  bych  sám  učinil. 
Bychť  já  měl  dnes  umříti  a  nechtěli  mi  dáti  krve  Boží 
z  kalich  a,  raději  bych  tak  nechal,  než-li  bych  podjednú 
způsobu  přijímal!  Duověřilť  bych  já  proto  milému  Bohu,  zme- 
škali-li  by  mne  kněží  nechtíce  mi  dáti,  žeť  by  mne  milý  Bůh  nezme- 
škal, ale  naplnil  by  ten  nedostatek  ..."  (BSB*"). 

Tato  slova  jsou  zvláště  důkazem  Rokycanovy  vroucí  víry 
v  kalich.  Z  počátku  jevila  se  sice  u  něho  v  otázce  přijímání 
svátosti  oltářní  jakási  nejistota  a  nerozhodnost.  Při  poradách 
o  kompaktátech  v  lednu  1434  Rokycana  uznával,  že  různice  v  ducho- 
venstvu nepřestanou,  i  kdyby  sněm  kompaktáta  přijal,  i  kdyby  je 
zavrhl.  „Protož"^  pravil,  „já  vyznávám  nevědomost  svou;  nevím,  co 
jest  nyní  lépe  voliti  .  .  ."  Obrátil  se  zvláště  k  Pražanům  a  přimlouval 
jim,  aby  se  naň  neohlíželi,  než  co  by  shledávali  užitečného  církvi  a 
svého  dobrého,  toho  aby  se  přidrželi.  (Tomek,  Děj.  Prahy  IV,  621—62^.) 
Přesvědčení  jeho  o  kalichu  se  však  časem  utužovalo,  a  zvláště  na 
oněch  kázáních  v  Týně,  jež  jsou  obsahem  jeho  postilly,  vidíme  jej 
jako  nadšeného  přívržence  strany  pod  obojí  a  horlivého  obhájce 
kalicha.  Rokycana  mnoho  o  tom  kázal,  až  se  i  zdá,  že  vášnivou 
téměř  horlivostí  s^ádén  býval  k  výrokům,  jichž  později  snad  litoval. 
Pokračoval  však  důsledně  v  hájení  kalicha;  i  když  někdy  za  dob 
klidnějšího  uvažování  dostával  se  do  sporu  s  vlastními  zásadami,  ani 
tehdy  nemohl  již  něco  sleviti  z  toho,  co  byl  hlásal,  byť  i  poznával, 
že  ve  snahách  svých  zašel  snad  příliš  daleko,  a  že  ústup  by  snad 
přispěl  k  jednotě  víry  a  církve.  Tak  když  kardinál  sv.  Angela  pravil 
(26.  března  1462)  Rokycanovi:  „Ty  móžeš  snadně,  ač  chceš,  přivésti 
k  jednotě  cierkve,"  Rokycana  prý  odpověděl :  „Bych  nekázal  toliko 
o  tom  mnoho,  mohlo  by  něco  býti ;  ale  že  jsem  mnoho  kázal,  jakž 
sem  počal,  o  přijímání  pod  obojí  zpósobú,  těžko  mi  jest  jinak  udělati, 
a  snad  málo  by  jich  bylo,  ježto  by  mi  uvěřili."  (Archiv  český,  8, 
str.  345.)  — 

Svátost  posledního  pomazání.  —  R.  horlí  proti  těm,  kteří 
nevěří  v  božskou  moc  této  svátosti:  „Tak  my  máme  učiniti, 


129 

chceme-li  uzdraveni  býti:  musíme  uposlechnuti  a  vše  splniti,  což  nám 
milý  Buoh  přikazuje.  A  toť  jest  proti  těm  lidem  zlým,  hanebným, 
bludným,  ješto  nedrží  o  té  svátosti  oleje  svatého,  než  kunštíky 
a  klindříky  po  sobě  nechají  (135^)  .  .  .  Druzí  pak  liknují  se  té  svá- 
tosti mnějíc,  že  spíše  zemrau,  ano  jemu  milý  Buoh  spíše  polehčí, 
bude-li  k  jeho  dobrému."  (136^).  — 

Končíce  úvahu  o  životě  církevním  v  Čechách  za  doby  Rokycanovy, 
v  níž  uvedli  jsme  přísné  a  na  mnoze  spravedlivé  výtky  Rokycanovy 
tehdejšímu  duchovenstvu^  uznáváme  slovy  Tomkovými  o  ducho- 
venstvu strany  pod  obojí,  „že  po  jistou  dobu  konalo  povin- 
nosti svého  úřadu  horlivěji  azachovalo  mravnoukázeň 
u  větší  míře  než  v  obyčeji  bylo  při  duchovenstvu  předešlých  časů; 
bylo  tak  ještě  za  správy  Rokycanovy  a  Václava  Koraudy 
co  administrátorů."  (Tomek,  Děj.  Prahy  IX.  str.  179.) 

D)  O  stavech  světských. 

Rokycana  podrobuje  jednotlivé  světské  stavy  ostré  kritice.  Jsou 
to  zejména  stavy  vyšší^  mezi  nimiž  vládne  hřích  a  špatný  příklad : 
U  dvorův,  mezi  šlechtou,  v  kruzích  vysokého  úřednictva  atd.  rodí  se 
prý  z  nádhery  a  í)řepychu  mnoho  zlého;  jest  tu  mnoho  znamenitých 
darův,  hojnost  jídla,  pití  atd.,  při  tom  však  hromadí  se  veliké  množ- 
ství všelikých  hříchův:  „A,  nastojte,  co  jest  toho  u  dvorův,  ješto  těžko 
dobré  slovo  z  hrdla  se  postojí!"  (329^). 

R.  kára  radovánky  a  zábavy  panstva,  jmenovité  kolby 
a  tance  (7%  232*);  vytýká  však  též  lidu,  že  se  na  zábavy  panstva 
rád  chodí  dívat:  „A  vy,  ješto  k  tancuom,  k  kolbám  běžíte  se  dívat! 
Ó  bídní  lidé,  že  dva  vzteklá  Němce  k  sobě  poběhneta,  neb  jiné  trleky, 
vám  se  dívati!"  (3^).  Panstvo  při  svých  zábavách  podporuje  rádo  trubače, 
pištce,  bubeníky  a  hudce,  kteří  toho  nezasluhují.  (369^  409*). 

O  panské  pomstychtivosti:  Kristovo  učení  jest,  „aby  zlého 
za  zlé  nenavracoval,  ale  dobré  za  zlé."  Ale  mezi  „lidmi  rytířskými" 
kdyby  „jeden  druhému  políček  dal,  hádaj,  nastavil-li  by  druhého? 
Byla  by  hanba!  Řekli  by:  ,Nevěrný  blázen,  nesmí  se  pomstiti!'  Ba 
neřku  o  políček,  ale  o  protivné  slovo:  ,Ba,  hle,  neodepřel  jemu! 
U,  jakýs  babinec  a  pravý  ženkyl,  dá  na  sobě  jezditi !'  Tak  máš,  že  za 
hanbu  mají.  Ba  ještě,  díš-li  co,  aby  strpěl  pro  Buoh,  ano  prý:  ,Tu, 
tu,  strpím!?  On  mi  křivdu  učinil!  Abych  jemu  toho  tak  nechal?  Ne- 
muož  to  býti!'  ..."  (136^). 

O  pýše  panské  na  hradech:  „.  .  .A  pak  na  těch  hradích, 
tuť  pak  konce  není  té  pajše,  a  kdo  jest  jim  pravdu  mluvě?  .  .  ."  (100*). 


130 

Pravé  zbožnosti  prý  u  vyšších  stavů  neDÍ.  Nemají  úcty 
k  jménu  Božímu;  kdyby  je  někdo  proto  káral,  zle  by  pochodil:  „Nu, 
ještě  jdi  tam  ke  dvoru^  ješto  jméno  Boží  lehce  berau .  ,  .  a  rci:  ,Milí, 
všakť  jest  Buoh  zapověděl  řka:  Nevezmeš  etc/  Uzříš,  coť  zase  dí: 
,By  zabit,  již  nás  také  chce  kárati!'"  (183^). 

Víra  jejich  není  pravá;  spíše  pověra  mezi  nimi  vládne.  Věří 
rádi  v  planety  a  v  různá  „znamení" :  „Pohlediž  pak  na  tyto,  ješto  těm 
znamením  (t.  j.  planetám  a  j.)  věří,  že  toto  na  tomto  znamení  dobré 
početí,  tehdy  také  t  imto  to  dobré  vyjetí^  vyjití  tento  den  a  tento.  Tak 
píší  doktorové,  že  ktož  to  koli  drží  a  věří  tomu^  že  za  kacíře  mají 
jmíni  býti.  A  co  jest  toho,  milý  Bože,  ano  téměř  všichni  v  tom  tápají ! 
A  zvláště  ti  lidé  velicí,  kdyžť  mají  kam  jeti,  počekajít  dne  neb 
hodiny.  A  neprav  jim  žádný,  nikoli  oni  neuvěří!  Ačkoli  ty  planety 
mohau  náchylnost  učiniti,  ale  aby  to  tak  bylo  a  jinak  nemohlo  býti, 
nikoli!"  (846*^—347^). 

Ačkoli  jsou  na  mnoze  nešlechetní,  přece  nejvíce  o  to  stojí,  aby 
měli  všecko  svěcené  a  žehnané:  „V  to  se  najvíc  shledává  do 
těchto  lidí  rytířských;  sami  nešlechetní,  lajce,  cizoložníci,  a  vše  chtí 
svěcené  míti.  Ale  cožť  jest  pilnějšího,  o  toť  oni  se  málo  starají  .  .  ." 
(327^).  „A  ti  lidé  (t.  dvorští)  najvíce  o  to  stojí,  aby  vše  svěcené  a  že- 
hnané měli  o  Velikonoci,  a  při  stole  zlé,  nešlechetné  mluví,  ješto  jim 
to  vše  proklaté  bude  .  .  ."  (329^). 

Tím  ovšem  své  náboženské  povinnosti  nemohou  dostáti.  Zaklá- 
dají sice  též  často  bohatá  nadání  ve  prospěch  klášterů  v,  která 
však  s  účelem  svým  se  později  úplně  míjejí:  „Pohleďte  na  tyto  klá- 
štery, ješto  předkové  vaši  nadali  a  paměti  zdělali  věčné,  věčně-li  jim 
tak  trvají,  jakž  sau  oni  chtěli?  Ano  již  roztrhavše  mezi  se  i  na  to 
hodují,  dobré  bydlo  mají,  ženy  své  krásně  připravují  jako  modly,  tance, 
freje,  kolby,  neřády  vedau,  toť  máš  to  nadání!"  (343^). 

Jeví  se  u  nich  často  lhostejnost,  ano  i  nevážnostkTělu 
Božímu:  „Mnoho-li  vídáte  těch  bohatých,  ani  k  tělu  Božímu  jdau? 
Ano,  slibuj !  Voníť  jim?  Hádaj,  nalez-li  by  tu  druhé  pány,  panoše,  ješto 
od  dvaceti  let  nepřijímali?  Vím  v  jistotě,  že  by  našel!"  (37^);  „však 
oni  (t.  páni)  to  již  za  hanbu  mají,  připravovati  se  často  k  tělu  Bo- 
žímu, než  jeduau  v  rok  .  .  .  Zdaliž  jest  to  řekl  (t.  Pán  Ježíš:  Nebu- 
dete-li  jísti  těla  Syna  člověka  atd.)  toliko  těmto  babkám  a  kmetíkuom, 
zavrženým  těm  lidem,  a  vaší  milosti  nic?"  (118'').  „Ba,  mnedle,  veli- 
kau-li  pak  vážnost  mají  (t.  páni)  k  tomu  drahému  tělu  Božímu? 
Nic!  A,  běda  bude!  Ah,  ti  páni,  panoše,  po  hradích,  po  tvrzích,  ješto 
po   jistbách   jim    mše   slauží!     Ani   budau   v  kostky    na  těch  stolech 


131 

hráti,  budu  tu  tancovati,  a  pak  budau  tu  mše  svaté  slaužiti !  A  běda 
bude,  nastojte !  Shledajíf,  žeť  toho  těžce  bude  mstíti  milý  Buoh.  Ješto 
kdež  kosteluov  nemají,  a  sa  by  zvláštní  místo  měli  jako  kapli,  aby 
tu  slauženo  bylo,  ale  v  jistbách  neb  jinde!?  —  není  tu  vážnost!  I  ovšem 
z  příčiny  hodné  mohl  by  i  v  jistbé  slaužiti  i  jinde,  ale  tak  to  není 
dobré!"  (43 1»). 

Mnozí  z  panstva  vychováni  byvše  ve  víře  kalich,  odstupují 
později  od  víry  zděděné  a  pro  tučné  úřady  a  čestné  titule  za- 
pírají víru  svých  otcův:  „Každý  by  se  měl  .  .  .  postaviti  jako  proti 
nepřáteluom  .  .  .  zvlášť  proti  těm,  ješto  přijímavše  (t.  pod  obojí), 
v  tom  se  narodivše  a  zchovavše  ustupují,  páni,  atd.  ..."  (101*). 
„I  neníť,  ved,  div,  že  mnozí  páni,  panoše,  rytíři  (znamenití  mistři, 
doktorové  a  jiní  znamenití)  v  Čechách  i  v  Moravě  odstupovali  a  od- 
stupují od  té  pravdy  Kristovy  v  ní  se  zrodivše,  tělo  Boží  a  krev 
Boží  pod  obojí  způsobu  přijímavše  a  již  zpět  lezau,  odstupují.  A  co 
jimi  k  tomu  hnulo?  Vobrokové,  úřadové,  krásná  jména,  ono  doktor, 
ono  kanovník  ...  A  uzříš,  aniť  to  omlúvají:  ,A/  prý,  ,co  jest  lidí  pod 
jednu  způsobů,  biskupuov,  prelátův  maudrých,  umělých!  A  co  jich 
zemřelo,  by  měli  zatraceni  býti  !?'  —  Ba,  zvíte-li  to,  že  na  všem 
světě  není  většího  pádu  a  zavedení  než  na  mocných,  maudrých 
a  umělých?  ..."  (258*-^). 

Rokycana  uvažuje  též  často  o  poměru  pánův  k  poddaným 
a  h  služebnictvu  a  soudí  takto: 

Páni  nestarají  se  o  duševní  blaho  svých  pod- 
daných: „Páni,  panoše,  rytíři,  a  kdož  poddací  mají,  nebudau-li 
jich,  svých  poddacích,  učiti,  zpravovati,  k  tomu  vésti,  aby  se  oni 
Boha  báli  a  jej  milovali  a  poslauchali  jeho,  běda  jim  bude  .  .  !  A  ne- 
mohaii-li  sami,  ale  aby  zjednali  jim  jiné,  aby  jimi  k  vuoli  Boží  byli 
zpravováni.  Ale,  mnedle,  mnoho-li  se  oni  o  to  starají?  Nic  i  drobte! 
Ah,  nebozí  páni!  Též  vy,  ješto  máte  služebníky,  služebnice  .  .  ." 
(44^').  „Nu,  vy  páni,  panoše,  rytíři,  (konšelé,  měšťané),  mohli  byste 
kdy  co  shromážditi  a  sebrati  a  přivésti  k  Ježíšovi !  Když  vaši  pod- 
da<'í  přestupují  přikázání  Boží,  abyste  zbírali  s  Ježíšem  jedny  pěknú 
řečí,  jiné  také  hrubší,  jakož  na  koho  sluší,  na  neposlušné  a  zlé  při- 
činiti mocí,  —  ale  vy  málo  toho  dbáte!"  (124^). 

Páni  pečují  především  jen  o  sebe  domnívajíce  se,  „že 
jest  jim  na  to  zboží  dáno,  aby  dobré  bydlo  měli"  (19\  244»  atd.) 
Z  lásky  ke  „zboží",  t.  j.  k  věcem  světským,  vzbuzuje  se 
u  nich  nezřízená  ctižádost  a  snaha  po  povýšení, 
„onen    aby  byl   kanovníkem,  biskupem,   prelátem  vysokým,   aby   ctěn 


132 

byl.  Aniť  se  v  to  trau,  vyprošuji,   i  strach  jest,  že  se  sami  sázejí  na 
najvyšší  místo,  ano  jich  Buoh  posaditi  nechtěl  ..."  (333*). 

Proto  nemůže  zkvétati  duševní  blaho  pod- 
daných. Páni  pečujíce  o  své  dobré  bydlo  ajsouce 
sami  hříšní,  nekárají  a  netrestají  ovšem  hříchů 
svých  poddaných  a  služebníkův: 

„Tito  páni,  ješto  svých  poddacích  nedbají  vésti  k  dobrému,  ale 
přepustí  jim  zlé  činiti  a  nestaví  toho,  kostek,  her,  tancuov,  opilstva, 
jiných  neřáduov:  cožkoli  toho  dopustí  a  mohúc  staviti,  nedbají,  ne- 
chají, všichni  takoví  páni  musí  za  to  trpěti,  jakoby  sami  učinili.  Ale 
říkají  prý  :  ,ČiĎ  každý  na  svuoj  vrub,  jáť  za  nic  neponesu !'..." 
(19^).  „A,  vy,  páni,  panoše,  rytíři,  (konšelé  města),  ješto  byste  mohli 
nejednau  mnoho  zlého  sstaviti  a  nedbáte,  zvíte,  kdeC  bude  déle  býti! 
Ježto  mohauce  tím  Bohu  poslaužiti,  necháte,  dopustíte  svým  lidem 
na  svém  zboží  neřáduov"  (197*) ;  ^.  .  .  mnoho-li  těch  pánův  víte, 
aby  se  vší  pilností  hleděli  zlé  rušiti  ?  Ba  řci :  Kde  větší  neřádové 
než  u  dvorův?  Ano  vše  zlé  svobodu  má.  Ano  i  páni  sami  zlí,  ne- 
řádní, dráči,  laupežníci,  cizoložníci,  kostkáři.  Nedím  o  všech.  Takéf 
jsau  dobří  páni  mezi  zlými,  ale  zlých  hromada.  Řkú  nejedná,  prý: 
, Sjelo  se  mnoho  dobrých  lidí !',  ano  bude  hromada  ruíianův.  cizo- 
ložníkův, dráčův,  zlodějův!  Kterak  pak  ti  mají,  jsauc  sami  tací,  jiné 
od  toho  vésti  ?  Ba,  ti  páni  ne  jednau  slovem  mohli  by  mnoho  zlého 
staviti,  jedné  rozkázati,  —  nedbají  ani  chtí.  Jedné  purkrabie  přikážiž : 
,Ať  na  mém  dvoře  nepřísahají,  ať  v  kostky  nehrají,  aC  neřáduov 
žádných  není,  láni  a  řečí  zlých !'  A  rychtáři  též  přikazují :  ,Pod  kopů 
ať  toho  není  a  tohoto,  neb  jest  to  proti  Bohu !  .  .  .^  Uzřel  by,  žef  by 
méně  zlostí  bylo  a  nešlechetností  .  .  .  Ale  prav  to  nynějším  pánuom  ! 
Uzříš,  coť  k  tomu  řkau.  Posměch  by  měli  z  toho.  To  prý:  ,To  oni 
by  popi  chtěli  nám  klášteruov  z  mést  nadělati!'  .  .  .  Ouif  za  to  mají, 
že  jest  jim  na  to  Buoh  dal  zboží,  aby  dobré  bydlo  měli,  a  já  se 
bojím,  že  mnozí  zato  nemají,  by  od  Boha  měli  zboží,  než  prý:  ,Teď 
mi  otec  odumřel  a  toto  teta;  a  teď  po  bábě  dostalo  mi  se  !^  .  .  ." 
(244*).  ^Kde  jsau  ti  králi,  knížata,  kde  ti  páni,  panoše,  rytíři,  (kde 
konšelé,  auředníci)  (t.  kteří  by  „své  poddací  k  tomu  drželi,  aby  každý 
v  svém  stavu  řádně  stál")?  Ano  poň  není  větší  svobody  hříchu ov 
nežli  mezi  těmi  lidmi  dvorskými  .  .  ."  (322^;  pod.  389*). 

Proto  jest  také  málo  věrných  poddaných  a  slu- 
žebníkův: „Tak-liž  vy  činíte,  služebníci  a  služebnice,  že  věrně 
slaužíte  a  hledíte  toho,  abyste  svých  pánův  a  paní   nermútili  ničímž. 


133 

ved-li,   čili  jedno  k  voku  ?   A  nejednau   mohauce  více   udělati,  i  za- 
hálíte .  .  .«  (193^ ;  srov.  360*). 

Surovým  nakládáním  se  služebnictvem  pomér 
ten  se  ještě  zhoršuje:  „.  .  .  zlají,  zpeskují  (t.  páni  služeb- 
níky) pro  malú  věc.  Ješto  kdyby  se  co  služebníku  neb  služebnici  při- 
hodilo z  nechtění,  ne  ihned  toho  tak  váží  ti  sobě,  než  zlaje,  zbauří, 
zhaní.  To  jest  velmi  zlé.  Měli  by  pěkně  říci:  ,Milý  neb  milá,  činíš 
mi  škodu  svévolně,  poraučímť  já  to  Bohu!  .  .!'  Ale  toto,  obojí  zlí, 
neřádní,  lajce,  páni  i  paní,  služebnice,  služebníci,  ješto  nic  jiného, 
jedné  že  sobě  do  pekla  pomáháte!"  (360*—^). 

Také  stav  městský  mnoho  hřeší.  Úvahu  o  něm  rozšíříme 
Rokycanovými  názory  o  životě  v  česhých  městech  vůbec.  V  městech  jest 
mnoho  příležitostí  k  páchání  hříchův,  které  tu  mají  největší  svobodu. 
Města  česká  usnesla  se  sice,  aby  smrtelní  hříchové  a  neřádové 
zákonu  Božímu  protivní  byli  kaženi  a  stavováni,  plní-li  se  však  toto 
usnesení  čtvrtého  artikulu  pražského?  K  tomu  odpovídá 
Rokycana  takto  :  „Pohlediž  pak  na  tyto  měšťáky  a  na  všecka  česká 
města!  Zasadili  se  na  to  a  neb  o  to  svolili,  pečeti  přikládali  o  ten 
artikul,  aby  zjevní  hříchové  smrtedlní  byli  sstavováni.  Drží-li  to  tak? 
Ano  v  těch  městech  vše  zlé  má  svobodu  zjevně  všudy! 
Ano  v  neděli  jedau  svobodně,  tance,  věnce,  na  řady  dávání,  nevěstky 
bídné,  vše  má  svobodu  jak  v  Sodomě.  A  voč  se  zasadili,  o  ten  artikul, 
aby  toho  hájili,  aby  zjevní  hříchové  svobody  neměli,  to  selhali  a  za 
to  se  nic  nestydí  ..."  (244*-^).  (K  trestání  zjevných  hříchů  zřízen 
byl  v  Praze  zvláštní  úřad;  píše  o  tom  Tomek  v  Děj.  Prahy  IX. 
str.  175 — 176,  a  zdá  se  mu  z  uvedených  právě  slov  Rokycanových, 
že  i  jiná  města  strany  pod  obojí  podobný  úřad  si  zřídila.)  „Někdy 
sau  se  byli  Čechové  o  to  postavili,  aby,  což  by  zjevně  se  proti  Bohu 
dalo,  aby  toho  bylo  hájeno,  tak  že  sau  byli  po  městech  v  Čechách 
hříchové  sstavováni,  že  jsi  neuzřel,  ať  by  kdo  směl  u  věnci  do  města 
jeti  neb  jíti:  ,V  neděli  žádný  nejezd,  žádný  na  řady  nedávaj,  žádný 
oplzlých  písní  nezpívaj !'"  (202'^.  Ale  co  bývalo,  není.  V  městech  vládne 
mravní  zkaženost;  jest  tam  mnoho  „hampýsuov,  tancův,  neřádův, 
her,  zlých  žen!"  Kněží  proti  tomu  nekáží.  (180*  a  j.) 

Rokycana  vytýká  bohatým  měšťákům  život  pohodlný, 
rozmařilý,  plný  lenosti  a  zahálky:  „Měšťané,  městky,  jiní  lidé 
bohatí,  nebudau-li  pracovati,  oni  nikoli  bez  pomsty  nebudau  od  Boha. 
Párajte  se  v  rukau,  vy  paní  městky,  a  ležíte  dlauho  a  neděláte  nic! 
Zvíte,  vsede-liť  vám  to  na  hrdlo!"  (23*).    „A  toto  leží,  spí,  až  slunce 


134 

zajde,  ano  tuto  ta  drahá  obět  se  obětuje,  beránek,  jenž  snímá  hříchy 
světa!  Ó  bídná;  hanebná  duše.  že  muože  tehdáž  ležeti,  ješto  tím 
i  Boha  hněvá  i  zdraví  sobě  ujímá  .  .  !  "  (334*).  I  zdá  se  Rokyca- 
novi,  že  za  jeho  mládí  bývalo  lépe,  že  obyvatelé  měst  bývali 
zbožnější  a  k  Bohu  vděčnější.  Vzpomíná  si,  j  ik  před  lety  v  Rokyca- 
nech lidé  s  vroucí  zbožností  klekali  při  klekání  (297^),  kterak  za 
krále  Václava  se  to  dělo  v  městech  v  jednotlivých  domech  „a  na 
rynku  též.  A  kdo  by  byl  neklekl,  i  hned  byl  v  šatlavě!"  (428  ).  (Viz 
celý  doklad  na  str.  85. !)  Poměry  se  však  změnily.  Měšťáci  n  e  c  h  t  í  již 
ani  dobrých  kněží  poslouchati,  ozývajíce  se  proti  nim  slovy: 
„  Jižť  nám  v  naše  práva  sáhají,  jižť  nám  chtí  rušiti  naše  řády,  a  my  máme  ten 
obyčej,  a  oni  nám  cos  jiného  zamyšlují,  již  nám  chtí  z  města  klášter  udě- 
lati!" (89*^-90^  pod.  202'*).  „Tento  lid  již  tak  dábel  zmíždil,  že  těžko  se 
jim  již  kněz  slíbí  po  městech.  O  řídko!"  (327*).  „Tento  lid  městský 
málo  se  o  to  stará",  t.  aby  měl  dobré  kněží.  A  je-li  jich  dosti,  ne- 
postará se  o  to,  aby  je  posílal  též  na  venkov,  kde  prý  se  jeví  větší  touha 
po  dobrých  knězích:  „Když  oni  mají,  co  oni  dbají  o  jiné?  Ano  sedlá- 
čkové, nebožátka,  rádi  by  měli,  i  nemohau  míti!"  (104"). 

Rokycana  vytýká  též  obyvatelům  měst,  že  jsouce  často  plni 
hříchův  nehodně  přijímají  tělo  Páně:  „Budau  vožralci,  opilci, 
zlomluvce  neřádní,  licheviiíci,  a  půjdauť  k  Tělu  Božímu.  A  toto  mnoho 
jest  po  městech."  (178M. 

O  řemeslech,  obchodě,  kupectví  a  o  trzích  mluví 
R.  často;  praví,  že  „všecka  řemesla,  všichni  obchodové,  toho  všeho 
nepovedau-li  lidé  podle  slova  Božího  a  zákona  jeho,  všecko  to  obrátí 
se  lidem  k  věčné  mauce  na  věky."  (259*).  To  jest  výstrahou  pro 
řemeslníky,  obchodníky,  kupce  atd. 

Řemeslníci  přispívají  svými  výrobky  k  pýše:  „Řemeslníci  by 
měli,  .  .  .  což  dělají,  to  věrné  dělati,  ne  ku  pajše,  ne  ku  marnosti, 
ne  k  světu.  Tak-li  jest?  Nu,  vy  krajčí,  kožišníci,  ševci,  tak  li  děláte 
ono  i  ono?  Ba,  neřku  špice,  ale  vy  byste  jim  nadělali  nějakých 
rohův  .  .  . !"  (192^).  „Tito  řemeslníci,  ješto  pýše,  ďáblu  slauží,  takéf 
najdau  nějakau  výmluvu,  žeť  vždy  opremují."  (293''). 

Krčmáři  podporují  opilství:  „Krčmář  pro  svuoj  požitek  a  pro 
své  pivo  všechno  zlé  přepustí  v  svém  domu,  ant  se  ochotné  postaví 
před  ožialci  řka  jim:  ,Milí  hosté,  buďte  veselí  a  mějte  ve  všem  vuoli ! 
Jáť  vám  také  učiním,  jedno  což  vám  libo!'"  (75"-*'). 

Obchodníci  a  kupci  stěžují  si,  že  se  jim  nedaří  obchody 
a  kupectví;  ačkoliv  jsou  tím  sami  vinni,  vymlouvají  se  na  leccos; 
jedni  praví,  že  jsou  tím  vinny  „války  a  nesnáze"  vzniklé  z  přijímání 


135 

pod  obojí  (36^),  jiní  viní  kněze,  pravíce:  „A  my  již  pro  jich  kázání 
žádných  obchodův  nemuožeme  míti,  ani  nám  kupectví  jdau  ani  nic 
z  jiných  zemí !"  (90^). 

Na  trzích  páše  se  mnoho  zlého :  „  .  .  .  mnoho  zlého 
bývá  v  trzích  .  .  ;  jest  velmi  nebezpečná  věc  s  trhem  se  obcho- 
diti, neb  skrze  to  lidé  ke  mnohému  zlému  přidrží  se  a  přicházejí: 
anoť  mladé  ženy  budau  se  smýkati  po  trzích,  po  jarmarcích,  a  potom 
po  noclezích  budau  cizoložiti  s  cizími  mužmi  pravíce,  že  sau  svoji, 
jakož  oni  toho  mnoho  umějí."  (75*). 

R.  kára  jmenovitě  nespravedlivé  míry  a  váhy:  „Pohlediž 
pak,  mnedle,  děje-li  se  ta  spravedlnost  v  tomto  lidu  v  měrách?  Nedolé; 
prý:  ,Puol  pinty!',  a  lže,  ano  málo  více  než  žejtlík.  Nedospe  . . .  U  váze 
nedováží,  nedoměří,  zadrží,  —  kdo  by  to  vymluvil !  A  zpřísahá,  zvěruje, 
zelže:  ,Na  mau  víru,  na  mau  duši,  samať  tak  mám;  na  mú  víru, 
přísahu  Bohu,  jiuémuť  bych  nedala!^,  —  a  lže.  Však  tento  lid  nic 
jiného  než  lží  se  obchodí  ..."  (253^). 

Jeví  se  to  nejvíce  na  trzích:  „Bývá-li  toho  co  v  trhu  ? 
Hledí-li  jeden  druhého  zklamati,  klade-li  jeden  druhému  osidlo?:  aniť 
natáhnu,  pěkně  uhladí,  vyčeší,  zbílí,  zbarví,  aby  se  pěkné  zdálo, 
a  chválí,  že  dobré  jest,  ano  tak  nebude.  ,Ba,  samať  za  to  nemám, 
na  mau  víru,  že  bych  jinému  nedala!^,  —  a  lže,  oklamá,  přesáhne, 
selže,  nedolé,  nedováží,  nedoměří.  A  tito  kupujíce  též  hledí  oklamati ; 
u  prý:  ,Zklamám  jej!.  A  toho  obojí  za  hřích  nemají,  než  rovně  jeden 
druhého  do  pekla  strká  a  pomáhá.  Odře,  oblaupí  jeden  druhého, 
a  nic  se  za  to  nestydíte?  A,  ještě  jim  to  chlúbau;  prý:  ,Prodám  své 
jakž  mohu^;  u  prý:  ,Oklamám  jej,  jinému  bych  dvé  to  dáti  musela^; 
u  prý:  ,Oklamám  jeho.  Dal  mi  toto  a  toto,  ano  jedva  za  polovici 
stojí.'  Ale  aby  oni  jedni  druhým  z  lásky  prodali,  nepřesáhli,  než  při 
čemž  mohau  zuostati,  to  přijali?  A  tito,  kdož  kupují,  také  z  lásky?; 
vida,  že  za  to  stojí,  i  řekl:  ,Dámť  já  jemu,  aby  také  nepracoval 
darmo  !^?  Ale  onino,  což  mohau,  to  najdráž  prodadí;  a  tito,  což  naj- 
laciněji  mohau,  kaupí,  žádné  lásky  nemajíc.  A  tak  sobě  obojí  do 
pekla  pomáhají,  neb  oni  pod  přikrytím  spravedlivosti  pravý  laupež, 
zlodějství  a  faleš  vedau.  Nebo  to  jest  spravedlivost,  míra,  loket,  váha, 
aniť  pod  tau  spravedlivostí  natáhnu,  nedoměří,  nedováží?  Tožť  faleš 
a  laupež!  Libra,  lot,  —  spravedlivost?,  aniť  opět  nedováží,  zadrží 
palcem,  zatrhnu!?  Oh,  jakť  oni  to  umějí  velmi  dobře!  Opět  prý:  ,Daj 
pintu!',  volá.  A  to  jest  spravedlivost?  A  nedá  málo  víc  než  puol 
pinty!  A  tak  máš  ve  všech  obchodích  ..."  (330^—331^).  Pioto  tedy 
„třebaf  v  týle  oči  míti,  chceš-li  zklamán  nebýti!"  (128^). 


136 


R.  kára  v  té  věci  zejména  obyvatele  měst:  „Nu,  vy 
páni  měšťané,  tak-li  ste  živi  v  svém  obcování,  že  vy  žádnému 
křivdy  neučiníte  v  žádné  věci,  že  vy,  když  vám  hosté  přijedau,  ne- 
vodřete,  neoblaupíte,  nepřesáhnete,  tak-li  jest?  Nu,  vy  kramáři, 
kupci,  šant  ročnic  i,  řemeslníci,  šenkéři,  již-li  vy  žádného 
nepřesáhnete?.  .  ."  atd.  (131^).  „Též  vy,  měšťáci,  když  vy  co  kupu- 
jete neb  které  obchody  vedete,  že  to  vše  činíte  prvotně,  hledíce 
k  tomu  konci,  k  nebeskému  království,  řka:  ,U,  ted  nakaupím  obilé 
navařím  piva  a  poslaužím  tím  obci,  aby  mohla  potřeba  býti,  aby, 
žádné  zádavy  nebylo  1^  ?  A  tak,  hle,  na  spravedlivosti  to  dávati,  ne- 
přesáhnuti, ved-li?!  Ano!  Ba,  udrauť,  přesáhnu,  nedolijí,  nedováží, 
kdež  jediné  mohau,  leda  oni  jediné  měli  a  své  lakomství  nasytili ..." 
(192^);  „  ...lid  městský,  šantročný,  ješto  kudyž  jedně  mohau 
dobýti,  dobudau,  vylichví,  yyšantročí,  oklamají,  sedrau,  s  kohož 
mohau.  Byť  pták  přiletěl,  hledlť,  ať  by  jemu  péro  vytrhli,  —  že  právě 
jako  psi  líží  nežity,  tak  oni  lidi  měrami,  váhami,  obchody, 
trhy  každého  hledí  požiti;  pro  jeden  haléř  selže,  oklamá.  A,  bídný 
lide,  zlý,  městský,  by  sedlákem  byl  zuostal  nejeden  a  ty  sedlkú  jako 
tvá  mátě  a  otec,  mnohem  by  snáze  spaseni  byli!"  (240''). 

A  všude  vládne  klam,  šalba,  podvod  a  lež  u  všech 
stavu : 

„Jest-li  pak  milování  bratrské,  slibuj  za  to,  že  co  sobě  nechceš, 
aby  druhému  nečinil?  Ba,  kdež  jedně  muož,  jeden  druhého  oklamá, 
přesáhne,  nedolé,  nedoměří,  nedováží,  kdo  by  to  vypravil!"  (llS** ; 
pod.  175^).  Jest  to  mezi  všemi  stavy:  „Však  jest  to  Boží  divné 
dopuštění  a  spravedlivé,  že  od  najvyššího  stavu  do  najnižšího  všichni 
jedni  druhého  drau,  laupí,  jako  lotři,  lotr  lotra  dře.  Knížata,  páni, 
panoše  drau  se  vespolek,  hledí  jeden  na  druhém  vydříti,  vylichviti, 
vyváleti,  vysauditi  spravedlivě  i  nespravedlivě,  věrně  i  nevěrně.  Mě- 
šťané zase  drau  panoše,  panoše  měšťany,  páni  sedláky,  páni  služeb- 
níky, služebníci  pány,  neslaužíce  jim  věrně,  mohauce  více  nadělati, 
i  zahálejí.  Tak  lotr  lotra  všudy  dře.  Řemeslníci,  hádaj,  drau-li  se, 
kupci,  přemýkači?  Ano  lotr  lotra  dře,  laupí,  hokyně  kramářku,  kra- 
mářka rybářku,  rybářka  mlynáře,  mlynář  pekaře,  pekař  šenkýře, 
šenkéř  ševče  —  a  tak  všichni  jedni  druhé  drau,  laupí,  neb  jsau  se 
všichni  zlotrovali,  od  Jerusalema  odešli,  od  pokoje  a  lásky  ..." 
(306^-^  pod.  182^). 

O  úřednictvu.  Rokycana  kára  upřílišenou  snahu  po  povýšení 
v  úřednických  kruzích.  I  varuje  ty,  kteří  povýšení  došli,  slovy : 
„Strachujte  se,  vladaři  a  auředníci,  jenž  ste  povýšení  došli,  a  jinými 


137 

vládnúc,  abyste  těžce  nespadli,  nevšedše  v  ta  vladařství  skrze  Krista!" 
(223").  Na  jiuém  místě  praví,  že,  „kdo  vchází  v  duostojenství  .  .  . 
pro  chlúbu,  aby  byl  ctěn  nad  jiné,  tenť  není  pastýř,  ale  zloděj  a  lotr. 
Neb  krade  ten  auřad  lidem  dobrým,  kteříž  sau  toho  hodni,  a  on  sobě 
osobuje  cizí  věc,  totiž  auřad  a  požitky  jeho,  bez  vuole  Boží,  a  tak  jest 
zloděj.  Druhé,  že  v  tom  úřadě  jsa  nehodně,  morduje  sám  svú  duši 
a  zlým  příkladem  jiných,  atak  jest  lotr,  ješto  lidi  morduje  bezprávně." 
(225^-'').  K  snaze  po  povýšení  připojuje  se  však  také  strach,  aby  místo 
jednou  dosažené  nebylo  zase  ztraceno;  proto  prý  nevyznává  se  všude 
pravda,  která  by  byla  mnohým  nemilá  a  pro  kterou  by  následovaly 
útisky,  po  případě  sesazení :  V  písmě  sv.  vodnatelný  stál  před  Kristem 
a  mlčel,  poněvadž  se  bál  zákonníkův,  aby  ho  nekázali  ukamenovati. 
Rok.  applikuje  to  na  lidi,  „ješto  nesmějí  pro  bázeii  pravdy  vyzná- 
vati, .  .  .   aby  s  auřadův  nebyli  ssazeni."  (332^0- 

O  soudních  úřednících  viz  doleji  při  úvahách  o  právech  a 
soudech.  — 

v 

Český  venkov.  O  sedlácích.  Selský  lid  jeví  přece  vícepéčeosvou 
spásu,  než  lid  městský ;  vidí  se  to  ve  snaze,  aby  měl  dobré  knězi : 
„Sedláčkové,  nebožátka,  rádi  by  měli  (t.  dobré  kněží),  i  nemohau 
míti!"  (104*).  Proč?  Protože  se  v  té  příčině  města  o  ně  nestarají.  Ale 
přece  i  na  venkově  jeví  se  odpor  proti  dobrým  kněžím :  „Ba  i  sedlákuom 
(kněz  se  těžko  slíbí).  Jedneť  kněz  bude  mluviti  pravdu  a  jim  mluviti 
proti  jich  hříchuom  a  neřáduom,  uzříš,  aniť  hned  hledí  zmazati, 
v  nětčem  popadnuti  a  potom  obžalovati."  (327*~^). 

Sedlákům  R.  vytýká,  že  jsou  často  nespravedliví  neměříce 
a  nevážíce  poctivě:  „.  .  .  Ba  i  sedlák,  kdež  muož  věrtele  uedosauti, 
nedospe,  na  lokti  natáhne,  což  muož  najvíc,  co  muož  najkratší,  to 
má.  U  váze  nedováží,   nedoměří,  zadrží  atd."  (253^). 

Sedláci  trpí  útisky  od  pánův,  kteří  je  vydírají  a  olup ují, 
a  ještě  kázní  to  nazývají  (71*);  sedláci,  nebožáci,  musí  vynakládati 
mnoho  na  rozpustilosti  a  na  přepych  zbujnělého  panstva  (7*  a  j.); 
veliké  daně  a  roboty  těžké  je  tíží  (239*).  Doklady  viz  doleji  ve  stati 
o  poměru  bohatých  k  chudým. 

Hospodář^  hospodyně  a  čeleď. 

Hospodář  a  hospodyně  mají  se  starati  o  svou  če led  jako 
rodiče  o  dítky.  Především  mají  k  tomu  hleděti,  aby  čeleď  byla  pilná  Boha 
a  jeho  přikázání,  mají  ji  vésti  k  poznání  Boha.  (19^).  Děje 
se  tak?  „Máte-li  vy,  hospodáři,  hospodyně,  o  svau  čeled  velikau 
péči,   aby  oni   Ježíše   znali?"    (26"  a  j.).   Nikoliv!  „A  vy,  hospodáři, 


138 

hospodyně,  ješto  nedbáte  napomínati  svých  pacholkův,  děvek,  a  vésti 
je  ku  poznání  Boha,  ...  že  musíte  za  to  v  pekle  horaucím  trpěti 
těžkú  mauku!  Nébrž  jako  oni  na  vás  žalují,  kterak  pro  vaše  dílo 
nikdy  nemohau  na  mši  jíti  na  malú  chvíli,  ani  hospodář,  hospo- 
dyně se  zbúří:  ,A,  a,  meškáte  mne  !'  .  .  On,  drahý  Pán  Ježíš,  za  tvého 
pacholka,  za  tvú  dívku  dal  vše,  což  měl  ...  A  ty  pak  dada  kopu 
neb  dvě  pacholku  neb  děvce,  i  chce  ho  tak  mnoho  požívati  nebo 
více  než  Buoh,  aby  on  byl  tvého  pilněji,  tvých  sviň,  než  Boha." 
(20»  a  j.). 

Hospodáři  nestarají  se  o  spasení  svéčeledi 
nekárajíce  a  netrestajíce  jejích  hříchův:  „Nu,  vy 
hospodáři,  hospodyně,  ješto  v  svých  domích  dopustíte  svobodu  míti 
k  hříchuom !  Ano  věrují,  bohdákají,  přísahají,  peskují,  lají,  zjevně  boží 
přikázání  přestupují,  a  vy  nedbáte  ;  .  .  jedau  svobodně,  kam  kdo  ráčí, 
v  neděle  svaté  beze  všeho  studu,  beze  vší  bázni  Boží,  v  krčmách 
leží,  zžerau  se,  —  a  žádný  tomu  nic  nedí!"  (389*). 

Péče  o  věci  světské  brání  hospodářům  starati 
se  o  čeleď,  „aniť  se  rmútí,  fresují,  pečují,  anť  nemuož  modlitby 
právě  říkati,  aby  nepečoval  na  ono  i  na  ono  ..."    (427). 

Zlí  hospodáři  mají  zlou  čeleď:  „Ah,  jak  by  se  (ty) 
zbauřil,  kdyby  pacholek  tvůj  neučinil,  co  by  ty  kázal!  Ale  že  toho 
nečiní,  co  bůh  velí,  o  to  se  málo  staráte  .  .  .  Zalujete-li,  jakož  často 
i  na  zpovědi  žalují,  že  čeled  nekolná,  neposlušná,  bývá-li  to?  Proč 
to?  Proto,  že  vy  sami  neplníte  přikázání  Božího  a  přestupujete  sami 
a  jiných  nevedete,  aby  plnili  je.  I  hodnú  pomstu  na  vás  Buoh  dává, 
že  vám  dává  zlau,  neposlušnau  čeled  .  .  ."  (125*).  „Proč  jest,  že  vy 
zlú  čeled  míváte,  hospodáři,  hospodyně?  U  prý:  ,Mám  zlií  čeled,  že 
mám  s  ní  psoty  dosti!'  Víš-li,  že  proto,  že  jste  sami  zlí?;  i  dopustí 
na  vás  buoh  zlé,  aby  zlí  zlé  trápili,  lotr  lotra."  (306*). 

Rokycana  kára  zvláště  surové  nakládání  s  če- 
ledí: „Opět  hospodář,  hospodyně.  U  prý:  ,Musíť  se  také  člověk 
rozhněvati  a  požehrati !'  A  to  nazuove  žehráním,  ano  bude  zteklé 
rozpuštění  a  vylití  hněvu,  aniť  sobě  zlají,  peskují,  hospodář  čeledi, 
hospodyně  též:  ,Nešťastný  takový  padúše  a  ty,  bezectná  mrcho  psí!' 
Ješto  jest  to  všecko  ďáblovo  jednání,  že  k  své  čeledi  tak  ukrutné  se 
mají . . ."  (70*).  „Uzříš,  aniť  hospodář  zlaje,  peskuje  jako  pes  pacholkuom, 
paní  děvkám  hanebně  kobyl,  kurev  jim  nadá,  a  neříkaj  nic!  A  díš-li,  že 
jest  to  zlé,  aniť:  ,A,  a,  kněze,  musíť  nějaký  řád  býti,  musíť  se  báti!' 
I  chtí  řád  neřádem  uvésti:  neřádně,  nešlechetně  zlaje,  a  chce  řád 
vésti  tím;  rovně  jako  by  ďábla  ďáblem  vyháněl  .  .  ."  (425*). 


139 

Z  rozdílu  stavů  plyne  vzájemná  řevnivost.  Stav  nad  stavem  clice 
vynikati,  vyšší  stavy  pohlížejí  na  nižší  se  zjevným  opovržením.  Bude 
se  nám  to  jeviti  v  úvahách  o  poměru  bohatých  k  chudině  a  o  roz- 
manitosti krojův. 

Poměr  bohatých  h  chudým. 

Lidé  bohatí  žijí  v  přepychu  a  nádheře;  proto  jsou  často  pyšní, 
nadutí,  a  pohlížejí  s  opovržením  na  chudinu.  Jest  to  neláska,  nemilo- 
srdenství  a  nespravedlnost  vůči  chudině,  která  snáší  mnoho  útiskův. 
Rokycana  často  zastává  se  chudých  proti  boháčíin) 
vůbec. 

Tak  chválí  na  př.  chudé,  že  bývají  k  Bohu  vděčnější  než 
bohatí:  „Ba,  mnedle,  ještě  vy,  ješto  vám  dal  Buoh  více  nad  jiné  statků, 
zboží,  více-li  jemu  děkujete?  Ba,  zajisté  že  méně!  Však  jest  to  na 
oko  viděti.  Tam  v  zimě  uzříš,  ano  ty  babky  chudé,  kmetíkové  i  hned 
raníčko  tlukau  se  u  kostela  třesauce  se  zimau.  A  tito  bohatí  leží, 
spí,  ztahají  se  a  mohauc  jíti,  ano  kožichův,  šub,  blan  hojně.  I  mníte 
vy,  že  proto  trpěti  nebudete?  ...  A  nyní  též  spí,  až  bude  po 
mšech,  a  slovo  Boží  nevoní  jim.  Strach  zajisté,  že  vám  mnohým  to 
zboží  bude  příčina  k  horaucímu  peklu  .  .  .^  (190*-'');  „onenno  chudý, 
nebožátko,  pojí  zelí  anebo  polévky  a  druhdy  chleba  suchého  a  vody 
se  napí,  a  chválí  milého  Boha,  děkuje,  ješto  tento  (bohatý;  dosti 
maje,  toho  neučiní."  (390^).  „Člověk  chudý,  ješto  Boha  miluje,  nětco  málo 
pojí  polévky  a  neb  hrachu  a  druhdy  masa  kauska  nebude,  a  děkuje, 
chválí  milého  Boha  z  toho.  A  onino  páni  dmýchají  sobě  nad  krměmi, 
nad  zvěřinu,  a  nepomyslí,  byť  Bohu  poděkovali.  Proč?  Proto,  neb  ne- 
milují Boha"  (338^). 

Chudí  bývají  zbožnější  než  bohatí;  také  přistupují  raději  ke 
stolu  Páně:  „Tito  lidé  chudí,  kmetíkové,  babky,  i  hned  před  sví- 
táním lezau  k  kostelu  a  thikau  se  a  prese  všecky  mše  v  kostele  budau, 
a  doma  se  druhdy  nic  nevaří.  Ale  tito  bohatí  leží,  protahuj'  se.  A  na 
chvíli  se  vrazí  do  kostela,  nuž  rauče  zase!  Mnoho-li  vídáte  těch  bo- 
hatých, ani  k  tělu  Božímu  jdau?  Ano,  slibuj!  Vonít  jim?  Hádaj,  na- 
lez-li  by  tu  druhé  pány,  panoše,  ješto  ode  dvaceti  let  nepřijímali? 
Vím  v  jistotě,  že  by  našel!"  (37^).  „Kteří  častěji  jdau  k  tělu  Božímu, 
ti-li  chudí,  zavržení,  čili  onino  páni  velicí,  znamenití?  Aj,  bylo  by 
hanba  páně  milosti!"  (li^2^). 

E..  žaluje  často  na  utrpení  nebohé  chudiny.  Příčinu  utrpení 
vidí  hlavně  v  tom,  že  „vždy  tu  lidé  hledí,  kdež  jest  něco  mocného, 
urozeného  a  znamenitého,  ale  byť  bylo  najlepší  a  jest  chudé,  od 
světa  opovržené,  tuť  ucha  neztáhnau. . ."  (27''). 

Jubilejních  spisů  č.   XII.  10 


140 

Pode  jménem  kázně"  páni  utiskují  chudinu :  „Pán  chtěl 
kázeň  vésti,  povede  laupež,  odře,  oblaupí  sedláka^  a  nazván  to 
kázní!"  (71'-^).  Svádí  je  k  tomu  lakomství.  (100^).  I  kára  R. 
pány:  „Nu,  vy  páni,  ješto  chudinu  laupíte,  všichni  se  dáblu  klaníte!" 
(lOO^O- Nemilosrdní  páni  nepokládajíto  ani  za  hřích  pra- 
více: „Udříti  chlapu  sádla,  otavit  se  chlap  jako  lípa!"  (293*);  ne- 
mají slitování:  „Tito  lidé  urození  chudinu  drau,  laupí  beze  vší 
lítosti"  (343*0,  neboť  u  nich  viibec  všecka  láska  „ustydla".  (343^). 
Každý  z  nich  hledí  jen  svého  prospěchu  a  zisku,  o  chu- 
dinu se  nestaraje:  „A  há,  páni,  panoše,  rytíři,  konšelé,  zvíte, 
ješto  nedbáte  obecného  dobrého  chudiny,  vdov,  sirotkuov,  než  každý 
svého  hledí,  vsedeť  vám  to  na  vaše  hrdla,  to  shledáte!"  (124^).  Bůh 
přece  přikázal  „péči  míti  o  svém  bližním!"  (124^). 

Páni  žijí  v  pýše,  nádheře,  přepychu  a  v  rado- 
vánkách zvláště  na  útraty  chudých  poddaných:  „Nebo 
kdo  tyto  rozpustilosti  nese,  kolby,  tance,  deky  rozličné?  Sťdláci,  kdo  jiný? 
Kdo  tu  pajchu  těch  lidí  pyšných  neb  těch  žen?  Vše  oni!  Pán 
vydra  na  sedlácích  i  nakaupí  ženě,  aby  krásně  chodily.  Kdo  by 
to  vypravil!?  Ješio  jedné  ten  lid  rytířský  jako  krev  z  nich  točí  drauce 
je"  (7^  pod.  124%  132%  278^);  „jednají  časté  sňatky,  svatby,  posví- 
cení a  radovánky,  ješto  se  při  tom  mnoho  zlého  děje,  náklady  veliké 
činí  bohatým  a  znamenitým,  a  chudému  údu  Kristovu  ledva  kus  chleba 
poskytnu!'  (232').  R.  přirovnává  je  k  bohatci  v  písmě  sv. : 
„Čtvrtý  hřích  do  toho  bohatce  byl  světa  tohoto  marnost.  Neb  psy 
choval  a  lovce  pro  marnú  chlúbu  a  pro  rozkoš,  a  bez  pochybení  že 
jest  i  ptáky  choval,  jimžto  větší  ])ohodlé  činil  než  chudému  Lazarovi, 
a  tím  se  zanepráždňuje  mnoho  dobrého  zmeškával  a  chudým  po  po- 
lích jezdíval  a  škodu  činil,  a  snad  i  v  svátky  to  činíval,  jakož  i  nyní 
po  hříchu  od  mnohých  se  to  děje."  (23::!**)-  „Sami  zahálejí, 
rajrají  a  těmto  (chudým)  vydrau,  ješto  oni  to  těžce  vydělají,  ano 
krev  z  rukau  teče.  Tot  jsau  ti  muži  krvautní,  ješto  o  nich  David 
mluví:  ,Muži  krvautní!'  Ješto  oni  to  krvavé  vyrobotovali  a  oni  jim 
vydrau,  a  za  to  sobě  kupují  stříbro,  zlato,  raucho  drahé,  ano  to  vše 
kivautné  jest,  i  to,  což  snědí,  všecko  krvautné  jest.  Pakliť  u  nich  co 
dělají  těžce,  ještě  mnohokrát  jim  nezaplatí,  nafúkají  se  na  ně,  nalají, 
zpostrkají:,  ,Co  chlap  chce?',  a  —  on,  nebožátko  musí  mlčeti,  a  dáť  jemu 
nějaké  zlé  haléře,  šmetrliňky,  a  on  musí  vzíti,  boje  se."  (278" ;  pod.  376*). 

Podobné  R.  kára  stav  městský:  „Paní  městko,  nedolila  li 
si  kdy  tomu  nebožátku,  ješto  tam  těžce  dělá,  ano  kr.ev  z  rukau  teče, 
neb  nedovážila  neb  přesáhla  tvá  milost,    nad  celpretem  tu  sedíc,  pá- 


141 

rajíc  se  v  rukau?  A  on  přijde,  ustana,  upotě  se,  a  ty  jej  přijmeš, 
nedáš  pravé  míry,  nedoléš !  Vydáš-li  z  toho  počet,  hádaj  !  ?  A  za  to 
sobe  pásuov,  šlojéřův  krásných  nakaupíš  ..."  (278'^-'^).  „Měšťané  též 
(t.  dřou  chudinu).  Oni  nebožátka  přijdau  do  města  a  oni  je  vydrau, 
voblaupí,  přesáhnu,  kde  jediné  mohau,  tak  že  nejeden,  cokoli  má  v  svém 
domu,  všecko  jest  krvútné  a  ohavné  před  Bohem."  (376^). 

Lid  robotný  tíží  veliké  daně  a  jiná  břemena:  „Lidé 
rytířští"  .  .  .  dřou  lid  robotný  .  .  .  „bezprávně  daně  na  ně  vzkládajíce, 
zamýšlejíce,  těžká  břemena  rozkládajíce  jako  na  vosly."  (7'').  „Jedni 
jsau  psi  (t.  „ješto  líží,  sami  v  tom  kochání  mají,  ale  jiným  bolest 
a  mauku  činí"),  lid  rytířský,  páni,  panoše,  rytíři,  ješto  ubohú  chudinu 
jako  líží,  sedláčky,  nebožátka,  na  ně  těžká  břemena  zkládajíce,  roboty 
zamyšlují,  pomoci  rozličné,  vozby  dání  k  stavení :  ,A  vše  svěžte,  chlapi ! 
Pánťjest  přikázal!  Učiňte  pánu  pomoc,  dajte  po  úroku,  dajte  srohův!' 
I  toť  jsau  zamyslili,  tak  slyšeti  na  ně,  aby  s  každého  rohu  sedlák 
s  krávy  groš  dal.  A  také-liž,  pane,  rozkážeš,  s  vocasu  dáti?  .  .  Opět: 
, Dajte  králi  berai  po  pólu  úročí  a  pánu  po  celém  .  .  1^  Nébrž  kdo  tuto 
pýchu  těmto  pánuom  musí  jednati?  U,  sedláci!  Kdo  kolby,  tance,  freje, 
kdo  kvasy  jich  a  hodování,  kdo  na  to  nakládá?  Sedláci,  nebožátka, 
vše  musí  nésti !  On,  nebožátko,  pojí  chleba  suchého  a  napí  se  vody  — 
a  pánu  daj,  ať  hoduje!"  (239^,  srovn.  7*). 

Zemře-li  člověk  bohatý,  má  nádherný  pohřeb,  ale 
chuďas?:  „.  .  .  .  když  kdo  bohatý  umře,  uzříš,  aniť se  zberau,  zzoví, 
ale  chudý  když  umře,  ba,  nebrzo  tu  bohatého  uzříš  ..."  (360^0- 

Opovržení  stihlo  i  chudé  kazatele:  „Kdyžť  se 
trefí  nějaký  kazatel  chudý  a  vyznává  Ježíše  Krista  a  pravdu  káže, 
toť  nebude  vzáctné  ani  příjemné  tomuto  lidu,  nébrž  ještěť  jemu  za- 
povědí, mohau-liť  a  zruší  ti  mocní  ..."  (27'). 

I  klade  E.  lidu  na  srdce,  aby  se  o  chudinu  staral 
a  všemožně  ji  podporoval.  (233^  234'). 

I  vybízí  k  dávání  almužny,  neboť  almužna  jest  skutek  bohu- 
libý, dává-li  se  „chudým,  nuzným  auduom  Kristovým" 
(390^),  kteří  toho  zasluhují.  „AI  e  p  o  h  ř  í  ch  u,  že  vy  málo  na 
ty  audy  Kristovy  dbáte!"  (390^0;  „  •  •  •  i  nyní  (jako  v  písmé  sv., 
kde  je  řeč  o  bohatci  a  chuďasovi)  mnohokrát  druhdy  žádají  chudí 
(t.  o  drobty  se  stolu  bohatce),  —  aniť  raději  dadí  psuom  neb  svi- 
niem  ....  I  nyníť  to  bývá,  že  mečí  taléře  z  štola  psuom  a  na 
chudéť  i  nezpomenú."  (233^);  „.  .  .  musíme  z  toho  počet  vydati,  kterak 
jsme  toho  chovali,  čím  jsme  vládli.  Vidauc  chudé,  nuzné,  nebožátka, 
audy  Kristovy,  pomáhali-li  sme  jim,  krmili-li    sme  je,   odívali-li    sme 

10* 


142 

je?  Mnedle,  kdyby  ty  měla  šafárku  a  ona  sama  dobře  jedlí,  pila, 
a  tvým  dětem  nedá-li,  než  aby  hlad  mřely,  nechala,  netbala,  hádaj, 
bylo-liť  by  libo?  Vím,  že  by  se,  ježěnko,  zbauřila.  A  toto  vidauc 
chudé,  nuzné,  nedáti  jim,  netbati  za  né,  nebožátka,  ano  to  Kristovi 
audové,  jeho  děti,  hádaj,  rozhnévá-li  se  na  vás  proto  milý  Buoh?" 
(278^).  „Ob,  běda  bude  vám  bohatým,  ješto  chudých  ne  rádi  do  svých 
domův  panštíte!  Ba,  kážíť  uzavírati  všady,  a  jestli  žeť  tam  kudy 
vejde,  anif  se  zbauří :  ,U,  proč  ste  ho  senl  pustili,  aby  něco  ukradl?' ..." 
(330^) ;  „.  .  .  po  hříchu,  že  vy  málo  na  ty  audy  Kristovy  dbáte.  Kolik 
ste  již  postavův  kaupili  k  zimě  na  chudé?  A  nebo  velmi-li  jim  po- 
máháte drvy  neb  jinú  věcí  k  zimě?  A  neb  postaráte-li  se  o  ně,  co 
by  měli  jísti?;  když  vy  sami  sedíte  za  stolem  a  máte  co  jísti,  zpo- 
menete-li  na  chudé?.  .  .  Dáte,  než  jiným!"  (390^). 

R.  radí,  aby  se  almužna  dávala  též  kněžím  „chu- 
dým, nuzným,  kteříž  věrně  pracují  o  spasení  lidské". 
(390'').  ,.Ale  o  ty,  ješto  s  vámi  věrně  pracují,  málo  vy  se  o  ně  sta- 
ráte! .  .  .  Dáte  ne  jednu  trpěti  nauzi  kněžím  dobrým  a  mohauce  jim 
pomoci  ..."  (390b). 

Jinou  almužnu  R.  vidí  v  zapůjčení  peněz  bližnímu, 
aby  si  z  nouze  pomohl:  „Druhá  almužna  zevnitřní,  tělesná: 
vida  nuzného,  pomoci,  dáti,  založiti,  půjčiti,  aby  bližního  z  nauze  vy- 
zdvihl. Ale  my  bychom  půjčili,  abychom  lichvu  vzali  a  hlub  jeden 
druhého  v  nauzi  vrazil  .  .  ."  (252^).  Na  jir.éai  místě  R.  táže  se, 
mají-li  lidé  lichvu  za  hřích?  Nemají,  a  takto  se  vymlouvají:  „Úrokť 
jest  to,  komorní  plat,  darmo-liž  mu  pak  mám  puojčiti?"  (285''j- 
Jiná  almužna  jest  také  „libá  milému  bohu  a  veliké  odplaty, 
ješto,  kdež  jest  obec  nuzná,  chudá,  a  člověk  zvěda,  i  pomůž  jim,  té 
vší  obci:  jako  ješto  někde  shoří  a  lidé  jim  pomohau  lesem,  vozbú; 
ono  ješto  cesty  se  zkazí,  ješto  toho  obec  užívá,  a  někdo  dobrý  opraví, 
dá  lesu,  velmi  se  ta  almužna  líbí  milénm  Bohu."  (390^  391"*). 

Při  udílení  almužny  jest  však  třebaopatrnosti, 
aby  se  jí  nepodporovali  ti,  již  toho  nejsou  hodni. 
„A  měli  by  lidé  přehledati  k  tomu,  komu  mají  dáti  almužnu,  ne- 
chtí-li  z  toho  hrozného  počtu  vydati."  (281''): 

Mnozí  lidé  almužny  n  e  z  a  s  1  u  h  u  j  í :  „Nynější  chudí 
budauťsetlauci  po  všech  žebříce  a  peněz  jiným  budau  půjčovati."  (233*). 
„Uzříš,  aniC  (t.  mnozí  „chudí' )  s  pytli  běhají : , Nemáme  hrachu,  nemáme  se- 
mence,  slanin,  krup !^;  vše  to  vymluví,  a  traup  silný  bude"  (268"); 
„.  . .  tito  žáci,  ješto  jedauc  almužnu,  potom  se  z  žení,  nebudau 
bez  pomsty  .  .  .  Ba,  řci  jemu:  ,Však's  ty  almužny  požíval,  hleď  tomu  dosti 


143 

učiniti,  bud  mne  prázden!''' (281*).  „U  těchto  pak  pánův,  když  tru- 
bači, pište  i,  bubeníci  přijclau  :  , Čí  jste?'  ,Tohoto  a  tohoto  pána  !' 
,Daj  jim  zlatý  a  neb  dva  neb  několiko  grošův  a  posadte  je  a  dajte 
jim  dosti  vína,  všeho!'  A  když  chudý,  nebožátko,  přijde,  aud  Krista 
Ježíše,  prose  ve  jméno  ukřižovaného  Ježíše:  ,Nu,  dajte  mu  peniez, 
a  kažte  mu  ven!*  Onino  dáblovy  audy  ctí,  pisce,  hudce.  Ale  ty, 
když  jsi  pak  Ježíšuov,  jdiž,  brachu,  ven!"  (309^;  pod.  409^).  „Také, 
aby  (ty)  toho  hleděl  tu,  kde  máš  dáti,  aby  snad  nedal  tu,  ješto  by 
Bolia  rozhněval  a  nepřáteluom  Božím  spíže  dodal  a  jich  posílil  ve 
zlém,  jako  těm  štercéřuom  druhým,  ješto  sau  neřádně  živi  proti 
přikázání  Božímu,  nebo  těm  tulákuom  zahálevým,  silným, 
ješto  se  po  pautech  tkají,  aby  nedělali  .  .  ."  (390*). 

Zvláště  R.  varuje,  aby  sealmužna  nedávala  kněžím 
nehodným,  jimž  často  dáváme,  „abychom  se  zdáli,  že  my  také 
s  církví  svatů  držíme  ..."  (269*),  ačkoliv  jsou  to  „běhúnové  silní, 
traupi  a  protivníci  pravdy  Kristovy  a  čtení  svatého."  (269*;  pod. 
281\  390*,  409*).  „Tut  jest  svatá  almužna  (t.  kněžím  chudým,  ale 
dobrým),  ne  těm  lotruom,  kuběnářuom,  svatokupcuom,  ožralcuom  ne- 
řádným .  .  .!"  (390b;  pod.  409*). 

Ale  Čechové  právě  prý  lidi  nehodné  horlivé  pod- 
pórují:  „A  Cechové,  hovada  hlaupá,  slepá,  vše  to  krmí,  chovají, 
píchli,  ani  je  všemu  světu  hyzdí,  —  dopuštěníť  jest  to  Boží!"  (390*). 

Z  některých  dokladů  jsme  poznali,  že  se  Rokycana  ve  spravedlivém 
hněvu  obrací  proti  těm,  kteří  j sau  chudí  jen  proto,  že  zahálejí; 
mluví  proti  žebrákům:  „.  .  .  .  i  hned  žebrati  ráno  nechajíce  druhdy 
i  služby  Boží,  a  potom  tepruv  k  službě  Boží,  jakéť  tu  rauož  býti  se- 
bráuí  vážné  na  službě  Boží,  prvé  tam  běhati,  těkati?  A,  traupi  silní!" 
(281*^). 

Na  jednom  místě  vytýká  též  nádenníkům,  že  se  někdy  rádi 
oddávají  zahálce:  „A  tito  pak,  ješto  na  den  dělají,  tesaři,  mlatci, 
zedníci  na  vinnicích  a  jinde,  neměj  péče,  z  ah  á  1  ej  í  ť,  postojíť  jediné, 
kdež  mohau ! ;  ješto  by  ne  jednu  bez  své  škody  mohl  daleko  víc  na- 
dělati, a  nechať,  zstojíť,  zahálé,  leda  on  jediné  den  přetrval.  A  za 
žádný  jim  to  hřích  není,  aniž  oni  za  to  mají,  by  oni  proto  musili  do 
pekla  jíti.^'  (360^). 

Jinak  však  vždy  Rokycana  horlivě  zastává  se  dělného  lidu 
a  chudiny.  Z  dokladů,  jež  jsme  uvedli  ze  sociálních  poměrů  chudého 
lidu,  vyznívá  tedy  na  mnoze  cit  pro  spravedlnost  a  hluboký 
soucit  s  trpícími  třídami  lidu. 


144 

Rozmanitost  hrojúv. 

Veliká  rozmanitost  v  šatech  vyvinula  se  z  příčin  sociálních;  jimi 
dával  se  zevnější  výraz  nesčetným  stupĎům  a  rozdílům  povolání.  Ve 
starší  době  bylo  to  dokonce  přikazováno.  Rozdíly  v  šatstvu  působily 
ovšem  nesmírnou  pýchu  v  jednotlivých  stavech ;  z  pýchy  vzrůstalo 
pak  opovržení  k  stavům  nižším,  ano  stávalo  se  často,  že  vznikal 
prudký  odpor  proti  těm,  kteří  jsouce  nižšího  stavu  odvážili  se 
obléci  roucho  příslušející  člověku  vyššího  řádu.  Není  tedy  divu, 
že  proti  takovým  titěrnostem,  proti  takovému  „fiflování"  ozývaly  se 
hlasy  mravokárců,  kteří  viděli  v  tom  pýchu,  svádějící  k  nemrav- 
nostem  a  k  rozkošnictví.  Tak  na  př.  již  Štítný  kára  zápony,  prsteny 
a  jiný  přepych  ;  Hus  není  spokojen  s  nádhernými  rouchy  stříhanými 
aj.  Kmravokárcům  přidružil  se  Rokycan  a,  který  slovy 
opovržlivými  a  na  mnoze  až  urážlivými  brojí  proti  všem,  kteří 
dbajínádhe  mého  roucha,  drahéobuvi,  p  r  stenů  v,  sper  kův 
atd.  ^^).  Hrozí  jim,  že  přijdou  za  svou  pýchu  do  pekla  jako  onen 
bohatec    v   písmě    sv. :    ,Toť  u  vás   žádný  hřích  není,    v  kmentu 

choditi,    veď-li? Jest-li  u    vás  hřích    v  zlatohlavích    choditi, 

v  perlách,  v  stříbrných  pásích,  v  drahém  rauše,  s  prsteny?  Nic  vy 
sobě  toho  nevážíte!  ...  Vy  muži,  ženy  pyšné,  věříte-li,  že  jest  ten 
bohatec  v  pekle?  Věřtež,  kdož  tau  cestau  jdete,  že  s  ním  budete! 
Ale  dítě  vy  a  vymluvíte  se,  prý:  ,Na  nás  to  sluší!'  Nevěříte  žád- 
nému ..."  (238^-^0. 

R.  horlí  jednak  proti  rouchu  příliš  dlouhému  (201^), 
jednak  proti  příliš  krátkému,  o  němž  praví,  že  jest  zapověděno 
„od  prvního  arcibiskupa  pražského  Jana  a  od  císaře  Karla  pod  kladbii. 
Kéž  toho  nechají!"  (20P). 

R.  kára  muže  i  ženy  z  pýchy;  wwMm  vytýká  zvláště  „špice 
u  třevíc,  u  škoren"  (18''),  „třevíce  červené  s  špicí"  (401^),  „špice 
dlauhé"  (408^),  jež  byly  též  zapověděny  od  arcibiskupa  Jana  a  od 
císaře  Karla  (20 P),  „kroje  rozličné  na  rauše"  (408*),  na  př.  rukávy 
dlouhé  až  „do země"  (401^),  ano  i  úpravu  vlasů:  „ono  muži  vlasy  vajčí  (!)" 
(18*),  nosí  „vlasy  s  vajci  drlané"  (401^).  Bohatí  mají  „kožichův,  sub, 
blan  hojně."  (190').  I  do  kostela  chodívají  ve  skvostném  oděvu.  (401^). 
Kněží  nosí  střevíčky  krátké:  „Puojde  kněz  v  třevíčkach  krátkých 
a  málo  chce  bláto  přeskočiti,  okáže  nohu  holii.  Oh,  nečistý  pope, 
nestydatý,  že  se  nestydíš  v  své  hrdlo!  (310^). 


*')  Viz  Světozor  189ÍÍ:    Dr.  Zikmund  Winter:    „Pýcha  stavovská  v  šatech" 
str.  518,  634. 


145 

Nejvíce  horlí  však  proti  Senám ,  které  si  prý 
zvláště  libují  v  pýše  a  nádheře.  Obecně  praví,  že  „toto  jest 
víra  křesťanská,  aby  ženy  k  uokrase  nepožívaly  stříbra,  zlata,  ani 
perel  a  raucha  drahého."  (66^).  Ale  ženy  toho  nedbají  nepřipomína- 
jíce si  slov  svatých  apoštolů  Petra  a  Pavla,  kteří  napomínali 
ženy  křesťanské,  aby  nechaly  zlata,  stříbra,  perel  a  roucha  drahého. 
(167",  174'^).  Kazatelů  neuposlechnou,  všelijak  se  vymlou- 
vajíce: ,U',  prý,  ,na  nás  to  sluší!'  Ba,  ještěť  se  zbauří  na  kněze,  který 
proti  tomu  mluví :  ,U^  prý,  ,ne věrní  popi,  coť  oni  tu  mluví  ?  Zdali  nevíme, 
jak  máme  choditi  ?^"  (167^).  .A  toť  oni  vše  vymluví :  ,U,  na  nás  to  sluší ! 
Aj,  co  to  škodí  panně,  věnec ?^,  žeťoni  každý  hřích  vymluví''.  (401^—402*, 
pod.  201^).  Zvláště  kára  u  žen  dlouhé  roucho,  které  se  za  nimi 
vleče:  mluví  o  „ ocasech ^^  (t.  j.  o  vlečkách),  které  se  po  nich  plíží  (7*), 
o  „blánách",  které  se  po  nich  smýkají  (US*"),  a  táže  se  žen:  „Skuro-li 
ujmete  téch  ocasův,  aby  se  po  vás  nesmýkaly  sukně,  blány,  kožichy?" 
(408*).  „Mají  raucho  pyšné,  hrdé  nad  míru,  ano  se  za  ní  povleče, 
blány  neb  saukně".  (201*).  Mluví  proti  účesu  na  hlavách  ženských, 
proti  „chomautům  velikým  na  hlavách"  (7*,  118*,  401^  a  j.),  nazývaje 
ženy  s  takovým  účesem  „chomautnicemi"  (303*),  mluví  proti  ženám, 
„ješto  se  líčí,  ješto  tváří  natahují":  „bude  drchta  stará,  ana  vy- 
táhne čelo,  vrásky  aby  nebyly  na  tváři.  Anoť  sobě  čela  trhají,  škubau, 
ono  lilíky  dělají..."  (18*);  horlí  proti  růžencům,  „páterům  korá- 
lovým",  jež  ženy  rády  nosí  (7*,  285*),  „proti  perlovým  věncům",  prstenům, 
(401^),  atd.  I  do  kostela  chodívají  ženy  pyšně,  v  nádherném  rouše, 
které  tam  staví  na  odiv :  „ . . .  ženy  mladé,  přípravné,  pyšné,  hrdé,  tam  ruce 
ztáhají  na  oltář  s  frýžemi  perlovými,  čistými ..."  (265*),  jdau  „do 
kostela  jako  Diany,  .  .  .  což  se  mohau  naj pyšněji  připraviti,  to  s  tím 
k  tělu  Božímu  do  kostela  půjdau  ;  .  .  .  kteráž  by  korálového  páteře 
na  ruce  v  kostele  neměla,  však  by  (ji)  ďábel  nebo  křeč  zlámal  .  .  !" 
(285*).  Žena  jde  do  kostela,  „ano  se  povleče  po  ní  sukně,  rukávy,  blány, 
a  hlava  jako  chomút  veliká,  ano  perloví  věnci,  páteři,  prsteny  na 
ruku."  (401''). 

I  dává  R.  lidu  za  vzor  svatéhoVáclava:  „Svatý  Václav, 
že  rád  u  mše  pomáhal,  vždy  v  sprostném  rauše  šel  do  kostela.  Až 
jeliž  z  kostela  přišel,  tepru  na  se  vzal  knížecí  raucho.  A  toto  při- 
praví se  jako  k  tanci  do  kostela  a  jako  modly  ..."  (384*-**). 

Zvláště  khodům  božím  lid  vymýšlí  sobě  všeliká  drahá  roucha; 
myslí  na  to,  „ono  aby  k  hoduom  měli  raucho  nové,  krásné,  pyšné, 
ono  aby  sobě  věncuov  fiolových  nadělali,  ono  i  ono  ..."  (125^). 


146 

O  pánech  praví,  že  si  kupují  „stříbro,  zlato,  raucho  drahé" 
na  účet  chudiny,  která  pro  ně  pracuje.  (278*). 

K  pýše  v  oděvu  a  k  rozmanitosti  v  krojích  vedou  často  rodiče 
své  dítky,  zjednávajíce  jim  „frýžky,  vobojky,  perlové  věnce"  (45*), 
„třevíčky  červené,  oboječky" ,  nakoupíce  jim  perel,  pásův,  odíva- 
jíce je  v  „kožíšky  promované  zlatem",  atd.  (407^),  vodíce  dcerky  do 
kostela  „v  perlovém  věnci"  (186*),  atd. 

Z  dokladův  uvedených  jest  patrno,  že  R.  zaujímá  v  té  věci  na 
mnoze  stanovisko  příliš  příkré,  ba  přímo  nespravedlivé, 
povážíme-li,  jak  nelítostně  tepe  i  marnůstky  prominutí  nejhodnější.  Denis 
odůvodňuje  to  nemilosrdnou  prudkostí  kněze,  jemuž  vše 
světské  je  poskvrněním.  S  tohoto  stanoviska  jevil  by  se  nám 
li.  ovšem  jako  náboženský  fanatik.  Byl  však  syn  své  doby, 
pročež  hrozí  se  mravní  zkázy  a  strach  jeho  svádí  ho  k  ostré  kritice, 
kárající  bezohledně  vše,    co  jen  poněkud  nese  znak  světského  života. 

Práva  a  soudy. 

Poznali  jsme,  jak  Rokycana  soudí  o  jednotlivých  stavech.  Není 
mezi  nimi  vzájemné  lásky,  místo  spravedlnosti  vládne  všude  nespra- 
vedlnost. Spravedlnost  vyžaduje,  aby  se  každému  dělo  po  právu,  proti 
nespravedlnosti  mají  čeliti  světská  práva.  Ale  tato  se  prý  nespra- 
vují zákonem  Božím.  „Lid  tento  tělesný,  hovadný,"  jest  přivázán 
(jako  oslice  v  písmě  sv.)  „obyčeji  a  návyklostmi  svými,  právy  zem- 
skými, rathauzskými,  městskými..."  (6^).  Mimoto  vypo- 
čítává R.  ještě  „práva  papežská,  královská,  knížečka,  bis- 
kupská, i)anská,  rytířská,  kněžská,  mnišská,  jeptišie 
panošská...  až  dosedlákuov.  A  všickni  svými  právy  předčí 
před  Ježíšem"  (89^);  „.  .  .  již  oni  právě  svými  právy,  obyčeji  a  ná- 
lezky udusili  a  utlačili  sau  právo  a  zákon  Boží,  že  nemuož  místa 
míti.  Ale  zjevně  se  všudy  proti  přikázání  Božímu  děje,  a  není,  kdo 
tohoť  polituje,  poželeje,  ani  kdo  se  proti  tomu  postavě,  není,  než  což 
se  proti  Bohu  zjevně  děje,  to  právem  ařádem  nazvali  .  .  ." 
('202*).  Kdyby  se  kněz  nebo  kdokoliv  jiný  proti  tomu 
ozval,  uslyšel  bys  hlasy.  „A,  a,  co  chcete  nám  naše  práva 
rušiti?  ...  A,  a,  ruší  nám  naše  práva,  tací  nešlechetní  popi  zrádní!" 
(7*).  „Jižť  nám  v  naše  práva  sáhají,  jižť  nám  chtí  rušiti  naše  řády, 
a  my  máme  zde  ten  obyčej,  a  oni  nám  cos  jiného  zamýšlejí,  již  nám 
chtí  z  města  klášter  udělati!"  (89*'— 90^;  pod.  202*). 

Práv  má  se  užívati  pro  obecné  dobro,  každý  má  hle- 
děti   více    obecného    dobra   než    svého,    ale    „muoho-li   těch 


147 

křesťanuov  najdeš,  mrioho-li  těch  auředníkuov,  aby  tak  pilni  byli  obec- 
ného  dobrého?     Každý  svého  hledí    a  obci  se  děj  jakž  děj!"  (40P). 

K.  táže  se,  zda  soudy  řídí  se  spravedlností?  I  naráží  na 
jednom  místě  na  ú platnost  při  soudech:  „Nu,  vy  páni,  ješto  sau- 
díte,  nu,  konšelé,  rychtáři,  již-li  vás  nikdy  darové  neodcliýlí  od 
spravedlnosti?"  (132*).  Táže  se  též,  děje-li  se  na  soudech  vdo- 
vám a  sirotkům  po  právu:  „Činíte -li  vdovám,  sirotkům  pravdu? 
Již-li  přízeň  vámi  nešine  a  nebo  hněv  nebo  bázeň,  ale  upřímě  ka- 
ždému spravedlivosti  dopomáháte,  že  žádný  na  vás  v  pravdě  nemuože 
žalovati,  by  se  mu  křivda  stala?"  (132*). 

I  kára  R.  útisky  vdov  a  sirotků,  při  čemž  zmiňuje  se 
často  o  t.  z  v.  odúmrtech :  „. . .  po  hříchu  nynějšího  času  dějí  se  veliká  bez- 
práví a  nátiskové  vdovám  a  sirotkům,  že  vyprošují  statky  sirotčí 
na  králích,  na  knížatech,  a  oni  dávají,  ješto  jest  to  zjevně  proti 
zákonu  Božímu.  Neb  tak  svědčí  zákon  Boží,  že  odúmrti  nemají 
spadnuti  na  nižádného  jiného  nežnapřátely..."  [%^). 
„Pohlediž  pak  na  tyto  výprosy,  ješto  páni,  panoše,  rytíři,  měšťané 
a  jiní  výprosy  činí  a  králi,  knížata,  dávají  císaři,  ješto  jest  to  zjevně 
proti  zákonu  Božímu,  neb  zákon  Boží  velí,  aby  odúmrti  na  naj- 
bližší  přátely  spadaly !  A  oni  dadauc,  vdovy,  sirotky  chudé  oblaupí 
a  přátely.  A  prý:  ,Jest  to  naše  právo,  na  nás  to  sluší!'"  (202*). 
Pře  vdovské  ;"a  sirotčí  by  se  měly  spravedlivě  a  nej- 
dříve projednávati  přede  všemi  jinými  právními  zále- 
žitostmi: „Vy,  páni,  panoše,  rytíři,  jak  byste  vy  měli  na  to  pomy- 
sliti, abyste  rádi  vdovám  a  sirotkům  pomáhali!  Nebo  by  tak  mělo 
býti,  aby  ve  všech  právích,  saudích  zemských,  rathauzských,  najprvé 
pře  sirotčí  a  vdovské  byly  před  jiné  brány.  Ale  toto  pláčí,  na- 
říkají, a  vy  mníte,  byť  toho  Buoh  nemstil?  Ba,  budeť  zajisté  těžce 
mstíti,  shledáte  to!  .  .  .  Tento  lid  lakomý  ba  i  vdově  i  sirotku,  kdež 
jedno  muož,  vydře.  Ah,  ty  odúmrti  bídné,  vždy  jest  je  d!ábel 
z  horaucího  pekla  vymyslil!  Jinakť  jest  Buoh  rozkázal  o  těchto  od- 
úmrtech, aby  na  bližšího  nebo  na  najbližšího  přítele  spadlo;  a  toto 
leckdos  vyprosí,  ba  i  nepřítel,  a  vysadí  ze  všeho."  (324*"'^). 

Poučné  jest  smýšlení  Rokycanovo  o  trestu  smrti^^)-. 

„[Hospodář  (v  písmě  sv.)]  .  .  .  nedal  i  hned  vytrhati  (t.  j.  kou- 
kole mezi   pšenicí)...    Tu   byste  vy   se   měli   uleknuti,   ješto   ste 

**)  Zikmund  Winter:  „Kulturní  obraz  českých  měst"  II.  (1892)  str  809: 
„Za  obzvláštní  zmínku  stojí,  že  naši  kněží  husitští,  mezi  nimi  zvláště  Rokycana, 
3  úspěchem  se  zasazovali  o  to,  aby  člověk  pro  ledajaký  vzatek  nebyl  smrtí 
trestán.    Opírali  se  o  biblí,  kteráž  neukládala  smrtelnou  pokutu  na  krádež  a  tvr- 


148 

hotovikuproléváníkrve:oběste,  upalte,  setněterauče! 
.  .  .  Naučtež  se  tuto,  že  Pán  velí  spolu  nechati  ruosti  pšenice  a  kau- 
kole  do  žní  . .  .  Ale  ne  tak,  jako  vy  to  vedete,  i  hned  jedno:  ,Rauče 
upalte  kacíře,  oběste  zlodějek  Jsauťnato  práva,  ustanovení, 
a  tak  dříve  bylo,  že,  kohož  takového  nešlechetného  neb  bludného 
našli,  tehdy  vazbu  kázali  za  čtyřidceti  dní,  zprávu  a  naučení  dávali, 
aby  se  mohl  poznati  v  hříších  a  jich  se  káti  a  želeti"  ...  (71*)  • 
„.  .  .  když  zloděje  popadnau,  odsaudí  jej  na  smrt,  aby  oběšen 
byl.  Saudí  spravedlivost,  ale  nespravedlivě,  neb  jsauc  sami  v  smrtedlném 
hříše,  jsau  hodni  pekla ;  i  odsaudí  toho  k  uoběšení  a  sauc  sami  hodni 
též  zvěšení,  neb,  kdož  jest  pekla  hoden,  takéť  jest  oběšení  hoden  ; 
i  saudí  spravedlivost  nespravedlivě,  neb  by  se  měli  [)rvé  sami  sau- 
diti,  a  když  by  sami  v  se  nahlédli  právě,  ne  i  hned  by  tak  rychle 
kvapili  člověka  na  smrt  odsaaditi."  (247'' — 248*).  „.  .  .  Nepospíchal 
drahý  Pán,  protáhl  saudem  [t.  když  pravil  k  cizoložnici  (Luk.  VI.) : 
„Jdi  a  nechtěj  více  hřešiti!"]  Ale  my  jedno  chutné:  ,Všakť  jest  hoden  !^ 
A,  běda  bude!  Ba,  má-lif  kdo,  ved,  saudcí  býti,  máť  býti  světě  živ, 
aby,  což  saudí  a  neb  sauditi  má,  samého  se  to  nedotýkalo,  a  když 
saudí,  vždy  více  k  milosrdenství  hleděl  než  k  spravedl- 
nosti.. ."  (250^-251*). 

Za  odstrašující  příklad  nespravedlivého  soudu 
uvádí  R.  odsouzení  Mistra  Jana  Husi:  „...  pohlediž, 
hádaj,  právě-li  jsau  odsaudili  oni  Mistra  Jana  Husi  svaté  paměti,  onen 
zboř  Konstanský  řkauc:  ,Myť  tvú  duši  poraučíme  dáblu!^?  Bojím  se, 
žeť  zvědí,  a  někteří  sau  již  zvěděli !"  (252*). 

R.  mluví  též  p  r  o  t  i  (s  n  ě  m  ů  m  a)  soudům,  které  v  neděli 
se  konají,  ačkoli  jest  to  prý  duchovními  právy  zaká- 
záno: „Máme  v  duchovních  právích,  (že  v  neděli  nic  nemá  je- 
dnáno býti  žádných  roků  v,  a)  jestliže  by  který  saud  byl  v  neděli 
vydán,  buď  o  manželství  nebo  o  čemkoli,  že  se  mohau  jinam  odvolati, 
a  že  je  to  křivý  a  nepravý  saud,  proto  že  jest  v  neděli  vydán."  (332*). 

R.  mluví  též  protizneužívání  přísahy:  „  Však  jest  to  již  tak 
v  lid  uvedeno,  že  jedné  jaký  najmenší  úřad  kdo  má  přijíti,  hned  pří- 
sahu učiň!,   a  kusá  toho  za  žádný  hřích  nemají."  (263*). 


dili,  že  mnozí  ani  pro  cizoložstvo,  tedy  ohavnější  zločin,  hrdla  nepozbývají.  Tuto 
lidskou  zásadu  hájil  Rokycana  r.  1433  i  v  sněme  Basilejském.  Téhož  mínění  byli 
potom  čeští  bratří,  Chelčický  psal  o  tom  v  Síti  víry.''  —  Srv.  též  Tomek,  Děj. 
Tr.  IV.  509  (sněm  o  Novém  roce  v  Praze  1432),  57*2,  YIII.  („vynasnažování  to 
mělo  také  účinek,  tak  že  po  více  let  nebyl  v  Praze  žádný  zloděj  oběšen  dle 
staršího  obyčeje.") 


149 

O   ;,ubrmanech    a  smlúvcích":     „.  .  .  (v  písmě   sv.)   roz- 
mlúvají   (t.   anděl  s   Pannou   Marií)   o  ten   pokoj,   o   to  smíření  .  . 
Pohled,  milý  člověče,  a  podívaj  se  těm  ubrmanuom  a  smlúvcím,  jakt 
rokují!"  (405). 

Jak  soudí  Koky  ca  na  o  válce? 

Ve  válce  R.  vidí  zlo,  které  Bůh  posílá  na  lidi  proto,  že  jsou 
hříšní:  „A  mníte,  že  jest  to  darmo,  když  Pán  Buoh  dopustí  .  .  .  . 
války  ...?...  Pomyslíš-li  a  dáš-li  se  Bohu  vinen  řka:  ,A,  nastojte, 
toto  války,  nesnáze,  vojny,  ...  a  snad  jsem  já  toho  příčina  svými 
hříchy  a  snad  jsau  to  moji  hříchové  učinili,  a  běda  mněl^?  Nastojte, 
nic  toho  neumí  tento  lid  opuštěný  od  Boha!"  (429^ — 430*).  Na  jiném 
místě  táže  se:  „Bauří-li  se  to  moře,  tento  hanebný  svět?  Jest-li  co 
válek  a  nesnází,  ano  království  proti  království,  ano  knížata  proti 
knížatuom,  lid  proti  lidu?"  (341^).  Zvláště  vytýká,  že  Če- 
chové oddávají  se  válce  z  řemesla:  „Hyne-li  tu  co  lidí  a  zvlášť 
Čechuov  tato  léta?  Mnoho-li  se  oni  na  to  ptají,  kdo  jest  křiv  a  kdo 
jest  práv,  aby  k  pravému  jeli?  Na  toť  se  oni  ptají,  kdežťvíce 
dávají,  a  byť  věděli,  kdo  jest  práv  a  křiv,  za  toť  slibuj,  že  by  mnozí 
jeli  i  k  křivému,  když  by  více  dal.  Ba  byť  ďábel  z  horaucího  pekla 
zavolal  vojnu,  za  toť  slibuj,  že  by  se  nalezli  mnozí  Čechové,  ať  by 
jeli,  kdyby  jedno  dosti  dávali."  (342*).  O  válkách  vůbec  soudí 
R. :  „.  .  .  z  těch  válek  nic  jiného  než  povětří  křikem  chudých  lidí  plní 
se,  země  krví  a  peklo  dušemi!"  (396*).  Příčinu  válek  R.  vidí 
téžvsebelásceapýše  lidské:  „Z  čeho  tyto  války,  nesnáze, 
mordové,  než  z  toho,  že  se  lidé  sami  milují,  hrdí,  nadutí,  pyšní,  aby 
jeden  nad  druhým  byl?  Ješto  těmi  válkami  nic  dobrého  nepřichází, 
než  jedno,  že  země  bývá  krví  naplněna,  povětří  křikem  od  vdov 
a  sirotkův,  od  lidí  chudých,  ano  je  drau,  laupí,  a  peklo  dušemi  bývá 
naplněno.  Račiž  ty,  milý  Bože,  ty  války  sstaviti  a  dáti 
pokoj  vedle  své  vuole!"  (408*— 408''). 

Úhrnem  jeví  se  nám  Rokycana  v  Posti IJe  jako  po- 
suzovatel  přísný.  Náboženská  horlivost  sváděla 
jej  často  až  do  krajností.  Vinu  toho  nese  ovšem  hlavně 
tehdejší  pohnutá  doba.  „Reakce  totiž,  za  gubernátorství  Jiřího 
Poděbradského  tlumená,  se  samostatnou  vládou  Ladislava  Pohrobka  pro- 
pukla znovu.  Zejména  po  smrti  fanatickéko  Kapistrana  v  1.  1456 
a  1457  dostupovala  vrcholu.  Tehdy  .  .  .  utiskovaný  kazatel  týnský 
.  .  .  rozpomněl  se  na  radu  ChelčicJcého,  še  lépe  jest  se  báti  Boha 
než  lidíj   a   současný  život  podrobuje  ostré  hritice,  při  čemž  i  naukou 


150 

svou  způsobem  překvapujícím  se  hlíU  názorům  Chelčickeho."'  (J.  YlČek, 
Děj.  (\  lit.  I.  189).  V  jeho  kázáních  obrážejí  se  myšlenky,  jimiž  se  tehdy 
působilo  na  mysl  českou  a  které  se  nemohly  ani  vyjaiřovati  jiným  způ- 
sobem v  době,  kdy  zkaženost  mravů,  jíž  Rokycana  tak  se  désí,  roz- 
šířila se  i  ve  stavu  duchovním  způsobem  nebývalým.  Roky  cana  j  est 
synem  nezdařené  revoluce,  jak  dí  o  něm  správně  Denis,  a  tedy 
„nezlomná  houževnatost  nezdařené  revoluce",  vzdoro vitost  a  tvrdošíj- 
nost dodávají  i  kázáním  jeho  podobného  rázu,  který  se  jeví  v  n  e- 
ústupném  hájení  zásad  slohem  břitkým,  pádným,  nevy- 
hýbajícím se  ani  vtipům  ani  jisté  kousavosti  a  sarkasmu, 
když  R.  vidí,  že  všude  a  ve  všem  převládá  smyslnost,  marnivost  a 
záliba  ve  světských  věcech,  mravního  života  však  se  nedbá;  pak  ne- 
můžeme se  diviti,  že  jde  časem  i  do  krajností. 

Význam  Rokycanův  v  české  literatuře  býval  často 
pode eň ován.  Palacký  o  jeho  spisech  pronáší  nepříznivý 
úsudek  (Děj.  nár.  čes.,  IV.  1,  392,  podobně  Výbor  z  lit.  č.  11.  731-2), 
že  nevynikají  prý  ani  slohem,  anipůvodností  a  důmysl- 
ností obsahu  nad  jiné  podobné  spisy  věku  svého.  Goll  (ČČM  1879) 
praví,  že  sond  tento  byl  by  spravedlivý  jen  o  domnělé  postille 
Rokycanově,  opravě  však  že  jest  křivdou  nemalou,  nebot 
tato  vykazuje  původci  svému  neposlední  místo  v  ději- 
nách literatury  české  doby  střední;  vždyť  cenujejí  uznal 
již  Jungmann  tím,  že  ji  přijal  mezi  prameny  svého  Slovníku. 
B.  D  u  d  í  k  uznává  cenu  postilly  Rokycanovy,  podotýkaje  o  ní,  že 
jest  z  ní  patrno,  jak  důrazné  Rokycana  dovedl  kázati.  Winter 
chválí  živý  ráz  její;  vždvť  Rokycana  vynikal  „v  2.  pol.  15.  stol. 
nade  všecky  kazatele".  „Co  tu  čteš  v  jeho  Postille,  jest  takořka  on 
sám,  živý,  horlivý,  ostrý,  nezdvořilý,  někdy  poetický,  i  zase  holá 
realistická  prosa  .  .  .  Kde  viděl  hřích,  nikoho  neušetřil  .  .  .  Rokycana 
téměř  plýtval  rázovitými  slovy  .  .  ."  (Winter,  Život  cirk.  II.  887.) 
Denis  praví  sice  o  něm,  že  nebyl  ani  velikým  logikem  ani 
vynikajícím  theologem,  že  však  v  postille  jeho  poznáváme 
jasně  jeho  umění;  jsou  prý  to  opravdová  kázání  určená 
pro  čtení.  J.  Vlček  konečně  praví  o  postille  Rokycanově  tato 
slova:  „I  v  psaném  slově  Postilly  je  zřejmo,  že  původně  bylo  mlu- 
veno :  řečnické  pathos  kazatelovo  anáruživý  stesk 
sk  lámaného  zní  zřetelně  z  živých,  prostonárodně 
jadrných  jeho  výkladů  v."  (Vlč.  Děj.  lit.  č.  I.  str.  192.)    — 

Stopujeme-li  české  kazatele  od  dob   WaldJuniserorýcJi,  shledáváme 
až  do  Chelčického  postupně  vždy  ostřejší  tón,  slova  vždy  bezoiilednější, 


151 

ráznější,  a  tím  větší  odloučení  od  hierarchie  římské.  W  a  1  d  h  a  u  s  e  r, 
Milic  a  Štítný  byli  přísní  mravokárci,  ale  byli  věrni  církvi. 
Hus  mluví  již  ostře  proti  zlořádům  v  církvi,  ale  nehlásá  nauky 
nové.  Jakoubek  zvláště  horlivé  zastává  se  přijímání  pod  obojí. 
C  h  e  1  č  i  c  k  ý  podává  již  novou  samostatnou  soustavu  a  odlučuje  se 
s  rozhodností  zcela  od  zřízení  církevního  své  doby.  Kompromisní  jest 
však  jeho  současník,  R  o  k  y  c  a  n  a,  který  chce  překlenouti  propast 
mezi  církví  římskou  a  mezi  husitstvím.  (Srovn.  Pypin-Spasovič^  Hist. 
lit.  slov.  II.  1882,  str.  345.) 

Úvahu  o  kazatelství  českém  15.  století  do- 
plníme zmínkou  o  zvláštním  způsobu  Mmní  latinsho- 
českého.  Na  př.  z  konce  15.  stol.  zachoval  se  rukopis  u  n  i  v. 
knih.  11  F  3.,  pap ,  8.,  140  listů,  v  němž  jsou  homilie  na  dni 
vátých.  Zprávu  o  něm  podává  J.  J.  Hanuš  v  ČČM.  1861, 
str.  111—115.  Ze  zprávy  té  vyjímáme:  Obsah  kázání  těch 
jest  neobyčejný,  téměř  humoristický.  Spisovatel  náš  žil 
v  15.  st.  Jak  vysvítá  z  narážek  po  celém  spise  roztroušených.  Byl  to  nějaký 
osvícenější,  rázný  exhortator,  kněz  pod  obojí,  jenž  maje 
jakési  učenější  posluchačstvo  před  sebou  brzy 
latinsky,  brzy  česky  mluví,  a  to  tak,  že  vazba  latinská  pře- 
chází ihned  do  češtiny.  Pravopis  přechází  právě  ze  starší  doby 
v  uspořádanější  pravopis  dob  husitských.  Ukázka:  „Módo  pomyslte, 
mi  Christiani,  jaký  tu  byl  pláč,  dum  istos  pueros  occidebant!  Jaká  tu 
byla  bolest,  žalost !  Též  tě  se  prve  dalo  istis  bellis  hic  Bohemie,  hyn 
v  Kolovči,  v  městečku  u  Klatov,  právě  že  drahně  dietek  zbili  kři- 
žovníci,  stínajíce  jim  hlavy,  i  házeli  na  se  jako  zelnými  hlavami..  ." 
(UG**).  Nebo:  „Co  tancuov,  co  lichvy,  co  utrhánie,  co  falše  v  trhu, 
v  obchodech!  Totum  hic  šunt  quasi  gladii  dyaboli,  qui  homines  ad 
inuicem  dividunt,  vulnerant,  occidunt.  Někto  svým  jazykem  seče  jako 
mečem;  multi  occisi  šunt  gladio,  sed  multo  plures  lingua  malá.  Vos 
mulieres  frejovné,  co  duší  zmordovaly  jste  vestra  lingua  impudica, 
gravius  multo  quam  gladio  ..."  etc.  (138*). 

Způsob  kázání,  jehož  ukázku  jsme  právě  podali,  jest  t.  zv. 
m  a  k  a  r  o  n  s  k  ý.  V  Čechách  nebyl  obvyklý,  ale  v  cizině,  zejména 
v  Itálii  a  ve  Francii  sloužil  kazatelům  k  vzbuzování  komického  eífektu. 


III. 
století  XVI. 

(Vliv  německé  reformace.  Postilly  protestantské,  českobratrské  a  katolické.) 

Kazatelství  české  má  v  15.  století  svůj  vlastní  reformační 
ráz,  vedeno  jsouc  snahou  o  nápravu  pokleslých  mravů  v  Čechách 
a  společnosti  lidské  vůbec  na  základě  evangelia.  Avšak  ideály 
reformní  v  tom  tvaru  a  rozsahu^  jak  je  byl  vzbudil  počátek 
15.  stol.,  mizely  v  poslední  čtvrti  téhož  století,  a 
proti  nim  vznikala  silná  reakce  římská.  Spor  mezi  husit- 
stvím a  Římem  zastaven  byl  r.  1485  mírem  Kutno- 
horským, v  němž  uloženo  bylo  kazatelům,  aby  ob- 
mezovali se  jen  na  kázání  slova  božího  a  horlili  jen 
proti  hříchům,  nikoli  proti  jinověrcům  (Srv.  Vlč.  I.  273.). 
Tak  vyčerpává  se  na  sklonku  15.  stol.  v  Čechách 
husitství  jako  panující  směr  literární  a  vůdčí  jeho  úkol 
myšlenkovými  i  slovesný  přejímají  směry  nové:  humanismus  a  bra- 
trství, jež  literaturu  naši  obrodily  novým  názorem  na  svět 
a  novými   formami.    (Vlč.  I.  289.) 

Ve  stol.  15.  nastala  vůbec  změna  scholastických 
kázání.  Místo  látek  dogm  a  ti  ckých  kazatelé  pěstovali  více 
látky  morální,  čímž  přiblížili  se  způsobu  kázání  bibli c ko- 
pr akt  i  cké  ho,  až  tomuto  oddali  se  úplně;  z  biblicko-praktického 
způsobu  kázání  mizel  pak  živel  biblický  a  převládal  pak  směr  ethický. 
Reformační  směr  kazatelský  s  ideou  opravy  církevní  přijímá 
netoliko  mystické  živly,  ale  i  zabíhá  čím  dále  tím  úplněji 
v  druh  kázání  lidového.  V  Německu  Geiler  von  Kaisersberg 
(nar.  r.  1445)  studoval  nejlepší  homiliáře  a  postilly,  zvláště  však 
skutečný  život  ve  všech  stavech,  a  tepal  souvěké  pošetilosti.  Výklady 


153 

v  jeho  postillách  jsou  provedeny  stručnou  meth ódou  analytickou. 
Spisovatel  nejprve  vykládá  smysl  svého  textu,  potom  allegoriemi,  po- 
učeními a  napomenutími  hledí  hověti  účelům  praktickým.  Netají  se 
nelibostí  nad  stavem  křesťanského  života  té  doby. 
Mnohá  místa  vjeho  postillách  zní  přímo  reformatorsky. 
V  Itálii  zase  Hieronymus  Savonarola  (nar.  1452)  vidí,  že  jeho 
doba  potřebuje  přísnější  morálky.  Nešetří  v  kázáních  svých 
žádného  stavu,  zvláště  ne  duchovenstva.  Naříká,  že  kazatelé  opu- 
stili Boha  a  zabředli  do  filosofických  přednášek  a  řečni- 
ckých umělůstek,  jimž  lid  nerozumí,  záležejících  z  přirovnání 
a  výroků  Aristotelových,  Vergiliových,  Ovidiových,  Ciceronových,  ze 
zpěvů  Dantových,  Petrarkových  aj.  Od  kázání  žádá  jeduo- 
duchosti  a  přirozenost  i.  Neuznávážádnéhokázání,  jehož 
základem  by  nebylo  písmo  sv.  Text  vysvětlovati,  jest 
přední  úlohou  kazatelovou.  Savonarolovo  pojetí  křesťanství 
jest  v  pravdě  evangelické,  dogmatické,  jakož  i  ethické 
a  praktické.  (Dle  Rotha,  Gesch.  d.  Predigt,  264  a  si.) 

V  Čechách  s  dokonávajícím  věkem  středním  vzniká 
snaha,  vyprostiti  se  humanismem  z  pout  scholastické  uče- 
nosti a  obroditi  se  vzdělaností  a  krásou  klassickou, 
bratrstvím  pak  vybaviti  se  z  mechanického  obřadnictví 
církevního  a  obroditi  se  v  duchu  pravé  prvokřesťanské 
lásky,  stvořiti  království  Boží  na  zemi.  Oba  směry,  huma- 
nismus i  bratrství,  sešly  se  pak  ve  společných  snahách  reformních. 
(Viz  Vlč.  I.  289—290.) 

Všecky  zmíněné  snahy  reformní,  v  cizině  i  v  Čechách, 
připravovaly  ponenáhlu  cestu  Je  veliké  reformaci  Lutherově. 
Tato  způsobila,  že  se  kázání  mohlo  volně  vyvíjeti  jakožto 
křesťanská  řeč  nejsouc  tak  vázáno  formou,  jak  ji  církev  před- 
pisovala. Lutherův  způsob  kázání  jest  prost  dosavadních 
církevně  konvenčních  pout.  Z  hloubky  křesťanského  vědomí  a  života 
Luther  čerpá  svou  látku  a  představuje  ji  v  analytické,  neumělé 
a  nepravidelné  formě,  která  se  blíží  více  homilii  staré 
církve,  bez  logického  pořádku,  bez  řečnické  ozdoby,  ale  za  to  ve 
velikolepé  prostotě,  populárně  ve  vlastním  smyslu  slova, 
v  mladistvě  svěží,  jadrné  řeči.  Dle  zásady  reformace,  aby  bible  byla 
pokládána  za  jediný  pramen  k  poznání  života  křesťanského,  jsou  Luthe- 
rova  kázání  nejen  co  do  obsahu,  ale  i  co  do  formy  převážnou  většinou 
výklady  písma.  (Rothe,  365.)  Proslulá  stala  se  v  té  věci  Lutherova 
„Kirchen-  und  Hauspostille^ . 


154 

Vlivem  Melanchthonovy  rétoriky  vedle  velikého  vzoru  Lutherova 
objevila  se  též  synthetická  kázání.  Jeví  se  to  zvláště  v  zname- 
nitých kázáních  Jana  Mathesia,  jenž  napsal  několik  postili  (vyd. 
v  2.  pol.  16.  stol.).  (Viz  Georg  Loesche,  Johannes  Mathesius,  Gotha 
1895,  II.  161  a  si.) 

Ke  for  mace  způsobila  ovšem  silný  odpor.  Proto 
v  kázáních  století  16.,  zvláště  v  2.  jeho  polovici,  i^^t polemika 
hlavním  zaměstnáním  theologů  a  poskytuje  hlavní  látku 
ke  kázáním.  Polemisuje  se  proti  římské  církvi,  ale  i  církve  evan- 
gelické polemisují  samy  mezi  sebou,  a  to  často  ostře,  i  urážlivě.  Také 
v  lepších  kázáních  nalézáme  nízkost  a  trivialnost  vedle  jednotlivých 
krásných  a  něžných  míst.  Katoličtí  kazatelé  opustili  v  polemice  pole 
exegese  a  chopili  se  filosofie  scholastické  (zvláště  jesuité). 
Protestante  pak  myslili,  že  mohou  odpůrce  své  přemáhati  stejnými 
zbraněmi.  A  tak  přišla  scholastická  methoda  zase  na  kazatelnu, 
a  polemika  byla  hlavním  obsahem  kázání.  Ale  přes  to 
evangelická  církev  uznávala  v  kázání  stále  autoritu  písma  sv.  Kázání 
mělo  býti  v  základě  výkladem  písma  svatého,  jak  to  již  Savonarola 
byl  žádal.  Ale  právě  tato  jednostrannost  byla  příčinou  úplného  pochy- 
bení přiměřené  formy  homiletického  výkladu,  který  se  stal 
učeným  exegeťicky  dogmatický.  S  protestantským  úsudkem  o  poměru 
kázání  k  písmu  sv.  nesouhlasilo  ovšem  uspořádání  perikop,  od 
Luthera  z  nouze  ponechané.  Cítila  se  tato  nedůslednost,  a  proto  činily 
se  pokusy  o  kázání  na  celé  biblické  knihy  nebo  na  větší 
biblické  úryvky.  (Cyriac.  Spangenberg,  Krištof  Fischer, 
D.  Aegid.  Hunnius,  a  j.)  Ale  homiletická  methoda  nebyla  ani  tehdy 
lepší.  Výklad  zůstal  učenou  exegesí,  při  níž  se  myslilo,  že 
se  musí  každé  jednotlivé  slovo  textu  vysvětliti.  Ovšem 
způsob  kázání  zůstal  i  při  tom  analytický.  A  většina  kazatelů 
byla  věrna  aforistickému  způsobu  kázání  Lutherova.  Ku  konci  16. 
století^  zavedl  pak  Joh.  Arndt  mystiku  na  kazatelnu,^)  ale  činil  to 
s  největší  opatrností,  aby  čistota  evangelického  učení  nebyla  tím  po- 
rušena. Arndt  snažil  se  zvláště  ve  své  Posti  11  e,  (Postille,  d.  i. 
Auslegung  der  Sonn-  und  Festtags-Evangelien  durchs 
g a  n  z  e  J  a  h  r  g  e  p  r  e  d  i  g t)  o  živé,  vroucí  křesťanství,  obíral  se  nejvíce 
předměty  křesťanské  morálky  ao  dogmatických  látkách  pojednával 
se  stránky  praktické.  Kázal  jednoduše,  prostě,  ale  bez  pravé  umělecké 


^)  Arndt  čítal  vedle  bible  horlivě  ve  spisech  mystiků,  zejména  Taulerových 
a  Weigelových. 


155 

formy  a  bez  přísně  logického  pořádku.  Ale  veliká  síla  něme- 
ckých kazatelů  lutherských  nebyla  vlivem  Arndtovýin 
dotčena  a  šla  starou  cestou.  (Dle  Rotha;  o  Arndtovi  371.) 

V  Cechách  nabyla  kázání  kazatelů  všech  vyznání  vlivem 
školského  humanismu  formy  rozvláčné,  jsouce  naplněna 
křesťansko -humanistickou  učenosti  a  polemikou  proti  jinověrcům.  Polemika 
vedla  se  často  způsobem  až  urážlivým.  A  nepřestávalo  se  na  spo- 
rech náboženských.  I  spory  národní  dostávaly  se  ob  čas  do 
kázání,  též  osobní  narážky  (často  i  urážkyj  nebyly  vzácností. 
Kázání  oplývají  často  dlouhými  přirovnáními,  někdy  i  smělými. 
Náboženské  rady  podává  jeden  kazatel  dokonce  ve  formě  apatékář- 
ského  receptu!  (Knih.  voltářn.  Táborského  1588).  Mnozí  knéží  vplé- 
tají do  svých  ká/^ání  i  láteření  a  hrubé  nadávky.  —  Od  tako- 
vých kazatelů  liší  se  zase  kazatelé,  kteří  nedbajíce  nic 
o  dogmata,  jako  dobromyslní  sousedé  vykládali  na  kazatelně  o  po- 
větrnosti  a  učili,  kterak  by  lidé  „nastávající  povětří  zahnati  a  na 
lesy  obrátiti  měli."  O  takových  knězích  mluví  r.  1550  v  postille 
Bavorovský,  že  by  „jim  lépe  plauh  slušel  nežli  úřad  kazatelský."  Též 
kázání  bez  výtek,  kázání  lichotu á,  pochvalná,  se  líbila,  zvláště 
„mužům  rathúzním".  —  Podle  agend  a  všelikých  rad  o  duchovním 
řečnictví  mělo  řádné  kázání  míti  vstup,  ex  ord  i  um;  druhou  částí 
byla  narratio,  vlastní  výklad  na  částku  písma  sv.,  jejž  si  měl 
kazatel  dle  učení  tehdejší  rhetoriky  rozděliti  na  4  části  (propo- 
sitio,  confirmatio,  confutatio,  epilogu  s).  (Dle  Wintra, 
Ž.  c.  II.  889—896.) 

Tojestvhlavních  rysech  všeobecný  ráz  kazatelství 
v  16.  století,  zvláště  v  Čechách,  kde  má  století  toto  ráz 
zcela  zvláštní,  jsouc  pro  Čechy  dobou  poměrného  klidu 
mezi  stoletími  15.  a  17.,  dobou  příměří  a  utišen  í.  (Denis  261.) 
Reformace  německá  měla  veliký  vliv  na  české  kazatelstvi.  Vliv  ten  byl 
jaksi  odměnou  za  myšlenky,  které  z  náboženského  hnutí  českého  byly 
přešly  na  půdu  reformace  německé.  Luther  vážil  si  Husa  ne- 
smírně; hájil  jeho  učení  a  vyznával  zřejmě,  že  Hus  byl  nespravedlivě 
odsouzen;  uznával  též  přijímání  podobojí  a  vlivem  svým  způso- 
bil, že  v  českém  kališnictví  ujaly  se  brzyjeho  názory. 
Panstvo  „vlivem  tím  nabylo  posily  a  neodvislosti  proti  domácímu  kato- 
lictvu i  proti  stolici  papežské...  .  Nauku  kališů ickou,  od  dob 
Rokycanovy  reakce  stále  více  se  přibližující  k  učení 
katolickému,  Luther  získal  pro  sebe  nejprve  laickým  kalichem, 
potom   učením   o   všudypřítomnosti   Kristově,   a   tudíž  i  v  chlebě   po- 

Jubilejních  spisů  č.  Xll.  ^^ 


156 

svátném,  a  posléze  naukou,  že  mše  není  obět,  ježto  Kristus  na  kříži 
se  již  obětoval  za  všecky".  (Vlč.  I.  354—355.) 

Konservativní  ráz  německé  reformace  podporoval  roz- 
šíření její  v  Čechách  tím,  že  uspokojoval  svědomí ;  ovšem  protestante 
čeští  lišili  se  poněkud  od  svých  německých  souvěrců;  jak 
soudí  Denis,  byli  příliš  vypočítaví,  málo  nadšení,  příliš 
úskoční  a  obmysl  ní;  na  sektu  náboženskou  upomínali  jen  n  e- 
snášelivostí  svou,  jinak  byli  jen  stianou  politickou.  (Denis,  375.) 

V  literatuře  české  brzy  objevil  se  vliv  německé  re- 
formace. Jeví  se  též  v  postíllách  věku  16.  Podáme  rozbor  nejdůleži- 
tějších postili  tohoto  století. 

Myšlenky  a  názory  Luther  o  vy  vnikaly  do  Čechhoj- 
nými  překlady  z  luther ských  kazatelů.  Nejvíce  bylo  překlá- 
dáno z  Korvína,  Spangenberga,  Hoffmeistra  a  Fischera 

Z  postili  Antonína  Korvína  vyšly  tyto  překlady: 

1.  „  Vajklady  na  čtení  nedělní  Antonia  Korvina,  muže  učeného." 
(Univ.  54  E  717).  Na  druhé  straně  titulního  listu  jest  dřevorytina, 
představující  M.  Jana  Husa.  Obraz  obsahuje  vročeuí  1539;  nad 
ním  čteme:  ,Po  stu  letech  odpovídati  budete  i  mně.^ 

Předmluva:  „Zygmund  Antoch  z  Helfenburka/-) 
umění  svobodných  mistr,  všem,  kdož  knížku  tuto  čísti  budau,  po- 
zdravení vzkazuje."  Mluví  též  o  působení  učení  Husova  na 
německou  reformaci:  „Což  od  onoho  dobrého  muže  a  v  naději 
boží  svatého  člověka,  Mistra  Jana  z  Husince,  .  .  .  dobře  započato  bylo, 
to  se  již  od  těchto  mužů,  kteříž  z  národu  jeho  nepřátel  sau  pošli, 
což  s  nemalým  podivením  jest,  s  horlivau  žádostí  vykonává.  O  čemž 
on  také  z  vnuknutí  Ducha  svatého  i  předpověděl."  O  Antonínovi 
Korvínovi  překladatel  připomíná,  že  byl  z  těch,  kteří  vyklá- 
dali slovo  boží  v  upřímnosti,  bez  přimíšení  lidských  rozumů  v;  vý- 
klady své  sepsal  jazykem  latinským  a  německým.  Překlad  vý- 
kladů nedělních  prý  už  odkohosi  vyšel,  alejestšpatný, 
a  proto  překladatel  vydává  překlad  nový,  podle  exem- 
pláře latinského. 

Následuje  předmluva  Martina  Luther  a,  jenž  mimo  jiué 
praví :  „.  .  .  náramně  mi  se  líbí  Antonovy  Korvinovy  výkladové  na 
evangelia  nedělní,  že  jsau  krátcí,  čistí,  a  že  nikam  dál  neodcházejí 
od  evangelií  ..." 

^)  Překladatel  (1508 — 1652);  „z  panstva  stál  v  bližším  spojení  se  známým 
podpůrcem  lutherství,  O.  Ungenadem,  k  jehož  žádosti  překládal  spisy  Korvinovy 
a  jeden  Melanchthonuv".  (Jir.  I,  IG.). 


157 

Postilla  sama  obsahuje  kázání  od  1.  neděle  adv.  do  24.  neděle 
po  sv.  Trojici.  Na  konci  čteme:  „Vytištěno  a  dokonáno  v  starém 
Městě  Pražském  u  Pavla  Severina  z  Kápí  Hory  v  ten  pondělí  po  sv. 
Jakubu  ,  .  .  L.  P.  1539.'' 

Druhé  opravené  vydání  vyšlo  r.  1542.  (Univ.  54  C  93 
N.  1.,  též:  54E40,  N.  2.)  Téhož  roku  vyšly: 

2.  „  Vejhlady  na  čtení  sváthúv  vejročnich  Antonia  Korvina, 
z  latinské  řeči  na  českau  přeložen  é."  (Univ.  54  C  93  N.  3., 
54  E  40  N.  2.)  Předmluvy  jsou  dvě:  1.  Korvínova,  2.  Jana  Racka 
Hradeckého,  písaře  radního  Menšího  Města  Pražského,  jenž  postillu 
tuto  přeložil.  „Vytištěno  a  dokonáno  v  Menším  Městě  Pražském 
u  Bartoloměje  Netolického,  ten  pondělí  po  květné  neděli  L.  F.  1542''. 

3.  „Krátcí  výkladové  na  epištoly  nedělní  celého  rohu  od  Ant. 
Korvína,  kazatele  evangelitského,  krátce  sebraní  a  z  latiny  do 
češtiny  přeložení.  Léta  1541.''  Přeložil  je  Adam  Bakalář, 
český  bratr,  z  Litomyšle;  předmluva  jeho  věnována  jest  p.  Bohušovi 
Kostkovi  z  Postupic  a  na  Litomyšli.  Mimo  druhou  před- 
mluvu, Korvínovu,  jsou  v  této  postille  ještě  „veršové"  „Filipa 
Melanktona" ;  potom  následují  výklady.  „Vytištěno  a  dokonáno  v  Li- 
tomyšli, v  Ochtáb  třie  králův.  „Ze7/řa  1541.''  (Univ.  54  C  93  N.  2, 
54  E  40  N.  1.) 

Způsob  výkladů  Korvinových.  Ve  výkladech  na  čtení  nedělní 
podává  Korvin  vždy  „krátké  vyložení"  příslušné  perikopy.  Při 
výkladu  epištol  vykládá  se  takořka  věta  za  větou,  jednotlivé  věty 
se  uvádějí  ještě  zvláště  mezi  výkladem  jakožto  nadpisy  jednotlivých 
odstavců. 

Spisovatel  hledí  si  svědomitě  svých  výkladů  vyhýbaje  se,  pokud 
možno,  polemikám  a  narážkám  časovým  ;  na  některých  místech  shledá- 
váme však  horlení  proti   Novo  křtěn cům   (na  př.  21%  139^  a  j.). 

Jiný  oblíbený   německý  lutherský  kazatel  byl  Jan  Spangen- 

herg.  Překladatel  jeho  byl  Jan  Straněnský,  jenž  přeložil  a  vydal 
tyto  postilly  Spangenbergovy: 

1.  „Postilla  česká  k  usitku  mládeži  křesťanské  v  způsob  otázek 
od  neděle  adv.  az  do  velikonoci  složená,  a  skrze  Jana  Spanberského, 
císařského  města  Northauzu  kazatele,  netoliko  podlé  latinského,  ale 
také  vedle  německého  exempláru  na  česko  vyložená",  v  Prostějově 
u  Gunthera  1546,  ve  4.  (Uiiiv.  54  C  89,  mus.  35  E  2.). 

11* 


158 

2.  (Jako  2.  díl  předešlé  p  o  s  t  i  1 1  y) :  „ Postilla  česká  na  ob- 
zvláštní svátky  celého  roku  ..."   1546. 

Celá  postilla  ve  4,  r.  1553.  (Jg.  215.) 

Vydání  z  r.  1546.  obsahuje  předmluvu  Spi»ngenbergovu,  Luthe- 
rovu,  a  výklady  na  nedělní  evangelia  (jen  na  evangelia,  neboť  vý- 
klady epištolní  přidružily  se  k  nim  až  ve  vydání  z  r.  1557.) 

3.  „Postilla  česká,  anebo  vajkladové  na  epištoly  a  <vangelia 
nedělní  i  také  sváteční  přes  celý  rok  z  latinského  a  ně- 
meckého jazyku  v  český  přeložená,  nyní  pak  v  dobrý 
pořádek  a  v  jednu  knihu  uvedená,  tak^  jakž  týž  pořádek  církev 
křesťanská  od  první  neděle  adventní  až  do  poslední  neděle  po  sv. 
Trojici  zachovává  ...  K  nížto  přidáno  jest  patnáctero  kázání 
o  mrtvých  tělích,  i  také  LX  příkladův  z  písem  svatých  vybraných^ 
že  se  těla  mrtvých  mají  pochovávati .  .  .  Figurami  pěknými  ozdobena 
a  vytištěna  v  slavném  říšském  městě  Normberce  u  Jana  Montana 
a  Voldřicha  Neybera  1.  p.  1557^.  (Fol.,  uu.  54  A  45,  mus.  35  A  9, 
540  listů).  Pak  jiné  vydání  z  r.  1566  (Fol.,  un.  54  B  45).  —  Postilla 
tato  dělí  se  na  3  díly  („strany'):  1)  Od  1.  neděle  adv.  až  incl.  Veliký 
pátek;  2)  od  Hodu  Božího  Velikonočního  do  1.  neděle  adventní; 
3)  výklady  na  epištoly  a  evangelia  o  svátcích  přes  celý  rok.  Před- 
mluvy jsou  t}též  jako  ve  vydání  z  r.  1546  a  1553.  „Jest  místy 
jizlivá  proti  katolíkům,  čeština  dobrá,  dobr  opise  mnost 
špatnější."  (Jg.  215.) 

Spangenberg  čerpal  mnoho  z  postilly  Lutherovy, 
Korvínovy  a  j.,  jak  připomíná  v  předmluvě.  Ve  výkladech  svých 
klade  otázky  a  odpovědi  na  způsob  katechismu. 

Spangenberg  užívá  často  ostrých  slov  proti  kato- 
líkům. Katoličtí  kněžl,  které  nazývá  „svatoskutečníky"  a  „pokry- 
tými papeženci"  (I  42^),^)  prý  myslí,  „že  na  jich  pyšných  slovích, 
ceremoniích,  kostelních  nádhernostech  a  na  římských  odpustcích  všecko 
záleží  ..."  (I.  42*).  V  kázání  na  Zelený  čtvrtek  Spangenberg  stěžuje 
si  na  „papežence",  že  „učinili  z  velebné  svátosti  obět  a  uvedli 
jednu  mši  po  druhé,  za  mrtvé  i  za  ty  duše,  kteréž  se  v  jakéms  očistci 
zdržovati  měly  ....  Odtud  také  původ  svůj  vzaly  hrozné  ohavnosti 
rozličných  mší,  jako  mše  pokautní,  kteréž  se  sloužily  proti  povětří, 
proti  válkám,  proti  drahotě,  proti  moru  etc.  A  nebylo  téměř  žádné 
nemoci  a  neb  protivenství,  kteréž  by  obzvláštní  mš*^  a  neb  sepsané 
kolekty  v  mšálu  nemělo  ..."  (I.  130"). 


^)  citováno  z  vydání  z  r.  1546. 


159 

O  Str anenského  překladech  postilly  Spangen- 
b  ergo  vy  srovn.  též  Jir.  II.  247,  a  Jahrbuch  dor  Gesellschaft  fiir 
die  Gesch.  des  Protestantismus  in  Oesterreich  1.  Jg. :  „Evangelisches 
Biicherwesen  in  Olmiitz  und  in  Prossnitz".  Von  Lic.  Dr.  Gustav 
Trautenberger. 

StranénsJcý  přeložil  též  postillu  německého  kazatele 
Jana  Hoffmeistra  \ 

„Postilla  česká,  totiž  házání  na  evangelia^  Jcferás  se  v  nedělsJcé 
a  jiné  svátečni  dny  přes  celý  rok  čtau,  a  téměř  vše'ka  na  říšských 
saěmích  v  Wormsu  a  Režně  kázaná  skrze  velebného  otce  Jana  Hoff- 
mejstra,  bratra  paustenlkův,  řádu  svatého  Augustina,  v  obojí  Germanii 
obecného  vikáře.  Při  tom  sau  epištoly  s  krátkými  summami 
z  kněh  křesťanských  učitelův  písma  sv.  sebrány  a  k  těmto 
kázáním  přidány..."  V  Prostějově  skrze  Jana  Giinthera  1551. 
(FoL,  un.  54  B  40).  (Jg.  215). 

Postilla  tato  obsahnje  nejprve  dvě  předmluvy,  autorovu  a  pře- 
kladatelovu. V  Hoffmeistrově  předmluvě  čteme  mimo  jiné,  že 
autor  často  připomíná  ve  své  postille  i  to,  co  nalezl  dobrého  v  kázáních 
náboženských  protivníků.  Autor  stěžuje  si  též  do  velikého 
počtu  postili^  do  mnohého  „postyllování";  lépe  by  prý  bylo, 
„abychom  jisté  postyllací  měli,  od  učených  a  pobožných  mužuov 
sepsané,  zkušené  a  zchválené,  kteréž  by  se  od  sprostných  pastýřuov 
lidu  křesťanskému  podlé  pořádného  sepsání,  slovo  od  slova,  čtly,  než 
tak  nahoru  i  dolův  zbíhati,  a  nic  dokonalého,  coby  potom  předložil, 
neměti .  .  ."  —  Straněnský  podává  pak  ve  své  předmluvě  zprávu 
o  Hoíímeistrovi  a  o  svém  překladu,  jejž  rozšířil  kázáními 
na   svátky,  které  se  světí  v  pražském  arcibiskupství. 

Kázání  v  Hoífmeistrově  postille  rozdělena  jsou  na  tři  díly; 
1.  a  2.  díl  obsahuje  kázání  nedělní  (I  —  CGLXXXI),  3.  díl  obsahuje 
kázání  sváteční. 

V  předmluvě  k  Hoffmeistrově  po^ille  Straněnský  připomíná  též 
svá„Summaria  aneb  Krátká  naučení  na  evangelia."  Jsou 
to  krátká  rozjímání,  kratičké  výklady  příslušných  perikop  evange- 
lických. Krátké  sum  my  epištolní,  které  k  tomuto  spisku  jsou 
přidány,  pocházejí  od  Tomáše  Rešela  Hradeckého.  (Mus. 
35  E  5). 

Tomáš  Řešátko  Soběslavský,  administrátor  konsistoře  pod  obojí, 
o  němž  dí  Stránský  v  Res  publ.,  že  byl  spíše  papežeuec  než  podobojí,'*) 

*)  Dle  svědectví  Skálová  (Histor.  I.  167)  byl  prý  to  „člověk  u  víře  popletený 
a  života  naskrze  nepříkladného."    (Winter  Život  cirk.  I.  242) 


160 

(Winter,  Život  cirk.  I.  188),  přeložil  z  němčiny  Postillu  díteJcoá 
Krištofa  Fischera.  Fischer  pocházel  z  Jáchymova  v  Čechách ;  byl 
lutherský  kněz  ve  Wittenberce,  1544  pastor  a  superintendent, 
t  1597.  Postilla  jeho  vyšla  v  překlade  Eešátkově  r.  1578, 
1589,  1601  a  1617    (Jg.  170,  Jir.  11.  176). 

Nalezl  jsem  pouze  2.  vydání  z  r.  1589  v  univ.  knih.  54  B  104: 

„Postilla  dítek,  v  kteréžto  všecka  nedělní  a  předních 
svátkův  evangelia  s  krátkými  čtyřmi  otázkami  na  jednu 
formu  sprostně  se  vysvětluj  í  .  .  .  Nyní  v  nově  z  řeči  německé 
v  jazyk  český  pro  obecní  užitek  dítek  a  jiných  prostých  lidí  od 
Thomase  Soběslavského  Řešátka  přeložena.  Vytištěna  v  St.  M. 
Pr.  u  M.  Daniele  Adama   z   Veleslavína.    L.  P.    MDLXXXIX".   (8*^). 

Po  předmluvě  Řešátkově,  v  níž  si  překladatel  přeje,  aby  si 
zvláště  „dítky  celé  obce"  postillu  tuto  tak  oblíbily,  „až  by  z  ní,  jako 
z  nějakého  křesádka,  v  traud  srdce  jich  jiskra  Ducha  svatého  upadla", 
následují  výklady. 

Způsob  výkladů  jest  rozdílný  od  výkladů,  které  jsme  dosud 
poznali.  Spisovatel  klade  v  nich  1.  text  e van g.,  2.  summu,  t.  j. 
obsah,  smysl  příslušného  textu,  3.  naučení,  4.  „potěšení",  5.  pří- 
padnou modlitbu. 

Výklady  jsou  krátké;  vysvětlují  pouze  smysl  textu,  ne- 
zabíhajíce v  polemiky  ani  ve  zvláštní  narážky;  jsou 
suché,  a  pro  svůj  dosti  strojený  sloh  nehodí  se  po  našem  zdání 
j)ro  mládež  ani  pro  lidi  prosté,  neučené,  ačkoliv  jsou  pro  ně  psány  a  určeny. 
Přes  to  byla  tato  postilla  v  oblibě,  o  čemž  svědčí  čtvero  vy- 
dání. Kněz  turnovský  Matěj  Radda  Chrástecký  (f  1600)  poroučí  po- 
stillu Eešátkovu  bratřím  a  sestrám  svým.    (Winter,  Ž.  c.  II.  682). 

K  nejslavnějším  zástupcům  lutherského  směru 
v    české    literatuře    náležel    3Iartin   PJiiladelphu s  Zá- 

mrský.  Narodil  se  r.  1550  v  Zámrsku  u  Vysokého  Mýta  v  Čechách. 
Dr.  Theodor  Haase  soudí  dle  jména,  že  pocházel  z  uh.  Slovácka, 
aspoň  ze  slovácké  rodiny.  Domněnku  tuto  vyslovenou  v  „Jahrbuch 
der  Gesellschaft  fiir  die  Gescb.  des  Protestantismus  in  Oesterreich" 
III.  Jg.  1882'')  rozhodně  popírá  Dr.  Ant.  Rezek  v  IX.  ročníku 
(1888)  téhož  časopisu,  str.  116.  Byl  horlivý  přívrženec  kon- 
fesse  augsburské;  působil  na  Moravě,  posledně  v  Opavě, 
kde  česky  kázával  při  osadě  sv.  Jiří.  Kázání  svá  se- 
psal   ve  veliké  postille,    která  jest  z  nejzajímavějších  českých  knih 

*)  článek  Haasftv  jest  prý  starý  a  chatrný.    (Atheneura  IV  259). 


161 

vůbec.    Zprávu   o  ní  podávají:   Jg.   216,   Jir.    II.    110,   č.    Zíbrt   ve 
Sborníku  hist.  IV.  1886,  str.  77—84,  149—157. 

První  vydání  její  vyšlo  r.  1592.  Titul  její  zní:  Postilla 
evangelitská,  aneb  vejkladové  na  evangelia  nedělní  a  sváteční,  kteráž 
se  každoročně  v  křesťanstvu  čítají,  rozjímají,  a  v  shromážděních 
církevních  lidu  Božímu  předkládají." 

Na  titulním  listě  jest  vyobrazen  Kristus,  nesoucí  kříž  s  ná- 
pisem: „Fer  crucem,  sequere  me";  na  druhé  straně  titulního  listu 
jest  vyobrazení  znaku  Hynka  staršího  Bruntálského  z  Vrbna,  s  latinskou 
básní. 

Postilla  obsahuje  nejprve  předmluvu  dedikační  „panu 
Hynkovi  staršímu  Bruntálskému  z  Vrbna,  na  Bruntále, 
Goldštejně  a  v  Ejvanovicích  etc,  Jeho  Milosti  císaře  římského  Ru- 
dolfa Druhého,  Uherského  a  Českého,  radě,  a  hejtmanu  osvíceného 
margkrabství  moravského  etc",  jenž  postillu  dal  vytisknouti. 
Spisovatel  věnuje  mu  knihu  svou  „cum  summa  reverentia",  způsobem 
velmi  skromným,  nazývaje  sebe  „nejzadnějším  kopačem  na  vinici 
Páně"  (III);  sepsal  ji  „ke  cti  a  slávě  Pána  Našeho  Ježíše  Krista 
i  k  užitku  církve"  a  věnuje  ji  zmíněnému  šlechtici  jménem 
všech  kněží  evangelic^kých,  jimž  jest  tento  milostivým 
ochráncem.  Pak  jestpředmluvakevšem  věrným  církevním 
služebníkům,  slova  božího  upřímným  a  věrným  kaza- 
telům, i  k  pobožnému  čtenáři.  Po  této  předmluvě  následují 
latinské  básně  týkající  se  osoby  kněze  Martina  a  jeho  díla.  Potom 
jest  rejstřík:  „Poznamenání  hlavních  artikulův  učení  křesťanského 
confessione  Augustana  obsaženého  a  v  této  knize  naskrze  v  jistých 
a  patrných  kázáních  vejklady  textův  evangelium  nedělních  a  svátečních 
vysvětleného,  vedle  registrů,  jenž  jsau  tyto:  ..." 

Postilla  sama  čítá  1274  stran  (1),  fol.,  a  jest  rozdě- 
lena na  3  díly:  1.  díl  obsahuje  kázání  od  1.  neděle  adventní  až 
do  památky  S.  Trojice  (1  —  591),  2.  díl  kázání  od  nejsv.  Trojice  až 
do  adventu  (593  —  1022),  3.  díl  kázání  na  evangelia  dnů  svátečních 
(1025—1274).  Jest  ozdobena  pěknými  dřevo  rytin  a  mi,  před- 
stavujícími příběhy  evangelické. 

Mimo  1.  vydání  z  r.  1592  [tištěno  v  Jezdkovicích  (Jeschken- 
dorf)  blíže  Opavy]  jest  ještě  2.  a  3.  vydání  z  r.  1602;  2.  vydání 
tištěno  bylo  v  Drážďanech,  3.  v  Lipsku.  V  knihovně  univ.  jsou 
tyto  tisky  :  1)  1592  :  54  A  22,  2)  1602  :  54  A  23  (Drážd.),  3)  1602  : 
54A67  (Lipsko).  V  knih.  musejní:  1)  1592:35  A  2,  2)  1602: 
35  A  3,  3)  dto.,  def.,  35  A  4.  Exemplář  1.  vydání  jest  též  v  městské 


162 

knihovně  ve  Vratislavi  a  náležel  prvotně  Jiřímu  Baumannovi^ 
měšťanu  a  knihtiskaři  ve  Vratislavi,  který  r.  1592  (12.  ún.)  daroval 
knihu  tu  ke  cti  kostelu  městskému  sv.  Maří  Magdaleny.  (Pozn.  red. 
ve  Sborníku  hist.  1886,  79.) 

Postilla  Zámrského  má  zajímavou  historii. 
Spisovatel  sám  praví,  že  mnohé  těžkosti  a  starosti  při  této  své  knize 
procítil  (předml.  z  2.  vyd.)  Nedočkal  se  ani  dokončení  tisku  z  r.  1592; 
zemřel  9.  března  1592.  Pan  Hynek  starší  Bruntálský  zVibna 
vynaložil  všecku  péči^  aby  byla  kniha  vydána  a  rozšiřo- 
vána.    Narazil  ovšem    na   silný  odpor    se  strany    katolické. 

V  listě  datovaném  na  Bruntále   v  úterý   velikonoční   roku  1591,  stě- 
uje   si   panu   Jiřímu   z  Lobkovic,    nejvyššímu   hofmistru  krá- 

žovství  českého,  že  děkan  a  kapitula  kostela  a  hradu  pražského  zbrá- 
nili Jiříku  Dačickému,  impressorovi  na  Starém  Městě  v  Praze,  tisk- 
nouti postillu  Zámrského,  ačkoliv  konfessí  augsburskou  v  zemích  Jeho 
Milosti  Císařské  jest  povolena  a  ačkoliv  v  postille  té,  vydané  ke  cti 
a  chvále  boží,  není  bludů  kacířských,  a  prosí  ho  za  přímluvu 
u  císaře,  aby  táž  postilla  tisknouti  se  nezbraňovala 
a  v  tom  překážka  impressorovi  aby  se  nedala.  (List  tento  jest  otištěn 
ve  Sborníku  hist.  1886.  Poslal  jej  archivář  místodrž.  Karel  Kopl  do- 
datkem k  článku  Zíbrtovu  [str.  156 — 157.]).  Přímluva  tato  však 
neprospěla.  Biskup  Stanislav  Pavlovský  zabavil  ně- 
kolik výtisků  postili y,  a  tím  byl  nepatrný  náklad  1.  vydání 
ztenčen  Protože  pak  „mnozí  pobožní  lidé  jí  žádostiví  byli,"  poslal 
ji  impressor  Daniel  Sedlčanský  Jeronýmu  Šicovi, 
impressorovi  ku rfir sta  saské ho,  doDráždan,  kde  byla 
vytištěna  r.  1602  s  velikým  nákladem  „bez  všeho  přidávání 
aneb  s  proměnami  smyslu  a  rozumu,  toliko  místem  naorthografii 
pozor  majíc,  poněvadž  při  první  toho  šetříno  nebylo."  (Přelmluva 
k  IL  vyd.)  Toto  vydání  rozšířeno  bylo  v  díle  3.  o  osmero 
kázání  „od  učených  mužů  a  věrných  kazatelů  pod  obojí"? 
ozdobeno  jest  na  začátku  zn.iky  pánů  českých,  s  jichž  značnou  pod- 
porou knila  vyšla,  a  věnováno  od  evangelických  kazatelů 
v  Čechách  a  na  Moravě  Kristiánovi  II,  saskému  knížeti. 
Na  listě  661.  jest  podobizna  Zámrského  s  nápisem:  „Sacer 
Martinus  Philadelphus  Zamrscenus,  aetatis  suae  42."  Téhož  r.  1602 
vyšlo  vydání  třetí  v  Lipsku  u  Michala  Kapihorského.  Přičinil 
se  o  to  impressor  Dačický    s  přispěním   bratří  Vencclíků  ze  Sarabic. 

V  tomto  vydání  jest  přidáno  kázání  na  sv.  Michala  a  na  den 
Proměnění  Páně  „od  vysoce  učeného  muzea  doktora  Ji- 


163 

řího  Weinrycha".  Impressorové  Sedlčanský  a  Dacický  byli  potom  „do 
vězení  dáni  a  nemalý  čas  v  něm  držáni."  Dovídáme  se  o  tom  z  „Krát- 
kého poznamenání  některých  příkoří  a  útiskův  v  náboženství/'  poda- 
ného 27.  února  1609  od  stavův  evangelických  císaři  Rudolfu  11.  ^) 
(Sborník  hist.  1886,  Dodatek,  157.)  (Viz  též  Diplomatář  mus.  1609 
[Winter,  Ž.  c.  I.  243],  Slavata,  Paměti  I.  240  [Jir.  I.  151—2.]) 

Jak  Zámrský  vykládal 

Kazatel  podává  nejprve  úvod  k  příslušnému  kázání,  pak 
„summovní  zprávu",  nebo  „summovní  užitek"  přísluš- 
ného textu  evangelického,  a  pak  výklad.  Ku  konci  výkladu 
připojuje  píseň,  obsahující  základní  myšlenku  kázání  s  označením 
známé  písně,  podle  které  se  má  zpívati. 

Na  př.  (z  vyd.  r.  1592):  „Neděle,  jenž  slově  Judica, 
obyčejně  smrtedlná,  neb  pátá  v  postě,  Evangelium  sva- 
tého  Jana  v  VIII.  kapitole."  Úvod  ke  kázání:  Nynější  čas 
ukládá  křesťanům,  aby  si  připomínali  nábožně  utrpení  Krista  Pána 
a  dávali  se  na  pokán'.  Dříve  než  by  se  však  o  této  věci  rozjímalo, 
jest  třeba  připomenouti  si  nevinu  Ježíše  Krista.  Kristus  za  křivdy  se 
nemstil,  „ale  poručil  to  tomu,  kterýž  spravedlivě  saudí.  Z  té  příčiny 
neděli  dnešní  .  .  .  dáno  jest  jméno  Dominica  Judica,  to  jest  ne- 
děle připomínání  bolestných  svých  křivd  od  Krista  Pána,  spravedli- 
vému saudu  poraučených,  kteréž  žalmové  proroctví  předoznámilo,  a  za 
lutroitum  dnešního  zpěvu  církevního  jest  zřízeno,  řka:  Judica  me 
Deus,  etc."  Zámrský  vykládá  potom  obšírně,  proč  se  u  Čechů  na- 
zývá neděle  tato  smrtelnou  (294  —  295);  vypravuje  též  o  obyčeji, 
který  přišel  do  Čech  z  Polska,  že  totiž  na  tuto  neděli  děti,  zvláště 
venkovské,  nosí  na  holi  strašidlo  udělané  z  došku  neb  z  hadru,  a  praví, 
že  smrt  zanášejí.  (Viz  Zíbrt,  Sborník  hist.  1886,  81 — b2.)  Po  tomto 
úvodu  následuje  text  evangelický,  Jan  VIII.  (Voněn  čas  mluvil 

v 

Pán  Ježíš  Zidiim :  Kdo  z  vás  trestati  mne  bude  z  hříchu?  etc.)  Po  texte 
jest  „summovní  zpráva  textu  e v ang."  Kazatel  praví:  Historie 
přečteného  evangelia  náleží  k  4.  článku  víry:  Trpěl  pod  Pontským 
Pilátem.  Líčí  pak  ostrými  slovy  zlost  fariseův,  jejich  nepřízeň  a  závist 
ke  Kristu  Pánu,  jimž  však  Kristus  dobře  odpověděl  nazvav  je  lháři 
a  syny  ďáblovými.  (296 — 297).  Takovou  povahu  jako  fariseové  mají 
prý  nepřátelé  pravdy  boží  vůbec:  „Když  jí  nemohau  odpírati,  tehdy 
ji  potupnými  haněními  usilují  zhyzditi,  rozum  svůj  tělesný,  bludy 
zaplískauý,  nad  zjevné  slovo  Boží  vyzdvihujíce  a  ukrutnost  ďábelská u 


^)  Kukopis  strahovský  3K3. 


164 

v 

předky  svými,  a  i  S.  Otci  (co  Židé  proti  Kristu  Abrahamem)  zastí- 
rajíce .  .  ."  Ctitelé  pravdy  boží  jsou  však  povinni  hájiti  pravdy  a 
svědomí  svého  proti  nim  a  utíkati  se  ke  Kristu  o  pomoc,  jenž,  když 
nedopustil,  aby  ho  ukamenovali,  chrániti  bude  také  svých  věrných. 
„Potud  jest  původní,  summovní  i  užitečná  správa  dnešního  evange- 
lium, kteréhož  světlý  výklad  vztahuje  se  na  artikul;  O  jizlivé  svádě 
zlobivých  Židův  s  tichým  a  nevinným  Pánem  Kristem.  Rozdílové 
dva.  První.  Oč  se  ta  sváda  Fariseův  s  Pánem  Kristem  dala  ?  Druhý: 
Co  my  o  té  svádě  k  svému  užitku  náležitě  smejšleti  máme?"  O  tom 
pak  dle  oněch  dvou  „rozdílů"  obšírně  vykládá  na 
str.  297—304.  Na  konci  jest:  „Modlitba  k  říkání,  neb 
píseň  k  spívání  příhodná.  Jako:  ,Jestiť  psáno  dávním  rokem', 
etc. : 

„Beránku  Boží  nevinný, 
kterýž  z  světa  snímáš  viny, 
Biskupe  najduostojnější, 
Kriste,  králi  najmocuější! 
My  lid,  tvá  kaupě  předrahá, 
znaje  tě,  pravého  Boha, 
nemůžme  se  vydiviti, 
Ž6's  ráčil  v  světě  strpěti: 
nepřátelská  pomlauvání, 
hanlivá  zvošklivování 
života  najsvětějšího, 
i  pravdy  učení  svého  ..."  atd. 

(Z veršovaný  obsah  evangelického  textu.) 
Všecky   písně    zPostilly    Zámrského    vyšly  o  sobě 
v  Praze  r.  1607:  „Písně  na  evangelia". 

Výklady  Zámrského  jsou  velice  sivé  a  rázné.  Účinnost  slohu 
podporují  mnohá  krásná  česká  přísloví  a  pořekadla.  (Viz 
Sborník  hist.  1886,  str.  81.)  I  cizí  sentence  snaží  se  Zámrský  podati 
jazykem  českým,  aby  byly  každému  čtenáři  srozumitelný.  Na  př. 
^Jest  zajisté  světle  pravdivé  ono  povědění  latinské:  Quo  semel  est 
imbuta  recens  servabit  odorein  těsta  diu.  To  jest:  Hrnec  čím  za  nova 
navře,  i  z  střepin  páchne  ta  vaře.  (116).'^)  Libuje  si,  jak  patrno, 
v  rýmování;  všeliká  úsloví,  naučení,  přirovnání,  atd.,  i  c  i- 
t a  t y  z  k  1  a s s i c k ý c h  básníků  podává  r íí  d  v  českých  ver- 
ších  rýmovaných.   Na   př. :    „O  jak  mnozí   čistí,    krásní,   mladí, 

')  Citáty  jsou  z  vydání  z  r.  1692. 


i 


165 

vzáctných  starožitných  rodů  v  jonáci  zaumysla  pro  samau  ničemnau^ 
marnau  chválu  v  nebezpečenství  se  vydávajíce  dříve  času  a  bezpo- 
třebně  hrdla  stracují,  zdaliž  se  toho  nevídá?,  nechtíce  pomněti  na 
onen  rejm: 

Chlauba  marná  bez  užitku 
přináší  mnoho  zármutku."  (242). 

Jiný  příklad:  Horatius:  „Impiger  extremos  currit  mercator  ad 
Indos  —  Per  maře  pauperiem  fugiens,  per  saxa,  per  ignes.    To  jest: 

Kupec  pilný  tato  léta 
zjezdí,  zběhá  i  kraj  světa 
všudy  po  zemi,  po  moři, 
aby  nabyl  statku,  zboží."  (770). 

Často  děje  se  to  způsobem  zcela  volným,  na  př. : 
„Suum  cuique  est  pulchrum,   alienum  velut  patens  sepulchrum,  t.  j. : 

Každá  liška  svau  kůži  chválí, 

vlk  praví,  že  mu  beran  vodu  kalí."   (Z  předmluvy,   VII.) 

Kazatel  přechází  též  rád  z  prosy  do  veršů;  vypravuje 
na  př.  o  synu  marnotratném  a  vkládá  tyto  veršíky: 

„Kam,  kdy,  jak  chtěl,  se  probíhal, 

a  vesele  se  obíral 

s  koňmi,  s  chrty,  s  ručníčkami, 

s  věnci,  s  tanci;  s  kartičkami. 

Ted  pak  chodě  za  sviněmi, 

smrad,  hlad,  pláč,  div  neoněmí, 

trpí,  snáší,  nebožátko, 

to  někdy  slavné  panátko."  (668). 

Sloh  svůj  oživuje  často  řečnickými  otázkami. 
O  znamenitém  slohu  svědčí  na  př.  toto  místo: 

„Kdo  může  slovy  stihnauti  každodenní  lidské  usilování,  péče, 
fresunky,  starosti,  práce,  kteréž  o  dosáhnutí  živnosti,  pohodlí,  pokoje 
a  rozkošného  bydla  lidé  vedau?  Kdo  řemesla,  obchody,  kupectva, 
hokynářstva,  praktyky  a  všecka  šantroctva  sečte,  jimiž  se  lidé  živí? 
Kdo  skvostné  krmě,  lahůdky,  jíchy  a  přípravy  vyčte,  jimiž  svůj  život 
krmí?  Kdo  nové  kroje  každodenně  vymyšlené,  obojího  pohlaví, 
a  k  tomu  i  ženská  zavíjení  vypsati  může?  Který  se  řemeslník,  bud 
maudrý  člověk  najde,  ať  všem  hrám,  kratochvílem  a  rozpustilostem 
lidským   nynějším   lusthauz    vyměří   a  vystaví?   Kdo   postihne  všecky 


166 

fortele,  lsti,  fochy,  podvody,  praktyty,  falše  etc,  jimiž  jedni  z  druhých 
zisku  nabývati  usilují?  Ach,  čeho  se  nedopauštějí!?  Več  se  nevydá- 
vají již  lidé  pro  samé  nabytí  nětčeho  k  živnosti  těles'^.é!?  Ach,  jakých 
nástrojův  válečných,  ručnic,  mečů,  tulichů  etc.  (kdož  je  může  vyčísti!) 
již  nevymyslili  k  samé  skáze  a  záhubě  ^ých  bližních!?  A  to  jen  pro 
dosáhnutí  neb  zdržení  tělesného  jmění!"  (770). 

Hluboká  učenost  jeví  se  v  díle  Zámrského.  Zná  dů- 
kladně a  cituje  písmo  sv.,  staré  klassiky,  církevní  i  světské  spisy, 
zvMšté  oblíbené  středověké  skladby  své  doby,  uvádí  příklady  z  historie 
církevní  i  světské,  ba  naráží  i  mimovolné  na  mythologii  českoslo- 
vanskoii  [Veles,  135.^)].  Uvozuje  často  Veleslavínovu  „Politii"  (117), 
„Historický  kalendář",  českou  Kosmograíii  Miinsterovu  (99,  400,  421), 
Kosmu,  Hájka,  Aeneáše  Sylvia  atd.  (Dle  Zíbrta,  Sborník  historický, 
1886,  81.) 

Postilla  Zámrského  má  velikou  cenu  kulturně  historickou.  Zíbrt 
sestavil  z  ní  ve  zmíněném  článku  kulturní  obrázek  poměrů  českých 
na  sklonku  16.  století.  Podává  obraz  života  rodinného,  potom  ukázky 
ze  života  prostého  lidu,  pak  lidí  vznešených  a  konečně  kněží  růz- 
ného vyznání.  Nás  zajímati  bude  nejvíce  obraz  poměru  náboženských^ 
jak  se  jevil  v  Cechách  na  konci  16.  století.  Podáme  jej  tudíž  ve  struč- 
ném  výňatku  ze  ZibHova  článku: 

Ku  všeobecné  zkáze  mravů  napomáhá  zdřímala  ospalost 
a  nedbanlivost  církevních  správců.  Tito  jsou  více 
žádostiví  hrsti  ječmene  a  skývy  chleba  než  spasení  lidského  (466, 
752,  1228).  Na  kázání  tlachají,  co  slina  k  hubě  připlaví,  někteří 
jako  úhoř  po  trávě  se  plazí,  onoho  drbne,  onoho  nechá,  svaté  písmo 
po  kusu  co  psi  mrchu  trhají,  kázání  na  jednostejné  kopyto  krájí,  neb 
jednou  strunou  břinká  (XHI,  XX,  210,  567).  Jaký  život  vedou, 
ó  Bože,  Bože,  ty  znáš,  i  dobrým  lidem  jest  povědomé!  (171).  Tím 
klesá  a  jen  klesá  vždy  více  vážnost  kněží  a  ka- 
zatelů, jichž  losem  jest  koláč  vlčím  pepřem  posypaný.  (1043). 
Není  vážnosti  k  jejich  úřadu  kazatelskému.  Krčem- 
níci  a  flutkové,  že  kněz  o  lnu,  koaopích,  řípě,  kaši,  kuchyni,  o  děvkách, 
vřetenách  kázal,  tlachati  se  nestydí.  (304).  Lidéjiž  nevěří 
tomu,    c  o  k  n  ě  z    nakázání   mluví.  Říkávají :    „By  sám   Bůh 

®)  „často  po  svatbě  nastávají  svarové  a  různice :  on  (muž)  sobě  vinšuje, 
ženě  své  pak  přeje,  aby  divokaii  hu3Í  byla  a  někam  k  Velesu  pryč  na  moře  za- 
letěla .  .  ."  (135).  Avšak  Zámrský  opsal  místo  toto  téměř  doslovně  z  Rešeliova 
Syracha,  XXV.  kap.  list  Ff  V.,  pramene,  z  něhož  čerpal,  ovšem  neudav.  (Sborník 
hist.  1886,  160.) 


167 

z  nebe  se  všemi  anjely  přišel  a  mluvil  to,  co  ten  kněz  na  kázání 
mluví,  nevěřím,  by  to  pravda  byla."  A  opět:  „To,  co  knězi  jde  z  oust, 
mimo  uši  mně  šoust ! "  ^)  (1043).  V  klášteřích  vymyslili  si 
jaloví  svatáčkové  pověry  v  pokrmu,  v  oděvu,  u  vlasech, 
mají  své  regule,  řády,  kápě ;  hlavu,  bradu,  ruce,  nohy  i  všecko  obco- 
vání života  svého  jinač,  než  naturální  způsob  lidský  v  sobě  nese, 
sobě  zpotvořují.  (1157,  1252).  Nehledají  Krista,  ale  přizná- 
vají se  k  lidem,  jiný  k  Jesuitům,  jiný  Bernardiuůni,  Františkánům, 
Dominikánům,  k  Jednotě  Boleslavské,  Habrovské,  Pecinovské  —  ach, 
kdož  by  je  mohl  vyčísti!  (752).  Mniši  pro  vyšeptání  mše  (jiného  nic 
neumějíce),  pro  pobreptání  žalmů,  pro  půst,  sváteček,  poutě,  toulky  da- 
leké, šeptavé  zpovědi,  bláznové  posuňky,  urputné  pověry  Boží  strej- 
cové a  nad  peklem  králové  se  býti  chlubně  domnívají.  (859,  944,  1207) 
Takoví  svatoskutečníci  Bohu  cti  a  slávy  ujímají  a  na 
leckohos  raději  z  jalových  svatých,  mrtvých  a  dřevěných, 
tu  čest  cpají.  Mrtvým  obrazům  a  reliquiím,  mšem,  ou- 
kolním  páteřníkům,  oférára,  kouření,  vosku,  soli,  vodě 
svěcené  více  nežli  samému  Kristu  moci  připisují.  (42, 
527—529).  Ukazují  v  klášteřích  hrob,  dřevo,  hřeby,  sukni  Krista 
Pána,  svatých  kosti,  košile  (1203),  ba  i  s  nábožnou  ceremonií  okazují 
ubrus,  na  kterém  prý  pán  Ježíš  nej posléze  večeřeti  ráčil  (1039).  Svatým 
jménem  , Ježíš'  světí  byliny,  ohně,  masa,  vejce,  holoubata,  jehnédy 
i  dříví.  V  tom  počtu  jsou  i  ti,  kteříž  pověrečné  škartičky  a  lístky, 
všude  ,Jesus,  Jesus,  Jesus'  popsané,  na  hrdle  nosívají  (82,  180,  208, 
1084).  —  Moc  vlny,  bouřky,  moře  upokojovati  připisovali  staří  pohané 
Neptunovi;  nyničko  pověreční  připisují  touž  moc  sv.  Mikulášovi 
a  Kristovi  (162).  Podobnými  pověrami  památka  svatého  Ondřeje  jest 
zprzněna,  zvlášť  vigilií  a  postem  pro  nový  kožich  na  zimu  etc.  (1039). 
—  Řehol,  bratrstev,  jednot,  řádů,  sekt  tak  mnoho  již 
nynějších  časův  jest  v  křesťanství,  až  by  týméř  celá 
hodina  k  běžnému  jich  jmenování  nestačila.  (81,  132,  170, 
242,  363,  467,  520,  706,  756,  999,  123S  atd.).  Ba,  svět  nynější 
bouřlivé  Novokřtéuce,  zvláště  proklaté  židy  netoliko  trpí,  ale 
je  fedruje  a  obhajuje.  (21). 

Tehdy  všeobecná  myslenha  o  hond  světa  jeví  se  též  v  postille 
Zámrského.  Bylo  to  podivínské  pověrectví,  jak  praví  Denis, 
jenž  takto  se  o  tom  vyslovuje :  „Předtucha  konečné  katastrofy 
ovládá  mysli  a  udržuje  je  v  neustálé  hrůze:   svět  blíží  se  konci 


^)  Podobně  Rokycana,  viz  str.  77 


168 

svému  ..  .  Při  každém  kroku  potkáváme  se  s  touž  myšlenkou 
o  konci  světa,  jeho  sklonu  a  posledních  letech.  Lid  zpívá  píseň  o  tomto 
předměte  a  nejosvícenější  duchové  nemají  více  ani  dúvéry,  ani  méně 
pošetilého  strachu."  (Denis,  Konec  sam.  čes.  627—628).  Též  Z  á- 
mrský  věří,  že  se  blíží  konec  světa:  Snad  již  den  posledního 
příchodu  krále  nebeského  k  soudu  nastává  (23).  Kolikrát  měsíc  jakoby 
z  nebe  padal,  neb  počernalou  krví  skropenej,  bud  kříži  potaženej 
byl,  spatřín  jest  (19).  Též  mnoho  zázračných  zatmění,  hvězd,  metel, 
kopí,  mečův,  pochodní,  pružin,  krvavin,  ohnivých  Červeností,  chasmat, 
také  lvův  a  zbrojných  vojsk,  dvou  i  tří  sluncí  na  nebi  spatříno  bývá 
(17,  19).  A  protož,  co  již  dále  jiného  čekati  chceme  nežli  soumraku 
a  noci,  světa  skonání?  (17,  787,  1000.) 

Postila  Zámrského  má  cenu  velikou.  Mezi  spoustou  náboženských 
knih  českých  století  16.  vyniká  pěknou,  celkem  správnou 
češtinou,  znamenitým  slohem,  výbornými  myšlenkami, 
které  svědčí  o  znamenitém  kazateli  a  horlivém  mravo- 
kárci  své  doby.  Postilla  jeho  trpí  sice  až  přílišnou  roz- 
vláčností, ale  vytčené  právě  přednosti  vadu  tuto  zmírňují.  Zámrský 
jest  přímý  a  upřímný;  pravdu  řekne  bez  obalu,  v  rouše  sice  často 
dosti  hrubém,  ale  doba  již  toho  žádala ;  ostatně  nevedl  si  v  té  věci 
o  nic  lépe  a  střídměji,  než  katolický  Rešel  nebo  utraquista  RvaČovský 
v  pověstném  Masopustě ;  vždyť  bylo  velmi  oblíbeno,  co  na  srdci,  to 
na  jazyku  míti.  (Winter,  Život  cirk.  II  890,  891.) 

Kultur  ně  historická  cena  postilly  Zámrského  jest 
rovněž  značná.  Mimo  časovost  její  ještě  jedna  vlastnost  dodává 
zvláštního  rázu  této  postille:  jest  to  ryzí  Česká  práce,  práce 
uvědomělého  Čecha,  vlastence,  jenž  horlí  pro  českou 
řeč,  pro  dobré  české  zvyky  a  obyčeje,  a  kára  všeliký 
hřích,  jehož  se  někteří  Čechové  dopouštějí  na  svém 
národu.  Dokazují  to  na  př.  tato  místa  (Sborník  hist.  1886,  83—84) : 
„Proti  přirození  svému  činí  zvedinosové,  kteříž  nauce  se  (mnohý 
sotva  velikým  nákladem  svých  rodičův)  kolikasi  slovům  cizí, 
vlaské,  a  zvláště  německé  řeči,  hned  nechtí  ve  všem  než 
s  Vlachy,  s  Němci  držeti  a  je  chváliti,  svého  pak  národu, 
rodičův  a  řeči  té,  v  níž  jest  narozen,  nestydí  se  haněti,  tupiti  a  po- 
směšně lehčiti  a  z  toho  se  k  svým  otcům,  matkám  neznáti.  Jakož 
pak  žádný  národ  není,  aby  svůj  jazyk  přirozený  tak 
zapíral  a  za  nic  pokládaje  řečí,  krojem,  jídlem,  nápojem,  i  obcováním 
čímsi  jiným,  čímž  není,  se  dělal,  jako  náš  Český  národ,  ježto 
ve  všem    světě    krom    hebrejské,    řecké  a   latinské  řeči 


I 


169 

pěknější  a  summovnější  mluvy  žádný  národ  nad  Čechy 
nemá.  A  již  netoliko  mluviti,  ale  choditi,  se  oblíci,  poseděti,  ba  ani 
pojésti  a  se  napiti  neumějí  po  česku,  než  ať  jest  všecko  co  rok,  to 
dál  u  nich  po  vlásku  a  němečku"  (563);  „...  pod  nebem  ná- 
rodu není,  aby  se  v  oděvu  častě  jí  měnil  a  potvořil  jako 
my  Čechové,  zvláště  ženské  pohlaví.  Uhři,  Poláci,  Turci  a  jiní 
národové  svého  vlastního  starodávno  zvyklého  kroje  užívají,  milí 
pak  Čechové  po  vlásku,  francausku,  španielskumerhují 
a  lad r ují  se...  A  protož  není  divu,  že  se  nám  jiní  národové 
posmívají,  neb  na  nás  vopičí  bláznovství  spatřují".  (872). 

Mimo  nauku  lutherskou  měla  též  nauha  JcalvínsJcá  v  Čechách 
své  šiřitele. 

V  českém  Museu  jest  rukopis  sign.  II.  C  6,  obsahující  přeMad 
zajímavé  postilly  polského  halvínského  haxatele  Řehoře  &  Žerno vce 
(Grzegorz  z  Zarnowca).  J.  Jireček  píše  o  něm  a  o  jeho  spise  v  Ru- 
kověti II.  str.  369  a  ve  Světozoru,  listu  pro  zábavu  a  lit.  (příloha 
k  Slovenským  novinám)  1858 — 1859  na  str.  342,  a  zná  český  překlad 
jeho  postilly  z  rukopisu  universitní  bibl.  v  Krakově  (č.  535). 

Grzegorz  z  Zarnowca  byl  rodem  z  Podgórza;  přestoupiv 
ku  Kalvínům,  stal  jejich  kazatelem  a  později  správcem  sboru  wlosz- 
czov^ského  a  starším  sborův  evangelických  v  Litvě.  Zemřel  okolo  r.  1600. 

Postilla  jeho  byla  vydána  třikráte  v  2.  polovici 
16.  stol.  s  pomocí  jiných  kazatelův.  Jsou  v  ní  ostré  na- 
rážky na  Jesuity  a  polemika  proti  nějaké  postille  jesuitské^  nej- 
spíše proti  postille  Wujká  z  Wqgrovce.     Jesuité  vydali  proti  Žernov- 

v 

cově  postille  apologii^  na  niž  Zernovec  odpovédřl  obranou,  vydanou 
r.  1591.  První  díl  postilly,  obsahující  výklady  od  ad- 
ventu do  sv.  Trojice,  byl  přeložen  do  češtiny  r.  1594 
od  neznámého  českého  bratra  Rukopis  chová  se  v  univ. 
bibl.  v  Krakově,  obsahuje  455  listů  velikého  oktávu  a  má  tento 
titul:  „Postylla  neb  výklady  evangelií  nedělních  i  svát- 
ků v  výročních,  kteréž  se  čítají  přes  celý  rok  v  církvi  křesťan- 
ské, pro  cvičení  člověka  v  článcích  víry  pravé,  i  také  pro  výstrahu 
učení  odporného  a  protivného  potřebná.  Napsaná  v  jazyku  polském 
od  učeného  muže,  kněze  Řehoře  Žernovce,  kazatele  pravdivého  Slova 
Božího.  Léta  Páně  1594."  Předmluva  jest  věnována  „panu  Kristofovi 
Radiwiíovi,  knížeti  na  Bieržách  a  z  Bubínek,  vejvodovi  Wieíyňskému, 
hejtmanu  nejvyššímu",  a  podepsána  jest  od  „Starších  Zborův  Evan- 
gelitských  v  Litvě  shromážděných".  O  překladateli  není  známo 


170 

nic  určitějšího.  Jireček  dodává  ještě  ve  Světozoru  o  tomto  ruko- 
pise, že  jest  psán  týmž  písmem  a  pravopisem,  jakýž  shledáváme 
v  pěknějších  rukopisech  bratrských  z  konce  16.  století,  a  o  překladu 
praví,  že  jest  plynný  a  že  jest  viděti,  jak  překladatel  byl  obojího 
jazyka  úplně  mocen ;  málokde  vyskytují  se  polouismy,  a  to  vždy  ne- 
patrné. 

Rukopis  musejní,  fol.,  psaný  na  papíře,  má  titul:  „Postylle 
Gregora  Zarnoivca.  První  díl".  Psali  jej  písaři  dva.  První  psal 
dosti  úhledně,  zvláště  z  počátku;  popsal  104  listy,  obsahující  kázání 
od  1.  neděle  adventní  až  do  neděle  devítník.  Při  kázání  na  2.  neděli 
adventní  na  str.  IS''  jest  vročení :  1604.  Od  listu  105.  psal  jiný 
písař ;  začal  nedělí  po  devítníku,  a  psal  zběžně  a  neúhledně.  Poslední 
kázání  jest  na  1.  neděli  postní.  Kázání  až  do  4.  neděle  po  Veliko- 
nocích mají  vročení  1618,  ostatní  jsou  psána  r.  16 19. 

Způsob  jednotlivých  výkladů  jest  tento :  I.  Exordium.  II. 
Rozdělení  výkladu  na  části;  na  př.  kázání  na  1.  neděli  adventní 
pojednává  o  těchto  dvou  věcech:  1.  ^Jakým  králem  jest  Kristus 
a  jakě  jest  království  jeho  a  co  nám  dobrého  ten  král  náš  s  sebaa 
na  tom  potupném  oslíčku  v  chudém  příchodu  svém  přinésti  ráčil?" 
2.  „Jaké  dvořany  a  jaké  slauhy  měl  a  má  tento  král?"  Dle  tohoto 
rozdělení  vykládá  spisovatel  „o  prvním"  a  o  „druhém."  Na  konci  jed- 
notlivých kázání  jest  podána  často  „summa  toho  evangelium"  s  pří- 
slušným naučením. 

Řehoř  z  Zernovce  jest  zjevnýnepřítelkatolíků.  Postilla 
jeho  jest  ostrým,  příkrým  projevem  náboženských  bojů 
z  konce  16.  století.  Zdá  se  mu,  že  jest  církev  svatá  za  jeho 
doby  „od  zlostného  Antikrista  tak  zkrvavená,  že  za  Nerona,  Domi- 
ciana,  tyranů  církve  Boží,  nikdy  tak  zalívána  krví  nebyla."  (S*").  Ná- 
pravu a  spásu  přináší  čistě,  svaté  učení  Kristovo,  obnovené  učení 
evangelické.  Mnozí  je  tupí,  zlehčují,  nazývají  kacířstvím,  ale 
„to  učení  apoštolské,  kteréž  se  nyní  po  všem  světě  rozneslo,  není 
kacířstvím,  ale  jest  pravé  to  evangelium,  kteréž  po  všem  světě  před 
posledním  příchodem  Páně  kázáno  býti  mělo  v  čistotě".  (1)'').  Táže  se: 
„Proč  se  urážíme  nad  tím,  že  podnes  čistá  pravda  a  učení  Páně  od 
nynějších  farizeů  pikhartstvím  a  kacířstvím  prokletým  se  jmenuje 
a  nazývá?"  (5^).  I  vybízí  své  souvěrce:  „Poddejme  se  ochotně  pod 
řád  a  panování  Pána  toho,  a  ne  papeže  neb  Bernarta,  Dominika  neb 
Františka,  ale  Kristu  přiveďme  oslátko..!"  (5^).  Celá  postilla 
Žernovcova  ozývá  se  příkrými  protesty  proti  církvi 
katolické.    Jeho  náboženská  h  o  r  1  i  v  o  s  t  jeví  se  u  a  př.  v  těchto 


171 

slovech:  „Církev  římská  potlačivši  výmysly  svými  čistotu  učení 
apoštolského,  samu  larvu  toliko  a  tvárnost  církve  první  apoštolské 
zůstavila,  čehož  zjevným  svědectvím,  apoštolům  neslýchaným,  učení 
jejich  o  mši,  o  očistci,  o  odpustcích,  o  vzývání  svatých  mrtvých,  kla- 
nění obrazům,  poskvrnění ■  a  skažení  svátosti  Páně  atd.'^  (9^).  Naráží 
na  klatby  a  koncilia  proti  vyznavačům  Pána  Krista  ustanoveným 
a  vyhlášeným  (5^~^),  horlí  protikněžské  pýše  (9=^),  proti  těm, 
kteří  ctí  Pannu  Marii  jako  Boha  (77^)  atd.  Ostrou  polemiku 
vede  s  Jesuity  a  s  jejich  posti  11  a  mi.  Zvláště  naráží  často 
na  jednu  jesuitskou  postili  u^  snad  Wujko  v  u  dle  domnění 
Jirečkova.  Podáme  některé  doklady  jeho  polemiky.  Na  1.  neděli  ad- 
ventní jest  výklad,  že  nám  není  nic  užitečnějšího,  než  když  su 
k  Pánu  Bohu  navracujeme  skrze  pokání  a  jej  v  svatém  slovu  k  nám 
přicházejícího  přijímáme.  Kazatel  k  tomu  dodává.*  „Ale  že  schvalu  e 
Josuita  v  postylli  své  lidem  hlaupým  Římského  adventu  cery- 
monie,  ukazujíc,  jakoby  Pán  Kristus  nyní  na  každý  rok  měl  se  v  den 
Božího  narození  roditi,  a  protož  radí,  aby  se  po  čtyři  neděle  sy- 
nové církve,  svaté  matky,  připravovali,  aby  potom  narozeného  při- 
vítali a  přijali,  což  jest  zjevný  blud:  Poněvadž  synové  církve  svaté 
vědí  a  věří,  žejednau  se  vtěliv  Syn  Boží,  rostl  třidceti  let,  potom  tři  léta 
kázal,  učil,  divy  činila  Spasitelem  lidským  se  býti  ukazoval,  naposledy 
umučen,  umřel  i  pohřben  a  třetího  dne  z  mrtvých  vstal ,  vstaupil  potom  na 
nebesa,  odkudž  přijde  saudit  všech,  protož  se  nerodí  na  každý  rok.  Poznajž 
tedy,  jaké  sau  to  bajky!  Zchvaluje  ještě  Josuita  nad  to  mšičku 
ranní,  kterauž  novým  i  starým  otcům  neslýchaným  jménem  roraty 
nazývají,  i  mši  Panny  Marie,  jakž  v  Postylli  své  píše,  atd."  Horlí 
dále  proti  ceremoniím,  při  nichž  prý  nic  jiného  není  než 
„zevnitřní  tvárnost  bez  pravdy,  oči  lidské  mámící,  což  se  z  jejich 
po  styl  le  ukázati  může  .  .  ."  atd.  Tak  mluví  na  str.  I**-''.  Na  str. 
36  "^  mluví  o  ďáblu,  nepříteli  pokolení  lidského,  jenž  působí,  že  ne- 
pravá církev  připisuje  si  moc  církve  svaté,  a  že  věruí  poslové  Kristovi 
jsou  kaceřováni,  a  dokládá,  že  zřetelný  příklad  toho  jest  ,.v  postylli 
Jozuitské,  v  níž  nestydatí  lidé  sektě  Babilonské,  od  Nimroda 
římského  z  falše  a  lži  ulepené,  titul  církve  svaté  nestydatě  přivlast- 
ňují .  .  .  Jakož  sme  jinde  ukázali  a  s  pomocí  boží  ukazovati  budí  me, 
že  my  ne  proti  církvi  Boží  svaté,  pravé,  apoštolské  válčíme,  .  .  ale 
válčíme  s  rotau  Antik  r  i  sto  v  au,  kteréž  střecha  jest,  jak  po- 
stylláři  svědčí,  odpustkové  římští,  lživý,  smyšlený  očistec  i  jiné 
bludné  pověry  ..."  atd. 

v 

Takové  polemiky  táhnou  se  postillou  Zernovcovou 

Jubilejních  spisů  č.  XII.  12 


172 

do  únavy.  Na  př.  ještě  na  str.  101"  rozhorluje  se  kazatel  v  kázání 
na  neděli  devítník  takto:  „Vím  zajisté,  že  římského  dvoru  doktorové 
natahují  tohoto  svatého  evangelium  k  své  jakés  septuagesimé  a  její 
cerymonii,  ale  jakož  ta  jejich  septuagesima  jest  vlašských  mozků  vý- 
myslek,'což  i  to  slovo  vlaské  neb  latinské  ^septuagesima'  světle  ukazuje, 
kteréž  jazykem  polským  vlastně  okřtiti  neumějí  ani  nemohau:  tak 
také  toto  evangelium  vlastně  k  ní  a  cerymonii  její  slauží,  jako  římská 
mše  k  večeři  Páně.  Vím,  jak  vyvozují  Jezuiti  v  postyllích 
svých  tu  septuagesimu  svau  a  z  ničeho  (ab.y  vždy  bludu  svého  po- 
tvrdili) nětco  učiniti  chtí  ..." 

Doklady  tyto  dostačí  k  svědectví,  k  j  a  k  ý  m  příkrým  slovům 
vedla  nesnášelivost  náboženská,  která  působila,  že  kazatel 
nedbal  vlastního  účelu  nábožensky  vzdělavatelného  při 
svých  kázáních  a  že  hlavní  zřetel  obracel  na  hádky  nábo- 
ženské. Leč  doba  bojů  náboženských  zanechala  svou  pečeť 
na  horlivém  kazateli  polském,  jenž  zoufátémčř  nad  současným 
stavem  věcí,  nad  ustavičnými  spory  a  boji,  a  tuší,  že  „ty  války, 
hrůznice  na  světě"  svědčí  o  brzkém  „pádu  a  skonání  toho  mi- 
zerného svět  a. "(8^'). 

Rukopis  musejní  jest  ještě  tím  zajímavý,  že  bratr  Mikuláš 
Drabík  napsal  později  do  něho  svůj  životopis,  a  to  na  titul- 
ním listě  a  na  okrajích  listu,  na  němž  se  začínají  Zernovcova  ká- 
zání. Mimo  životopis,  který  jest  psán  spěšně  a  neúhledně,  připojil 
Drabík  na  mnohých  místech  své  poznámky  a  napsal  též 
kázání  na  1.  a  2.  neděli  postní  (s  vročením:  1665). 

Kazatelé  16.  století,  jak  jsme  již  poznali,  u  ž  í  v  aj  í  nad 
míru  rádi  polemiky.  Byli  tehdy  četní  kazatelé,  u  nichž  jen  po- 
lemika tvořila  jádro  celého  kázání.  Věcných,  střídmých  kázání 
nebylo  mnoho;  k  nim  náleží  na  př.  kázání  „O  bídě  nynějšího  ži- 
vota" od  kanovníka  Jiříka  Netolického  z  r.  1568.  Též  klidným  způ- 
sobem kázání  sevyznačuje  Jan  Achilles  Beroifnskfj,  kněz 
pod  obojí.  (Viz  Winter,  Ž.  c.  II.  887).  Z  jeho  výkladů  v  nábožen- 
ských vynikají  zvláště:  ^^Postilla,^'  z  latiny  přeložená,  tištěná 
v  Praze  u  Jiříka  Dačického,  v  8*',  a  „Vejkladovc  kratičcí  na  epištoly 
nedělní  a  svátečni,^  v  Praze  1595  (překlad  z  latiny).  (Jg.  216,  Jir. 
I.  6).  „Vejkladové"  jsou  v  knih.  un.  54  F  1128.  Obsahují  předmluvu 
překladatelovu  k  pobožnému  čtenáři,  datovanou  r.  1593,  pak  latinskou 
báseň  (dist.):  Johannes  Achilles  Veroneiisis,  minister  Verbi  Dei  (Ex 
capite  Esaiae  Prophetae  43).    Výklady  jednotlivé  jsou  r  o  z  d  ě- 


173 

leny  na  díly,  obyčejné  na  tři  „artikule."  Na  př.  v  kázání  na 
1.  neděli  adventní  jedná  „1.  artikul  o  životu  poctivém,  kterýž  máme 
v  tomto  světe  vésti,"  „2.  artikul  jest  o  střídmosti,"  ;,3.  artikul  jest, 
kterak  se  v  Krista  Pána  obláčíme." 

Z  postili  sméru  reformačního  v  Čechách  připomí- 
náme ještépostillu  Bohuslava  Bepty  VysoJzomýtského, 
potomka  patricijské  rodiny  vysokomýtské,  faráře  v  Miletíně  (f  lf308). 
Jeho  Postilla  evangelická  (výkladové  na  evangelia  nedělní,  sváteční, 
epištoly  a  na  dni  všední,  střední  a  páteční)  vyšla  v  Praze  r.  1594. 
(Klíč  122.)  (Jg.  216,  Jir.  I.  65.).  Bepta  Vysokomýtský  byl  z  knéží 
pod  obojí,  kteří  sehlásili  knauceLutherově.  Jiní  stár o- 
kališníci  nechtěli  jí  uznati.  Svou  opposicí  proti  Lutherovi 
zapírali  vlastné  svůj  původ  husitský.  Luther  uznal  Husa,  ale 
domácí  strana  pod  obojí  husitský  základ  svůj  zapírá 
z  politiky,  představujíc  se  za  nejstarší,  a  tudíž  jedině  oprávněné  vy- 
znání v  zemi,  vzniklé  dávno  před  Husem.  (Vlček  I.  365—366). 

Odpor  proti  nauce  Luther ově  vznikl  dokonce  i  ve  straně, 
od  níž  se  Luther  odporu  nenadal,  ve  straně  českých  bratři,  kteří 
z  počátku  s  Lutherem  sympatisovali.  Původcem  odporu  byl 
bratr  Lukáš,  který  způsobil,  že  Jednota  „počata  byvši  ve  dnech 
únavy  a  hrůzy,  jaké  následovaly  po  bouři  husitské,  zachovala  nevy- 
hladitelný  ráz  původu  svého  a  nedůtklivost  téměř  nervosní."  (Denis, 
K.  s.  č.  397).  Bratr  Lukáš  poznav  názory  Luthe rovy  viděl 
v  nich  nebezpečenství  pro  nauky,  na  jichž  základech 
byla  Jednota  zbudována.  Hned  r.  1522  odpověděl  ostře  na 
vlídný  list  Lutherův  Bratřím,  po  česku  vytištěný.  Hájí  sedmi  svátostí 
a  kněžského  celibátu  a  zamítá  lutherskou  nauku  o  ospravedlnění 
z  pouhé  víry.  To  je  stanovisko  zcela  katolické.  V  jiných  naukách 
však  pokročil  zase  za  Luthera.  Učí  o  večeři  Páně,  že  v  svátosti 
Kristus  je  přítomen  toliko  posvátně.  Hlásí  se  k  učení  táborskému 
o  posvátném  chlebě,  o  očistci  aj.,  s  Rokycanou  přijímaje  pouze  kře- 
sťanský půst.  Tím  opouští  Petra  Chelčického,  jenž  právě  o  pojímání 
večeře  Páně  s  Tábory  se  rozešel,  a  Jednotu  přibližuje  k  vyznání 
helvetskému.    (Vlč,  I.' 372— 373). 

Bratr  Lukáš  byl  spisovatel  nad  míru  plodný.  Spisy 
jeho  mají  účel  dogmatický,  církevně  organ  isatorský  nebo 
obranný.  Ale  Lukáš  nebyl  stilista;  spisy  jeho  jsou  přeplněny 
polemikami,  a  ani  formou  svou  se  nezamlouvají;  smysl  bývá 
často  temný,  nesrozumitelný.  (Vlč.  L  377).  Hájil  v  nich  přísně 

12* 


174 

discipliny  bratrské  proti  vzmáhajícímu  se  lutherství. 
Veliká  část  spisů  jeho  zachovala  se  rukopisně  v  Ochranove.  Co  se 
týče  ie\\o  postili,  nevíme  sice,  kde  se  nějaká  zachovala, 
ale  jisto  jest,  že  jich  několik  sepsal;  neb  píše  se  o  ném 
v  IX.  foliantu  rukopisné  sbírky  Ochranovské  (Ht.  IX.,  fol. 
67) :  „Lukáš  podle  daru  sobe  od  Boha  daného  s  u  ui  m  o  v  n  ě  k  r  a  t- 
šeji  i  rozšířenějimnohými  spisy  učení  Boží  a  tak  pravdu 
Páně  vysvětlil,  i  kázáními  kratšími  i  delšími  na  čtení 
a  epištoly  latině  i  česky,  což  ode  vší  jednoty  oblíbeno  i  přijato, 
toho  i  dobře  a  svatě  užíváno  jest  a  i  ještě  se  užívá."  Tauiže  na  1.  71. 
se  praví:  „B.  Lukáš  zvláštných  pomocí  nadělal,  to  jest  posti Uy, 
t.  kázání  na  ta  čtení  a  epištoly  přes  celý  rok,  a  to  několikerým 
způsobem  i  česky  i  latině."  Pak  se  praví  na  1.  88.:  „Usouzeno 
(jest  mezi  bratřími  1.  1561),  aby  í)ostilla  ta  i)rostrední  B.  Lu- 
káše dobré  paměti  na  čtení  a  epištoly  nedělní  n)aličko  po- 
zpravena,  aby  se  s  konfessí  novou  i  budoucí  nápravou  smyslu  jed- 
noty plného  dobře  trefovala,  vydána  byla  a  vytištěna."  Patrno  z  toho, 
že  Lukáš  složil  několik  postili.  (Viz  ČČM  1861:  Aut.  Gindely,  Br. 
Lukáš  a  spisové  jeho,  str.  278—292,  o  postilhích  str.  289.) 

Německé  hnutí  reformační  bylo  tedy  u  českých  bratří  zadrženo 
bratrem  Lukášem,  ale  ne  na  dlouho.  Po  smrti  Lukášově  propuklo 
znovu.  Bratří  znenáhla  blížili  se  reformaci  a  ve  většině 
důležitých  článkův  opustili  své  zvláštní  vyznání;  ale  úsilí  Lukášovo 
nebylo  neplodné.  První  doba  minula,  doba  nadšení  a  obětí,  které  vedly 
k  odříkání.  Jednota,  i  když  za  Augusty  se  stala  téměř  ii[)lně  luther- 
skou,  nicméně  bedlivě  zachovává  své  obyčeje,  své  obřady  a  život 
vlastní;  spojí  se  s  protestantismem,  ale  nesplyne  s  ním. 
Naproti  L  u  t  h  e  r  a  n  ů  m  ii  k  o  1  e  m  b  r  a  t  ř  í  bylo  představovati 
směr  volnější  a  vážnější,  víru  vřelejší  a  obsažnější. 
(Denis,  K.  s.  č.  o89j.  Jednota  dovedla  pronikati  duši  lidskou  až  do 
jejích  hlubin.  To  jeví  se  též  v  knihách  náboženských,  které 
z  ní  vyšly.  V  nich  Jednota  nezanedbává  žádného  účinného 
prostředku    k    vychování    duší.  (Denis,  K.  s.  č.  545). 

Ze  spisů  náboženských,  které  čeští  bratří  vydali 
v  2.  polovici  století  16.,  vynikají  dvě  p  o  s  t  i  1 1  y.  Králická 
a  Kapitova. 

Velikou  zásluhu  o  vydání  jtosfifff/  Kráfivké  (r.  1575)  má 
hnúr  Ondřej  Stefan  (f  1577),  žák  a  nástupce  Jana  Blahoslava  v  lířadě 
biskupskéu].    Titul  její  zní:  „VýUad  řečí  Božích,  kteréž  ve  dny 


175 

nedělní  a  sváteční  v  shramá zděních  křesťanských  od 
učitelů  Jednoty  Bratrské  obecně  předkládány  bývají." 
R.  1575  (ve4^  univ.  54   C  255,  mus.  35  C  1). 

Nejprve  jest  předmluva  ,,kněžíui  a  služebníkům  lidu 
Božího  v  Jednotě  Bratrské  od  bratří  starších."  Obsah: 
Naše  přední  povinnost  jest,  kázati  slovo  boží  a  vyučovati  lid  umění 
spasitelnému.  Poněvadž  však  mnozí  mezi  námi,  služebníky  v  Jednotě, 
neměli  v  mladosti  své  příležitosti  k  „cvičení  se  v  uměních  potřebných" 
a  „potom  v  dospělém  věku  nemohau  tak,  jakž  by  chtěli  a  náleželo 
by,  k  službám  slova  Páně  dostatčovati,  protož  z  milosti  bratrské  zna- 
jíce se  tím  povinni  býti,  takovým  prostějším,  pokudž  by  Bůh  dal, 
napomoci  jsme  umínili  ..."  A  proto  vydáváme  tato  kázání  „aneb 
raději  krátké  a  sumo  v  ní  poznamenání  těch  věcí,  kteréž 
od  služebníků  věrných  lidu  Božímu  předkládány  bý- 
vají..., aby  tak  ode  všech,  jichž  psáni  toto  důjde,  patrné  vidino 
býti  mohlo,  že  s  učením  a  kázáním  svým  se  neskrýváme 
( 2.  Kor.  4),  ani  se  lstivě  s  slovem  Božím  obíráme,  ale 
v  čistotě  služby  Kristovy  ..konáme,  při  němž  ...  před- 
kové naši  stálí  jsauce  v  tom  životy  skonali  a  smrtí  svau  je  zpečetili. 
Z  jejichž  psáni  s  částky  i  kázání  tato  vybrali  a  shro- 
máždili sme."  Doufáme,  že  vydání  těchto  kázání  nezpůsobí  ne- 
dbalosti v  čítání  písem  sv.  Každý  má  v  nich  míti  „pomoc  k  be- 
dlivému a  ustavičnému  Písem  svatých  čítání  a  přemy- 
šl ování,  aby  mohl  z  nich  jako  z  nepřevážné  studnice  sobě  i  ji- 
ným vody  živé  vážiti  ..."  Služebník  Kristův  musí  nabývati  „mou- 
drosti a  umění  Božího"  a  musí  znáti  potřeby  svého  lidu.  Běda  ka- 
zatelům, kteří  povinností  svých  zanedbávají  1  Kázání  tato  však  vy- 
dáváme netoliko  pro  kazatele,  ale  i  pro  pobožné  z  lidu  obecného, 
aby  jich  užívali,  „a  (abyj  zvláště  ti,  kteříž  by  nemohli  bezelstně  spo- 
lečným shromážděním  přítomni  býti,  pročítáním  sobě  a  rozjímáním 
těchto  věcí  den  Páně  světili  a  jednomyslnost  svatau  o  týchž  věcech 
přemy  slujíce  s  věrnými  zachovali ..."  „  Jestiť  pak  tuto  Čtení  svatých 
a  Epištol  nedělních  i  svátečních  .  .  .  krátké  vysvětlení, 
i  některých  jiných  písem  svatých,  kteráž  z  novu  v  jazyk 
Český  přeložena  jsau,  a  podlé  toho  při  každé  neděli  pona- 
vržení  buď  některého  Článku  víry  obecné  křesťanské 
neb  věcí  v  něm  zavřených,  aby  tak  přes  celý  lok  víra  obecná,  jenž 
slově  Symbolům  Apoštolské,  v  svatých  čteních  a  čtení  svatá  u  víře 
kázána,  utvrzována  a  obnovována  v  srdcích  lidských  býti  mohla  .  .  . 
A  již  vám.  Bratří  v  Pánu  milí,  toto  sepsání...  obětujíce, 


176 

všemohaucího  a  milosrdného  Boha  žádáme,  aby  této 
i  jiným  pracem  našim  požehnání  své  dáti  ráčil..."  — 
„Bratří  Starší  vám  známí." 

Výklady  jsou  rozděleny  na  dva  díly:  na  neděle 
a  na  svátky.  Mezi  kázáními  svátečními  jest  též  kázání  „na  den 
pamětný  Mistra  Jana  Husi".  (873—877). 

Jednotlivé  výklady  dělí  se  1.  na  kázání  ranní,  2.  kázání 
druhé,  veliké,  a  3.  kázání  nešporní  (podobně  jako  v  pozdější  postille 
Kapitově);  jednotlivá  tato  kázání  jsou  rozdělena  zase  na 
několik  částí,  o  nichž  se  rozjímá.  V  2.  díle  postilly  (na  dny 
sváteční)  jest  vždy  jen  po  jednom  kázání. 

Tisk  jest  velmi  pěkný,  také  jsou  v  něm  pěkné  inicialky. 

Podáme  některémyšlenkyzPostillyKrálické: 

Dobrodiní  boží  jsou  „dobrodiní  největší  světu  činěná,  kterýchž 
řídcí  z  Dají,  a  ještě  ředší  k  svému  dobrému  užívají."  (225).  Bezbož- 
níci si  neváží  dobrodiní  božích;  jest  to  „I.  Náramná  nevdě- 
čnost... II.  Posmívání  se,  hříčky  strojení  z  služebníků  i  z  slova  Božího.. 
III.  Rauhání  ...  IV.  Mordování  svatých,  zlost,  nenávist  vražedlná,  s  li- 
bostí a  chutí,  aby  v  psí  steklost  se  obrátili  a  kausali :  a  to  za  příčinami 
světskými,  sčítajíc  na  svaté,  že  sau  buřiči,  že  pro  ně  neaurody  Bůh 
dopauští,  turecký  meč  a  vše  zlé,  čehož  plné  historie  církevní  i  staré 
i  nové..."  (226 — 227).  Jest  mnoho  zla  ve  světě.  Příčiny 
toho  jsou  různé,  zvláště  však  působí  to  „smíšení  zprávy 
církevní  s  mocí  světskau."  (228).  Duchovní  „hřeší  bez  bázně 
a  věrné  ssužují  vězením,  mečem  a  rozličným  trápením  To  vidauc 
staří  Cecilové,  k  čemu  ti,  kteříž  slovau  duchovní,  moci  a  zboží  uží- 
vají, proti  tomu  mluvili  i  psali,  že  kněží  nemají  světsky  pa- 
novati, o  tom  i  zpívali:  ,Dejž  králům  v  srdce  mocným,  i  jiným 
všem  pomocným,  ať  nevěstku  ohyzdnau  učiní  opuštěnau,  zboží  a£  jí 
poberau'  etc."  (228). 

Ňa  Veliký  pátek  jest  kázání,  v  němž  vyzývají  se  křesťané  k  pa- 
matování smrti  Krista  Pána:  „Ovšem  pak  pamatování  Bohu  milé  není 
v  nrjakých  divadlích  kejklířských,  tragediím  nějakým 
podobných,  čímž  se  více  rauhání  nežli  jaká  čest  Kristu  Pánu  činí." 
(304).     Jest  to  narážka  na  hry  velikonoční. 

Posti  Ha  Králická  má  ráz  klidný,  důstojný.  Účelem 
j  e  j  í  m  j  e  s  t  právě  jen  výklad  s  I  o  v  a  b  o  ž  í  h  o.  Mírný,  klidný, 
svatý  život  českých  bratří  obráží  se  v  ní  skvělým  způ- 
sobem. 


177 

Roku  1586  vytištěna  byla  v  králické  tiskárně  po- 
stilla  bratra  Jana  Kapity  (Capito),  kněze  bratrského  v  Třebíči 
na  Moravě,  jenž  účastnil  se  též  překladu  bible  Králické  (f  1589). 
(Cf.  Jireček,  Ruko  vět  I.  337  a  Ottův  Slovník  nauč.  XIII.  str.  957—8.) 
Vydání  druhé  vyšlo  r.  1615.  Z  vydání  1.  jest  v  univ.  knihovně 
jen  díl  druhý  (54  F  14);  v  musejní  knihovně  vydání  1.  vůbec  není. 
Rozbor  svůj  podáme  tudíž  na  základě  vydání  druhého, 
které  ostatně,  jak  v  předmluvě  k  tomuto  vydání  jest  připomenuto, 
neliší  se  od  1.  vydání  ničím  jiným  než  tím,  že  přidány  jsou  k  němu 
„texty  řečí  svatých  proroků,  evangelistův  a  apoštolův."  (Univ.  54 
E  7,  mus.  35  C  3). 

Titul  postilly  Kapitovy  (2.  vyd.)  zní:  ,,PostiUa,  to 
jest  kázání,  kteráž  na  řeČiBoží  ke  dnům  svátečnímpři- 
náležející,  přes  celý  rok  činěna  bývají,  v  nichž  po 
částkách  artikulové  víry  obecné  křesťanské  se  vy- 
světlují. Sepsána,  jakž  předně  pro  Boží  čest  a  chválu,  tak  i  pro 
vzdělání  církve  Kristovy  i  každého  auda  jejího,  až  i  i)ro  pomoc 
všechněm  věrným  kazatelům,  slovem  Páně  v  církvi  přisluhujícím. 
MDLXXXVI.  A  znovu  vytištěna  léta  MDCXV."  Na  druhé  straně 
titulního  listu  jest  vyobrazení  znaku  baronů  Smiřických.  Následuje 
předmluva  Jo  na  t  a  Bohutského  z  Hranic,  měštěnína  a  im- 
pressora  v  Starém  Městě  Pražském,  věnovaná  „urozenému 
pánu  panu  Albrechtovi  Janovi  Smiřickému  z  Smiřic"  atd., 
v  níž  vydavatel  mimo  jiné  připomíná,  že  bylo  nutno  vydati 
znovu  postillu  hodné  a  vzácné  paměti  muže,  kněze  Jana 
Kapity,  poněvadž  první  vydání  bylo  vytištěno  pouze 
v  několika  málo  exemplářích  a  poněvadž  byla  po  ní  veliká 
sháiika  a  poptávka. 

Dělí  se  na  2  díly:  1.  díl  obsahuje  kázání  „od  1.  ned. 
adv.  až  do  svaté  Trojice  i  s  svátky  k  tomu  času  příležícími"  (966 
str.) ;  díl  2.  obsahuje  kázání  od  sv.  Trojice  až  do  adventu  ;  jest  v  něm 
též  kázání  „na  den  památný  M.  J.  Husi,"  na  konci  pak  připojena 
jsou  „kázání  ku  památkám  některých  skutků  Kristových  a  mučedlní- 
kův svatých  přináležející."  Na  každou  neděli  r es p.  svátek  při- 
padá vždy  1.  kázání  ranní,  2.  kázání  veliké,  3.  kázání  ne- 
šporní. (Srov.  rozdělení  stejné  v  postille  Králické!) 

Postilla  Kapitova  podává  obraz  názorů  českobratrských  doby 
tehdejší : 

Kristus  jest  studnice  hojná,  plná  vody,  k  obmytí  každé  poskvrny. 
(L166).     Zanechal  nám    drahý  odkaz,   písmo  sv.     „O  přešťastní 


178 

takoví  lidé,  v  kterýchž  skrze  to  svaté  evangelium  takový  ohníček 
zažhnut  a  roznícen  bývá,  aby  hned  zamilovali  ty  věci  nebeské,  po 
nich  šli,  jich  hledali,  je  sobě  za  největší  zisk  a  za  klenot  nejdražší 
položili  I"  (I.  176).  Jen  ti,  kteří  Krista  následují,  kteří  žijí 
tak,  jak  Kristus  učil,  jsou  praví  členové  církve  Kristovy. 
Ideálem  církve  KristovyjestKapito  v  i  církev  bez  slávy, 
cti,  bohatství  a  moci.  Služebníci  Kristovi  trpí  pro  spravedl- 
nost. (I.  98).  Praví  křesťané,  kteří  následují  Krista,  jsou  naplněni 
láskou  k  bližnímu,  láskou  i  k  nepřátelům  svým;  neznají 
nenávisti;  místo  této  znají  jen  snášelivost  a  odpuštění  (1.237); 
milujíce  i  nepřátele  své,  neodpírají  zlému  (I.  562).  Jak  se  proti 
tomu  nyní  hřeší!  Místo  křesťanské  lásky  jsou  samé  „ne- 
snáze církevní,  hádky,  různice,  svarové  mezi  předními 
učiteli,  vražedlná  se  jedněch  na  druhé  zlobení"  atd. 
(I.  78 — 79).  S  radostí  má  pravý  křesťan  sloužiti  Pánu,  jak 
praví  sv.  Pavel  k  Filip.  (IV.  kap.):  , Radujte  se  v  Pánu  vždycky!^ 
Pravý  křesťan  slouží  Bohu  ochotné,  s  veselou  tváří,  a  bližnímu 
vždy  jen  dobře  činí,  neboť  „nechce  z  nás  Duch  Páně  míti 
pokrytců  zasmušilých  neb  plačků  tvárně  nábožných." 
(I.  134).  „Nerozumná  pak  služba  jest,  chtíti  Pána  Boha  odbýti  ze- 
vnitřní p  o  k  1  o  n  a  u,  zlatem,  stříbrem,  mšemi,  zvony,  z  j)  ě  v  y, 
varhany  etc."  (I.  289).^'^)  Bůh  nežádá  též  asketi ckéh o 
mrtvení  těla,  neboť j«'st  „farizejské,  zevnitřní  a  marné,  podlé  vymyšle- 
ného náboženství,  mrskati  se,  trápiti,  nespáním,  postem,  prací,  jakoby 
to  samo  v  sobě  zásluhau  nějakau  býti  mělo  a  [)řed  Bohem  mnoho 
platilo..."  (I.  400—401).  Asketismu  vůbec  Bůh  nežádá.  Kap  i  to 
není  sice  proti  postu,  ale  proti  těm,  kteří  postem  tělo 
své  trápí,  aby  svým  trápením  Bohu  se  líbili,  jakoby  byl  Bůh 
takový  tyran,  že  by  chtěl  míti  zah'bení  v  našem  trápení.  (I.  465). 
„Ne  z  ev n i t ř n í m i  věcmi,  ne  o s t ř í h á n í m  c e r e m o n i í  a  u s t a- 
vení  lidských  neb  kostelních  Pán  Bůh  náš  ctěn  bývá, 
ale  pošlo  šenstvím  slova  jeho  a  ostříháním  toho  všeho,  což  on  sám 
přikázal  a  ustavil."  (I.  537).  Bůh  nežádá  též,  aby  při  každé 
příležitosti  člověk  se  mu  klaněl.  Klanění  má  býti  nikoliv 
tělesné,  ale  duchovní,  t.  j.  úcta  k  Bohu,  láska  k  němu  skrytá 
v  ryzím  srdci  křesťanském  beze  vší  zevnější  okázalosti.  (I.  600—601). 
Bůh  nežádá,  aby  byl  ctěn  na  i)ř.  processím.  Kapito  naráží 
na  tento  zvyk   v   církvi  katolické   v   kázání   na  5.   neděli   po   veliko- 


°)  srov.  pod.  u  Clielčického 


179 

nocích:  „Deu  tento  nedělní  slově  vůbec  mezi  křesfany  neděle  mod- 
litebná, a  u  některých  jmenuje  se  neděle  křížová  od  pověrné 
ceremonie,  a  obyčeje  lidmi  uvedeného,  s  kříži  senošení  a  pro- 
ces si  držení,  o  nichž  pamět  se  nalézá,  že  by  okolo  léta  Páně 
460.  nějaký  Mammerkus,  v  Frankrejchu  Vídenský  biskup,  z  příčiny 
jakéhos  nebezpečenství  a  země  třesení  je  ustavil,  a  potom  papež  toho 
potvrdil.  My  pak  den  ten 'o  neděli  modlitebnau  v  pravdě  míti  a  jme- 
novati můžeme,  opustíc  tu  křížovau,  pověrnau  ceremonii."  (I.  803). 
Modliti  má  se  křesťan  v  duchu  a  v  pravdě;  prositi  má  Boha, 
íiby  ho  vyslyšel.  „Co  prospěje  modliti  se  páteře  (jakž  obyčej 
mají  lidé  i  mluviti  i  činiti),  jestliže  Bůh  neuslyší?"  (I.  801). 
Jen  Boha  má  křesťan  vzývati,  jenk  němu  se  obraceti  s  piosbou 
o  milost,  „skrze  jméno  Pána  Ježíše."  (I.  811).  „Bůh  nechce  nás 
míti  obrácených  k  svatým,  světicem,  k  Maryji  Panně, 
ale  k  sobě  samému."  (I.  480).  Ale  „z  křesťanů  někteří  mají 
Pannu  Maryji,  kteréž  se  modlí,  jiní  svatého  Mikuláše,  jiní  svatého 
Haštala,  jiní  diblíky  domovní,  jiní  ďábly,  jiní  špalky,  neb  obrazy  lité 
nebo  ryté."  (I.  809).  „Svatí  ani  sami  sobě  spomoci  nemohli,  všichni 
pomoci  Boží  v  Kristu  obmyšlené  potřebovali.  Obrazové  pak  ani  se 
sami  hnauti,  ani  co  sobě  opatřiti  nemohau:  tedy  nemají  vzýváni  býti, 
jediné  sám  Bůh."  (I.  810).  Modliti  se  má  křesťan  k  Bohu  za 
sebe  a  za  své  bližní,  ale  zaživé,  nikoliza  mrtvé.  (I.  813). 
Proti  Kristu  ajeho  svaté  pravdě  povst  a  lAntikrist. 
Tento  „proti  Kristu  a  jeho  učení  se  postavuje,  lidi  od  pravdy  svo- 
zuje,  v  bludy  a  hříchy  uvodí."  (I.  722).  „Přichází  proti- 
venství od  Antikrista,  kterýž,  když  jemu  člověk  v  jeho  bludích 
povoliti  nechce,  hned  se  bauří,  mečem,  ohněm,  vězením  ho  trápí  a 
o  život  připravuje."  (I.  763).  Věrní  křesťané  však  se  nelekají 
protivenství  Antikristových.  Lodička  Kristova,  „církev  ry- 
těřující",  ode  dávna  jest  zmítána  bouří  tohoto  světa.  „A  za  našich 
dnů,  když  Pán  Bůh  obnovil  kázání  svatého  čtení  iv  těchto 
krajinách  skrze  Wiglefa,  Husa  a  jiné:  jak  se  to  moře  dulo 
a  jak  ještě  podnes  se  bauří,  známé  takměř  všechněm  býti  může. 
A  ovšem  ještě  po  nás  tak  se  díti  bude..."  (I.  352).  Jak  bídně 
chová  se  „svět  Bohu  odporný"  proti  věrným  křesťanům! 
„Nemůže  ...  na  tom  dosti  míti,  když  věrné  boží  vyžene,  vylaučí, 
statek,  živnosti  jim  odejme :  ale  nad  to  .  .  .  mordovati  je  usiluje,  a  to 
ještě  divné,  dlauhé  muky,  trápení  a  smrti,  jakž  může  nejukrutnější, 
beze  vší  lítosti  jim  činí;  jiné  mrská,  vězením  trápí,  některé  kamenuje, 
jiné  dře,  jiné  osekává,  pálí,  peče  etc.     Tak  svatý  Štěpán  kamenován. 


180 

Svatý  Jakub  sťat.  Izaiáš  pilau  přetřín.  Svatý  Bartoloměj  odřín.  Svatý 
Vavřinec  ua  rožtě  pečen.  M  i  s  t  r  J  a  n  Hus  a  Je  r  o  n  ý  m  upáleni  etc. " 
(I.  856). 

Pravda  nemá  nyní  místa  na  tomto  svět é.  Sami  kněží 
jsou  proti  těm,  kteří  pravdu  vyznávají,  nebof  pokládají 
„upřímné  vyznání  pravdy  od  světa  za  rauliání  a  kacířství."  Chovají 
se  tak,  jako  „biskup  pokrytec"  Kaifáš,  jenž  roztrhl  roucho  své  na 
znamení,  že  se  Kristus  rouhá,  když  vyznal,  že  jest  Syn  Boží.  „Odtud 
se  může  viděti,  jaké  pokrytství  bylo  těch  svatáčků  kněžských, 
a  co  se  toho  ještě  podnes  při  nich  nalézá."  (I.  625).  Kněží  vůbec 
nejsou  tací,  jako  za  prvních  dob  církve  Kristovy:  „O, 
zlatý  věk  jistě  toto  byl,  když  kněží  a  učitelé  tak  živi  byli,  jakž  učili! 
Kéž  pak  nynější  věk  toho  následovati  chce!?  Ale  nedbají  na  to  nyní 
Antikristovi  služebníci!"  (I.  401).  Většina  kněží  hledí 
jen  svého  zisku;  „za  vše  peníze  trží,  křest,  oddavky,  mše 
etc.  ..."  (I.  422).  „Zlý  služebník  nepase  ovcí,  než  sám  sebe  a  břicho 
své:  pakli  kdy  na  pastvu  je  vyvede,  krmí  je  mlátem  lidských 
ustanovení  a  nálezků,  z  nichž  ony  nasyceny  býti  nemohau." 
(I.  908).  Kněží  opustili  křesťanskou  chudobu;  jak  chudý, 
ale  přece  slavný  byl  příjezd  Kristflv  do  Jerusalema,  ale  jak  „nyní 
již  mnohem  jinač  jezdí  ti,  kdož  jménem  Krista  a  náměstenství  jeho  se 
přiodívají!"  (I.  580). 

Horlivě  zastává  se  Kapito  kázání  slova  božího. 
Stěžuje  si,  že  jedni  „o  kazatelích  svatého  čtení  více  než  náleží 
smýšlejí,  jiní  pak  méně  nežli  sluší;"  jest  třeba  zachovávati  cestu  pro- 
střední. (1.  109  —  110  a  si.).  I  vyzývá  kazatel  křesťany  těmito  slovy: 
„Rádi  se  učme  se  vší  chtivostí  poslauchati  božího  slova  tu,  kdež  se 
ono  od  věrných  církve  zprávců  v  čistotě  rozsívá  a  káže,  bez  lid- 
ských vymyšlených  a  bludných  přídavků!  Z  toho  slova 
božího  učme  se  nabývati  toho  všeho,  což  k  spasení  našemu  přináleží ! 
Neb  jakž  mistr  Jan  Hus  svaté  paměti  učil:  Zákon  Kri- 
stův jest  dostatečný  k  zpravování  církve  rytéřující 
b  e  z  p  ř  i  č  i  n  ě  n  í  a  p  ř  i  m  í  š  e  n  í  z  á  k  o  n  ů  lidských."  (I.  537 — 538). 
Nezáleží  na  tom,  kde  se  káže.  Kázání  „nemá  k  místu  přiva- 
zováno býti."  (I.  411). 

Co  se  týče  velebné  svátosti,  ,má  se  věřiti,  a  vyznávati, 
že  Pán  Ježíš  jest  v  slávě  Boha  Otce  a  ne  někde  v  mon- 
strancí v  kautě,  ne  v  chlebě  ani  pod  chlebem  neb  nad  chlebem, 
kdežby  znovu  trápen  a  tělesně  lámán  a  jeden  byl."  (I.  601).  „Poně- 
vadž .  .  .  večeře  Páně  jest  od  Pána  Krista  ustavena  .  .  .,   máť  jí  sobe 


181 

každý  vážiti  a  n e m á  žádný  při  ní  po  Kristu  nic  měniti,  pře- 
dělávati, ujímati,  neb  přidávati,  ale  jí  v  své  čistotě  a  pro- 
stosti tak  užívati."  (I.  608).  Chléb  a  víno  jest  viditelným 
znamením  těla  a  krve  Páně.  (I.  610).  Velebná  svátost  „není 
k  tomu  ustavena,  aby  bohem  byla,  a  neb  aby  jako  modla  vy- 
stavována a  vyzdvihována  lidem  k  ukazování  byla,  aby 
se  před  ní  klaněli,  neb  klekali,  aby  ji  po  mésté,  ulicech,  a  polích 
nosili,  aby  jejím  přenesením  tu  neb  jinde  ďábly,  neštěstí,  nebezpečen- 
ství, krupobití  zaháněli,  aneb  aby  ji  do  komůrky,  za  mříže,  neb  do 
jiné  skrýše  schovávali  a  zamykali,  ale  aby  ji  věřící  s  díkůvčinéníra 
a  s  svým  mnohým  potěšením  jednomyslné  požívali.^'  (1.611).  Kapito 
tedy  učí  o  velebné  svátosti,  podobné  jako  bratr  Lukáš, 
že  jest  Kristus  v  ní  přítomen  toliko  posvátně. 

Postilla  Králická  nevystupovala  z  hranic  suchých 
dogmatických  výkladův;  z  postilly  Kapitovy  však  se  ozývá 
nadšený  český  bratr,  který  hájí  horlivě  a  statečně  své  víry, 
který  roze hříva  čtenáře  řečí  upřímnou,  dojemnou,  po- 
učuje a  napomínaje  český  lid,  aby  se  vrátil  k  ideálu 
církve  Kristovy.  Působí  na  cit  čtenářů  vroucí  zbožností; 
káže  řečí  plynnou,  lahodnou,  prosycenou  mnohými  pě- 
knými obraty,  slovy  srdečnými.  Některá  místa  vynikají  z  vlast- 
ní vroucností  a  mile  dojímají  čtenáře.  Zvláště  dojemné  jest 
na  př.  rozjímání  o  umučení  Krista  Pána:  „Když  byl  na  kříži  roztažen 
a  přibit  ukrutně  a  v  svých  úzkostech  k  Bohu  úpěl,  ani  to  slunce  na 
to  se  dívati  nemohlo..."  atd.  (I.  591 — 592).  Jak  pěkné  jest 
též  líčení  posledního  soudu!:  „Přijde  Pán  s  slávau  a  s  mocí  velikau, 
a  tuť  se  zjeví  nesmírná  moc  Božství  jeho,  tu  důstojnost  královská  se 
stkvíti  bude,  blesk  nesmrtedlnosti  jeho  jasně  třpytěti  bude,  tu  vojska 
andělská  kolem  něho:  Tu  všemohaucností  svau  všecky  mrtvé  z  pra- 
chu země  vzbudí  ...  Tu  budau  žalostně  kvíliti  .  .  .  všecka  pokolení 
země.  Král  pak,  saudce  nejvyšší,  na  trůnu  velebnosti  své  sedne  ..." 
atd.    (I.  80—81). 

Jungmann  připomíná  v  Hist.  1.  č.  (1849)  na  str.  216.,  že 
v  knihovně  musejní  jest  rukopis  1.  dílu  postilly  Kapi- 
tovy z  r.  1605,  num.  357,  a  rukopis  2.  dílu  z  r.  1607—12  ve  4^  že 
jest  u  Bočka. 

Rukopis  1.  dílu  jest  v  mus.  knih.  pod  novou  sign.  V.  B.  3,  fol. 
Na  zadní  straně  přední  desky  jest  přípisek:  „Letha  1622,  v  sobotu 
před  masopustní  nedělí,  kaupil  sem  tuto  knihu,  poznavše  ji,  čí  jest 
rukau  psána,  od  Jakobusa  Bavorovinusa,  rektora  Bechynského,  v  Tejně 


182 

Nadvltavau  (!),  v  domě  pana  Václava  Podmanickélio."  Kdo  tento 
opis  pořídil,  není  známo  (snad  sám  nějaký  Bavorovinus?).  Jest  psán 
písmem  čitelným,  nikoli  ozdobným,  obyčejným,  ležatým,  na  pa})íře, 
a  zachovává  ještě  starý  pravopis. 

Podáváme  z  něho  tuto  ukázku: 

„Wifemoliuczy  a  wieczny  Pan  Buh  nafs  cbtiege  w  fwe  przediwne 
moczy  a  nefmirnera  miloírdenftwi  znám  a  flawen  býti,  raczil  gest 
Ibbie  proto  na  poczatku  czlowieka,  a  v  niem  lidfke  pokolení,  a  podle 
toho  nas  wfleczky  k  obrazu  fwemu  ftworziti  .  .  ."  (2*). 

K  jednotlivým  kázáním  jsou  přidány  začátky  písní. 

Rukopis  končí  se  kázáním  na  úterý  svatodušní;  na 
konci  jest  poznamenáno  drobným  písmem:  „Dopsáno  w  pondieli 
den  obietowani  Panny  Maryi  1605. 


í:^  Ott 


Z  postili  katolických  v  16.  století  nejznamenitější  jest  po- 
stilla  kněze  Tomáše  BavorovskéJio  (univ.  54 B  6,  mus.  35  A  5V 
Pojednání  o  ní  vyšlo  v  Časopise  kat.  duch.  1864  roč.  V.  (J.  Jireček, 
Kněz  T.  Bavorovský  a  jeho  věk,  str.  401 — 412,  492 — 505),  ve  Sbor- 
níku hist.  III.  1885  (str.  138  a  si.,  236  a  si.)  od  Dra  Jana  V.  No- 
váka, a  ve  Vlčkově  lit.  I.  421 — 425. 

Na  základě  těchto  pramenů  pojednáme  o  postille  Bav^rovského. 

Pan  Vilém  z  R  o  s  e  n  b  e  r  Ic  a  byl  horlivý  p  o  d  [)  o  r  o  v  a  t  e  1 
literatury  české.  Znamenitým  kazatelem  byl  tehdy  Tomáš  B  a  v  o- 
rovský,  děkan  kapituly  u  sv.  Víta  v  Praze,  jenž  jsa  též  archidiakonem 
kraje  Bechyiiského,  p  o  z  v  á  n  b  y  1  o  d  p.  V  i  1  é  m  a  n  a  K  r  u  m  1  o  v.  K  á- 
zá ní  jeho  se  tak  líbila,  že  na  vyzvání  mnoha  přátel  a  k  přání 
pana  z  Rosenberka  je  kazatel  sepsal  a  vydal  r.  1 557,  při  čemž 
vedl  náklad  sám  pan  Vilém  z  Rosenberka.  Tak  vznikla  Bavo- 
rovského  „Postilla  česká  anebo  kasání  a  vejklady  na  evam/elia, 
kteráž  se  v  nedělské  dny  přes  celej  rok  čtau,  věrně  se- 
psána i  kázána  ..  ."  Jest  to  kniha  objemná,  čítající  380  listů  fol., 
a  náleží  k  nejznamenitějším  p  o  s  t  i  1 1  á  m  českým.  Jest  tištěna 
písmem  velmi  pěkným  a  zřetelným  v  Olomouci  u  Jana  Giinthera 
r.  1557  a  má  ke  každému  evangeliu  nedělnímu  příhodnou  dřevořezbu, 
mimo  to  čtyři  veliké  pěkné  dřevořezby,  představující  znak  domu  Rožm- 
berského s  nadpisem:  Arma  Doi  Wilhelmi  a  Rosenberg  a  s  heslem 
„Festina  leňte"  (týž  obraz  se  spatřuje  v  čele  Ferovy  postilly,  o  níž 
se  též  zmíníme),  dále  před  kázáním  na  Veliký  pátek  obraz  Krista 
na  kříži,  zvláště  pěkně  provedený,  pak  ozdobný  titulní  list  k  2.  po- 
lovici celého  díla,   a  na  konci  obraz    rytíře  jakéhosi,    vše  ve  slohu 


183 

kreseb  Diirerovskýcli.  Věnována  jest  „Vysoce  urozenému 
Pánu  panu  Vilémovi  z  Rožmberka  a  na  Českém  Krum 
lově,  zprávci  a  vladaři  slavného  domu  Rožmberského."  V  před- 
mluvě, která  jest  spolu  dedikaciV^)  vykládá  kněz  Tomáš, 
že  proto  složil  postili u,  aby  evangelium  stalo  se  lidu 
obecnému  srozumitelné,  vykládáno  jsouc  v  jazyku  če- 
ském. Polem  i  suje  [)roti  těm,  kteří  zbraňují  lidu  čísti 
písmo  sv.  v  českém  jazyku;  vždyť  Kristus  kázal  pravdu  Boží 
všem  lidem,  a  nikoli  pouze  učeným  vyvolencům.  Kristus  se  obětoval 
za  všecky  lidi,  aby  došli  spásy;  mají  tudíž  všichni  lidé  právo,  pe- 
čovati řádnými  prostředky  o  spásu  duše.  Bavorovský  vyvrací  dále 
námitky  těch,  kteří  jsou  proti  čtení  písma  sv.  v  domácím  jazyku. 
Horlí  proti  takovým  kaz atelíim,  kteří  úřadu  svého  ne- 
zastávají s  přísnou  svědomitostí,  a  kteří  k  svému  posvát- 
nému úřadu  jeví  neschopnost;  proto  lépe  jest  čísti  kázání  psaná  než 
poslouchati  kázání  takových  knéží.  Jest  povinností  duchovních,  mylné 
výklady  písem  svatých  opravovati  a  brojiti  proti  marnému  hloubání 
v  písmech;  ale  tím  není  řečeno,  že  by  se  měl  lid  vůbec  zdržovati  od 
čtení  písma;  každý  stav  může  z  pisnia  sv.  mnoha  dobrým 
věcem  se  naučiti.  Správné  výklady  písma  sv.  nezdržují 
lidu  od  návštěvy  kostelní,  naopak  k  ní  spíše  vybízejí.  Práce 
spisovatelova  prý  není  zbytečná,  neboť  vznikla  z  potřeby, 
kterou  uznali  mnozí  přátelé,  a  zvláště  pan  Vilém  z  Rosenberka.  Po- 
mocníkem akor  rek  torem  při  spise  tom  byl  Jan  StraněnsJcý^ 
který  sepsal  k  němu  druhou  předmluvu,  k  čtenářům, 
zvláště  stavu  duchovního,  v  níž  uvádí  některé  příklady,  jak  mnozí 
kněží  za  jeho  doby  málo  dbají  svého  úřadu.  Na  konec  Stran  ěnský 
dodává,  že  chce  na  výroční  sváticy  také  něco  z  učitelů  církevních 
pro  lid  sepsati,    ač  zalíbí-li  se  tato  kniha. 

Po  předmluvách  následuje  seznam  církevních  otců, 
z  nichž  se  uvádějí  citáty  v  knize,  pjtom  rejstřík  všeho 
toho,  co  se  v  kázáních  vykládá. 


^^)  O  dtídikacích  postili  v.  Georg  Loesche,  Joh.  Matbesius  I.  Bd- 
Gotha  1895.  Spisovatel  praví  o  obyčeji  tomto,  že  mnozí  žili  od  dedikování  svých 
děl.  Proti  dnešní  ponejvíce  lakonské  formě  vzrostla  tehdejší  vě- 
nování na  veliké  předmluvy  k  příbuzným,  přátelům,  příznivcňm,  kní- 
žatům a  j.  Mathesius  napsal  na  př.  k  jedné  ze  svých  postili  velikou  předmluvu 
věnovanou  „Josefovi  XVI.  století",  císaři  Maxmiliánu  II.  Věnovací  před- 
mluvy obsahují  často  mnoho  biografických  dat  o  spisovateli 
samém.  —  Budeme  míti  příležitost  seznati  jich  ještě  mnoho. 


184 

Postilla  rozdělena  jest  na  2  díly:  1.  díl  obsahuje  ká- 
zání od  adventu  do  Bílé  soboty,  2.  díl  kázání  od  Hodu  Božího 
Velikonočního  do  poslední  neděle  po  sv.  Trojici.  Každému  kázání 
předeslána  jest  příslušná  nedělní  perikopa. 

Několik  kázání  vyňatých  z  postilly  Bavor ovského 
bylo  vydáno  r.  1822  v  Hradci  Králové  a  v  Praze  od  Jos.  Fr. 
Ditricha  (Klíče,  Skalického),  kanovníka  kapituly  Vyšehradské.  Viz 
Čas.  pro  kat.  duch.  1828  I.  146,  Č.  kat.  duch.  1864  V.  406,  Jir. 
I.  51,  Jg.  216. 

Způsob  výkladu  u  Bavorovského.  Bavorovský  nevykládá  pří- 
slušný text  evangelický  slovo  za  slovem,  nýbrž  rozjímá  o  celko- 
vém smyslu  evangelia  se  zvláštním  zřetelem  též  kdobě 
roku  církevního.     Spojuje  analytický  výklad  se  synthetickým. 

Po  perikopě  následuje  úvod  k  výkladu,  pak  výklad  sám, 
rozdělený  na  části.  Na  př.  na  den  Božího  Těla  rozjímá  kazatel 
po  úvodě:  1.  O  pravém  užívání  Těla  a  Krve  Kristovy.  2.  O  pokloně 
a  službě,  kteráž  se  činí  tělu  Kristovu.  Ku  konci  kazatel  připo- 
juje napomenutí  věřícím. 

Bavorovský  zachovává  ve  výkladech  jasnou  disposici, 
kterou  předesílána  počátku  jednotlivých  výkladů.  Výklad  jest 
srozumitelný,  jasný,  jsa  přizpůsoben  vždy  k  rozličným 
potřebám  křesťanského  života.  Hojné  doklady  z  písma 
sv.  a  z  církevních  otců  svědčí  o  výborném  znalci  theologické  li- 
teratury. „Důkladná  známost  pramenů  těch  patrná  i  odtud, 
že  velmi  málo  jest  příkladů  ve  všech  kázáních,  aby  jednotlivé  výroky 
opakoval,  vynalézaje  spíše  vždy  nových  a  nových  dokladů  hojnost." 
(Novák,  Sb,  hist.  1885,  141). 

Bavorovský  uvádí  v  postille  mnohá  podobenství  a  při- 
rovnání^ jež  čerpá  většinou  z  písma  sv. ,  někdy  též  z  dějin  nebo 
i  z  praktického  života.  Přirovnání,  jichž  užívá,  jsou  vesměs  velmi  pří- 
padná. Na  př.  praví :  Neduživí  jsou  „knihy  otevřené,  na  nichž  i  nej- 
prostnější  čísti  mohau,  jak  mnohým  a  nenadálým  pádům,  nešťastným 
příhodám  všichni  sme  poddáni."  (64*).  „Náš  život  ustavičně  jako  vody 
do  země  vcházejíc  se  tratí  a,  jako  železo  od  pilníku,  tak  se  den  ode 
dne  kazí  a  pomíjí  jako  stín,  pára  nebo  dým  .  .  ."  (54*). 

Bavor  ovskýjest  přísný  mravokárce.  Hříchyvyšších  stavů 
tepe  nemilosrdně.  V  zkaženosti  jejich  jest  prý  příčina 
všeobecného  úpadku  lidu  českého;  kdyby  lid  neviděl  špat- 
ného příkladu    u  vyšších    stavů,    nehřešil   by  tak   mnoho.    Panstvo 


185 

žije  v  přepychu,  jest  zbujnělé,  utiskuje  ubohý  lid  pod- 
daný a  neví  vůbec,  co  jest  cit  a  křesťanská  láska. 

Bavor ovský  vystupuje  rázně  proti  všelikým  nepra- 
vostem. Jest  třeba  přísné,  důkladné  výchovy,  aby  děti 
nezvykaly  nepravostem.  „Tuto  již  nechť  rodičové  šetří,  v  čem 
dítky  jich  od  mladosti  mají  prospívati  a  cvičeny  býti.  Ne  v  chytro- 
stech a  rozpustilostech,  ne  v  písničkách  světských  a  oplzlých,  ne  v  zlo- 
řečení, hráni,  pejše,  jakž  v  tom  mnozí  od  dětinství  se  cvičí.  Ale  pří- 
kladem svého  Spasitele,  kterýž  se  maličký  pro  maličké  narodil,  před 
Bohem  v  bázni  jeho  a  v  svatých  přikázáních,  před  lidmi  pak  v  ctno- 
stech svatých  prospívati  mají  .  .  ."  (28*).  Stěžuje  si  na  mládež, 
na  špatné  její  vychování,  těmito  slovy:  „Šetřte  nynější  mlá- 
deže, kterak  sau  živi  bez  bázně  Boží,  bez  umění  Božího,  bez  poslu- 
šenství svých  starších!  Řeči  jich  oplzlé,  šaty  ohyzdné,  skoky  nesty- 
daté, obcování  mrzuté.  Tomu  k  mysli  opilství,  jinému  zloděj ství,  ně- 
kterému lira,  jinému  kuběnářství.  Z  toho  co  pochází?  Některého 
z  nich  před  očima  vlastních  jích  rodičuov  oběsí,  jiného  ohavně  čtvrtí, 
toho  z  města  chvoštíštěm  vyprovodí  a  jiné  jinými  hanebnými  poku- 
tan)i  tresčí;  všeť  to  z  toho  pochází,  že  není  bázně  Boží  před  očima 
jich,  že  se  k  tomu  od  mladosti  nevedli,  by  pomalu  slovu  Božímu  zvy- 
kali, jemu  se  učili  a  vedle  zprávy  jeho  živi  byli."  (94*). 

Mládež  roste,  sní  rostou  hříchy,  zvláště  pýcha. 
Pýcha  lidu  se  jeví  na  př.  v  „p otvor nosti  toho  času  zbytečné 
v  šatstvu."  „Nosí  někteří  oděv  zbytečný,  vocasitý ;  ten  vymyslila 
bláznivá  marnost.  Jiní  nákladný,  drahý ;  ten  nalezlo  bohatství.  Jiní 
pak  kusý,  oplzlý,  kterýmž  více  své  hanby  obnažují,  než  zakrý- 
vají, a  ten  vymyslila  smilnost.  Opět  jiní  potvorný,  zřezaný,  navla- 
čovaný,  v  kterémž  lidé  více  za  potvory  než  lidi  se  ukazují,  a  ten 
nalezlo  bláznovství  .  .  ."  (212*).  Jako  nemírnost  v  oděvu,  stejně  přísně 
Bavorovský  kára  též  nemírnost  v  jídle  a  pití;  stěžuje  si,  že 
mnoho  zbytečných  peněz  se  nakládá  na  hostiny,  na  hodování,  na  hý- 
ření, na  „nestydatá  obžerství"  (214),  při  čemž  Často  se  slýchají  „po- 
mlauvání,  řeči  mrzké  a  oplzlé."  {IS^,  pod.  259'').  Lid  se  k  tomu  dá 
snadno  svésti  a  nepozoruje  ani,  že  často  bývá  při  tom  i  podváděn. 
(212^). 

V  lidu  není  mravnosti;  nemravně  žijí  mnozí  nejen 
za  svobodna,  ale  i  v  manželství.  (27**,  34  atd.).  Příčina  mravní 
zkázy  jest,  jak  již  bylo  podotčeno,  ve  špatném  příkladu  stavů  vyšších. 
Bavorovský  jest  ve  výtkách  svých  nestranný  a  spra- 
vedlivý.  Se  stejnou  horlivostí  kára  vady  duchovenstva 


186 

a  pánů  strany  kališnicko-iutherské  i  strany  pod  jednou- 
Spravedlnost  tato  činíBavorovského,  jak  Vlček  do- 
kládá (Děj.  lit.  č.,  str.  424),  zjevem  vzácným  mezi  sou- 
časnými i  pozdějšími  stranníky.  Mnozí  lidé  prý  hledí 
ovšem  n  a  k  n  ě  z  e,  z  v  1  á  š  t  ě  k  a  t  o  1  i  c  k  é,  zlé  skutky  vyzvěděti, 
aby  z  toho  proti  vyznání  samému  a  víře  mohli  těžiti  a  ji  za  niče- 
mnou vyhlašovati,  ale  Bavorovský  sám  skutečně  prý  poznal  mnoho 
nepravostí  ve  stavu  kněžském  vůbec,  jichž  dopouštějí 
se  zvláště  „neučení,  neřádní  a  bludní  kazatelově." 
(ĎT**,  58").  Není  ovšem  divu,  že  jest  tolik  nepravostí  v  kněž- 
stvu, když  se  dostavu  tohoto  dostalo  mnoho  lidí 
nepovolaných.  Mnohý  „maje  statček  a  živnost  řádnau,  utratí 
to  skvostně,  prohraje,  a  neb  s  nevěstkami  utratí,  potom  opustí  man- 
želkU;  dítky,  na  kněžství,  neb  na  kláštery  myslí,  jakoby  poslední  auto- 
čiště  bylo  tak  svaté  povolání.  Opět  jiný  jsa  před  tím  chudý,  nuzný, 
v  bídě,  v  nauzi  vychovaný,  dosáhna  kněžství,  rozbuojní,  nabuila  sta- 
tečku, maje  jej  na  knihy  potřebné  vynakládati,  nuzným  spomáhati, 
obrátí  na  paní  kuběnu,  kterauž  raději  při  sobě  vidí  než  svatů  Biblí." 
(22 1*).  Bavorovský  stěžuje  si  též  do  kněží  z  Polska, 
jichž  veliký  počet  katolická  strana  v  16.  stol.  přijímala.  Jest  zcela 
přirozeno,  že  k  nám  přišel  asi  jen  ten,  kdo  nemohl  nebo  nesměl  doma 
zůstati.  Byli  to  nejhorší  kněží  a  nejméně  vzdělaní.  (150).  (Winter, 
Ž.  c.  I.  127,  464.) 

Co  se  evangelíkůtýče,  Bavorovský  vidí  v  Čechách  pouze 
vnější  nátěr  lutherského  evangelictví,  pohnutky 
jeho  stavovsky  zájmové,  nenáboženské.  (Vlček,  422). 
Mnozí  chtějí  prý  „evangelíci  raději  slauti  nežli  býti."  (117^). 

Není  pravé  zbožnosti.  Tato  má  se  jeviti  v  prostředcích 
i  v  účelu  svém;  proto  hřeší  také  ti,  „kteříž  smí  lehkomyslně,  nevá- 
žené skrze  jeho  (Kristovy)  rány,  všecky  elementy,  sakramen*a,  got- 
šenty  přísahati"  aneb  docela  snad  i  „směle  a  lehkomyslně  svatých 
ran  jeho  (Kristových)  se  dotýkati."   (82*). 

Páni  nepečují  o  duševní  b  1  a  h  o  s  v  ý  c  h  poddaných. 
(259*).  Mnozí  z  nich  jsou  k  chudině  nemilosrdní:  „ Když 
sami  na  každý  den  stkvostně  hodují,  pokrmy  rozkošnými,  nápoji  la- 
hodnými až  do  vošklivosti  .  .  .  naplněni  bývají,  k  tomu  když  sami 
l)yšným  rauchem  se  odívají,  a  coby  to  byl  hlad  neb  těžká  nemoc, 
neskušuji,  neřádi  těm,  kteříž  hlad  trpí,  nemocmi  těžkými  trápeni  bý- 
vají, věří,  nle  zlehčujíc  je  sami  u  sebe,  za  nehodné,  aby  před  jich 
obličej    přijíti    měli,    saudí  .  .  .  Jestliže    někdy    hladem    jsa    přinucen 


I 


187 

člověk  nuzný  do  domův  jich  prosíc  almužny  vkročí,  místo  nasycení 
toto  slyšeti  musí:  ,Čert-li  tě  sem  vnesl,  nemohl  si  vně  zuostati?*  To 
chudých  potěšení!  Jaká  pak  almužna  se  jim  dává,  vídati  jest,  když 
je  zase  ven  z  domův  bičem  vyhánějí  a  před  nimi  jako  před  nějakau 
ohavností  dvéře  zavírají  ..."  (324*~^). 

Jest  vůbec  málo  lásky  mezi  lidmi.  Lidé  nemilují  svých 
bližních;  proto  není  také  lásky  mezi  jednotlivými  národy. 
„Lid  jinač  nesmejšlí,  než  že  ten  jest  mu  bližní,  kdož  v  ja- 
zyku podobný,  jako  Čech  Čecha  drží  za  svého  bližního, 
jiné  pak  národy  v  nenávisti  majíc  ohavnými  jmény 
Němce  psem,  Uhra  vší,  Poláka  sviní  jmenuj  í.  To  jest  ve- 
liká potupa  a  zlehčení  bližního  našeho,  kterážto  hodnau  svau  pokutu 
časem  svým  najíti  má."  (299*~^). 

Není  nikde  upřímnosti,  ale  všude  jen  neupřímnost 
a  pokrytectví.  O  pokrytectví  českém  vzniklo  tehda  pří- 
sloví: „Čech  než  by  v  pátek  s  máslem  jedl,  raději  by 
koně  ukradl."  Přísloví  toto  Bavorovský  takto  vykládá:  „Cechové 
sau  takoví  pokrytci:  v  postě  mléčného  neužívají,  za  hřích  to 
sobě  pokládají;  ale  když  se  krádeže,  vraždy,  vožralství  dopustí,  vtom 
hříchu  nepoznávají."  (67* j. 

Bavorovský  stěžuje  si  vůbec  mnoho  na  neblahé 
poměry  České.  Příčinu  jich  vidí  mezi  jiným  ve  velikém 
množství  sekt  v  Čechách,  které  mají  mnoho  sporův,  tupíce  se 
navzájem.  „Naši  některé  nazývají  Lutheriany,  Zwinkliany; 
v  národu  pak  Českém  jmenovali  se  Valdenští,  Boleslavští» 
Pecínovátí;  Habrovanští  etc.  Oni  pak  naši  stranu  Papež  enci, 
Římany,  Éeholníky  etc.  A  to  vše  posměšně,  jeden  druhému  k  po- 
tupě ..  ."  (10^;  pod.  251*).  O  náboženské  snášelivosti  Ba- 
vorovského  ke  kališníkům  svědčí  zvláště  toto  místo' 
„Vás  pak,  nejmilejší,  .  .  .  napomínám,  abyste  o  těch  všech,  kteříž 
s  námi  v  svátosti  oltářní  věří  a  vyznávají  býti  pravé  tělo  Kristovo 
a  pravau  krev  jeho,  toliko  samým  přijímáním,  kteréž  na 
zevnitřních  zpuosobách  záleží,  od  nás  se  dělí,  dobře 
smejšleli,  je  za  pravé  křesťané  drželi  a  měli,  a  jako  bratry 
v  Kristu  Pánu  milovali..."  (100*).  Tak  vyzývá  Bavorovský 
k  náboženské  snášelivosti  k  přívržencům  strany  pod 
obojí,  napomíná  však,  aby  se  lid  „jako  škodlivého  j  edu"  va- 
roval „jiných  změtencuov  a  chlebníkuov,  kteří  tu  (ve  svá- 
tosti oltářní)  nic  jiného  než  posvátný  chléb  a  znamení  toliko 
Těla  Kristova  míti  chtí."  (100*).  I  napomíná  Bavorovský  neustále 

Jubilejních  spisů  č.  XII.  J3 


188 

k  stálosti  u  víře.  Mnozí  lidé  prý  snadno  dají  se  svésti  a  od 
pravé  víry  se  odchylují.  V  tehdejší  době  bylo  hojné  žen, 
které  posilovaly  sekty,  zvláště  Jednotu  českých  bratří, 
tím,  že  jim  přiváděly  přívržence.  Touží  na  to  Bavorov- 
ský  slovy  mrzutými  (Winter,  Ž.  c.  I,  57):  „Není-liž  to  véc 
v  tomto  slavném  království  známá,  že  mnozí^  někteří  i  z  vyššího  stavu, 
tak  musili  věřiti,  jak  od  manželek  svých  jim  vyměřeno  bylo,  kteréž 
vedle  svého  ženského  a  mdlého  rozumu  oblíbivše  si  tuto  neb  jinau 
bludnau  sektu  v  tu  své  manžely  více  lahodným  namlauváním  nežli 
písma  sv.  duovody  uvedly  ?  A  tak  se  potom  stalo,  že  .  .  .  tyto  man- 
žely své  vyvedše  z  vyvolené  a  starobylé  církve  Boží  a  z  kosteluov 
křesťanských  uvedli  do  rozličných  Bratrských  zboruov  a  ji- 
ných domuov  pokrytských."  (224*-'').  Jest  vidéti,  že  Bavorovský, 
jenž  jinak  pokoj  a  smíření  mezi  stranami  káže,  nemá  bratří  ve 
zvláštní  lásce,  poněvadž  se  mu  zdálo,  že  učením  svým 
od  víry  katolické  nejvíce  se  odchýlili.  (Novák,  Sborník 
hist.  1885,  238.) 

Bavorovský  hájí  víry  katolické  při  každé  příležitosti,  a  Činí 
to  způsobem  zcela  důstojným.  (375*  a  j.) 

Svět  zkažený  chýlí  se  ke  konci  svému.  Tuto  my- 
šlenku umravokárců  Často  projevovanou  shledáváme 
též  u  Bavorovského:  „Již,  již,  ó  nejmilejší,  chejlí  se  k  večeru 
svět,  k  svému  skonání  pospíchá,  obilé  dozrává,  žeň  se  přibližuje  ..." 
(54b;  pod.  7*,  328  a  j.) 

Smýšlení  Bavorovského  v  postille  jest  čisté,  evan- 
gelické; kazatel  chce,  aby  lid  věřil  všemu,  co  jest  ob- 
saženo v  evangeliu.  Nestačí  však  pouze  věřiti,  jest  třeba  skutky 
víru  osvědčovati.  Sama  víra  bez  skutků  k  spasení  nepo- 
stačí; i  horlí  tedy  Bavorovský  proti  protestantům,  kteří  tážíce 
se:  „Kdo  v  pekle  bude?",  odpovídají  prý:  „Sami  toliko  nevěřící, 
nebo  věřícím  žádní  hříchové  neškodí,  neb  za  ně  již  Kristus  dosti 
učinil,  prve  než  jsme  my  se  jich  dopustili."  (177^). 

Bavorovský  j  est  z  nejlepších  českých  katolických 
kazatelů.  Dostalo  se  mu  plným  právem  čestného 
názvu  „českého  Skargy^^.  O  Petru  Skargovi,  největším  z  pol- 
ských řečníků  duchovních  (nar.  1536),  vyslovil  se  Mickiewicz, 
že  se  v  něm  obráží  celá  vlast,  celý  národ  se  svou  minulostí,  pří- 
tomností i  budoucností,  že  rodinou  jeho  byla  Polska.  (Viz 
Mužík,  Stručný  dějepis  kazatelských  literatur  slovanských,  Praha, 
1875,  str.    Xll.)     Podobně   můžeme   tvrditi   o    Bovorovském,    že    ro- 


189 

dinoujeho  byla  česká  vlast,  o  jejíž  blaho  duševní  se  staral. 
Byl  pravý  kazatel  lidový^  vlastenec  upřímný,  výborný  kněz, 
jenž  z  náboženství  nečinil  jtolitiku,  Jcněs  snášelivý  k  ostatním  stranám 
náboženským^  zvláště  k  přívržencům  strany  podobojí.  Postilla  jeho 
vyniká  celkem  správnou  češtinou  a  znamenitým  slohem. 
„Bavorovský  sice  nezískal  si  názvu  , zlatoústého',  jako  šťastný  Polák 
Skarga,  mistr  jazyka,  výtečně  vládnoucí  pathosem,  ironií,  hrou  slov 
i  jinými  prostředky  řečnickými,  ale  ani  on  není  bez  působivé 
ironie,  též  on  mluví  jadrně,  názorně,  lidově,  nepřehání 
a  nerozpřádá,  má  cit  i  humor,  smysl  pro  působivou  hru 
slovní,  a  plastický  jeho  sloh  výhodně  se  odráží  od 
mělké  záplavy  veliké  většiny  tehdejších  našich  stili- 
stův."  (Vlček,  I.  425.) 

Dobrý,  horlivý  kazatel  katolický  byl  též 
Tomáš  JRešel  (ItescJielius)  Hradecký,  přítel  překladatele  a  vy- 
davatele Straněnského  (f  asi  1562).  Viz  o  něm  Sborník  hist.  IV.  1886, 
článek  Zíbrtův  (str.  234-240,  293—301,  337-342).  (Jir.  II,  178). 
E.  1561  vydal  překlad  postili y,  kterou  latinsky  sepsal 
Fridrich  Nausea  Blancicampian,  někdy  biskup  vídeňský. 
Titul  českého  překladu  zní :  „Kázání  křesťanská  na  evangelia,  kteráž 
se  přes  celý  rok  v  nedělní  a  v  sváteční  dni  čtau,  .  .  .  nejprve 
latině  sepsaná,  potom  z  též  řeči  na  českau  vyložena,  vytištěna  L.  P. 
MDLXI."  (Univ.  54  C  231).  Zmíněný  biskup  neukončil  svých 
kázání,  proto  je  dokonal  Rešel  pomocí  přítele  svého 
Jana  Straněnského  a  přidal  k  nim  ještě  jiná  kázání  na 
svátky,  které  se  světí  v  Pražském  arcibiskupství;  pramenem  mu  k  tomu 
byla  dílem  jiná  kázání  biskupa  Fridricha  (Centuriae  homiliarum), 
dílem  jiní  církevní  učitelé.  Zmínka  o  tom  děje  se  v  předmluvě 
ke  „Kázáním",  datované  r.  1561. 

Překlad  jest  věnován  p.  Joachymovi  z  Hradce  a  vy- 
tištěn byl  u  Jiříka  Melantricha  z  Aventiuu.  Druhé  vydání  pořídil 
r.  1574  Jindřich  Scribonius  z  Horšova,  probošt  kostela  Praž- 
ského. R.  1578  dal  je  Scribonius  vytisknouti  po  třetí  s  po- 
volením arcibiskupa  Pražského  Ant.  Brusa,  a  věnoval  je  Adamovi 
z  Hradce. 

O  kázáních  těchto  praví  Zíbrt:  Obsah  jejich  jest  ryze  ná- 
boženský. Spisovatel  jeví  všude  sčetlost  v  pí  smě  sv.  a 
Ve  spisech  s v.  otců,  z  nichž  učenými  citáty  jen  jen  plýtvá,  až 
místy  nevyčerpatelnou  svou  důkladností  čtenáře  una- 
vuje.    Že  byla  kniha    Rešelova  bedlivě   čítána,    svědčí    mnohé  pří- 

n* 


190 

pisky  po  stranách  i  mezi  řádky,  ba  někdy  svedena  celá  polemika  mezi 
čtenáři  různého  smýšlení.  (Viz  Zíbrt,  Sb.  hist.  1886,  239.) 

Arcibiskup    Pražský    Antonín  Brus  z  Mohelnice   chtěje, 
aby  proti  ruchu  reformačnímu   měli  katoličtí  duchovní 
bezpečnou    a    spolehlivou     rukovét,     učinil     smlouvu 
o  překlad   postilly    Jana    Fera    ( Wilda),    kazatele    M  o  h  u  č- 
ského   (Jg.  216),     se   Zikmundem   z   Puchová.    Slíbil   mu   za- 
platiti čtvrtletně  20  kop  míšeňských,  dáti  mu  byt,  stravu,  šaty  ložuí, 
dříví  a  pachole    k  službě  až  do  ukončení    díla;    denně  pak  měl  pře- 
kládati Šest  hodin.  (Aich.  zem.  Opisy  z  arcib.  Winter,    Život  cirk.  I, 
171.)  Dověděv  se  pak  arcibiskup,  že  i  jiní  částky  této  postilly 
v  českém  překladu  vydati    míní,    vyžádal  si  u  císaře  Maxmi- 
liána II.  privilegium,  že  v  10  letech  nikdo  jiný  překlad  vydati  nesmí, 
leč  komu  by  arcibiskup  Pražský  povolení  udělil.     Protože  však  knih- 
tiskařové pražští  tisk  postilly  převzíti  nechtěli,    vyžádal   si   arci- 
biskup r.  1568  od  císaře  dovolení,  aby  mohl  knihu  tu  dáti 
do    tisku    v    Norimberce.     (Ant.  Brus   z  Mohelnice,    arcibiskup 
Pražský.  Historicko-kritický  životopis,  napsal  Dr.  Klem.  Borový,  Praha 
1873.)  Ale  nedošlo  k  tomu.  R.  1573  Melantrich  uvázal  se 
v  tisk  nákladem  Brusovým  a  Viléma  z  Rožmberka,  ale  měl  vtom 
nesnáze,  neboť  Jan  Novohradský  z  Kolovrat  věznil  právě  papírníka 
Fridricha  Fraye  a  Melantrich  tudíž  pro  nedostatek  papíru 
nemohl  s  tiskem  postupovati.  Arcibiskup  se  přimlouval  o  pro- 
puštění Frayovo,  aspoň  na  čas,  aby  dokonána  býti  mohlakniha, 
„jíž  v  Čechách    nik  dá   ještě    v  jazyku   českém  rovná  ne- 
vyšla."  (Borový,  Brus  122.)  Tisk  nicméněbyldokonánr.  1575. 
Arcibiskup  dohlížel,  aby  nic  důležitého  v  překladu  nebylo  vynecháno 
a  aby  nic  nenáležitého  nebylo  přidáno.   Účastenství  při  úpravě 
textu    měl    prý    zvláště    Jindřich    Scribonius    z    Hor  sova. 
známý  nám  již  vydavatel  Rešelova  překladu  postilly  biskupa  Fridricha. 
(Jir.   II,   221.)     A    tak    vyšla    „Postilla   aneb  kázání  evange- 
litské    pravdy...    na    evangelia    a    epištoly    nedělní, 
která  se  podlé  pořádku   obecné  církve  křesťanské  od   adventu  až 
do  velikénoci  čtau,    skrze    ctihodného  kněze  Jana  Fera,    kazatele 
kostela  Mohutského,  kázaná  a  nyní   z  řeči  latinské  a  německé 
na  českau  přeložená..."  (Mus.  35  A  1). 

Zajímavá  jest  předmluva  překladatelova  k  čtenáři. 
Překladatel  praví,  že  nastává  právě  konec  světa,  protože  svět  je 
pln  zrady  a  krveprolití.  Lid  není  vzděláván,  neboť  jest  nedostatek 
dobrých  kazatelů.  Mnozí  kazatelé  jsou  rádi,  když  již  mohou  sejíti 


191 

s  kazatelny,  jiní  při  kázáních  zapletou  se  v  tak  mnohé  „rozdíly",  že 
k  prvnímu  argumentu,  který  si  byli  předložili,  vrátiti  se  nemohou, 
spletou  se,  sami  s  sebou  se  hádají,  „lidu  obecnému  argumenta  před- 
mítajíce"  a  vynášejíce  se  svou  učeností;  jiní  „mnohokrát  plískají,  že 
sami  nevědí,  co.  .  .";  často  „přepíší  sobě  nějaké  spurty  aneb  pro 
lenost  dají  některému  mládenci  nějaké  kázáníčko  sobě  dosti  neforemné 
vypsati  .  .  ."  Někdy  dokonce  řemeslníci  „všetečně  se  vstrkají  k  kázání 
slova  Božího  a  v  správu  církevní  neumějíce  prvotně  sami  sebe  ani 
čeládky  své  náležitě  říditi  .  .  ."  Tudíž  jde  najevo,  „kterak  všecken 
svět  těchto  posledních  časuov  k  svému  skonání  se  schy- 
luje." Mnozí  prý  scházejí  se  tajně  po  domích  a  pášou  skutky 
temnosti,  štítíce  se  světla.  Jiní  opět  čtou  doma  nějakou  škodnou  po- 
stillu  sobě  a  své  čeládce.  Za  takových  poměrů  jest  prý  třeba  horlivých 
a  věrných  kazatelův,  zvláště  v  Cechách,  kde  se  čtou  o  překot  všeliká 
bludná  a  záhubná  kázání.  Aby  prý  se  lidu  dostala  do  rukou  postilla  srov- 
návající se  se  svatou  obecnou  křesťanskou  vírou,  pořízen  byl  překlad 
postihy  kněze  Fera,  jenž  v  ní  „přivozuje  svědectví  Písma  sv.  upřímně 
a  nezatměle,  bez  všelijakého  dotýkání  a  hanění." 

Každé  kázání  v  postille  Férově  jest  rozděleno  na 
několik  kázání  menších.  Všecka  kázání  jsou  obšírná. 
Na  př.  jen  výklad  na  1.  neděli  ad  v.  obsahuje  13  listů.  Zimní  kázání 
nedělní  jdou  od  1.  neděle  adv.  až  k  Velikému  pátku  (incl.)  a  obsahují 
423  listy.  (Mus.  35A  1,  fol.).  Téhož  roku  (1575)  vyšla  kázání  letní 
nedělní  „od  Velikénoci  až  do  Adventu"  (fol.,  univ.  54  A  18,  54  A 
50).  Vyšla  též  postilla  zimní  sváteční,  s  jejímž  tiskem  se  po- 
čalo již  r.  1574,  fol.  (un.  54  A  21  N.  1.,  id.  54  A  25  N.  1.),  a  letní 
sváteční  z  r.  1575,  fol.  (un.  54  A  i6  N.  1.,  id.  54  A  18  N.  1.,  id. 
54  A 50 N.  1.)  Část  sváteční  vyšla  též  později  ještě  jednou 
uMelantricha  r.  1625  s  předmluvou  Férovou  věnovanou 
knížeti  Sebastianu,  „svaté  stolice  Mohutské  arcibiskupu,  svaté  římské 
říše  po  Germanii  arci  kancléři  a  kurii  rštu  etc,"  z  níž  se  dovídáme, 
že  Férovým  spolupracovníkem  zvláště  na  letním  dílu  postihy  sváteční 
byl  Dr.  Filip  Agricola,  farář  v  Eylenkuru.  Kázání  ta  obsahují 
hojné  zprávy  o  životě  svatých.  Počínají  se  kázáním  na  den  sv.  Ondřeje 
a  končí  se  kázáním  na  den  Zvěstování  Panny  Marie  (161  listů). 
(Mus.  35  A  1). 

Jest  zajímavo,  že  Koniáš  katolickou  postillu  Ferovu 
položil  mezi  díla  zavržená  dokládaje,  že  „Postilla  tato  latin skau 
řečí  vydaná  polepšiti  se  může,    však  na  českau   řeč  přeložena  od  ka- 


192 

dře,  který  ji  všelijak  bludem  poskvrnil,  tak  že  polepšení  hodua  není." 
(Klíč  II,  48,  Jir.  II,  221—^222.) 

Jesuita  Ondřej  Modestin,  (1558—1601),  znatel  jazyků 
slovanských,  ka/.atel  v  Olomouci  a  v  Praze,  rektor  kolleje  u  sv. 
Klimenta,  přeložil  z  polštiny  postillu  Jakuba  Wujka  ^  Wa- 
growce.  (Jg.  216,  Jir.  II.  42.) 

Jakob  Wujek,  člen  řádu  T.  J.,  byl  vedle  Skargy  z  nejzna- 
menitějších kazatelů  století  XVI.  R.  1575  vyšla  jeho  „Po- 
stylla  katoliczna  wi^ksza",  obsahující  100  dlouhých  kázání, 
jež  jsou  naskrze  bud  dogmatická  nebo  dogmaticko-moralní  a  polemická, 
vynikajíce  důkladným  vyčerpáváním  látky,  živostí  a  krásou  slohu. 
Pro  svou  drahotu  a  obšírnost  nebyla  přístupna  lidu.  Proto  Wujek 
sepsal  postillu  novou,  kratší,  s  názvem  „Postylla  katoliczna 
mniejsza",  obsahující  134  synthetických  homilií.  Tyto  dvě  postilly 
s  překladem  biblí  zjednaly  Wujkovi  příjmí  polského  Jeronýma, 
tvůrce  biblické  polštiny.  (A. Mužík,  Stručný  dějepis  kazatelských 
literatur  slov.,  Praha  1875,  str.  X— XI.) 

Modestin  přeložil  do  češtiny  postillu  menší :  „Po- 
stylla aneb  kázání  evangelitská  na  neděle  a  svátky  ce- 
lého roku  .  .  .  vydaná  skrze  Jakuba  Wujka  z  Wagrowce 
etc,  Doktora  Písma  S°  v  Polské  řeči,  anyní  zase  na  česko 
přeložena."  (Ve  4°,  univ.  54  B  90.)  Obsahuje  dva  díly;  1.  díl 
dělí  se  opět  na  dvě  části:  1)  kázání  na  evangelia  dní  neděl- 
ních, a  2)  kázání  na  evangelia  dní  svátečních;  podobně  díl 
druhý.  Hranicí  mezi  oběma  díly  jest  kázání  na  den  nejsvětější 
Trojice. 

Postilla  tato  vytištěna  byla  v  Litomyšli,  uAndr. 
Graudence  r.  1592. 

Na  počátku  každého  dílu  jest  předmluva.  Před- 
mluva k  1.  dílu  jest  věnována  biskupu  Olomúckénui,  Stanislavu 
Pavlovskému,  od  překladatele  kněze  Ondřeje  Modestina  Hradeckého. 
Překladatel  dotýká  se  v  ní  též  „Pikhartův",  kteří  prý  po  domech  se 
scházejíce  výkladů  písma  sv.  užíviijí  do  kostela  nechodíce.  Všudy  prý 
jest  plno  „nešťastného  koukole,  to  jest  rozličných  spisův,  traktatův, 
výkladův  a  posty  1  kacířských",  a  často  stává  se,  že  i  mnozí 
z  katolíků  je  čtou,  vyn)louvajíce  se,  že  se  katolických  nedostává.  Před- 
mluva k  dílu  2.  jest  od  Wujka  (,.k  věrnému  a  pobožnému  čte- 
náři"); autor  horlí  v  ní  mezi  jiným  proti  „kacířům",  kteří  „evangelit- 
skými"  se  nazývajíce,  odporují  všelikým  výkladům  doktorův  katoli- 
ckých; polemisuje  též  s  Lutherem. 


193 

Spisovatel  rozděluje  jednotlivé  výUady  na  něko- 
lik částí,  odstavců,  a  na  konec  v  „zavírce"  evangelia 
podává  naučení  z  výkladu  plynoucí.  Často  dotýká 
se  doby  současné,  zvláště  tam,  kde  se  mu  to  nejlépe  hodí, 
na  pí*,  při  výkladu  na  neděli  masopustní.  Celkem  vyznívají  jeho 
kázání  často  tonem  příliš  podrážděným  a  přísně  katoli- 
ckým. Kazatel  hájí  horlivé  přijímání  pod  jednou  způso- 
bou  (kázání  na  zelený  čtvrtek):  „Co  se  naší  české  ze  mé,  mo- 
ravské, polské  a  okolních  krajin  dotyce,  věc  jistá  jest,  že  za 
mnoho  set  let,  jak  se  u  nás  víra  křesťanská  začala,  nejinač  než  pod 
jednau  jest  užíváno."  (I  1,  CXXVIP.)  Na  jiném  místě  praví:  „Jako 
kališníci  s  vojskem,  mocí  a  kvaltem  kalich  svůj  sobě  osobili:  Zižka 
v  Cechách  a  Němci  ve  svých  zemích,  tak  z  druhé  strany  přijí- 
mání pod  jednau  spůsobau  s  velikým  pokojem  všeho  křesťan- 
stva jest  přijaté  a  na  mnohých  sněmích  obecních  potvrzené  ..." 
(I  1,  CXXXP.)  Kazatel  vkládá  též  časté  polemiky  s  naukou 
Lutherovou. 

2.  vydání  vyšlo  r.  1629  ve  4^  (univ.  54  E  51);  vytištěno 
vPraze  uPavla  Sessia;  tento  napsal  k  1.  dílu  předmluvu, 
v  níž  praví  o  této  postili e,  že  jest  „jako  jadrný  vejtah  netoliko 
hlavních  víry  katholické  artikulův,  předních  mezi  námi  a  sektáři 
rozepří,  ale  i  rozdílných  a  na  určité  slavnosti  katolické  církve  zběh- 
lých a  zvyklých  ceremonií  a  kostelních  obyčejův  ..."  Nakonec 
2.  dílu  jsou  přidány  životy  svatých  „české  země  vla- 
stenců a  patronů." 

Několik  kázání  z  postilly  menší  (v  překlade  Modesti- 
nově)  a  jedno  kázání  z  postilly  větší  (na  6.  ned.  po  Velik., 
v  překlade  Mužíkově)  vyšlo  ve  sbírce  „Kazatelé  slovanští"  (ve- 
dením Václ.  Štulce  .  .  .  vyd.  Ant,  Mužík). 

Mužík  (Struč.  dějep.  kázat.  lit.  slov.,  XI.)  pronáší  o  menší 
postille  tento  úsudek:  „Prohlédati  k  perikopě  obsahující  často 
předměty  rozličné,  spojiti  je  ale  vždycky  v  krásný  harmonický  celek, 
v  němž  se  pravdy  nejvznešenější  jeví  v  rouše  i  prosťáčku  přístupném 
a  při  tom  uvarovati  se  všech  slov  marných  a  zbytečných,  jest  zajisté 
mistrovství;  a  proto  jest  Wujkova  „postylla  mniejsza"  dílo  ovšem 
mistrovské.  Zdajíť  se  některé  řeči  býti  krátkými,  ale  toho  příčina 
jest,  že  Wujek  někde  více  gnomicky  si  vede." 

Také  překlad  této  postilly  uvádí  KoniášvKlíči  (299:  „Vůjky 
Jakuba  z  Vagnerovce(!)  postilla...")apolepšuje  z  ní  dvě 
m  í  s  t  a.  (V.  ČČM  1863,  Hanuš,  o  působení  Jes.  Koniáše  v  lit.  č.,  str.  198.) 


194 

Z  katolických  kazatelů  českých  16.  věku  připomí- 
náme ještě  jesuitu  Jana  Suchého  (Joh.  Suchius),  Pražana  ze 
St.  Města,  jenž  přebývaje  v  letech  1596 — 1599  v  Krumlově,  se- 
psal foliant  kázání,  jenž  se  chová  v  rukopise  univ.  bibl. 
pražské,  sign.  XVII  C  2.  (Jir.  II,  251—252.)  Psán  jest  na  pa- 
píře, fol.,  a  obsahuje  mnoho  kázání  nedělních,  psaných  rukou 
rozličnou  na  konci  16.  století.  Nejprve  jsou  tu  kázání  na 
1. — 24.  neděli  po  sv.  Trojici,  s  vročením  (téměř  při  každém  kázání) 
1596,  pak  jsou  kázání  od  1.  neděle  adventní  až  do  6.  neděle  po  Ve- 
likonocích (incL),  psaná  touž  rukou,  s  vročeními  1596  a  1597  ;  potom 
následují  „Cztwrta  kazanij  nedielnij"  „Letha  Panie  1598"  na  1. — 24. 
neděli  po  sv.  Trojici,  psaná  jinou  rukou,  konečně  zase  od  1.  neděle 
adv.  do  6.  neděle  po  Velik.,  s  vročením  1598  a  1599.  Na  konci  čteme: 
„Konecz  cztwrtych  Kazanij  Nedielních  w  Czeskem  Krumlowie  1599  .  .  . 
P.  Joannes  Suchius  Starého  Mieíta  Pražfkeho  Rodicz." 


^ 


IV. 

století  XVII 


{Postilly  evangelické  a  českobratrské.  Doba  pronásledování:  postilly  li- 
teratury exulantské.  —  Postilly  katolické;  počátek  protireformace.) 

Úpadek  křesťanského  života  ke  konci  16.  století  vzbudil  opět 
reformační  reakci  v  Německu,  která  byla  zahájena  Janem  Arndtem, 
avšak  neměla  vlivu  na  veliký  počet  německých  lutherských  kazatelů. 
V  století  17.  doba  války  třicetileté  způsobila  v  střední  Evropě  nový 
úpadek  náboženského  a  mravního  života.  Kazatelé  byli  nevědomí  a  ne- 
obratní, kázání  jejich  obmezovala  se  pouze  na  dogmatiku  a  pole- 
miku. Forma  kázání  byla  pedanticky  učená,  jednotlivá  slova  textu 
byla  zahrnuta  nesčíslnými  učenými  exegetickými  poznámkami.  V  Ně- 
mecku nastal  schematický  a  emblematický  způsob  kázání,  při  čemž 
thema  bylo  rozvedeno  v  obraz  často  až  směšný,  který  byl  rozbírán 
do  detailu.  Vrcholem  takového  způsobu  kázání  byla  t.  zv.  methoda 
reálií,  zavedená  žitavským  rektorem  Christ.  Weisem.  Thema  utápělo 
se  v  samých  „reáliích",  t.  j.  v  obrazech,  přirovnáních,  antithesách, 
atd.,  které  vlastní  smysl  výkladu  zakrývaly  a  činily  jej  nesrozumitelným. 
Mnozí  viděli  sice,  že  to  není  pravá  methoda,  vraceli  se  ke  kázáním 
zakládajícím  se  jen  na  písmé  sv.,  ale  tito  zase  sbírali  samé  biblické  frase 
a  obrazy  bez  ohledu  na  smysl,  tak  že  vzniklo  často  na  několik  málo 
slov  textu  celé  veliké  kázání.  Na  lepším  stupni  byla  tehdy  kázání 
reformované   církve  mimo   Německo,   zvláště  ve   Francii   a  v  Anglii. 

Velikého  rozkvětu  v  kazatelství  nabývala  v  tomto  období  církev 
římskokatolická.  Původ  toho  hledati  sluší  ve  Francii;  kazatelé  po- 
kládali se  tam  za  skutečné  řečníky,  kteří  měli  svá  kázání  vypočtena 
na  potlesk  učeného  posluchačstva,  ovšem  bez  ohledu  na  vlastní  účel 
kázání.    Duchaplnost,  vtip,   oheň,  lesk,  elegantní,   uhlazená   řeč  byly 


196 

znaky  jejich  kázání.  Hlavním  základem  jejich  výkladů  byla  morálka. 
Nebyli  však  oblíbeni  u  lidu,  neboť  mluvili  většinou  jen  k  učenému 
posluchačstvu. 

V  protestantském  Německu  nastala  pro  kazatelství  lepší 
doba  v  posledních  desítiletích  století  17.,  zvláště  působením  Spene- 
rovým.  Spenerovy  hlavní  požadavky  byly,  aby  byla  kázání  biblická, 
netoliko  co  do  látky,  ale  i  co  do  formy,  aby  se  ukázalo,  jak  se  pravdy 
v  texte  obsažené  dá  užiti  k  užitku  posluchačstva,  aby  se  kazatel  řídil 
potřebami  svých  posluchačův,  a  aby  měl  zřetel  více  k  nevzdělaným, 
kterých  je  více  než  učených.  Vliv  Spenerův  byl  veliký,  zvláště  když 
theologické  učení  na  universitách  se  zlepšilo. 

To  jest  všeobecný  ráz  kazatelství  17.  století.  (Dle  Rotha.) 

Též  v  českém  hamtelství  té  doby  dogmatika  a  polemika 
jest  základem  kázání.  Jest  to  odkaz  z  16.  století.  Vyi)ovídáním  nekato- 
líků po  bitvě  bělohorské  se  polemika  ještě  více  přiostřila.  Protireformace 
katolická  byla  zahájena.  Nastalo  též  ničení  knih  nekatolických,  zvláště 
náboženských.  Na  př.  dne  5.  ledna  1626  byl  poslán  od  nejvyšších 
úředníků  zemských  Janu  z  Tulechova,  J.  M.  C.  rychtáři,  připiš  do 
Kutné  Hory,  v  němž  se  mu  poroučí,  aby  se  pátralo  po  kacířských 
knihách,  zvláště  po  nekatolických  biblích,  postillách,  kancionálech 
pikartských,  žalmech  a  pod.,  a  aby  majetníkům  takových  knili  kázal 
je  přinášeti  na  rathouz  a  odváděti  patribus  S.  J.  (Č  Č  M.  1893 
str.  268.) 

Tou  dobou  mizely  ovšem  postilly  nekatolické,  za  to  katolické  se 
množily.  Mnoho  nekatolických  knih  českých  bylo  v  té  době  vytištěno 
v  cizině,  v  Německu,  kamž  se  uchýlili  mnozí  čeští  exulanti. 

Podáme  ukázky  nejlepších  českých  postili  nekatolických,  které 
vyšly  před  dobou  pronásledování  ve  stol.  17.,  a  které  vyšly 
v  době  pronásledování  u  exulantů;  pak  počneme  probírati  po- 
stilly protireformační,  katolické. 

Z  Jcazatelú  evangelických  století  17.  před  r.  1620  vyniká  zvláště 
Václav  SJovacius  Turnouskt).  Byl  vychován  v  nauce  Lutherově 
a  skládal  spisy  ve  smyslu  Lutherově.  (f  1616.)  (Jir.  II,  233.)  (Jg.  216.) 
Jeho  činnost  literární  byla  veliká.  Vydal  mimo  mnohá  kázání  výklad 
celo  bible  —  práce  to  důkladná,  obrovská. 

Postilly  Slovaciovy : 

1.  Díl  postní  vejkladův  řečí  celoročních,  vzatých 
s  písem  zákona  obajího,  Starého  i  Nového,  činěných  od  kněze  Vácslava 
Slovacya,  správce  církve  Páně  v  městě  Rožďalovicích  .  .  .  Vytištěný 
v  impressí  urozeného  Pána  pana  Henyka  z  Waldštejna  na  záuiku  Do- 


197 

brovici  etc.  .  .  .  Létha  od  narození  Pána  Krista  MDCXIII."  (V  4^ 
mus.  35  D  8.)  Na  2.  straně  titulního  listu  jsou  pochvalné  la- 
tinské básně  (disticha)  od  kněze  Melichara  Vereše,  faráře  Dobro- 
vického.  Pak  jest  předmluva,  věnovaná  urozenému  p.  Hendrichovi 
Křineckému  z  Ronova  a  na  Koždalovicích,  autorovu  kollatorovi.  Spi- 
sovatel klade  důraz  na  to,  že  jest  třeba  ve  výkladech  stručnosti, 
„rozkošné  krátkosti",  ale  takové,  „za  kterúž  by  nekráčela  zatmělost, 
ale  ve  všech  aby  byla  spolu  užitečnost  a  vážnost."  Pročež  prý  z  vý- 
kladů řečí  celoročních,  složených  jednak  na  základě  slova  božího  z  obo- 
jího zákona,  jednak  podle  učitelů  církevních,  kteří  vyznávají  konfessí 
augsburskou,  k  žádosti  pí.  Barbory  Křinecké  z  Zerotína  „ku  potřebě 
pobožných  lidí  na  ten  čas  jen  samý  díl  postní,  jakožto  prostým  pří- 
hodnější, šetříc  krátkosti,  vybral  ..."  Melichar  Vereš  složil  k  tomu 
ještě  píseň  „k  pobožnému  čtenáři :  Ej  toť  ta  práce  |  z  dávna  vinšo- 
vaná  [  sebraná  krátce  |  a  vůbec  vydaná  I  jakž  skutek  svědčí  |  v  při- 
rozené řeči"  I  atd.,  ku  konci :  „A  protož  netup,  [  práce  nezamítej  |1  ale 
sobě  kup  I  ji  čti,  a  rozjímej  jj  ctný  hospodáři  |  pobožný  čtenáři!  j|  Bůh 
práci  zdaří!"  2.  vydání  vyšlo  v  Praze  r.  1616. 

2.  „  V  e  j  k  1  a  d  o  v  é  adventních  řečí  k  všedním  dnům 
nařízených",  z  r.  1613,  v  4^,  mus.  36  B  8  (bez  tit),  univ.  54  E 
279.  (Tisk  mus.  36  B  8  je  codex  mixtus:  mimo  neukončené  výklady 
Slovaciovy  obsahuje  ještě  různá  kázání  kněze  Jana  mladšího  Flaxia 
z  Čeňkova.) 

3.  „Vej kládové  na  řeči  postní  k  všedním  dnům 
n  ař  í  z  en  é."(Un.  54  C  69).  Spisovatel  podává  vždy  text  starozákonní, 
pak  jeho  výklad,  potom  text  evangelia  a  zase  výklad.  To  se  opakuje 
při  každém  dni  v  týdnu.  Výklady  počínají  se  popeleční  středou  a 
končí  se  kázáním  na  Bílou  sobotu.  Na  Veliký  pátek  jest  vysvětlení 
na  řeč  proroka  Ozeáše  v  kap.  Ví.  a  na  řeč  z  druhé  knihy  Mojžíšovy 
v  XII.  kap.,  pak  jest  modlitba  a  obšírná  „Historie  o  utrpení  a  smrti 
Jezu  Krista  .  ,  .  "  Jireček  (Ruk.  II,  233)  se  domnívá,  že  kázání  tato 
jsou  zvláštním  vydáním  postních  výkladů  ze  spisu: 

4.  „Kratičké  a  summovní  vysvětlení  každodenních  celo- 
ročních řečí  všedních  zSt.  iN.  Z.  vybrané,  kteréž 
řeči  slušně  Zahrádkau  d  u  š  í  j  menovány  býti  mohau." 
Vytištěno  na  Starém  Městě  Pražském  u  Matěje  Marýnka  Pardubského. 
Jireček  (II,  233)  uvádí  též  vročení :  1613.  Znám  ze  spisu  tohoto 
jen  titulní  list  přilepený  k  tisku  výkladů  řečí  adventních,  un.  54  E  279. 

5.  Vysvětlení  prosté  biblí  malé,  jinak  řečí  z  obojího 
Zákona  Božího,    na   každý    den   nedělní    i    všední    ce- 


198 

lého  roku  rozdělených,  kteréžto  řeči  slušně Zahrádkau 
duše  jmenovány  býti  mohau..."  Vydáno  nákladem  Jana 
Albr.  staršího  Křineckého  z  Ronova.  Jsou  to  dva  veliké  folianty; 
první  díl  vyšel  v  Praze  u  Matěje  Pardubského  r.  1615,  druhý  r.  1620 
též  v  Praze  „u  Ctibora  Kbelského,  jinak  u  tří  Nedvědů."  (Un.  54 
B  16.) 

U  díl.  Předmluva  jest  věnována  panu  Janu  Albr.  staršímu  Kři- 
neckému  z  Ronova  a  jiným  pánům  z  Ronova.  Jedná  nejprve  o  stvo- 
ření světa,  o  rozdělení  roku,  o  rozdílném  počátku  roku  u  různých 
národův ;  pak  spisovatel  oznamuje,  že  přede  dvěma  léty  ohlásil  v  před- 
mluvě k  výkladům  adventním,  že  má  sebrány  takové  výklady  na 
všecky  dny  celého  roku  a  že  je  vydati  míní,  což  jest  mu  nyní 
možno  pomocí  a  nákladem  pana  J.  Albr.  staršího  Křineckého  z  Ro- 
nova. Uvádí  též  část  historie  rodu  pánů  z  Ronova  dle  Dubravia 
a  Hájka. 

Postilla  počíná  se  výklady  adventních  řečí,  které  vyšly  již  r.  1613 
(v.  čís.  2.) ;  jsou  zde  jen  málo  pozměněny.  (1 — 150,  1.  neděle  adv. 
—  incl.  Štědrý  den) ;  pak  jsou  „výkladové  řečí  o  narození  Krista 
Pána"  (151  —  212),  „výkladové  řečí  masopustních  k  všedním  dnům 
nařízených,"  (bez  označení  stran,  Nový  rok  —  úterý  masop.),  „díl 
postní  řečí  na  každý  den,  nedělní  i  všední/'  vyšlý  o  sobě  1616  (2.  vyd., 
v.  čís.  1.)  (popeleční  středa  —  Bílá  sobota,  str.  300.),  „kázání  dvoje 
na  slavnost  vzkříšení  Páně,  na  artikul  pátý  víry  obecné  křesťanské" 
8  obšírným  výkladem  epištoly  na  Hod  Boží  Velikonoční  (301 — 324), 
kázání  od  velikonočního  pondělí  do  soboty  po  Velikonocích  ( — 354), 
„výklad  řečí  provodních"  (1.  neděle  provodní  —  sobota  po  6.  neděli 
provodní ;  —  602),  na  den  seslání  Ducha  sv.,  a  konečně  kázání  od 
pondělí  do  soboty  po  sv.  Duchu  ( —  656). 

2.  díl  obsahuje  kázání  na  všecky  dny  „od  sv.  Trojice  do  ad- 
ventu". Předmluva  jest  velmi  zajímavá.  Napsal  ji  kněz  Jan  Rosacius 
Hořovský,  správce  církevní  u  sv.  Mikuláše  v  Menším  Městě  Praž- 
ském, a  věnoval  ji  ,urozenému  pánu  J.  Albr.  staršímu  Křineckému 
z  Ronova'.  R  o  z  a  c  iu  s  vykládá,  jak  pracně  a  nákladně  před  vynalezením 
tisku  knihy  se  dv^stávaly.  Připomíná,  co  jest  zaznamenáno  v  českých 
kronikách  o  deskách  zemských.  Králové  a  knížata  nešetřili  nákladu 
na  vydávání  knih,  tak  na  př.  „Ptolomeus,  slavný  král  Alexandrinský", 
vydal  prý  na  přeložení  Zákona  Božího  Starého  z  židovského  jazyka 
do  řeckého  dvakráte  sto  tisíc  zlatých  (1);  k  překladům  písma  sv.  při- 
pomíná též,  že  prý  sv.  Jeroným  přeložil  bibli  z  řečtiny  „do  Dalmac- 
skýho,  aneb  Slovencskýho  jazyku".  O  císaři  Karlu  Velikém  praví,  že 


199 

založil  v  Paříži  slavnou  akademii.  Mluví  o  velikých  výhodách  tisku,  při- 
pomínaje na  př.,  že  knihy  Platonovy,    za  něž  psané  vydal  kdysi   pan 
Bohuslav  Hassištejnský  z  Lobkovic  1000  dukátů,  lze  nyní  koupiti  tištěné 
za  10  zl.  Vykládá  pak  různé  douměnky,  „odkud  by  tlačení  kněh  svůj 
počátek  vzalo".  Stěžuje  si,  že  umění  knihtiskařské   v  žádném  národu 
není  tak  málo  váženo,  jako  u  Cechů.  U  jiných  národů  tisknou  se  zna- 
menité knihy  všech  umění  v  hojném  počtu,  ale  „v  našem  pak  Českém 
jazyku  po  Biblí  Svaté  velmi  málo  kněh  rozličných  se  nachází;"  vinna 
je  tím  nedbalost  národa  našeho;    málo  kdo  něco    na  knihy   vynaloží. 
Kdyby  měl  mnohý  to,    co  smí    za  jeden    den    probrati,    vynaložiti  na 
dobrou  knihu,  bylo  by  mu  to  obtížno,  ačkoliv  by  to  učinil  pro  slávu 
boží  a  pro  dobro  jazyka    svého,    „nebo    po  stu    a  více    letech  knihy 
dobré  svědectví  o  víře,   i)obožnosti  a  lásce  k  Bohu,   i  o  milování  ná- 
rodu a  jazyka  svého  vydávají  o  těch,   kteří   vyzdvižení   a  rozmnožení 
kněh  fedrovali.     Ach,   jak  málo  jest  těch    v  národu  našem,    kteří  by 
opravdově  o  rozmnožení  cti    a  slávy  Boží,    o  pobožnost,    o    fedrování 
mládeže  k  umění  svobodnému  liternímu  se  starali,  ale  mnohem  víceji 
jest  těch,  kteří  rozmnožení  slávy  Boží  a  umění  svobodného  rozhojnění 
i  svaté  víry  a  pobožnosti    rozšíření  překážejí,    čehož  zjevní    a  patrní 
příkladové   před  očima  se  nacházejí!    Kdo  toho  neví,    jak  mnoho  far 
a  kostelův  pustých  se  nachází,    kdež  by  služebníci  církevní  mohli  se 
chovati  ?  A  to  vše  pro  časný  zisk  se  děje :  nebo  pole,  lauky,  zahrady 
od  předkův  pro  slávu  Boží  k  farám  nadané,    smísily  se    s  panskými, 
i  sedlskýnii,    a  tak  pro  zisk    časný   opauští    se  věci   nebeské."     Jiní 
časem  povolají  kněze  k  službám  božím,   ale  „čím  chtějí,  jej  odbydau, 
a  sami  Boží  věci  zžírají  ..."  Páni  nechtí,  aby  dítky  poddaných  byly 
ve  školách  vzdělávány;    raději   je    „za  psovody    a  marštalíře    dávají, 
říkajíce,  že  o  to  nestojí,  aby  z  poddaných  svých  školáry  a  učené  lidi 
měli.  Ó  jak  mnozí  z  Čechův  za  svůj  mateřský  a  přirozený  jazyk,  jemuž 
jsau  se  s  mlékem  naučili,  se  stydí!    Nebo  to  slýcháváme,  kterak  ně- 
kteří dosti  málo  cizích    jazykův    povědomí   sauce,    česky   mluviti  ne- 
chtějí, jakoby  svůj  jazyk  v  cizí  zemi  zapomenuli,  a  často  se  přihází, 
že  v  cizích  jazycích  blaudíce,  i  přirozeného  neumějí,  a  to  ti  obyčejně 
činívají,  kterým  kortesie  zdvořilosti  cizích  národův,  ba  nechť  dím  ra- 
ději pyšné  světské  a  promrzlé  marnosti,    tance    a  froje  se  zalíbily,  a 
staré   Čechův    dobré  obyčeje  omrzely,    že   s  tím   i  řeč  přirozená  jest 
v  ošklivosti."  A  proto  také  jest  vydáváno  málo  dobrých  knih  jazykem 
českým.  Není  také  těch,  kteří  by  vydávání  knih  podporovali.*    „Nebo 
kdyby  někdo  všeckny  spisy  Otcův  Svatých    v  Český  jazyk  přeložil  a 
na  tisíce  na  tištění  vynaložil,  málo  by  měl  těch,  kteří  by  poděkovali, 


200 

míně  těch,  kteřížby  náklad  vynahrazovati  pomáhali,  a  mnozí  vděčněji 
chrta  anebo  vyžle,  nežli  knihy  svatého  Augustina  za  dar  by  přijali." 
To  vše  ovšem  neplatí  o  všech.  Jsou  vzácné  výjimky.  Rozacius  připo- 
míná p.  Bohuslava  Hassištejnského  z  Lobkovic,  jenž  měl  „slavný  a 
nákladný  librář",  pány  z  Rožmberka,  p.  Václava  z  Řičan  a  na  Horo- 
vicíclij  jenž  mnoho  vynakládal  na  knihy  české,  zvláště  na  knihy  nábo- 
ženských výkladův,  „na  mládence  školní  z  důchodův  svých  jisté  vyži- 
vení nařídil,  i  dával".  Slova  napsaná  vlastní  rukou  pana  Václava 
z  Řičan  na  truhle,  v  níž  tělo  jeho  od])očívá,  ukazují,  jakého  užitku 
nabyl  zmíněný  český  pán  z  poslouchání  a  čítání  slova  božího  a  z  knih 
vzácných  a  pobožných;  napsal  to  dvě  léta  před  svou  smrtí  (r.  1594). 
Na  celé  stránce  Rozacius  podává  verše  onoho  epitafu.  Připomíná  pak 
ještě  jiných  českých  pánův.  Ze  stavu  městského  též  mnozí  pečují 
o  literární  vzdělání;  mnozí  měšťané  podporovali  akademii  pražskou, 
o  čemž  svědčí  prý  kmotr  Rozaciův,  Mistr  Jan  Kampanus  ve  spise 
Calendarium  beneíiciorum  Acadeniiae  Pragensi  coUatorum,  Strenae 
loco  Anno  1616.  Potom  zmiiiuje  se  Rozacius  o  p.  J.  Albr.  starším 
Křineckém  z  Ronova  a  praví,  že  promluvil  „o  fedrování  a  tištění" 
knih  z  těchto  příčin:  í.  aby  pan  Křinecký  měl  útěchu,  že  náleží 
k  následovníkům  těch,  kteří  podporovali  českou  literaturu,  II.  aby 
i  jiným  bylo  uvedeno  ve  známost,  že  veda  náklad  na  tuto  práci  vy- 
hledává cti  a  slávy  boží  a  prospěchu  bližních;  neboť  prý  „ačkoli  řeči 
tyto  každodenní  prvé  tištěné  byly,  avšak  byly  bez  výkladův,^-)  a  k  tomu 
již  těch  dostati  a  k  au  piti  se  nemůže."  Cti  a  slávy  boží  vyhledává  prý 
se  vydáním  díla  Slovaciova  1.  tím,  že  hospodářové  a  hospodyně  zvláště 
při  ranních  a  večerních  modlitbách  mohou  se  s  domácí  čeládkou  cvi- 
čiti v  pobožnosti,  '^.  tím,  že  mnohý  může  býti  napomenut  k  pokání, 
poněvadž  praví  se  v  tom  spise  každému  pravda  do  očí.  III.  Před- 
mluvu tuto  napsal  prý  Rozacius  také  proto,  aby  pánové  z  Ronova 
nelitovali  nákladu,  který  věnovali  na  toto  dílo.  Poněvadž  pak  dříve, 
než  tato  práce  vytištěna  byla,  autor  její,  kněz  Václav  Slovacius, 
(„kterýž  tato  práci  v  1.  dílu  léta  1615  začal")  zemřel  (r.  1616),  a 
bylo  potřebí  ještě  mnoho  výkladův  doplniti,  požádán  byl  spisovatel 
předmluvy,  aby  ji  doplnil  a  vydal. 

Podepsán  jest:  „kněz  Jan  Rozacius  Hořovský,  správce 
církevní  u  sv.  Mikuláše  v  Menším  Městě  Pražském,  assessor  konsistoře 
Pražské  pod  obojí  přijímajících."  ^^) 

^^)  Jsou  to  „Celoroční  řeči  Boží  z  starého  i  nového  Zákona  .  .  .  ",  vytištěné 
Y  Praze  na  St.  Mésté.  Tohoto  díla  zachoval  se  jen  list  tituhií,  známý  z  musejního 
tisku  řečí  postních  35  D  8,  kamž  jest  přilepen  za  "2.  listem  přídeštným. 

*=')  Ferd.  Císař  v  předmluvě  k  své  Postiile  („Chléb  života",  r.  1892)  připo- 


201 

Ke  kázáním  2.  dílu  (1 — 1104  str.)  připojena  jsou  kázání  na  den 
posvěcení  chrámu  (1105  —  1110)  a  o  nejsvětéjší  večeři  Pána  našeho 
Ježíše  Krista  s  modlitbou  (1111 — 1119).  Ku  konci  jsou  3  rejstříky 
k  oběma  dílům.  Dvěma  latinskými  básněmi  a  krátkým  doslovem  končí 
se  celé  dílo. 

Slovaciovy  výklady  jsou  nad  míru  obšírné.  Spisovatel  vy- 
kládá smysl  jednotlivých  vět,  rozvádí  široce  myšlenky  v  nich  obsa- 
žené a  vysvětluje  vše  důkladné;  dříve  než  přistoupí  k  vlastnímu  vý- 
kladu, podává  v  úvodě  smysl  příslušného  textu  s  častou  applikací  na 
dobu  tehdejší  a  rozdělí  si  pak  výklad  na  několik  částí,  které  pak 
probírá  a  ku  kterým  připojuje  naučení. 

Ukázka.  Ve  výkladech  řečí  postních  (1.  díl  Vysvětl.  bibl. 
str.  2.  a  si.)  jest  kázání  na  1.  středu  v  postě  takto  rozděleno : 
Úvod:  Vrchnosti  se  mají  starati,  aby  poddaní  byli  vychováváni 
věrnými  učiteli.  K  tomu  nemají  litovati  nákladu;  „ale  proti  této  po- 
vinnosti těchto  časův  mnohé  vrchnosti  místo  shromažďování  lidu  pod- 
daného v  chrámy  Boží  dávají  jim  příčinu  k  shromažďování  se  k  ožral- 
ství,  stavějíce  místo  chrámů  krčmy,  pivováry,  pálenice,  na  ty  ochotněji 
některé  sto  tolarů^  nežli  na  chrám  Boží  některý  groš  naloží.  Přijdeť, 
přijdeť  čas,  že,  poněvadž  nyní  cti  a  slávy  toho  nebeského  krále  ne- 
vzdělávají a  nefedrují,  k  nim  se  také  v  den  příští  svého  saudu  ne- 
přizná, ale  s  otcem  pejchy  a  s  původcem  lakomství  je  od  sebe  zavrže 
a  véčně  zatratí".  (2—3).  Následuje  text:  Johel  II  12 — 20  a  rozbor 
této  starozákonní  řeči,  pak  slova  sv.  Mat.  kap.  VI.:  „Když  se  pak 
postíte,  nebuďte  jako  pokrytci  smutní  ..."  atd.,  a  k  tomu  výklad 
takto  rozdělený:  („K  vyrozumění  této  řeči  předložíme  sobě  toto":) 
„Nejprve:  V  čem  pokrytci  svůj  půst  zakládají?  Druhé:  Proč  křesťané 
nemají  sobě  na  zemi  pokladu  shromažďovati  a  jakým  spůsobem  v  nebi 
mají  jej  skládati?"  Následují  výklady  „k  prvnímu"  a  „k  druhému",  na- 
učení, pak  vysvětlení  epištoly  sv.  Pavla  2.  Kor.  kap.  10.,  v.  1 — 8,  naučení. 

Slovacius  cituje  často  písmo  sv.  a  otce  církevní.  Citáty  latinské 
překládá.  Vkládá  též  často  verše  latinské,  které  volné  překládá, 
na  př. : 

„Casta  Deus  mens  est,  casta  vult  mentě  vocari 
Et  castas  pondus  jussit  labere  preces. 


roíná,  že  Rozacius  „vykládá  čteuáři  staročeský  vývoj  literatury  od  Adama  takořka. 
R.  ví,  proč  tak  daleko  do  minulosti  v  předmluvě  si  zašel.  Chce  dobrým  Čechům 
položiti  na  srdce,  že  v  tom  veliká  milost  boží,  jsou-li  knihy  dobré  přístupnější? 
hojnější  a  lacinější  nežli  za  dnů  starodávných  ..."  (str.  IX.) 


202 

To  jest:  Pán  Bůh  náš  jsa  nejčistší  v  své  bytnosti 
Čistau  myslí  chce  ode  všech  ctěn  býti: 
Neb  prosby  každého  čistého  srdce 
Oblibuje  sobě  ve  všem  uejvíce." 

(Řeči  postní  69).^') 

Připojuje  často  verše  pouze  české;  ve  verších  na  př.  vykládá, 
že  prý  se  říká  v  přísloví: 

„Kde  jest  málo  nebo  mnoho  (t.  ,rozumu  těla'), 

Tu  jest  mínění  ďáblovo: 

Která  jest  prostřední  cesta? 

Boží  jest  bezpečná  jistá."  (Postní  276). 

Slovacius  napomíná  k  častému  přijímání  svátosti  ol- 
tář ní,  zvláště  v  kázání  na  Zelený  čtvrtek.  Zastává  se  horlivě  při- 
jímání pod  obojí,  při  čemž  často  polemisuje;  to  činí  vždy  způ- 
sobem důstojným,  neurážlivým,  ale  rozhodným.  K  otázce  svátosti 
oltářní  připomíná:  „Pravautedy  a,  jakž  říkáme,  obecní,  královskau 
cestu  ukáži,  tak,  abyste  neblaudili  u  víře,  k  slovům  Krista  Pána, 
léčby  dobrovolně  někdo  sebe  svésti  bludařům  dopustil  a  v  cizím  smyslu 
rozumu  tělesného  zaslepen  byl."  (Postní  276).  Z  kázání  o  večeři 
Páně:  „A  že  ta  slova:  ,Jezte  a  píte'  nic  více  nejsau,  než  jakoby- 
chom  řekli:  ,věřte':  a  že  my  sprostně,  upřímně,  a  povinně  těmto 
slovům  věříme,  proto  nás  Carnivoras,  Sangvifusas,  totiž  žráčů  masa 
a  pijanův  krve  Krista  Pána  nazývají."  (II  1114).  „Item,  jestliže  ta  slova 
(t.  Kristova)  zle  jsau  mluvená,  nechť  je  z  biblí  vymaží  a  vyradirují! 
Pakli  dobře:  Proč  nás  nepravě  žráči  masa  a  krve  Kristovy  pijany 
nazývají?  Myt  se  k  tomu  neznáme,  abychom  hmotným  a  Kaparnaj- 
titským  způsobem  tělo  Krista  Pána  jedli,  a  pili:  ale  věříme  tém  slovům, 
že  posvátně,  duchovné,  i  podstatně,  věrau  i  ústy,  Módo 
Sacramentali,  Těla  a  Krve  Krista  Pána  užíváme..." 
(II  1115).  Z  modlitby  o  večeři  Páně:  „Slova  Tvá  (Kriste)  sau  věrná 
a  pravá,  a  zaslíbení  tvé  neměnitedlné,  i  věc  od  tebe  nařízená,  nepře- 
možená, tak  že,  byť  se  peklo  bauřilo  a  knížata  temnosti  proti  tomu 
se  i)ostavovali,  mám  pevnau  a  stálau  víru  a  naději  nepohnutedlnou, 
že  oni  zahanbení  budau,  a  ty  pravdomluvný  zůstaneš  ..."  (II  1119). 

Chválí  dokonalost  písma  sv.  a  připomíná,  že  mistrem  písem 
sv.  jest  sám  Duch  sv. ;  k  tomu  dokládá:  „Ta  Písma  sau  také  svící 
nohám  a  světlem  ztěžkám   našim:   jakéhož  vysvědčení  že  všickni  jiní 


*)  Doklady  jsou  z  „Vysvětlení  prostého  biblí",  iiii.  64  B  16. 


203 

spisové  od  kohokoli  pocházející  nemají.  Protož  za  všetečnau  nešle- 
chetnost uznávati  máme  učení,  kterýmž  se  Písma  svatá  praví  býti 
nedostatečné  k  rozeznání  rozepří  o  artikule  náboženství  křesťanského. 
Podobně  i  u  cení  Entuziastův  a  Štenkfeldiánův  budVoklaté, 
kteříž  Písma  svatá  praví  býti  literau  zabíjející."  (Řeči  ad  v.  I  47). 

Slovacius  podnikl  práci  velikou^  velmi  záslužnou. 
Výklady  jeho  nejsou  sice  populární,  ale  byly  zajisté  znamenitou 
pomůckou  kazatelům  jiným,  kteří  z  nich  jako  z  nevyčerpa- 
telné studnice  mohli  vážiti  veliké  množství  dobrých,  důkladných 
vysvětlení. 

Současníkem  Slovaciovým  byl  Jiří  JDihast  (Dicastus)  z  Miř- 
hova  (nar.  okolo  1560,  f  v  Žitavé  1630).  Byl  kněz  pod  obojí.  Jsa 
farářem  v  Týne,  zvolen  byl  r.  1619  za  administrátora  dolní  konsistoře 
protestantské.  Když  byl  13.  prosince  1621  vydán  patent  proti  praedikan- 
tům,  očekávalo  se,  že  se  Dikast  vzmuží  k  odporu ;  ale  ponížil  se  více 
než  ostatní:  hleděl  hyperloyalními  projevy  dřívější  svou  stranickost 
přivésti  v  zapomenutí ;  krále,  kterého  korunoval,  prohlásil  za  nepřítele 
vlasti,  přál  císaři  vítězství  a  opakoval  to  ve  svém  kázání.  Ale  nebylo 
mu  to  nic  plátno :  musil  přece  opustiti  vlast  a  odebrati  se  do  vyhnan- 
ství,  čímž  byl  učiněn  konec  konsistoři  evangelické.  (Winter,  Život 
cirk.  I  284,  341 — 342 ;  A.  Gindely,  Gesch.  der  Gegenreformation  in 
Bohmen,  Leipz.  1894,  104—105.) 

Vydal  dvě  postilly: 

I.  ^^Postylla,  nebo  házání  krátká  na  evangelia  svatá  .  .  .  k  utvr- 
zení víry  křesťanské  a  života  pobožného  prostějším  v  lidu  Božím 
nápomocná.  Vydaná  jazykem  českým  od  kněze  Jiříka  Dykasta 
Mířkovského,  faráře  při  kostele  S"  Štěpána  Velikého  v  Novém 
Městě  Pražském.  Léta  Páně  MDCXII."  [Mus.  35  C  4  (díl  1.),  35  C  5 
(díl  2.),  un.  54  F  46.J 

Díl  1. :  Na  počátku  jest  výčet  jmen  českých  pánův,  jimž 
kniha  tato  jest  věnována,  pak  jest  předmluva  (v  mus.  tisku  35  C 4 
jen  2  listy,  konec  schází,  v  univ.  schází  tit.  list  i  předmluva).  Díl  1. 
obsahuje  kázání  od  1.  neděle  adventní  do  úterka  svatodušního.  Jed- 
notlivá kázání  jsou  věnována  různým  osobám,  jimž  chtěl  se  Dikast 
zavděčiti.  Na  př.  1.  kázání  napsáno  jest  „ku  potěšení  urozenému 
panu  Jiljímu  Pergerovi  z  Castolovic,  měštěnínu  a  primasovi  Nového 
Města  Pražského",  2.  kázání  „ku  potěšení  panu  Jiříku  Švikovi  z  Lu- 
konos  etc.  a  každému  křesťanu  pobožnému",  atd.  Před  textem  bibli- 
ckým spisovatel  klade  úvod,  obsahující  povšechnou  úvahu  o  tom,  co 
jest  v  texte  obsaženo.  Leckdy  v  úvaze  té  dotýká  se  i  věcí  světských. 

Jubilejních  spisů  č.  XII.  j4 


204 

na  př.  na  str.  75  (I)  jako  úvod  ke  kázání  „na  neděli  mezi  slavností 
vánoční  a  novým  létem"  podává  tento  právnický  výklad :  „Pravda  při 
světském  právě  málo  váží,  jestli  se  průvody  nedovodí :  Nebo  byť 
i  původ  aneb  obviněný  pravdu  mluvil,  však  nemá-li  průvodu,  právo 
ho  neospravedlňuje.  Jsau  zajisté  dvě  strany  sobě  odporné:  Jedna  ža- 
luje, druhá  odpírá :  a  saudce  nejsa  povědomý  těch  věcí  do  srdce 
hleděti  nemůže,  jest  tedy  potřebí,  aby  žalobník  svědky  provodil  a  ob- 
viněný odvodil,  aby  pravda  se  ukázala  a  spravedlnost  od  práva  při- 
sauzena  byla:  A  tať  jest  opatrnost  tělesná,  v  obcování  vezdejšího  ži- 
vota potřebná,  zvláště  v  veliké  při."  (1  75).  Po  příslušném  texte 
evangelia  následuje  výklad.  Po  krátkém  úvodě  kazatel  podává  roz- 
dělení výkladu,  na  př.  praví  v  1.  kázání  (na  1.  neděli  adv.),  že 
bude  rozjímati  o  dvou  věcech:  „1.  Jaký  jest  král  Kristus  a  jaké 
království  jeho?"  „2.  Která  povinnost  lidu  poddaného  tomu  králi?" 
O  těch  dvou  věcech  pak  obšírně  vykládá.  Kazatel  vyjímá  tedy  vždy 
hlavní  myšlenky  (obyčejně  dvě)  z  textu,  a  tyto  tvoří  potom  osnovu 
výkladu.  Často  Dikast  podává  na  tutéž  neděli  dvojí  i  více 
kázání,  na  př.  na  Hod  Boží  Velikonoční  jest  dokonce  čtvero  kázání 
(I  319-349):  1.  s  výkladem  na  ev.  sv.  Jana  20.  k.,  2.  s  výkladem 
na  ev.  sv.  Marka  v  16.  k.,  3.  „Historia  o  Jozefovi,  kterýž  nesl  obraz 
Krista  Pána",  výklad  na  I.  knihu  Mojž.  kap.  41.,  4.  „Vysvětlení  hi- 
storie o  Samsonovi,  kterýž  byl  obraz  pravého  Samsona  Pána  J.  K." 
„Z  knihy  Judicum,  Saudců  kap.  14." 

Výklady  Dikastovy  jsou  vyplněny  zvláště  hojnými  příklady 
z  písma  8 v.  Též  z  historie  světské  kazatel  uvádí  rád  příklady ; 
na  př.  káže,  že  boháči  bývají  často  pyšní,  a  dodává:  „Augustus,  ten 
slávy,  triumfu  hleděl  a  toho  roku  chrám  Marsovi  dediciroval  s  veli- 
kými náklady  a  divadly  obyčejných  kratochvilných  her."  d  55).  Jiný 
příklad:  „Julianus  císař,  poběhlec  od  víry  křesťanské,  pohrůžku  učinil 
křesťanům  strašlivau,  že  jich,  navrátí-li  se  z  Perské  země,  živiti  ne- 
chce; na  cestě  s  hůry  povětří  střelaii  postřelen  scepeněl(!)"  (I  73). 
V  jiném  kázání  praví,  že  křesťané  věrní  se  modlívali  i  za  pohanské 
císaře,  ale  že  bludní  a  nevěrní  krále  „mordují":  „Tím  násilím  zamor- 
dován Hendrych  třetí  toho  jména  Franský  král.  Jtem  Vyllím,  kníže 
Auraniae.  To  násilí  chtělo  odjíti  hrdlo  Henry cha  čtvrtého  toho  jména, 
krále  Franského,  a  teď  nedávno  Jakuba,  krále  Englického,  chtělo 
zahladiti  ..."  (I  25).  O  noci  bartolomějské  v  Paříži :  „Když  léta 
Páně  1572  před  lety  čtyřidcíti  onen  veliký  pán.  Kašpar  Kolignius, 
Ammiral  Franský,  v  té  šlachtatě  (!)  zrádné  pařížské,  kdež  křesťanů  přes 
třidceti  tisíců  zmordováno  bylo,  zamordován  byl:  hlavu  jeho  do  Říma 


I 


205 

poslali,  ale  tělo  na  šibenici  pověsili.  Vydařil  se  u  prostřed  toho  hroz- 
ného protivenství  a  tyranství  krvavého  jeden,  kterýž  tělo  toho  pána  z  šibe- 
nice sňal  a  namístě  poctivém  pochoval."  (1311,  narážka  na  totéž  I  459.) 
—  Vkládá  často  různá  „podobenství",  t.  j.  přirovnání,  např. : 
„Jako  veliký  Alexander  jsa  tázán,  kterak  tak  brzo  v  krátkém  času 
téměř  všecken  svět  sobě  podmanil,  odpověděl :  ,neobmeškávaje  a  ne- 
odkládaje,  ale  rychlosti  užívaje^:  Ďábel  tak  ustavičnými  osidly  mnohé 
jímá."  (I  214).  „Preceptor  vyšetřuje  vtipu  a  prospěchu  svých  učedl- 
níkův, aby  všech  na  všecko  se  vyptával.  Tak  Bůh  s  námi  nakládá. 
Nezaufejme  tedy  sobě  jsauce  v  pokušení  ...  1"  (I  219 — 220).  Zajímavé 
jest,  že  kazatel  vkládá  do  své  postilly  i  zmínku  o  dvou  paměti- 
hodných událostech  současných,  které  se  přihodily  právě 
v  dobu,  kdy  psal  příslušná  kázání.  Na  konec  kázání  „na  neděli 
před  novým  létem"  (kázání  o  životě  a  smrti  svatého  Simeona)  zmiňuje 
se  o  smrti  císaře  Rudolfa  II.:  „Když  jsem  probu  tohoto  kázání 
četl,  oznámeno  mi,  že  Jeho  milost  Císařská  Rudolf  toho  jména  2. 
život  svůj  mezi  6.  a  7.  hodinau  na  půl  Orloji  v  Pánu  svatě  dokonal. 
Bože,  buď  nám  všechněm  milostiv  a  přidej  let  k  letům  krále  našeho 
a  nám  pokoj  dej,  Amen. 

Vicená  Jáni  Caesar  lugente  Rudolphus; 
occidit:  ó  vivat  rex  valeatque  pius. 

[M.  Geor:  Caro:  á  Carlsp:]."  (I  87). 

A  na  konec  kázání  na  Bílou  sobotu  jest  zmínka  o  smrti  M. 
Martina  Nauměřického  z  Nauméřic  a  o  škole  žatecké: 
„Když  jsem  toto  kázání  psal,  dáno  mi  jest  znáti,  že  v  noci  po  sedmé 
hodině  na  pátek  po  svatém  Valentinu,  17.  dne  měsíce  února  pobožné, 
tiše  a  svatě  život  svůj  v  Pánu  dokonal  urozený  a  vysoce  učený  Pan 
Mistr  Martin  Bachacius  Nauměřický  z  Nauméřic,  Akademie  Pražské 
Rector,  a  kolleje  krále  Vácslava,  jinak  císařské,  probošt,  někdy  prae- 
ceptor  můj  v  slavné  škole  města  Ziatče.  Ta  škola  po  akademii  Pražské 
může  slauti  matka  oddaných  ku  pobožnosti  a  liternímu  umění.  Nebo 
slavné  paměti  M.  Jakuba  Strabona  Klatovského,  když  z  Akademie 
Wittemberské  přišel,  krmila,  až  ho  i  za  správce  svého  při  Akademii 
Pražské  obdržela.  Potom  i  tohoto  mistra  Martina,  když  z  Wittem- 
berka  šlakem  poražený  přišel,  chovala,  až  ho  za  kustoše  dítek,  a  potom 
za  sukcentora  přijala,  i  také  za  druhého  svého  správce  při  též  Aka- 
demii Pražské  vyžádala.  Pán  Bůh  rač  tu  školu  i  obec,  kteréž  sem  já 
mnoho  dlužen,  do  skonání  světa  opatrovati  a  požehnati,  a  dobrodincům 
podlé  duše  i  těla  zde  časné  a  potom  věčně  odplatiti,  Amen. 

14* 


206 

TerqUIná  et  biná  FebrUI,  BaCChaCIUs  eXIt, 
HInc   pIUs,  eXCeLfá  Mentě,   fUb  aítra  feneX, 
Quae  docuit  vivens  alios;   jamq;  illa  corufcans 
Ante  Dei  vultus  inferiora  vidět. 

Geor:  Carolides  a  Carlspergá."  (I  316—317). 

Horlivě  zastává  se  Dikast  ve  své  postille  učení  evangeli- 
ckého. Není  křesťanem,  kdo  věří  touiu,  čemu  některá  strana 
náboženská  věří  a  co  věřiti  ustanovila,  ale  ten,  „kdož  věří,  co  psáno 
jest  v  knihách  Mojžíšových,  prorockých,  v  žalmích  a  v  knihách  evange- 
listův a  apoštolův  Páně".  (I  358).  Jen  Písmo  sv.  jest  nám  vy- 
dáno od  Pána  Boha,  a  proto  jen  to  náboženství  jest  pravé,  které  se 
zakládá  jen  na  Písmé  sv.,  a  tedy  „jiná  všecka  náboženství,  učení  pro- 
rockému a  apoštolskému  odporná,  jsau  básně  a  rauhání  proti  Pánu 
Bohu  ..."  (I  287).  Nyní  zvláště  se  rodí  mnoho  koukole,  více  než 
kdy  jindy,  neboť  „lidé  zpějí,  jsau  nepilní,  ješto  dávno  se  zvěstuje 
evangelium."  I  165).  Učení  křesťanské  jest  učení  lásky. 
Zle  tedy  činí  ti,  „kteříž  bojují  proti  odporníkům  v  učení  mečem : 
Není  cíl  bráně  ten,  nutiti  k  víře.  Nebo  víra  jest  dar  Boží.  Ephez.  2. 
Mat.  16.  Ale  mocí  moci  odpírati  sluší.  Neodpírám  tomu,  ale  toliko 
má  býti  ochrana  věrných  skrze  takové  války.  Abraham  může  Lota 
z  vězení  a  zajetí  vysvoboditi."  (I  164).  Na  církev  katolickou 
naráží  často,  na  př. :  „Tuť  jest  opravdová  církev,  kdež  netoliko 
vidíme  zázraky,  ale  také  slyšíme  potěšení  evangelická.  A  toť  jest 
proti  těm,  kteří  křičí:  ,Zázraci,  zázračily  ale  chudým  evangelium  ne- 
zvéstují."  (I  21).  Horlí  též  proti  No vokřtěncům,  kteří  bloudí, 
když  praví,  „že  nejblížeji  k  apoštolům  přistnupili,  když  nemajíce 
žádného  umění  moc  sobě  k  vykládání  Písem  svatých  osobují".  (1492). 
Jsa  knězem  pod  obojí,  Dikast  volá:  „Ach,  jaké  potěšení,  když 
krůpéjička  krve  Pána  Ježíše  občerstvuje  a  obživuje  srdce  naše!" 
(I.  272).  Zvláště  na  Zelený  čtvrtek  káže  o  večeři  Páně.  Na  artikul 
o  večeři  Páně  prý  „ďábel  veliký  autoky  činí,  a  nesčíslnými  la- 
birynty  jej  vyvrátiti  usiluje,  však  věrným  pravého  smyslu  jeho  vydříti 
nemůže.  Nebo  tu  večeři  svau  sám  Syn  Boží  svým  věrným  ku  posile 
víry,  lásky,  naděje,  svornosti  a  zachování  svatého  obe  vání  vydati 
ráčil."  (I.  278).  „Píte  z  toho  všichni!  Ten  rozkaz  je  proti  lidskému 
ustanovení,  kteréž  odjímá  kalich  věrnému  obecnému  lidu.  Kristus 
chce,  abychom  všickni  jedli  a  pili :  ale  lidské  ustíinovení  nechce, 
abychom  všickni  pili,  ale  sami  kněží.  Ta  nestydatost  poráží  se  tím 
rozkazem  Páně:  ,P)te  z  toho  všickni  !^  atd.  .  ."   Kdyby  bylo  po  názoru 


207 

protivníků  krve  Kristovy,  „neměl  by  žádný  z  lidu  obecního  ani 
chleba  Páně  požívati"  ,  .  .  atd.  (I  282). 

Zajímavé  jest,  že  u  Dikasta  neshledáváme  pověrečného  smýšlení 
o  konci  světa,  které  jsme  poznali  z  jiných  postili.  Znamení  na 
nebi  („zatmění  slunce,  měsíce,  komety,  a  zapálení  s  plápoláním 
nebes,  chasmata  a  j.")  mají  své  přirozené  příčiny;  bývala  a  dosud 
bývají.  (I  13).  Není  jisto,  kdy  bude  konec  světa.  „Ireneus  měl 
takové  domnění :  Jakož  v  6  dnech  Bůh  dokonal  všecka  díla 
stvoření  a  sedmého  dne  odpočinul :  tak  po  šesti  tisících  letech 
svět  že  skoná.  Jiní  měli  toto  domnění:  Jakož  od  počátku  světa  prošlo 
let  1656  do  potopy  světa,  tolik  že  projde  let  od  narození  Krista  Pána 
až  do  saudu.  Někteří  z  let  věku  Páně,  kterýchž  mezi  lidmi  zde  na 
zemi  bydlel  třidceti  tři,  domnění  brali,  že  třidceti  tři  jubileové  t.  léta 
milostivá  do  skončení  světa  přeběhnau;  to  by  též  učinilo  1656.  Jiní 
počítali,  jak  dlauho  politia,  obec  židovská  stála;  stála  pak  1582  léta, 
tak  dlauho  od  narození  Páně  svět  že  státi  bude.  Ale  Pán  Kristus  ta 
příliš  pečlivá,  nedím  všetečná  domnění  světle  zamítá,  když 
praví,  že  ani  Syn  Člověka  o  dni  a  o  hodině  toho  saudu  neví."  (I  14). 

2.  dil  Dihastovy  postilly  vyšel  též  r.  1612  a  jest  věnován  různým 
českým  pánům  („pánům  a  patronům  mým  laskavým").  V  obšírné 
předmluvě  dedikační  zmiňuje  se  Dikast  o  evangeliu  Krista 
Pána,  které  dosud  jest  mocnou  zbraní  „proti  odpůrcům,  kacířům 
a  falešníkům" ;  v  něm  jest  obsažena  vůle  Boží.  Aby  také  prostý  lid 
byl  veden  k  moudrosti  božské,  jsou  vybrány  řeči  některé  ze  čtyř 
evangelistů  pro  čtení  na  neděle  a  svátky,  které  jsou  summou 
učení  Pána  Krista.  „Až  do  času  Bědy  presbytera,  kterýž  za  císaře 
Justiniana  toho  jména  II.  živ  byl,  a  umřel  léta  Páně  726,  celá  pořád 
Písma  svatá  v  shromážděních  svatých  se  čítala  a  vykládala."  Kdo  to 
změnil,  není  prý  známo.  „Někteří  praví,  že  Isvaldus  Albinus  Flakkus, 
Engliš,  učedlník  anebo  posluchač  Bédy  a  Karla  velikého  preceptor, 
z  nového  Zákona  ty  řeči  svaté  k  nedělím  k  rozkazu  císaře,  aby  v  ne- 
děli byly  čteny  a  vykládány,  vybral.  Jiní  to  sčítají  na  Pavla  Warne- 
frida,  Lonkobarda,  historika  ..."  Ať  byla  příčina  té  věci  jakákoliv, 
jeví  se  v  tom  sice  císařova  horlivost  „na  oko  chvalitebná,  ale  škoda 
církvi  veliká.  Nebo  lid  prostý  se  domnívá,  že  žádných  více  evangelium 
není  než  ty  řeči,  které  se  čítají,  ješto  čtyři  evangelistově  dosti  veliké 
knihy  Evangelium,  S.  Matauš,  S.  Marek,  S.  Lukáš,  S.  Jan  sepsali . .  ." 
Příčiny  pak,  pro  které  Bůh  chtěl,  aby  jeho  nebeské  učení  bylo  čítáno 
a  rozšiřováno,  „sau  hlavní  čtyři,  jakž  je  v  jedné  své  pranostyce 
dobré  a  hodné  paměti   M.  Petr  Kodycyllus   z  Tulechova   etc.   (jehož 


208 

tělo  v  kostele  ^^  Št&pána  velikého  na  Menším  Městě  Pražském  .  .  . 
odpočívá),  pokládá."  Dikast  je  vypočítává  a  vybízí  k  rozjímání  o  slovu 
Božím.  „I  abych  jako  nehodný  služebník  a  kněz  Páně  k  utvrzení  víry 
křesťanské  a  života  pobožného  prostějším  v  lidu  Božím  nápomocen 
byl,  tuto  Postýlku  sem  jak  z  písem  svatých  tak  z  rozdílných  učitelů 
církve  svaté  sebral,  a  podlé  konfessí  svaté  pod  obojí  etc.  v  království  Če- 
ském přijaté  srovnal,  i  vůbec  na  svůj  náklad  vydal."  Vypravuje, 
s  jakou  prací  to  bylo  spojeno:  „Jedno  vyvoliti  materii  z  rozličných 
učitelů.  Druhé  psáti  a  zbírati.  Třetí  přepisovati.  Čtvrté  proby  opravo- 
vati. A  to  vše  plně  v  půl  létě  šlo  a  cíle  žádostivého  ....  dokročilo. 
Jiný  aby  se  o  též  z  své  práce,  a  ne  z  cizí  pokusil,  upřímně  žádám. 
Nic  to  neškodí,  že  jednostejná  slova,  kterých  sem  já  užil,  jednostejný 
výklad  míti  budau.  Pán  Bůh  rač  dáti,  abychom  o  božských  věcech 
v  církvi  jednostejně  všickni  bez  rozdílu  mluvili  a  jako  apoštolé  lovíce, 
zahrnutými  lybami  obě  dvě  lodičky  naplnili  (Luk.  b)\  Spisovatel 
pak  připisuje  knihu  svou  šlechticům  pod  obojí,  které  na  po- 
čátku vyjmenoval,  od  jejichž  rodičů  již  „byl  fedrován",  když  byl 
„v  škole  Žatecké  pod  kázní  dobré  paměti  vzáctných  Mistrů  P.  Pavla 
Filopatra  Mělnického,  P.  Jiřího  Ostracia,  P.  Jakuba  Stráby,  P.  Jiříka 
Sušila,  P.  Vácslava  Posthumia,  a  tak  potom  i  v  službě  kněžství  S° 
od  léta  1578."  Přeje  si,  aby  každý  čtenář  měl  z  jeho  postilly  užitek. 
Dat.  13.  června  ve  středu  po  slavnosti  seslání  Ducha  sv.,  „kteréhož 
dne  Matthyáš  II.,  král  Uherský  a  Český,  v  Frankfurtě  při  Mejnu  na 
království  Římské  ode  všech  kuríirštův  jednomyslně  jest  volen  etc, 
kterémuž  Pán  Bůh,  jenž  dává  království  a  císařství  i  slávu  sám,  rač 
zdraví,  štěstí,  sílu  dáti,  a  let  k  letům  Jeho  milosti  přidati  Amen. 
Léta  Páně  1612.  Nehodný  služebník  v  Kristu  Ježíši  kněz  Jiřík  Dy- 
kastus  Mirko vský  etc." 

Po  předmluvě  následují  dvě  básně  latinské  (dist.),  ua 
krále  Matiáše  a  na  kázáni  Dikastova,  pak  „Omluva  autora  ku 
pobožnému  čtenáři."  Mezi  jiným  připomíná  Dikast  v  „Omluvě", 
že  mu  byly  dvě  věci  vytýkány :  1.  že  dal  každému  kázání  „titul:  ku 
potěšení",  neboť  prý  nejsou  evangelia  jen  ku  potěšení,  ale  také 
„k  naučení,  k  správě,  k  radě,  k  napomenutí^  ku  potrestání,  k  napra- 
veni;" k  tomu  odpovídá  spisovatel,  že  ví,  že  k  tomu  ke  všemu  při- 
spívá písmo  sv.,  ale  že,  hledí-li  se  k  cíli  nejposlednějšímu,  dodává 
člověku  naděje  k  životu  věčnému,  tudíž  jest  mu  „ku  potěšení* ;  vždyť 
samo  slovo  „evangelium"  znamená  dobré  a  veselé,  čili  potěšitelné 
poselství;  na  konec  praví:  „Summau  žádného  učení,  žádného  nábo- 
ženství, žádného  kázání  a  napomenutí  nechtěl  bych  slyšeti,  z  kteréhož 


209 

bych  potěšení  neměl  očekávati."  2.  Druhá  věc,  která  mu  byla  vy- 
týkána, jest,  že  každé  kázání  osobě  nebo  osobám  některým 
jest  připsáno,  tak  že  se  zdá,  jakoby  se  spisovatel  ucházel  o  jejich 
přízeň,  čímž  prý  „se  tu  více  pronáší  peněz  lakomost  nežli  slávy  Boží 
žádost."  Proti  tomuto  ,útoku^  má  prý  spisovatel  dobré  svědomí  (?)  Dobro- 
činnost jeho  jest  prý  známa,  tím  prý  se  může  pochlubiti(!)  Kázání  svá 
připsal  „poctivým  lidem"  proto,  1.  že  ^nebylo  možné  ani  slušné", 
aby  „přes  tři  sta  z  své  ruky  na  tu  postyllu  naložil."  Ostatně  „který 
jen  člověk  z  své  práce  užitku  nežádá?"  Dobrodinci,  jimž  kázání 
připsal,  podporovali  prý  jej  dobrovolně.  2.  Učinil  tak  proto,  aby 
mnozí  poznali,  že  se  může  se  svou  nepatrnou  prací  odvážiti  před- 
stoupiti před  takové  množství  slavných,  vzácných,  poctivých  a  po- 
božných lidí.  3.  Učinil  tak  proto,  „aby  i  dobré  jejich  jméno  skrze 
takovau  knihu  k  budaucím  potomkům  zachováno  bylo."  Svědomí 
spisovatelovo  jest  tedy  prý  čisté  jako  slunce. 

Jednotlivá  kázání  2.  dílu  počínají  se  dnem  sv.  Trojice 
a  končí  se  „sedmmecítmou"  nedělí  po  sv.  Trojici.  (II  1 — 359).  Při- 
pojeno jest  kázání  o  životu  věčném  a  latinská  báseň  od  Jana  Cho- 
rinna  (^Sl.  Nauč.  III.  1110),  věnovaná  Dikastovi  (Georgio  Dicasto  S.  D.), 
v  níž  čteme:  „Artes  discere  hos  juvenes  vidit  Zatecensis  Apollo." 
Podle  toho  byl  Dikast  v  mládí  na  školách  žateckých.  (Viz  str.  205.) 
[Čas.  Čes.  Mus.  1888,  str.  472.  (A.  Podlaha)]. 

Parafrasí  na  žalm  LI.  končí  se  2.  díl  postilly. 

Výňatky  z  té  postilly  Dikastovy  s  názvem  „Jiskřičky  du- 
chovní'^ vydal  Sixt  Palma  Močidlanský  (nar.  1569,  knihtiskař  a  spi- 
sovatel, skládal  písně  a  spisy  náboženské),  v  Praze,  1612.  (Jir. 
II,  75). 

Jungmann  se  domnívá  (Hist.  lit.  216),  že  2.  vydání  Dikastovy 
postilly  vyšlo  r.  1614;  ale  není  to  táž  postilla,  nýbrž  jiná,  druhá 
postilla  Dikastova: 

II.  Postylla  kaModenní  pobomá,  „k  modlení  ustavičnému,  rannímu 
i  večernímu:  na  všech  sedm  dní  přes  celý  tejden  nápomocná  .  .  .  . 
Vytištěná  v  Staré  Praze,  u  Matěje  Pardubského  1614."  (Un.  54  G  78). 

Věnována  jest  šlechtičnám  Anně  Dvorecké  z  Olbramovic, 
Voršile  Benigně  z  Michale vic,  Polyxeně  Černínové  z  Chudenic 
a  Alžbětě  Bukovanské  z  Bukovan.  V  předmluvě  obsažen  jest  ob- 
šírný výklad  na  slova  sv.  Pavla  1.  Kor.  1.,  citovaná  na  listě  titulním. 
Spisovatel  velebí  v  ní  svornost.  Největší  povinností  vrchností  svět- 
ských i  duchovních  jest,  zachovati  mezi  lidem  svornost  a  lásku.  Jedno- 
myslnosti jest  zvláště  třeba  u  víře.     „K  kteréžto  jednomyslnosti  víry 


210 

a  chval  Božích  abych  nápomocen  byl,  opět  jsem  přepsal,  sebral  a  vy- 
dal tuto  knížku  .  .  .  Toho  jen  hledám,  abych,  pokudž  na  mne  jest, 
nejprostnějším,  kterých  v  své  osadě  nejvíce  mám,  poslaužiti  mohl . . ." 
Jmenovaným  šlechtičuám  spisovatel  „oferuje  a  připisuje"  svou  po- 
stillu,  neboť  ví,  že  jsou  „horlivé  milovnice  a  následovnice  .  .  .  víry 
Pána  Ježíše  .  .  .  .%  a  prosí  o  jejich  přízeň.  Dat.  na  den  sv.  Anny 
1.  P.  1613. 

Postilla  tato  jest  podobna  postille  bratia  Matouše  Konečného, 
o  níž  se  později  zmíníme  („Kazatel  domovní").  Na  každý  den  v  týdnu 
položena  jest  pobožnost  lanní  a  večerní.  Na  počátku  postilly  jest 
„zpráva",  jakýsi  návod,  jak  pobožný  čtenář  této  postilly  užívati  má. 
„Zi)ráva''  ta  zní:  „Vždyckny  nejprve  při  každém  ranním  modlení  ná- 
leží zpívati  jednu  celau  píseň  nábožnau  a  raodlitebnau,  buďto  ranní, 
anebo  kteraukoli  jinau  k  tomu  příhodnau,  o  čemž  se  ten  tejden  slovo 
Boží  káže.  A  potom  přečísti  buď  jednu  kapitolu  pořád  z  Biblí  Svaté, 
buď  jeden  Svatý  Žalm,  buďto  řeč  Svatau,  kterážby  ke  dni  tomu  obrána 
byla.  A  potom  teprvá  napomenutí  toto  čísti :  A  po  přečtení  kleknauti, 
a  Pánu  Bohu  se  modliti:  po  modlení  pak  zpívati  písničku  aneb 
veršíček  některý  modlitební.  Při  večerním  modlení  také  nejprve  zpívati^ 
buď  večerní  některau  písničku,  buď  jiné  k  modlení  příhodné,  tři  nebo 
čtyry  veršíčky:  a  potom  přečísti  napomenutí:  a  po  napomenutí  mod- 
liti se  Pánu  Bohu:  a  vstana  od  modlení  opět  zpívati  z  některý  Písně 
Veršíček."  (I— II). 

Na  př. :  „Neděle  svaté  ráno.  Prvé  nežliby  Člověk  šel  ku  po- 
slauchání  kázání  z  Božího  Slova,  píseň  modlitební."  Následuje 
píseň:  „Připravmež  se  věrní  k  modlení,  k  samému  Bohu  v  nebe 
mějme  své  zření  .  .  .  ."  atd.  (str.  II — III).  Na  str.  IIL:  „Slyšme  řeč 
svatau  z  knihy  první  Mojžíšovy  z  kap.  1.  (text  písma  str.  III — VII). 
Na  str.  VII- XV  „napomenutí"  věřících  ku  svěcení  neděle,  zvláště, 
jak  se  má  neděle  světiti;  k  tomu  připojena  jest  modlitba  na 
str. XV— XIX  a  píseň  na  str.  XIX  („O  Jezu  Kriste  |  Synu  z  Panny 
čisté  I  vzhlédniž  na  nás  |  svau  svatau  milostí  |  zahřívejž  nás  |  af  by 
tvé  svató  jméno  |  v  nás  i  v  církvi  tvé  vždy  bylo  |  chváleno  i  vele- 
beno I  ....  "  atd.). 

A  tak  pobožnost  ranní  na  každý  den  jest  rozdělena,  po- 
dobně pobožnost  večerní,  s  tím  toliko  rozdílem,  že  není  tu  textu 
z  písma  sv.,  který  uveden  jest  již  při  pobožnosti  ranní. 

Celá  postillka,  jež  jest  vlastně  jen  knihou  písní  amodliteb, 
určenou    pro  pobožnost  domácí,    obsahuje  205  stran.    Vlastní 


211 

postilla  končí  se  již  na  str.  189.  Na  str.  190—205  jsou  modlitby 
v  čas  moru  a  války.  Jiné  vydání  jest  z  r.  1632,  ve  12*^,  un.  54  F  1119.  ^■'•) 
K  nejplodnějším  náboženským  spisovatelům  na  počátku  17.  stol. 
náležel  kněz  pod  obojí,  kazatel  kutnohorský,  později  farář  u  sv.  Jiljí 
v  Praze,  Havel  Žalansktj  (f  1621).  Dačický  o  ném  dokládá,  že 
byl  „dobrý,  pobožný  člověk,  ctného  chování  a  kazatel  slova  Božího 
vejborný."  (Dač.  I  293.)  Psal  traktáty  a  knížky  obsahu  nábožensko- 
vzdělavatelného,  které  byly  často  vydány.  Viz  Sborník  hist.,  roč.  VI 
1886,  článek  od  Dra  Jana  V.  Nováka,  v  němž  spisovatel  pojednává 
o  historických  kázáních  kněze  Havla  Žalanského  (str.  46  a  si.). 
Napsal  prý  také  postillu,  která  se  však  do  našich  časů  snad  n  e  d  o- 
chovala;  propadla  kletbě  Koniášově.  ^'^)  Možná  však,  že  tak  zván 
byl  některý  náboženský  traktát  Žalanského. 

Oblíbeným  kazatelem  evangelickým  na  počátku  17.  stol.  byl  též 
Blažej  Borovský  ^  Borovíia.  Postilla,  kterou  vydal  v  Hradci 
Králové  r.  1617,  má  tento  titul: 

„Hypomnema  epistolarum,  quae  diebus  dominicis  ab  ad- 
ventu usque  ad  festům  Sacrosanctae  Trinitatis  in  Ecclesia  Catholica 
Christiana  explicari  solent.  Pars  prima.  To  jest:  Vejklad  řečí 
epištolních  nedělních^  kteréž  se  od  Adventu  až  do  památky  S. 
Trojice  v  Církvi...  čtau:  Podlé  Písma  S^  a  učitelův  církevních, 
dló  Confessí  české,  jinak  Augšpurské,  sepsaný  a  vydaný. 
Díl  první.  Prácí  a  nákladem  kn.  Blažeje  Borovského  z  Bo- 
rovna,  správce  církevního  v  Holohlavech."  (Mus.  35  D  1 ;  Jir.  I, 
90-91.) 

Předmluva  (1.)  jest  věnována  „p.  Adamovi  Ertmanoviap.  Vilí- 
movi, pánům  bratřím  Trčkům  z  Lippy  etc,"  (dat.  13.  května  1617), 
a  jedná  nejprve  o  užitku  čítání  slova  božího.  Spisovatel  uvádí 
důvody,  ale  praví,  že  těmi  důvody  „nevede  se  k  tomu  cíli  a  konci, 
kdoby  uměl  čísti,  aby  na  slavnosti  vej roční,  ve  dny  nedělní,  sváteční 
a  kající,  v  domu  svém  zůstávaje,  četl  z  ňáký  Postylly  (třebas  i  někdy 
proti  víře  spletený),  shromážděním  i  kázáním  církevním  pohrdal 
a  společnosti  svatých  obcováním  se  vzdaloval."  Vykládá  pak  účel 
spisování  a  vydávání  náboženských  výkladů  v.  Mezi  jiným 
praví,  že  chce  touto  prací  ukázati,  jaké  učení  a  jaké  kněží  má  p.  Jan 
Rudolf  Trčka  „na  svých  gruntech  a  panstvích,"    „aby  mnohým  nepo- 


*^)  Jnngmann  tohoto  vydání  nezná,  ale  jmenuje  vydání  z  r.  1708,  v  12*^, 
a  zvláštní  vydání  .,písniček  ranních",  r    1708.  v  16°.  (Jg.  300). 

^'^)  Zmínku  o  ní  viz  v  postille  Koniášově  „Zlaté  neomylné  římsko-katolické 
pravdy  dennice"  vyd.  v  Praze  1728,  na  str.  313. 


212 

vědomým  správy  a  dobrého  řádu  i  děkanství  všeho  kněžstva  ústa  za- 
cpána byla,  kteříž  naše  kněžstvo  pořádné,  starožitné,  evan- 
gelitskó,  i  řády  církevní  divně  valchují  a  cepují,  protože  se  s  nimi 
některými  v  jejich  křtaltích  Sakramentářských  a  Novo- 
křténských   srovnati   nechceme  a  nemůžeme,   pro  svědomí    dobré." 

Následuje  pak  druhá  předmluva  k  čtenáři.  Spisovatel  vy- 
pravuje, jaké  měl  obtíže  s  vydáním  své  knihy,  že  bylo  k  tomu  třeba 
nákladu  300  míšeňských  kop,  naříká  na  nevděčnost  mocných  tohoto 
světa,  kteří,  když  se  jim  nějaká  kniha  užitečná  věnuje,  neváží  si  toho, 
neodmění  spisovatele,  a  někteří  ani  nepoděkují.  Vypisuje  potíže,  jaké 
měl  se  svou  postillou,  kterou  musil  znovu  sepsati,  poněvadž  první 
exemplář  na  čisto  opsaný  se  mu  ztratil.  Mluví  též  o  potřebě  vydávání 
postili. 

Po  latinských  básních  následuje  „Catalogus  autorům, 
qui  in  hoc  libro  citantur."  Mezi  nimi  jsou  též  spisovatelé 
postili:  Aegidius  HunniuS;  Joh.  Hoffmeister,  M.  Philadelphus,  Tom. 
Bavorovský,  pak  též  M.  J.  Hus,  M.  Luter;  připomíná  též  Kosmografii 
českou. 

Díl  1,  obsahuje  kázání  od  1.  neděle  adventní  až  k  seslání  Ducha 
sv.  (215  str.).     „V  Králové  Hradci  nad  Labem   a  Orlicí"  (vyobrazení 
Českého  lva.)    „Vytištěn  jest  tento  vejklad  řečí  epištolních  nedělních 
v  Impressí  Martina  Kleinwechtera  Pilnikovského,   Léta  1617." 

Díl  2.  obsahuje  předmluvu  a  Kázání  od  sv.  Trojice  do  adventu. 
(199  str.) 

Předmluva  je  věnována  dvěma  dcerám  p.  Rudolfa  Trčky;  spi- 
sovatel rozjímá  v  ní  o  čistotě  srdce  a  o  odplatě  té  čistoty,  a  vykládá, 
jak  k  tomu  přispívá  čítání,  poslouchání  a  rozjímání  písma  sv., 
sv.  modlitby,  písničky  chval  božích,  atd.  Ku  konci  2.  dílu  postilly 
(na  str.  200.)  jest  vyobrazení  znaku  B.  Borovského  z  Borovna  s  tě- 
mito verši: 

„Ač  lidé  neupřímní  i  závistiví 
Božího  štěstí  i  žehnání  mně  nepřejí, 
Já  však  s  prosta  na  ně  nic  nedbám, 
Když  Boha  při  mně  za  ochránce  mám." 

Způsob  výkladů  v.  Nejprve  jest  jakýsi  úvod  (exordium),  pak 
text  epištolní,  pak  výklad  hlavní  myšlenky  v  epištole  obsažené  („summa 
svaté  epištoly"),  potom  rozjímání  a  výklad,  konečné  naučení. 
Na  př.  kázání  na  3.  neděli  adventní  (I  15—19): 
1.  V  úvodu  připomíná  kazatel  slova  sv.  Mat.  kap.  7.  v.  1.:  „Ne- 


213 

suďte  a  nebudete  souzeni  1"  Těmi  slovy  Bůh  nezapovídá  soudů  náležitých, 
ale  zapovídá  soudy  všetečné,  jako  pomlouvání,  na  cti  utrhání  a  j.  To  jest 
spisovateli  přechodem  k  čtení  epištoly  sv.  Pavla  1.  Cor.  4.  v.  1.,  v  níž  se 
sv.  Pavel  dotýká  soudů  všetečných.  2.  Text  epištoly.  3.  „Summa 
sv.  epištoly":  „Správcové  věrní  a  upřímní  k  čemu  sau  povolaní, 
tomu  také  zadosti  mají  činiti.  Podlé  čehož  jediné  věci  se  učiti  bu- 
deme: Jaké  mají  míti  vlastnosti  věrní  poslové  Kristovi,  ješto  po  nich 
snadně  mohau  poznáni  býti."  To  jest  „summa"  epištoly,  o  tom  kazatel 
4.  rozjímá  a  vykládá,  (Mnoho  citátů  z  písma  sv.,  ale  také  ze 
sv.  Augustina  a  z  Luthera.)  5.  Epilogus  concionis  obsahuje  na- 
učení  křesťanům:  „Nejmilejší  1  Kázáno  jest  vám,  jaké  mají  míti  vlast- 
nosti věrní  poslové  Kristovi.  Při  kterýchkoliv  takové  vlastnosti  ^^) 
jsau,  ty  přijímejte  za  posly  Kristovy  a  ne  za  pány,  o  nich  víceji, 
nežli  náleží,  nesmejšlejte  1  Také  jich  netupte,  uehanějte,  Slovo  Boží 
od  nich  upřímě  a  věrně  přijímejte,  svátostí  od  Krista  Pána  nařízených 
vážně  a  v  té  sprostnosti,  jakž  nařízené  sau,  požívejte,  a  tudy  víru 
svau  stvrzujte,  a  pobožným  obcováním  věřící  se  prokazujte:  A  tak 
dojdeme  zde  milosti,  hříchům  odpuštění,  a  po  vyjití  vezdejším  v  nebi 
věčné  radosti.  Amen."  (I  19). 

V  postille  Borovského  jsou  mnohé  narážky  na  Novokřtěnce 
Na  př. :  „Machomtt  svůj  Alkoran,  nad  nějž  nic  bláznivějšího  a  bez- 
božnějšího vymyšleno  býti  nemůže,  připisoval  Gabrielovi  Archange- 
lovi . . .  Podobné  bláznovství  jest  Novokřtěncův,  kteří  všecko  při- 
pisují jakejmsi  jim  všech  věcí  zjevování  od  Boha."  (I  82). 

Borovský  hájí  horlivě  přij  ímá  ní  z  kalicha.  Na  zelený  čtvrtek 
káže  o  večeři  Páně,  „o  kšaftu  Pána  našeho  Ježíše  Krista."  Nazývá 
svatokrádeží,  že  „kalich  Pána  našeho  Ježíše  Krista  proti  kšaftu  jeho 
patrnému  lidu   obecnému  odjat  byl"   na  sněmích   církevních.  (I  138). 

Proti  postillám  století  16.,  zvláště  proti  znamenité  postille  Bavorov- 
ského,  shledáváme  v  probraných  právě  postillách  století  17.  již  po- 
čátky porušení  českého  jazyka,  které  se  jeví  tvary  a  výrazy 
leckdy  vulgárními. 

Jazyk  méně  porušený  shledáváme  v  této  době  ovšem 
v  postillách  českých  bratří^  z vláště  v  postillách  Petrozelinově 
a  Konečného,  na  něž  blahodárně  působil  vliv  čistoty  jazykové 
z  bible  a  postilly  Kralické. 


^^)  Vlastností  ty  vyložil  kazatel  v  kázání,  v  němž  křesťany  napomíná,    aby 
se  vydávali  za  služebníky,  nikoliv  za  pány,  a  aby  všetečného  soudu  lidského  nedbali. 


214 

Jakub  Petrozelin  čili  Petrozelina  (Petroselinus^;  nar. 
v  Kunštáté  1571,  byl  prvotně  lutheranem,  později  pak  přestoupil 
k  Jednotě.  Zemřel  jako  exulant  ve  Vratislavi  r.  1633  Vydal  ká- 
zání s  názvem: 

„Postylla  neb  kázaní  summovní  a  krátké  na  epi- 
štoly ke  dnům  Páně  nedělním,  přes  celý  rok  přiložené,  .... 
sepsaná  a  vydaná  od  kněze  Jakuba  Petrozelina  Kunstátského,  slova 
Božího  a  svátostí  Kristových  služebníka  v  městě  Třebíči  v  marg- 
krabství  Moravském."  (Ve  4^  mus.  35  C  \2,  un.  54  F  29  ;  Jir.  II, 
107,  Jg.  216.)  Na  druhé  straně  titulního  listu  jest  vyobrazení  dvou 
erbů  (insignia  Smili  Ossovsky  de  Daiibravica  etc,  Dn.  Catharinae 
Ossovianae  de  Waldsstein  etc.)  s  latinskou    básní  Kami)anovou. 

Pakjest  předmluva,  věnovaná  „vysoce  urozené  paní  paní  Kate- 
řině Ossovské  rozené  z  V^aldštejna  .  .  .  ",  v  níž  spisovatel  mluví  o  písmu 
sv.  a  o  potřebě  výkladů  písma  sv.,  zvláště  textů  často  čítaných. 
Vydává  prý  své  výklady  epištolní  nedělní  z  těchto  důvodův :  1.  aby 
tím  přispěl  k  stavbě  chrámu  božího,  t.  j.  církve  sv.,  2.  proto,  „že 
v  jazyku  českém  žádných  téměř  se  nenachází  výkladův  na  ty  epištoly 
nedělní  (?),  a  jsau-li  jací,  zřídka  a  těžce  se  dostávají,  mnozí  také 
opravdové  po  nich  tauží" ;  3.  protože  byl  za  to  žádán.  Dále  praví 
spisovatel,  že  si  za  patrona  k  své  práci  zvolil  p.  Sniila  Osovského 
z  Doubravice;  když  však  dal  postillu  do  tisku,  zemřel  p.  Osovský, 
a  proto  připisuje  své  dílo  jeho  manželce  s  prosbou  o  přízeň. 

V  předmluvě  k  čtenáři  vykládá  způsob,  jakým  si  v  po- 
stille  vede,  o  čemž  se  ještě  zmíníme. 

Po  latinských  básních  sepsaných  od  různých  básníků  na 
jméno  Petrozelinovo  a  na  jeho  dílo,  následují  výklady.  Spisovatel 
vede  si  v  nich  tímto  způsobem: 

Na  p ř.  v  kázání  na  1 .  neděli  a d  v.  podává  nejprve  k r a- 
tičký  smysl,  obsah  příslušné  epištoly:  „O  povinnosti  mě- 
šťanův království  Kristova,  kterak  skrze  vedení  pobožného  života  ná- 
ležitě mají  se  připravovati  k  příští  toho  Pána  a  krále  svého  Krista." 
Po  texte  epištoly  sv.  Pavla  k  Řím.  13.  od  v.  11.  až  do  konce  ná- 
sleduje výklad,  jenž  po  krátkém  úvodě  rozdělen  jest  na  dvě  části-, 
v  první  jest  obsaženo  „napomenutí  k  })obožnosti",  v  druhé 
jsou  „příčiny  k  ní  p  o  n  a  u  k  a  j  í  c  í. "  Kázání  končí  se 
pak  slovy,  jimiž  věřící  napomíná:  „Tak  napomínáme  se,  abychom  i  my 
příčinami  těmi  probuzovali  se  k  následování  pobožnosti:  tak  abychom 
Kristu,    králi  našemu,    se   zde   líbili,    zde,    v  království   jeho   milosti 


215 

plném,  zůstávali,  po  zdejších  pak  službách,    zde  v  času  milosti  kona- 
ných, k  němu  do  slávy  věčné  dostati  se  mohli.  Amen."  (8). 

Petrozelina  vykládá  způsobem  svědomitým,  přes- 
ným, jazykem  dosti  správným  a  čistým.  Ale  výklady  jeho 
čtenáře  nerozhřejí,  jsou  celkem  suché  a  jednotvárné.  Nejsou 
také  původní,  což  spisovatel  sám  v  předmluvě  věnované  šlechtičně 
Osovské  doznává,  mluvě  o  své  práci  sebrané  a  sepsané  „podle  vý- 
kladů neb  spisů  lidí  evangelitskau  pi'avdau  osvícených;  (nic  zajisté 
tu  se  nepraví,  jakož  i  praviti  a  psáti  nemůže,  cožby  prv  od  jiných 
praveno  a  psáno  nebylo.)"  Výklady  jeho  jsou  krátké,  jednoduché, 
neodchylujíce  se  od  obsahu  (duchovního  smyslu) 
epištol.  Spisovatel  sám  to  praví  v  předmluvě  k  čtenáři  těmito 
slovy :  „  .  .  •  .  poněvadž  vedle  svědectví  Irenaea  (Iren.  lib.  4.  cap. 
63.)  podlé  Písma  výklad  jest  nejlepší  a  nejjistší,  a  jakž  vysoce 
učený  muž  Ludovicus  Lavalerus  v  své  předmluvě  na  proroka  Eze- 
chiele dí:  , Krátkost  a  sprostnost  věrného  učitele  ctnosti  sau,^  protož 
užil  sem  kiátkosti  a  sprostnosti,  jak  v  methodu  tak  i  v  slovích,  ne- 
chtěje daleko  od  textu  odstupovati,  nýbrž,  co  nejvíc  sem  mohl,  slovy 
Ducha  svatého  snažil  sem  se  mluviti:  proto  že  když  se  svatých  věcí 
dotýče,  svatými  řečmi  vypovídány  býti  mají,  a  kázání  krátké  .... 
dlauho  se  pomní  a  užitek  působí.  Dlauhé  pak,  v  němž  více  slov  než 
věcí,  nepříjemné,  tesklivé,  nepamětlivé,  a  s  větrem  pomíjející  bývá, 
i  nechtivost  k  budaucímu  slyšení  spůsobuje.  A  ačkoliv  krátce  sem 
psal,  však  vždy  svědectví  svatých  písem  klásti  sem  nepominul,  ne 
zauplna  ovšem,  než  toliko  navržením,  v  které  kapitole  a  verši  má  se 
to,  cožby  k  vysvětlení  toho,  což  se  píše,  slaužilo,  hledati."  Tím  spisovatel 
označuje  způsob  svých  výkladů,  které  mají  ráz  většinou  jen 
nábožensko-poučo vací  bez  valného  přimíšení  polemik 
nebo  narážek  na  dobu  současnou.  Stručnost  jejich  s  pou- 
hými odkazy  k  písmu  sv.  jest  sice  chvalitebná,  ale  přece  tím  sloh 
pozbývá  živosti,  čtenář  jest  brzy  unaven.  Lépe  by  bylo  již,  kdyby 
jednotlivá  místa  z  písma  sv.  byla  citována;  pouhé  odkazování 
k  příslušným  místům  písma  sv.  působilo  čtenáři  ztrátu  času 
úmorným  vyhledáváním.  Nevyvrací  toho  nikterak  ani  tato  omluva 
spisovatelova:  „Což  jsem  učinil  ne  pro  samau  skrovnost  té  práce, 
jako  víc  proto,  abych  zauplna  položením  písem  čtenářův  práce  mé 
této  neodvedl  od  čítání  svatých  Písem,  nýbrž  abych  jim  příčinu  dal 
k  častému  do  nich  nahlídání  a  písem  poznaných  hledání,  veden  jsa 
k  tomu  saudem  muže  osvíceného,  a  svaté  paměti  hodného  D.  Martina 
Luthera  .  .  .  ." 


216 

Kázání  v  postille  Petrozelinově  (510  stran)  jdou  pořádkem  roku 
církevního  od  1.  ne  déle  adventní  do  25.  neděle  po  sv.  Tro- 
jici. Na  konci  čteme:  „Vytištěná  v  slavném  Starém  Městě  Praž- 
ském u  Matěje  Pardubského.  Léta  Páně  Tisícího  Šestistého  Třináctého." 

Podáme  stručný  nástin  názorů  Petrozelinových,  jak  se  jeví 
v  jeho  postille: 

Přemáhání  světa  jest  hlavní  zásadou  pravých  křesťanii. 
„Máme  živi  býti  tak,  abychom  přemáhali  svět."  (185).  Po  všechen 
čas  života  svého  „buďme  prosti  od  hříchů,  příkladem  lidí  na  těle 
mrtvých!"  V  tom  jest  pravá  pobožnost,  pravé  pokání,  nikoli  v  tom, 
„což  se  od  některých  ukládá:  do  času  zdržeti  se  od  jídla,  pití,  dva- 
krát zříkat  Ave  Maria  neb  Pater  noster.  To  jest  jen  hráti  si  s  Bohem !" 
(324).  Mezi  křesťany  má  býti  pravá  křesťanská  láska  Věřící 
mají  si  vzájemně  pomáhati  „raddau,  napomínáním,  půjčováním  a  v  ne- 
dostatcích zakládáním.  Netoliko  zajisté  ne  křesťanská,  ale  horší  než 
pohanská  jsau  slova  mnohých  světských  lidí,  říkajících: 

Učiním  vše  pro  bližního  krom  toho  trého: 
Neslíbím,  nepůjčím,  nedám  mu  nic   svého! 

Takoví  jen  z  Boha  a  bližních  posmíšky  mají,  a  toť  nic  neprospívá."  (74). 
Petrozelina  napomíná  k  dobrotivosti  (311)  a k  svornosti,  zvláště 
vnáboženství,  neboť  nesvornost  jest  příčinou  sektnáboženských. 
(308).  Z  těchto  horlí  nejvíce  proti  Novokřtěncům,  kteří  odpírají 
křtu  dítkám  tvrdíce,  že  není  příkladu  (t.  v  písmě  sv.),  aby  křtěny 
byly  (95),  kteří  na  základě  slov:  ^Litera  zabíjí,  ale  duch  oživuje'  jsou 
„potupníci  umění  svobodných",  „plačtiví  bratří,  ješto  za  neužitečné 
umění  saudí  a  říkají,  že  to  jen  má  kázáno  býti,  což  by  Duch  vnukl: 
pročež  učené  od  povinností  církevních  odlučují"  (388),  kteří  též  „skrze 
literu  míní  starý  zákon.  Protož  jestliže  co  proti  nim  z  něho  se  při- 
vede, hned  křičí,  že  to  k  nim  nepatří."  (338;  v.  též  77  a  j.)  Mluví 
též  proti  Enthusiastům,  „kteříž  služebnost  zlehčují  a  jakýchs 
vytržení  a  zjevení  tajných  očekávají."  (95).  O  křtu  soudí,  že  při  něm 
nemá  býti  „světlo,  křižmo,  vyhánění  ďáblů  z  dětí,  dýchání,  sůl,  bláto 
etc,  protože  to  není  z  podstaty  křtu,  ani  z  nařízení  Kristova".  (323). 
Učení  o  očistci  jest  prý  odporno  zásluze  Kristově,  který  dosti  učinil 
za  hříchy  všeho  světa ;  proti  písmu  sv.,  které  ukazuje  jen  nebe 
a  peklo,  jest  „učení  o  očistci  pauhé  smyšlení  mozku  lidského  .  .  ."  (277). 
Proti  obětem  při  mši  s  v.  za  živé  i  za  mrtvé:  „Ne  jedni 
mají  oběti  při  mši  za  živé  i  za  mrtvé,  čímž  se  zlehčuje  obět  Kristova 
ta  dokonalá  a  dostatečná".  (49j.  Proti  přísahám:  „Nemá  také  pří- 


217 

saháno  býti  na  cruciíixu,  ani  na  nějaké  věci  stvořené:  neb  toliko  Bůh 
toho  neporučil,  ale  ani  příkladův  v  Písmě  se  nenachází,  nýbrž  jest 
proti  přikázání  božímu  zjevnému.  Exod.  20.  v.  4."  (106).  Kristus 
jest  přítomen  v  svátosti  oltářní  jen  posvátně:  „(Kristus)  ač 
Božstvím  všudy  jest,  však  podlé  těla  jest  v  nebi.  Mejléf  se  tedy 
a  blaudí,  kteří  tělu  Kristovému  všudy  bytnost  připisují  a  vlastnosti 
Božské,  a  že  tělem  jako  Božstvím,  krom  že  se  viděti  nedává,  přítomen 
jest,  učí;  ješto  nezůstal  na  zemi,  písmo  svědčí,  ani  nezůstal  v  po- 
větří. Mař.  14.  v.  7,  Žid.  4.  v.  14.,  Eíf.  1.  v.  21 "  (492).    Proti 

katolíkům  přijímajícím  pod  jednou:  „Odporné  .  .  .  Písmům... 
i  to  učení,  kteříž  tělo  Kristovo  přivazují  k  místům,  svátostem,  mon- 
strancím etc.  My  se  písma  držme  a  rozumy  lidskými  sklamávati  se 
nedejme  .  .  .!"  (492)  a  j. 

Kdykoliv  Petrozelina  polemisuje  (a  to  nečiní  často), 
děje  se  to  vždy  způsobem  důstojným.  Jest  přesvědčen,  že  jest 
proti  úkladům  nepřátel  víry  Kristovy  potřebí  síly,  šatů  v  a  zbroje 
(odění,  pavézy,  štítův,  meče),  ale  jen  ve  smyslu  duchovním,  nikoliv 
tělesného  násilí.  „Střelba  také  jest  potřebná,  a  to  ne  z  děl,  neb 
z  ručnic,  kterauž  okolo  léta  Páně  1457  na  zhaubu  velikau  lidskau 
vymyslil  nějaký  mnich  Berchtoldus  řečený,  ale  modliteb  svatých."  (473). 

Křesťanská  láska  jest  hlavní  zásadou  Petrozelinovou. 

Výklady  Petrozelinovy  vyznačují  se  slohem  stručným,  ale 
málo  živým,  místy  těžkým  a  strojeným;  spisovatel  dopouští 
se  leckdy  též  anakoluthův. 

Petrozelina  čerpal  snad  z  Kapity;  uznává  v  předmluvě  sám 
svou  nepůvodnost;  rozdělení  výkladův  a  leckde  i  smysl  kázání  sho- 
duje se  na  mnoze  s  kázáními  nešporními,  obsaženými  v  postille  Ka- 
pitově. 

Bratr  Matouš  Konečný  (nar.  1572,  f  1622)  vydal  postillu 
s  názvem: 

^.Kazatel  domovní,  to  jest:  naučení  potřebné,  jakby  hospodářové 
v  domích  a  příbytcích  svých  spolu  s  domácími  svými  každého  dne, 
zvláště  ráno  a  večer,  i  v  zvláštní  některé  časy  Božích  pokut  a  metel, 
sebe  k  dobrému  slovem  Božím  napomenauti  měli  ...  od  K.  M.  Ko- 
nečného, a  vytištěno  v  Králové  Hradci  nad  Labem  v  Impressí  Mar- 
tina Kleinwechtra  léta  Páně  1618."  (Ve  4^  stran  416).  Též  r.  1625, 
v  12^  v  Brně  u  Siedlera  1783  ve  4^  (Jg.  217.)  (Vyd.  z  r.  1618: 
un.  54  F  37,  raus.  35  D  3,  z  r.  1625:  un.  54  E  428.) 

Tisk  z  r.  1618  ozdoben  jest  dřevorytinou,  představující 
šlechtice,  který  manželku  a  dítky  u  stolu  shromážděné  poučuje  z  postilly. 


218 

Předmluva:  Bůh  má  býti  ctěn  netoliko  v  kostelích,  ale 
i  doma.  K  poznání  Boha  mají  vésti  rodiče  doma  své  dítky  a  hospo- 
dářové svou  čeleď.  Proto  složil  spisovatel  svého  „domácího  kazatele". 
Následuje  obsah  (rejstřík)  celé  knihy,  která  délí  se  na  dva 
díly,  2.  díl  na  6  „rozdílů"  (kapitol).  První  díl  jedná  „o  službě 
a  poctě  Boží  každodenní  podlé  řádu  dobrého  a  náboženství  křesťan- 
ského, v  domácnosti  lidí  pobožných  a  bohobojných",  druhý  díl  pak 
„o  horlivém  Pána  Boha  a  milosti  jeho  Božské  skrze  pokání  svaté 
hledání,  v  časy  některé  obzvláštní,  Božích  metel  a  trestání,  aby  člověk 
pobožný  všelikého  času,  i  v  čas  Božího  rozhněvání,  milosti  Boží  účasten 
byl  a  v  ní  do  smrti  trvaje,  věčně  spasen  byl." 

První  díl  (str.  1 — 185).  Na  str.  1.  je  poučení,  co  všecko 
obsahuje  1.  díl  a  jakým  způsobem  čtenáři  při  čtení  si  mají  počínati. 
Jest  rozdělen  na  dva  týdny,  „avšak  ten  týž  způsob  a  řád  přes  celý 
rok  zachováván  býti  může,  tak  aby  v  jeden  tejden  řeči  Boží  zvláštní, 
každého  dne  jiné  a  jiné,  z  Zákona  Starého,  a  v  druhý  tejden  řeči 
Boží  z  Nového  Zákona  vybrané  čítávány  bývaly,  s  případnými  zpěvy, 
napomínkami   a  modlitbami." 

Podle  tohoto  rozdělení  se  spisovatel  řídí;  tak  na  př.  hned 
„první  tejden",  na  neděli  ráno,  jsou  modlitby,  zpěvy  a  po- 
učení sestaveny  tak,  že  nejprve  napomíná  hospodáře,  aby, 
dříve  než   by  šel  na  kázání,    a  též   v  tom  případě,  že  by  pro  nemoc 

anebo   pro   velikoa    vzdálenost   kostela  nemohl    slyšeti    slova    božího, 
s  čeládkou  svou  konal  tuto  domácí    pobožnost: 

„Nejprve  zpívej :  ,Pnpravmež  se  věrní  k  modlení,  k  s;imému 
Bohu  v  nebe  mějme  zření^  ..."  atd.,  text  celé  písně  (str.  2 — 3). 
Potom  praví:  „Za  tím  (t.  j.  po  této  písni)  přečti  Evangelium 
aEpištolukténedělipřiloženaunebřečtu  to  položen  au: 
Slyšme  řeč  Boží  z  první  knihy  Mojžíšovy,  kapitolu  první:  .... 
(str.  8  — ()).  Následuje  „napomenutí  k  modlitbám."  Jedná  se 
v  něm  o  svěcení  neděle.  Jest  to  nai)omenutí  jednoduché,  mírné,  bez 
narážek,  s  doklady  z  písma  sv.  (str.  10.);  k  tomu  jest  připojena 
modlitba  děkovací  a  prosebná,  pak  „Otče  náš"  (11  — 13), 
pak  verše  („veršíčky"):  „Chtě  Bůh  lid  posvěcovati,  poklony,  službu 
od  něho  mívati,  vydal  třetí  přikázání  řka:  pomni,  lide  můj,  den  světiti 
sváteční  ..."  atd.  (14).  To  jest  pobožnost,  kterou  Konečný  ukládá  na 
neděli  ráno.  Na  neděli  večer  klade  nejprve  píseň  k  Bohu 
(14 — 15),  potom  napomenutí,  aby  věřící  děkovali  Bohu  za  dobrodiní 
(15—17),   modlitbu  (17—18),  a  konečně  píseň  (18). 


219 

Podobně  rozdělena  jest  pobožnost  domácí  na  pondělí  ráno  a  večer, 
na  úterý,  atd.,  na  každý  den  prvního  téhodne  ;  v  jednotlivých  „napo- 
menutích" vysvětluje  se  předcházející  text  písma  sv.,  nebo  vybízí  se 
k  modlitbě  (na  př.  83  a  si.)  a  k  jiným  pobožnostem.  Napomenutí 
tato  jsou  dosti  suchopárná;  nemají  vztahů  k  současné  době,  jsou 
tedy  prosta  všelikých  narážek  a  polemik.  Tato  „napomenutí"  jsou 
vlastně  příčinou,  že  zařazujeme  spis  Konečného  mezi  postilly,  ačkoliv 
spíše  jest  to  modlitební  kniha  se  zpěvníkem. 

Str.  95—185:  pobožnost  druhého  téhodne.  Rozdělení 
písní,  řečí,  napomenutí  a  veršíků  jest  podobné  jako  při  prvním  týdnu, 
s  tím  toliko  rozdílem,  že  pro  první  týden  byly  „řeči  boží"  vybrány 
ze  Starého  Zákona,  kdežto  zde  jsou  z  Nového  Zákona. 

Druhý  díl  (str.  186  a  si.)  „zdržuje  v  sobě  zvláštní  dny 
a  časy  rozměřené  podlé  příčin  a  potřeb  rozličných,  coby  v  nich 
čteno,  zpíváno,  i  jakých  modliteb  užíváno  býti  mělo  ....  A  tento 
díl  má  6  rozdílů."  Rozdíl  první  na  př,  obsahuje  ranní  písně, 
•řeči  (t.  příslušné  texty  z  písma  sv.),  modlitby  a  „veršíčky",  potom 
večerní  písně,  modlitby  a  „veršíčky"  na  každou  středu  a  pátek 
„o  suchých  neb  modlitebných  dnech",  t.  1.  adventních  (187 — 201), 
2.  postních  (202—220),  3.  svatodušních  (221-234)  a  4.  podzimních 
(234—248). 

Ukázky  z  písní  v  čas  války  {^^i  rozdíle"  druhém),  v  nichž  jsou 
obsaženy  na  mnohých  místech  prosby  zaodv  ráčení  tehdejších 
smutných  poměrů: 

Z  písně  2.  :  „Blud  se  zhusta  rozsel  |  posledního  věku:  |  kdož 
jest  pravdy  došel,  |  blaze  v  ní  člověku:  Umějž  ji  vážiti  |  a  jí  vděčen 
býti,  I  kdož  chce  spasen  býti  |  a  nezahynauti."  (254).  „První  církev 
svatá  I  jest  zapomenuta  |  ,  kdož  jí  následují  |  ,  hned  je  kaceřují  (254). 

Z  písně  6.:  „Ej,  Bože,  rač  se  ozvati,  |  nechtějž  déle  meškati,  | 

nebť    se    nepřátelé    tvoji    bauří  | "    (259).     „Aj,   jakť   sau   se 

spuntovali  1  proti  tobě  smluvili  |  roty,  jenž  tvé  pocty  sau  zbavené,  | 
v  víře  změtené  |  .  .  ."  (259).  (V.  též  260). 

Píseň  9.:  „Mocný  Bože,  při  slovu  svém  |  zachovej  nás  spasi- 
tedlném,  |  zkaz  Turky,  též  i  bludaře  |  odporné  Kristově  víře  ..."  atd. 
(264)  etc. 

Ukázka  z  modliteb  v  čas  války:  Modlitba  1.  Prosba  k  Bohu 
za  odpuštění  hříchův:  „Neboť  sau  přišli  na  nás  dnové  právě  za- 
rmaucení,  ku  paměti  nám  přivozující  naše  těžké  a  mnohé  hříchy, 
a  tvé  spravedlivé  saudy:  jižť  nás  metlami  svými  navštěvuješ,  káráš 
a  tresceš,  skrze  národ  pohanský,  Turecký  a  Tatarský,   nad 

Jubilejních  spisů  č.  XII.  ]^5 


220 

Btarcem  ani  dítětem  lítosti  nemající,  poctivosti,  statku,  i  životu  ukrutně 
a  vražedlně  násilí  činící  ..."  (266—267). 

Druhé  vydání  1625  (12^  str.  310,  un.  54  E  428)  jest  kratší; 
obsahuje  až  do  str.  226  kázání  (pobožnost)  na  dva  týdny,  jako  vy- 
dání 1.,  od  str.  227—301  pak  (rozdílné  od  vyd.  1618)  „veršíčky  sva- 
tých proseb  a  dikův  činění,  kteříž  před  užíváním  pokrmův  a  nápojův, 
i  po  užívání  jich,  zpíváni  býti  mohau."  Jest  tu  uveden  vždy  začátek 
„veršíčků"  s  odkazem  k  příslušnému  místu  v  kancionálu.  Na  str.  302 
až  310  jest  „Přídavek  duchovních  písniček^  (o  půl  uoci,  kdykoliv 
v  noci,  na  úsvitě,  atd.) 

Postilla  Konečného  jest  určena  pro  dúm,  zvláště  pro 
hospodáře. 

Hospodář  má  čeládku  doma  duchovně  vzdělávati,  má  se  s  ní 
modliti,  poučovati  ji  ve  věcech  víry  a  čítati  jí  z  písma  sv.  Aby  se 
tato  povinnost  usnadnila,  vydal  Konečný  „Domovního  kazatele."  Spis 
jeho  není  postiUou  ve  vlastním  slova  smyslu,  jak  jsme  již 
pravili,  nýbrž  jest  spíše  sbírkou  modliteb,  písní  a  nábožen- 
ských poučení. 

Nastala  doba  pronásledování  knih  nekatolických. 
Mezi  knihami  náboženskými  pátráno  bylo  po  nekatolických  biblích, 
kázáních,  postil  lách,  modlitbách,  kancionálech,  atd.  Příslušníci  jiné 
víry  než  katolické  byli  vypovídáni  ze  země.  Mnozí  vypovědění  spiso- 
vatelé hájili  však  i  za  hranicemi  své  vlasti  dále  horlivě  své  víry  a  vy- 
dávali v  cizině  spisy,  čímž  vznikla  celá  literatura   exulantská. 

Tak  na  př.  evangelický  kněz  Viktoriu  Vrbenský  (Verbenius),  jenž 
spisem  svým  „Konfessí  česká  —  pravá  augšpurská"  snažil  se  dokázati, 
že  konfesse  česká,  o  kterou  se  r.  1575  evangelíci  čeští  snesli  s  Bra- 
třími,  úplně  se  shoduje  s  vyznáním  augsburským,  zemřel  jako  exulant 
v  Žitavě  r.  1630.  Vydal  postillu  na  evangelia  nedělní  (ve  4°). 
[Jg.  217,  Jir.  II,  337  (KÍíč  II,  143)].  (Není  ani  v  mus.,  ani  v  un.  knihovně.) 
Veliké  oblibě  se  těšila  u  českých  exulantů  postilla 
Dra  JiJgidia  Ilunnia,  professora  wittenberské  akademie,  která 
vyšla  v  Pirné  r.  1628  (fol.)  přičiněním  M.  Kristofa  Megandra 
a  jiných  pomocníkův.  V  Jg.  Hist.  klade  se  (na  str.  216)  1.  vy- 
dání této  postilly  omylem  k  r.  1588.  Že  ji  Megan  der  s  některými 
pomocníky  přeložil,  vysvítá  z  „Obrany  proti  ohlášení  starších  kněží 
bratrských",  vydané  v  Pirné  r.  1636  od  M.  Sam.  M  a  r  t  i  n  i  a,  jenž 
nazývá  v  ní  (na  str.  438)  Megandra  mužem  „vzácné  paměti."  (Jir.  II, 
16,     20.)     Titul     její     dle     Jungmanna    jest:     ^Postilla     aneb 


1 


221 

výMad  na  evangelia  nedělní  i  sváteční  od  adventu  až  do  veli- 
konoci, sepsaný  od  Eg.  Hunnia,  písem  sv.  doktora  a  Wittenberské 
akademie  professora,  v  českau  řeč  přeložená."  Tisk  její 
jest  v  knih.  mus.  sign.  35  B  6  (tit.  list  schází).  Obsahuje  zajímavou 
předmluvu  Hunniovu,  věnovanou  „kněžně  a  paní  Uršule, 
kněžně  v  Wirtenbergku^^  atd.,  v  níž  spisovatel  naříká  na  „ohavnost 
spuštění  v  chrámě  sv.  církve  Boží"  hlavně  prý  působení m 
papeže,  jejž  nazývá  římským  Antikristem.  Brojí  proti  filosofii 
scholastické,  že  pro  své  škodlivé  filosofické  disputace  zanedbává 
písem  sv.  Mezi  jiným  připomíná,  že  M.  Jan  Hus  byl  odsouzen  „pro 
pravdivé  církve  křesťanské  vypsání."  Církev  římskou  řízenou  prý  „du- 
chovním olejovaným  a  oholeným  zástupem  papežských  kleriků"  nazývá 
římským  Babylonem.  Čistá,  evangelická  pravda  nezanikla. 
„Duch  Boží  nejen  skrze  své  S.  Apoštoly,  ale  též  uprostřed  papežstva 
skrze  S*"  Jana  z  Husince,  skrze  Jana  Hieltena  a  některé  jiné 
osvícené  muže  .  .  .  tuto  reformaci  .  .  .  předzvěstoval.  K  čemuž  Pán 
Bůh  obzvláštně  té  své  vyvolené  nádoby,  D.  Lutera  blahoslavené 
paměti,  vzbuditi  a  užiti  a  svému  slovu  svatému  průchod  a  prospěch 
dáti  ráčil,  tak  že  ...  .  čisté  a  jasné  Evangelium  slávy  Krista  Ježíše 
jako  krásná  dennice  po  tmavé  noci  mocně  zasvítalo  ..."  Ale  bohužel 
prý  „mnozí  lidé  počínají  sobě  již  nechutniti  a  oškliviti  ten  znamenitý 
a  nepomíjející  chléb  nebeský  čistého  slova  Božího  a  hoří  žádostí, 
jakž  Písmo  mluví,  a  uši  je  svrbí  po  cizím  učení  .  .  .  ."  ^Neostýchají 
se  pomalu  svých  dítek  s  papežstvem  známiti,  do  školy  mezi  Jezovity 
posílati,  na  papežská  biskupství,  duchovenství  aneb  do  klášterů  dávati." 
Bohatství  v  církvi  katolické  prý  je  svádí.  Aby  posloužil  církvi 
Kristově,  spisovatel  složil  svou  postillu. 

Předmluva  je  datována  v  Marburku,  dne  22.  března 
1588.  Datum  toto  svedlo  patrně  Jungmanna,  že  první  vydání  českého 
překladu  položil  též  na  rok  1588. 

Postilla  Hunniova  obsahuje  kázání  od  1.  neděle  adventní 
až  k  Velikému  pátku  (incl.)  (1—472),  pak  kázání  k  pa- 
mátkám některých  svatých  v  této  době  (473  — 578).  Ku 
konci  připomíná  se  v  poznámce,  že  ostatek  (2.  díl),  dáli  Bůh,  vyjde 
co  nejdříve.  Žena  překlade  pracovalo  více  lidí,  jest 
patrno  z  téže  poznámky,  v  níž  čtenář  se  vybízí,  aby  ty,  „jenž  v  překlá- 
dání ji  (postillu)  pracovali,  modlitbami  ustavičnými  Pánu  Bohu  poraučel." 
Na  poslední  stránce  jest  znak  s  nápisem:  „S  Jeho  Milosti  Kurfiřta 
Saského  etc.  speciálním  neboližto  zvláštním  privilegium  a  povolením 
(aby  na  desíti  letech    od  žádného  jiného   tisknutá   nebyla),    vytištěná 

16* 


222 

jest  tato  kniha  v  impressi  M.  Kristofa  Megandra  etc.  skrze  Gabriele 
Štumfelda  Léta  od  Darození  Syna  Božího  1628." 

Jednotlivá  kázání  („výklady")  jsou  rozdělena  na  úvod  a  na 
jednotlivé  „částky"  (pravidelné  tři);  po  každé  částce  jest  ^naučení, 
potěšení  a  napomenutí,"  na  konci  modlitba. 

Postilla  Hunniova  obsahuje  časté  polemiky^  zvláště  proti  kato- 
líkům, ale  též  proti  vyznavačům  nauky  Kalvínovy.  — 

Z  německých  kazatelův  evangelických  vynikal  v  17.  stol.  mimo 
Hunnia  veliký  dogmatik  Johann  GerJiaí^d^  generální  superintendent 
v  Koburce  a  professor  v  Jeně  (f  1637),  jenž  ve  svých  kázáních 
spojoval  způsob  katechetický  a  mystický.  (D.  Heinr.  Bassermann, 
Handbuch  der  geistlichen  Beredsamkeit,  Stuttg.  1885,  str.  300—301). 
Stepán  Pilaríh,  duchovní  správce  při  české  osadě  v  Neu-Salzu  (f  1674) 
vydal  jeho  postillu.  (Salomonea  Postilla  Joannis  GerJiardi,  v.  Jg.  300, 
Jir.  II,  112.)i«) 

Tiskárna  v  Pirné  T^Sithlsi  Martiniovi.  Tento  v  ní  vytiskl  sám 
své  dvě  sbírky  kázání  a  několik  kázání  zvláště.  R.  1632  prodal 
ji  Janu  Ctiborovi  Kbelskému^  bývalému  knihtiskaři  na  Starém  Městě 
v  Praze,  jenž  v  ní  r.  1631  vydal  kancionál,  pak  r.  1632  „Každo- 
denní pobožnou  postillu  k  modlení  rannímu  a  večernímu", 
dílo  to  Dikastovo,  rozšířené  o  „Písničky  ranní,  před  kázá- 
ním, po  kázání  slova  Božího,  před  přijímáním,  atd."  (jiné  vyd.  1708). 
Viz  v  úvaze  o  postillácb  Dikastovýchl  (Jir.  I,  129;  v.  též  ČČM  1874, 
článek  od  J.  Jirečka,  Literatura  exulantův  českých,  str.  212). 

Exulanti  čeští  toužili  po  dobrých  postilla ch.  R.  1658 
psali  někteří  z  nich  /.  Amosů  Komensltému  o  nějakou  novou 
postillu,  ale  Komenský  odpověděl  v  předmluvě  k  .Jádru  celé 
Biblí  svaté':  „Psali  jste  mi  někteří  o  nějakou  postilu  novou,  aby  pro 
potřebu  Vás  rozptýlených  sepsána  a  vydána  byla,  ale  já  postily  své 
dáti  Vám  nemohu,  všecka  ode  40  let  činívaná  kázání  ohněm  .  .  . 
ztrativ,  snad  i  proto,  abychom  napotom  my  lidé  méně  k  Vám  lid- 
skými slovy  řečĎovávali,  Boha  samého  Vám  mluviti  nechávajíce,  jakž 
v  první  církvi  bývalo  .  .  .,  jinou  pak,  přítomným  časům  sloužící,  kde 
naspěch  vzíti?  Raději  tedy  Vám  postilu  všech  postil  posílám, 
již  ne  člověk  sepsal,  ale  Bůh  sám,  kterýž  slovo  své  bez  pochyby  lépe 


^8)  Z  J.  G  e  r  h  a  r  d  a  přeložil  Jan  Burda,  evang.  hit.  farář  ve  Velikých 
Kněžicích,  „Knížku  velikých  potěšení  plnou",  vyd.  v  Praze  1G16  (Jir.  I,  111) 
aBr.  Cyrillus  Jan  z  Třebíče,  kněz  bratrský  (f  1632)  „Každodenní  cvi- 
čení v  pobožnosti",  vyd.  v  Praze  1616  nákladem  Joacbyma  z  Techenic,  s  dedi- 
kací  Karlovi  z  Žerotína,  po  druhé  1714.  (Jir.  I,  130). 


223 

kázati  umí  než  my  lidé.  Posílám,  pravím,  všech  postil  matku  .  .  . 
Více  ani  já  nemohu  dáti  ani  Vy  žádati,  poněvadž  sic  i  pokladové 
jacíkoli  lidští  a  stodoly  a  sklepy  přebrati  se  mohou,  ale  pokladové 
hlubin  Božího  pole  ...  a  vinice  rozkoší  Jeho  nepřeberou  se  nikdy  1" 
(Hlasy  ze  Siona,  1863,  str.  93—94). 

Žádost  exulantův  o  novou  postillu  došla  splnění  až  r.  1682,  kdy 
kazatel  českých  exulantův  vŽitavě,  Kašpar  Motěšický 
(t  v  Žitavě  1689),  vydal  Postillu,  která  byla  vytištěna  v  Dráždanech 
s  tímto  titulem: 

^Křesťanská  domovní  postylla,  v  níž  se  všecky  evangelia  a  epi- 
štoly spolu  s  pašiji  podle  sepsání  čtyř  evangelistů  summovně  roz- 
dělují a  vysvětlují  .  .  .,  nejprve  na  milostivé  nařízení  vysoce  osvíceného 
knížete  saského  v  německé  řeči  vydána,  nyní  pak  v  českau  s  pilností 
přeložena  a  na  dva  díly  rozdělena  od  Caspara  Moteschitzky, 
kněze  Exulantů  českých  v  Žitavě  .  .  .  Vytištěna  v  Drážďanech  skrze 
Kristofa  Baumanna  léta  1682."  (Un.  54  E  83;  Jg.  300,  Jir.  II,  46.) 
V  „předmluvě  vykladače  k  upřímnému  a  pobožnému 
čtenáři"  se  připomíná,  že  postilla  tato  byla  původně  sepsána  z  roz- 
kazu saského  knížete  od  nějakého  evangelického  theologa  a  vydána 
v  Gotě  r.  1668,  a  že  byla  přeložena  od  vydavatele  a  vytištěna  v  Drážďa- 
nech s  povolením  saského  kuríirsta  nákladem  Ondřeje  Fridr.  Hibnera 
a  Kristofa  Šuberta,  měšťanů  a  kuihařů  žitavských;  dovídáme  se  též, 
že  obsahuje  výklad  všech  evangelií  a  epištolních  textů  na  dny  nedělní 
a  sváteční,  a  mimo  to  vysvětlení  historie  o  utrpení,  ukřižování,  smrti 
a  pohřbu  Ježíše  Krista. 

O  formě  výkladů  připomíná  se,  že  se  klade  nejprve  text, 
jenž  se  dělí  na  hlavní  částky,  z  nichž  každá  se  pak  summovně 
vysvětluje;  k  tomu  připojeno  jest  naučení  a  potěšení,  aneb 
napomenutí  a  výstraha,  a  na  konci  výkladu  kratičká  mo- 
dlitba. Co  se  překladu  týče,  Motěšický  oznamuje,  že  při  výkladech 
text  český,  kde  se  s  versí  Lutherovou  nesrovnával,  sám  poopravil 
a  pašiji  ze  spisů  čtyř  evangelistův  v  jedno  sebral  a  složil,  místy  také 
kázání  porozšířil,  ano  na  Veliký  pátek  celé  kázání  sám  o  bičování 
Pána  Krista  položil.  Praví  též,  že  jest  „v  této  edici  mnoho  chyb 
impressorských",  poněvadž  impressor  byl  pouhý  Němec,  a  pře- 
kladatel pro  vzdálenost  místa  nemohl  mu  pomáhati  při  korrektuře. 

Díl  1.  obsahuje  kázání  od  1.  neděle  adventní  až  k  sv.  Duchu, 
2.  d  í  1  kázání  od  sv.  Ducha  až  k  adventu,  (celkem  1444  stran).  Jsou 
to  kázání  nedělní;  na  str.  1445— 1619  jsou  s  v  áte  ční  ká- 
zání na  evangelia  a  epištoly,  které  se  čtou  na  svátky  sv.  apoštolův. 


224 

Některé    ukázky    z    této    postilly: 

Na  str.  54  vykládá  se  jedno  německé  přísloví:  „Obecné, 
a  však  pravé  jest  přísloví:  Priester  Feinden  gehet  es  niclit  wol,  Ne- 
přáteluom  kněžským  nikdy  se  dobře  nevede.  Nebo  kdo  dotýká  se  jich, 
dotýká  se  zřítedlnice  oka  Božího,  Zachariáš,  2".  --  O  poměru  lidu 
ke  kazatelům:  „Až  podnes  obecný  lid  patří  toliko  na  zevnitřní 
dary  kazatele,  jakovéž  jsau  příjemná  a  zvučná  řeč,  výmluvnost,  a  jiné 
věci.  Který  pak  kazatel  těch  darů  nemá,  ten  Častokrát  v  malé  váž- 
nosti bývá  .  .  .  Častokrát  přihází  se,  že  skrze  sprostného  a  v  očích 
lidských  opovrženého  i  krasovýmluvností  neobdařeuého,  však  v  písmě 
svatém  zběhlé  lio  kazatele  .  .  .  více  vyřízeno  bývá  nežli  skrze  toho, 
kterýž  všecko  své  datum  na  zevnitřním  ozdobném  mluvení  aneb  na 
jiných  lidských  věcech,  jako  na  historiích,  fabulích,  .  .  .  poetických 
rýmích  a  vtipně  složených  básněcli,  k  zalíbení  se  lidem  zakládá, 
a  mezi  tím  pravý  cíl  kázání  opauští  a  na  stranu  odkládá."  (58)  — 
O  večeři  Páně  (proti  katolíkům  a  kalvinistům): 
„Ach,  milý  křesťane,  vystříhej  se  s  pilností  v  tomto  artikuli  víry 
všeho  falešného  učení !  Slyšíš,  že  papeženci  lejkům  aneb  obec- 
ným lidem  toliko  poloviční  svátost  dávají  a  požehnaný  kalich  jim  od- 
jímají a  tlachají,  že  chléb  v  svátosti  této  od  cela  v  tělo  Kristovo  se 
proměňuje,  že  požehnanau  hostii  a  neb  oplatek  ve  čtvrtek  po  S.  Trojici 
sem  i  tam  nosí  a  před  ní  padají,  že  z  svátosti  činí  obět  mše  za  živé 
i  za  mrtvé,  jejichž  duše  (jakž  oni  praví)  v  očistci  zůstávají;  anobrž 
slyšíš,  jak  Refor matové  (!)  a  neb  Kalvinistové  učí,  totiž, 
že  pravé  tělo  a  pravá  krev  P.  N.  J.  K.  zde  dole  na  zemi  býti  a  jak 
od  hodných  tak  nehodných  ústy  přijímati,  jísti  i  píti  se  nemůže,  proto 
že  Kristus  na  nebesa  vstaupil  a  jeho  Tělo  a  Krev  toliko  na  nebi  a  ne 
i  zde  na  zemi  býti  může.  .  .  .  Poněvadž  nacházíš,  že  Kristus  v  slovích 
ustanovení  této  svátosti  nic  toho,  což  papeženci  a  Kalvini- 
stové tlachají,  neučil,  ani  neí)řikázal,  pust  u  vítr  všecky  nálezky 
a  bludy  lidské  a  drž  se  prostě  a  upřímně  slov  Kristových,  kterýmiž 
on  tuto  svátost  ustanovil,  a  nebudeš  oklamán."  (539—540). 

V  „Doplňcích  a  opravách  k  biografiím  starších  spisovatelů  če- 
ských" v  ČÓm  1895  čteme  na  str.  512,  že  spolek  „Včela  Čá- 
slavská" chová  silný  svazek  kvartového  formátu,  drobně  psaný, 
jenž  obsahuje  česká  kázání  Motěšického.  Na  1.  listě  jest  přípisek: 
„Kázanj  Kašpara  Moteffickýho  wlaítuj  Rukau  píáuo  A.  1677." 

Z  postili  katolických  17.  století  jsou  nejdůležitější  a  nejlepší 
postilly  Scipionova  a  Šteyerova. 


225 

Sebastian  Vojtěch  Berlička  (Scipio)  Plxen^ký^  jesuita, 
měl  příležitost  poznati  znamenitého  polského  kazatele  Petra  Skargu 
v  Krakově.  R.  1600  jal  se  překládati  z  polštiny  Skargovy  „Životy 
svatých".  (Jir.  TI,  210).  R.  1618  vyšlo  1.  vydání  jeho  postilly,  (un. 
54  F  23),  s  titulem :  ^Post  illa^  to  jest  potom  toho,  co  se 
z  evangelium  kaž  d  au  neděli  přes  celej  rok  čte, 
krátké,  však  důvodné  a  jadrné  v  otázkách  rozve- 
dení a  vyložení...  Prácí  P.  K.  M.  S.  W.  S.  P.  (=:  patera 
kněze  mistra  Šeb.  Vojt.  Scipiona  Plz.)  .  .  .  Vytlačeno  s  dovolením, 
schválením  a  s  důstojněním  osvíceného  knížete  a  pána,  pana  Jana 
arcibiskupa  Praského  v  St.  M.  P.  u  Pavla  Sessia  Léta  Božího 
MDCXVIII." 

„Předmluva  přípisní^ ^  věnovaná  p.  Janovi  staršímu  Ričanskému 
Kavkovi  z  Ričan,  obsahuje  nejprve  ro z  právu  o  různém  pojmeno- 
vání výkladů  písma  sv. :  „Spisové  ti,  ...kterými  se  Písma 
svatá  .  .  .    obecnému    lidu  .  .  .    vykládají,    jinač  a  jinač   okřtění  slují. 

v 

Rekové  zajisté  nazývají  je  ó^itdttt^,  Latiníci  conciones,  sermones, 
post  i  Has,  Čechové  kázání."  Pak  vykládá  spisovatel,  že  řecké 
slovo  ó^d/a  a  latinské  concio  mají  stejný  význam;  původní  význam 
jejich  jest  „množství,  shromáždění,"  přenesený  „obcování  s  lidem", 
pak  „řeč  klidu  shromážděnému",  což  Latiníci  nazývají  serme. 
Pročež  svatí  Otcové  nazývali  kázání  k  lidu  ó^iUcts  a  sermones.  Pak 
se  vykládá  význam  slova  „postili a":  Svatí  Otcové  a  církevní 
učitelé,  „když  písma  ne  řečnickau  a  rozvedenější  řečí,  ale  sauženými 
a  staženými  slovy  vysvětlovali,  částku  jistau  neb  díl  Písma  beze 
všeho  cizích  slov  přimísení  napsavše,  jiným  řádkem  po  nich  psávali 
tato  slova:  Post  111  a,  to  jest  Po  tom,  co  totižto  napsáno  bylo". 
Výklad  sám  slul  pak  „post  illa".  Někdo  pak  prý  tomu  snad  neroz- 
uměje spojil  dvě  slova  v  jedno,  a  tak  ujal  se  název  „posti  11  a", 
„postillae"  pro  řeči  kazatelské.  „Čechové  více  nakonec,  ku  kterému 
se  tau,  o  které  jednáme,  řečí  směřuje  a  směřovati  má,  jako  i  na 
aučiuek,  kterýž  ona  v  člověku  ji  poslauchajícím  působí,  patříce,  ká- 
záním ji  nazývají  .  .  .  ."  Pak  spisovatel  mluví  o  moci  řeči  ka- 
zatelovy. Spisovatel  poznal  prý,  že  jest  nutno,  aby  s  krajany  svými 
o  to,  co  mu  Pán  Bůh  ve  třech  měsících  (!)  běžným  pérem 
sepsati  dal,  se  sdělil,  aby  „měli  na  čem  doma  poseděti,"  zvláště  ti, 
„kteří  neb  mezi  nováky  přebývajíce  katolického  kazatele  slyšeti,  neb 
nedostatkem  zdraví  zastaveni,  do  kostela  přijíti,  neb  jistě  pro  řídkost 
dobrých  kazatelův  toho  potěšení,  aby  z  kázaní  slova  Božího  posilnění 
nabyli,   ani  dojíti,   ani  užiti  nemohau."    Zajímavá,   vlastenecká 


226 

jsou  tato  slova :  „Těch  zajisté  litovav  a  viděv,  že  nebožátka  v  té 
příčině  hrubě  až  příliš  ode  všech  opuštěni  jsau,  a  cizozemci  če- 
skými důchody  vycpaní  a  česka u  pící  nad  sytost  pře- 
cpaní na  to,  aby  ovcem,  jichž  se  vlnau  odívají  a  tukem  přejídají, 
pomoženo  bylo,  ani  nemyslí,  k  péru  jsem  zasedl,  aby  spoluvlastenci 
moji,  jimž  i  krví  slaužiti  povinen  jsem,  i  tehdáž,  když  jsem  se  jiným, 
cizím  jazykem  kázav,  propůjčiti  musil,  pomůcku  jakaukoli  ode  mne 
měli:  zvláště,  poněvadž  lidé  učení,  a  vlasti  naší  milé  přízniví,  tu 
smyslem  mým  chatrnau  práci  ....  prospěšnau  býti  uznali  a  mne 
k  tomu,  abych  to,  co  tak  ode  mne  na  papír  uvedeno  bylo,  pod  pres 
položil,  častým  napomínáním  přinutili."  Chvalořečí  na  pána 
z  Ě  i  č  a  n  předmluva  se  končí. 

Postilla  celá  (4°)  dělí  se  ve  d  v  a  díly:  1.  díl  od  1.  neděle 
adventní  až  do  úterý  svatodušního  (stran  448),  2.  díl  od  sv.  Trojice  až 
k  posvěcení  chrámu  (stran  311).  V  témž  kodexu  jest  pak  postilla 
sváteční  z  r.  1618  (233  stran). 

Druhé  vydání  vyšlo  r.  1667  („Jak  kostelní  tak  domácí  postilla" 
nedělní)  a  r.  1668  (sváteční).  [Fol.,  un.  54  B  43,  mus.  35  B  10,  38  A  2 
(jen  nedělní),  38  A  3  (jen  sváteční)].  Předmluva  k  čtenáři  jest  ve 
2.  vydání  kratší  než  ve  vyd.  1.,  neboť  jest  z  ní  vynechána  chvalořeč 
na  pána  z  Řičan  a  vypočítávání  jeho  záslužných  skutkův.  Druhé  vydání 
vytištěno  bylo  v  Praze  v  kolleji  sv.  Klimenta  „skrze  Jiřího  Černocha," 
a  obsahuje  mnohé  dřevorytiny. 

Třetí  vydání  vyšlo  tiskem  r.  1695  v  kolleji  u  sv.  Klimenta 
„skrze  Vojtěcha  Jiřího  Koniáše  faktora",  s  předmluvou  k  čtenáři  jako  ve 
2.  vydání.  Řeč  jest  v  tomto  (3.)  vydání  poněkud  opravena  (na 
př.  není  již  psáno  boský,  nýbrž  božský,  a  j.);  předmluva  jako  ve 
2.  vyd.  (4^  un.  54  C  56). 

Čtvrté  vydání  (velká  8",  un.  54  D  2)  jest  z  r.  1776,  vytištěno 
„u  sv.  Klimenta,  za  Jana  Adama  Hagen".  Předmluva  jako  ve  vyd.  2. ;  jest 
přizpůsobena  ovšem  době  tehdejší.  K  vydání  tomuto  přidružil  se  pak 
r.  1779  v  Praze  vyšlý  spisek:  .,Uvedení,  jak  školní  katechi- 
stové  postillly  Scipionovy  při  vykládání  evangelium 
dle  předepsaného  spůsobu  užívati  mohau.  Zhotovené  od 
Vácslava  Lenharda^  cis.  král.  dvorského  kaplana  a  katechisty  při 
cis.  král.  škole  normální. 

(O  postille  Scipionově  v.  Jg.  216,  Jir.  II,  210.) 
Výklad  děje  se  ve  způsobu   otázek   a  odpovědí.     Ku  každému 
výkladu  připojena  jest  „píseň  na  evangelium."  V  postille  nedělní 


227 

jsou  mimo  kázání  na  neděle  též  kázání  na  Zelený  čtvrtek,  na  pondělí 
a  úterý  velikonoční  a  svatodušní  a  j. 

ITkásha.  (Dle  1.  vyd.  1618,  un.  54  F  23).  Kázání  na  1.  ne- 
děli adventní.  „Ev.  sv.  Mat.  v  XXI.  položení."  Text  evangelia. 
Otázky:  „O  čem  dnešní  evangelium  správu  dává?"  OdpověčE: 
„O  slavném  a  královském  Páně  do  Jerusalema  města  královského 
vjetí."  —  „Co  v  sobě  zdržuje?  Tichost,  totižto  Kristovau,  a  rozličnau 
těch,  kteří  ho  provázeli  a  vítali,  úslužnost,"  atd.  Jiné  otázky,  na 
př.:  „Z  čeho  jest  tichost  Kristova  patrná?"  „Co  se  tím,  že  na  tako- 
vém hovádku  jel,  jaké  návěští  dává?"  atd.  Píseň  na  evangelium 
jest  parafrasí  příslušného  textu  evangelia.  Začátek: 

«Co  Matauš  Evangelista  |  Píše  (věř,  jest  pravda  jistá)  |  V  po- 
dílu dvacátém  prvním,  |  Tof  vám  dnes  spívati  míním.  1  '  Že  když  se 
k  Jeruzalému  |  Blížili,  městu  svatému,  |  A  až  do  Betfage  ušli,  |  K  hoře 
Olivetské  přišli",  atd.  —  Jest  to  rýmovaná  prosa. 

Podobně  spisovatel  vykládá  evangelia  dnů  svátečních. 
Z  písní,    které  Scipio  do  postilly  vkládá,   jsou  též  verše  písně: 
„Vesele  zpívejme!",  která  se  dosud  zpívá: 

„Ej,  Kristovo  příští  |  Čtvero  písmo  jistí,  |  Nejpřednější  v  Těle,  | 
Druhé  v  mysli  celé,  |  A  třetí  při  smrti,  |  Čtvrtým  má  sauditi."  (I  2). 
Scipio  má  vůbec  zálibu  ve  veršování.  Často  i  to,  co  cituje  latinsky, 
překládá  ve  verších  českých,  na  př.  „Ab  omni  peccato  libera 
nos  Domine!"  překládá:  „Od  hříchu  všelikého  |  A  bludu  každého  | 
I  ode  všeho  zlého  |  Chraniž  lidu  svého!"  (I  383),  nebo:  „Ab  insidiis 
diaboli  libera  nos  Domine!":  „Od  aukladův  ďábelských  |  Rač  vy- 
svoboditi I  A  žádostí  tělesných  |  Zauplna  zhostiti !"  (I  383).  Latinské 
přísloví  „in  vino  veritas"  překládá  a  rozšiřuje  drastickým  způsobem 
takto:  „Děti,  blázni  a  ožralci  1  Jsau  pravdy  věrní  maršálci." 
(II  198—199). 

Spisovatel  cituje  nejvíce  písmo  sv.  a  otce  církevní,  a 
podává  četné  příklady  příběhů  z  písma  sv. 

Uhá^líy  smýšlení  spisovatelova.  Jsa  přísný  katolík,  Scipio 
stěžuje  si  často  na  úpadek  víry  katolické  a  pobožnosti 
v  Čechách.  Bývaly  prý  doby,  kdy  se  v  Čechách  říci  mohlo :  „Tento 
hospodář,  neb  správce  města,  neb  kníže,  neb  král  etc.  katolickau 
víru  vede  a  všecek  dům,  knížectví,  království",  atd.;  to  však  bývalo, 
a  kazatel  si  přeje,  aby  se  ony  doby  zase  vrátily  (II  246);  kde 
jest  bývalá  česká  pobožnost,  česká  udatnost,  bývalá 
síla  a  moc  českého  království?:  „Co  pak  u  nás 
v   Čechách,    kde    jest   ta   převeliká,    které  se    nemohli    všickni    ná- 


228 

rodové  vydiviti,  pobožnost  a  svatost,  která  se  po  všem  světě  roz- 
nášela, v  prodlaužených  a  častéji  opětovaných  modlitbách,  v  častých 
postech,  v  hustém  na  místa  svatá  a  daleká  putování,  v  udělování 
chudým  a  potřebným,  v  nadání  na  zadusí,  v  vystavení  tak  mnohých, 
ozdobných  a  podivení  hodných  kostelův,  klášterův  a  špitálův?  Kdež 
jest  to  všecko?  Spustne  vám  dům  váš  etc.  Kde  jest  ta  česká  z  dobrého 
a  pobožného  svědomí  pocházející  udatnost,  která  že  někdy  všem  jak 
okolním  tak  i  dalekým  národům  k  hrůze  a  k  strachu  byla  .  .  .  .? 
Kde  jest  ta  v  boji  a  válkách  stálost  a  zmužilost  .  .  .  .  ?  Kde  jest  ta 
někdejší  tohoto  království  možnost?  Kde  rozšířené  panství?  Ach!  Od 
půlnočního  moře  až  k  polednímu,  všecko  Českému  království  pod- 
dáno bylo!  Kde  jest  nyníčky  Lucemburské  knížectví?  Kde  Hranické? 
Kde  Korytanské?  Kde  Rakauské?  Kde  Gorické?  Kde  Cilické?  Kde 
lehna  Saska?  Kde  panství  za  Černým  Lesem?  Spustne  vám  dům 
váš!"  K  tomuto  vlasteneckému  nářku  připojuje  pak  tato  slova,  jež 
přímo  komicky  působí:  „O  milej  lve,  což  jsi  hrubě  až  do  koži 
ošklubán!  Což  jsau  tě  potvorně  na  svátky  oholili!"  (Post.  sváteční 
z  r.  1618,  str.  28). 

Není  prý  již  v  Cechách  pobožnosti,  není  stálosti 
u  víře.  Čechové  jsou  u  víře  tak  nestálí,  že  vzniklo  o  nich  dokonce 
posměšné  německé  přísloví:  „Schwab  ein  schwetzer,  Během 
ein  Ketzer."  (Post.  svát.  27.)  Přestupují  prý  od  víry  k  víře, 
od  vyznání  k  vyznání;  mnozí  z  nich  se  hlásí  dnes  k  jedné,  zítra 
k  druhé  víře.  „Kolik  hlav,  tolik  věr.  Sami  z  nich  říkají,  jak 
kníže  Saské  Jiří,  že,  co  dnes  věří,  vědí,  co  zejtra  věřiti  budau,  ne- 
vědí .  .  .  ."   (II  110). 

Nejvíce  pobloudili  prý  kacíři  v  učení  o  svátosti 
oltářní,  pokládajíce  tělo  Kristovo  ve  velebné  svátosti  za  pouhé  zna- 
mení těla  Kristova  (I  62).  Novot  ářům  u  víře  kazatel  říká  „Novaci." 
Možná,  že  tímto  pojmenováním  míní  hlavně  Novokřtěnce.  Není 
mezi  nimi  „ani  jednoty,  ani  řádu,  ani  žádného  u  víře  základu." 
(II  5).  Jsou  to  „podvodní  proroci"  (II  109),  jichž  „vlastní  práce 
jest,  ani  k  pohanům,  ani  k  Židům,  než  k  nám,  katolíkům,  při- 
cházeti ..."  (II  109).  Proti  jejich  učení  o  odpuštění  hríchův,  o  křtu, 
o  pokání  a  o  zpovědi  horlí  v  II.  na  str.  221 — 222;  v.  též  post.  svát.  123- 

Též  s  přívrženci  učení  Lutherova  a  Kalvínova  často 
polemisuje:  „Luteryanci"  prý  jsou  podobni  fariseům  židovským; 
jako  tito  „žádné  v  náboženství  vrchnosti  a  hlavy  neměli,  tak  Luterianští 
Predikanti  žádné  podnes  hlavy  nemají"  (I  40);  připomíná,  že  luteráni 
nazvali  patriarchu  cařihradského  „ter  sanctissimus",  že  však  tento  jim 


229 

odpovědél,  že  „on  jejich,  jakožto  v  kůži  kacířův,  hlavau  býti 
nechce",  že,  jestliže  se  k  římskému  biskupu,  jako  k  hlavě  vší  církve, 
nepřivinou,  věčně  zatraceni  budou  (I  40  a  41).  Kazatel  volá  zoufale  : 
„Ó  časové,  ó  mravové!  Jaké  jste  nám  to  stvůry  splodili!?  Ó  Č  e- 
chové,  co  jste  to  k  české  konfessl  připustí  lil?"  (II  160, 
v.  též  II  109). 

Pťoti  Bratřím,  „Z  b  o  r  n  í  k  ů  m",  II  109.  Kazatel  vybízí 
katolické  kněze,  abys  největší  horlivostí  dbali  ná- 
pravy. 

V  práci  pro  církev  katolickou  nesmí  se  prý  ustávati,  jak 
mnohý  farář  činí:  „Mnohej  farář  shledav  někoho  u  víře  nětco  drobet 
odpornějšího,  hned  nad  ním  zaufá,  ustává,  práce  s  ním  žádné  více  vésti 
nechce.  Do  pekla  ho  na  věčné  zatracení  odsuzuje,  a  že  všecko  na 
něm  zmařeno  jest,  vyčítá.  Ne  tak,  můj  milej  faráři,  ne  tak !  Dosti 
tuhej  Tomáš  v  nevěře  byl,  ničemuž,  což  mu  jiní  pravili,  místa  u  sebe 
dáti  nechtěl,  ze  všeho  se  vysmíval:  nechtěl  než  sám  viděti,  skusiti, 
makati,  a  Pán  to  všecko  dlauhomyslně  snášel,  a  tak  dlauho  s  ním 
zacházel,  až  ho  napravil."  (Post.  svát.  14). 

Z  hříchův,  jichž  se  lidé  dopouštějí,  protiví  se  kazateli  zejména 
pýcha.  Kára  ji  zvláště  u  lidí  mocných,  u lozených,  kteří  si 
na  svých  titulech  a  úřadech  zakládají,  připomínaje  jim  pomíjej  íc- 
nost  lidské  slávy:  „Na  to  by,  pravím,  měli  pamatovati  (t.  na  po- 
míjej ícnost),  a  na  své  vysoké  rody,  titule,  vejsady,  auřady  a  bohatství 
tohoto  světa  nic  nespoléhati.  Kam  jsau  se  poděli  ty  znamenité  z  rodu 
Páně  osoby?  Byly  někdy,  již  pak  po  nich  jest!  Jejich  žezla,  královské 
koruny,  berly  jejich,  spravování  a  panování  již  dávno  konec  má.  Všecko 
to  červi  prolezli  a  provrtali.  Všecka  jejich  sláva  a  nádhernost  zmizela  1* 
(Post.  svát.  168).  „Někdo  z  těch,  ješto  se  starožitností  a  velikostí  rodu 
svého  chlubí,  sotva  jednu  neb  dvě  kobylky  na  pastvě  a  půl  odraného 
pacholete  za  sebau  má,  a  tak  sobě  pyšně  a  spupně  pro  domnělau  vy- 
sokost a  vzáctnost  rodu  svého,  jakoby  římským  císařem  byl,  počíná, 
a  na  to,  že  všecek  rod  Ježíšů,  tak  starej  a  vzácnej,  prošel,  a  jeho 
rovně  též  i  s  ním  projde,  nespomíná."  (Post.  svát.  169). 

Spisovatel  sám  posoudil  své  dílo.  Uznává  o  něm 
v  předmluvě,  že  jest  to  „spis  běžnej,  ani  řečí,  ani  řemeslem 
nevyhlazenej,  než  sprostá  achvátavě  k  pochopení  obec- 
ného lidu  složenej..."  Jest  to  práce  povrchní,  napsaná  ve 
třech  měsících  1  Přece  však  spisovatel  nemůže  se  vyhnouti  sebe- 
chvále, řka  v  předmluvě,  že  kázání  jeho  jsou  „v  s  1  o  v  í  c  h  sice 
krátká,  než  smyslem  jadrná  a  těhotná."  V  postille  jeho 


230 

jest  mnoho  jazykových  nesprávností  a  mnoho  tvarů 
vulgárních,  způsobených  snahou  mluviti  srozumitelné  k  prostému 
lidu.  Na  některých  místech  jest  sloh  velice  neobratný. 

„K  vyhlazení  kacířských  postili  a  kázání  vydal  jesuita 
Matěj  Václav  Šteyer  (f  1692)  r.  1691  v  Praze  postillu  s  názvem : 

„Postilla  katolická  na  dvě  částky  rozdělená,  nedělní 
a  sváteční,  aneb  výkladové  na  evangelia  přes  celý  rok  .  .  .  v  Praze 
v  impressí  universit.  Carolo-Ferd.  v  kolleji  Tovaryšstva  Pána  Ježíše 
u  svatého  Klimenta.  1691  ^  (Ve  4^)  Věnována  jest  arcibiskupu 
pražskému  Janu  Fridrichovi  hrab.  z  Waldštýna.  Předmluva 
tomuto  arcibiskupovi  věnovaná  brojí  proti  rozmáhajícímu 
se  „kacířství."  Ač  církev  katolická  usiluje  je  vypleniti,  přece 
jest  prý  jím  země  nakažena  a  kořeny  jeho  tkví  silně  a  hluboko 
v  zemi  české;  kacířské  knihy  se  rozšiřují,  ačkoliv  Jich  často- 
kráte na  fasuňky  sebráno  a  spáleno  bylo",  a  s  chutí  jsou 
čítány.  Na  přání  arcibiskupovo  vydává  tedy  spisovatel  „k  vyhlazení 
kacířských  postili  a  kázání"  postillu  katolickou,  v  níž  lid  český 
najde  vyloženy  hlavní  články  samospasitelné  víry.  Dat.  na  Starém 
Městě  Pr.  u  sv.  Ignacia  L.  P.  1691  dne  5.  měs.  dubna.  (Podepsán 
„Matěj  Štajer.") 

Toto  i.  vydání  postilly  Šteyerovy  (un.  54  C  57,  mus.  35  C  6)  vyšlo 
nákladem  ,Dědictví  sv.  Václava'.  Postille  předchází  d e d i k a c e 
sv.  Janu  Nep.  ve  verších  neumělých  s  rýmy,  v  níž  přirovnává  se 
Jan  Nep.  k  sv.  Janu  Křtiteli.  Dedikaci  tuto  činí  „Dědictví  sv. 
Vácslava  v  kolleji  S.  Ignácia    na  Novém   Městě  Pražském   založené." 

Postilla  dělí  se  na  dva  díly,  na  postillu  nedělní  (str.  1—592) 
a  sváteční  (1—381).  Na  konci  jest  rejstřík  „věcí  v  této  postille 
obsažených"  (382 — 402).  Konec:  „Všecko  k  větší  slávě  Boží,  též  ke 
cti  blahoslavené  Panny  Marie  a  svatých  milých  dědičů  Českých 
Vácslava  a  Vojtěcha  etc."  (402). 

Na  počátku  každého  evangelia  jest  malá  neumělá  dřevorytina. 
Po  textu  příslušné  perikopy  následuje  vždy  „vejklad  krátký 
a  křesťanský." 

2.  vydání  vyšlo  r.  1695  (mus.  38  B  5),  opět  v  Praze,  u  sv. 
Klimenta.  Postilla  nedělní  jest  na  str.  1 — 506,  sváteční  507 — 834; 
rejstřík  835—856.  Dřevorytiny  jsou  větší  než  v  1.  vydání.  Na  konci 
jest  „Poznamenání  po  božných  kněh,  které  se  vy  nacházej  í 
v  Impressí  akademickéKolleje  Tovaryšstva  Ježíšové  ho 
blíž  Mostu."  Z  postili  jsou  tam  poznamenány:  „Po  sty  11a 
Šebestiána    Scipiona,    a   neb   jak    nedělních    tak    svátečních 


231 

Evangelium  skrze  otázky  vyložení  in  Quarto".  —  „P  o  s  ty  1 1  a  nedělní 
a  sváteční  s  novýma  jak  na  neděle  tak  na  svátky  vejklady,  obrazy^ 
pátera  Matěje  Stajera,  in  Quarto". 

5.  vydání  vyšlo  r.  1702  tamže,  4.  vydání  r.  1719  u  Joach.  Jana 
Kamenického  (un.  54  B  92),  5.  vydání  tamže  r.  1731^  6,  vydání 
u  Mat.  Ad.  Hogera  1737.  (V.  Jg.  300,  Jir.  II,  266.) 

Co  se  týče  způsobu  výMadův^  Šteyer  klade  rád  otázky,  na  něž 
pak  odpovídá,  na  př.  v  kázání  na  den  Nanebevstoupení  Páně  klade 
8  otázek: 

I.  Proč  Kristus  Pán  ukázal  se  tehdáž,  když  jedenácte  Apoštolů 
stolilo  ? 

II.  Proč  v  den  odjití  svého  trestal  učedlníky  pro  nedověru  jejich 
a  tvrdost  srdcí?  atd.  (I  293— 297).^^)  K  otázkám  daným  odpovídá 
buď  sám  nebo  slovy  někoho  jiného  (nejčastěji  některého  otce 
cirk.),  slova  ta  pak  sám  zase  rozvádí. 

Ve  výkladech  užívá  rád  různých  přirovnání  a  kont  rastů  v. 
Líčí  na  př.  umučení  Páně  a  za  kontrast  klade  hříchy,  které  se  páchají 
v  ostatcích  masopustních  (I  156 — 157).  Ty,  kteří  jen  na  věci  pozemské 
myslí,  o  nebeské  však  se  nestarají,  přirovnává  k  žabám,  „které 
vždycky  v  audolích  a  laužích  zůstávají  a  nikdy  na  horu  nevystupují." 
(1  175).  Jiná  přirovnání :  „Jako  voda,  která  vždycky  teče,  bývá  dobrá 
a  chutná,  stojatá  pak,  jaká  jest  v  lauži,  kazí  se,  jest  nechutná  a  nic 
jiného  se  v  ní  nerodí,  než  červy  a  žáby:  tak  duše,  která  vždycky 
v  dobrých  skutcích  pracuje,  jest  Bohu  milá,  ta  pak,  kteráž  zahálí, 
toliko  hříchy  a  nepravosti  v  sobě  plodí."  (I  109).  „Jako  daleko  jest 
lilium  krásnější  mezi  trním  než  když  samo  jest  bez  trní,  tak  také 
jest  věc  slavná,  že  dobří  mezi  zlými  v  dobrotě  své  zůstávají."  (I  121). 

Kazatel  podává  mnoho  příkladúv,  jednak  skutečných,  zdéjin, 
jednak  vymyšlených,  zázračných.  Líče  zkázu  města  Jerusalema, 
podává  výtah  z  historie  žid.  Jos.  Flavia  (Joseph.  lib.  7.  de  bello  Jud. 
c.  12,  I  414-420).  O  životě  sv.  Cyrilla  a  Methoděje,  sv.  Vojtěcha, 
sv.  Víta,  a  jiných  svatých  českých,  a  o  různých  příbězích  českých  vy- 
pravuje dle  Hájkovy  kroniky  (na  př.  II  101-112,  II  139—153, 
II  172,  II  204,  atd.) 

Příběhy  smyšlené,  zázračné,  které  byly  v  oblibě  a 
budilyhrůzu  u  hříšníků  strašným  namnozelíčením,  jsou 
vybrány  z  různých  pramenů,  nejvíce  z  Pexenfeldera;  na  př.  spiso- 
vatel mluví  o  sv.  Janu  Křtiteli,  „že,  ačkoli  byl  muž  svatý,  přišel  do  vězení 


^*)  Doklady  uvádím  vždy  z  1.  vydání. 


232 

a  musil  umříti",  a  dodává:  „tak  také  i  jiní,  ač  nevinní,  i  hanbu  i  smrt 
časem  trpívají,  jako  se  i  tomu  sedlákovi,  o  kterém  builu  psáti,  stalo." 
(112).  Vypravuje  pak  hrůzný  příběh  o  jistém  sedlákovi  ve 
Wolburgu,  který  ovdověv  živil  se  žebrotou;  jednoho  dne  přepadli  jej 
dva  neznámí  muži  a  zavraždili  jej  myslíce,  že  má  peníze.  Když  nic 
nenalezli,  oběsili  ho,  aby.se  zdálo,  že  skončil  sebevraždou.  Sedlák  byl 
pak  pohřben  pod  šibenicí  jako  sebevrah.  Ale  Bůh  prý  ukázal  jeho  svatost 
zázraky,  které  se  daly  na  místě,  kde  byl  pohřben.  Když  se  to  roz- 
neslo, hnulo  se  prý  ve  vrazích  svědomí,  a  přiznali  se.  Tělo  sedlákovo 
bylo  pak  přeneseno  se  slávou  na  podnět  biskupa  Řezenského  do  Wol- 
burgu, kdež  bylo  pohřbeno  v  kostele  špitálském.  (1 12 — 14).  Šteyer  uvádí 
po  I  čarou  pramen  svého  vypravování:  Pexenfelder  Conc.  Hist.  23. 
(I  14).  Příkladů  podobnýchjest  vpostilleŠteyerově 
veliké  množství. 

Podáme  některé  doklady  smýšlení  Steyerova,  jak  se  jeví 
v  Postille. 

Šteyer  horlivě  hájí  církve  Jcatoliché.  Tato  prý  tím  zvláště  se 
liší  od  církví  nekatolických,  že  má  jednotu  ve  článcích  víry. 
„A  ta  jednota  v  článcích  víry  a  v  spojení  audů  s  hlavau  církve,  to 
jest  všech  Katolických  s  Papežem  Římským,  skrze  poslušenství  jemu 
jakožto  Náměstku  Kristovu  prokazované,  činí  silnau  církev:  které 
jednoty  Nekatoličtí  mezi  sebau  nemají  jsauce  sobě  v  článcích  víry 
velmi  odporní."  (II  265 — 266).  Vyzývá  k  stálosti  u  víře  kato- 
lické: ^Nesluší,  abyste  měli  od  své  starobylé  víry  a  od  pobožnosti 
křesťanské  katolické  odstaupiti,  kteráž  jest  tak  mnohými  a  nezčísl- 
nými  znameními  již  dávno  od  Krista,  od  Apoštolů  a  mučedlníků 
ztvrzená;  aniž  to  čiňte,  abyste  se  měli  k  těm  nachýliti,  kteříž  se  o  to 
pokaušejí,  aby  vás  nevím  jaké  nové  víře  naučili,  kteříž  ještě  ani  nej- 
menšího znameníčka  neukázali,  kterýmž  by  svau  novau  zmotanau  víru 
neb  raději  pověru  mohli  potvrditi."  (I  11).  Příčinou  všech  bludů, 
sekta  kacířství  bylo  odloučení  od  společnosti  církevní. 
(II  21).  Kazatel  napomíná  často  lid,  aby  se  varoval  kacířů,  t.  j.  ne- 
katolíků. Vše,  „cokoli  učí  kacíři  alidé  bludní,  jest  v  po- 
dezření z  strany  falše  a  bludu;  neb  takoví  obyčejně  slovo  Boží 
falšují,  nepravě  vykládají."  (1380).  Kacíři  jsou  „falešní  proroci, 
kteříž  prorokují  neb  zvěstují  z  srdce  svého  lež  ..."  (I  397 — 398). 
„Jest  pak  kacířstvo  jedno  z  největších,  nejhorších  a  nejškodlivějších 
hríchův,  protože  vyvracuje  pravau  víru  ...  Od  toho  nebezpečenství 
kdo  se  chce  vysvoboditi,  ať  předně  jejich  podvodných  řečí 
neposlauchá:  nebo  jako  morové  nakažení,  tak  kacířství  jest  příliš 


233 

jizlivé,  přichy tlivé  a  naVažlivé^  kteréž  se  velmi  brzy  rozlívá  a  človéka 
nakaziti  může.  Podruhé  ať  kuěh  kacířských  ani  nečte  ani  za 
sebau  nemá,  neb  je  čísti  neb  doma  chovati,  jest  těžký  hřích, 
protože  ten,  kdo  je  čte  neb  chová,  v  patrné  nebezpečenství  kacířstva 
se  vydává:  nebo  když  v  nich  jméno  Boží,  jméno  Pána  Krista  a  sladké, 
potěšitedlné  řeči  barvau  svatých  Písem  ulíčené  vidí,  domnívá  se,  že 
v  nich  nic  zlého  není,  ale  všecko  dobře  pravdivé  a  svaté,  ješto  pod 
sladkým  medem  kryje  se  jed,  a  když  čtením  sobe  med  oblibuje,  ten 
nejškodlivější  jed  do  sebe  přijímá,  neznamenaje  toho,  že  jako  ptáčník 
ptáky  a  rybář  ryby  příjemnau  potravau  a  viiadau  podvádí  a  lapá, 
tak  ďábel  skrze  lahodné  a  na  pohlezení  dobré  kacířské  řeči  podvádí 
a  lapá  křesťanské  duše.  A  protož  není  lépeji  než  takové  kacířské 
knihy  spáliti,  a  nebo  tém  dáti,  kteříž  mají  dovolení  takové  knihy 
čísti,  aby  z  nich  kacířskau  zlost  a  podvod  poznali  a  zahanbili."  (I 
398 — 399).  „Kacíři  .  .  .  falešně  prorokujíce  slibují  lidem, 
že,  budau-li  podlé  jejich  učení  v  Krista  véřiti,  jsau 
jisti,  že  dojdau  věčného  spasení:  že  žádný,  kdož  v  Krista 
věří,  nemůž  býti  zbaven  věčného  života,  byť  pak  byl  sobě  povědom 
jakýchkoli,  také  těch  nejtěžších  hříchů:  že  Kristus  Pán  svým  umu- 
čením a  smrtí  tak  za  nás  dosti  učinil  Bohu  Otci,  že  není  potřeby 
nám  žádného  pokání  činiti,  ani  se  postiti,  ani  tělo  mrtviti  a  jeho  zlým 
žádostem  odporovati:  též  že  není  potřeby  žádné  dobré  skutky  činiti 
ani  přikázání  Boží  zachovávati,  a  že  věřícím  pro  křesťanskau  svobodu 
dovoluje  se  všecko  dělati  podle  své  libosti...;  jestli  toliko  víru 
zachovávají,  že  naprosto  nemohau  zatraceni  býti... "^'^) 
(I  399—400).  Kteří  z  kacířů  „pro  svau  zatvrzelost  v  kacířstvu  žaláře, 
přísně  trestání,  někdy  také  i  smrt  trpěli,"  nejsou  praví  mučedníci,  ale 
„mučedlníci  čertovi".  (II  72).  Kazatel  horlí  proti  „bludníkům 
a  kacířům,  jako  Novokřtěncům  a  j.",  kteří  usilovali,  aby  žádné 
vrchnosti  světské  nebylo,  protože  prý  jsou  skrze  Pána  Krista  učiněni 
svobodnými.  (I  558).  Horlí  proti  Kalvinistům,  „kteří  všecky 
obrazy  svaté  zamítají,  ještě  císařské  a  jakékoli  jiné  obrazy,  které  jsau 
na  penězích,  rádi  přijímají,  líbají,  a  někdy  také  mocí  jiným  vydírají 
a  pro  sebe  berau."  (I  559).  I  vyzývá  k  úctě  obrazů  svatých  a 
zmiňuje  se  zvláště  o  zázračném  prý  obrazu  Panny  Marie 
Svatoborské.  —  Očistec  dokazuje  z  písma  sv.,  z  církevních 
otců,  z  církevních    sněmů,   z  obyčeje   církve   atd.   a  vykládá  příčiny, 


^°)  SpisoTatel   horlí  tu  proti    evang.  učení   o  ospravedlnění   z  pouhé 
víry;  pod.  I  94. 


234 

proč  se  katolíci  mají  za  duše  v  očistci  modliti.  (II  350 — 354).  O  pro- 
cessích  praví,  že  mají  „dobrý  základ  v  písmě  sv.  a  užitečně  se  vy- 
konávají/^ (1 285  a  si.)  Otázkami  a  odpovědmi  vykládá  v  kázání  na  Zelený 
čtvrtek  o  velebné  svátosti  oltářní.  (I  208  a  si.)  Do  výkladu 
vkládá  tento  ,zázračný  příběh':  Zid  jeden  jménem  Lev  v  Praze  na 
křesťanskou  víru  obrácený  ukradl  prý  kdysi  tři  hostie  a  prchl  s  nimi  do 
Prešpurka,  kdež  daroval  dvě  jednomu  hospodáři,  Židovi;  tento  pozval 
k  sobě  mnoho  Židů;  jeden  z  nich  chtěje  se  přesvědčiti,  zdali  ve  svá- 
tosti jest  moc  boží,  probodl  nožem  hostii,  a  v  tom  okamžiku  ^^tekla 
z  ní  krev,  hrom  udeřil  do  domu,  zapálil  jej,  hospodáře  i  ostatní, 
kteří  v  tom  domě  byli,  spálil ;  toliko  tři  zůstali  na  živu  a  stůl  se 
dvěma  hostiemi  nebyl  porušen.  To  prý  se  stalo  r.  1591.  (Flores 
exempl.  c.  5.  tit.  3.  exempl.  11.)  (I  210 — 211).  Odpovídaje  na  5.,  6., 
7.,  8.  a  9.  otázku  odůvodňuje  kazatel  přijímání  pod  jednou 
způsobe u,  a  dodává:  „Čechové  hned  jak  léta  Páně  devítistého  na 
křesťanskou  víru  se  obrátili,  přes  5  set  let  vždycky  pod  jednau  způ- 
sobau  přijímali  až  do  léta  1414,  v  kterém  teprva  přijímání  pod 
obojí  v  Praze  sobě  začali.  Není-liž  lépe  oných  starých  předků,  kteří 
rádi  s  církví  se  srovnávali,  následovati,  než  těchto  pozdnějších,  kteří 
svaté  církve  poslauchati  nechtěli?"  (I  218). 

Postilla  Šteyerova  obsahuje  mnoho  napomenutí  a  pokynů  pro 
vychovávám  dítek.  Rodiče  mají  často  žalost  nad  svými  dítkami? 
ale  sami  jsou  tím  vinni,  „když  svým  dětem  z  mládí  příliš 
folkují."  (I  44).  „Opice  tak  svau  mladau  opičku  miluje,  že  někdy 
tak  ji  k  prsám  svým  přikládá  a  svýma  rukama  stíská,  že  ji  udáví. 
Tak  činí  rodičové  ti,  kteříž  své  děti  příliš  milují,  všecko  jim  pře- 
hlídají, folk  ve  všem  dávají  .  .  ."  (II  59 — 60).  Rodiče  se  mají  starati 
o  to,  aby  děti  hned  z  mládí  přivykaly  dobrému,  „neb  čím 
hrnček  po  novu  navře,  tím  potom  vždycky  zapáchá."  (I  70).  „Když 
děti  umějí  čísti,  ať  ráno  ranní,  večír  večerní,  a  jiným  časem  vejroční 
písně  zpívají,  a  zvláště  v  neděli  a  ve  svátek  ať  čeládce,  když  má  od- 
počinutí od  práce,  nětco  čtau  z  nějaké  pobožné  knížky.  To  obě  či- 
nívali staří  Čechové,  odkudž  ten  dobrý  obyčej  pošel,  že  naučivše  se 
pobožným  písněm  je  také  v  chůzi  a  v  práci  zpívávali,  a  z  čí- 
tání neb  slyšení  pobožných  věcí  všemu  dobrému  se  učili". 
(I  539).  Mnozí  rodičové  bohužel  učí  své  dítky  hned  od  dětinství 
hře,  připíjeni,  pejše,  šperkům,  tancům  a  těm  jiným  ne- 
šlechetnostem a  zlým  skutkům"...,  „jakož  již  po  hříchu 
to  na  dítkách  vídáme,  že  spíše  je  uslyšíš  láti  a  zlořečiti,  než  boha 
skrze  modlitby   svaté   chváliti  a  velebiti."  (I  71).     Děti   brzy    na- 


235 

vykají  nepravostem,  neboť  Jak  staří  pískají,  tak  mladí  po  nich 
pípají".  (II  60).  „Někteří  své  děti  zabíjejí,  když  je  svými  slovy  zlým 
věcem,  jako  hanebným  slovům  neb  skutkům,  čárám,  krádeži  neb  vy- 
metení se  učí,  a  k  tomu  je  nabádají.  Někteří  modle  Moloch  své  děti 
obětují,  jaké  jsau  ti,  kteří  je  na  kacířská  místa  posýlají,  kdež 
potom  od  samospasitedlné  katolické  víry  ustavičným  s  kacíři  obco- 
váním odvedeni  bývají.  Tak  činívají  řemeslníci,  kteří  své  syny  na 
vandr  posílají  ..."  (II  60).  Co  prý  ze  všech  takových  dětí  bude?  „Za- 
cházejí-li  .  .  .  dítky  s  karty  a  s  kostkami:  co  z  nich  bude?  Čtveráci, 
kostkáři,  karetní ci;  jestli  se  rádi  obírají  se  lží:  co  z  nich  bude? 
Lháři,  pletichán,  lidští  podvodníci.  Kradau  po  málu,  jarmarčí,  otci 
i  mateři  měšec  rámují  a  vyklízejí,  misí  příliš  mnoho  na  neuklízena 
lavici  nacházejí:  co  z  nich  bude?  Zloději,  viselci,  krkavčí  potrava. 
Lají,  zlořečí,  dušují  se,  i  přisahají:  co  z  nich  bude?  Zlolejci,  křivo- 
přísežníci. Rádi  sklenice  a  konvice  suší :  co  z  nich  bude?  Bumbálkové, 
korbeláři,  sausedé  z  mokré  čtvrti.  Kdo  chce,  aby  takoví  nebyli,  ať 
je  tresce  a  hned  z  mládí  od  těch  zlých  věcí  ať  je  odtrhuje!"  (II  182). 
Též  o  manželství  nalézáme  v  postille  Šteyerově  některé  za- 
jímavé úvahy.  Šteyer uvažuje  na  př.,  „proč  někdy  manželé  v  svám 
stavu  ani  potěšení  ani  štěstí  a  božího  požehnání  ne- 
mají."  „První  příčina  jest,  že  mnozí  bez  zdravého  uvážení  v  stav 

v 

manželský,  vstup  ují."  Ženich  má  zpytovati,  jaká  jest  jeho  nevěsta,  ne 
co  do  krásy,  ale  co  do  mravů.  „Druhá  příčina  jest  nerovnost  muže 
a  ženy"  .  .  .  „Když  je  muž  urozený  a  žena  neurozená,  musí  mu  jako 
děvka  slaužiti.  Pakli  žena  jest  urozená  anebo  bohatá  a  muž  ne- 
urozený neb  chudý,  nedá  se  od  muže  říditi,  ale  když  se  stane  ta 
nejmenší  mezi  nimi  nesvornost,  bude  mu  hned  jeho  nízký  stav  neb 
chudobu  vyčítati  ..."  „Třetí  příčina  nešťastného  manželstva  jest, 
že  manžel  za  dobrau  manželku,  dokud  byl  svobodný,  Pána  Boha 
snažně  neprosil  a  s  ním  se  neporadil  ..."  „Čtvrtá  příčina... 
jest  nepřihotovení  se  k  oddavkám,  v  čemž  zle  činí  ti,  kteříž  rozlič- 
ných těžkých  hříchů  se  dopustivše,  .  .  jsauce  v  nemilosti  boží  k  od- 
davkám  přistupují  ..."  „Pátá  příčina  ..  .  jest  zlý  předešlý  život, 
který  bývá  trestán  nešťastným  vyvolením  manželstva"  ...  „Za  časté 
také  mnohých  nevolí,  různic  a  bíd  v  manželstvu  původem  bývají  ti, 
kteříž  roznášejí  klevety  a  falešným  pomlauváním  snaží  se  mezi 
manžely  svádu  ztropiti  ..."  (I  82). 

Šteyer  jest  rozhodný  odpůrce  pověr.  Mluví  proti  těm, 
kteří  věří  výkladům  snů,  „bude-li  z  nich  štěstí  následovati",  proti 
těm,  „kteří  dají  sobě  od  cikánů  hádati  o  svých  budaucích  věcech/* 

Jubilejních  spisů  č,  XH.  16 


236 

proti  těm,  „kteří  o  ukradených,  založených  neb  ztracených  věcech 
ptají  se  kauzedlníků,  neb  čarodějných  bab,  aby  jim  po- 
věděly, kdo  je  má  a  jak  je  zase  dostati  mohau",  proti  těm,  „kteří 
z  všetečnosti  knihy  čaroděj  nické  čtau..."  (II  44).  „Rovně  též 
marné  a  častokráte  škodlivé  jsau  po  verky,  jakých  někdy  užívají 
ovčáci,  skotáci  a  sviňáci,  aby  své  stádo  od  prašiviny,  vlků 
a  jiných  zlých  příhod  ochránili.  Tím  též  hřeší  kováři  ti,  kteří 
k  uzdravení  nemocných  koní  užívají  pověrečně  jistých  slov  z  modlitby 
Páně  neb  kajících  žalmů  vybraných.  Také  ti  šafáři  a  sedláci  ne- 
dobře činí,  kteří,  aby  svá  hovádka  uzdravili,  podivných  pověrků  uží- 
vají, aneb  od  takových  lidí,  kteří  na  pověrkách  mnoho  sobě  zakládají, 
pomoci  žádají.  Slovem  všickni  ti  zle  činí,  kteří  pověrečnými  způsoby 
kraupy  neb  mračna  zaháněti  usilují,  proti  zimnici  neb 
jiným  nemoce m  divné  cedulky  při  sobě  nosí,  nositi  dávají,  neb 
skrze  slívání  neb  babské  žehnání  a  jiné  od  svaté  církve  ne- 
schválené prostředky  nětčeho  dosáhnauti  chtějí."  (II  271).  Vyvrací  ná- 
mitky, které  by  se  mohly  proti  tomu  činiti,  uvádí  některé  odstrašující 
příklady  a  praví :  „Baba  když  aučej  líčí,  nad  vodau  zívajíc  ^^)  říká: 
,Ve  jméno  svatého  rance,  kus  mazance,  ať  ten  aučej  přestane,  a  zdraví 
nastane!  Dopomáhej  mu  toho  svatý  Kondrát!'  Nejsau-li  to  směšné 
a  bezbožné  pověry,  žádné  přirozené  moci  nětčeho  divného  k  působení 
nemající?  Pročež  cokoli  se  skrze  ně  divného  stává,  to  od  samého 
dábla  pochází  ...  O  by  Pán  Bůh  dal,  aby  více  takových  lidí  ne- 
bylo, jenžby  sobě  více  pomoci  na  ledajakýclis  pověrkách  nežli  na  Pánu 
Bohu  nezakládali  1"  (II  273).  O  babách  čarodějných  praví  ka- 
zatel, že  jsou  „čertovy  mučedlnice,  které  od  čerta,  svého  Pána,  mnoho 
zlého  musejí  trpěti,  věci  ohavné  zříti,  svým  vlastním  přátelům  na 
zdraví  neb  statku  škoditi,  byť  to  neřády  chtěly  dělati.  Někdy  je  také 
čert  zbije,  a  do  vůle  se  jich  našidí."  (II  72). 

Šteyer  horlí  sice  proti  pověrám,  ale  jest  přece  jen  syn 
své  doby;  sám  pověře  seoddává,  když  mluví  na  př.  o  moci, 
kterou  má  svěcený  vosk,  t.  zv.  „Agnus  Dei."  Tento  přináší 
prý  lidem  „obzvláštní  pomoc  a  posilnění  proti  všeli- 
kému neštěstí  anebezpečenství.'^  „Zvláštní  pak  aučinkové 
při  těch,  kteří  takové  Agnus  Dei  při  sobě  z  pobožnosti  nosí,  tito  bý- 
vají: 1.  k  uctivosti  a  chvále  Boží  obzvláštně  vzbuzeni  bývají.  2.  Od 
škodného  povětří  na  moři  i  na  zemi,  od  krupobití,  od  hromobití,  též 
od  bauřlivého  větru  zachováni  bývají  ...    3.  Povodně,  i  ohňové,  i  země- 


'^^)  Čti  „vzývajíc";  srovn.  totéž  u  Hílovského  („Coelum  vivum"  383). 


237 

třesení  skrze  takové  A.  I>.  přetrženi,  umenšeni  a  skroceni  bývají. 
4.  Ti,  kteří  těch  A.  D.  pobožné  užívají,  zachováni  bývají  od  hlíz,  od 
padaucí  nemoci  a  před  náhlau  smrtí.  5.  Od  aukladů  zlých  duchů,  též 
od  čárů  ochráněni  bývají.  6.  Skrze  ně  spomoženo  bývá  těhotným  že- 
nám, aby  plod  života  svého  snázeji  na  svět  vyvedly.  7.  Slovem  ty, 
kteříž  uctivě  na  hrdle  nosí  tyto  A.  D.,  všemohaucí  Bůh  ráčí  ostříhati 
ve  všech  jejich  zlých  příhodách  a  nebezpečenstvích  .  .  ."  (II  87 — 88). 

Postilla  Šteyerova  jest  z  nejlepších  katolických 
postili  českých.  Účelu  nábožensk o-v zdělavatelnému  celkem 
vyhovuje.  Ráz  výkladův  jest  mírný;  polemikám,  kde  může, 
spisovatel  se  vyhýbá,  a  polemisiije-li,  děje  se  to  způsobem 
slušným,  z  něhož  jeví  se  jakási  shovívavost  a  náboženské  přesvědčení 
kazatelovo ;  proti  odpůrcům  neužívá  smělých,  příkrých  výrazů; 
několika  slovy  se  jich  vždy  jen  dotýká.  Stručnost  jest  vůbec 
dobrá  vlastnost  Šteyerova.  Krátce  vyloží  evangelium,  je-li  potřebí,  vy- 
loží jeho  duchovní  smysl,  přidá  z  něho  naučení  pro  život,  pro  větší 
rozmanitost  připojí  příklady  bud  ze  života  svatých  neb  jiných  lidí, 
jejichž  obsahem  jsou  ovšem  často  různé  „zázračné",  vymyšlené 
povídačky,  kterým  nyní  snad  nikdo  neuvěří,  které  však  tehdy  budily 
hrůzu  a  přijímány  byly  od  lidu  za  pravdivé.  Leckdy  podává  výklad  ve 
formě  otázek  a  odpovědí,  v  posti lle  sváteční  pak  přidává  ještě 
životopisy  svatých  s  případnými  naučeními. 

Šteyer  byl  známý  oprávce  českého  jazyka.  Postilla  jeho 
vyniká  tudíž  dosti  správnou  mluvou,  ještě  nepokaženou  (vý- 
jimky, jako:  rohami,  zubami,  dveřům  a  j.  nejsou  časté). 

Z  postili  katolických  17.  stol.  připomeneme  dodatkem 
ještě  některé.  V  čes.  museu  jest  rukopis  kázání  nedělních 
a  svátečních,  v  4^  III  G20;  jest  to  postilla  katolická;  kazatel 
není  znám.  Ve  2.  kázání  na  1.  neděli  adv.  a  jinde  jest  ostrá 
polemika  proti  Lutherovi.  Rukopis  psán  jest  rukou  rozličnou 
na  počátku  17.  stol.,  na  papíře;  část  prostřední  jest  psána  i)ísmem 
velmi  drobným,  vybledlým,  místy  nečitelným.  Na  některých  místech 
jsem  nalezl  vročení  1609.  Na  konci  jest  nějaké  kázání  „O  užitcích", 
které  se  končí  těmito  slovy:  „Ostatek  vezmi  z  postylly  Nagrovy- 
ského  (?),  z  něhož  na  větším  díle  to  kázání  vzat(o)." 

Jungmann  uvádí  v  Hist.  1.  č.  str.  299—300  též  tuto 
postil lu:  ,, Postilla  aneb  kázání  na  evangelia  dní  svátečních,  blaho- 
slavené Panny  Marie,  svatých  apoštolův,  mučedlníkův  a  vyznavačův, 
která  obyčejně  od  sv.  Ondřeje  apoštola  až  do  sv.  Jana  Křtitele  v  církvi 

16* 


238 

sv.  všeobecně  se  čtau,  aneb  káží:    prvního   dílu   částka  druhá  1629.^ 
Více  mi  o  ní  není  známo. 

Kněz  katolický  Pavel  Petr  Mallý  (Galii)  napsal  posfillu, 
která  jest  v  mus.  hiihovně,  v  rukopise,  17  C  40  (fol.,  pap.).  (Jir.  I, 
223.)  Obsahuje  kázání  česká,  rozvržená  na  tři  léta,  na 
neděle  a  některé  svátky.  Ku  konci  1.  dílu  kázání  jest  po- 
známka: ,,Finis  22.  Octobris  1649.  Kněz  Pavel  Petr  Galii ^' ;  na  ná- 
sledující stránce:  23.  octob.  1649.  Následují  pak  „kázání  k  budaucímu 
roku  1650  počnauc  od  neděle  první  adventní.  Na  konci  tolioto  dílu 
kázání  jest  zase  poznámka  s  podpisem:  Paulus  Petrus  D.  Gall  de 
Kank,  Decanus  Colinensis  Anno  1651,  na  následující  stránce:  „Ve 
jméno  Páně  začínají  se  kázání  na  neděle  a  svátky  k  budaucímu  roku 
per  Paulům  Petrům  D.  Gall  dek.  Colinensis,"  na  konci:  „Finis  .  .  . 
per  Paulům  Petrům  Galii  decanum  Colinensem;"  a  zase  začínají  se 
kázání  k  následujícímu  roku,  ale  jsou  nedokončena;  poslední  kázání 
jest  na  neděli  5.  po  sv.  Duchu.  —  Jsou  to  kázání,  která  měl 
P.  P.  Gall  v  letech  1649—1653,  a  která  si  poznamenal. 

Jiný  katolický  kněz,  Jiří  Evermod  KošeticJcý  z  Vlašimě, 
nar.  1630  dle  Jir.  I,  399,  dle  životopisu  ve  „Výboru  starších  kázání 
českých"  (I,  1862)  r.  1639,  f  ^^  Strahově  1700,  napsal  kázání 
na  neděle  celého  roku.  Z  rukopisu  17.  stol.  (dokončen  1686) 
vydali  je  P.  Ervín  Weyrach  a  P.  Egon  K.  Brém  r.  1862 
v  Praze  ve  „Výboru  starších  kázání  českých"  1.  díl  (un.  54  D  490). 
V.  též  Č.  kat.  duch.  1862,  str.  235. 

V  univ.  knihovně  jest  rukopis  17  F  19,  obsahující  ká- 
zání kněze  katolického  JiiHho  Pelty,  (Jir.  II,  99).  Rukopis 
psán  jest  na  pap.,  ve  4*^,  písmem  ležatým,  špatně  čitelným.  Latina 
mísí  se  v  kázáních  těch  s  češtinou.  Vročení  jest  na  1.  listě: 
1651.  Na  kožené  vazbě  poznamenáno  inkoustem:  P.  Georgii  Peltae 
Concionum  pars  4*  et  ultima. 


v. 
století  XVIII. 

{Postilly  protireformacni.  —   Literatura   exulantská.  —    Postilly  slo- 
venské [dodatek]). 

Stoleťí  18.  jest  pro  Čechy  dobou  vítězství  snah  proti- 
reformačních.  Zatím  co  v  sousedním  Německu  zkvétá  kazatelství 
evangelické  církve  snahou  po  zdokonalení  národního  řecnictví  i  na 
kazatelně,  zatím  co  v  anglické  a  ve  francouzské  reformované  církvi 
zvláště  v  2.  polovici  18.  stol.  jeví  se  pokrok  v  kazatelství,  v  Čechách 
není  po  kázáních  prosycených  snahami  reformačními 
již  téměř  ani  památky.  Zatím  co  v  Německu  v  stol.  18.  církev 
římsko-katolická  nemůže  se  vykázati  význačnějším  zjevem  homile- 
tickým,  jásá  v  Čechách  táž  církev  nad  vítězstvím  protire- 
formace a  zasypává  českou  vlast  spoustou  knih  nábo- 
ženských, které  mají  nahraditi  lidu  českému  ničené  knihy  nekato- 
lické. Byla  to  však  dobrá  náhrada?  Podali  kazatelé  katoličtí  věku  18. 
lidu  českému  knihy  dýšící  pravým,  svatým  duchem  evangelia  Kristova, 
duchem  lásky  křesťanské?  Nikoliv  I  V  kázáních,  v  postillách 
věku  tohoto  jest  křesťanská  láska  věcí  vedlejší.  Místo 
ní  nastupuje  nesmiřitelné  záští  proti  jinověrcům. 

Vše,  co  jen  poněkud  se  odchyluje  od  zásad  protireformací  vy- 
slovených, propadá  kletbě.  Oheň  pekelný,  věčné  zatracení, 
věčná  muka  staví  se  bojácným  posluchačům  před  oči,  líčí  se  barvami 
nejsytějšími,  způsobem  nejhrůznějším.  Nejpodivnější 
zázraky  vymýšlí  hlava  fanatického  kazatele,  nejbizzarnější 
příběhy  a  odporné  anekdoty  vypravují  se  lidu  ku  potvrzení 
učení  církve !  Jaký  to  strašný  úpadek  vkusu,  jaké  to  mučení 
ubohých  duší  křesťanských  I 


240 

Vlastním  vůdcem  protireformace  v  Čechách  byl  řád  jesuitský, 
jenž  „vedl  censům  všeho  veřejného  tisku  do  polovice  18.  stol.  a  vtiskl 
ráz  a  směr  svůj  i  veliké  většině  tehdejší  literatury;  jeho  dílem  byl 
veškerý  vnější,  okázalý  a  hmotně  velkolepý  ráz  vítězné  protireformace 
české  ..."  (Vlček  II.  díl,  seš.  7.,  str.  7.) 

Tento  ráz  Jesuité  hleděli  zachovati  ve  svých  spisech  nábo- 
ženských. Byly  to  zejména  jejich  postilly^  jimiž  „laické  zá- 
stupy mely  se  proměniti  v  jednotnou  massu  stejně 
myslící,  stejně  cítící."  (Vlček  II,  str.  14.)  Jak  vyhovovaly 
však  potřebám  lidu  lačnícího  po  slově  Božím,  jsme  již  všeobecné  na- 
značili. Kleklar,  Barner,  Račín,  Nitsch,  Bílovský,  Veselý,  Koniáš  a  j. 
se  zjevnou  náboženskou  nesnášelivostí  podávali  tehdej- 
šímu lidu  duševní  stravu  nezáživnou,  kořeněnou  náboženským 
fanatismem. 

Jan  Kleklar  (nar.  1639,  f  1703;  Jir.  I,  349)  vydal  v  Praze 
r,  1701  fjSemeno  slova  Božího,  aneb  kázání  neděhií^'  (ve  4^,  un. 
54  B  60,  54  F  3,  mus.  40  C  9).  Vydal  je  „zvlášť  ku  pomoci 
začínajících  kazatelův",  a  věnoval  je  prelátu  praemonstrat- 
ského  řádu  Karlu  Kratochvílovi.  Postilla  tato  obsahuje  113  kázání 
nedělních  (stran  69<S).  R.  1702  vyšla  „Kázání  sváteční^,  v  4^,  de- 
dikovaná Anně  Joseíině  Černínové ;  obsahají  69  kázání  na  450  str. 

Postilla  Kleklarova  jest  z  jesuitských  postili  celkem  ještě  nej- 
mírnější, obsahujíc  většinou  dogmatické  výklady  od  věci  se 
n  eodchy  lují  cí  a  nezabíhající  příliš  v  náboženské  pole- 
miky. Jsou  v  nich  hojné  zmínky  o  moru.  Kazatel  velmi  často  se 
opakuje.  Jazyk  jest  v  postille  Kleklarově  pokažen,  ale  přece  ne  tak 
jako  v  některých  jiných  postillách  věku  18. 

Jar.  Vlček  připomíná,  že  Kleklar  rád  se  dovolává  ve  svých  kázá- 
ních přírodopisu  a  hvězdářství,  ovšem  v  duchu  své  doby,  na 
př. :  „Vidíš  slunce,  měsíc  a  jiné  planetuí  i  také  stojaté  hvězdy  s  tou 
největší,  anobrž  jakousi  nepochopitedlnou  rychlostí  okolo  světa  běžící? 
Měj  za  to  vedle  zdání  filosofův  a  theologův,  že  v  jednékaždó  z  nich 
jeden  duch  neb  anjel  jest  představený,  kteříž  je  obnášejí,  ačkoliv 
takové  velikosti  jsou."  (Vlč.  II,  15). 

Jan  Barner  z  Jičína  (nar.  1043,  f  1708)  vydal  v  Praze 
r.  1704  překlad  posti  11  y  německé  ho  Jesuity  Jiřího  Sche- 
rera,  „jež  proti  liitherstvu  dokazuje  z  prvotné  církve  křesťanské 
oprávněnost  ctíti  svaté  a  hiíjí  všech  katolických  ceremonií."  (Vlč. 
II,  15.)  (Jg.  300,  Jir.  I,  47.) 


241 

J.  Scherer,  z  nejhorlivějších  zastanců  katolictví,  byl  rodem 
ze  Schwatzu  v  Tyrolsku;  členem  řádu  T.  J.  byl  mezi  lety  1559 — 1605. 
(Jir.  I,  103,  Čas.  kat.  duch.  1888.)  Překlad  Barnerův  má  tento  titul: 

^Postylla  to  jest  výkladové  na  nedělní  evangelia  přes  celý  rok 
podlé  katolického  učení  a  řádu  .  .  .  od  dvojíctihodného  kněze 
Jiřího  Serera  z  Tovaryšstva  Ježíšova,  Písma  S°  doktora,  nyní  v  češtinu 
uvedení  skrze  dvojíctihodného  kněze  Jana  Barnera  z  téhož  Tova- 
ryšstva." V  Praze  1704,  u  sv.  Klimenta.  (Univ.  54  A  17,  mus. 
40  A  3). 

„Napomenutí  k  laskavému  čtenáři"  obsahuje  některá 
dataze  života  Jiřího  Scherer  a,  znamenitého  prý  kazatele  slova 
božího,  který  „byl  živ  pravé  toho  času,  když  kacířstvo  zvlášť  Lutriánské 
v  dědičných  nejslavnějšího  domu  rakauského  zemích  nejvíce  se  roz- 
máhalo." Překladatel  zmiňuje  se  o  jeho  činnosti  kazatelské  a  spisova- 
telské. Postilla  jeho  byla  prý  u  veliké  vážnosti  a  oblibě, 
„že  nejednán  s  velikým  nákladem  a  ne  s  menším  duší  prospěchem 
v  němčině  vytištěna  byla."  Překladatel  připomíná,  že  evangelia  a  ká- 
zání k  nim  přidaná  ne  v  tom  pořádku,  jako  spisovatel,  zařadil,  a  to 
z  té  příčiny,    že  za  jeho  času    „  v  těchto  zemích  ještě  neřídili  se  do- 

v 

konale  mšálem  Římským  jako  my  nyní,  ale  některý  neděle  jiná  evangelia 
měli,  nežli  my  čteme.  Pročež  vidělo  se  nám  zapotřebí  býti,  pořádek 
ten  změniti,  aby  jedenkaždý  to  evangelium  a  na  ně  učiněné  kázání 
doma  sobě  přečísti  mohl,  které  se  v  chrámě  Božím  lidu  přednáší." 

Mimo  kázání  nedělní  Scherer  vydal  ještě  též  kázání  na 
evangelia  sváteční,  která  byla  přeložena  též  B  a  r  n  e  r  e  m  v  Praze 
r.l724.  (Jir.  I,  47,  mus.  40  A  4). 

Kákání  nedělní  (stran  1058,  fol.).  Kázání  na  jednotlivé 
neděle  jsou  obyčejně  dvě  i  více;  na  př.  na  neděli  1.  po  sv. 
3  králích  jest  dokonce  patero  kázání.  Tím  ovšem  vzrostla  postilla 
na  veliký  foliant.  Všelijaké  duchovní  i  světské  příběhy  slouží  v  ní  za 
příklady,  mnohá  naučení  a  napomenutí  věřících  jsou  v  ní 
obsažena.  Jak  z  přiloženého  rejstříku  na  konci  postilly  patrno,  jsou 
v  ní  mnohé  polemiky,  zvláště  proti  Lutherovi  (Bible  od  Lutera 
aLutrianů  zfalšovaná  65,  66,  68,  70  etc,  283,  364  etc,  635,  Kniha 
Baruch  proti  Luterovi  se  hájí  63  etc).  (O  bludech  kacířů  203,  243,  244, 
246,  247  etc,  proti  čarodějům  a  kouzelníkům  427  etc,  proti  kacířům 
v  učení  o  velebné  svátosti  363  etc ;  Kalvín  zfalšoval  písmo  sv.  68  etc, 
zavrhl  svátek  narození  Krista  Pána  76,  zavrhl  všeliké  svátky  mimo 
neděli  836;  atd.) 


242 

S  c  h  e  r  e  r  ukazuje  ve  výkladech  svých  znamenitou  učenost, 
zvláště  velikým  množstvím  příkladů  z  dějin  starých  i  novějších. 
Překlad  psán  jest  češtinou  ještě  dosti  dobrou. 

Celé   2.  kázání  na  2.   neděle    adventní  jest   proti    nádheře 
v  oděvu,  proti  pýše.  Spisovatel  mluví  na  př.  o  oděvu  Adama  a  Evy, 
když  byli  vyhnáni  z  ráje,  a  dodává:   „Tu  máš  počátek  oděvu,  a  nic  tu 
neslyšíš  o  rauše  hedvábném  aneb  aksamitovém,    o  zlato-  neb    stříbro- 
hlavech,    nic   o    perlách    a  drahých    kameních,    nic    o    střapcovatých 
nohavicích,    nic    o    ve    trý    aneb  v  čtvero  složených    obojcích,    aneb 
o  okruží  a  jiných  daremných  ozdobách,  nýbrž  toliko  o  sukních  chlupa- 
tých  z  kozí  nerozumných    hovad.     Nic  tehdáž   nebylo  ještě   lněného 
neb  vlněného:  na  nahé  tělo  vložil  jim  Pán  Bůh  ty  kůže;  ta  byla  celá 
ozdoba  a  okrasa  jejich."  (44,  Post.ned.)  Jiné  zajímavé  doklady:  „O  peníze 
také  připraví  tebe  tvá  zbytečná  okrasa   a  vyprázdní  tobě  tvůj  měšec, 
jakž  toho  každodenní  zkušení  máme :  nebo  tolik  nových  cizozemských 
krojů,  křtaltů  a  způsobů  oděvu,  po  Vlásku,  po  Španielsku,  po 
Francauzsku,  po  Englicku;    též  tolikeré  krajíky,  vyšívání,  protkávání, 
překládáni,  obrubování,  prýmy,  opremování,  propremováuí,  prořezávání, 
prosekávání,  třapce  a  roztřapce,  vycpávání,  podkládání,  podšívání,  po- 
vlečení, etc.  sežere  velmi  mnoho  peněz.  Ano  žádost  šatstva  jest 
právě  podobná   vodnotedlnosti:    čím  více  šatů  míváme,    tím  více  jich 
míti  žádáme ;    obvzláštně  když  nějaký    nový    nález,    aneb   nový 
kroj  vznikne,   tu  vskakujeme   do  dluhů,   tu  shledáváme  peníze,   kde 
můžeme  ...  Tu  na  lichvu  bereme,   tu  dřeme  a  škrabáme  a  schrabu- 
jeme,    kde   co    zasáhnauti   můžeme:    tu   přijímáme    zapověděné   dary 
a  halafance,  přešacováváme  lidi,  daně  na  ně  ukládáme,  lidi  podvádíme, 
auřady  i  nehodným  prodáváme.    Slovem,  všelikých  ošemetností  a  zlo- 
dějských nálezů  užíváme,  aby  toliko   p  e  j  c  h  a  v  své  bytnosti  zacho- 
vána byla."  (46).  „To  také  jest  vůbec  známo,  že  samého   Martina 
L  uter  a   syn   plundry    s    nekřesťanskými    velikými    f  1  o  k  y  na 
svět  uvedl,  a  jsa  tázán,  proč  by  to  činil,  odpověděl:  , Co  pak  jevíce? 
Můj  otec  uvedl  novau  víru,  já  pak  uvedl  sem  nového  kroje,  plundry.'"  (53). 
Jan  Bariier  vydal  též  původní  spis:  „Swmnarie  na 
všecJca  čtení  a  evangelium^  jah  nedělní  tak  i  sváteční^  přes  celý  rok." 
Vytišt.  v  Praze  u  sv.  Klimeuta  r.  1711.  (Jir.  I,  47.) 

Předmluva  k  pobožnému  čtenáři:  ;,Bych  tuto  práci 
na  sebe  vzal,  pohnul  mne  předně  k  tomu  veliký  nedostatek 
Českých  duchovních  katolických  kněch  (1)."  Od  té 
doby,  co  bylo  vynalezeno  knihtiskařství,  bylo  prý  v  Čechách  a  na 
Moravě  málo  katolíkův,  neměli  svých  vysokých  škol,  kdežto  kacíři  měli 


v  Praze  svou  akademii  a  vydávali  často  knihy  bludné ;  ano  i  ti,  kteří 
pro  kalich  z  Čech  do  Drážďan  nebo  do  Žitavy  se  odstěhovali,  tlačí 
bludné  knihy  v  české  impressi  v  Zitavě.  Tam  dali  před 
málo  lety  znova  vytlačiti  starou  summari  i,  „jenž  jest  plná 
bludů,  aniž  lze  poznati  z  ní,  jakého  náboženství  býti  musil  ten, 
kterýž  jí  složil.  Nebo  učí,  že  samá  víra  člověka  ospravedlňuje,  čehož 
Hus  nikdá  neučil  a  nedržel,  a  nicméně  Husa  mezi  mučedlníky  Božími 
klade;  an  vědomo  jest,  že  mučedlníkem  Božím  býti  nemůže,  kdo  pravé 
víry  nemá  ..."  Jeho  summarie  zkrátka  „ani  není  docela  Lute- 
ryánská  ani  zcela  Husitská,  ale  směska  z  rozdílných 
kacířů  splácaná."  Tato  summarie  rozšířila  se  po  Čechách,  a  proto 
Barner  vydal  svou  katolickou  summarii. 

Kázání  jednotlivá  obsahují  text  epištoly  resp.  evan- 
gelia, pak  „summu  aneb  vejtah"  kratičký,  konečně  delší 
„naučení"  z  epištoly  resp.  evangelia.  Poněvadž  výklady  jsou  krátké, 
spisovatel  nezabíhá  tak  často  do  polemik.  Ale  přece  na  př.  na  str. 
343  praví,  že  velice  pobloudil  Kalvín,  když  pravil,  že  v  církvi 
Kristově  nejsou  než  „sami  předřízení  k  věčnému  spasení  .  .  .",  a  na 
str.  37  horlí  proti  „kacířství  Valentini  a  nův  a  Novokřtěnců, 
jenž  bludně  učili,  že  Kristus  pojal  Tělo  své  z  nebe,  kterýž,  když 
prošlo  skrze  Marii  jako  skrze  nějaký  žlab,  přinesl  je  na  zem .  .  ." 
Na  str.  172  vykládá,  že,  kdo  přijímá  pod  jednou  způ- 
soben chleba,  přijímá  Krista  celého,  „a  protož  neměli  pří- 
činy Čechové,  aby  proto,-  že  jim  to  církev  svatá  katolická  nechtěla 
z  důležitých  příčin  povoliti  (t.  aby  přijímali  pod  obojí  způsobou),  od 
ní  odstaupili.  Ano  i  nerozumně  to  učinili :  nebo  prvé  brali  aspoň  pod 
jednau  spůsobau  tělo  a  krev  Kristovau;  potom  pak,  když  odstaupili 
od  církve  pro  kalich,  nemajíce  více  pořádně  svěcených  kněží,  ani  pod 
jednau,  ani  pod  druhau  způsobau  nebrali  Krista,  ale  sprostý  chléb 
a  víno,  jakéž  věci  prodávají   pekaři  na  krámě  a  šenkýři  v  hospodě." 

Summarie  Barnerova  jtst  zkrátka  „kniha  čistě  prak- 
tická, se  stručným,  paragrafovitým  výkladem  epištol  a  evangelií  lidu 
venkovskému,  jenž  do  kostela  má  daleko."  (Vlč.  II,  15.) 

Daniel  Nitsch  z  Prahy  (1651 — 1709)  vydal  sbírku  kázání 
nedělních  a  svátečních  s  názvem:  „Berla  královská  Jezu  Krista*^ 
v  Praze  1709  (v  mus.  40  A  15).  Celý  náklad  od  staroměstské  kolleje 
S.  J.  darován  byl  Dědictví  Svatováclavskému.  (Jir.  II,  53).  Vlček 
praví  o  této  postille:  Je  to  soubor  kázání,  jež  konal  drahný  čas 
v  knížectví  těšínském,  aby  kacíře  „na  pomezích  moravských,  slez- 
ských, polských,  uherských"  obrátil  nápravou  víru.  Drasticky  mo- 


244 

ralisuje  o  všech  stavech,  hlavně  nižších,  často  se  dotýká  jejich 
zaměstnání  i  smýšlení,  ale  má  pro  ně  srdce.  Sloh  jeho  je  samý 
nádherný  výčet,  hromadění  obrazů  v  a  stilistické  nad- 
sazování. (Vlč.  II,  15.) 

Z  nejtypičtějších  kazatelů  věku  Í8.  jest  Bohumír  Hynek 
Bilovský,  exjesuita  (f  1725).  (Jir.  I,  74.)  Vydal  mnoho  kázání, 
na  př.  „Doctrina  Christiana",  kázání  od  sv.  3  králů  do  2.  neděle 
po  devítníku,  dle  posleduího  listu  vytišt.  v  Brně  1720,  dle  tit.  listu 
v  Olomouci  (asi  dotištěua)  1721  (un.  54  E  24)  (Vlč.  II,  18—19),  „Pia 
quadragesima,  Postní  rozvažování",  v  Opavě  1721  (Vlč.  II, 
19)^  »Cygnea  cantio.  Hlas  duchovní  labutě",  kázání  od  sv. 
Ducha  až  k  adventu,  v  Olom.  1720  (Jir.  I,  74),  (un.  54  E  20), 
„Coelum  vivum",  kázání  sváteční,  v  Opavě  1724,  (un.  54  E  25) 
(Vlč.  II,  20—21),  a  j. 

Bílovský  byl  kazatel  velice  oblíbený.  Kdykoliv  kázal, 
hrnul  se  lid  do  kostela,  že  ani  prostor  vnitřní  nestačoval  a  k  oknům 
lavice  i  žebříky  přistavovány.  (Jir.  I,  73.) 

Nejvýznačnější  a  nejzajímavější  knihou  Bílovského,  v  níž  jeví  se 
v  plném  světle  smýšlení  kazatelovo,  jest  ,^Coelum  vivum^^.  Jest 
to  sváteční  posti  11  a.  Na  str.  761  počínají  se  pak  „kázáuí  ad- 
ventní na  neděle  a  svátky."  Titul  této  postilly  jest  dlouhý,  la- 
tinský a  český;  zkráceně  zní  takto:  „Coelum  vivum  et  firmamentum 
dogmatům  Christi  .  .  .  Nebe  svatosvaté  aneb :  kázání  sváteční  ke  cti 
a  slávě  nejsvětější  Rodičky  Boží  Marie  Panny  a  všech  milých  vyvo- 
lených Božích  .  .  .  velebnému  apoštolu  a  mučedlníkovi  Janu  Sarkan- 
drovi  služebně  obětované  .  .  .  léta,  kterého  Benedict  za  papeže  a  ná- 
městka Kristového  volený  byl."  (1724). 

První  dlouhé  kázání  „na  slavnost  Nového  Léta"  se- 
stává ze  tří  kázání  (1 — 52).  Na  ukázku  podáme  1.  kázání  u  vý- 
tahu, a  z  něho  podáme  obšírněji  exordium  a  částku  (numerus)  první, 
z  ostatních  pak  částí  kratičký  výtah. 

Kasání  první.  Krátký  citát  z  Písma:  Vocatum  est  Nomen 
ejus  Jezus,  Lucae  2.  cap.:  Nazváno  jest  Jméno  jeho  Ježíš.  Argu- 
mentům: Ježíš,  Jméno  Nejsvětější,  jest  Lék  proti  moru  nejplatnější. 
(In  margiue:  Sanctissimum  Jesu  Nomen,  contra  pěstem  felix  omen.) 
Následuje  výklad,  který  se  skládá  z  úvodu  („exordium"),  a  z  jed- 
notlivých částí,  zvaných  „numer i". 

Exordium  (\ — 3).  Začátek  působí  dojmem  humoristickým:  Starý 
rok  (1722)  umřel.    Kazatel  volá    nad  ním    „Kequiem   aeteruam   dona 


245 

ei  Domine"  a  „Requiescat  in  Páce."  Žertovně  dodává:  „Nebožátko! 
Kdož  by  se  byl  nadál,  že  tak  náhle  umře?  Byl  živ  dvanácte  měsícův, 
padesáte  dva  týhodne,  tři  sta  šedesáte  pět  duův,  8760  hodin,  35040 
čtvrtí,  525600  minut  a  okamžení;  a  žádného  nebylo  v  tomto  roce 
měsíce,  žádného  v  měsíci  týhodne,  žádného  v  týhodni  dne,  žádné 
v  žádném  dni  hodiny,  aby  nebyl  Pána  Boha  rozhněval,  a  hle !  tak 
náhle  skonal!  Zdaliž  mu  kdo  rozhřešení  dal?  To  nevím.  Zdaliž  po- 
slední pomazání  dostal?  To  jsem  neslyšel  ...  To  však  silně  věřím, 
že,  kdyby  to  jméno  Jesus  skraušeně  byl  vzýval  a  opakoval,  věřím 
a  ujišťuji,  že  by  byl  skrze  to  jméno  netoliko  plnomocné  odpustky 
obdržel,  ale  i  šťastně  a  blaze  s  tím  nejsvětějším  a  nejspasitedlnejším 
jménem  Jesus  život  svůj  dokonal."  —  Již  z  této  ukázky  patrno,  že 
Bílovský  jest  hovorný,  mnohomluvný,  což  působí  místy 
až  komicky;  hovoruost  jeho  nezná  mezí,  což  dosvědčují  tři 
veliká  kázání  jen  na  Nový  rok.  Leč  pokračujme  v  ukázce  z  exordia: 

Spisovatel  velebí  jméno  Ježíš,  jež  má  býti  všem  křesťanům 
štítem,  pomocí  a  útočištěm,  a  chce  ve  svém  kázání  na  Nový  Rok  do- 
kázati, „kterak  to  jméno  proti  třem  metlám,  nímaž  obyčejně  Bůh 
svět  trestá,  jest  jisté  a  nepochybné  autočiště."  Vykládá  dále,  že  se 
literami  IHS  zobrazuje  nejsvětéjší  jméno  Kristovo,  což  prý  značí 
jednak  „In  Hoc  Sanitas,  in  hoc  Satietas,  in  hoc  Securitas,"  jednak 
„contra  Inf irmitatem,  Hostem,  Sterilitatem."  (!)  O  třech 
věcech,  totiž  o  m  o  r  u,  v  á  1  c  e  a  h  1  a  d  u,  chce  spisovatel  kázati.  „První 
kázání  jedná  tedy  o  moru.  Dělí  se  na  7  částí  (numer i): 

Numerus  primus.  (3 — 5).  „První  metla  spravedlnosti  božské  . . . 
jest  ukrutný  mor,  kttrý  když  hlízami  a  pryskýři  po  lidech  stříleti 
začne,  nenadále  se  tak  rozmáhá,  že  s  svým  nakažením  národy  ná- 
ramné tráví  a  plení."  Není  proti  němu  léku.  „Panacea",  všeobecný 
lék,  nemůže  také  pomoci ;  vždyť  sami  lékaři  ještě  se  sváří,  je-li  vůbec 
nějaký  všeobecný  lék  možný.  Kazatel  zná  jediný  lék,  jed  i. 
něho  lékaře,  Krista.  Abychom  jeho  „panaceam  náležitě  poznali, 
podpisy  v  apatece  jeho  rozjímejme:  Nebo  dobře  víte,  že  v  apatckách 
rozličné  nádoby,  škatule,  sklenice,  pauzdra,  flaše  etc.  se  nacházejí, 
a  taková  každá  nádoba  co  v  sobě  obsahuje,  zevnitř  čtenáři  ukazuje. 
Ta  má  napsáno  Aqua  rosarum,  růžová  voda,  druhá  Syrupus  violarum, 
syrup  fijalový,  Cephalica,  lékařství  pro  hlavu,  Cordiaca,  pro  srdce, 
Hepatica,  pro  játra,  a  tak  dále.  Toto  jest  v  obyčejných  apatekách*; 
co  nalézáme  u  našeho  lékaře  v  apatece  n.ipsáno?  To,  co  jsem  nahoře 
mluvil:  IHS  ..."..  Jméno  Ježíš  obsahuje  lék  proti  všem  nemocem, 
i  proti  smrti. 


246 

Numerus  11.  (5—9):  O  zdraví  lidském  pravili  již  Galenus  a  Hip- 
pokrates:  Sanitas  hominis  est  omnium  bonorum  aggregatio.  Ale  jediné 
nejsvétější  jméno  Ježíš  zjedná  nám  zdraví,  kterého  sobě  na  vzájem 
na  Nový  rok  přejeme;  se  jménem  Kristovým  v  srdci  (sv.  Aug.)  če- 
líme proti  každé  nemoci. 

Numerus  IlI.  (9 — 10) :  Příklady  ze  života  sv.  Ignacia,  sv.  Šebe- 
stiána a  sv.  Kateřiny,  u  nichž  jméno  Ježíš  zvítězilo  proti  všelikým 
protivenstvím. 

Numerus  IV.  (10 — 12).*  O  jiném  nápisu  „v  apatéce  Kristově", 
t.  o  jménu  hebrejském  (!)  tetragrammaton,  o  němž  vykládá  prý  učený 
Abulensis,  že  činilo  zázraky  jsouc  napsáno  na  holi  Mojžíšově  a  zna- 
menajíc jméno  Ježíš. 

Numerus  V.  (12  —  13):  „Divné  a  všelijaké  lékařství  lidé  ne- 
mocní obzvláštně  v  čas  moru  užívají;  někteří  přijímají  jakýsi  dryák, 
který  trávení  a  každýmu  jedu  protiví.  Než  stokrát  lepší  a  zdravější 
jest  dryák,  který  se  v  tom  naším  (!)  předivným  (!)  Jménu  nachází . .  ." 
Kazatel  dále  to  rozvádí  a  dokládá  citáty  z  Origena  a  j. 

Numerus  Ví.  (13 — 15):  „Když  dryák  v  čas  moru  nepomáhá, 
užívají  lidé  jakéhosi  oleje,  kterým  sobě  pod  nosem  a  židoviny  maží 
a  tak  morové  ráně  a  jedu  její  přístupu  k  sobě  nedávají.  Než  lepší  jest 
olej  proti  všemu  jedu,  Jméno  Ježíš  .  .  .^'  atd.  Cit.  Cantic.  I.,  sv.  Bern.- 
Marek  6.  13,  sv.  Aug.,  atd.  „Oleje  toho  užíval  svatý  Ludvík  Tolen- 
tinský,  biskup,  proti  smrti,  v  hodinku  smrti,  když  po  vysloveném 
Jménu  Jesus  duše  jako  holubička  z  úst  vyletěla.^'  Kazatel  uvádí  za 
příklad  též  Jesuity,  kteří  se  jménem  Ježíšovým  na  rtech  nehrozí 
se  nakažlivých  nemocí  ani  morové  rány,  ale  horlivé  nemocné  na- 
vštěvují. 

Numerus  VII  (15 — 17):  „Když  proti  moru  ani  dryák  ani  olej 
nepomáhá,  rozličných  letkvaříiv  lidé  užívají.  Než  nejzdravější  letkvai:' 
jest  jméno  Ježíš  .  .  .''  „Když  se  kostel  staví  a  gruntovní  kámen  za- 
kládá, toto  se  mezi  jiným  modlením  koná:  Pone,  Domine  Jesu  Christe, 
signum  Salutis  in  loco  isto,  et  non  sinas  iutroire  angelům  percutien- 
tem."  Též  křesťané  začínají  na  Nový  rok  stavěti  nové  stavení  svého 
života;  kazatel  vybízí  je,  aby  na  něm  napsali  Signum  Salutis,  Nomen 
Jesus.  „Vy  rodičové  často  tím  znamením  vaše  malé  a  nové  koste- 
líčky (t.  dítky)  znamenejte...!"  „Pište  to  jméno  i  na  příbytkách 
vašich,  jak  někdy  psali  v  čas  zemětřesení  Antiochenští  .  .  . !"  Vy- 
bízí křesťany,  aby  v  hodinku  smrti  vzývali  jméno  Ježíš:  „Dokáži 
to  Kristovým  příkladem  a  tak  dokonám."  Nad  hlavou  ukřižovaného 
Spasitele  byl    pověšen  božským   řízením  nápis:  I.  N.  R.  I.    Proč  to? 


247 

Sv.  Jan  Zlatoústý  vykládá,  že  se  to  proto  stalo,  aby  to  jméno  sílilo 
umírajícího  Krista.  Proto  také  Kristus,  když  umíral,  k  tomuto  nej- 
světéjšímu  jménu  hlavu  naklonil.  Také  my  pamatujme  v  hodinku  smrti 
na  toto  jméno !  Kazatel  uvádí  ještě  příklady  ze  Starého  Zákona  a  končí 
těmito  slovy :  „Vemte  sobě  tedy  všichni  to  jméno  místo  Novýho  Léta 
a  s  ním  dělejte,  co  jsem  vás  učil,  a  poznáte,  co  jsem  pravil.'^ 

Kázání  druhé  jedná  o  h  1  a  d  u  ( 1 7 — 36),  třetí  (36—52)  o  v  á  1  c  e ; 
na  konci  3.  kázání  praví  kazatel:  „Protož  petite,  proste  ve  jménu 
Ježíše  Boha  Otce,  aby  vás  tento  rok  vysvobodil  od  vojny,  moru  a  hladu 
et  accipietis,  a  obdržíte.  Amen." 

Prese  všecku  hovornost  a  rozvláčnost  jeví  se  přece  u  Bílovskóho 
snaha,  čtenáři  podati  názorný  a  důkladný  výklad.  Ve  výkladech 
překážejí  četné  latinské  citáty  s  českým  překladem,  které 
svědčí  sice  o  veliké  sčetlosti  autorově,  ale  k  jasnosti 
a  přehlednosti  výkladů  nepřispívají. 

Co  v  kázáních  Bílovského  a  u  většiny  kazatelů  18.  století  uráží, 
jest  hrubá,  vulgárními  výrazy  naplněná  řeč.  „Spisovatelé 
z  chvalitebných  úmyslů  chtěli  psáti  srozumitelně,  prostonárodně,  ale 
zaměňovali  často  prostonárodnost  s  hrubostí.  Jejich 
vtip  jest  většinou  drsný,  a  svádí  často  i  k  nevážnosti  k  vě- 
cem náboženským  a  svatým.  V  tom  zvláště  vyniká  Bí- 
lo v  ský."  (Pavel  Váša,  „Orloj",  národ,  evang.  kalendář  na  r.  1898: 
„Jak  se  kázalo  a  psalo,  když  se  Čechy  staly  opět  katolickými." 
Str.  105.) 

Jak  zní  až  odporně  a  zároveň  komickyz  úst  kazatelo- 
vých, který,  místo  aby  kázal  mír  a  lásku,  radí  hospodářům,  aby  na 
bezbožnou  čeládku  „vzali  dubový  štempfl  a  nabili  jim  záda,  což  by 
se  z  nich  více  než  z  ručnice  kauřilo^M  (758). 

Kazatel  zvláště  proti  ženám  nešetří  vybraných  slov.  Vypravuje 
na  př.  starou  báji  o  pávovi,  jenž  prosil  Junonu  o  hlas  slavičí,  a  praví, 
že  nespokojené  ženy  toho  páva  následují :  „Na  tu  padl  los  chudoby,  schází 
jí  z  kopy  groš,  oné  padl  los  na  jedno  oko,  jest  šilhavá,  druhé  padl  na 
hřbet,  jest  hrbatá,  na  třetí  padl  los  černý,  jest  černovoká,  čtvrtá  bohatá, 
pěkná,  krásná.  Co  takové  s  dobrým  losem  ?  Ještě  nejsau  spokojeny,  rovně 
co  onen  páv;  druhá  pak  ve  dne  v  noci  vzdýchá:  ,Ach,  kýž  jsem  já 
jak  ona,  taký  bych  se  vdala,  také  bych  měla  více  kalánův,  než  mám : 
více  frejířův,  kteří  by  mně  na  nohy  šlapali;  než  již  jest  darmo,  ó  já 
nešťastná  osoba!  Ta  má  již  pátého  muže,  já  ještě  jsem  neměla  žád- 
ného a  mnoho  auvodu  zmeškala.    Milý  Pane  Bože,   jak  divně  ty  losy 


248 

rozdáváš  !  Semiramis  v  poddanosti  narozená,  pro  krásu  na  trůn  krá- 
lovský vyzdvižená  byla,  a  já  musím  perautky  prodávati !'  Tak  se  mezi 
ženami  stává,  žádná  na  svým  nepřestává,  více  a  více  žádají,  tak  proti 
Bohu  bublají;  zatím  ale  kdyby  to  podlé  svého  jenom  krátkého  rozumu 
rozvážily,  uznaly  by,  jak  nerozumně  a  pravé  bláznivě  naříkají,  když 
proti  losům  a  řízení  Božskému  jazyky  své  darmo  vyplazují."  (107). 
Nevěřte  ženám,  volá  kazatel,  „nebo  zpívá  Cato:  Instruit  insidias, 
lachrymans  cum  faemina  plorat:  Nevěř  pláči,  nevěř  zené,  pláčem  do 
osidel  žene."  Cituje  též  Herodota  a  překládá  jej  volné  ve  verších  : 
„Nevěř  ženskému  líbání,  ani  pláči,  ani  smáni,  nechceš-li  ošizen  býti 
a  do  smrti  lítost  míti."  (466).  Maria  Panna  byla  „opatrná  v  řeči, 
málomluvná,  stydlivá  v  rozprávce",  ale  „nynějším  panenkám"  prý 
„huba  a  jazyk  jako  mlejnské  kolo  se  točí."  (467).  Zajímavé  jsou  na- 
rážky na  tehdejší  ženskou  modu.  Sv.  Jan  vymaloval  prý 
Panně  Marii  na  hlavě  12  hvězd.  To  by  se  nyní  žádné  ženě  nelíbilo: 
„Kdybys  byl  vymaloval  veliký,  široký,  dlauhý,  vysoký  a  jako  pastuší 
chalaupky  střecha  nakloněný  kokrhel,  kdybys  byl  vymaloval  Neu- 
Modi-Hauben,  která  všecky  skažené  nevěstky  přikrývá,  nebo  člověk 
nepozná  po  hlavě,  která  jest  panna,  která  žena:  to  bys  jí  v  děk 
přišel  .  .  .  ."  (472).  Ženy  nosí  prý  „Strick-Rocku"  anebo  „sukně 
s  obručema"  ....  „tak  široké,  že,  kdyby  tolik  dětí,  kolik  dní  do 
roku  .  .  .  pod  srdcem  v  životě  svém  nosily,  lidé  by  na  nich  nic  nepo- 
znali; takové  sukně  jak  vině  bečky  dole  obručema  roztažené  jsau 
i  na  pauti  v  podezření."  (473—474).  Jinde  kazatel  vytýká  pannám: 
„Máte  vyšívané  střevíčky,  vystepované  obuvi,  vykrajované,  a  zlatem 
vyšívané  a  krumplované  pantoflíčky,  a  když  čas  muziky  a  tance 
přijde,  celá  pekla,  ženské,  na  sebe  berete  a  jako  husy  krkami  (!),  jako 
páv  peřím,  tak  vy  se  strojem  vaším  vynášíte ,  a  jste  vy  Marie 
služebnice?  Bohu  milé  nevěsty?  Dej  Bůh!  .  .  ."  (835).  O  hanáckých 
děvečkách  připomíná,  že  „v  den  sváteční  syrovátkau  se  myjí, 
aby  se  v  hospodách  (mlčím  v  kostele)  pacholkům  blýštily  a  s  nima 
pohrávaly  ..."  (933). 

Dívky  tomu  všemu  zvykají  již  od  dětství,  jsouce  od 
rodičův  špatně  vychovávány.  Mnohé  matky  učí  dcery  své 
toulati  se  a  tančiti.  Mnohá  matka  vytýká  dcerušce:  „Co  pak 
nepůjdeš  do  hospody?  Budeš-li  ty  doma  seděti,  do  smrti  se  nevdáš. 
Jdi  do  hospody  k  tanci,  tam  se  prodáš!  Ó  kuplířky  a  ne  matky,  co 
děláte,  kdy  dcery  vaše  v  hospodách  jak  řezníci  telata  a  kozy  v  krámě 
na  prodej  vykládáte?  Vy  pak,  nestydaté  jalovice,  vaše  tělo  a  maso, 
aby  někdy  prodáno  bylo,    nestydatě  odkrýváte?"  (526).     K  tomu  ka- 


249 

zatel  dodává  na  str.  527 :  „Polixenko,  Ančičko^  Marinko,  seď  ty 
v  kautě,  budeš-li  dobrá,  najdau  tě!" 

Děti  snadno  přivykají  hříchům,  neboť  ,,čím  hrníček 
navře,  nikdá  to  z  něho  nevyvře,  a  čemu  dítě  přivykne,  tomu  starý 
neodvykne,  co  se  Janek  nenaučí,  tomu  se  darmo  Jan  učí."  (971). 
Jistý  rektor  učil  prý  „bratra  a  sestru,  děti  maličké,  slabikovati  tyto 
slova  latinské:  ,Pietatem  amal'  Zatím  ty  oboje  děti  místo  Pietatem 
ama  vždycky  slabikovaly:  ,pije  táta  i  máma',  a  v  pravdě,  co  slabikovaly, 
se  našlo :  když  celé  dni  pil  táta  i  máma.  Takové  pietatis  české  kolik 
je  rodičů,  tolik  je  d(tí,  a  kde  je  tatík  piják,  tam  je  syn  pijáček, 
dcera  pijavka,  a  kde  je  matka  pivoňka,  tam  jest  obyčejně  dcera 
bumbálka."  (516). 

„Nyní  rodičové  dětem  svým  ještě  v  kolíbce  o  ženichy  a  nevěsty 
se  starají  ;  nyní  sedmi,  osmi  léty  pacholátka  a  děvčátka  namlauvati 
se  umějí,  nyní  mládež,  která,  jak  říkáme,  ještě  mléko  má  na  hubě, 
když  o  svatbě,  o  stavu  manželským  hlas  zazní,  jako  mladý  valášek 
neb  klísenka,  když  oves  v  pytli  zašustnouti  uslyší,  uši  pozdvihuje."  (511). 

O  různých  pověrách  své  doby  Bílovský  soudí  takto : 

Lid  rád  dá  se  svésti  pověrami  všelikého  druhu. 
Svádějí  jej  „hádačově,  navázači,  hádačky,  žehnačky  a 
jakýmkoliv  jménem  od  ďábla  pokřtění  raráškové.  Nebo 
obyčejně  takoví  bývají  ovčáci,  skotáci,  svináci,  pastýřové,  hampejsníci, 
maštalířové,  ženy  pak  a  báby  ovčačky,  taulačky,  tlachačky,  poštívačky, 
kubénářky,  podvodné  nevěstky,  kuplířské  svodnice  ..."  (284). 

Pově řeční  lidé,  „stratí-li  nětco  obvzláštně  skrze 
krádež,  jest  pravda,  že  někteří  dají  mši  čísti  k  svatému  Antonínovi: 
pak-li  to  hned  ráno  svatý  Antonín  nepřivede,  tu  hned  posla  k  babě 
aneb  hadačovi  vypraví  ....  Bolejí-li  někoho  zuby,  postí  se 
k  svaté  Appolouii,  však  nepřestanaulihned  toho  dne,  tu  bez  meškání : 
,Volejte  bábu,  ať  mně  žehná,  střílí,  vylívá,  kliky  háky  nad  hlavau 
dělá!'  O  víra  bez  víry !"  (289 — 290.)  Baby  „když  znamenají  ne- 
dostatek bělma,  v  kterém  zřetedlnice,  oko,  sedí,  těmito  slovy 
bělmo  žehnají  a  zahání:  ,Pane  Bože  všemohaucí,  já  pro  tvé 
božské  milosti  žehnám  bělmo  na  oku'  (kdo  tobě,  bábo,  kdo,  starý 
bradáči,  dal  moc  žehnání?).  , Prosím  svaté  Panny  Barbory,  svaté  Vero- 
niky. Otče,  prosím  svaté  Trojice,  aby  mně  byla  dnes  nápomocnice: 
aby  z  toho  oka  bělmo  zešlo  a  tak  jak  slunce  jasné  bylo.  Jdétež  tam 
dva  svatí  na  horu  Olivetskau,  utrhněte  tam  beránka  na  olivě,  setřete 
mně  tím  téměř  tohoto  oka  bělmo,  aby  bylo  tak  čisté,  jak  čistá  byla 
přeblahoslavená    Panna    Maria!     Voda  vodice,    zlá  neštovice,    prosím 


250 

milé  svaté  Trojice,  svaté  Veroniky,  svaté  Barbory,  dopomáhejte  mně 
k  tomu  Bůh  Otec,  Bůh  Syn,  Bůh  Duch  Svatý  Amen.'"  (291).  Po- 
věrečným  lidem  „skoro  největčí  zaneprázdnění... 
dělají  lidé  nemocní;  nebo  tenkrát  nejvíce  musejí  sobě  hlavy 
lámati  .  .  .  .:  Zdaliž  ta  oslepla  od  aučinka  ?  Zdaliž  tomu  někdo  nětco 
na  cestu  nevylil?  Zdaliž  ona  nětco  na  hodech  nevypila?  Hlava  ji 
ráno  bolí.  Zdaliž  onomu  někdo  nedodal?  Hryze  ho  v  břiše.  Ten  loktem 
nemůže  hnauti,  schne  mu  celé  rameno,  jiný  má  suché  lámání  v  kyčlích. 
Této  zní  v  uších,  onu  hauser  trápí,  toho  mrzina  drží  etc.  Žehnejte, 
žehnačky,  hádejte,  hádači,  odkud  to?  ....  Co  ti  kauzedlníci?  Dřívej, 
je-li  přítomná  osoba  nemocná,  tuto  žehnají,  divnýma  kliky  háky  zna- 
menají, tělo  nesaukanýma  nití  (!)  měří,  ruce  a  ramena  syrovýma 
provazy  váží,  žilovatýma  stahují,  kříž  mění,  levau  rukau  žehnají  etc. 
Zase  jiní  kocmaudem  nemocného  kauří,  do  komína  se  dívati  a  na 
levé  noze  státi  poraučí.  Předivné  Recipe  předpisují,  z  devíti  stromův 
listí,  z  jedenácti  smetišti  smetí  zmíchati  a  tím  se  kauřiti  nařizují 
a,  co  ani  sám  ďábel  v  pekle  neví,  takové  osoby  radí,  aby  toliko  lidí 
odbyli,  peníze  k  obžerství  zejskali  .  .  .  J'  (297).  „Co  mnohé  kře- 
sťanské matky  s  svýma  prsa m a,  mlékem  adětma  dělají? 
Stydím  se  povídati,  že  častokráte  mléko  mateřské  k  bohyněm  posýlají 
a  skrze  to  jak  sobě,  tak  dětem  hádati  poraučejí.  O  nestydaté  hovada!" 
(303).  .  .  .  „Co  povím  o  pacholcích?  Jednu  toliko  ohavnost.  Oni 
kde  mohau  kaupiti,  anebo  sami  ze  šibenice  hřebík  dostati,  ten 
buďto  při  sobě  nosí,  buďto  do  koňského  žlabu  vrazí,  aby  jim  koně 
dobře  stáli,  a  třebas  bez  obroku  v  své  podstatě  zůstávali  ..."  (304). 
Nejvíce  čar  a  pověr  jest  „u  myslivců,  některých  mly- 
nářův,  polních  mistrův  a  při  pastýřích."  (306).  Na  str. 
307  —  309  kazatel  uvádí,  jak  se  pastýřové  pověrečně  modlí,  když 
vyhánějí  nebo  pasou  stádo,  na  str.  310—311  rozbírá  pastýřské 
zaklínání  a  ukazuje  na  podvod,  který  při  tom  se  děje.  „Což 
o  sládcích  řeknu?  Co  o  myslivcích?  Známé  jsau  jejich  tajenství 
a  tejné  kousky,  kterýma  někteří  sládci  z  pánve  pivo  na  střechu  vy- 
tahují. Myslivec  pak  jeden  druhému  zbraň  jeho  samým  pohlédnutím 
očarují  ..."  (312).  Kdosi  namítne,  že  čáry  a  pověry  sku- 
tečně již  často  pomohly;  k  námitce  této  kazatel  odpo- 
vídá: „Než  ptám  se  tebe,  zdaliž  to  jejich  hádání,  žehnání,  pověry, 
ovsa  na  hlavu  sypání,  v  jistém  počtu  uhly  do  vody  házení,  zdaliž 
voda  spáteční  z  kola  mlejnského  a  kropení  její  dobytku  tvému  po- 
máhá? Ptám  se  dál,  zdaliž  mlčavá  voda,  to  jest  v  tichosti  takové 
domů  nesená,  abys  tenkrát  na  cestě  s  žádným  nemluvil,  žádného  ne- 


251 

pozdravil  etc,  zdaliž  ta  voda  plačtivé  dítě  upokojí?  Řekneš  ty,  ho- 
spodyně: ,Já  jsem  to  v  pravdě  skusila'.  Ó  slepota!  Nic  dokonce  ty 
všechny  pověry  vám  nepomohly,  než  víra  vaše..."  (318). 
,;Ze  před  třema  Boží  muky  (!)  trhaná  tráva  a  ze  třech  studní  vážená  voda 
a  v  těch  dítě,  jenž  má  sauchotiny,  umyté  uzdravené  bude,  věříte  v  tu 
vodu  a  trávu,  ale  medle,  když  dítě  sauchotiny  stratí t  Kdo  pomohl?  Ta 
tráva  a  voda?  Pro  vaší  víru  ďábel  pomohl  skrze  jiné  tajné 
a  přirozené  věci,  aby  vás  při  pověrách  zachoval,  ale 
v  krátkým  čase  do  větší  nemoci  nebo  to  dítě  nebo  vás  kvapně 
strčí  .  .  ."  (319).  „Bába  když  aučinek  léčí,  nad  vodau  vzývajíc 
říká:  ,Ve  jméno  svatého  rance  |  kus  mazance  i  ať  ten  aučinek  přestane 
a  1 1  zdraví  nastane  |  dopomáhej  toho  svatý  Kondrať.^^)  Není-li  to  směšná, 
zlolejská  a  zlodějská  pověra?  Nicméně  v  takové  bláznovství  vy  matky, 
vy  hospodyně,  vy  ženy,  vy  hospodářové  víc  než  v  Boha  věříte?" 
(333). 

Z  toho  ze  všeho  vysvítá,  že  pobožnosti  pravé  u  mnohých 
lidí  není,  neboť  věří  více  „hadačům  a  hadačkám"  než 
k  n  ě  ž  í  m ,  kteří  mnohdy  neuctivého  chování  od  nich  zakoušejí. 
Titul  „dvojctihodní  páni"  mají  duchovní  správci  jen 
od  pravých  katolíkův,  „než  od  světských  mlaskačů,  od  bacho- 
ratých  hejsků,  od  smrdutých  kvasovníkův  a  snad  ještě  od  večeře  Martina 
Lutera  zapáchajících  břichopásků  (!)  mají  takový  titule,  že  mnohý- 
kráte  ani  jim  na  jméno  trefiti  nemohau  bezbožní  darmotlachové 
a  velebného  kněžstva  nepřítelově."  (707). 

Některé  směšné  zvláštnosti,  na  př.  pojmenování  růz- 
ných svatých  tehdejšími  světskými  tituly  a  j.,  což  na- 
lézáme již  v  16.  stol.  u  mnohých  kazatelů,  na  př.  v  německých 
p  o  s  t  i  1 1  á  c  h  Jana  M  a  t  h  e  s  i  a,  jenž  nazývá  ku  př.  archanděla  Gabriela 
božím  legatem  a  sekretářem,  Jana  Křtitele  Herodesovým  dvorním 
kazatelem  a  dvorním  radou  ^•^),  vyskytují  se  u  Bílovského 
v  hojné  míře.  Nazývá  na  př.  sv.  Josefa  „hofmistrem  malého  Je- 
žíška" (133),  sv.  apoštoly  „senátory,  radními  pány",  kteří  mají  sv. 
Jakuba  za  „primátora"  (!)  (497),  jemuž  prý  právem  přísluší  titul: 
„Maudrý  a  opatrný  pane!  anebo:  Vaše  Opatrnosti,  Pane  Primas!" 
(501),  sv.  Ondřeje  „cooperatorem"  a  „coadiutorem"  P.  Ježíše  (779), 
atd.  atd.  Tím  stávají  se  kázání  Bílovského  ovšem  nad 
míru    směšná.     Komických    míst,    která  jsou   přímou   pro- 


"')  Podobně  v  Šteyerově  postille,  v.  na  str.  236. 
^^)  Georg  Loesche,  Johannes  Mathesius,  Gotha  1895,  II,  3. 
Jubilejních  spisů  č.  XII.  ^j 


262 

fanací,  nalézáme  v  nich  veliké  množství.  Na  př.  „Na  deu 
BV.  Bartoloměje  .  .  .  Argumentům :  Nemo  pellitus  aut  pelliciatus  caelum 
intrabit.  Chceš-li  do  nebe  přijíti,  dej  sem  kožich,  Bartholoměji,  nebo 
žádný  nepřijde  do  nebe,  kdo  nedá  kožich  ze  sebe.  Co?  Žádný  nepřijde 
v  kožichu  do  nebe?  Co  řeknau  na  to  páni  Poláci,  jichž  přísloví  jest: 
Do  svatého  Ducha  nesvláčej  kožucha  a  po  svatým  Duchu  choď  ještě 
v  kožuchu!?  A  žádný  nevejde  do  nebe  v  kožichu?  Co  praví  horliví 
Moškvanové?:  Naše  sobolové  kožichy  odívají  krále  a  císaře,  zahřívají 
kněžny  a  královny,  duchovní  i  svědské  (!)  osoby,  a  žádný  v  kožichu 
nepřijde  do  nebe?  Co  řeknau  páni  Uhři?:  Naše  liškami  a  popelicema 
podčité  (!)  čuby  netoliko  kavallérům  a  dámám  i  v  kostele  slauží,  ale 
také  od  samého  krále  Štěpána  svatého  vážené  a  nošené  byly,  a  žádný 
v  kožichu  nepřijde  do  nebe?  .  .  ."  atd.  (604—605).  —  Velice  ko- 
mické i  zábavné  jest,  jak  učí  Bílovský  věřící  „do  nebe 
tancovati".  Žádný  prý  než  dobrý  tanečník  do  nebe  nepřijde.  Proto, 
aby  se  všichni  do  nebe  dostali,  mají  věřící  připraviti  nohy  k  tanco- 
vání, uši  pak  k  poslouchání.  (231).  Kazatel  vyzývá  „kiálovského 
lautenistu"  Davida,  aby  mu  hrál  k  tanci  do  nebe  tu  nejskočnější, 
kterou  sobě  zahrál  v  žalmu  8.  „Než  co  jest  pak  to  za  tanec?  Písničky 
a  melodie  již  máme;  podívejme  se  na  Krista  tanec,  aby  jsme  se 
za  ním  naučili  tancovati  a  až  do  nebe  vyskakovati  .  .  .!"  (232).  „Než 
na  tom  já  ještě  dosti  nemám,  poněvadž  chci  věděti,  jaký  tanec 
(Kristus)  tancoval?  Zdaliž  francauský,  anebo  špaňhelský,  a  nebo 
český?  A  žádám  znáti  íigury  toho  Kristového  tance.  Zdaliž  byly, 
a  jaké  byly  reverentiae?  jaké  passady,  jaké  spazady,  jaké  recazady? 
jaké  florety?  jaké  bontady,  cadenzae?  Retirady,  capriole,  jaké 
volti?  .  ..  Jaké  tehdy  figury  v  svých  tancích  udělal  Kristus?  Volti 
a  Capriole,  nebo  ty  se  nejvíc  dělaly  přes  kříž  a  jmenují  se  Creutz- 
Capriol,  křížové  Capriole.  Kristový  pak  tanec  každý  byl  přes  kříž  .  . ." 
(233).  I  vyzývá  kazatel  věřící:  „Cvičte  se,  cvičte  v  tanci  Kri- 
stovým skrze  kříže  a  nechtě  tance  Luciperového  skrze  růže!  Po 
růžích  tanec  vede  do  pekla,  po  křížích  do  nebel'*  (237).  „Taberna 
meritoria  est  vita  praesens.  Hospoda  jest  život  náš.  Buďme  tedy 
dobré  mysli,  tancujme  v  té  hospodě,  avšak  ale  tak  tancujme, 
jak  tancoval  Kristus,  avskočíme  zajisté  do  nebe  jak 
skočil  Kristus."   (247). 

Spasení  může  dojíti  jen  katolík:  i  praví  Bílovský  s  dů- 
razem: „to  taky  věřím  a  na  to  umříti  chci!"  (818).  Na 
str.  820—821  vyznává:  „Věřím  tedy,  věřím  tebe,  Bože,  věřím  v  tebe. 
Bože,  věřím  tobě.   Bože,  a  věřím  všecko,    co  věřiti  poraučíš.     Děkuji 


253 

tobě  za  ten  veliký  dar  a  milost,  za  víru  katolickau  samospa- 
sitedlnau.  V  té  cbci  živ  býti,  v  té  žádám  umříti.  .  ."  (820—821). 
Víra  k  a  t  o  li  c  k  á  j  e  s  a  m  o  j  e  d  i  n  á  „pravá,  s  p  r  a  v  e  d  1  i  v  á  a  s  p  a- 
sitedlná  víra.  Jiné  ať  se  honosí  s  křtem,  jako  Luteryanská 
a  Kalvinská,  nejsau  víry,  ale  kacířstva  víry  prázdné, 
nebo  podvodné^  rauhavé,  Kristu  ošklivé  a  protivné." 
(270).  «Nás  zajisté  povinnost  naše  každého  okamžení  dohání  bohu 
našemu  děkovati,  že  jsme  mezi  katolíky,  ne  pak  mezi 
Turky,  ne  mezi  Tatary,  aneb  mauřeníuy,  mezi  Luteriány  a  Kalvinisty, 
etc.  narozeni."  (272).  Kacířům  hrozí  peklem.  (820).  Velebí 
nadšené  Pannu  Marii,  která  byla  „jak  nebeská  perlička,  jak 
nebeské  lilium  podlé  početí  a  živobytí  svého"  (827);  „nám  v  ho- 
dinku smrti  posvítí  naše  Hromnice,  nejkrásnější  panna  a  hvězda 
mořská,  nejjasnější  Maria."  (87).  Jméno  MARIA  vykládá: 
M  i=  Margarita  :=:  Mořská  perla  (825  a  si.),  A  =  Adamas  zz  Diamant 
(828  a  si.),  R  =  Rubinus  =  rubín  (831  a  si.),  J  —  Jaspis  (837  a  si.), 
A  =:  Amethystus  (839  a  si.). 

Nesmírnou,  téměř  božskou  poctu  a  chválu  Bílovský 
vzdává  jesuitům:  „Nad  Jesuiti  náš  věk  nic  učenějšího,  nic  důstoj- 
nějšího, nic  celé  církvi  svaté  užitečnějšího  neměl,  neb  oni  z  dětí 
muže,  z  neumělých  církve  svaté  učitele  a  víry  nepřemožené  zá- 
stupce činí."  (539).  „Poslal  .  .  .  Bůh  prvního  anjela,  Svatého  Jana, 
před  tvář  Syna  svého,  aby  před  ním  cestu  připravil,  druhého  poslal 
Ignáciay  aby  za  ním  od  pekelných  formanů  (!)  Lutera  a  Kalvína  po- 
kaženau  cestu  napravoval  a  jak  svatý  Jan  Krista,  tak  Ignácius  chot 
Kristovau  bránil  a  zastával  .  .  ."  (534 — 535).  Před  Ignácem  otrávil 
prý  mnoho  duší  křesťanských,  mnoho  království,  měst  a  krajin  „pla- 
zící seslepejšslepý  (!),  K  a  I  v  i  n  a  L  u  t  e  r  .  . ."  (536).  Připomíná, 
co  jest  napsáno  pod  sochou  s v.  Ignáce  na  mostě  praž- 
ském: „Hic  stát,  quo,  opem  ferente,  Christiana  in  íide  orbis  stát. 
Zde  ten  anjel  stojí,  jehož  silnau  pomocí  ve  víře  křesťanské  veškeren 
svět  pevný  stojí."  (537.)  Vychvaluje  Jesuity,  „kteří  s  ji- 
nýma směle  se  postavili  do  očí  Luterovi..."  (539).  K a- 
zatel  volá:  „O  Ignati!  O  Tovaryšstvo!  quam  suavis  est 
spiritus  tuus  etc.  .  .  .  Tebe  zde  za  svědka  beru,  česká  provincie, 
a  ptám  se,  kolik  ty  tisíc  každoročně  lačných  duší  nasy- 
cuješ? Chcete  vědět  kolík?  Podívejte  se  do  jejich  (jes.)  duchovních 
registrů,  a  při  velké  kollegii  u  svatého  Klimenta  50,  60,  až  do  70,  na 
malý  Straně  30  a  někdy  více,  na  Novým  městě  20  až  30,  v  Holo- 
mauci,    abych  jiné  města  opustil,  40  až  do  50  tisíc  těch  S.  J.  a  an- 

17* 


254 

jelských  hostů  tím  neviditelným  a  pod  chlebem  krytým  pokrmem 
u  těch  anjelů  posilněných  každoročně  naleznuto  ..."  (547).  (Jiné 
doklady  v.  Vlč.  II,  20—21.) 

Dějinám  své  vlasti  věn  vije  Bílovský  mnoho  úvah, 
často  ovšem  báchorkovitých.  Píše  o  Čechovi,  Krokoví, 
o  Libuši,  Vlastě  atd.,  vypravuje,  jak  to  vypadalo  v  Čechách 
za  dob  pohanských.  Tenkráte  měli  Čechové  za  bohy  „lesy 
a  bohyně  lesní,  ďábly  a  pekelné  rarášky.  Potom  dále  jiných  bohův 
sobě  vyhledávali ;  obzvláštně :  Jovem,  Martem,  Plutonem,  Cererem, 
Venerem  et  Dianám,  svým  jazykem  je  nazývajíce  Jesam,  Ladám, 
Niam,  Marsonem,  Ziziliam  etc.  (!)  Čechové  velebili,  knéze  jim 
nařizovali,  koláčky  obětovali,  svátky  světili,  jim  písně  skládali, 
spívali,  a  ještě  když  křesťané  byli,  na  den  Ducha  Svatého  některé 
verše  a  rytmy  prospěvovali.  Zase:  kostely  jim  stavěli,  vzláště  Pluto- 
novi, v  kterého  chrámě,  až  se  rozlíhalo,  křičívali :  Lelum,  Popelům, 
též  Castorem  Polucem  připomínali.  Nad  to  ctili  hromobití,  slunce,  dříví 
spanilá  i  nepěkná,  ano  i  v  škaredých  Drakův  obrazy  a  rytiny  silně  věřili." 
(125).  Za  dob  pohanských  byly  Čechy  i  Morava  „rudis  indestaque  (!) 
moles"  (in  marg. :  Ovid.  Met,  L.  L),  „nesličná  jakási  a  neforemná 
materie,  tělo  bez  krve,  špalek  bez  duše,  socha  bez  života",  byla  to 
„mrtvola  pohanská".  (117).  Jakmile  počalo  se  působení 
sv.  Cyrilla  a  Methoděje, 

„Sidera  coeperunt  toto  splendescere  regno : 

Víra  svítati  začala,  |  potom  celé  království  |  brzy  k  sobě 
povolala,  I  lidu  veliké  množství;  |  jak  Methodius  pravého  Boha 
začal  kázati,     |    hned  láska  v  srdci  každého  počala  plápolati."  (126). 

Velebí  sv.  Václava  (679  asi.),  zlořečí  Drahomíře,  nazývaje 
ji  smradlavou  cibulí  {1)  (680),  vypravuje  pověst,  jak  se  Drahomíra 
propadla,  vypravuje  o  zázraku  s  tělem  sv.  Václava  (686)  atd.  Velebí 
sv.  Vojtěcha.  Dle  Hájka  vypravuje,  jak  sv.  Vojtěch  z  Říma  se 
vrátiv,  ovečky  své  poručil  Bohu  a  z  a  č  a  1  zpívati  píseň:  „Ho- 
spodine pomiluj ný  (1),  tys  spása  všeho  míra,  spasišný  (!)  i  uslyš, 
Hospodine,  hlasy  naše,  dej  nám  všem,  Hospodine,  žízeň  (!)  a  mír  v  naší 
zemi  Krleš  Krleš  Krleš!"  (378).  Vědomosti  své  o  dějinách  českých 
kazatel  čerpá  nejvíce  z  Hájkovy  Kroniky,  ale  i  z  jiných  kroni- 
kářův a  dějepiscův,  jako  na  př.  z  Paprockého  (47 — 48  a  j.) 
O  Zižkovi  praví,  že  byl  „ukrutný  vrach  (! !)  krajanův  a  vlasti  palič", 
jenž  prý  „před  smrtí  poraučil  (!),  tělo  své  po  smrti  z  kůže  stáhnouti 
a  buben  z  ní  pro  strach  udělati.  Zatím  ani  se  kdo  toho  bubnu  bál 
ani  Žiška  za  svau  kůži  nebe  dostal,  nýbrž  na  věky  trpí  na  kůži   (!)" 


I 


255 

(616).  Zajímavá  jest  též  zmínka  o  malíři  Skřetovi.  Kazatel 
uvažuje^  jak  by  různí  malíři  různým  způsobem  vymalovali  anděla. 
O  Skřetovi  praví,  že  „by  mu  (anděli)  tváře  vycpal  jako  pažatům 
Nabuchodonosora  krále  jejich  hofmistr,  které  nejlepšíma  jídlama  (!) 
krmil  .  . ."  (409). 

Bílovský  velebí  „nejjasnějšího  a  nejnepřemože- 
nějšího císaře  našeho  a  krále  Karla  Šestého",  jomuž 
„nejhlubší  poklonu  obětuje^  „chléb  kněze  Melchyzedecha".  (31). 
Předpovídá  mu  vítězství  nad  Turky,  „ďáblovými  holomky" 
(42):  „O  silné  ...  a  proti  všem  nepřátelům  bezpečné  Jméno  Jesus! 
Komuž  jinému  já  to  Jméno  .  .  .  obětovati  lepej  mohu,  než  Tobě, 
nejnepřemoženější  Náměstku  Konstantina  Císaře,  římský  císaři  Karle 
toho  jména  Šestý?  Toto  já  tvé  Císařské  Milosti  obětuji,  na  erb 
Haušpurský  jako  na  dvéře  toho  nejslavnějšího  domu  Rakauskýho  píši 
a  přii)ovídám,  jak  jsi  in  Nomine  Domini  ....  Achmeta  třetího,  Tu- 
reckýho  tyrauna,  porazil:  Tak  in  N.  D.  .  .  Bizantiura,  Constantinopoli 
obdržíš  ..."  atd.  (44—45). 

Spisovatel  viděl  prý  „knížku:  A  dam  as  Au  stři  a  cus,  a  v  této 
četl:  Annulus  Europa  est,  Adamas  Domus  Austria,  Gemma  Europam 
melior  condecorare  nequit.  To  jest  zkrátka:  Evropa  jest  prsten,  Dům 
Rakauský  Diamant,  nad  který  dražšího  nemá  žádný  Amant  (!).  Tak 
drahý  jest  ten  perlový  kámen  diamant,  že  nejslavnějšímu  domu  Rakau- 
skému   se  přirovnati  může."  (721). 

Hlavou  proti  reformačního  hnutí  v  české  literatuře 
věku  18.  byl  jesuita  Antonín  Koniáš  (1691-1760).  Fanatický 
tento  kazatel,  muž  chatrného  zdraví,  vystupoval  i  pětkrát  denně  na 
kazatelnu,  aby  způsobem  drastickým  líčil  lidu  živými  bar- 
vami poslední  soud  a  útrapy  pekelné.  Řídil  se  při  tom  zá- 
sadami Lamormainovými,  vyslovenými  už  r.  1627,  při  čemž  heslem 
jeho  bylo:  „Napřed  jest  bázeň  a  strach,  potom  láska  a  milování 
pravdy."  Všecka  jeho  literární  činnost  jest  též  ve 
službách  protireformace.  (Dle  Vlčka,  II,  54).  ^^j 

Vydal  dvě  podlily  : 

1.  „Zlatá  neomylné  římsko-hatolicJcé  pravdy  Dennice  na  ve- 
řejné slavnosti  svatých  a  světic  božích  v  epištolních 
recích."   Vyšla  v  Praze   u   Joachima   Kamenického   r.  1728.    [Mus. 

24)  V.  též  Ottův  SI.  naiíc.  XIV,  str.  700. 


256 

39  D  6  (tit.  list  schází),  mi.  54  D  405  2')]-  „Obětována  jest« 
„milým  vlastencům  místo  bludných  kněh."  Koniáš  neuvádí 
svého  jména,  nýbrž  praví  na  listé  titulním,  že  jest  kniha  tato  „někdy 
od  Kristofa  Pfaumera  z  T.  J.  v  přátelském  rozmlauvání  předsta- 
vena, nyní  pak  od  jednoho  z  téhož  Tovai-yšstva  kněze  v  epištolní 
vysvětlení  rozšířená."  J.  J.  Hanuš  hledaje  původní  spis  Pflanmeruv, 
aby  srovnal  originál  s  překladem,  přehlížel  bohoslovecké  katalogy 
univ.  knihovny  pražské  a  nalezl,  že  do  katalogů  ode  dávna  byl  za- 
nesen jiný  exemplář  téže  knihy  pode  jménem  Pílaumerovým  (54  C  128), 
a  poznal  dokonce,  že  původní  překladatel  Pflaumerův 
nebyl  Koniáš,  nýbrž  Jan  Benedikt  Smolík,  jehož  „Katolická 
rozmlauvání"  vyšla  v  Praze  r.  1654  (un.  54  F  69,  54  F  11)6,  54 
F  229),  jako  překlad  z  P^aumerova  spisu  „Dialogi  catholici  de 
una  vera,  bona  fide,  d.  i.  Kath.  Glaubensgesprách", 
Amberg  1635  (un.  35  C  198).  Koniáš  překlad  Smolíkův  jen  rozšířil. 
(V.  článek  Hanušův  v  Č.  Č.  Mus.  1863,  str.  202—204.) 

První  list  této  postilly  obsahuje  vyobrazení  znaků  hraběcí  rodiny 
Šlikovské.  Následuje  dedikace  (epištola  dedicatoria)  Frant.  Jos. 
Šlikovi,  hraběti  z  Basánu  a  Lokte,  pánu  na  Starých  Hradech^ 
v  Kopidlně,  Vokšicích,  Bartoušově,  Jičínovsi,  Bílsku  atd.  a  jeho 
manželce  pí.  Anně  J  o  s  e  f  i  n  ě,  rozené  hraběnce  Krakovské 
z  Kolovrat.  V  dedikaci  té  Koniáš  velebí  hraběcí  manžely,  že  činí 
náklad  na  vydání  spasitelných  knih  proti  bezbožným  bludům  kacíř- 
ským. Jsou  tu  slova  otrockého  pochlebování  a  lichotu ého 
vynášení  hraběcích  milostí,  hemží  se  tu  nadávky  na  ., ka- 
cířskou zlost",  na  „nepřátele  církve  Boží",  na  „jedovaté,  bludné 
knihy",  na  „kacířstvo  mrákotou  pekelnou  nakvašené^  a  vyslovuje 
se  naděje,  že  „po  bedlivém  knihy  této  čtení  odřeknau  se  na  veky 
všech  kacířských  kněh,  navrátí  se  k  samospasitedlné  Církvi 
Římské  blaudící  ovčičky,  vypudí  se  z  vlasti  naší  škodlivé  v  nábo- 
ženství rozepře,  zrůst  vezme  jednota  víry  Kristové,  přestauau  po- 
horšlivá  rauhání,  rozhojní  se  dědictví  Kristové,  množiti  se  bude  v  naší 
vlasti  katolická  pravda,  velice  oslaven  a  zveleben  bude  v  církvi  své 
Kristus'.  Koniáš  vychvaluje  též  zásluhy  císaře  Ferdinanda  II 
o  katolictví;  hrabata  Šlikové  horlivě  ho  v  té  věci  následují; 
kazatel  velebí  jejich  rod  pocházející  prý  od  otce  sv.  Ludmily,  atd. 

Pak   jest    předmluva    k    čtenáři,    dlonhá,    II — XLVIII.     Koniáš 


'^■')  Tento    uuiv.   tisk    patřil    druhdy  Jiřímu   Rybayovi   a  zakoupen   byl    asi 
r.  186íi  nebo  1)^67  bibliotekúřem  P.  J.  Saťaříkeni  pro  cis.  bibliotéku. 


267 

v  ní  naříká,  že  není  jednotné  víry, ^^)  brojí  s  odpornou  nábo- 
ženskou nesnášelivostí  proti  nekatolickým  nábožen- 
stvím, s  nechutnou  ironií  zmiňuje  se  o  nových  apoštolech  světa, 
o  Husovi,  Jeronýmovi,  Kalvínovi  a  o  „předrahém  muži  Božím,  třetím 
Eliáši  a  pátém  evangelistovi"  Martinu  Lutherovi  (XIX),  velebí  víru 
katolickou  jako  jedině  pravou,  která  nikdy  neklesla,  ale  stále 
trvá,  v  níž  jediné  jest  spása.  Proti  kacířům  a  kpoznání  pravdy 
sepsal  prý  svou  postillu.  Připojuje  pak  omluvu:  „Co  se  vejřečnosti, 
krasomluvnoBti  a  mistrně  zbraušené  češtiny  dotýče,  opovídám  se, 
a  volně  se  přiznávám,  že  jsem  do  gramm  atiky  česképřed 
tauto  prácí  mounahlídnauti  příležitost  neměl  (1). 
Mateřskau  řečí  s  rozmilým  čtenářem  a  8  vlastenci  mými  rozmlauvám. 
Nadál  sem  se,  že  upřímná  sprostomluvnost  v  přátelských  rozmlauvá- 
ních  laskavému  čtenáři  nad  vysokau  češtiny  pravidel  sformovanau 
vejslovnost  líbiti  se  bude;  nad  to  cíl  a  konec  této  knížky  jest,  aby 
ona  ubohým  vlastencům  mým  na  místě  zlých  a  podvodných  kacířských 
kněh  k  duchovnímu  pokrmu  a  potěšení  slaužila;  že  pak  větším 
dílem  sprostější  obecní  lid  snážeji  bludným  čtením  zaveden  bývá,  měl 
sem  za  to,  že  k  snadnějšímu  pochopení  sprostého  lidu  prospěšnější 
bude  kunstovné  okrasy  zbavená  mateřská  řeč'^')  .  .  .  ." 
(XXXIX — XL).  Na  str.  XLI  pokračuje  takto:  „Podvodní  a  bezbožní 
kacířové  h^adovitým  čtením  s  předivnau  vejslovností  a  krasomluvností 
oslazené  lahůdky  v  knihách  svých  připravují,  aby  líbeznými  slovy 
chutnější  čtení  své  spůsobili,  a  tak  fortelněji  skrytý  a  zmíchaný 
v  pokrmu  slova  Božího  jed  pobožným  čtenářům  dodávají  .  .  .  ."  atd. 
„Sem  tehdy,  rozmilí  Čechové!  Sem,  bludným  učením,  podvodným 
čtením,  nakaženým  rodem  zavedení  vlastencové!  Sem,  v  pravé  víře 
vrtkavé,  o  samospasitedlné  římsko-katolické  církvi  pochybující  duše! 
Sem  oči,  sem  srdce,  sem  mysl  a  rozum  se  vší  snažností  obraťte!  Evi- 
gilate  ad  salutem!  Amate  pacem!  Redite  ad  unitatem  I  Zůvi  vás  uctivě 
k  bedlivému  neb  čtení  neb  slyšení  knihy  této  slovy  sv.  Augustina  ..  " 
atd.  (XLII  —  XLIII)  ....  „Tak  s  přihotoveným  k  poznání  všeliké 
pravdy  srdcem  knížku  tuto  čtěte  a  na  dobrodince  její  pobožným 
vzdechnutím  někdy  spomeňtel"  (XLVII).  Předmluva  k  čtenáři  končí 
se  pak  citáty  latinskými  a  českými  ze  sv.  Augustina.  (XLVIII). 

''')  Mluví  též  o  husitech  a  dovoluje  si  neuctivou  slovní  hříčku,  že  „husa, 
nechť  ona  pod  vodau  se  8kr3Je  nebo  po  zemi  kráčí,  rovně  husau  jest."  (III). 

=^^)  Připravil  však  pokrm  nezáživný  jednak  hanebnou  češtinou  jednak 
hemžícími  se  citáty  z  různých  spisů  theologických,  jimž  prostý  čtenář 
nerozumí,  jednak  nesmyslnými  příklady,  hrůzyplnými  povídačkami, 
které  člověka   nerozumného  postrašují,    u  rozumného   vsak  odpor   působiti  musí. 


258 

Způsob  výMadúv. 

K  textům  vybraných  epištol  neb  růzuých  jinýcli 
výňatků  z  Písma  s v.,  na  pr.  z  knihy  Proroků,  z  knihy  Přísh)ví 
a  j.,  kazatel  připojuje  vždy  „spasitedlné  ví/světlení  v  rozmlauvání 
uvedené^'  na  různé  svátky  od  sv.  Ondřeje  až  do  sv.  Kateřiny. 
Rozmlouvají  obyčejně  3  osoby:  farář  (t.  j.  správce  duchovní), 
čtenář  (t.  j.  človék  učtený)  a^sprosták  (t.  j.  člověk  neučený,  laik).  Před 
rozmluvami  jest  vždy  označeno  thema  příslušné  rozmluvy,  na 
př.  na  den  sv.  Ondřeje  thema:  „Není  dosti  k  spasení:  toliko  v  Boha, 
neb  v  Krista  věřiti"  ('2)^  na  den  Očišťování  Panny  Marie  thema: 
„Očistec  písmem  svatým  se  dokazuje"  (19-4-)  atd. 

Ukázka :  Počátek  „rozmlouvání"  na  den  s  v.  Ondřeje: 
Sprosták:  Dej  Vám  Pán  Bůh  dobrý  den,  duchovní  a  učený  Pane! 
Farář:  Zdrávi  budíte,  milý  příteli!  Co  nového  tak  ráno  přinášíte? 
Sprosták:  Nemnoho  zvláštního.  Jsem  poněkud  zamyšlený  a  bojím  se, 
abych  nepoblaudil,  kdybych  bez  rady  duchovního  správce  v  mém  zma- 
teném a  sprostém  rozmejšlování  nětco  za  spasitedlné  uznal,  což  takové 
není.  Farář:  Těším  se  z  té  synovské  důvěrnosti.  Ovšem  nebezpečně 
činí,  kdožkolivěk  maje  néjakau  pochybnost  o  věcech  k  spasení  přiná- 
ležejících raddu  s  maudrým  nebere.  Voč  vám  jde,  že  vašemu  zmate- 
nému myšlení  včerejší  Epištola  S.  Pavla  (1.  ňím.  10.  k.  od  v  10.  až 
18.)  nedobře  pochopená  a  vyložená  příležitost  poskytla?  Sprosták: 
Trefili  ste  mi  na  notu,  pane  faráři !  Včerejšího  dne  po  službách  božích 
velel  sem  sobě  dlé  obyčeje  přečísti  Epištolu,  která  na  svátek  sv. 
Ondřeje,  Apoštola  Páně,  připadá,  a  jak  sem  zní  tato  slova  vyslechl: 

v 

, Všeliký,  kdož  věří  v  něj,  nebude  zahanben.  K  Rím.  v.  10.  kap. 
ver.  11',  a  zase:  , Každý  zajisté,  kdožkoli  vzývati  bude  jméno  Páně, 
spasen  bude,  v  verši  13'.,  pomyslil  sem  sobě:  Jestliže  Bůh  sám  skrze 
Písmo  sv.  nás  všecky  o  spasení  věčném  ubezpečuje,  budeme-li  v  něj 
věřiti  a  jeho  svaté  jméno  vzývati,  pročež  tedy  duchovní  i  světská 
vrchnost  nás  k  jistému  a  jednonm  toliko  náboženství  římskému  katoli- 
ckénm  dohání?  Zdaliž  pak  neniůžem  tak  dobře  v  luteryánským, 
kalvinskýni ,  husitským  neb  v  jakémkoliv  jiným  náboženství  jako 
v  katolickým  v  jednoho  Boha  věřiti  a  jeho  svaté  Jméno  vzývati  a  tak 
bezpečně  spasení  věčného  dojíti  ?  Proč  se  nám  taková  svoboda 
ujímá ?^^  (2 — 3).  Farář  vykládá.  Sprosták  se  dále  táže,  později  při- 
stupuje čtenář  (6),  který  dle  slov  „sprostákových"  „málo  drží 
o  našem  náboženství  katolickém",  jenž  však  často  k  faráři  dochází 
a  s  ním  rozmlouvá  o  náboženství  a  o  víře.  Čtenář  pozdravuje  faráře. 
„Farář:     Dobře  v  čas  přicházíte,  milý  sausede,   právě  sem  s  tímto 


I 


259 

sausedem  hádku  začal.  Čtenář:  Zajisté  o  náboženství.  Farář: 
O  náboženství.  Čtenář:  V  kterémžto  punktu?  Farář:  V  tomtéž, 
o  kterém  sme  nedávního  času  k  slovům  přišli^  zdali  jest  k  dosažení 
spasení  dosti,  když  kdo  v  Krista  věří,  etc,"  atd.  Pokračuje  se 
v  rozmluvě  o  tomto  thematě. 

Jindy  vystupují:  farář,  osadní  a  sousedi,  na  př. 
v  rozmluvě  na  den  sv.  Jana,  apoštola  a  evangelisty  (104),  na  Nový 
rok  (136)  atd.  V  rozmluvě  na  den  sv.  Josefa  vystupují  jen  d  v  ě 
osoby,  farář  a  čtenář  (229),  podobně  v  rozmluvě  na  pondělí 
velikonoční  (291),  na  úterý  velikonoční  (314)  a  j.,  jindy  zase  jen 
farář  a  osadní  (na  den  sv.  Jana  Křt.  505)  atd. 

Na  konci  postillyjsou  2  rej  střiky:  1.  „Registřík  první, 
dle  kterého  sváteční  řeči  k  nedělním  šikovati  se  mohau."  2.  „Regi- 
střík druhý  všech  věcí  v  této  knize  obsažených",  (.apoštolově, 
Slizní,  drkev,  atd.) 

Na  konci:  „Všechno  k  větší  slávě  Boží;  ke  cti  a  chvále  nej- 
světější  Rodičky  Boží  Jičínské,  která  v  svém  milostivém  obrazu  první 
dobrodiní  prokázala,  když  skrze  časté  na  se  vzezř"ení  kacířského  pa- 
stýře srdce  zejskala;  k  počestnosti  S°  Antonína  PaduánskéhO;  jenž 
kladivem  kacířův  slauti  zaslaužil." 

V  postille  této  spisovatel  vyvrací  prote- 
stantské námitky  proti  katolictví  a  dokazuje  samo- 
spasitelnost  víry  římsk  o-k  a  t  o  1  i  c  k  é.  Kniha  sama  jest 
již  Pflaumerem  psána  živě,  soustavně  bojujíc  proti  husitství, 
luterán  ství  a  kalvinství.    (Vlč.  II,  55,    Hanuš  ČČM  1863,  204.) 

Na  str.  346  Koniáš  uvažuje  o  českých  exulantech,  zejména 
o   jejich    „škodném    a    darebnéni    do    kiajin    nekatolických    taulání." 

O  učeni  M.  J.  Husi  kazatel  pojednává  na  str.  76  a  si. :  Sprosták  se 
táže,  proč  by  měl  zavrhnouti  učení  Husovo  a  Jeronýmovo, 
když  o  nich  nic  nectného  není  známo?  Farář  odpovídá,  že  oba  byli 
ctnostní,  dokud  nebyli  nakaženi  učením  Wiklifovým.  Jakmile  prý 
nakazili  sebe  i  jiné  jedem  kacířským,  ztratili  všecku  ctnost  a  spra- 
vedlnost a  přestoupili  zákon  Páně  učíce,  že  nemá  býti  v  úřadě  svět- 
ském ani  duchovním  ten,  kdo  hřešil  smrtelným  hříchem.  Připomíná 
krvavé  války,  které  prý  jejich  působením  vznikly,  a  chce  po- 
mlčeti o  jejich  zatvrzelosti,  se  kterou  se  [lostavili  proti  všeobecné  církvi 
až  do  skonání  hanebného  prý  života  svého.  Hus  byl  prý  nakažen  čtením 
bludných  knih  (308);  na  str.  309  kazatel  nazývá  Husa  hlavním 
arcikacířem  v  Čechách.  „ Ani  onen  plamen,  s  kterým  všeho  půvo- 
dové Jan  Hus  a  Jan  Jarolím(!)  spravedlivě  upáleni  byli, 


260 

ten  neřádný  kaukol  (t.  kacířství)  nespálil,  nýbrž  k  další  škodě  celé 
vlasti  to  škodlivé  liloždí  a  kacířstva  strniště  zapálil,  že  napotoni  oheň 
ten  ani  krví  tolika    biřicův    odpravených  uhašen  nebyl".    (309—310). 

O    knihách    nekatolicJiých ,     zejména    o  postillách ,     vyslovil    se 
Koniáš  s  nesmiřitelným  záštím  takto  : 

„Ó,  tisíckrát  zlořečené  knihy,  skrze  které  tolik  tisíc 
tisícův  duší  vlastencův  našich  do  propasti  pekelné  k  zahynutí  věč- 
nému a  až  podnes  přichází!  Běda  těm,  kteří  o  takových  k ně- 
hách vědí  a  duchovním  správcům  jenezjevují  neb  kspá- 
1  e  n  í  a  s  k  a  ž  e  n  í  jich  dopomáhati  n  e  c  h  t  í !  Ať  vědí,  i  oni  pla- 
menem ohně  pekelného  škvařeni  a  páleni  na  věky  budau  !  Ale  kde  j  s  a  u 
takové  knihy?  Již  jsem  pravil:  předkové  naši,  kteří  jich 
užívali,  již  umřeli,  ale  knihy  neumřely;  jsau  mezi  námi.  Kdyby 
skrejše,  a  sklepy,  truhly,  a  almary,  kdyby  komory  a  špej- 
chary mluviti  mohly,  ukázaly  by  nám  několik  dílů  pikhardských 
biblí.  Kdyby  se  všecky  došky  rozpadnauti,  všecky  snopy  slámy 
rozvazovati  měly,  vypadly  by  z  nich  Postylly  Jednoty  Bratrské.  Ještě 
u  mnohého  hospodáře  v  posteli  pod  hlavau  neb  pod  slámau  odpočívá 
Postylla  Jana  fíusi.  Postylla  Slovácia  neb  Spangenberského,  povaluje 
se  po  nebesích  Postylla  Žalanského^  zastrčená  jest  na  polici 
Summárye^  v  truhlíku  vězí  Kancionál  Kli  menta  Bosáka, 
Tomáše  Soběslavského.  Zastrčený  jest  kdesi  Vejklad  na 
Jezus  Sy  rach  Jana  Str anenského,  Vejklad  na  Tobiáše, 
n  a  D  a  n  i  e  1  e,  n  a  j  i  n  é  P  r  o  r  o  k  y,  Vejklad  n  a  z  j  e  v  e  n  í  S°  J  a  n  a, 
na  Žalmy,  a  jiní  Písma  Svatého  podvodní  vejklad  o  vé. 
Ještě  v  j  a  r  m  a  r  á  c  h  se  skiejvá  Katech  ismusJednotyBratrské» 
Modlitby  a  písně  Ž  i  t  a  v  s  k  é,  Trnavské  i  D  r  á  ž  d  a  n  s  k  é  .  .  ." 
(312).  — 

2.  „  Vejtazní  naučeni  a  vejkladové  na  všecky  nedělní  a  sváteční 
Epištoly^  též  Evangelia  celého  roku  ...  od  kněze  Antonína  Koniáše 
z  T.  J."  Vytištěno  v  Hradci  Králové  u  Václ.  Ty  bely,  r.  1740  (mus.  39 
D  5).  Postilla  tato  věnována  jest  téžFrant.  Jos.  Šlikovi 
a  jeho  manželce.  Koniáš  přirovnává  v  předmluvě  hraběte  k  Jo- 
sefu Egyptskému,  velebí  ho  pro  jeho  přispění  k  vydávání  ..spasitelných 
knih'*,  uvádí  jeho  zásluhy  o  náboženské  vzdělání  poddaných,  chválí 
jeho  štědrost  Vykládá  dále,  jak  pobožné  čítání  sv.  evangelia  jest  pro- 
spěšné k  spasení,  podává  (iříklady  ze  života  sv.  Cecilie  a  sv.  Theofily, 
a  doufá,  že  jeho  výkladové  způsobí,  že  „mnoho  hříchů  se  překazí,  mnohé 
daremné  řeči  a  schůzky  se  přetrhnau  a  snad  s  pomocí  Nejvyššího 
i  někteří    hříšníci    k  pokání  i  některé    duše  k  věčnému    spasení    při- 


261 

vedené  budau."  Největší  zásluhu  o  to  míti  budou  ovšem  hraběcí  man- 
želé; i  vyzývá  věřící,  aby  je  za  to  velebili,  a  sám  ještě  jednou  tak 
činí.  —  P  ř  e  d  m  1  u  v  o  u  t  o  u  t  o  v  a  n  e  d  u  c  h  přímo  otrocký,  který 
s  patolízalskou  téměř  oddaností  sklání  se  před  hraběcí  milostí.  Jeví  se  v  ní 
též  h  r  d  é  s  e  b  e  v  ě  d  o  m  í  děsného  fanatika,  jemuž  vše  nekatolické 
jest  hříšným  bludařstvím.  Kazatel  doufá,  že  mnozí  mu  budou 
donášeti  důvěrně  bludné  knihy,  aby  mohli  býti  za  to  účastni 
jeho  celoročních  výkladů  na  epištoly  a  evangelia,  jichž  byli  prý  dávno 
žádostiví. 

V  předmluvě  k  čtenáři  Koniáš  vykládá,  jak  veliký  poklad 
jest  slovo  Boží;  praví,  že  pravé  svěcení  nedělí  a  svátků  jeví  se 
posloucháním  slova  božího  a  četbou  knih  od  duchovní  římsko-katolické 
vrchnosti  potvrzených;  i)roto  prý  vydal  své  výklady. 

Postilla  tato  dělí  se  na  3  díly:  1.  kázání  od  1.  neděle 
adv.  do  svatodušních  svátkův  (1—400);  2.  od  nejsv.  Trojice  do  po- 
slední neděle  po  sv.  Duchu  (401 — 688);  3.  kázání  na  svátky  a  slav- 
nosti svatých  a  světic  božích  od  sv.  Ondřeje  do  sv.  Kateřiny 
(689 — 1080).  Na  konci  jest  abecední  rej  střik  v  knize  obsa- 
žených  naučení   a   rejstřík   omylů  v. 

2,  vydání  této  postilly  vyšlo  r.  1750.  (Jir.  I,  386,  Hanuš  ČČM 
1863,  206).  Jungmann  (Hist.  300)  a  Pelcl  (Jes.  186)  znají  jen  3.  vy- 
dání této  postilly  z  r.  1756  (8^  un.  54  D  161,  mus.  39  D  7,  39  D  20 
[díl  1.  a  2.])  V  tomto  (3.)  vydání  není  žádné  věnování.  Po  předmluvě 
k  čtenáři  (shodné  s  tiskem  1740)  následují  hned  tři  díly  postilly, 
otisk  z  r.  1740. 

„V ej tažní  naučení'  byla  přeložena  též  do  němčiny 
od  nějakého  jesuity,  snad  na  Moravě;  censurní  dovolení  podepsáno 
jest:  Olomucii,  30.  Martii  1747,  biskupské  dovolení  však:  Reginae 
Hradecii,  11.  Dccemb.  1746  (un.  46  D  48,  jak  označuje  Hanuš  v  ČČM 
1863,  str.  206.  —  Jir.  I,  386.) 

Rozdělení  výhladúv :  1 .  Text  epištoly.  2.  V  ý  t  a  h,  t.  j .  výklad 
krátký  na  epištolu.  3.  Text  evangelia.  4.  Výklad  tohoto  textu. 
5.  Příklad.  6.  Modlitba. 

Podáme  některé  ukáslcy  z  této  postilly.  Koniáš  má  proti 
Bílovskému  mnohé  přednosti.  íieč  jeho  není  tak  hrubá, 
jazyk  není  tak  znesvářen  výrazy  vulgárními.  Kaza- 
telský tón  Koniášův  jest  poněkud  mírnější.  Také  nesmy- 
slných, komických  zvláštností  Koniáš  nevyhledává  tou 
měrou  jako  Bílovský. 

Sloh  jeho  jest  místy  živý  a  ozdobný.  S  citem  a  nad. 


262 

šením  líčí  na  př.  narození  Krista  Pána:  „Dnešní  noc  v  nebeský 
blesk  se  vyjasnila,  z  čisté  Píinny  vykvetl  spanilý  květ,  vyskytla  se  drahá 
v  Betlémě  perla,  která  celého  světa  ccnau  vyplacená  býti  nemůže; 
radost  anjelská,  plesání  srdce  lidského,  jednorozenv  syn  Boha  Otce 
narodil  se  v  Betlémě ;  v  cldívě  malé  dítě,  veliký  Bůh  položen  jest !"  (33).^*) 
Pěkně  uvažuje  o  bohatství:  „Čest  a  sláva  světská  nadýmá,  bo- 
hatství a  všeho  hojnost  k  pejšc  vzbuzuje,  rozkoše  a  všeliké  pohodlí 
jsau  nástrojové  mnohých  hříchů,,  neb  z  přílišného  dychtění  po  bo- 
hatství, z  nemírného  užívání  rozkoší  plodí  se  lenost  ..."  (34).  Na 
některých  místech  nalézáme  vhodná  přirovnání,  na  př.  o  šíření 
pomluvy:  Při  dešti  „padá  .  .  .  některá  kapka  na  první  šindel,  pak 
z  jednoho  šindele  na  druhý,  až  do  žlai)u;  ze  žlabu  potom  hrne  se 
voda  na  spůsob  přívalu  do  ulice  a  do  města,  ač  se  prvé  zdálo,  že 
jen  jeden  šindel  druhému  kapku  po  kapce  svěřil :  Tak  se  děje  v  po- 
mlauváuí:  sotva  kdosi  nětco  scestného  o  bližním  zaslechne,  jak  domů 
přijde,  jen  jednomu  domácímu  to  saukrouié  uašeptá,  ten  druhému, 
druhý  třetímu,  až  po  několika  dnech  celým  žlabem  po  městě,  po  celé 
obci  zlá  pověst  se  rozlívá  s  velikau  škodau  i  křivdau  lásky  kíeiťauské." 
{7:4— lib).  S  případným  kontrastem  vykládá  větší  zbož- 
nost lidu  venkovského  než  městského:  „Sprostý  sedlský  lid, 
aby  slyšel  maudrost  slova  Božího  skrz  ústa  kazatelův,  přichází  zdaleka 
na  míli,  taky  na  dvě,  a  to  času  zimního  v  dešti  a  blátě;  zatím  v  hlav- 
ních a  velkých  městách  měšťané  mají  kostel  před  hubau,  mají  ka- 
zatele, kteří  káží  jako  Šalamaunové,  a  po  všem  sotva  nohau  kdy 
z  domu  vykročejíj  aby  kázání  poslauchali  ..."  (208).  V  2.  díle  „spa- 
sitedlného  rozjímání  o  umučení  Páně"  jest  líčení  dosti 
zajímavé,  místy  i  dramaticky  účinné  (264 — 277).  Pěkné, 
ač  již  drastické,  jest  toto  místo:  „Ohavný,  převrácený  a  ne- 
bezpečný pořádek  jest:  květ  mladosti  tělu,  světu  a  ďáblu  a  marnosti 
obětovati,  ohryzky  pak  věku  svého,  to  jest  šediny  Bohu  jako  psu  (1) 
chtíti  dochovati."  (76). 

Ovšem  nalézáme  i  u  Koniáše  mnoho  ostrých,  d  r  a- 
st  i  c  k  ý  c  h  s  1  o  v,  na  př. :  „My  jisrě  na  svatbu  s  kozlovau  hlavau, 
s  hadíma  rty,  s  opičí  tváří,  s  ošklivými  pazaury  přistaupiti  se 
stydíme,  zde  pak  na  svadbě  nebeské  před  králem  všech  králův 
dostaviti  se  máme:  pokudž  celosrdečué  ode  všeho  i  všedního  dobro- 
volného hříchu  se  neodvrátíme,  mnohem  ohyzdnější  před  tváří  boží 
budeme,    než  abychom    v    obličej    ohyzdné  potvory    se    oblekli  .  .  .'' 


-*)  Citáty  jsou  z  1.  vyd.,  mus.  39  1)  6. 


268 

(253).  „Považme  již,  jak  se  chovati  máme,  kdykoli  svým  škodlivým 
vnuknutím  k  nestydatosti,  k  lenosti,  k  neposlušenství  neb  k  jakékoli 
neřesti  nás  (ďábel)  vábí:  chovejme  se  tak,  jako  se  chováme,  když  se 
nám  na  stůl  pokrmové  červivý,  smradlavý  neb  jedem  nakažený  před- 
stavují; tenkrát  jistě  od  takových  pokrmů,  byťby  po  vrchu  oslazeni 
byli,  se  odvracujeme:  tak  když  nás  ďábel  k  nestydatosti  vzbuzuje, 
byťby  nám  sladkost  rozkoše  télesné  na  mysl  namítal,  věřme,  že  to 
jest  ten  prašivý  had,  toť  ten  jedem  nakažený  pokrm,  s  kterým  ďábel 
duši  naši  otráviti  usiluje  ..."  (398).  Přímo  odporné  jest  líčení, 
co  se  stává  s  tělem  lidským  po  smrti:  „Sotva  se  tělo  lidské 
po  smrti,  aby  smradem  lidem  obtížné  nebylo,  do  země  zahrabá,  sejdau 
se  k  tučné  kořisti  ohyzdní  zeměplazové,  rozlezau  se  po  všech  audech 
červové;  prsa  a  břicho  opanují  jedovaté  žáby,  stehna  protínati  budau 
štírové,  okolo  ramen  a  krku  otočí  se  oškliví  hadi,  a  tak  tělo  zde 
rozkošmi  vykrmené  zžírati  budau  žížaly,  branci  a  ještěrky,  ostatní 
mrtvola  v  nechutní  (!)  hníz  a  hnůj  se  rozteče  ..."  (556,  pod.  557). 
Hnusné  jest  též  toto  přirovnání:  „Jako  hnůj  sněhem  přikrytý 
tak  dlauho  se  zdá  bílý  a  čistý,  jak  dlauho  teplejší  slunce  naň  ne- 
svítí, tak  taky,  až  na  saudný  den  slunce  spravedlnosti  se  vyskytne, 
hříšná  prašivina  na  každého  pokrytce  celému  světu  zjevená  bude ..." 
(101). 

Jako  Bílovský,  i  Koniáš  vkládá  do  postilly  různé  příklady 
ze  života  svatých  a  jiných  lidí,  např.  osv.  Augustinu  (5), 
o  sv.  Františku  Xav.  (83),  o  jedné  dívce,  která  svou  taneční  vášeň 
zaplatila  hroznou  smrtí,  kterou  jí  ďáblové  připravili  (!),  o  příkladné  věr- 
nosti jednoho  vojína  ke  knížeti  (320—321),  o  jistém  rytíři,  jenž 
skonal  hroznou  smrtí  pro  svou  chlípnou  žádost  (380),  o  sv.  panně 
Brigitte  (399),  o  jistém  njarnotratném  kupci  ve  Španělsku,  jenž, 
ačkoliv  byl  zatvrzelý  hříšník,zpovědí  prý  přiveden  byl  k  řádnému  životu 
(461 — 462),  atd.  atd.  Příklady  zázračné  ze  životů  svatých 
neurážejí  čtenáře,  mnohé  jiné  příklady  však  jsou 
hrůzné,  hnusné  anekdoty.  Tak  na  př.  v  Horažďovicích 
prý  „jistá  žena  těhotná  v  čas  dnešní  piocessí  (t.  o  Božím  Tělo)  bez- 
božně skřikla:  , Zavřete  dvéře  domu  našeho,  ať  nám  3em  toho  bez- 
nohého Boha  nenesau!^  V  krátkém  čase  pomsta  Boží  byla  ve  dveřích, 
neb  syna  beznohého  zplodila,  kterého  až  do  věku  dospělého  těžce 
vychovati  musila;  muž  její  sám  se  zabil,  ona  též  bídně  zahynula." 
(432).  Nebo  vypravuje  podle  traktátu  o  tanci  od  Šimona  Lomnického 
o  h  r  ů  z  y  p  1  n  é  m  konci  „jedné  velmi  r  o  z  p  u  s  t  i  1  é  a  1  e  h  k  o- 
myslnó  ženy  v  brabautský   zemi,"   která  téměř  každou  neděli 


264 

a  svátek  provozovala  tauec:  čert  prý  převrátil  máry  s  její  mrtvolou 
a  mrtvolu  roztrhal!  (611).  Jistý  rychtář  z  Králové  Hradce 
prý  Koniášovi  vypravoval,  kterak  jeho  otec  na  den  Zvěstování 
Panny  Marie  připravoval  sítě  k  rybářské  práci;  všude  pronásledovali 
prý  ho  za  to  str.išliví  hadové;  až  když  se  prý  svěřil  duchovnímu 
správci,  byl  kouzla  toho  zbaven  (782);  atd. 

Pěkně  vypi*avuje  Koniáš  mnohé  věci  o  českých 
svatých,  na  př.  o  sv.  Václavu  a  o  sv.  Ludmile  (965,  966),  o  sv. 
Vojtěchu,  kterého  nazývá  „novým  české  země  Mojžíšem"  (789),  o  sv. 
Prokopu  (852  a  si.)  a  j.,  ovšem  na  základě  již  známých 
životopisů  a  legendových  příběhů  v.  O  Janu  Nepomu- 
ckém  vypravuje,  že  „jako  někdy  S.  Jan  Křtitel,  jako  S.  Lambert, 
Trajekténský  biskup,  že  směle  z  ohavných  hříchův  královskau  a  kní- 
žetcí  osobu  stíhali,  zamordováni  jsau:  tak  S.  Jan  Nepomucký,  že  bez- 
božné žádosti  krále  Václava  s  velikau  stálostí  se  protivil,  v  řece 
Moldavě  konec  života  nalezl.  Když  S.  Jan  na  žádný  spůsob  namluviti 
se  nedal,  aby  spověd  královny  Johanny  králi  vyjevil,  mělC  jest  ovsem 
bohaprázdný  král  za  bláznovství  mlčení  jeho,  a  domníval  se,  že  jeho 
živobytí  konec  beze  cti  učiní;  nyní  pak  s  celým  světem  poznati  musí, 
že  S.  Jan  počten  jest  mezi  syny  Božími  a  že  mezi  svatými  los  jeho 
jest."  (806-807). 

O  církvi  katolické  praví,  že  ji  vede  a  spravuje  Duch  sv. 
(203).  .Klíče  od  věcí  nebeských  a  Duchu  sv.  patřících  má  sám  Petr, 
sám  náměstek  jeho.  Římský  Papež,  samá  církev  svatá..."  (203). 
„Kdyby  církev  naše  římská  katolická  zlá  a  podvodná  byla,  kdyby 
v  něčem  blaudila,  nemohla  by  až  podnes  tak  hojné  ovotce  svátosti 
tolikými  zázraky  potvrzené  nésti."  (10).  O  dobrém  katolíku 
užívá  tohoto  přirovnání:  „Hodiny  dříve  se  nezastavují,  leč  když  zá- 
važí se  až  k  zemi  dostane  a  na  zemi  odpočine.  Tak  dobrý  katolík 
jako  duchovní  hodiny  nemá  nikdy  od  běhu  přestati,  nikdy  v  dobrém 
ustávati,  dokud  závaží,  to  jest  tělo,  kteréž  obtěžuje  duši,  se  na  zem 
nedostane  a  v  hrobě  neodpočine  . . ."  (159). 

Pekelným  žalářem  a  ohněm  zatracenců  hrozí 
kacířům  a  od  padlí  kům.  (15—16).  Kdo  se  matky  své  jediné,  římské 
církve,  spouští  a  od  jednoty  učení  jejího  se  odlučuje,  uvádí  na  sebe  záhubu 
věčnou  a  všecko  zlé  (596).  Kazatel  naříká,  jak  „lolik  nejvzáctnějších 
v  Europě  krajin  a  království,"  ještě  před  300  lety  věrných  víře  katolické 
od  ní  od8toui)ilo  a  upadlo  do  nevěry  a  kacířství.  Stalo  se  to  proto,  že 
lidé  vedli  bohaprázdný  život  a  víry  dobrými  skutky  neutvrdili.  (175).  Ka- 
zatel   naráží    tím    na  protestantsko    ospravedlnění   z  víry.     Pro    ne- 


265 

katolíky,  , kacíře*,  má  jen  slova  nenávisti  a  odsouzení. 
„Ovoce  toliko  shnilé  a  červivé  opadá  ze  stromu,  a  jako  nemoci 
z  škodlivých  a  zlých  vlhkostí  se  rodí,  tak  kacířstva  z  bezbožného 
života."  (175).  Jest  třeba  „zdaleka  se  varovati  a  vystříhati  všeliké 
sektářské  společnosti  a  známosti,  jakož  i  pokautných  mudrákův  a  do- 
mácích čtenářův,  kteří  s  svým  bludným  vykládáním  písma  bývají  zá- 
huba obecného,  vzlášté  sprostéhc  a  neumělého  lidu."  (202).  „Kdo 
krev  od  těla  oslaveného  Kristového  odloučenau  býti  věří,  x^ntikristem 
jest.'^  (432).  „U  kacířů  jistě  jednotu  a  jednosvoruost 
v  učení  nenalezneme.  V  jedné  bibh  kladau :  Víra  s  skutkama  (1) 
jest  mrtvá,  v  jiné:  Víra  bez  skutků  jest  mrtvá  atd.  . . .  Mezi  Lu- 
triány  za  sto  let  víc  než  dvě  stě  rozdílných  a  sobě  odpornýcli  sekt 
se  vylíhlo.  O  velebné  svátosti  třidceti  a  dvě  sekty  sobě  vespolek  pro- 
tivné mezi  nimi  se  počítají.  Někteří  tři,  jiní  pět,  jiní  7,  jiní  2  toliko 
svátosti,  jiní  jen  jednu  věří  .  .  ."  (469-470).  „Každý  kacíř  své  ne- 
šlechetnosti plastickém  ctnosti  a  spravedlnosti  přikrývá,  své  bludy 
a  podvody  pod  fochem  čistého  slova  božího  prodává."  (494).  „Zdaliž 
prašivé,  zlé,  shnilé  a  škodlivé  ovoce  kacířův  není  toto  bezbožné  učení, 
že  přikázání  božská  zachovávati  věc  možná  ueuí?"  (495).  (Dále  o  ka- 
cířích: 496). 

Koniáš  nezapřel  v  této  {.ostille  vydavatele  „Klíče 
kacířské  bludy  otvírajícího,"  úhlavního  nepříteleknih 
„bludných".  Rozhodně  tvrdí:  „Kdo  nám  knihy  nekatolické, 
pohoršlivé,  čte,  chválí,  neb  k  skování,  k  zapírání,  k  užívání  jich  nás 
vede:  ten  bud!  on  kdokoli,  lotr,  škůdce  a  nepřítel  náš  jest."  (817j. 
Knihu  kacířskou  „čím  dýleji  (!)  .  . .  chováme,  tím  větší  trápení  na 
druhém  světě  snášejí  ti,  kteří  nám  ji  Lříšně  dohodili  .  .  /'  (1.032). 
„Kdo  s  bludnými  knihami  do  temnosti,  do  skrejší  vchází,  .  .  .  kdo 
je  skrývá  před  náměstkami  Kristovými .  .  .,  ten  nemá  žádnau  společ- 
nost s  Bohem  ani  s  Kristem  ani  s  předrahau  krví  jeho.  Tomu  žádné 
bratrstvo,  žádná  generální  absolucí  neb  rozhřešení,  žádná  paut,  žádné 
odpustky,  žádná  spověd,  žádné  svátosti  požívání  ani  drahá  krev  a  umu- 
čení boží  k  spasení  nepomůže;  ...  pakli  knihy  své  celo- 
upřímně  vyjeviti  hotovi  sme:  máme  obecenství  s  Bohem  Otcem 
Synem  i  s  Duchem  svatým  a  krev  Pána  Ježíše  Krista  se  svátostmi 
a  s  jinými  církevními  poklady  nám  k  spasení  věčnému  slaužiti  bude." 
(1043).  Vůbec  prý  Krista  nenásleduje,  kdo  s  knihami  svými  do  tem- 
nosti se  skrývá  a  náležité  duchovní  vrchnosti  ukázati  jich  nechce. 
(395—396).  Mnohý  kacíř  vyznává  na  oko  víru  římsko-katolickou,  ale 
blndnó  knihy  přece  ukrývá.  (101). 


266 

Knihy  Koniášovy,  tedy  také  jeho  postilly,  měly 
zvláštní  osud.  Uvažuje  o  tom  Hanuš  v  Sitzungsberichte  der 
konigl.  bohm.  Gesellsch.  derWiss.  1864  [O  kult.  hist.  a  lit.  činnosti  jesuity 
Koniáše  iNaclitrag.)].  Byly  určeny  od  Koniáše  výslovné  k  tomu,  aby 
byly  českému  lidu  náhradou  za  spálené  knihy  kacířské,  ale  zvláštním 
řízením  osudu  se  stalo,  že  jím  pronásledované  knihy  i  za  našich  časů 
hojné  se  vyskytují,  kdežto  knihy  Koniášovy  ani  v  Klemen- 
tinské bibliotéce  nejsou  v  počtu  úplném,  ačkoli  Koniáš 
dlouhý  čas  působil  v  kolleji  Klementinské  a  také  tam  zemřel.  (Hanuš, 
ÍS.  B.  1864,  str.  49.)  Z  toho  můžeme  poznati,  jak  působení  Ko- 
niášovo  nemělo  hlubšího  vlivu  a  významu,  a  že  proti- 
reformace jen  uměle  a  na  čas  zastavila  hnutí  reformační.  — 

Řadu  jesuitských  spisovatelů  postili  končíme  Fabiánem  Ve- 
selijfin  (16S4 — 1729);  jenž  mnoho  let  kázal  v  kostele  Týnském  a  u  sv. 
Klimenta  v  Praze  s  velkým  úspěchem.  Kázání  jeho  byla  překlá- 
dána též  do  němčiny  od  L.  Keila.  Vydal  též  latinskou  sbírku 
kázání  r.  1727.  (Jir.  II,  316.)    R.   1724  vydal  v  Praze 

„Conciones  in  praecipua  totius  anni  festa  et  non- 
nulli  in  speciales  sole  mni  ta  tes  panegyrici,  Kázání  na 
sváthy  přes  celý  rok,  jakož  i  chvaloieči  na  některé 
obzvláštní  slavnosti  svatých  Božích."  (Fol.)  (Un.  54  A  28, 
mus.  40  A  5.) 

Veselý  jest  v  těchto  kázáních  prototypem  slohového  bom- 
bastu jesuitské  školy  a  doby,  jak  praví  Vlček.  (II,  16.)  Na 
doklad  toho  podáme  některé  ukázky  z  „kázaní  na  den  S.Jána 
Nepomuckého  Muč."  (Thema:  „Si  quis  diligit  me,  sermonem 
meum  servabit.  Miluje-li  kdo  mne,  řeč  mau  zachovávati  bude.  U  sva- 
tého Jána  v  14.  kap.")  Začátek:  „Na  den  slavného  seslání  Ducha 
svatého  a  na  den  slavné  památky  mučedlníka  českého,  kanovníka 
pražského  a  kazatele  Tejnského,  Svatého  Jána  Nepomuckého,  kaza- 
t  e  d  1  n  i  c  e  tato  se  mi  proměnila  v  v  o  j  e  n  s  k  ý  p  1  a  c  (! ),  na 
kterém  m  1  č  e  n  1  i  v  o  s  t  s  v  e  j  m  1  n  v  n  o  s  t  í  se  potýkati  bude, 
když  jazykové  nebeští  s  vítězným  hlukem  a  rozličností  řečí  sstupují 
na  zem,  a  jazyk  zemský  prostředkem  mlčení  od  země  až  k  nebi  se 
pozdvihuje.  Učiteli  vejmluvnosti  klaníme  se  dnes,  Duchu  Svatému: 
Učitele  také  mlčenlivosti  ctíme  dnes,  Svatého  Jána  Nepomuckého  ..." 
(147).  „Sotva  se  narodil  sv.  Ján,  a  hned  Bůh  narození  jelio  nebeskými 
divy  oslavil,  když  světlem  z  nebe  sstupujícím  vyjevil,  že  on  svým 
krasomluvným  hlásáním  a  apoštolským  učením  tak  osvítí  království 
České,  že  slušně    bude   moci    býti  přičten  těm,   jimž    pravil  Kristus: 


267 

vos  estis  lux  mundi,  vy  jste  světlo  světa  .  .  .**  (150).  „Byla  Praha 
jako  Ninive,  proto  že  král  český  Václav  byl  jako  Sardanapalus 
více  hovadu  než  člověku  podoben . .  ."  (153).  Veselý  nazývá  dokonce 
krále  Václava  korunovaným  lotrem  a  ukrutníkem,  krvežíznivým  tyranem 
(154),  českým  Neronem   (156). 

Ještě  jiná  Jcázání  vydalVeselý: 

„Conciones  in  omneš  totius  Anni  Dominicas  item 
sermones  quadragesimales...",  kázání  nedělní,  v  Praze 
1725  (mus.  40  A  6,  un.  54  A  28),  jiná  kázání  nedělní  r.  1728 
nákladem  „Dědictví  sv.  Václava"  (mus.  40  A  7,  un.  54  A  28).  Mimo 
kázání  nedělní  a  sváteční  vydal  též  „Kázání  postní  na  každý 
pátek  přes  celý  půst",  v  Praze,  4  díly,  1723 — 1728  (mus. 
40  C  5,  40  C  6,  un.  54  B  61,  54  C  50,  54  F  8.)  O  těchto  postních 
kázáních  praví  Vlček  (II,  17)  že  jsou  prostší,  hojně  citují 
bibli,  než  často  i  dlábly,  peklo,  zjevující  se  zat  rá- 
čen ce  a  p. 

Všechna  kázání  Veselého  ukazují  sice  velikou  sčetlost 
a  značnou  učenost  kazatelovu;  jsou  však  tak  učená,  že  se  hodí  j  en 
pro  theology.  Pro  lid  se  nehodí.  Všude  se  hemží  v  nich  veliké 
množství  latinských  citátů  s  českým  překladem  a  příkladů, 
čerpaných  zbiblickýchasvětovýchdějina  uváděných  ve  spojení 
s  příslušným  thematem,  které  se  v  kázání  rozbírá;  leckdy  však  bez 
náležitého  přechodu  klade  se  příklad  nebo  citát  ve  spojení  s  pásmem 
kázání.  Výmluvnost  kazatelova  jest  značná,  ale  na  mnoze  jsou 
to  jen  prázdná  slova,    hotový  bombast. 

S  podivuhodnou  bezstarostností  spíná  Veselý  často  sebe  od- 
lehlejší předměty  v  allegorická  přirovnání,  jinde  se 
zálibou  kupí  zázraky,  často  zakoketiije  si  s  ovocem  zapově- 
děným,  aby  tím  více  napial  posluchače  a  posléze  skončil  divadelním 
efektem.  (Vlč.  II,  16 — 17,  tamtéž  viz  některé  zajímavé  doklady.) 
Marně  tudíž  vynáší  v  Čas.  kat.  duchovenstva  1888  (str.  126) 
referent  prof.  Jos.  Nedvídek  Fabiána  Veselého,  že  jeho  kázání  jsou 
prý  samé  jádro,  samé  zrno  a  že  čtenář  v  nich  nenalezne  slámy  dávno 
vymlácené  a  plev  nezáživných.     Opak  jest  spíše  pravdou. 

V  roč.  IV.  Bibliotheky  nejslovutnějších  kazatelů 
českých  starší  doby  (red.  a  vyd.  kněz  Jan  Bečák),  Kroměříž 
1888,  vyšlo  v  1.  seš.  několik  řečí  svatopostních  F.  Veselého. 

V  postillách  jesuitských,  které  jsme  poznali,  jeví  se  vítězný 
ráz  p  r  o  t  i  r  e  f  o  r  m  a  č  n  í,  ale  zároveň  žalostný  úpadek 
českého   jazyka,    který    nemoha   se   volné    vyvíjeti,   klesal  hloub 

Jubilejních  spisů  c.  XII.  Ig 


268 

a  liloub  a  pozbýval  své  čistoty  a  krásy,  kterou  se  stkvěl  ještě  v  dobách 

nedávných.  Jesuité  vykonali,  co  chtěli;    dali  do  klatby  všecko  bádání 

volného  ducha  a  je   pravý  div,  že  národ   český  a  jeho  řeč  neskonala 
pod  jejich  tyranstvím.  (Denis,   K.  s.  č.  str.  457.) 

Ale  ani  katoličtí  kazatelé  z  jiných  řádů  nebyli  mnohem 
lepší  a  shovívavější.  ,,Duch  a  způsob  literární  školy  jesuitské 
ujal  se  a  rozšířil  také  v  četných  nábožně  vzdělavatelných  knihách 
řádův  jiných  i  knězi  světských,  hlásaje  všestranné  vůdcovství 
Tovar yšstvai  vtomto  oboru."  (Vlč.  II,  23.)  Ze  spisovatelů 
postili   byli   to   zejména: 

Theatin  Karel  Bačífi  (f  1711).  R.  1706  vyšlo  1.  vydání 
jeho  postilly  nazvané :  „ Operae  ecclesiasticae^  Robota  církevní  .  .  . 
To  jest  nedělní  kázání  dle  spisu  čtyř  svatých  evangelistů  zhoto- 
vené ...  od  kněze  Karla  Račina  Theatýnského  řádu  kazatele  ...  (v  4^ 
uu.  54  B  62,  54F27).  2.  vydání  vyšlo  v  Praze  r.  1720  (v  4",  un. 
54  B  54,  mus.  40  B  1).  (Jir.  II,  161). 

Postilla  Račínova  obsahuje  52  kázání  nedělní  a  jedno 
kázání  úvodní,  „kázání  první,  pretiosissimum  et  optimum,  nej- 
vzáctuější  a  nejlepší",  „o  vážnosti  a  vzáctnosti  času."  Jednotlivá 
kázání  jsou  rozdělena  na  paragrafy  a  mají  nadpisy  latinské 
a  české  se  začátkem  perikopy.  Kázání  ta  jsou  učená,  šir- 
šímu lidu  nepřístupná.  Obsahují  m  no  ho  latinských  ci- 
tatův.  Většinou  jsou  to  nedělní  rozjímání  o  některém  thematě,  která 
86  neřídí  přesně  slovy  obsaženými  v  příslušném  evangeliu.  Citáty 
jsou  z  písma  sv.,  z  církevních  otců,  z  „duchovních  i  světských 
historií  s  mnohými  syuibolis  a  nápisy"  íjak  na  titulním  listě  pozna- 
menáno). 

Račínovi  nejde  v  jeho  kázáních  o  „kráso mluv nos  V, 
ani  o  původnost  látky,  stačí  mu,  co  o  sobě  pověděl  Lipsius: 
,, Kamení  a  dříví  odjinad  beru,  vyzdvižení  pak  celého  stavení  moje 
jesf  Rád  všímá  si  zázračných  zjevů  v  a  vidění  a  rád  z  nich 
prorokuje.  Rád  takév  popředí  staví  svoje  smýšlení  proti  refor- 
mační posměšnými  rozprávkami.   (Vlč.  II,  23.) 

R.  1712  vydal  Račín  v  Praze  obšírnou  sváteční  postillu,  na- 
zvanou: ,,Sněm  nebeský  svátých  a  světic  božích,  kdež  se 
jejich  sv.  život,  hrdinští  skutkové,  divové  a  z á zrakové 
představují."  Od  vydavatelky  Kateřiny  Alžb.  Koniášové  připsána 
jest  „Panně  Marii  v  Einsiedlu  aneb  Samobytuosti."  (Jir.  II,  161.) 
(Un.  54  B  57,  54  C  82.)     Kultus    svatých    a    světic    božích, 


269 

zvláště  kultus  mariánský  se  v  ní  obráží.  Jak  Vlček  připomíná, 
jest  promíšena   veršíky  a  zlahozena   výjevy  přírodními.    (Vlč.  II,  10.) 

Českým  Abrahamem  aSancta  Clara,  jenže  pohříchu 
prázdnějším  a  hrubším,  nazývá  Vlček  Stepána  Frant.  Náchod- 
ského, probošta  pražských  křižovníků  z  počátku  18.  stol.  Ná- 
chodský napsal  velikou  postili u,  kterou  nazval:  „Sancta  Curio- 
sitas  to  jest:  Svatá  Všetečnosti  Díl  1.  vvšel  v  Praze  r.  1707 
(un.  54  C  51,  54  E  26),  díl  2.  také  v  Praze  r.  1746  (un.  54 
E  26,  mus.  40  B  2).  (Jg.  300,  Jir.  II,  48.) 

1.  Díl'.  Před  titulním  listem  jest  list  se  zajímavým  vy- 
obrazením: Kristus  sedí  v  oblacích  se  srpem,  na  pravé  strané  jeho 
andělíček  s  ratolestí,  po  levé  strané  andělíček  s  plamenným  mečem, 
pod  nimi  zase  dva  andělé  držící  štíty,  z  nichž  jeden  má  nápis: 
„Pšenci  shromažďujte",  druhý:  „Do  stodoly  mé."  Pod  nimi  andělé 
žnou  pšenici,  vážou  ji  ve  snopy  a  odnášejí.  Ďáblové  snášejí  koukol 
k  spálení  do  věčného  ohně,  který  vychází  z  tlamy  nějakého  netvora. 
Jeden  ďábel  rozsévá  koukol.  Skupina  dvou  ďáblů  hude  na  hudební 
nástroje,  jeden  na  housle,  druhý  na  dudy.  Zpitý  člověk  leží  na  zemi 
při  dvou  sudech,  při  korbeli,  sklenici  a  poháru.  Vedle  něho  leží  na  zemi 
rozházené  karty.  Pod  tím  })ode  vším  jest  nápis:  ,Když  zesnuli  lidé, 
přišel  jeho  nepřítel  a  našil  kaukole  mezi  pšenicí  a  odešel.'  Mat 
13.  kap."  Kreslil  A.  Mansfelt.  Titulní  list:  „Sancta  Curio- 
sitas,  to  jest:  Svatá  Všetečnost,  aneb  nová  novým  spfl- 
sobem  vydaná  Postylla  katolická.  Sk ržeSvato-všetečné 
Otázky  nedělní,  též  některé  sváteční  evangelium  v  sobě 
obsahující,  kazatelům  horlivým  a  hospodářům  bedlivým  k  jadrnému 
srdce  pohnutí  sepsaná  a  ponejprv  na  světlo  vydaná  od  ctihodného 
kněze  P.  Štěpána  Františka  Náchodskýho,  rodiče  Kutnohor- 
ského, na  ten  čas  u  Svatélio  Kříže  velikého  v  král  Starém  Městě 
Pražském  Křížovníkův  s  Červeným  srdcem,  blahoslavených  mučed- 
níkův od  pokání  Probošta.  Díl  první.  Od  Adventu  až  k  Veliké  Noci. 
V  němž  nachází  se  při  konci  přiložené  Svátky  Rodičky  Boží.  Vy- 
tištěná v  Starém  Městě  Pražském  u  Petra  Antonína  Benneka.  Léta 
Páně  1707". 

Na  následujícím  listě  jest  latinské  věnování  sv.  Janu  Ne- 
pomuckému,  jemuž  autor  spis  svůj  „humili  penná  et  manu  dicat, 
dedicat,  consecrat."  Na  dalším  listé  jest  vyobrazení,  zase  od  Mans- 
felta,  pod  nímž  jest  vysvětlení:  „Obraz  S.  Jana  Nepomuckýho, 
z  řeky  Vltavy  Města  Pražského  vyzdviženého  etc.  .  .  .  Ctí  se  obzvláštně 
8   horlivau    lidu    hojného    pobožností    dne    16.  Maj."     Následuje   la- 

18* 


270 

tinská    cbvalořeft    na    s v.  Jana,    pak    české    věnování    sv. 
JanU;  a  opět  česká  chvalořeč  naň. 

V  předmluvě  k  čtenáři  spisovatel  velebí  evangelium 
jako  nejlepší  knihu.  Před  Žižkou  bylo  prý  v  Čechách  mnoho 
krásných  českých  knih  a  bibliothek,  byly  však  zničeny.  Kde  jsou 
nyní  české  knihy?  Sotva  Hájka  se  dopátráš  a  za  toho  bys  musil  dle 
svědectví  Beckovského  zaplatiti  nejméně  30  zlatých.  „Evangelium 
však  svaté  vždycky  stálé  a  neposkvrněné  zíistalo.  Slovo 
Božské  jest  nad  sto  tisícův  lidských."  Aristotelova  logika, 
fysika,  metafysika  a  spisy  Platonovy  nejsou  ničím  proti  evangeliu, 
které  jest  nade  všecky  spisy,  nade  všecky  léky,  jest  první 
knihou  všeho  světa  předpisující  cestu  všem  stavům  lidským. 
Starý  Zákon  trval  jen  určitou  dobu,  Nový  Zákon  bude  trvati  na  věky. 
Na  věčnosti  zjeví  se  moc  Nového  Zákona,  tam  povedou  za  sebou 
apoštolově  a  svatí  Boží  zástupy  těch,  které  víře  Kristově  byli  vyučovali. 
„Tam  Dominikáni,  tam  Františkáni,  tam  Jezuviti  Indii,  Japonii,  Ame- 
riku, celau  Evropu,  celau  zemi  Českau,  Slezskau,  Moravskau  za 
sebau  povedau.  Tam  z  nich  jeden  Apoštol  Českého  Království,  Ada- 
musKravarský,  a  více  Albertus  Chanovský  představí  před 
trůn  samého  třidceti  dva  tisíce  Husitického  plemena  Kristu  z  evan- 
gelium zrozeného  .  .  ."  Spisovatel  si  přeje,  aby  jeho  kniha  při 
nesla  věřícím  užitek.  Uznává,  ženění  jeho  „chatrná"  kniha 
zcela  původní,  nýbrž  že  jest  do  ní  pojato  mnoho  z  rozlič- 
ných spisovatelů.  Doufá,  že  bude  časem  také  do  němčiny 
přeložena.  Končí  takto:  „Slova  nádhrná  a  češtinu  sličnau 
zde  nehledej,  neb  více  sprostému  než  umělému  podat 
aslaužiti  míním  lidu,  vědauc  o  tom,  že  kazatelově,  jenž  na- 
pudrovaná  slova  přednášejí,  více  rhetoriku  a  Cicerona  než  Krista  učí. 
Měj  se  dobře  (t.  čtenáři),  a  tuto  knížku  na  každau  neděli  podle 
evangelium  když  rozdělíš  a  čísti  domácím  budeš,  i  sobě  i  jiným  užitek 
bez  těžkosti  učiníš.^' 

Účel  této  postilly  byl,  poučiti  čtenáře  co  možná  nejvíce 
o  všech  možných  věcech  užitečných  netoliko  k  spasení,  ale  i  k  po- 
znání světa  minulého  i  přítomného;  jakým  způsobem  se  však  poučo- 
vání dělo,  poznáme  brzy. 

2.  ííř7  2)osi(/%  (opus  posthumum)  obsahuje  kázání  „od  Velko- 
Noci  neb  Vzkříšení  Páně  až  do  Adventu."  „V  Praze  v  Že- 
leznej  ulici  u  Johanny  Kaudelkovy  vdovy,  u  Marka  Schmolke  factora 
léta  1746." 


271 

iTkázka  způsobu  výJcladúv  z  dílu  1. 

„Dominica  Prima  Adventus.  První  neděle  Adventní. 
Evangelium  S.  Luk.  v  21.  kap."  Následuje  text  evangelia  (8). 
Na  str.  9-10:  „Předmluva  na  řeč  s vato-všetečné  otázky 
tohoto  svatého  Evangelium."  Kazatel  připomíná  příchod  malého 
Ježíška,  t.  j.  advent,  a  příchod  velikého  Ježíše,  t.  j.  poslední  soud, 
a  vybízí  k  rozjímání  o  posledním  soudě^  ale  dříve  ješté  ku  čtení 
„svatovšetečných  otázek^\  které  následují. 

Str.  10—11:  „První  svato-všetečná  otázka.  Zdaliž 
v  tom  slunci,  které  se  zatmí,^^)  nacházejí  se  hory,  kopce, 
moře,  skály,  kteréspatřené  věci  hrůzu  lidem  činí?" 
Kazatel  vykládá:  „Slunce,  onen  generál  vysoce  osvícený  jest  všech 
mathematikův  nejpřednější  objectum  v  jejich  spekulaci."  „Mathemati- 
kové"  mají  prý  různé  nástroje,  zvláště  „helioscopium",  pomocí  jehož 
zachytí  obraz  slunce  do  tmavého  pokoje  „skrze  jisté  skla  vnitř  po- 
stavené" na  bílé  plátno,  a  tu  prý  lze  spatřiti  na  plátnň  celou  kouli 
sluneční  plovoucí  mezi  skalami,  moři  atd.  „Někdy  zajisté  spatříš 
v  těle  jeho  50  i  60  poskvrn  a  stíny  nějaké  přehusté  se  míchati,  kteréž 
zajisté  tak  veliké  se  nachází,  že  podle  jejich  rozměření  celau  zem 
převyšovati  mají."  „Učí  jistý  Mathematicus,  že  v  ten  čas,  v  kterém 
Julius  císař  zamordovaný  jest,  vídaná  jest  okolo  slunce  materie  nějaká 
velmi  tmavá  a  hustá."  Podobné  úkazy  za  císaře  Jusíiniana  a  před 
švédskou  válkou  prý  byly  vídány  po  celý  rok:  „okršlek  okolo  slunce 
velmi  kypící  a  jako  vřelý,  jak  svědčí  očitý  svědek  Pater  Athanasius 
Kirchnerus  a  Pater  Christophorus  Scheiner  ..."  „Nyní  pomysli  sobě, 
jak  ta  planeta  rozhněvaná  pro  svého  pána  bauřit,  jak  obrazem  svým 
hrozným  strašit  nás  všecky  bude,  neb  i  sami  vyvolení  třásti  se  budau, 
jako  se  třese  nevinná  před  otcem  svým  dcera,  když  on  bratra  vinného 
před  ní  tresce  a  kára.  Rozvaž  tedy  tuto  otázku  a  na  saud  strašlivý 
nezapomínej!"  —  Náchodský  chce  poučiti  lid  o  slunci.  Pokra- 
čování jest  v  následujících  otázkách.  Sbírá  tehdejší  výzkumy 
vědecké  i  nevědecké,  a  hledí  je  čtenářstvu  vyložiti 
způsobem  populárním.   Leckde  věří  i  pověrám. 

Svatovšetečných  otázek  jest  celkem  9.  Po 
nich  následují  „rozmlauvání  duchovní^^  (18 — 27),  nadepsaná:  1.  Jero- 
nýme, na  saud!  2.  Jeskyně  Jeronýma.  3.  Jeroným  při  mysli  vytržený. 
4.  Jeroným  k  sobě  přichází.  5.  Jeroným  vidění  své  oznamuje.  6.  Roz- 
dělení zatracených  od  blahoslavených.   7.  Rozdělení  papežův.  8.  Roz- 


Z  ev.  8T.  Luk.:  „Budou  znamení  na  slunci"  etc. 


272 

dělení  biskupův.  9.  Rozdělení  řeholníkiív.  10.  Rozdělení  králův. 
11.  Rozdělení  haufů,  auřadů  a  stavův  ostatních.  12.  Jeroným  tažen 
na  otázku.  13.  Řeč  anjela  k  duši.  14.  Duše  na  paušti  chce  zůstati. 
Mystické  šero  obestírá  tato  „rozmlouvání;"  vše  jest 
tu  tajemné  a  záhadné.  Duše  od  těla  odloučená  vznáší  se  s  průvodcem 
svým,  andělem  strážným,  nad  světem.  Spatří  lesní  jeskyni.  Tato  jest 
hluboká,  okolo  ní  jsou  husté  záseky;  všude  jest  smutné,  truchlivé 
mlčení  přerušované  pouze  šelestem  listí  a  kvákáním  velikých  lesnlcli 
ptákův.  V  hlubokém  koutě  jeskyně  sedí  stařec  „šedinau  hlavy  své 
velmi  vážný;  vlasy  jeho  jsau  hluboce  prodlauželé,  líce  tváře  jeho 
bledost  zarazila  a  jako  v  záhony  nějaké  vyvěrala;  čelo  jeho  scvrklé 
a  skormaucené,  záda  obnažené  a  kamenem  nějakým  prsa  zmodralé 
a  stlučené,  na  ranienách  jeho  žíněnný  a  okolo  beder  železný  pás  visí 
a  do  masa  hluboce  se  vráží,  více  k  mrtvému  než  k  živému  podobný. 
Leží  na  zemi,  a  vedle  sebe  strašlivau  má  Kalvárii."  Smrtelný  pot 
vyvstává  mu  na  čele,  zdá  se,  jakoby  se  smrtí  zápasil.  Anděl  praví, 
že  jest  to  Jeroným,  jehož  přivedla  láska  k  Bohu  v  tato  pustá  místa. 
Jet^t  ve  všech  uměních  literních  dokonalý.  Probírá  se  z  mrákoty  a 
vypravuje  své  vidění  posledního  soudu.  Kristus  ho  volal.  „Na 
straně  vejchodní  traubili  hlasem  hrozným  a  smutným  anjelové:  Surgite, 
mortui!  Vstaňte  z  mrtvých  1  Na  straně  západní  traubili  anjelové:  Surgite, 
mortui!  Vstaňte  z  mrtvých  1,  na  straně  půlnoční  traubili  andělé:  Surgite 
mortui !  Vstaňte  z  mrtvých,  všudy  surgite,  surgite,  vstaňte,  vstaňte  ! 
Třeskot  hrozně  lesy  lámal,  a  skalnaté  pahrbky,  mořské  vlnobití,  ne- 
smírně všudy  se  pohybovali  (1)  tyto  doliny  a  jeskyně  zarostlé,  bučeli 
a  prudce  se  rozlítali,  pohybovali  se  kopce  lesní,  věže,  tvrze  již  k  pádu 
se  nachylovali,  všudy  larmo,  všudy  řmot,  všudy  hiozno!"  Hrozná  síla 
lidu  hrne  se  k  poslednímu  soudu.  Z  hrobů  vstávají  kostlivci.  Xerxes 
hledá  své  vojsko,  Jezabel  hledá  své  líčidlo  a  šperky,  Šalomoun  hledá 
svou  korunu  —  marně!  Blýská  se,  hromy  bijí.  Andělé  oddělují  zlé 
od  dobrých,  zlé  papeže,  zlé  biskupy,  zlé  řeholníky,  zlé  krále,  a  hříš- 
níky z  ostatních  stavů.  Božská  spravedlnost  uprostřed  ohnivého  oblaku 
8  mečem  hrozícím,  s  očima  ohnivýma,  prchlivé  tváře,  hromuje  dolů 
8  oblaku:  Quid  es,  Hieronyme?  Jeroným  v  smrtelných  úzkostech  od- 
povídá: Christianus  sum.  Bůh  v  největším  hněvu  však  hrozným  hlasem 
odpovídá:  Není,  není  tomu  tak,  Ciceronianus  es,  non  Christianus! 
V  tom  vše  zmizelo  —  Jeronýmovo  vidění  bylo  u  konce.  Anděl  praví 
duši,  aby  z  vidění  Jeronýmova  vzala  si  příklad  a  varovala  se  hříchu. 
Duše  chce  zůstati  na  poušti.  Anděl  ji  vybízí  k  pokání. 


273 

Celé  toto  „duchovní  rozmlouvání"  líčeno  jest  velice  roz- 
vláčně, ale  slohem  na  mnoze  živým,  pestře  zbarveným; 
přece  však  neubráníme  se  odporu  nad  bombastickými  f  rasem  i, 
jimiž  líčení  až  překypuje.  Zde  již  se  spisovatel  prohřešuje  proti  tomu, 
co  praví  v  předmhivé,  že  totiž  chce  sloužiti  lidu  prostému  a  chce  se 
vystříhati  „napudrovaných"  slov.  Prostý  lid  by  jeho  výkladům  a  mystickým 
líčením  nerozuměl,  zvláště  proto  ne,  že  spisovatel  hledí  latinskými  flosku- 
lemi  a  vlastními  jmény  různých  osob,  jichž  podrobněji  nevysvětluje, 
ukázati  svou  učenost  a  sčetlost;  „napudrovanými  slovy"  se  jeho  výklady 
jen  hemží!  Pravdu  má,  praví-li  v  předmluvě:  Slova  nádherná  a  češtinu 
sličnou  zde  nehledej !  Slova,  kterými  líčí  na  př.  vidění  Jeronýmovo , 
nejsou  nádherná,  nýbrž  leckdy  přímo  hrubá,  ledabyle  nahozená;  mnohé 
špatně  volené  výrazy  nedodávají  ovšem  sličnosti  jeho  zubožené 
češtině,  která  jeví  stopy  hrozného  úpadku;  o  tom  možno  se  již 
přesvědčiti  z  několika  dokladů  v  uvedené  ukázce  a  naskytne  se  nám 
ještě  častěji  příležitost  poznati  spisovatelovu  „sličnou*  češtinu. 

Náchodský  nazval  svou  postillu  „Sancta  curiositas"  — 
a  vším  právem.  Jest  to  skutečná  kuriosita,  vymýšleti  a  obšírně 
řešiti  různé,  na  mnoze  podivné  „svatovšetečné''  otázky. 
Ovšem  tehdy  i  na  vysokých  školách  pražských  konané  veřejné  disputace 
zabývaly  se  otázkami:  ,,V  kolik  hodin  počne  soudný  den  a  jak  dlouho 
bude  trvati?"  ,,Světí-li  také  andělé  v  neděli  svátek  Božího  Těla?" 
atd.  [Tak  čteme  v  Evang.  Církevníku  1880,  str.  67  v  článku  „Z  cír- 
kevních dějin  českých"  (výňatek  z  článku  Historische  Tabletten  aus 
dem  Restitutionsalter  in  Bohmen  1620—1783  v  časopisu  „Epoche")]. 
Náchodský  jest  skutečný  mistr  ve  vymýšlení  po- 
dobných „sváto  vše  točných",  často  nesmyslných  otázek. 
A  jak  důkladné,  nej  bizzarněj  šími  výmysly  vyzdobené 
jest  jejich  řešení  1 

Např.  na  „svatovšetečnou"  otázku:  „Zdaliž  sv.  Jan  na  tó 
panšti  živé  kobylky  jedl  a  jakým  způsobem  je  pekl 
a  požíval?"  praví  v  odpovědi  mezi  jiným  toto:  „Že  z  mnohých 
zeměplazů,  z  mnohých  motejlů  všeliké  medicíny  zdravé  se  činí,  po- 
chybnost není.  Anobř  kdybysme  my  známost  měli,  jaké  chutné  jest 
maso  oných  (!)  hovad,  kterých  my  se  hrozíme,  s  chutí  jako  lahůdky 
nějaké  bysme  je  požívali  ...  Co  tedy  o  těch  kobylkách  řeknem? 
Zdaliž  i  sv.  Jan  v  nich  sobě  nepochutnal?  Mnozí  jsau,  mezi  nimiž 
je  také  sv.  Augustin,  saudíce,  že  živé  kobylky  jedl.  Nicméně  ale 
Abulensis  a  Isidorus  světci,  že  ty  kobylky,  které  svatý  Jan  na  té 
panšti  požíval,  nebyli    žádní    živočichové,    jak    se    někteří  domnívají. 


27i 

ale  byli  vršky  neb  srdíčka  z  nějakých  bylinek  na  panšti  roztaucích  (!), 
jenž  on  lehce  trhaje  zbíral  a  bez  přípravy  jedl  ..."    (I,  76).    Jiné 
otázky:    „Zdaliž    Panenka    Maria    častéj    na  osládku    (!)  jela  nežli 
svatý  Josef  pospíchající  do   Bethléma  .  .  .?"    (I,  102).  ;,Jak    veliký  ty 
koše  byli,    do  kterých  drobty  Apoštolova   nazbírali?     A  kam  jsau  ty 
drobty    se    poděli?'^    (I,    562)     atd.     V   odpovědi    na    otázku: 
,,V  kterém  městě  a  v  kterém  domě  Jozef  s  Maryí  v  Egyptě  zůstával, 
jakým  způsobem  se  živil?"  etc,  čteme,  že  prý  se  tam  „nachází  ještě 
jedna  kameuná   nehrubě   hluboká  truhla,    do  které  své  prádlo  a  věci 
podobné  Rodička  Boží  schraňovala^  též  také  ohniště  maličké,  na  kterém 
kasičku  Ježíškovi  vařila.^'  (!)  (I,  182).  Náchodský  táže  se  též,  co  na 
svatbě  v  Káni  Gal.  chtěli  píti,  když  vína  neměli,  a  odpovídá,  že  jistá 
věc  jest,  že  tenkráte  o  pivě  žádnau  vědomost  neměli,  ale  nicméně  že 
obyvatelé  Galilejští  místo  toho  nápoje  měli  „jiné  vyvařené  z  rozličných 
užitků  v  zofíty  (1),  kteréž  tak  dobře  jako  naše  piva  posilňovali  a  šmak 
dodávali  .  .  ."     Táže    se   též,    zdali    při  té  svatbě   muzika  byla,  zdali 
tanec?  atd.  (I,  176;  I,  279).  Na  otázku,  kolik    svatých  bude 
v  nebi,  vypočítává  je  Náchodský  z  římského  martyrologia.    (I,  363). 
Též  v  kapitolách,  rozmlouváních  duchovních,  nalé- 
záme   mnoho    zvláštností.     Vedeny  jsou    často  formou  dialo- 
gickou, jako  na  př.  na  str.  I,   119  a  si.  jest  „disputací  s  ďáblem 
o    duši    lidské."    Na    str.   I,  124 — 125    čteme    tuto    řeč  k  dáblu: 
„Poslyš    Matauše:     , Podobno   jest  království    nebeské  člověku  hleda- 
jícímu dobrých  perel :  a  najdauce  pak  jednu,  dal  všecko  své  a  kaupil 
ji.'  Medle,  kdo  jest  negotiator  nebo  kupec?  Kdo  perla?  Kdo  všecko? 
Negotiator  jest   Kristus,    perla    drahá  jest   lidská    duše.     Za  tu  dal 
všecko,  .  .  .    netoliko    pro    každau,   ale   taky  za  jťdnu,  una  praetiosa 
Margaritta.     Pro   jednu    drahau   perlu  dal  sebe  v  narození,   dal  sebe 
na  kříži,  dal  sebe  v  slámě,  dal  sebe  v  svátosti,   dal  sebe  v  nebi,  dal 
nebe,    všecko.    Tak   ďábel    omnia,    všecko,    vzal,    in    numero  plurali, 
Kristus  in  numero  singulari.     Milý  ďáble,   tak   mi  deklinaci    neumíš? 
Cujus   nominis,    medle,    jest    mundus?     Nominis    adjectivi,    odpovídá 
čertík,  neb    mundus,    munda,    mundum  nese  sebau  tři  formy.     Dobře 
jest:    z  toho    samého    poznati   máš,    že   mundus  nikoliv  omnia  není. 
Adjectivum  pochází  od  adjicio,  přiházení:    Duše,  která  jest  paní,  má 
sobě  toliko  svět  přihozený,  svět  toliko  sobě  služebný,  svět  nikoliv  nad 
sebau  panující,  ale  sobě  poddaný.     Tak    tehdy  za  duši  Kristovau,  za 
Pána,  poddaný  svět  obětuješ?    Zdaliž  hlaupě  neučiníš?    Měl  jsi  snad 
řícti,  že  Mundus  jest  substantivum,  který  může  sám  od  sebe  stát,  jak 
grammatica  mluví."  atd.  (1,   124—125). 


275 

Na  str.  I,  282 — 293  čteme  kapitolu  duchovní:  „Roz- 
in lan  vání  o  svadbě  dcerušky  Maří  Maj  dáleny  a  matky 
Sofronie."  Na  př.  matka  praví:  „Co  ale  činí,  kteří  bez  rozmyšlení 
ženicha  sobě  pojímají?  Kupují  zajíce  v  pytli,  kterého  neviděli,  dvůr, 
který  neprohlídli.  Místo  Kleofáše  dostávají  Klofáta,  místo  Samuele 
najdau,  který  vždy  Hubau  mele,  místo  Jakuba  najde  se  Moč-Huba  .  . ." 
(I,  283).  O  dceru  přicházejí  se  ucházet  různí  ženichové.  Jeden  z  nich 
jest  ,, malířského  kunstu  .  .  .  Ten  v  svých  barvách  a  jich  mistrném 
promichování  převyšoval  samého  Škrétu  Pražského^'  (I,  288);  jiný 
jest  muzikant,  jenž  mezi  jiným  praví:  „Truchlivá  a  melancholická 
mysl  nezná  v  domě  mém  ani  jedné  stolice:  nebť  jestli  se  nelíbí 
varhany,  natáhnau  se  hausle,  zoškliví  se  hausle,  cymbál  se  pere, 
cymbál  se  přetrhne,  zní  bassa^  bručí-li  tuze,  zarazí  se  líbeznau  duchem 
snadným  fletnau,  najdau  se  kejdy  i  moldánky  i  Strakonické  dudy. 
Co  víc!  Bass,  tenor,  alt  a  discant,  jsau  jako  čtyry  angelské  kůry.  .  ." 
(I,  289 — 290).  Matka  napomíná  dceru,  aby  se  varovala  takového  ženicha 
(I,  291),  a  kazatel  připojuje  napomenutí  matkám.   (I,  292). 

V  jiných  kapitolách  duchovních  jsou  obšírné  úvahy 
kazatelovy,  na  př.  v  kapitole  duchovní:  „Jak  na  moři,  tak  na  zemi 
jsau  vlnobití;  kamkoliv  se  obrátíš,  všudy  kříž,  kázeň  a  trápení." 
„Pročež:  Reholníci,  študenti,  řemeslníci,  ženy,  muži  proti  křížům  svým 
sobě  stěžují.  Rozdíl  první:  Řeholníkům  žalujícím  potěšení  na  kříži 
svém..."  (I,  325—329).  „Rozdíl  druhý.  Študentský  kříž 
a  doktorský  nářek:  „Učení  muži  hvězdy  jsau,  ale  činí  ze  sebe  někdy 
strašlivé  komety  .  . .  Učený  člověk  vymetá  všecky  bibliotéky,  všecky  knihy, 
všecky  kauty,  chce  ze  všeho  nětco  vědět  a  postaví  se  někdy  na  vysokau 
stolici  jako  kometa  chtíc  ode  všech  viděn  býti  ..."  ...  (I,  329).  „Můj 
Bože!  Jak  málo  doktorů  je,  kteří  s  druhým  pravdu  povědí,  hryzau, 
trápí  se  dnem  i  nocí,  jakby  titul  zaslaužili:  Hryzau  se  de  lana  Caprina, 
až  smrdí  bona  Fáma.  Rvau  Aristotela  za  bradu  a  za  vlasy,  že,  kdyby 
z  mrtvých  nyní  vstal,  ani  jednoho  vlasu  v  jejich  učení  by  nenašel . . . 
Zapřít  sebe,  sebe  držet  za  blázna  pro  Krista,  potupu  snésti,  míti 
sebe  za  ničemného  otroka,  k  ničemu  neschopného:  málo  takových 
doktorů  najdeš  ..."  (I,  330).  K  tomu  Náchodský  přidává  naučení. 
(I,  330  a  si.)  Na  konci  praví,  že  „lepší  sprostý,  ponížený  a  trpělivý 
jest  laik,  nežli  nadmutý,  sebe  hledající  doktor.  Lípej  (!)  lajku,  nežli  do- 
ktoru kříž  Kristový  šmakuje.  (!)"  (I,  332).  To  všecko  ovšem  může  se 
obrátiti  proti  spisovateli  samému:  lepší  ovšem  jest  laik  než 
učenec  takového  rázu  jako  Náchodský! 

V  jiné  kapitole  duchovní  kazatel  uvažujeo  dobro- 


276 

diních  božích,  jimiž  obdařena  jest  země  česká:  vychvaluje 
úrodnost  země  české  (II,  283),  mluví  o  hojnosti  stříbra  a  zlata  v  dolech 
českých  (Kutná  Hora,  Písek,  Sušice)  (II,  2>'4) ;  nechce  prý  vypravovati 
o  jiných  přednostech  země  české:  „Opauštím  drahé  kamení,  o  kterém  vy- 
vstalo přísloví  :  Ad  Wisokam  bubulcos  petere  vaccas,  qui  ipsisvaccis  longe 
sint  pretiosiores:  že  u  Vysoký  pastevci  kamením  házejí  za  kravami, 
které  nmohem  drašší  jsau  nežli  samé  krávy.  Odtud  audolí  Rysové 
takovým  zbožím  hojně  oplývají  a  Jitčínský  role  Českým  kamením 
Římské  oltáře  krášlily  .  .  .  Opauštím  Krkonošké  hory,  kteréž  přes 
celý  svět  od  spisovatelův  se  rozhlásily  od  perel,  zlata  a  kamení  dra- 
hého .  .  ."  (II,  284).  Mluví  o  českých  rybnících,  „mezi  nimiž  Čeperka 
(gruntu  Pardubicskóho)  rybník  na  dvě  míle  veliký  se  vztahuje,  druhý 
|io  ném  Vyplatil  řečený,  že  celý  náklad  v  prvním  jeho  lovu  aurodau 
svau  a  hojností  ryb  zaplatil,"  atd.  (II,  285);  mluví  o  lesích,  zvláště 
v  okolí  Pardubic  (II,  285)  atd. 

Na  str.  II,  94  a  si.  podává  kazatel  „katalok  všech  skoro 
stavů,  a  úřadů,  rodů  a  řemesel  svatých*;  na  př.  kupci  byli: 
S.  František  z  Assisiis  (1),  S.  Fulgentius,  atd.  (II,  95). 

Různé  vtipy,  narážky,  hrůzné  příklady  a  anekdot y> 
strašidelné  příhody,  přepjatá  líčení,  nespolehlivé  vý- 
klady zeměpisné,  přírodopisně  a  j.  střídají  se  u  Ná- 
chodského v  pestré  směsici  jako  v  kaleidoskopu.  Kazatel 
vypravuje  na  př.,  jak  „času  jeilnoho  narodil  se  jeden  člověk,  jemuž 
druhý  ze  života  přirostlý  člověk  visel"  (I,  345),  jak  se  jedné  mate 
narodil  syn  mající  7  hlav,  jedné  babě  strašidlo  s  nohama  a  klouby 
volovými,  v  Plzni  prý  jedné  matce  r.  1542  dítě  podobné  ukřižovanému 
Spasiteli  (II  128),  atd.  Vypravuje  o  mořských  zvířatech:  „tuť 
nachází  se  mořské  kočky,  vlci,  opice,  koně,  jelenové,  lišky,  i  také  mořské 
létající  ryby,  z  nichž  některé  na  třidcet  sáhů  jsau  dýlky,  huby  pře- 
hrozné majíce,  že  i  sud  celý  na  jednau  pohltí  ...  Při  tom  nemálo 
k  podivení  jest,  že  i  při  tom  sídlu  hrozným  mořským  muži  i  ženy  na 
spůsob  zemského  člověka  se  nachází  .  .  ."  J,  322).  Přímo  odporně 
jsou  jeho  úvahy  o  čistotě,  neboť  hemží  se  sprostými  výi'azy 
(na  př.  str.  I,   166  a  si). 

Sprostotu  svou  ukazuje  též  nadávkami  „kacířům*.  Neví, 
jak  by  na  př.  Luthera  vybranějšími  slovy  pojmenoval.  Nazývá 
ho  „svinským"  a  dovoluje  si  o  něm  tuto  hnusnou  poznámku: 
„Kdyby  Luther  byl  břicho  své  žraním  a  pitím  nejiřecpal,  Kateřinku 
byl  by  z  kláštera    nevytáhl.    Nauč  se,   že    od  takové    svině   nemohau 


277 

pocházet  nežli  prasata  (1) ."  (I^  459).  Na  jiném  místé  nazývá  Luthera 
„břichatým  štokfišem"  v  sítích  církevních.  (II,  464). 

Rozumí  se,  že  také  na  Husa,  Jakoubka  ze  Stříbra 
a  j.  doráží  způsobem  plným  jizlivosti.  Husa  nazývá  slovní 
hříčkou  štěbetavým  a  daremně  mezi  svou  prázdnou  slámou  žvatlavým 
(II,  3(3).  K  slovům  evangelia  ,Et  biberunt  ex  illo  omnes^  dodává:  „Pili. 
A  to  bez  Husa  pili,  a  to  bez  Husa  vypili  a  pro  jeho  křtán  ani 
krůpěje  nenechali.  Zajisto  pro  Husa  husí  víno  místo  dobrého  vína 
Blauží."   (II,  36—37). 

Jako  v  postillách  jesuitských,  též  u  Náchodského  nalézáme 
hrůzy  plná  líčení  pekla.  O  mukách  pekelných  vypravuje 
na  př.  na  str.  II,  806  a  si  Lidem  hříšným  nic  nejsou  platný  jejich 
tituly,  i  s  nimi  pojedou  do  pekla.  Kazatel  vtipkuje:  Měl-li  který 
hříšník  za  živa  na  př.  titul  muzikanta,  „takový  jako  šmitec  namazaný 
pojede  po  struně  do  pekelné  smůly."  (II,  183.) 

Čert  prý  pokouší  lidstvo  v  různých  podobách ;  též  mnohé  knihy 
jsou  výplodem  ďábelským,  jimiž  ďábel  lidi  svádí:  „Jestli  kdy 
jindy  8  čtením  nábožné  nějaké  knihy  jste  pohnuti  byli,  dá  pozor 
(t.  ďábel),  by  zase  do  rukau  vašich  nepřišla;  nahodí  kupce,  který 
knihy  plné  Venuši  podstrčí:  najdeš  Ovidia  Metamorphosis, 
o  kunstu  tělesné  lásky,  najde  se  vtipný  Ovenus,  jed  čistoty, 
najde  se  život...  Enšpikla,  doktora  Fa  ústa,  Meluziny 
tintěrky  ..."  (II,  49).  Náchodský  si  stěžuje  vůbec,  že  málokterá 
kniha  „pohybuje  svědomí  a  strach  saudu  apeklajadi'ně 
předstírá."  Takových  knih  prý  jest  nedostatek.  (Citelnou  tu  me- 
zeru v  literatuře  vy|)lnil  patrně  sám  Náchodský !)  Jiných  knih  prý 
jest  veliké  množství,  že  „iindices  aneb  registříkyjich 
sotva  přes  celý  rok  pře  čteš."  (li  Mezi  nimi  jsou  prý  mnohé 
škodlivé  a  Venuší  vonící  knihy.  Kdyby  prý  mnohý  student 
vzal  do  rukou  místo  Livia  nebo  Cicerona  katechismus,  lépe  by  udělal. 
(II,  182).  „Od  přirození  každý  chce  všechno  věděti,  praví  Aristoteles. 
Ale  víceji  začíná  chtít  mnoho  věděti  nežli  dokoná.  Tudy  do  Logiky 
Pražské  400  někdy  srazí  se  hovad  i!)  rozumných,  a  sotva  devadesát 
z  Metafysiky  vychází.  Ti  chtějí  mnoho  uměti,  ale  chtějí  s  spaním 

v 

se  naučiti..."  (11,  330).    Ženám    prý   proto    „študírovatise 
nedopauští,   žeby  předně   skrze  ně  kacířství  největší  a  hádky  ne 
skončené  splozeně  byli."  (II,  400). 

Kulturně  historicky  zajímavé  jsou  jeho  narážky  na  různé 
druhy  krojů,  na  různé  mody.  Na  př.  v  jedné  kapitole  duchovní 
uvažuje  mimo  jiné  o   různých   módách   klobouků.     Kdyby  prý 


278 

se  k  1  o  b  o  u  k  y  všelikých  m  o  d  od  dávnýcli  časů  snesly  na  jednu 
hromadu,  „tento  by  byl  vysoký  jako  cukrová  homole,  tento  nízký 
rendlíkový,  tento  špičatý,  tento  třišpíčatý,  tento  s  střechau  širokau, 
tento  s  polořezanau,  tento  s  knoflíkem  jedným,  tento  s  třema,  tento 
premovaný,  tento  hladký,  tento  s  šniukem  rozloženým,  tento  sraže- 
ným ;  každý  rok  marný  klobauk  vychází,  tak  že  v  Francké  zemi  před 
šesti  lety  od  jednoho  blázna  na  Theatrum  kejklujícího  kavalírové 
modu  klobauku  polopřístřeše  ustřihnutého  vzali  a  tu  marnost  i  do 
Čech  roznesli,  v  kterém  více  bláznu  nežli  maudrému  člověku  podobni 
byli..."  (II,  611).  Co  se  krojů  týče,  chválí  staré  Čechy: 
„Ne  tak  (jako  nyní)  staří  Čechové  naší,  jako  na  obrazích  starých 
viděti  jest,  se  obláčeli,  anobrž  sami  králové  sprostě  chodili,  a  za  klepací 
spodní  šaty  se  nestyděli.  Paruka  žádná  k  spatření  nebyla.  Pudr  byl 
u  samých  mlynářů  v  maukau  zaprášených  ....  Nyní  .  .  .  mnohé  pan- 
nenky  nesau  pěknější  oděv  nežli  oltáře  a  kostelní  okrasy  ..."  (II,  G90). 

Náchodský  v  yzýválidk  horlivému  posloucháníslova 
Božího  na  kázání.  Nestačí  míti  doma  postillu  kře- 
sťanskou. „Slovo  Boží  čtené  jest  naproti  slyšenému  jako  mrtvé: 
Slovo  čtené  jest  jako  živého  promluvení  toliko  kontrfe.  V  knize  je 
umrlý  hlas,  v  kostele  živý  .  .  ."  (I,  423).  V  Praze  prý  se  mnoho 
káže,  ale  žádného  užitku  prý  to  nenese.  Nedivíme  se.  Jak 
mohla  na  př.  kázání  Náchodského  přinášeti  duševní  útěchu,  jsouce  na- 
plněna nesmyslnostmi,  hrozbami,  líčením  hrůz  pekelných  a  p.?  Vy- 
znáním právě  zmíněným  dává  si  Náchodský  sám  nejlepší  vysvědčení. 
Kaž doune děli  prývPraze,  každý  svátek,  káže  více  než 
40  kazatelů  a  mnozí  z  nich  již  měli  přes  200  i  300  ká- 
zání. „Kázání  dost,  už  i  t  k  ů  v  n  i  c  I"  I  končí  kazatel  po- 
vzdechem:   „Praha  je   předce   Prahau!"  (I,  414). 

Postilla  Náchodského  má  ještě  jednu  zvláštní  stránku :  kazatel 
totiž  jevi  se  v  ní  příkrým  antisemitou.  O  Židech  uvažuje  ve  svato- 
všetečné  otázce:  „Zdaliž  židé,  kteří  v  Mesiáše  nevěřili  a 
spasitele  ukřižovali,  trpět  v  městech  křesťanských  se 
mají?";  „Tři  věci  při  tom  národu  se  znamenati  mají:  První  sekta 
j  ejich  a  obcho  d  náboženství.  Druhá  lichva.  Třetí  zaky- 
selost  proti  křesťanům.  Ty  všecky  věci  zlé  jsau  a  zapověděné. 
Jest  tehdy  otázka,  zdaliž  magistrát  a  kníže  země  takové  nepravosti  toho 
lidu  trpěti  může?"  ...  Co  se  týče  1.  věci,  kazatel  praví,  že  nábo- 
ženství jejich  může  býti  trpěno,  neboť  ceremoniemi  židovskými,  na 
př.  obřezáním  a  beránkem  Velikonočním  potvrzuje  se  náš  křest  a 
beránek  Velikonoční.  Co  se  2.  věci  týče,  lichvy,   může  se  prý  tato 


279 

také  dovoliti,  aby  větší  nepravosti  se  nepáchaly  (!)  ale  přílišné  liclivé 
má  ovšem  magistrát  zabraňovati.  Třetí  věc,  nenávist  proti  kře- 
sťanům, jest  dvojí,  vnitřní  a  vnější;  vnitřní  nemůže  magistrát  zabrá- 
niti, ale  vnější  musí  se  se  vší  rozhodností  opříti.  Tato  jeví  se  prý 
zejména  též  jímáním  dětí  křesťanských,  jich  zabíjením,  „jichžto  krev 
k  rozličným  kauzlům  užívají.  Též  veliké  lichvy  naprodají,  které  aby 
svobodněj  činiti  mohli,  poddávají  oficírům,  knížatům,  auředlníkůin,  hejt- 
manům dary,  jak  na  stříbře  tak  na  zlatě,  by  je  k  sobě  naklonili,  kteréž 
stříbro  skrze  své  nesčíslné  podvody,  nalíčené  kupecké  věci,  splískané, 
slepené  na  oko  šaty,  od  křesťanův  vytahují  .  .  .  Kupcům,  handlířům, 
řemeslníkům  jejich  chléb  od  huby  se  jim  utrhuje  a  těm  zlodějům  potu- 
tedlným,  z  dábla  otce  narozeným  se  přeje  ..."  Tomu  jest  třeba 
brániti,  ale  mnozí  s  židy  prý  se  spolčují;  „obávati  se  velice  jest,  aby 
ti,  jenž  spolky  s  Zidma  (!)  na  světě  měli,  s  nimi  také  společné 
na  smrti  neplatili/^  (I,  34 — 36).  Židé  čekají  Messiáše.  Ten  jim 
prý  dá  vystrojiti  skvostné  hody,  při  nichž  bude  Behemoth,  vůl  ži- 
do^ský,  Leviathan,  velryba  židovská,  Bariachne,  pták  židovský;  při 
té  hostině    „židé   se   nažerau   a  naperau   a  Messiáše  mastnau  hubau 

chváliti  budau  (!)" „O  Spasiteli  můj !     Zdaliž  to  nejsau  střeště- 

ného  mozku  dětinské  vrčáby  ?  Zdaliž  to  není  Písma  Sv.  vyvrácení 
a  Thalmuda  ďáblem  posedlého  z  myšlinky  {!),  s  kterými  (!  ?)  mysl 
hlaupau  jejich  a  zaslepenau  již  přes  tolik  tisíc  let  drží?"  (I,  36 — 42). 
Proti  talmudu  mluví  kazatel  zvláště  na  str.  II,  735  a  si. 

Při  všech  špatných  vlastnostech,  které  jsme  u  Náchodského  po- 
znali, uznati  musíme  jeho  neobyčejnou  výmluvnost.  Jazyk  jest 
ovšem  u  něho  v  žalostné  m  úpadku.  Vlček  srovnávaje  Ná- 
chodského s  Abrahamem  a  Sancta  Clara  praví,  že  mu  něco  chybí, 
co  ho  staví  hluboko  pod  jeho  vzor:  vrozená,  přímo  dětská  poesie. 
Náchodský  zůstává  vždyjen  kazatelem  akaratelem. 
(Vlč.  II,  27). 

Daleko  mírnější  kazatel  byl  Pavel  Axlar  (f  1714).  Měl 
velikou  sbírku  knih,  kterou  s  vlastními  svými  rukopisy  věnoval 
cisterciákům  v  Plaších.  Tito  z  vděčnosti  vedli  pak  náklad  na 
jeho  p  o  s  t  i  1 1  u  ,  kterou  vydal  /•.  1720  Matěj  Josef  Hájek^  rektor 
semináře  arcibiskupského  v  Praze.  O  Axlarovi  v.  Jg.  V,  870,  Jir.  I,  40 
(I,  212),  II,  380,  ČČM  1892,  334,  ČČM  1895,  314.  (Dr.  A.  Podlaha). 
Dodatek  v  ČČM  1897.  Postilla  jeho  (mus.  39  B  4,  v  4^)  má  tento  titul : 

„  Nábožné  horlivý  vůdce  do  mésta  svatého  nebeského 
Jeruzaléma,  aneb  kázaní  vejroční  nedělní,  někdy  porozdílně 
hlásané   skrze   vysoce   důstojného    a  vysoce   učeného   P.  P.   Pavla 


280 

J  o  z  e  f  a  A  X  1  a  r  a,  Písma  S.  Doktora,  král.  hlavního  kostela  svatého 
Víta  na  Hrade  Pražském  preláta  a  kapitolního  děkana  .  .  .  Vytištěno 
v  Praze  .  .  .  ii  svatého  Klimenta  .  .  .  L.  P.  1720^ 

Obsahuje  nejprve  „Připiš  velikému  slova  Božího  ka- 
zateli, prozákou  Boží  až  ksmrtihorliteli,  cti  a  dobrého 
jména  mocnému  obhájiteli,  Svatému  Jánu  Nepomu- 
ckému."  Píše  ^íatiáš  Josef  Hájek,  kanovník  kostela  sv.  Petra 
a  Pavla  na  V}šehradě  a  sv.  Kosmy  a  Damiana  v  Staré  Boleslavi. 
O  Axlarovi  připomíná,  že  byl  horlivý  ctitel  sv.  Jana  Nep.  Dovídáme 
se  též,  že  Axlar  byl  pohřben  v  kostele  sv.  Víta  8.  čeivua  1714.  Pak 
jest  řeč  o  odkazu  Axlarově.  Hájkovi  prý  bylo  uloženo  od  du- 
chovní vrchnosti,  aby  přehlédl  kázání  Axlarova,  „zdažby  snad  od 
jinad  se  bylo  něco  neprimísilo,  coby  proti  vůli  bylo  authora."  Hájek 
prý  nalezl  vše  bez  závady,  takže  kázání  Axlarova  byla  ihned  schválena. 

Po  uveřejněném  nálezu  censury  následuje  „Summovní  po- 
řádnost neb  vejtah  všech  nedělních  kázaní."  Na  př. 
„Ned.  1.  adv.  Kázaní  1.  Podání.  Tiinc  videbunt.  Tehdáž  uzří  u  S. 
Luk.  v  k.  21.  Vejtah.  Nejtiší  a  nejlaskavější  Pán  Ježíš  nic  jiného 
mluviti,  nic  jiného  dělati,  nic  jiného  z  očí  mu  nebude  hleděti  při 
saudu  posledním,  než  sama  hrozná  a  věčná  hříšníkův  pomsta." 

Spisovatel  podává  tedy  stručný  výtah  z  příslušného  ká- 
zání, aby  čtenář  hned  poznal,  o  čem  v  kázání  se  jedná. 

Mimo  kázání  nedělní  jsou  v  postille  Axlarově  též  kázaní  na 
Veliký  pátek,  na  pondělí  a  úterý  velikonoční,  na  den  Nanebevstoupení 
Páně,  na  pondělí  a  úterý  svatodušní,  na  den  Božího  Těla  a  na  den 
Posvěcení  chrámu.  (Stran  916).  Na  konci  jest  rejstřík. 

Díl  2.  (736  str.)  obsahuje  výroční  kázání  sváteční.  (ČČM 
1895,  314). 

Jednotlivá  kázání  Axlarova  jsou  úvahami  na  pří- 
slušný citát  z  evangelia  Na  př.  na  počátku  1.  kázání  na 
3.  neděli  adventní  podává  kazatel  citát:  Confessus  est,  et  non  negavit, 
quia  ego  non  sum  Christus.  Joau.  I.  Vyznal  a  nezapřel,  že  já  nejsem 
Kristus  (str.  27).  Na  str.  27—37  podává  pak  na  toto  thema  ká- 
zání, v  němž  jest  mnoho  úvah  o  pýše.  Na  konci  jest  vždy  závěr, 
v  němž  kazatel  posluchače  napomíná. 

Dr.  A.  Podlaha  uznává  o  kázáních  Axlarových  (ČČM.  1895  1.  c), 
že  jsou  sice  někdy  poněkud  triviální,  ale  chválí  je,  že  jsou  velice 
jadrná  a  že  podávají  nejeden  příspěvek  k  poznání  doby  tehdejší.  Vlček 
praví  o  Axlaiovi,  že  působí  křiklavými  přirovnání m i,  že  hmot- 
nými, ráznými  kontrasty  vzbuzuje  rád  touhu  po  nebi  a  hrůzu  z  pekla 


281 

a  hmotně  okázalou  mřinýrou  lítost  u  svých  posluchačů,  a  že  vůbec 
u  něho  jest  ohlas  týchž  scholastických  disputací  a  výpočtů,  jimiž 
hlaholily  síně  chovancův  jesuitských  ještě  hluboko  do  18.  století. 
(Vlč.  II,  24 — 25).  Totéž  poznáme  z  několika  ukázek  a  dokladů, 
připomínáme  však,  že  ton  kázání  Axlarových  není  tak  hrubý 
jako  u  Náchodského,  spíše  rázný  a  upřímný.  Jakobychom 
čtli  Komenského  Labyrint,  podobným  asi  dojmem  působí  na 
nás  tato  úvaha  o  pýše  lidí  urozených:  „Jejich  pejchu  když  do- 
konale vyskaumati  míním,  vejdu  dříveji  do  nějaké  slavné  residenci  ; 
tuC  jak  do  dveří  přijdu,  píchají  mně  v  oči  mnozí  a  všelijací  erbové; 
tuť  uzíím  dlauhým  řadem  postavené  obrazy,  tuť  všecky  dveře  a  vrata 
stráží  obsazená  jsau,  tuť  semotám  ustavičné  běhání  služebníkův  a  bé- 
haunův,  jednostejné  trmácení,  a  mezi  tím  uzřím  jednoho  v  aksamitu 
oblečeného  tlustého  břicháče  seděti,  i  chci-li  zvěděti,  kdo  on  jest, 
musím  zdaleka,  nebť  se  opovážiti  nesmím,  abych  blízko  přistaupil, 
vysokým  hlasem  volati:  ,tu  qui  es?  ty  kdo  jsi?^  Ale  on  mně  též  nád- 
herně a  brauklavě  odpovídá:  ,Chceš-li  ty  věděti,  co  já  sem,  přečti  si 
kronyku  českau,  čti  Kozmogrnffii  a  jinší  knihy,  a  tamť  najdeš,  co 
jsem,  z  jak  vysokého  rodu  a  z  jaké  urozené  krve  já  pocházím^  .  .  . 
Než  můj  milý  Pane,  jakýmkoliv  titulem  nazýván  býti  máš,  potřeboval 
bys  felčara,  aby  ti  žilau  pustil,  a  tobě  tvau  krev,  s  kterau  se  tak 
chlubíš,  okázal,  že  jest  jako  jiná,  naučil,  aby  jsi  poznal,  že  tvá  krev 
nic  více  v  sobě    neobsahuje    nežli    krev    některého    tvého    poddacího 

sedláka,  žebráka  a  sprostáka Kdyby  v  nynější  čas  každý,  kdo 

svau  urozeností  pejchá,  měl  místo  erbu  nositi  to,  čím  jeho  děd,  aneb 
praděd  sobě  chleba  dobejval,  ó  jakby  se  jich  mnoho  vynašlo,  kteříby 
pravidlo  neb  nůžky,  kladivo  aneb  perlík,  kratci  a  motyku,  cep  a  ře- 
šeto, radlici  a  votku  míhto  erbu  míti  musili  .  .  ."  Smrt  vše  prý 
vyrovná:  „onať  královský  berly  s  motykami  srovnává,  paláce  krá- 
lovský s  bandami  žebrákův  poráží,  tak  dobře  vysoké  a  krásné  cedry 
jako  nízké  a  špatné  trní  pošlapává.  Slovem  když  ona  zavěje,  vše 
prachem  země  smísí  a  v  bláto  obrací  ..."  {:U — 32).  Podobné  ostře 
vyslovuje  se  Axlar  o  lidech  učených  (32 — 33),  kteří  prý  „každým 
pohrdají,  každého  za  hlaupého  a  neumělého  osla  uznávají,  sami  toliko 
sobě  se  zdají  nejučenější,  nejmaudřejší  a  nejrozumnější."  (33).  „Těch 
(t.  učených)  mravy  když  sobě  před  oči  stavím,  jde  mi  vstříc  nějaký 
škaredého  vzezření,  tak  že  se  zdá  míti  vážnost  mudrce  Catona,  všecek 
v  rozjímání  a  myšlinkách,  a  když  se  ho  táži:  ,tu  quis  es?  ty  kdo  jsi?' 
on  mně  zkrátka  sice,  ale  velmi  potupně  a  s  pohrozením  odpovídá 
řkauce:  ,Tupého  rozumu  Člověče,  hambíra  se  za  to,  aby  darební  slova 


282 

mařil,  na  tvau  otásku  (!)  odpovídaje.  Což  se  mám  hádati  s  tak  hlaupým 
a  neučeným  sprostákem  V  Kdyby  mi  přišel  Aristoteles,  aneb  Diogenes, 
vznešený  Plato,  aneb  maudrý  Šalomaun,  abych  s  ním  slavnau  disputací 
držel  á  cedro  quae  est  in  Libano  .  .  .,  abych  tak  svau  maudrost 
i  umění  a  ostrovtipnost  dokázal,  a  tudy  slávy  a  chvály  došel^ ..."  (32). 
Takoví  lidé  prý  nebyli  ve  škole  Kristově,  ale  spíše  ve  škole  Luci- 
perove.  (32).  Proti  nespravedlivým  soudcům:  896 — 897.  Kdo 
prý  nemá  čím  podmazovat,  ten  ať  se  do  saudu  nedává,  nesvede  jistě 
nic!  Curia  pauperibus  clausa  est,  pravějí  (!)...  juristové."  (C)ll). 
Na  jednom  místě  si  stěžuje,  že  jest  v  Praze  veliké  množství  krčem; 
při  tom  podává  tuto  směšnou  etymologii:  „Milý  Čechu,  otevři 
oči  a  rozejmi  sobě  to  slovo  krčma  a  najdeš  to,  že  je  v  Praze  krčem 
veliký  počet.  Slovo  to  je  složené  ze  dvau  ukrutných,  z  těch  hle  totiž: 
krček  máčí  (1),  aneb  že  se  v  tom  domě  krk  máčí  (!),  až  člověk 
téměř  hrčí  .  .  ."  (672). 

Často  Axlar  brojí  proti  kacířům,  ale  kára  též  katolíky, 
na  př. :  „Ty  nejrauhavější  kacíři,  kteří  o  přítomnosti  Boží  u  velebné 
svátosti  nic  nedrží,  hůřeji  sobě  vésti  nemohau  jako  sobě  vedau  katolíci, 
ješto  vyznávají,  že  zde  opravdu  Bůh  přítomen.  Pfuj,  hanba!  hřích! 
Více  ji  ctí  pohan  svého  dřevěného  boha,  Amonytští  Molocha, 
Babilonští  Béla,  Chaldejští  Oheň,  Peršané  slunce,  Egiptčané  krokodila, 
Indové  Slona  bílého,  Turci  Macliometa  než  katoličtí  Syna  Bo- 
žího ..."  (694). 

Ráz  jeho  kázání  jest  na  mnohých  místech  triviální,  ale 
není  sprostý  jako  u  Náchodského.  Ovšem  i  on  vplétá  do  svých 
výkladů  různé  nesmyslné  povídačky,  na  př.  o  čertu,  jenž 
v  Paříži  třem  studentům  sloužil  jako  lokaj  (312),  nebo  o  krucifixu, 
který  ve  františkánském  klášteře  Oxonienském  r.  1220  s  velikým 
hřmotem  se  obrátil,  při  čemž  tvář  Kristova  vzplála  hněvem,  z  čehož 
mnozí  zemřeli  (695)  a  j.  v.  To  ovšem  jest  společné  všem  tehdejším 
kázáním. 

Často  zmiňuje  se  Axlar  o  požáru  v  Klatovech  a  o  vy- 
nesení zázračného  obrazu  Panny  Marie  Klatovské  z  hořícího  chrámu 
(806).  Těší  Klatovské,  připomínaje  jim  slova  Kristova:  Nepečujte 
o  život  váš,  co  byste  jedli  atd.  (763). 

Marek  Damascen,  františkán,  napsal  kázání,  která  vyšla 
po  jeho  smrti:  „ÍT/q/ř  chléb  nebeský  pro  lačný  lid  český,  od 
Písma  svatého  snesení  nábožného,  učitelův  církevních  a  otcův  svatých 
vypůjčený  a  k  nedělnímu  občerstvení  všem  milým  vlastencům 
představený.  To  jest:  uakaždau  neděli  troje  krátké  kázání, 


283 

k  hříchňv  káráni,  ctnosti  povstání,  bližních  vzdělání." 
(V  Praze  1.  díl  1727,  2.  díl  1728).  (Un.  54  B  R2,  54  B  68.)  „Jest 
to  vlastně  snůška  anekdot,  Často  triviálních  a  světá- 
ckých na  výstrahu  nebo  vzor.  Damascen  je  šprýmař;  hraje 
si  slovy  a  zahrává  si  srýmy,  z  prosy  dělá  verše  a  z  veršů 
prosu,  pravý  ohlas  veselých  hovorův  z  chodeb  a  zahrad  klášterův 
františkánských."  (Vlč.  II,  25,  doklady  25-26.)  (Jir.  I,  156.) 

Antonín  Kelský,  farář  Kněžoveský,  vydal  v  Praze  dvě  sbírky 
kázání :  „Conciones  festivales  in  totius  anni  festa"  1732  a 
1734.  (17.32:  4°,  un.  54  B  69,  r.  1734:  4^  un.  54  E  12)  a  ,6'on- 
ciones  dommicales\  1735—1736  (4°,  un.  54  E  13,  mus.  40  B  9). 
(Jir.  I,  341.)  Na  každou  neděli,  resp.  svátek,  jsou  2 — 3,  někdy 
i  více  kázání  na  „t  h  e  m  a"  (heslo,  citát)  z  příslušného  evangelia, 
podobně  jako  u  Axlara.  V  kázáních  jeho  jest  mnoho  latinských 
citátů  s  českými  překlady.  „Rád  mluví  v  okázalých  obr  azích 
a  drastických  přirovnáních  a  rád  uvádí  rozepře 
scholastické."  (Vlč.  II,  26,  Tamtéž  viz  některé  doklady). 

Pelišot  CVellisdioUi)  Michal ,  minorita  a  doktor  sv.  písma, 
jenž  byl  z  nejznamenitějších  církevních  řečníků  českých  v  18.  století, 
vydal  kázání  věno  váná  „nejsvětější  a  nerozdíl  né  Trojici." 
(Jir.  II,  99.)  Jsou  to  : 

a)  kámni  nedělní  (un.  54  A  19,  idem  54  A  53):  „Tri- 
nitas  Domin icalis,  to  jest  Trojice  nedělní  anebo  ká- 
zání troje  na  každau  neděli."  Jsou  to  kázání,  která  Pelišot 
měl  v  chrámu  Páně  u  sv.  Jakuba,  obsažená  ve  dvou  velikých  foli- 
antech; díl  první  (kázání  od  1.  neděle  adv.  do  6.  neděle  po  Veliko- 
nocích, stran  601)  vyšel  r.  1741  v  Praze,  díl  druhý  (kázání  od 
svatodušních  svátků  v  až  do  adventu,  stran  565)  v  Praze  r.  1743. 
Na  konci  každého  dílu  jsou  3  indexy:  1.  index  rerum  et  verborum, 
2.  index  sacrae  scripturae  ex  veteri,  3.  ex  novo  testamente.  K  1.  a 
2.  dílu  jest  předmluva  vydavatele  a  nakladatele  těchto 
kázání,  Karla  Frant.  Rosenmilllera.  Kázáni  jsou  věnována,  za- 
svěcena nejsvětější  Trojici.  K  1.  dílu  jest  připojena  předmluva 
k  čtenáři  (praefatio  ad  lectorem).  Každé  kázání  má  svůj 
nadpis,  titul,  na  př.  1.  kázání  na  1.  neděli  adventní:  „Saud  boží 
strach  spravedlivým,  co  pak  hříšníkům?  Nam  virtutes  movebuntur. 
Luc.  21.  Nebo  moci  nebeské  hejhati  se  budau" ;  atd. 

h)  házání  sváteční  (un.  54  A  20)  :  „U  n  u  m,  b  i  n  u  m,  t  r  i- 
num,  tojestjedno,  dvoje,  troje  kázaní  sváteční  nasvátky 
jak  zasvěcený,   tak  kostelní."     Díl  1.  „od  nového  léta  až  do 

Jubilejních  spisů  č.  XII.  19 


284 

svátl<u  svatých  apoštolů  Petra  a  Pavla,  v  Praze  1751",  d  í  1  2.  „od 
svátku  Navštívení  Panny  Marie  až  do  svátku  svatýho  Jana,  apoštola 
a  evangelisty  Páně,  v  Praze  1753'".  (1.  díl  fol.  str.  582,  2.  díl  fol- 
str.  846.) 

PřiMad  kazatelovy  výmluvnosti:    „Kdo  pak  učí,    nebo  napomíná 
lid,  aby  přikázání  Boží  zachoval,  nežli  kazatelově?     Kdo  pak  vy- 
kládá, jak  se  má  přikázání  Boží  zachovávati,    jako  kazatelově?     Kdo 
pak  připovídá   spasení   nebeské  za  zachování    přikázání    Božího,  jako 
kazatelově?    Kdo  pak  hrozí  trestem   na  přestupníky  téhož  přikázání 
Božího,  jako  kazatelově?  Naříkají  sobě  lidé,  ...  že  zlý  časy  jsau  a  že 
hůře  nemůže  býti,  jak  je.    Věřím.    Zdaliž  Bůh  nepřipovídá  skrze  ka- 
zatele dobrý  časy,  bude-li  lid  přikázání  Boží  zachovávati?  Zdaliž  ne- 
vyhrožuje  skrze  kazatele  zlý  časy,    jako  jest  mor,    hlad,    vojna  nebo 
nesnesitedlně    daně?    Jestli   tedy    Bůh    na  svědectví   svolává  nebesa 
a  zem:    Audite,    Coeli,    et  auribus  percipe  terra:    Slyšte,    Nebesa,    a 
ušima  pozoruj  zeměl,  a  svolává  čtyry  živly;  i  ti  svolati  (zvolati)  mohau 
na  dnešní  evangelium  z  kazatedlnic  kazatelově,  že  oni  nejsau  příčina 
trestu    Božího,    že    nejsau    příčina,    kterak    z     kázání    jest 
malý    užitek,   ale  příčina  jsaU  posluchačové,   že  srdce  jejich  jest 
skála,   na  kterým  (!)   slovo   Páně   uschne,  jest    pak   trním   zapleteně, 
v  kterém  slovo  Boží  se  udusí  .  .  .  ."  (ned.,  I.  276.)  ....  „Co  se  páni 
kazatelově  namluvějí   o  synu  marnotiatným,   který  svůj  díl  s  nevěst- 
kami promrhal  vivendo  luxuriose,  živ  jsa  smilně,  a  co  plátno?  Páni 
synatorové  mimcškoljdau  do  hospody,  místokollegium 
v   zahradách    se   procházejí,    v   kterých    svau    milenku 
očekávají,  a  aby  jí  chutné  pochautky  a  dobré  víno  i  také 
pěkný  šátkyna  krk  kaupili,  budrodičům  peníze  kradau 
nebo  dluhy  dělají  nebo    pro  peníze    na  knihy  N.  B.  k  ro- 
dičům  píšau,    zatím  v  kartách    a  mezi   nevěstkami    pro- 
mrhá j  í  ....  P  á  n  i  h  o  d  u  j  í,    maškary  držejí,    co  to   peněz   stojí ! 
Na  bály,  na  opery,    na  komedie,  na  vysoké  hry,  na  koně,  na  psy  co 
peněz  rozházejí  a  z  kolik  poddaných,   z  kolik   řemeslníků 
žebravých  Lazarů   nadělají!  .  .  .    Kdo  koho  může  ošiditi, 
ošidí,    kde  jeden  druhému   může   kus   chleba   z  huby  vzíti,    vezme: 
dost  bývají  napomínáni,    aby  cizí  věci   navrátili,   oni  zatím  za  vlastní 
držejí:  co  vdovy,  co  sirotkové  trpějí,    z  kterých  páni  poručníci, 
páni  auředníci  sobě  pomáhají,  zatím  vdovy  a  sirotky  žebráky  činějí!" 
(ned.,  I.  278.) 

Pelišot  tepe   nemilosrdně    všecky  stavy.    Byl  to  ka- 


285 

z  a  tel    rázný,    vážný   a   důstojný.     Činí  čestnou    výjimku  mezi 
ostatními  souvěkýrai  kazateli  českými. 

Chrysostom  Xaver  Ignác  Táborský  (1696—1748),  pre 
monstrát^  psal  třemi  jazyky;  odtud  asi  jeho  choutky  makaronské. 
(Vlč.  II,  2Q.)  Vydal  dvě  české  postilly:  sváteční  s  názvem 
„TriaTabernacula  inmonteThaboreo  exstructa",  v  Olom. 
1738,  a  nedělní:  „Mons  Thabor"  etc.  v  Hradci  Král.  1747.  (Jir. 
II,  283  uvádí  jen  postillu  nedělní).  (Vlč.  II,  26—27.) 

Zmíníme  se  o  postille  nedělní  (un.  54  C  52).  Titul  její 
jest  latinský:  „Mons  Thabor  Evangelicae  Veritatis  Rádi  i  s 
inclarescens...  seuConciones  IMoravicae  In  Domin  icas 
totius  Anni   et  in  Festa   praecipua..  .    .  A  P.  Chrysostomo 

Xaverio  Ignatio  Táborsky Reginae    Hradecii,    Typis   Joannis 

Clem.  Tibelli,  1747."  Věnována  jest  Pavlovi  Ferd.  Václavíkovi. 
Obsahuje  latinskou  véuovací  předmluvu,  latinskou  předmluvu  k  čte- 
náři, latinský  index  1.  (Index  ....  Concionum  in  Dominicas  totius 
anni),  potom  51  kázání  (na  750  str.),  a  konečně  Index  II.  Alphabeticus 
rerum  in  hoc  opere  contentarum.  Kázání  jednotlivá  jsou  roz- 
jímání na  příslušná  themata  („ar gu menta"). 

Táborský  v  kázáních  svých  „stále  se  přerušuje  latin- 
skými citáty,  a  nejen  z  Písma.  Miluje  silná  slovaa  křik- 
lavé barvy.  Řeč  jehojestsamývykřičník,  saméúryvko- 
vité  volání.  Přes  to  místy  čte  se  dosti  příjemně;  je 
v  něm  verva  a  temper  a  ment."  Tak  soudí  o  něm  Vlček,  II  27. 
Na  př.  kázání  na  2.  neděli  po  devítníku  jest  velmi  živé,  jsouc  na- 
plněno odporem  proti  tanci  a  veselí,  hodování  masopust- 
nímu:  Když  o  masopustě  „jinší  budau  choditi  jako  blázni  přistrojeni, 
vy  se  oblečte  v  Ježíše  Krista  a  jeho  nevinné  činy  následujte!  Noste 
raucho  mrtvící  tělo  vaše  a  k  bláznům  Kristovým  se  připojte!  Nebo 
6  nesmrtedlný  Bože!  Jak  jsi  ty  veliký  Pán!  Jak  tehdy  veliký  počet 
bláznů  míti  budeš!  A  hle!  jestli  se  nemejlím,  celý  vojsko  jich  spatřuji, 
okna  a  ulice  se  naplňovati  vidím,  veliký  haufové  lidí  se  zbíhají,  a  po 
rynku  člověka  bílým  rauchem  oděného  tahati  znamenám.  Než  kdo 
jest  ten  člověk?  Nejmilejší  ovčičky  !  Jest  Ježíš,  náš  nejmilejší  Spasitel, 
od  Herodesa  posmíván,  v  bílé  raucho  oblečen,  od  celého  vojska  po- 
tupen, jest  vysmíván  jako  pošetilý,  jest  sem  a  tam  tažený  jako  blázen. 
Ach,  veliký  Bože!  Věčná  velebnost  jest  posmívána  a  za  blázna  se 
drží!"  .  .  .  (229).  Jiné  doklady  v.  Vlček  II,  27. 

Táborský  proslul  též  překladem  Goffinovy  pří- 
ruční postilly  (v.  Jir.  II,  283). 

19* 


286 

Leonard  Gofftne,  kněz  řádu  premonstrátského,  nar.  6.  pro- 
since 1648  v  Kolíně  n.  R. ;  požíval  pro  svůj  čistý,  bezúhonný  život 
a  pro  svou  horlivost  kazatelskou  úcty  a  vážnosti 
i  u  nekatolíků.  Zemřel  v  klášteře  ve  Steinfeldu  11.  srpna  1719. 
Postillu  svou  vydal  tiskem  v  Koesfeldu  r.  1690  ve  3  dílech. 
(Jan  Nep.  Desdda  v  předmluvě  k  1.  dílu  svého  překladu  Goffinovy 
postilly  z  r.  1875.)  Táborský  ji  přeložil  avydal  s  názvem:  „Po- 
ruční postilla,  t.  j.  výklady  na  nedělní  a  sváteční  evangelia. 
V  Hradci  Král "  (Jg.  Hist.  300.) 

Postilla  Goffinova  vyšla  potom  v  jazyce  českém  ještě  třikráte. 
Druhý  překlad  pořídil  Jan  Chrněla  (viz  o  něm  ČCM  1891, 
str.  103.)  v  Praze  r,  1786  (8^^).  (Un.  54  D  12).  (Jg.  497,  Jir.  L  294.) 
Třetí  překlad  vydal  v  Praze  r.  1843  Josef  Zimmermann, 
který  postillu  rozšířil  a  připojil  k  ní  životopisy  sv.  patronův^  českých. 
(Un.  54  F  531).  (Jg.  498).  Konečně  čtvrtý  překlad  pořídil 
prof.  Jan  Nep.  Desolda  r.  1876  (díl  I.)  a  r.  1876  (díl  II.)  (un. 
54  E  1046.)  Referát  o  tomto  vydání  viz  v  Čas.  kat.  duch.  1875 
(233—235),  a  1876  (383—384).  Desolda  zpracoval  překlad  ten  n  a 
základě  německého  vydání  ve  švýc.  Einsiedelu  1872, 
a  rozšířil  jej  vlastními  články  a  výklady;  v  2.  díle  při- 
pojil též  životopisy  sv.  patronův  a  blahoslavenou  če- 
ských. V  Čas.  kat.  duch.  1877  podává  prof.  Schindler  na  str. 
67— 68  referát  o  německém  Ottově  (GeorgOtt)  vydání 
Goffinovy  postilly  z  r,  1876.  (Christkatholisches  Unterrichts- 
und  Erbauungsbuch)  u  praví  o  ní  na  str.  67,  že  jest  to  kniha 
nikdy  nestárnoucí,  která  ode  dvou  století  vedle  zlaté  knihy 
o  následování  Krista  od  Tomáše  Kemp.  mezi  spisy  vzdělavatelnými 
první  místo  drží. 

Jakým  způsobem  Goffine  vykládá,  dovídáme  se  z  Čas. 
kat.  duch.  1875  v  referáte  o  vydání  Desoldově  :  „Organismus  Goffi- 
nova spisu  v  tom  spočívá,  že  se  nejprve  klade  jakýsi  introit,  jenž 
vysvětluje  hlavní  myšlenku  toho  kterého  dne;  kde  toho  potřebí, 
vysvětluje  se  název  neděle  aneb  svátku,  jakož  i  /a  časté  mnohá 
liturgická  ponaučení  se  připojují.  Pak  následuje  text  epištoly  a 
stručné  jeho  vysvětlení,  načež  text  evangelia  se  klade 
s  rozšířeným  dogmatickým  i  mravoslovným  výkladem, 
jenž  shrnut  jest  ve  vícero  odstavců;  nad  každým  odstavcem  položena 
jest  ve  způsobu  otazném  hlavní  myšlenka  čili  trest  jeho.  Nezřídka 
připojeny  jsou  také  dosti  rozšířené  a  důkladné  traktáty  o  důležitých 
naukách."   (234—235). 


287 

R.  1776  vyšel  1.  díl  ..Mravných  a  spasitedlných  házání  na 
evangelia  nedělní  celýho  rohu''  sepsaných  od  Karla  Khuna,  „řád- 
ného kazatele  ve  farním  chrámu  Páné  u  S.  Mikuláše  královského 
Menšího  Města  Pražského."  Ostatní,  4  díly  vyšly  pak  v  letech 
1778—1782.  Na  konci  5.  dílu  jest  „rejstřík  všech  naučení,  která  se 
ve  všech  5  dílech  .  .  .  vynachází."  (Un.  54  D  6,  idem  54  E  28).  (Jír. 
I,  344)  Na  každou  neděli  připadají  dvě  kázání.  Kázání 
mají  nadpisy  naznačující  obsah  jednotlivých  kázání.  Na  př.  na 
1.  neděli  adv.:  „kázání  první  o  saudu  spravedlivých",  „kázání 
druhé  o  vnitřních  božských  vnuknutí  (!)."  K  tomu  vždy  jest  připojen 
kratičký  „vejtah^S  t.  j.  rozvržení  kázání  na  2  částky,  na 
př.  v  1.  kázání  na  1.  ned.  adv.:  Výtah:  „Připamatování  posled- 
ního saudu  lidem  spravedlivým  víceji  k  potěšení  nežli  k  zármutku 
býti  má,  nebo:  I.  Nemá  se  saudu  toho  co  obávati,  kdo  právě  nevinný 
jest.  11.  Aniž  onen,  který  po  spáchaném  hříchu  právě  kající  jest." 
Pak  jest  heslo  z  písma  sv. :  Vos,  cum  videritis  haec  íieri,  scitote: 
quoniam  prope  est  regnum  Dei.  Luc.  21.  v.  31.  (Totéž  česky.)  Pak 
jest  teprve  výklad  podle  podaného  rozvrženi. 

Kázání  1.  na  7.  neděli  po  sv.  Duchu  jedná  o  bludných  kni- 
hách. Kazatel  horlí  hlavně  proti  tajnému  čtení  bludných 
knih  na  str.  149.  (IV.  díl).  Praví:  „Dobře  tedy,  ó!  dobře  činějí  tito 
představení  vaší,  že  i  vám  zbraňují  všetečných  věcí  hleděti,  odjavše 
vám  a  ohněm  spálivše  knihy  ty  (t.  bludné)"  ...  Na  str.  152 
vybízí  křesťany  k  pálení  knih  takových,  aby  z  nich  učinili 
Bohu  oběť  zápalnou  (!). 

V  kázání  2.  na  4.  neděli  po  sv.  Duchu  kazatel  mluví  o  pově- 
rách (IV,  22  a  si.);  horlí  proti  žehnání,  hádání,  vykládání  snů  (27), 
proti  hádání  z  rozličného  kladení  karet,  z  letu  ptáků,  proti  babskému 
zažehnávání  bolesti  hlavy  nebo  zubů,  proti  rozličným  divnými  slovy 
popsaným  cedulkám  na  ochranu  proti  násilné  smrti,  proti  pověrám, 
jako :  nedělního  dne  proti  zimnici  se  postiti,  evangelium  po  vyjevení 
zloděje  říkati,  z  pěti  kostelů  svěcenou  vodu  vzíti,  aby  měla  větší 
moc,  atd.  (28).  „Co  při  všech  pověrách  jiného  nežli  samé  titěrky,  ne- 
slušnosti, bláznovství  se  ukazují?  Suďtež  jenom  sami,  což  mohau  ku 
příkladu  ty  karty,  neb  malovaní  sprostí  papíry  v  sobě  za  proro- 
ckau  moc  míti,  aby,  když  se  náhodau  v  tom  neb  oném  pořádku  kladli, 
vám  by  vaše  nastávající  štěstí  a  neštěstí,  cizích  srdcí  tajnosti,  a  jiné 
neznámé  vzdálené  a  skryté  věci  vyjeviti  mohli?  Jakau  moc  mohau 
míti  oni  směšní  posunky,  oné  titěrné  okoličnosti,  ona  řecká,  hebrejská, 
arabská  slova?    Jakau   moc  oné   cedulky?    etc. . . .    a  tito  sny,    kteří 


288 

obyčejně  od  rozličné  do  hlavy  vstupující  a  mozkem  pohybující  páry 
se  vzbuzují,  což  mají  za  rovnost  s  věcmi  budaucími,  aby  vám  z  nich 
pověrečný  hádač  něco  prorokovati  mohl?..."   (IV,  29  —  30). 

Probrali  jsme  nejdůležitější  české  kazatele  katolické  věku  18. 
Kazatelů  bylo  vůbec  veliké  množství,  země  česká  byla  jejich  kázáními 
takořka  zaplavena.  Uvedené  postilly  však  stačí  k  poznání  úpadku 
českého  kazatelství.  Ke  kazatelům  druží  se  jiní,  kteří  vydávali 
spisy  obsahu  náboženského,  které  sice  postillami  nejsou,  které  však 
byly  pomůckou  kazatelům ;  tito  z  nich  mnoho  čerpali.  Míníme  tu  zvláště 
Beckovskeho  ^^Katolického  živobytí  nepohnutedlný  základ^''  a  Zelískovy 
výklady  ceremonií.  Beckovskeho  ^Základ^  jest  rozdělen  na  .tři 
sloupy":  víru,  naději  a  lásku,  obsahující  kapitoly  (40  v  každém 
„sloupu"),  v  nichž  obsaženy  jsou  výklady  o  různých  věcech  nábo- 
ženství se  týkajících,  jako  o  postu,  o  almužně,  o  svátostech  atd.,  také 
však  výklady  z  české  historie,  pohmické  články  proti  evangelíkům, 
atd.  Na  př.  poslední  kapitola  (40.)  „sloupu"  3.  jedná  o  tom,  „jakau  lásku 
k  nám  křesťanům  Tataři  mají."  Nesmírný  fanatismus  nábo- 
ženský vane  z  výkladův  Beckovskeho.  Vše,  co  není  ka- 
tolické, propadá  u  něho  kletbě.  (Rozbor  viz  v  GČM  1878  od 
Dra  Ant.  Rezka,  str.  154  a  si.,  a  doklady  v  článku  Vášově  v  „Orloji" 
1898).  (Mus.  39  C  7,  ve  4°.)  Ferd.  Želízko  (Zeelisko),  kanovník 
kathedr.  kostela  u  sv.  Ducha  v  Hradci  Kr.;  vydal  r.  1774  .^Vejklady 
svatých  ceremonií,  řádúv,  svátkúv,  památek,  obyčejúv  a  nadání  v  církvi 
Bosí  spasitedlně  zřízených  a  vykonávaných.^''  (Un.  54  G  940.)  V  i)ře.d- 
mluvé  oznanmje,  že  obyvatelům  osady  Libčanské,  k<lež  působil,  často 
vykládal  v  kázáních  svých  o  ceremoniích,  svátcích,  památkách,  oby- 
čejích a  nadáních  církve  sv.,  což  prý  se  posluchačům  tak  zalíbilo, 
že  po  odchodu  jeho  ho  prosili,  aby  výklady  ty  vydal.  Spisovatel  tak 
učinil,   rozděliv  spis  svůj  v  tolik  kapitol,  kolik  je  týdnů  v  roce. 

Kazatelství  století  18.  jest  v  Čechách  ve  znamení 
výlučného,  kjiným  náboženským  naukám  přísného  kato- 
lictví. Pronásledovaní  evangelíci  nebyli  však  literárně 
nečinní.  Nemohouce  své  činnosti  rozvinouti  ve  své  vlasti,  psali 
a  vydávali  v  cizin ěs  véspisy,  též  postilly,  původní  i  i)re- 
ložené.  Tak  na  př.  Václav  Kleijch  (Gleych)  z  Lažan  u  Litomyšle 
(nar.  1678),  jenž  se  přidržoval  učení  českých  bratří,  prchl  do  ciziny 
a  vydával  tam  knihy  české  (f  1737).  (Jir.  I,  352—354.)  R.  1712 
vydal  v  Zita  ve  Peškův  překlad  po.'<t  lily  Langhansocy. 


289 

„M.  Krystiana  Langhansa^  kazatele  slova  Božího 
v  městě  K  e  11  i  g  s  b  e  r  k  u  v  Průších,  hřesfanských  dítek  ruční 
a  domovní  Postylla  .  .  .,  kterauž  ke  cti  a  slávě  Boží  a  k  vzdělání 
bližního  svého,  též  každému  hospodáři  k  spasitedlnómu  užívání  s  svými 
a  domácími,  z  německé   řeči    do   české   s  pilností  přeložil 

v 

Krystian  Pešek,  umění  filosofického  mistr  a  při  gymnasi  Zitavském 
učitel.  Nákladem  W.  K.  (=  Václava  Kleycha.)  Vytištěna  v  Žitavě 
u  Michala  Hartmanna  L.  P.  MDCCXII."  (v  8«,  univ.  54  D  140.)  (Jg. 
300,  Jir.  I,  353;  II,  103.) 

Rozdělena  jest  na  tři  díly.  K  tisku  jest  připojena  „Po- 
třebná správa,  kterak  tuto  ruční  a  domovní  postyllu 
křesťanští  hospodářové  jakž  k  svému  vlastnímu,  tak  též  k  vzdě- 
lání svých  dítek  a  domácích  užívati  mohau..."  s  modlitbami 
a  písněmi  ranními,  večerními  a  obecnými;  vyšla  nákladem  Václava 
Kleycha  L.  P.  1712. 

Výklad  děje  se  ve  způsobu  otázek  a  odpovědí,  v  nichž 
vysvětlují  a  rozbírají  se  v  krátkosti  slova  příslušného  evangelia 
a  ukazují  se  naučení  z  toho  plynoucí.  Z  mnohých  míst  je  patrno,  že 
překládání  z  němčiny  působí  překladateli  dosti  nesnází. 

2.  vydání  vyšlo  v  Zitavě  r.  1734,  též  nákladem  Kleycho- 
vým.  Připojena  jest  k  němu  „Dvousto roční  církve  evange- 
lické památka,  kteráž  se  Léta  P.  1717  strany  obnovení  církve 
apoštolské  aneb  reformacije  a  L.  P.  1730  strany  vyznání  víry  kře- 
sťanské v  městě  Augspurku  před  jeho  Jasností  cis.  Karlem  Pátým  od 
knížat,  hlavních  měst  a  vzáctných  pánův  veřejně  a  zmužile  učiněné, 
v  církvi  české  Žitavské  připomínala.  Na  památku  potomkům  českým 
k  Augšpurské  konfessiji  se  přiznávajícím  v  krátkosti  toliko  pozná.- 
menal  a  vytisknauti  dal  M.  Kristián  Pešek,  při  gymnazi  Zitavském 
umění  mathematického  učitel.  S  mnohými  písněmi."  (Mus.,  def., 
37  C  16). 

K  2.  vydání  přidáno  jest  též  „Krátké  oznámení 
o  vynalezení  umění  impressorského  a  o  vydání  postili  a  ká- 
zaní v  jazyku  českém;  též  o  shromažďování  slavných  bi- 
blioték." (Str.  24—36  z  předmluvy.) 

Nás  týká  se  zprávao  vydávání  postili  akázání  českých 
("str.  29—33  z  předmluvy). 

V  obšírné  zprávě  té  uvedeny  jsou  tyto  postilly: 
Husova  (tisky  1563  a  1564),  Jakoubkova,  Rokycanova,  Chelčického, 
Korvinova  (přel.  Ad.  Bakalář),  Špangenbergova,  Straněnského  Sum- 
marie,    postilla    Zámrského,     Berounského,    Dikastova,   Petrozelinova, 


290 

Kapitova;  Konečného^  výklady  Slovaciovy,  postilla  Borovského,  Hun- 
niova  („ale  druhý  díl  dosavad  v  české  řeči  nevyšel !^^),  Motéšického. 
Mimo  postilly  uvedeny  jsou  ve  zprávě  té  mnohá  různá  kázání 
na  p.  Netolického  kázání  o  bídě  lidského  života  (158 S),  výklady 
K.  Václava  Stefana  Teplického  na  proroky  (1614  —  1616),  Mathesiova 
Historie  Krista  Pána  přeložená  od  Benj.  Petřka  z  Polkovic  (1596), 
„Polikarpa  Lazera  vysvětlení  katechismusu  v  8  kázáních  proti  bludům 
Kalvinským,  do  české  řeči  přeložené  od  Tobiáše  Mauřenína  Litomiš- 
ského"  (Dráždlany  1606),  19  kázání  o  pokání  Blažeje  Borovského 
„z  Borava"  (!)  (1616),  Snopečkova  kázání  pohřební  (1616).  a  j.  Všech 
uvedených  spisovatelů  „věčné  paměti  hodného  příkladu  Pán  M.  Kri- 
stián Pešek  chvalitebně  následoval,  když  léta  1712.  in  8.  M.  Kri- 
stiána Lang  hansa  Postyllu  na  Evangelia  Nedělní  a  Sváteční  do 
České  řeči  přeložil,  tak  aby  tudy  všem  těm  toho  jazyka  užívajícím 
ku  vzdělání  jich  v  křesťanství  poslaužiti  mohla  .  .  .  Poněvadž  pak  již 
více  k  dostání  nebyla:  tehdy  ji  P.  M.  Kristián  Pešek  opět  přehlédnul 
a  s  novým  kázáním  na  7.  neděli  po  sv.  Trojici,  poně- 
vadž v  německé  Postille  ho  nebylo,  rozšířil,  i  v  mnohých 
místech  napravil..."  (Píše  Kleych.) 

R.  1738  vyšlo  též  v  Žitavě  u  J.  Krist.  Stremela  3.  vydání 
této  postilly. 

Kleych  vydával  knížky  náboženské  v  maličkém,  drobném  fermatu, 
tak  zvané  y^špalíčky^^ .  Napsal  na  př.  sám  a  vydal  „Starých 
lidí  koruna  pobožnosti  s  připojením  písní"  r.  1712,  1715, 
1724,  1734,  ve  formáte  12°.  O  Kleychoyi  a  Peškovi  v.  Vlč.  II.  97—99. 

R.  1730  vyšel,  neznámo  kde,  ale  asi  v  některé  tiskárně  saské, 
^^Summovní  a  gruntovní  výklad  celého  písma  sv.  Starého  i  také 
Nového  Zákona,  k  tomu  i  knih,  jenž  slov  au  Apo- 
c  r  y  p  h  a  .  .  ..,  jak  k  obecnímu  církevnímu  užívání  v  knížectví 
Wiirtemberském,  i  v  jiných  také  evangelitských  krajinách,  tak  také 
i  k  obzvláštní  nábožnosti  jednoho  každého  otce  čeledního,  pro  do- 
movní chrám  sepsaný.  Od  tehdejších  theologů  při  akademii 
Wiirtemberské  v  Tubiiigu  s  pilností  přehlédnutý  a  mnohým  užitečným 
napomenutím  porozšírený,  nyní  pak...  z  německého  jazyku 
přeložený,  na  čtyry  díly  rozdělený  a  na  světlo  vydaný. 
Nákladem  křesťanů  nynějšílio  času  tím  potřebněji  o  rozšíření  slova 
Božího  pečujících  .  .  .  L.  P.  1730."  (Univ.  54  D  1).  Na  počátku 
jest  ,;předmluva  theologů  Wiirtemberských  v  Tubingu  křesťanskému 
čtenáři." 


291 

VJungmannově  Hist.  lit.  na  str.  300  mezi  postillami 
uvedené  „Krátké  obsažení  některých  evangelických 
řečí"  od  Mikuláše  Ludvíka  z  Zinzendorfu^  „nynějšího  biskupa  evan- 
gelických bratrských  církví"  (z  něm.  přel.  1743  v  8^  bez  místa 
á  tiskaře)  postillou  není,  nýbrž  jest  to  16  řečí  na  vysvětlení 
druhého  článku  víry  křesťanské  z  malého  katechismu  Lutherova.  (Un. 
54  D  160,  mus.  37  C  18). 

Dodatek  k  postillám  století  18.: 

Postilly  slovenské. 

Na  sklonku  věku  17.  také  na  Slovensku  protire- 
formace dostupuje  vrcholu.  V  čele  jejím  jsou  Trnavští 
jesuité,  kteří  z  Čech  ;,brali  si  vzory  písemní  agitace,  české  Knihy 
doma  přepisovali,  dle  českých  skládali  a  vydávali  nové  spisy  pro 
potřebu  domácí.  Proto,  jako  vlivy  husitské  a  protestantské 
z  Cech  na  Slovensko  pronikaly  v  stoletích  15.  a  16.,  tak 
i  j'esuitské  literární  hnutí  věku  17.  a  18.  v  Čechách,  na 
Moravě  a  ve  Slezsku  odnož  svou  má  zase  také  mezi 
Slováky  v  severozápadních  Uhrách."  (Vlč.  II,  32).  „Ale 
i  to,  co  původně  vzniklo  na  půdě  slovenské,  duchem,  obsahem  i  formou 
věrné  jde  v  šlépějích  českého  písemnictví  proti  refor- 
mačního." (Vlč.  II,  34). 

Za  první  slovenskou  postili u  prohlašuje  Alexander  3IácaJ 
své  dílo: 

„Panes  primitiarum  aneb  Chleby  prvotin  lač,né- 
jícím  slova  božího  dušem  předložené;  to  jest:  Kame  na 
neděle  celého  roku  ...  v  slovenském  jazy  ku  ponejprv  na  světlo 
vydané  skrze  velebného  P.  Fr.  Alexandra  Maczajho,  řádu  svatého 
Pavla  prvního  pustevníka,  slavnéj  arci-provincii  Uherskéj  professa 
a  v  klášteře  Marie  Thalském  na  ten  čas  kazatela.  Tyrnaviae  Typis 
Academicis,  per  Fridericum  Gall.  Anno  1718.^  Předmluvy  jsou  dvě, 
latinské:  1.  hraběti  Adamovi  zKollonicz  deKollegrad, 
2.  čtenáři.  V  předmluvě  k  čtenáři  Máčaj  vykládá  mimo  jiné,  že  po 
stillu  svou  vydal  proto,  že  Slováci  dosud  nevydali  postilly  vlastní  svou 
řečí  domácí,  kdežto  jiní  národové  mají  již  mnoho  postili  v  jazyce 
svém.  A  poněvíMlž  jeho  postilla  první  jest  vydána  ja- 
zykem slovenským,  nazývá  ji  „Chleby  prvotina  (Vlč.  II,  49). 

Způsob  výkladů  v.  Na  př.  „kázání  na  neďelu  I.  adventní. 
Před  po  věd:  Aspicite,  et  ehvate  capita  vestra  .  .  .  atd.  Luk.  21. 
Výtah:  Aby  se  tím  spíše  vykonalo  pokolení  lidského  vykúpení, 
Boské  to  Otce  Nebeského   slovo    na  těm  bylo,    aby  se  také   čím  nej. 


'292 

spíše    vtělilo.     Výklad    rozdělen    jest    na    exordium    a    confir- 
matio,  coiiíirmatio  zase  na  několik  „punktů."  Epilogus. 

Postilla  Máčajovasloženajestzcela  vducliu  azpů- 
sobu  tehdejších  postili  jesuitských  českých,  ač  skládáte^ 
nehorlí  a  nekárá  tak  drasticky  a  proti  kacířství  ueútočí  vůbec.  Naříká 
na  zkaženost  světa,  na  neuctivost  k  chrámu,  na  satana,  duše  kupují- 
cího za  lidské  neřesti  a  čarodějstvím  obluzujícího  zpozdilé  smrtelníky, 
stýská  si  na  mnolié,  kteří  nectí  svátků,  stěžuje  si  na  mamonářství 
a  lichvářství ,  vystříhá  od  domácího  nemravu ,  všecko  oslavovati 
nemírným  pitím,  předvádí  různá  vidění  o  hrůzách  posledního  soudu 
a  počtu  zatracenců,  líčí  velikost  utrpení  Kristova  velikými  čísly,  atd., 
vše  způsobem  podobným,  jako  v  jesuitských  postillách 
českých.  Na  př.  o  Kristových  mukách  praví:  „Kdož  neuzná 
hrozné  umučení  jeho  býti,  když  samé  hlavy  s  trním  korunování  tisíc 
ran  na  hlavě  skrz  na  skrz  mu  učinilo,  když  bičován  byvši,  podlé 
počtu  Adulífa  patnácte  tisíc  tri  sto  a  sedmdesátkrát  ušlažeu  byl,  až 
všecko  tělo  rozšlahané  do  kostí  bylo,  z  kteréhožto  bičování  dvě  sto 
třicet  tisíc  kropějí  lírvi  vyprštěnéj  počítá  se."  Jinde  pak  táž  čísla 
uvádí  opět  „podlé  smyslu  Adulpba  a  Alphousa",  i  „podlé  zjevení  s. 
Brigity",  jak  píše  „Lanspergus".^^)  (Dle  Vlčka,  II,  48—49.)  (V.  též 

v 

S.  Czambel,    O  „prvej"  knihe  sloveuskej,    „Živena"    II,  1885,    23G.) 

O  „máčajovštině'^,  t.  j.  o  Máčajově  neodůvodněném  „slovenštěuí 
spisovného  jazyka''  viz  ve  Vlčkově  lit.  II,  52. 

Kazatel  Jan  Blazius  (Blázyl  starší  [nar.  vivančinej  (Tur.) 
r.  1 684],  farář  v  Trenčíně  (f  1 749)  přeložil,  předmluvami 
a  proposicemi  opatřil  postilla  Marti/ita  Mollera;  překlad 
jest  v  rukopise.  (Jg.  300.)  V.  též  Slov.  Polďady  1887,  roč.  VIL, 
článek:  Slovenský  Plutarch  od  Alex.  Lombardiniho  (str.  42).  Lom- 
bardini  připomíná  o  Blaziovi,  že  zůstalo  po  něm  v  rukopise  ^Pre- 
loženj  postillii  M a r t i n a  Mollera,  k t e r ú  předmluvami 
a  p  r  o  p  o  s  i  t  i  á  m  i  opatřil." 

U  evangelíků  slovenských  způsobil,  jak  uvádí  Jir.  v  Ruk. 
lí,  30,  veliké  hnutí  překlad  postilly  Jakaha  Spenera,  jejž  pořídil 
r.  1729  správce  církve  uherskosloveuské  v  Prešpurku,  pěstovatel 
směru  pietistického,  Eliáš  Milec,  {Jakuba  Spenera  Grun- 
tovní učení  o  článcích  víry  křesťanské,  na  obyčejná  ne- 


^")  Srovn.   Hčení   velikého    utrpení    Kristova  velikými  čísly  u  kazatelů 
Axlara  (Vlč.  II,  24— 25)  a  Táborského  (Vlé.  II,  27). 


293 

dělní  a  sváteční  evangelia.)  Jungmann  uvádí  postillu  tuto  bez 
označení  jména  autorova  na  str.  300.    (v  8^  mus.  35  C  7.) 

Spisovatel,  jak  se  zdá,  rád  se  v  ní  vychloubá  svou  latinskou 
učeností.  Sloh  překladu  jest  místy  tvrdý.  —  Po  předmluvě 
autorově  jest  tabulka  představující  pořádek  článků  víry. 
Vpostille  této  totiž  vykládá  se  učení  o  článcích  víry,  ale  pořad  jednotlivých 
čtení  na  neděle  a  svátky  jest  zachován;  aby  si  pak  čtenář  mohl 
z  celé  postilly  vybrati  právě  „gruntovní  učení  o  článcích  víry,"  při- 
dána jest  zmíněná  „tabulka",  rejstřík  to  rozdělený  dle  učení 
I.  o  Bohu,  Theologia,  11.  o  člověku,  Antropologia,  III.  o  stavu  mi- 
losti, IV.  o  stavu  slávy.  To  jest  pak  ještě  dále  rozděleno  s  připome- 
nutím, v  kterém  kázání  čtenář  o  příslušné  věci  se  může  dočísti. 
V  jednotlivých  kázáních  jsou  výklady  na  určité  thema.  Jsou  to 
kázání  biblická,  v  nichž  kazatel  řídí  se  potřebami  neučeného  po- 
sluchačstva,  což  bylo  právě  požadavkem  Spenerovým.  (Srovn.  na  str.  196.) 

Též  evangelická  Jcázání  Arndtova  byla  horlivě  překládána.  Tak 
kazatel  evangelický  Samuel  Lissoviny  (nar.  1712)  „Arndtove 
kázně  a  postillu  do  slovenčiny  přeložil,  tak  aj  Knihy  o  oprav- 
divom  křesťanstvo  a  Rajskú  zahrádku. ■'^^)  Prvšie  dielo  tlačou  vydal  v  Preš- 
porku  r.   1776  a  druhé  r.  1777."  (Slov.  Pohťady  VII  1887,  str.  135.) 

Z  původních  evangelických  postili  slovenských  zasluhuje  zmínky 
post  i  Ha  Daniele  Sartoria  (1704—1763).  Slovensky  vyšla 
r.  1746.  (Slov.  Pohl'.  1887,  str.  221.)  Po  druhé  vyšla  jazykem  českým 
r.  1779  v  Prešpurku  a  pak  tamže  r.  1807.  (Jg.  300.) 

České  vydání  z  r.  1779  (un.  54  C  163,  v  8")  má  tento  titul-. 

„Summovní  Postýlka  na  všecky  dny  nedělní  i  sváteční  v  roce, 
dvojím  kázáním,  evangelickým  a  epištolickým,  k  ranní  i  nešporní  ná- 
božnosti duchovní  zaopatřená,  .  .  .  sepsaná  skrze  DanieleSartorius, 
někdy  při  církvi  evangelické  Bansko-Bistrycké  Naci  Slovanské  slova 
Božího  kazatele.  Nové  vydání.  V  Prešpurku  .  .  .  1779."  Nejprve  jest 
předmluva  „k  nábožnému  čtenáři ",  datovaná  1.  P.  1746  dne 
20.  máje  (z  1.  vydání  slovenského),  pak  „Modlitbička,  která  se 
před  čtením  přemyšlování  evangelických  říkati  může," 
a  modlitba  „po  kázání  slova  Božího." 

Díl  první  obsahuje  „přemyšlování  evangelicská  ne- 
dělní i  sváteční"  (1—699). 

Rozdělení  výkladuv.  Nejprve  jest  krátký  úvod,  pak  příslušný 
text  evangelia   s    krátkým  povzbuzením,   potom  výklad  (rozjímání) 

^0  Tuto  přeložil  též  evang.  kněz  B  él  Matěj,  1.  vyd.  b.  m.  1720,  pak  v  Preš- 
purku 1777,  1782,  1785,  1811.  (Jir.  I,  50.)    (Vlč.  II  113). 


294 

rozdělený  na  3  části,  k  němuž  přidáno  jest  ^^sp  asi  tedlné 
naučení",  „horlivé  napravení"  a  „pronikavé  potěšení". 
Totéž  rozdělení  jednotlivých  kázání  jest  též  v  dile  druhém,  jenž  ob- 
sahuje „přemyšlování  epištolická  na  všecky  dny  nedělní 
i  sváteční    v   roce."    (3 — 541). 

Postillu  Sartoriovu  k  4.  vydání  opravil  a  vydal  vlastním  nákladem 
Josef  RúUČka^  vikář  při  spojené  německé  evangelické  církvi  v  Praze, 
18b6^  ve  2  dílech.  V  krátkém  doslovu  ohrazuje  se  proti  těm,  kteří  byli  proti 
novému  vydání  postilly  Sartoriovy  z  toho  důvodu,  že  prý  jest  již  „pře- 
žilá", žerná  „staré  výrazy",  že  jest  ^nep  otřebná"  atd.,  a  klade 
důraz  na  to,  že  podává  text  postilly  opravený;  „je-li  Postylla 
Sartoriusova  , stará  a  nepotřebná',  tedy  musí  býti  stará  a  nepotřebná 
i  sama  naše  česká  Biblí  Páně,  jelikož  postylla  tato  v  duchu 
a  slohu  biblickém  sepsána  jest." 

Konečně  r.  1874  oznamuje  „Evangelický  Církevník"  (str.  247 
— 248),  že  vyšlo  nové  slovenské  vydání  Postilly  této  r.  1874 
v  Pešti  tiskem  a  nákladem  Viktora  Horný anského. 

Kázáními  Daniele  Sartoria  vane  duch  vroucí,  nelíčené 
lásky  k  Spasiteli.  Úkol,  který  si  předsevzal,  vylíčiti  totiž  Kristův 
příchod,  jeho  chudobu  na  světě,  ale  věčnou  slávu  na  výsostech,  spi- 
sovatel vykonává  s  přesností  a  svědomitostí,  podávaje  pouze 
duchovní  smysl,  jádro  obsažené  v  perikopě.  Obsah  jest  jen 
duchovní;  spisovatel  nesklání  se  v  prach  všedního  života,  ale  po- 
vznášeje se  v  náboženském  nadšení  k  zářnému  ideálu  nebeské  slávy 
Kristovy  hledí  přivésti  k  týmž  myšlenkám  i  pobožného  čtenáře. 

Ukázka:  „Včela  před  přívalem  do  aule  pospíchá.  Když  psi  ště- 
kají, dítě  do  lůna  matky  utíká,  a  když  se  jestřáb  zjevuje,  kuřátka 
běží  pod  křídla  slepice.  Tak  i  ty,  ssaužeué  dítě  Božíl  Čím  jsau  těž- 
kosti tvé  bližší,  tím  víc  pospíchej  k  Ježíši  I  On  přijme  tě  pod  svá 
křídla  a  do  nebeského  bydla.  Amen."  (I  51). 

V  musejní  knihovně  nalezl  jsem  ještě  jedno  vydání  postilly 
Sartoriovy,  vytištěné  v  Ž  i  tavě  r.  1757  (mus.  35  C  8).  Titul  dílu  1. 
v  tisku  mus.  schází,  díl  2.  počíná  se  tímto  titulem:  „Ve  jménu  Páuě! 
Díl  druhý,  v  němž  se  přemyšFování  epištolická  na  všecky  dny  ne- 
dělní i  sváteční  v  roce  obsahují.  Vytištěn  v  Zitavě,  skrze  Jan  Gott- 
lieba  Mikoláše  1757." 


VI. 

Konec  století  XVIII.  a  století  XIX. 

Duch  český  ponenáhlu  probouzel  se  z  mrákot,  do  nichž  byl 
uspán  na  tak  dlouhá  léta.  Jitřenka  obrození  národního  koncem 
století  18.  zasvitla,  jazyk  český  se  znenáhla  zotavoval  po  těžké  chorobé 
svého  úpadku. 

Co  se  týče  homil etiky,  povstala  již  kolem  r.  1775  v  Praze 
společnost  kritiků,  kteří  posuzovali  kázání  kostelní.  V  čele 
jejich  byl  p  r  o  f.  Chládek.  Bohosloví  s  duchem  větší  snáše- 
livosti, než  byla  v  dobách  předešlých,  dbalo  více  o  pravou  po- 
božnost než  o  hádky  náboženské.  V  Praze  r.  1778  a  v  Brně  r.  1779 
zřízena  byla  kathedj'a  pastorální  theologie.  (Viz  Jungraann, 
Hist.  1.  č.,  str.  366,  Špachta,  Homiletika,  Díl  1.  v  Praze  1852,  str.  45.) 

Mimo  jiné  knihy  též  postiUy  té  doby  jeví  již  veliký  pokrok 
proti  postillám  pvotireformačním,  i  co  do  formy  a  způsobu 
kázání,  i  co  do  jazyka. 

Dokladem  tohoto  pokroku  v  postillách  jest  postilla  vydaná  od 
V.  M.  Krameria.  Titul  její  zní: 

„Křesťanská  katolická  užitečná  domovní  postylla. 
Na  celoroční  nedělní  i  sváteční  epištoly  a  evangelia... 
Přeložená  a  vydaná  od  M.  V.  Kramériusa.  Díl  první 
V  Pra  z  o,  léta  1785."  (Un.  54  F  416,  N.  5.;  mus.  69  G  51.) 
(Jg.  497.) 

Jest  přeložena  z  němčiny.  (8^  314  stran.)  Obsaliuje  nej- 
prve předmluvu  německého  vydavatele.  Tento  klade  důraz 
na  všeobecný  ráz  této  postili y,  která  není  obmezena  na  určité 
místo,  na  určité  osoby,  nýbrž,  jak  prý  již  titul  sám  ukazuje,  t.  , do- 
movní postilla^,  určena  jest  pro  všecky  lidi  k  pobožnosti  domácí, 
zvláště  pro  ty,   kteří  by  nerozuměli  učeným  knihám.    Jest   určena 


296 

pro  lid.  Zajímavé  jest  připomenutí:  „Domovní  postilla  jest  cosi  zna- 
menitého pro  každý  dům;  také  jest  v  každém  domě,  i  u  toho  nej- 
sprostšího lidu  zamilovaná  kniha;  a  při  čtení  takové  postilly  nepřijde 
spaní  ani  na  ty,  kteříž  prvé  nad  mnohými  jinými  postillami 
usnuli."  Jest  to  dobrá  narážka  na  takové  postilly,  které  zúmyslnou 
učeností  neprospívaly  lidu,  neboť  lid  jim  nerozuměl. 

Z  předmluvy  této  vysvítá  též,  že  postillu  tuto  složil  strýc  vy- 
davatelův. 

Následuje  předmluva  českého  vydavatele,  Krameria. 
Jest  prý  třeba  vydávati  také  v  českém  jazyce  náboženské  knihy,  jichž 
jiní  národové,  zvláště  Němci,  mají  veliké  množství.  Ale  knéží  sami 
prý  této  povinnosti  zanedbávají,  proto,  aby  prostý  lid  nenaučil  se  pře- 
mýšleti o  věcech  náboženských.  Kramerius  polemisuje  proti  takovým 
kněžím,  kteří  nestarají  se  o  duševní  prospěch  svých  svěřenců  bojíce 
se  o  svůj  zisk,  jehož  prý  hledí  nabýti  z  náboženství.  Za  důkaz  takového 
nešlechetného  jednání  vydavatel  uveřejňuje  dopis  kaplana  Václava 
Loukoty  v  Lužci,  v  němž  tento  jistého  občana  varuje,  aby  nečetl 
,yKnihu  Josefovu"  vydanou  od  V.  M.  Krameria,  která  prý  jest  hodná, 
aby  byla  spálena,  a  aby  jí  mezi  katolíky  nerozšiřoval.  Kramerius,  ač  ka- 
tolík, se  spravedlivým  rozhorlením  obrací  se  vůbec  proti  takovým  kněžím 
katolickým,  kteří  svého  úřadu  řádně  nezastávají.  Horlí  proti  mniš- 
skému,  pověrčivému  a  rouhavému  modlení,  proti  knihám,  v  nichž  se 
vypisují  falešné  zázraky  s  růženci,  škapulíři  a  j.,  proti  vymyšleným 
legendám  o  svatých.  Vytýká  kněžím,  že  nedbají  přesnosti 
a  správnosti  českého  jazyka  uváděje  za  odstrašující  příklad 
spis  P.  Jana  Hubálka,  kněze  církevního,  „O  přijímání  nejsv.  svátosti", 
který  prý  jest  psán  tak  hanebnou  češtinou,  že  se  zdá,  jakoby  spiso- 
vatel byl  přišel  do  Čech  odněkud  z  Tatar;  dodává  k  tomu  vtipně: 
„On  svau  knížkau  velikau  službu  vlasti  prokázal;  a  bude-li  jich  více 
vydávati,  jakož  bude,  budau  míti  kramáři  z  čeho  koruautky  dělati." 
Překladatel  chce  přispati  nějak  k  obecnému  osvícení 
českého   lidu;    proto  prý  vydává   překlad   této  postilly. 

Nebudeme  se  šířiti  o  této  postille,  protože  není  původní.  Při 
})omínáme  >šak,  že  jest  v  ní  zjevná  snaha  po  opravě,  zvláště 
v  kněžstvu  katolickém.  Spisovatel  horlí  v  ní  proti  takovému 
náboženství,  které  se  zakládá  jen  na  zevnějších  obřadech,  na  ze- 
vnějším lesku;  hned  v  kázání  na  1.  neděli  adventní  mluví  o  pa- 
pežích, podrobuje  historii  papežů  ostré  kritice  a  horlí  proti  pře- 
hmatům papežským.  Na  str.  24  vyslovuje  své  potěšení  nad  tím.  že 
s  reformou  svobody  tisku,  kterou  zavedl  císař  Josef,  budou  vycházeti 


^97 

lepší  spisy  duchovní,  neboť  dosud  prý  „krom  samých 
,štěpných  zahrádek,  duchovních  budíčků,  Gertrudy 
a  Mechtyldy  modlitbiček'  a  těm  podobných  ničemných 
a  k  pověrám  hrubě  na  pomáhajících  šartek,  nebylo  nic 
u  knihkupců  k  nalezení.  S  censurau  knih  bývalaí  právě  bída; 
poznamenání  knih  zapověděných  byl  by  mohl  sedlák  na  vůz  se  dvěma 
voly  naložiti;  a  mezi  těmi  zapověděnými  bývaly  knihy  takové,  za  něž 
se  nyní  i  v  Římě  stydějí,  že  je  kdy  zapověděli."  (str.  24.) 

K  textům  jednotlivých  epištol  a  evangelií  připojen  jest  výklad, 
který  spisovatel  jmenuje  „mravným  naučením."  Překlad  vyniká 
správnou  na  svou  dobu  češtinou;  z  něho  lze  poznati,  jak 
Kramerius  byl  jat  vážnou  snahou  o  vytříbení  pokleslé  mateř- 
štiny. Tímto  překladem  seto  úplně  potvrzuje.  Z  uvedených  důvodův, 
jest  to  cenná  knížka  i  po  stránce  obsahové  i  po  stránce  jazykové- 

1.  díl  Postilly  končí  se  kázáním  na  neděli  masopustní.  2.  dí^ 
nevyšel. 

Nasklonku  věku  18.  vyšla  katolická  postilla  Mé- 
di ínova: 

„Postí/Ua  aneb  vejklady  na  všecky  nedělní  a  sváteční  epištoly 
a  evangelia  přes  celý  rok,  s  přidáním  mravných  naučení 
písní  amodliteb.  Vydaná  od  Jana  Medlina,  faráře  Dolenosliven- 
ského.  V  Praze  . . .  1796."  (4^,  un.  54  C  16.)  (Jg.  497-498.)  Obsahuje  dva 
díly.  Při  1.  díle  jest  dedikace  hraběti  Frant.  Antonínovi  Novohradskému 
z  Kolovrat  a  předmluva  k  čtenáři.  Díl  1.  obsahuje  výklady  ne- 
dělní, díl  2.  výklady  sváteční.  Rozdělení  jednotlivých 
kázání  jest  toto:  Text  epištoly,  stručný  obsah  její,  naučení,  které  z  ní 
plyne,  krátká  modlitba  a  píseň,  jejímž  obsahem  jest  příslušný  text  epi- 

v 

stolní ;  text  evangelia,  a  zase  obsah,  naučení,  modlitba  a  píseň.  Často  jsou 
přidána  t.  zv.  „pon  a  vržení",  na  př.  před  kázáními  na  neděle  ad- 
ventní „ponavržení  o  adventu",  v  němž  se  vykládá  význam  doby 
adventní,  její  trvání,  církevní  ceremonie  v  čas  adventní,  co 
církev  v  ten  čas  přikazuje  a  co  zakazuje.  Ke  kázáním  bývají  připo- 
jena též  různá  poučení,  na  př.  při  kázání  na  3.  neděli  adventní 
jest  na  konci  poučení  „o  suchých  dnech"  (I  38 — 39),  na  str.  I  203 
poučení  o  neděli  kýchavné  (Jest  na  česko  kejchavná  nazvána,  proto 
že  v  Čechách  v  tu  neděli  uvedeno  bylo,  aby  se  kejchajícímu  člověku 
řeklo:  pozdrav  Pán  Bůh!"),  na  str.  I  233—234  o  smrtelné  neděli 
(„děti  na  ten  den  figuru  smrt  vyobrazující  z  města  ven  k  utopení 
nesau,  na  památku,  že  z  přičinění  a  snažnosti  Boleslava,  knížete 
Českého,    Poláci  k  víře  přivedeni    byli,  a  v  tu   neděli    své   dlábelské 


298 

modly,  kterýmž  se  prvé  klaněli,  do  vody  házeli  a  topili,  jakoby  své 
předešlé  bohy  usmrcovali"),  ve- II.  díle  na  př.  poučení  o  vánocích 
(II  16—18)  (o  zvycích,  o  koledě  a  j.),  o  Novém  roce,  o  sv.  Třech 
králích,  atd. 

Výklady  jsou  suchopárné,  sloh  jest  mdlý,  jedno- 
tvárný, beze  vší  živosti,  obsah  nudný.  Polemikám  a  na- 
rážkám se  spisovatel  vyhýbá. 

Jan  Medlín  vydal  ještě  r.  1828  ..Duchovní  vejklady  na  epištoly 
a  evangelia  nedělní  a  sváteční  celého  roJcu."  (Toho  času  byl  Medlín 
kanovníkem  u  sv.  Víta.)  Vyšly  ve  4  dílech  v  8"  (un.  54  E  243.  ve 
2  sv.)  Jungmann  je  pokládá  za  3.  a  4.  díl  postilly  (498).  Jak  z  před- 
mluvy vysvítá,  jsou  určeny  pro  kněžstvo  za  pomůcku  při 
kázání   a  pro  hospodáře   k  domácí  pobožnosti. 

Výklady  tyto  jsou  lepší  než  výklady  obsažené  v  postille;  sloh 
jest  v  nich  poněkud  živější. 

O  homiletické  literatuře  století  19.  ponecháme  úsudek  du- 
chovním pozorovatelům  samým.  Tito  na  mnoze  nevyslovují  se  o  ní  příz- 
nivě. Podává  prý  se  m u  1 1 a,  ale  ne  m n  1  tu m.  „Buďto  jest  obsah  samé 
moralisování,  aneb  je  zde  věrověda  vyložena  bez  ladu  a  skladu  a  nu* 
zota  se  kryje  blesknými  a  vysokými  fantasiemi  v  příkladech,  podo- 
benstvích atd.,  aneb  konečně  hříchy  a  poklésky  se  kárají  tak,  že 
i  drastických  dojmů  snadno  se  domakati.  Než  pořídku  nalézáme 
pokrmu  z á živného  a  sílícího..."  (Č.  kat.  duch.  1861,  Afo- 
rismy o  úřadě  kazatelském  v  dobách  nynějších,  odJos.  Hausmanna, 
str.  241.)  P.  Ant.  Skočdopole  uvažuje  v  článku  „Význam  a  úloha 
posvátného  řečnictví  v  bohoslužbě  katolické"  (v  Č.  kat.  duch.  1862 
str.  29  a  si.)  o  rozdílu  homilií  v  prvních  dobách  církve,  v  prvních 
šesti  stoletích,  od  výkladův  pozdějších,  zvláště  století  17.,  18.  a  do- 
brého dílu  stol.  19.  Ony  staré  homilie  prý  „tak  živě  se  dotýkají  nej- 
jasnějších stránek  a  záhybů  lidského  srdce,  až  nelze,  aby  se  poslu- 
chači nezdálo,  více  že  mluví  sám  nežli  že  koho  mluvícího  poslouchá," 
kdežto  pozdější  časové,  též  dobrý  díl  19.  stol.  „podávají  nám 
kazatelských  plodů  z  vetší  části  nezáživných,  a  nejen 
nikterak  nepoutajících  k  sobě,  ale  raděj  jakousi  podivnou  a  nesnadno 
naznačitelnou  nechuť  vzbuzujících.  Odkud  jinud  by  se  dal  úkaz  tento 
vysvětliti,  ne-li  odtud,  že  doby  vzniku  a  vzrostu  církve  byly  doby 
posvátné,  naskrze  proniknuté  skálopevnou  vírou  a  horoucí  láskou,  doby 
vzájemného  na  nejvýš  čilého  života  lidí  s  Bohem  a  Boha  s  lidmi .  . .?" 
(str.  34.)     Rozdíl    kazatelských    děl    starších   od   dél 


299 

novějších  podává  též  J.  Ježek   ve  spise  „Zásluhy  duchovenstva 

0  řeč  a  literaturu  českou"  (Praha  1880):  „Kdežto  kazatelská  díla  ze 
starší  doby  jednoduchostí  myšlenek  a  Haným,  byť.  ne  vždy  původním 
upravením  látky  se  vyznačují:  nalézáme  v  nejedné  práci  novější  velmi 
zhusta  nelogičnost  v  chodu  myšlenkovém,  nespořádanost 
látky,  mnoho  krásných,  vzletných  slov,  ale  málo  jádra, 
horování  v  mlhovém  šei-u,  nejasné  obrazy,  nepřípadné 
příklady,  nešťastné  přechody.  Mnohý  kazatel  chtěje  býti  po- 
pulárním, stává  se  bohužel  triviálním."  (str.  181 — 182.) 

Tak  kritisuje  se  homiletická  literatura  století  19.  v  Čechách  se 
strany  katolické.  Se  strany  evangelické  slyšme  posudek 
Ferdinanda  Císaře,  jenž  praví  v  Předmluvě  k  své  Postille  („Chléb 
života",  1892):  „Postilly  naše  všem  potřebám  nevyhovují. 
Proč?  Postrádají  bud!  vyspělosti  dnešní  ev.  homiletiky, 
anebo  postrádají  české  svéráznosti...  Může  ve  věku  Vi- 
netův  a  Monodův,  Kohlbriiggův  a  Spurgeonův  evangelíkům  reformo- 
vaným —  ve  veku  Ahlfeldův  a  Gerokův  evangelíkům  luterským  ve 
všem  vyhovovati  homiletika  z  postilly  Chelčického,  ba  i  z  Husovy? 
Byť  i  výkony  kazatelské  některých  zvláště  vyvolených  nádob  božích: 
Lutherů,  Kalvínů,  Knoxů  a  jiných  veleduchů  z  reformačních  dob, 
tištěnou  literou  zachyceny  jsouce,  nejen  nyní,  nýbrž  i  po  řadu  celých 
budoucích  let  ještě  tvořily  poklady,  z  nichž  rád  a  vděčně  obohacovati 
se  bude  duchovně  vyspělejší  čtenář,  a  v  nichž  usilovně  studovati  bude 
mnohý  evangelický  homilét;  předčítáním  pouhým  ty  postilly  staré 
nemají   na   širší  vrstvy   církve  svého    starého    vlivu    více.     To    není 

na  jich  ujmu   řečeno Čím   časovější  jest  kázání  Evangelia, 

tím   i  působivější  .  .  .    Účel   kázání   jest    pracovati   pro   věčnost,    ale 

v  čase  a  časově Co   časového  v  nynější  svéhomile- 

tické  literatuře  máme,  zpravidla  není  národní,  není 
česky  svérázné  .  .  ."  (XII— XV). 

Celkový  úsudek  o  homiletické  literatuře  české 
stol.  19.  nezní  tudíž  příznivě.  Nicméně  někteří  kazatelé  vydali 
díla,  která  činí  čestnou  výjimku.  J.  Ježek  uvádí  zvláště  spisy 
Kychlovského,  Zahradníkovy,  Jirsíkovy,  Ehrenbergovy, 
Danešovy,  Černohouzovy,  Divišovy,  Dlaskovy,  Ha- 
klovy atd.,  které  prý  jsou  pravou   ozdobou  homiletické 

1  i  t  e  r  a  t  u  r  y.  Na  př.  o  „Výkladech  a  řečech  duchovních  na  všecky  neděle 
a  svátky  roku  církevního "  vydaných  od  Bohumila  Fr.  Hakla  čteme 
v  Blahovéstu  1886  (str.  416.),  že  některé  řeči  v  nich  jsou  mistrovsky 
provedeny  a  že  ze  všech  vane  láska  k  Bohu  a  církvi. 

Jubilejních  spisů  č.  XII.  20 


300 

Chválena  jsou  zvláště  kázání  Yinařického,  Sušilova, 
Jirsíkova/^)  Frenclova  a  j.  Mnoho  výkladů  na  evangelia  a  epi- 
štoly vyšlo  též  v  Časopise  katol.  duchovenstva,  vBlaho- 
véstu  a  v  jiných  časoi)isech  a  sbírkách,  katolických 
i  evangelických. 

Z  českých  postili  století  19,  zmíníme  se  o  p  o  s  t  i  1 1  e  J  a  v  ů  r- 
kově,  Zahradníkově,  Frenclové,  Třebízského  a  Cí- 
sařově. Různá  jiná  kázání  v.  Jg.  497  a  si. 

Josef  Javúreky  z  Benešova  (nar.  1741),  benediktin  Sázavský, 
vydal  v  Praze  r.  1819  1.  díl,  r.  1820  2.  díl  své  postilly.  (Un.  54  E 
181.)  (Jg.  498,  Jir.  I,  312.) 

Titul  její  zní: 

„  Rozličná  poučování  křesťanská  na  neděle  přes  celý  rok.  Sepsaná 
k  duchovnímu  zvláště  užitku  a  potěšení  pobožných 
čtenářů  od  Józe  fa  Javůrka,  kněze  církevního."  Díl 
1.  (1819)  obsahuje  předmluvu  vydavatelovu  a  poučování 
křesťanská  na  neděle  od  1.  neděle  adv.  až  do  6.  neděle  v  postě 
(414  stran).  Díl  2.  (1820J  obsahuje  poučování  křesťanská  od 
neděle  provodní  až  do  24.  neděle  po  sv.  Duchu  (699  stran). 

Javůrek  vykládá  za  účelem  praktickým  pro  širší  čtenářstvo, 
poučuje  způsobem  populárním.  Kázání  jeho  jsou  střízlivá, 
odměřená,  nesou  se  klidným,  mírným  tonem  poučovacím; 
z  textův  evangelických  připadajících  na  jednotlivé  neděle  kazatel  vy- 
bírá vždy  určitou,  základní  myšlenku,  která  tvoří  obsah 
celého  kázání  a  kterou  kazatel  svědomitě  rozbírá.  Postilla  jeho  ne- 
vyniká sice  zvláštní  slohovou  vyspělostí,  ale  účelu  svému  vyho- 
vuje majíc  též  dobrou  vlastnost,  že  z  ní  vane  duch  křesťan- 
ská snášelivosti,  dobromyslnost  věkem  sešlého,  zkuše- 
ného kněze,  jenž  s  přirozenou  svému  stáří  povídavostí  chce  svě- 
řeným ovečkám  sděliti  poslední  rady,  dříve  než  se  odebere  na  věčnost. 
Jest  to  lidová  postilla  v  pravém  smyslu  slova. 

Kázání  Javůrkova  jsou  plna  laskavých  rad  a  po- 
učení. Kazatel  vybízí  horlivě  k  lásce  k  bližnímu;  lidé  mají  si 
vzájemně  pomáhati,  zvláště  v  čas  nouze.  Varuje  však,  aby  se  ne- 
])ůjčovalo  těm,  kteří  í^ou  vlastní  vinou  mají  nouzi,  kteří  to,  co  vy- 
dělají, propijí  nebo  prohrají.  (I  33 — 34).  Uvádí  vůbec  praktická  pra- 
vidla o  půjčování  peněz.  (I  27 — 47).  Přispívati  sluší  zvláště  k  sbírkám, 

'■^'^)  Jeho  kázání  na  všecky  iiedéle  a  svátky  celého  roku  a  řeči  postní  do 
tisku  k  3.  vydání  upravil  B.  M.  Kukla. 


301 

„které  ku  pomoci  pohořalých  neb  jiných  takových  potřeb aých  od 
vrchností  zařízené  jsau."  (I  45).  —  Manželům  kazatel  dává  mnohá 
naučení  při  úvahách  o  právech  a  povinnostech  manželův.  (I 
142 — 161).  V  úvaze  o  nevěrnosti  praví  na  př. :  „Umauněná, 
ušpiněná,  ucauraná,  rozhalená,  do  starých  skřápů  obutá  žena  snadné 
může  příčinu  dáti,  že  muž  vezma  si  ji  v  ošklivost,  nevěrným  jí  počne 
býti".  (I  157).  Nerovná  manželství  bývají  nešťastná:  ,, Mladé 
ženy  v  domě  starého  muže  jsau  tolik,  co  hausenky  na  zeleném  kve- 
taucím  stromě.  Hausenky  tak  ožerau  strom,  že  na  něm  nic  neostane, 
nežli  smutná  rohatina.  Znal  jsem  sám  muže  velmi  niohovitého,  kterého 
statek  mladá  žena  tak  rozchvátila,  že  posledně  celý  otrhaný  žebrati 
musil."  (II  272).  —  Rodičům  udílí  laskavé  a  praktické  rady, 
jak  mají  dítky  své  vychovávati  a  o  ně  pečovati.  (I  106 
až  124).  Někdy  se  prý  stává,  že  matka  dítě  zalehne.  „Za  tau  pří- 
činau  práva  církevní  ustanovují,  aby  matka  celý  rok  a  šest  neděl 
s  svým  v  nově  narozeným  děťátkem  nespala,  ale  obzvláštní  pro  ně 
postýlku  měla."  (I  109.)  Aby  děti  nedostaly  neštovice,  radí:  „Po- 
slechněte mé  rady,  a  dávejte  svým  dítkám  kravčí  neštovice  sázeti  1" 
(I  109).  Mají-li  děti  neštovice,  radí,  aby  se  v  světnici  netopilo  a  ča- 
stěji  čerstvé  povětří  tam  pouštělo  (I  110),  V  praktických  radách 
svýchjest  kazatel  tak  horlivý,  že  podává  na  př.  dokonce  i  recept 
„proti  neštovičnímu  hnisu  v  očích" :  „Vezměte  polovici  vody,  polovici 
mléka,  a  to  smíchajíce  ohřejte,  aby  vlažné  bylo:  a  namáčejíce  v  tom 
klůcek,  tím  jim  jejich  natažené  klapky  navlažujte,  aby  ony  zméknauc, 
se  otvírati,  a  děti  jimi  mrkati  mohly.  Tímto  lehaunkým  prostředkem 
děti  od  slepoty  zachráníte."  (I  110—111.)  Varuje,  aby  před  dětmi 
se  nevypravovalo  o  strašidlech,  o  bubácích.  „Ale  tato 
strašidla,  bud  Bohu  dika !  nyní  již  hodně  přestávají,  hned  od  toho 
času,  co  je  do  domu  kázně  neb  cuchthauzu  k  potrestání  posílají." 
(I  114). 

Proti  pověrám,  „báchorám  a  babským  povídkám"  se 
kazatel  vyslovuje  s  největší  rozhodností:  „Lidé  děckými  předsudky 
pojati,  všudy  hned  stiašidlo  na  hřebíčku  mají.  Jestli  nočního  času 
myš  s  nějakým  papírem  se  po  zemi  tahá:  to  (prý)  nebožka  paní 
chodí  a  šlomprem  (!)  po  zemi  šaustá.  Jestliže  kdy  takový  pověrečník 
leží  v  noci  v  pokoji,  a  zdá  se  mu,  že  tam  kdosi  v  knize,  kteráž  na 
stole  jest  v  pokoji,  pořád  listy  obrací,  on  si  z  toho  hned  strašidlo 
udělá:  zatím  pak  přicházejí  lidé  a  ohledávajíce,  coby  to  bylo,  na- 
cházejí, že  netopejr  sedě  za  obrazem,  křídly  o  něj  šaustá"  . . .  atd. 
(I  114—115).    „Nebylo  by  konce,    kdybych  vypravovati  chtěl,  jakých 

20* 


302 

strašidel  si  uadélají  lidé,  kteří  od  svého  dětinství  takovými  povéreč- 
nými  povídkami  hlavu  naplněnau  mají.  Oni  nočního  času  všecky  ty 
mastné  páry,  kteréž  se  ze  země  zdvihají  a  trauce  se  o  sebe,  se  za- 
palují, za  ohnivé  muže  mají,  .  .  .  každý  pes  v  noci  jest  jim  čertem .  .  ., 
stín  v  záři  měsíční  .  .  .  obr,  .  .  .  každý  člověk  v  noci  vstříc  přichá- 
zející strašidlo  .  .  ."  (I  IIG— 117)  atd.  (O  „udělání"  I  118—122). 

Co  se  tance  týče,  není  kazatel  proti  němu,  ale  jest  prý  třeba 
vystříhati  se  takových  tanců,  které  v  očích  jeho  jsou  nepočestné 
a  oplzlé:  „Což  tak  nepočestného  jest,  jako  tanec  vrták  řečený? 
Co  tak  nestydatého,  jako  tanec  na  šátek  nazvaný?  Co  pro  osobu 
ženskau  tak  neslušného,  jako  tanec  kal  a  májka?"  .  .  .  (I  289). 

Javůrek  jest  též  rozhodný  odpůrce  líčení  hrůz  pe- 
kelných. Bůh  prý  nesoudí  hříšníkův  k  takovým  trestům,  „jako 
v  knize  Pekelný  žalář  řečené  se  představují  (nebo  to  jsau  samé  věci 
vymyšlené,  které  více  lidi  pobláznily  než  napravily)."  (I  208).  Spiso- 
vatel míní  tu  spis  italského  jesuity  Jana  Manniho  (La  Pri- 
gione  eterno  dell'  Inferno,  Venetia  1669),  přeložený  Matějem 
V.  Šteyerem  a  vydaný  v  Praze  třikráte  od  r.  1676  do  r..  1701. 
(„Věčný  pekelný  žalář  aneb  hrozné  pekelné  muky,  obrazy  a  pří- 
klady ...  v  jazyce  vlaském  po  čtyřicetikrát  na  světlo  vyšlými  vy- 
podobněné .  .  .")  (Vlč.  II,  33). 

,,  HomileticJcé  řeči  na  neděle  a  svátky  celého  roku.  Od  Vin- 
cencia  Zahradníka^  Mladoboleslavského,  faráře  v  Křešicích." 
V  Hradci  Král.  a  v  Praze,  nákladem  Jana  Host.  Pospíšila,  díl  I. 
r.  1832,  díl  11.  1833  (v  8'0.  (Jg.  Hist.  VI,  1915).  (Un.  54  D 
287).  Ve  „slově  k  čtenářům"  čteme:  „Podávám  krátké  řeči, 
anť  obdýlné  nebývají  vděk.  Ač  pak  jsau  krátké,  jsau  nicméně  věc- 
naté a  jadrné";  homilie  ty  jsou  prý  „čistau  řečí  a  právě 
staročeským  jasným  a  líbezným  způsobem  mluvení  při- 
strojeny"; dílo  spisovatelovo  jest  prý  „naprosto  původní." 

Spis  tento  vyšel  též  v  jazyce  německém: 

„Homiletische  Erbauungsvortrág  e  unter  der  Friih- 
messe  au  Sonn-  und  Feiertage  des  ganzen  Kirchen- 
jahres.  V  on  V.  Z.,  Pfarrer  in  Křešic.    Prag  1832.   (Jg.  VI,  1915). 

Vydání  české  i  německé  posouzeno  jest  v  Časopise 
pro  kat.  duch.  1833,  str.  137  —  141.  Kazatel  "zachovává  prý  starší 
a  otcům  církevním  nejobyčejnější  způsob  homilií,  t.  j. 
vykládá  po  částkách  perikopu  a  ku  každé  této  částce  připojuje  mravní 
naučení      Referent    chválí    Zahradníkův    j  a  s  n  v,     prostonárodní 


303 

sloh.    České  vydání  jest  obšírnější,    německé   příliš  stručné,    pročež 
místy  i  nezřetelné. 

Afit^  Frencl  vydal   2  postilly: 

1.  ^^Postilla^  aneb  výklady  a  rozjímám  na  evangelia  nedělní  a 
sváteční  ...  od  Innocentia  Ant.  Frencl  a,  doktora  bohosloví  a  učitele 
náboženství  na  c.  k.  akad.  staroměstském  gymnasium  v  Praze."  Ob- 
sahuje tří  díly  (54  B  178,  univ.):  1.  díl  (od  1.  ned.  adv.  až  do  Hodu 
B.  Velik.)  Praha  1854,  2.  díl  (od  Velikonoc  do  poslední  neděle  po 
sv.  Duchu)  Praha  1855;  3.  díl  (výklady  a  rozjímání  na  svátky  a  slav- 
nosti svatých  a  světic  božích)  Praha  1857. 

Vyšla  nákladem  Dědictví  Svatojanského.  V  před- 
mluvě k  čtenáři  spisovatel  mezi  jiným  praví:  „.  ...  ačkoliv  ne- 
schází nám  kněh  duchovních  a  to  na  mnoze  výborných,  přede  však 
pohřešuje  se  oněch,  kteréž  druhdy  u  lidu  tak  oblíbené 
bývaly  —  totiž  postili.  Starých  není  ani  k  dostání;  překlad 
postilly  Goffinovy^  ač  v  mnohém  výborné  s  otázkami  a  odpo- 
vědmi,  nehodí  se  dobře  k  společnému  čítání  ..."  Hledě  k  po- 
třebám lidu  našeho  spisovatel  obmýšlel  prý  již  dávno  vydati  své  dílo, 
až  pak  vyzván  byv  Drem  Václ.  Pěšinou^  tak  učinil.  Spisovatel  mluví 
o  uspořádání  svého  spisu;  za  vodítko  zvolil  prý  ducha  roku  církev- 
ního, jak  se  objevuje  v  perikopách;  po  každém  evangeliu  ná- 
sleduje slovný  výklad,  v  němž  se  vysvětluje  souvislost  pe- 
rikopy s  ostatními  dějinami  života  Kristova  a  rozum 
a  smysl  řečí  a  skutků  Páně  se  prostonárodním  způsobem  vykládá. 
Cílem  spisovatelovým  prý  bylo  duchovní  vzdělání,  ne  pouhé 
ukojení  zvědavosti.  „Po  výkladu  následuje  vždy  roz- 
jímání, v  němžto  se  perikopa  rozbírá  a  část  po  části, 
verš  po  verši,  na  život  obrací,  a  sice  způsobem  homile- 
tickým.  Ješto  však  slova  hnou  a  příkladové  táhnou,  .  .  .  přiloženi 
jsau  k  naučením  příkladové  mnozí..."  Zde  onde  jsou  ve- 
tkány  modlitby  ..  .  „Že  pak  k  obšírnému  dílu  tomuto  mnoho  ji- 
ných novějších  i  starších,  domácích  i  cizích  spisů  po- 
užito jest,  pozná  každý  znalec  literatury  homiletické." 

Postilla  tato  obsahuje  též  „Rozjímání  o  umučení  Pána 
našeho  J.  K."  (1  620--702). 

2.  ,,  Postilla^  aneb  výklady  a  rozjímáni  na  řeči  a  epištoly  nedělní 
a  svátečni  celého  rohu  ..."  Praha  1861,  nákladem  Dědictví  Svato- 
janského (univ.  54  B  289).  Kázání  jdou  od  1.  neděle  adv.  do  24. 
neděle  po  sv.  Duchu  (406  str.) 


304 

V  Čas.  kat.  duch.  1875  přirovnává  se  na  str.  234  postili  a 
Frenclova  k  Desoldovu  vydání  postilly  Goffinovy. 
Přednost  dává  se  Goffinovi.  Goffinova  postilla  jest  po- 
pulárnější, Frenclova  jest  spíše  jen  rukovětí  pro  ka- 
zatele. 

Václav  Beneš  Třebíčský  vydal:  ^Pravdou  k  skotu.  Svá- 
teční, nedělní  a  pHlezitostné  promluvy.'-'  (4  díly).""')  V  předmluvě 
stěžuje  si  Třebízský,  jak  Čechové  málo  pečují  o  dobro 
náboženské  spisy  domácí,  ač  jich  jest  v  literatuře  naší, 
zvláště  staré,  veliké  množství. 

V  kázáních  svých  Beneš  Často  připomíná  události 
z  dějin  domácích;  náš  výborný  historický  povídkář  se  v  nich  ne- 
zapřel. Mluva  jest  krásná,  ušlechtilá,  vznešená,  dojímavě 
poetická.  Mnohá  kázání  dýší  upřímným  vlastenectvím.  Jsou 
ryze  česká,  časová,  národní. 

Ukázka,  „.  .  .  Když  u  nás  v  Čechách  před  500  lety  vyvstávaly 
na  čistém  obzoru  mraky,  jež  věštily  blízké  strašné  bouře,  byly  to 
nejvíce  pražské  chrámy,  v  nichž  ozývala  se  slova,  jichž  ostří  podobalo 
se  meči  dvojsečnému;  ale  zároveň  byla  v  nich  i  nejupřímnější  výtka 
a  nejpřátelštější  výstraha.  A  slova  ta,  jak  vypravují  nám  letopisy 
české,  měla  takový  účinek,  že  městky  pražské,  kteié  dosuil  měly 
nádherné  závoje  a  přeskvostné  šatstvo,  počaly  choditi  ve  slušném 
a  jednoduchém  oděvu ;  lichváři  i  ti,  kteří  nabyli  jmění  způsobem  ne- 
pravým, dávali  se  na  pokání,  lidé,  dotud  oddaní  mctrnostem,  po- 
mýšleli na  spasení  duší  a  začali  sloužiti  Bohu.  Chrámy  na  Starém 
Městě  u  sv.  Havla,  u  sv.  Jiljí,  Matky  Boží  před  Týnem,  nemohly 
a  nemohly  pojati  zástupy  posluchačů.  Ano  jeden  z  nejslavnějších  mužů 
těch,  Jan  Milic  příjmím  z  Kroměříže  proti  samému  Karlu  IV. 
vytkl  veřejně  jakýs  poklesek.  A  Karel?  Když  arcibiskup,  jehož  sa- 
mého kazatel  ostrostí  svých  slov  nešetřil,  chtěl  smělého  napomínatele 
potrestati,  panovník  sám  mu  odpustil,  bije  se  v  prsa:  Má  vina,  má 
největší  vina!  —  Měl  jsem  příležitost  prohlédnouti  si  zevrubně  ve- 
liké ty  postilly  psané  na  pergamenu  z  oněch  dob  a  po- 
dotýkám pouze,  kdyby  dnes,  ač  časy  jsou  ještě  horšími,  odvážil  se 
kdosi,  nechť  je  to  kněz  či  nekněz,  podobně  mluviti  u  veřejnosti,  snad 
by  byl  kamenován.  Ale  běda,  Karel  umřel,  mužové  ti  uložili  hlavy 
své  ku  spánku  věčnému  jeden  za  druhým,  a  vše  vrátilo  se  do  starých 

^^)  Není  to  postilla  ve  vlastním  slova  smyslu,  podobně  asi  jakoJa/ja  KoUáva 
nedělní,  svátečné  i  příležitostné  kázně  a  řeči,  vydané  ve  2  dílech 
r.  1831  a  1844. 


305 

kolejí.  Potom  začaly  působiti  ocel,  oheň  a  smrt!  A  nad  českou  zemí 
krvavá  záplava  ani  nevyhledala!  Uplynulo  200  let  a  v  Čechách  bylo 
již  ticho  a  mrtvo  jako  na  hřbitově."  (Z  dílu  III.,  65 — 66). 

Ferdinand  Císař,  kněz  evangelický,  vydal  r.  1892  výbornou 
postillu  nazvanou  ,,Uiléb  života''  (v  Čáslavi  1892,  nákladem  časopisu 
„Hus"),  která  jest  z  nejlepších  postili  naší  literatury.  Posudek 
oni  přináší  „Hus",  časopis  věnovaný  zájmům  církve 
evang.  ref.,  roč.  V.,  1893,  str.  20 — 23.  Postilla  Císařova  obsahuje 
103  kázání  nedělní,  sváteční  a  příležitostná  s  48  mo- 
dlitbami. Účel  její  jest  prakticky  vzdělavatelný.  Čtenář  na- 
lezne v  ní  vždy  na  určitou  dobu,  pro  určité  případy  a  příhody  pří- 
hodná kázání,  na  př.  v  čas  žní,  v  čas  hospodářských  po',  om,  v  čas 
války,  společenských  převratů,  a  j.  Výklady  neřídí  se  určitými  peri- 
kopami. Základem  nmohých  kázání  jest  nějaký  text  ze  Starého  Zákona. 
Mají  ráz  nejlepších  spisů  českobratrských.  Základem 
jejich  jest  osoba  Kristova,  jeho  svatý  život,  jeho  ne- 
beské učení.  Jsou  původní,  časová,  česká,  a  vyznačují  se 
zvláštní  realistickou  a  řečnicky  uměleckou  formou.  „Co 
se  týče  stromu  naší  evangelické  homiletické  literatury  české,  jeho  bý- 
valou slávu  rozmetala,  jak  známo,  bělohorská  bouře  strašlivá.  Tvrdíme 
z  plného  svého  přesvědčení,  aniž  bychom  i  jen  slůvkem  chtěli  tím 
snad  zmenšovati  význam  Postili  doposud  u  nás  užívaných :  Na  tomto 
stromě,  pokud  zase  vyhnal  u  nás  výstřelky  v  zemi  vyprahlé,  jest 
Postilla  „Chléb  života"  plodem  nejzdařilejším,  jenž  na 
něm  uzrál  od  tolerančních  dob..  .  Platí  o  ní  slova  v  Ko- 
menského ,Uméní  kazatelském',  že  kázání  slova  Božího 
mají  zdobiti:  1.  hojnost,  2.  světlost,  3.  líbeznost,  4.  mocnost."  (Ča- 
sopis „Hus",  1.  c.) 

Postilla  Císařova  se  skládá  z  oddílů  obsahujících:  1.  řeči 
obecné,  2.  řeči  případné  a  řeč  závěrečnou,  3.  modlitby  před  i  po 
kázání  ku  všem  řečem  knihy  této  příhodné  a  4.  rejstříky. 

Z  házání  slovenských  století  19.  připomínáme: 

a)  z  katolických: 

„Kázně  na  všetki  celého  Roku  neděle,  které  P. 
B.  Seifrid,  Radu  menších  svatého  Otca  Franciska  serafinského 
krajů  blahos.  Pauni  Marie  skuteční  kazatel  spisal,  a  vericému  Ludu 
vyhlásil."  (Slov.  PoWady,  VII  1887,  Alex.  Lombardini,  Slov.  Plutarch, 
str.  72.)  (Seifrid  f  1855). 

„Celoročně  ned!elné  kázňe,  které  z  francúzkích  zna- 
meňitích  kazatelov  někdi  boli  viťálinuté,   a  v  uherskéj  reci 


306 

podlá  nedělních  evandélí  zrídéné;  včil  ale  z  uherského  na  slo- 
venskí  jazik  sú  přeložené  skrz  Jozef<i  Hiilyák,  kaplana 
Šaščínského.  V  Trnavě  .  .  .  1828."  (Un.  54  E  54;^).  V  předmluvě  se 
připomíná,  že  tato  kázání  vyšla  již  r.  1786  v  jazyku  madar- 
ském.  Obsahují  2  díly  (1.:  str.  361,  2.:  str.  310). 

Orgánem  katolických  kazatelů  na  Slovensku  jest .,  KazateUňa"  s  pří- 
lohou „K  dějinám  kat.  kazatePskej  literatury  sloven  skej" 
(materiál  ke  kazatelské  lit.  slov.)  (Slov.  Pohrady,  1890,  roč.  X,  str.  212.) 
„Kazaterňa"  z  r.  1890  přináší  začátek  studia:  „Stručný  dějepis 
kat.  kazateTskej   literatury   slovenskej"    od  Ign.  Kaviaka. 

h)  3  evangelicJcých : 

„Postylla  domovní,  aneb  křesťanská  přemyšlování  na  ne- 
dělní a  sváteční  evangelia  k  slávé  Boží  a  k  všeobecnému  vzdělání 
spořádaná,  od  Ondřeje  Plachého.  V  Báňské  By>třici  1805  Dva 
díly,  I.  str.  624,  II.  str.  527,  s  vysvětlením  Modlitby  Páně."  (Jg. 
Hist.  498.)  Ve  Slov.  Pohl'.  1887  (str.  223)  čteme  o  Ondřeji  Plachém 
(Andrej  Plachy,  nar.  1755),  evang.  knězi  lut ,  že  „bol  on  jedným 
z  naj  plodnějších  slov.  spisovatel' ov  s  v  oj  ho  času;  vydal 
do  20  rozličných  spiso v."  (V.  též  Jir.  II,  123— 124.)  O  Plachém  v.  Vlč. 
II  288  a  si. 

Z  jiných  kazatelů  evangelických  postilly  psal  na  př.  Karol 
Braxatoris,   kněz    evang.   lut.    (Viz   Slov.   Pohl'.    1887,  str.  204.) 


Doslov. 


Rada  českých  postili  jest  nesčetná.  Cena  mnohých  jest  ve- 
liká. Jest  v  nich  uloženo  množství  vzácných  pokladů 
českého  ducha.  Lid  měl  je  u  veliké  oblibě;  vždyť  mu  při- 
nášely mnohá  poučení,  mnohé  z  nich  byly  mu  dobi-ými  průvodci  po  cestách 
života.  Lid  choval  je  ve  svých  domácnostech  jako  poklad  drahocenný  a 
skrýval  úzkostlivé  ty,  které  pronásledovala  doba  náboženské  nesnášeli- 
vosti.  Velká  část  jich  podává  obraz  své  doby  tak  jasně,  že  p  r  o 
kulturního  historika  jsou  zdrojem  nevyčerpatelným.  Některé 
z  n  i  c  h  zvláště  mají  cenu  trvalou  i  po  stránce  jazykové 
i  literami  i  kulturně  historické.  Postilla  Husova,  Chel- 
čického,  Rokycanova,  Zámrského,  Králická,  Kapitova,  Bavorovského, 
Šteyerova,  Císařova  —  jsou  vzácná  díla,  jež  budou  vždy  ozdobou 
naší  literatury.  — 


^ 


I.  REJSTŘÍK 

spisovatelů,  překladatelů  a  vydavatelů  postili.  ^) 


Achilles  Berounský  Jan  172—173,  289. 
Arndt  Jan  154—155,  195,  293. 
Axlar  Pavel  279-282,  283,  292. 

Bakalář  Adam,  bratr  157.  289. 

Barner  Jan  240—243. 

Bavorovský  Tomáš  155,  182—189,  212, 

218,  307. 
Bél  Matěj  293. 

Bepta  Bohuslav  V^sokomýtský  173. 
Bílovský  Bohumír  Hynek  236,  240,  244 

až  255,  261,  263. 
Blazius  (Blázy)  Jan,  starší  292. 
z  Borovna  Borovský   Blažej   211 — 213, 

290. 
Braxatoris  Karol  306. 

Císař  Ferdinand   200-201,    299,    305, 
307. 

Damascen  Marek  282—283. 
Desolda  Jan  Nep.  286,  304. 
Dikast  (Dicastus)    z  Mirkova    Jiří  203 
až  211,  222,  289. 

Erben;  jeho  vydání  Husovy  posti lly  18. 

Ferus  (Wild)  Jan  182,  190-192. 
Fischer  Krištof  154,  160. 
Frencl  Ant.  300,  303—304. 

Gerhard  Jan  222. 

Goffine  Leonard  285—286,  304. 


Hájek  Matěj  Josef  279,  280. 

Hallý  (Galii)  Pavel  Petr  238. 

Hoffmeister  Jan  156,  159,  212. 

Hulyák  Josef  306. 

Hunnius  D.  Aegidius  154,  212,  220  až 
222,  290. 

Hus  Jan  13—38,  45,  47,  48,  52,  54,  56, 
58,  59,  60,  62,  Q6,  71,  105,  125,  144, 
148,  151,  155,  156,  173,  176,  177,  179, 
180,  212,  221,  243,  257,  259,  260,  277, 
289,  299,  307. 

Chelčický  Petr  5,  38,  48—66,  70,  106, 
121,  148,  149,  150,  151,  173,  178,  289, 
299,  307. 

Chmela  Jan  286. 

Jakoubek  ze  Stříbra   17,  38—47,    60, 

66,  120,  125,  151,  277,  289. 
Javůrek  Josef  300-302. 

Kapito  Jan  177-182,  217,  290,  307. 

Kbelský  Jan  Ctibor  222. 

Kelský  Antonín  283. 

Khun  Karel  287. 

Kleklar  Jan  240. 

Kleych  Václav  288-290. 

Konečný  Matouš,    br.  210,  213,  217  až 

220    290. 
Koniáá  Ant.  211,   255—266;    Koniášův 

Klíč  6,  191—192,  193. 
Korvín  Ant.  156-157,  158,  289. 
Košetický  Jiří  Evermod  238. 


*)  Číslice  silněji   vytištěné   značí  stránky,   na  nichž  jedná  se  právě  o  po- 
stillách  uvedených  spisovatelů  atd. 


310 


Králická  postilla  174—176,  213. 
Kiamerius  V.  M.  295—297- 

"V 

Langhans  Kristián  288—290. 
Lenhard  Václav  226. 
Lissoviny  Samuel  293. 
Lukáš  br.  74,  173—174,  181. 
Lupáč  Martiu  47—48. 
Luther  (postilla)  153. 
z  Lyry  Mikuláš  V. 

Máčaj  Alexander  291—292. 

Mathesius  Jan  (postilly)  154,  251. 

Medlin  Jan  297—298. 

Megandor  Krištof  M.  220,  222. 

Milec  Kliáá  292. 

Milíč  4,  6-10,  151,  304. 

z  Mirkova  v.  Dikast. 

Modestin  Ondřej   192,  193. 

Moller  Maitin  292. 

Motéšický  Kašpar  223—224,  290. 

Náchodsky  Štěpán  Frant.  269—279. 
Nitsch  Daniel  -.'40,  243-244. 

Palma  Sixt  Močidianský  209. 

Paulus  Diaconiis  V. 

Pelišot  (Pelischotti)  Michal  283—285. 

Pelta  Jiří  238. 

Pešek  Kristián  288—290. 

Petrozelina  Jakub  213,    214—217,  289. 

307. 
Pflaumer  Krištof  256,  259. 
Pilařík  Štěpán  222. 
Plachý  Ondřej  3(M). 

Račín  Karel  268-269. 

Kešel  Hradecký  Tomáš   159,    16G,    168, 

189. 
Rokycana  Jan  66—151,    155,  167,  173, 

289,  307. 
Kosenmuller  Karel  Frant.  283. 


Růžička  Josef  294. 

Řešátko  Soběslavský   Tomáš   159—160, 
260. 

Sartorius  Daniel  2»3— 294. 

Scipio    (Berličkn)    Šeb.    Vojt.    Plzeuskv 

221,  225-230. 
Scribonius  z  Horšova  Jindřich  189.  190. 
Seifrid  B.  305. 
Scherer  Jiří  240-242. 
Slovacius  Václav  Turnovsky    196—203, 

260,  290. 
Smolík  Jan  Benedikt  256. 
Spangenberg  Jan    154,    156,    157—159, 

260,  289. 
Spener  Jakub  196,  292-293. 
Straněnský    Jan    157—159,    1>53,    lh9, 

289. 
Suchý  (Suchius)  Jan  194. 

Stefan  Ondř.,  br.  174. 

Steyer  Matěj  Václav  230—237, 251,  307. 

Táborský  Chrysostom  Xaver  Ignác  285, 

292. 
Třebízský  \  áclav  Beneš  304. 

Veselý  Fabián  266-267. 
Vrbenský  Viktorin  220. 

z   Wagrowce    Wujek    Jakub    169,    171, 

192-193. 
Waldhauser  Konrád  2—6,  9,  151. 

Zahiadník  Vincenc  299,  302-303. 
Zámrský    Martin   Philudelphus    KíO  až 

169,  212,  289,  307. 
Zimmermann  Josef  286. 

Žalanský  Ilayel  211,  2S0. 
z  Žernovce   Řehoř   (z   Žarnowca   Grze- 
gorz)  169-172. 


II.   REJSTŘÍK 

r  ů  Z 11  ý  c  h  jmen  jiných. 


Abraham  a  Sancta  Clara  2G0,  279. 

Afidcola  lilip,  Dr.  191. 

Ahlfeld  Joh.  Fridr.  299. 

ďAilli  Petr  11. 

Albigenští  1. 

Alenin  V, 

Alexander  V,  (papež)  33,  34. 

Alexander  Veliký  205. 

Antikrist  78. 

Antonín  sv.  Padiianský  249,  259. 

Apollonie  sv.  249. 

Aristoteles    26,    42,   44,    153,    270,    275, 

277,  282. 
Augusta,  br.  174. 
Augustin  sv.  101,  213,  257,  263. 
Augustus  císař  204. 

Bachacius,  v.  z  Nauměřic. 

Balbín  Boh.  VI. 

Barbora  sv.  58,  249,  250. 

Baumann  Jiří  162. 

Baumann  Krištof  (impresáor)  223. 

Bavorovinus  Jakub  181. 

Beckovský  Frant.  270,  288. 

Běda  Venerabilis  IV,  207. 

Berchtoldus  mnich  (Schwarz)  217. 

Bernatický  (Bernaitický  [Jgn.Ji  Havel  70. 

Biskupec  Mikuláš  60. 

Blahoslav  Jan  174. 

Boček  Ant.  181. 

Bratří  čeští  47,  66,  68,  71,  74,  77,  78, 
92,  93,  105,  121,  148,  152,  15.S,  173, 
174,  175-182,  188,  213—220,  229, 
260. 

Brém  Egon  K.  23^. 

Brigitta  sv.  263. 

Brodský  Martin  Nikolaides  71. 

Brus  Ant.  v.  z  Mohelnice. 


z  Bukovan  Bukovanská  Alžl)ěta  209. 
Burda  Jan  222. 
Burian  na  Brtnici  69. 
Bydžovský  Pavel  6,  19. 

Campanus  Jan  Vodňanský  200,  214. 

z  Canterbury  Stepán  V. 

z  Carlsperga  Carolides  M.  Jiří  205,  206. 

z  Castres  Alexander  V. 

Cato  248,  -281. 

de  Causis  Michal  34. 

Cicero   153,  270,  277. 

Codicillus  v.  z  Tulechova, 

Coligny  Kašpar  (admirál)  204. 

sv.  Cyrill  a  Meth.  231,  254. 

Cyrillus  Jan,  br.  222. 

z  Castolovic  Berger  Jiljí  203. 
Cech  254. 

z  Čeňkova  Flaxius  Jan,  ml.  197. 
Černínova  v.  z  Chudenic. 
Černobouz  Frant.  299. 

Dačický  v.  z  Heslová. 

Dačickv  Jiří  (impressor)  162,  163. 

Daneš  Frant.  299. 

Dante  153. 

Diogenes  282. 

Ditrich  Josef  Frant.  184. 

Diviš  Frant.  299. 

Dlask  Ant.  Lad.  299. 

z  Domažlic  Zikmund  13. 

z  Doubravice  Osovský  Smil  214. 

Doucha  Frant.  13. 

Drabík  Mikuláš,  br.  172. 

Drahomíra  254. 

z  Dražova,  v.  Martinius. 


312 


Dubravius  (Jan  Skála)  108. 
Diirer  Albr.  (malíř)  183. 

Ehrenberger  299. 
Eošpigl  277. 
Entbusiasté  208,  216. 
Eugenius  IV.  (papež)  125. 
Exulanti;    jejich    literaturu     220—224, 
288-291. 

Faulfiš  Mikuláš  85. 
Faust  Dr.  277. 
Ferdinand  II.,  císař  266. 
Filibert  (biskup)  UO. 
Flavius  Josephus  231. 
Flaxius  v.  z  Čeňkova. 
František  sv.  z  Assissi  276. 
František  sv.  Xav.  263. 
Fray  Fridrich  190. 
Fulgentius  sv.  276. 

Geiler  von  Kaisersberg  152. 

Gerok  Karel  299. 

de  Gulea  Johannes  19. 

Hájek   z  Libočan    166,    198,    281,    254, 

270. 
Hakl  Bohumil  Frant.  299. 
Hanka  Václav  72. 
Havel  Mistr  72. 
Havel,  knéz  125. 

z  Helfenburka  Zikmund  Antech  156. 
Herodot  248. 

z  Heslová  Dačický  Mik.  211. 
Hibner  Ondř.  Fridrich  22.8. 
Hielten  Jan  221. 
Hnik  Frant.  18. 
Holubář  Jan  34. 
Horatius  165. 
Horčička  Frant.  18. 
z  Hradce  Joachym  189. 
z  Hradce  Adam  189. 
z  Hranic  Bohutský  Jonata    (irapressor) 

177. 
Hubálek  Jan  P.  296. 
Humanismus  152,  153,  155. 
Husité  217. 

Chanovský  Albert  270. 
Chládek  Jiljí,  prof.  295. 
Chorinnus  Jan  209. 
Chotek  Bernard  84. 

z    (Jhudeuic    Černínova    Polyxena    2(>9; 
Anna  Josefina,  hraběnka  240. 

Ignác  z  Loyoly  258. 
Innocentius,  papež  109. 
Irenaeus  207,  215. 
Isvaldus  Albiuus  Maccus  207. 


Jafet,  bratr  68,  105. 
Jakub  I,  král  angl.  204. 
Jan  Zlatoústý  sv.  IV. 
Jan  Nepomucký  230,    264,    266,  269  až 
270. 

Jan  XXIII.  (papež)  33. 
z  Janova  Matěj  10,  43,  86. 
Jednota  bratrská  v.  Bratří  čeští. 
Jesuité  1.54,    169,    171,    221,    240,    246, 
25.3,  268,  270,  (Trnavští)  291. 

Jeroným  Mistr  180,  257,  2.59. 
Jeroným  sv.  198,  271—272. 
Jindřich  III.  (král  Franc.)  204. 
Jindřich  IV.  (král  Franc.)  204. 
Jirsík  Jan  Val.,  biskup  299,  800. 
Jiří,  kníže  Saské  228. 
Johanna  (papežicc)  85. 
Josef  II.,  císař  296. 
Juhn  Vojtěch  18. 
Julian  Apostata  204. 
Juno  247. 
Justinian  II.  207. 

Kalvín  36,  222,  228,  241,  243,  25:^,  257, 
299;  Kalvinisté  224,  288. 

Kampanus  v.  Campanus. 
Kapistran  72,  92,  108,  127,  149. 
Karel  V.  289. 

Karel  Velikv  V,  198—199,  207. 
Karel  IV..  císař  2,  304,  255. 
Karel  Ví.  225. 

z  Karlsperga  v.  z  Carlsperga. 
KaviaV  Ign.  806. 
Katharové  1. 
Keil  L.  266. 

Kircber  (Kirchnerus)  Athanasius  P.  271. 
z  Klenového  Žinkovský  Jiřík  71. 
Kliment  Bosák  (kancionál)  260. 
Knox  John  299. 
Kohlbrugge  299. 
Kollár  Jan  304. 

z  Kollonicz  de  Kollegrad  Adam,  hrabě  291 . 
z    Kolovrat   Novohradský    Frant.    Ant. 
297;  Jan  190. 

Komenský  J.  Amos  222—223,  281,  305. 

Koniášová  Kateřina  Alžběta  268. 

Konrád  sv.  286,  251. 

Konstantin  I.  Veliký  29,  59. 

Koranda  Václav  129. 

Kosmas  166. 

Kosmografip  česká  212,  281. 

Kratochvíl  Karel  240. 

Kravařský  Adjim  270. 

Kristián  II.,  kníže  Sasky  162. 

Krok  254. 

Křišťan  119. 

z  Kiižanova  Stanislav  68 — 69. 

Křižanovský  Václav  123. 

Kulda  B.  M.  80(>. 


313 


Ladislav  Neapolský  (král)  38. 

Ladislav  Pohrobek  68,  149. 

Lamorrnain  255. 

Lavalerus  Ludovicus  215. 

Lazer  (Layzer)  Polykarp  200. 

Leo  Veliký  IV. 

Libuše  254. 

z  Licka  Brikcí  fi. 

Linhard  sv.  58. 

z  Lípy  Trčkové  Adam  a  Vilém  211. 

z  Lípy  Trčka  Jan  Rudolf  211,  dcery 
jeho  212. 

Lipsius  268. 

Livius  277. 

z  Lobkovic  Hassištejnský  Boh.  199,  200. 

z  Lobkovic  Jiří  162.^ 

Lomnický  z  Budce  Simon  263. 

Loukota  Václav  296. 

Ludmila  sv.  256,  264. 

Ludvík  Tolentinský  sv.  246. 

z  Lukonos  Švik  Jiří  203. 

Luther  VI,  36,  65,  153,  154,  155,  156, 
158,  192,  193,  196,  212,  213,  216,  221, 
223,  228—229,  237,  241,  (jeho  syn 
242),  253,  257,  276-277,  299. 

Mahomed  213. 

Makarios  starší  (Veliký)  IV. 

Manni  Jan  302. 

Mansfelt  A.  269. 

Mammercus,  biskup  Viennský  179. 

Maria  Panna  59,  94—95,  253. 

Marsiglio  z  Padovy  11,  12. 

Martinius  z  DražovaSam.  M.  220,  222. 

Mathesius  Jan  154,  183,  290. 

Matiáš  II.  208. 

Maxmilián  II.,  190. 

Melanchthon  Filip  154,  156,  157. 

Melantrich  18,  38,  190,  191. 

Meluzina  277. 

Mělnický  Pavel  (Filopater),  illuminator 

208. 
Mickiewicz  A.  188. 
z  Michalovic  Benigna  Voršila  209. 
z  Mladenovic  Petr  17. 
z  Mohelnice  Brus  Ant.,  arcibiskup  189, 

190. 
Monod  Adolf  299. 
Mouřenín^Litomyšlský  Tobiáš  200. 
Miinster  Seb.,  (kosmograťie)  166. 

z  Nauméřic  Nauměřický  Bachacius  Mar- 
tin 205—206. 

Nausea  Blancicampian  Fridrich  189. 

Netolický  Jiří  172,  290. 

Neuberk  Jan  Norbert,  ryt.  71. 

Novokíténci  157,  167,  206,  212,  213, 
216,  228,  23:^,  243. 

Occam  Vilém  11,  12. 


z  Olbramovic  Dvorecká  Anna  209. 

Origenes  IV,  246. 

Osovský  v.  z  Doubravice. 

Ostracius  Jiří  208. 

Ott  Georg  286. 

Ovenus  277. 

Ovidius  153;  (Metám.)  277. 

Páleč  Štěpán  33. 

Paprocký  z  Hlohol  254. 

z  Pardubic  Arnošt  2,  111. 

Paulus  Burgensis  VI. 

Paulus  Diaconus  (Warnefrid)  V,  207. 

Pavlovský  Stanislav,   biskup  Olom.  162, 

192. 
Petrarca  153. 
Pexenfelder  231. 
Pikarti  71,  72,  121,   123,  192. 
Pingas  Josef  18. 
Plato  199,  270,  282. 
z  Poděbrad  Jiří  68,  70,  149. 
Podmanický  Václav  182. 
z  Polkovic  Petřek  Benj.  290. 
Posthumius  Václav  208. 
z  Postupic  Kostka  Bohuš  157. 
Pretorius  David  69,  70,  71,  72. 
Prokop  sv.  264. 
z  Příbramě  Jan  6,  48. 
Ptolomeus  Alexandrinský  198. 
z  Puchová  Zikmund  190. 
Pythagoras  41. 

Racek  Jan  Hradecký  157. 

Radda  Chrástecký  Matěj  160. 

Radziwií  Krištof,  vévoda  Wieíyňský  169. 

z  Ronova  Křinecký  Hendrych  197 ;  Jan 
Albrecht,  st.  198,  200. 

z  Ronova  páni  198. 

Rozacius  Hořovský  Jan  198—200. 

z  Rožmberka  páni  14,  -200  ;  Vilém  182, 
183,  190. 

Rudolf  IL,  císař  163,  205. 

Rvačovský  Vavřinec  Leander  (Maso- 
pust) 168. 

Rybay  (Ribay)  Jiří  256. 

Rychlovský  Jan  299. 

Řehoř  sv.  5,  37,  53. 

Řehoř  Veliký  IV. 

Řehoř,  bratr  77,  106.   ^ 

z   Ričan    Jan    starší   Ricanský   Kavka 

225,  226. 
z  Éičan  Václav  200. 

ze  Sarabic  Vencelíkové,  bratří  162. 
Sarkander  Jan,  bl.  244. 
Savonarola  llieronymus  153,  154. 
Sedlčanský  Daniel  (impressor)  162. 
ze  Semechova  Duchek  Chmelíř  19. 
Seneca  26,  43. 


314 


Sessius  Pavel  19:5. 

Sixt  P.  Václav  71. 

Scheiner  Christophorus  P.  271. 

Skarga  Petr  ]88-18í»,  102,  225. 

ze  Smiřic  Smiřický  Albrecht  Jan   177, 

Snopeček  290. 

Solon  41. 

Sovka  Mistr  71  —  72. 

Spurgeon  299. 

Staří  letopisové  čeští  68. 

Strabo  Jakub  Klatovský  M.  205,  208. 

Stránský  Pavel  159. 

Sušil  Jiří  208,  300. 

Sylvius  Aeneas  166. 

Šafařík  P.  J.  256. 

Šalomoun  282. 

Sebastian,    kníže    arcib.  Mohučský  191. 

Sic  Jeroným  (impressor)  102. 

Skřeta  Karel  255,  27ó. 

Šliková  Anna  Josefiiia,  rozená  hraběnka 

Krakovská  z  Kolovrat  256. 
Šlik  Frant.  Jos.,   hrabě  256,    260—261. 
Štefnn  Teplický  K.  Václav  290. 
Štenkfeldiani  203. 
Štítný  11,  141,  151. 
Šubert  Krištof  223. 


Táborsky  Jan  (Táborita)  155 

Táboří  61,  62,  64,  65. 

Tataři  219,  220. 

Tauler  Jau  154. 

z  Téchenic  Joachym  222. 

z  Telče  Kříž  Oldřich  5. 

Tomáš  Kemp.  sv.  286. 

Trivettus  Nicolaus  V. 

z  Tulechova  Jan   196. 

z  Tulechova  Kodicill  Petr  207,  208. 

Turci  219—220,  255. 


Ungenad  O.  156. 


Václav  IV,  85,   134. 

Václav  sv.  254,  264. 

Václavík  Pavel  Ferdinand  285. 

Valdenští  1,  61,  62. 

Valentin  sv    58. 

Valentiniani  243. 

z  Veleslavína  Dan,  Adam  160,  166. 

Venuše  277. 

Vereš  Melichar  197. 

Vergilius  153. 

Veronika  sv.  249,  250. 

Vilém  Oranžský  204, 

Vilémovští  1 1 0 

Vinařickv  Karel  Alois  300. 

Vinet  Alex.  Rud,  299. 

Vít  sv.  231. 

Vlasta  254. 

Vojtěch  sv.  231,  254,  264, 

de  Voragine  Jacobns  9. 

zVrbnaHynek  st.  Bruntálský  161,  162. 

z  Waldšteina  Henyk  196. 

z  Waldštyna  Osovská  Kateřina  214,  215. 

z  Waldštyna  Jau   Fridrich  (arcib )  230. 

Warnefrid  v,  Pavel  Diaconus. 

^^'eigel  Valentin  154. 

Weis  Christian  195, 

Weinrych  Jiří  163. 

Wevrauch  Ervín  238. 

Wirlif  Jan  12,    26,   27,    29,    30,    33,  36, 

45,  54,  56,  58,  59,  60,  62,   179,  259. 
Wislocki  Wl.   10. 

Zbyněk,  (arcib.)  32,  34. 

ze  Zhoře  Skála  159. 

z  Zinzeiidorfii  Mikuláš  Ludvík  291, 

ze  Znojma  Stanislav  33. 

Želízko  Ferdinand  288. 

z  Žerotína  Kaiel.  st.  222, 

z  Žerotína  Krinecká  Barbora  197, 

Židé   167,  278—279. 

Žižka  193,  254,  270. 


OBSAH. 


,   Strana 

Prameny j_lj 

Úvod.  (O  výkladech  i)ísma  sv.  vůbec) III— VI 

České  postíliy: 

I.  Doba  před  Husem: \  —  íí 

Tvod 1 

Konrád   Waldhanser:  Postilla  stndentiuin  sanctac  pragensis  universitatis  .  2 

MiVtČ  z  Krnméříže:  Gratiae  Dei,  Ahortivus tí 

Sbírka  starých  kázání  čes.  v  rukopise  c.  k.  bibl.  olomúcké u 

KázáDÍ  Dzikowská 9 

Matěj  z  Janova 10 

Štítný 10 

Počátky  reformy 11 

II.  Hus,  Jakuubek,  Chelčický,  Rokycana 12 

llvod   .        12 

Mistr  Jan  Ihift:  Postilla ;  rukopisy 13 

tisky 15 

jiná  kázání 19 

rozbor  postilly 21 

úhrn 38 

M.  Jakoubek  zn  Sfřihra :  Postilla  latinská 8.s 

česká  (epištolní) 38 

rozbor 39 

úhrn 47 

Martin  Lupáč:  Sermoneá  de  tempore  et  do  sanctis 47 

M.  Jan  z  Příbramě:  Sermones  de  sanctis 48 

Petr  Chelckký :  úvod 48 

Postilla;  rozbor 49 

vlivy  Wiclifovy '>-í 

vlivy  učení  valdenského (JI 

úhrn ,    .    .  66 


31G 

Strana 

M.  Jan  Rokycana :  Úvod ...  67 

Postilla:  ruko])isy     ....        68 

Jak  soudí  Rokycana  v   postille  o  současných  poměrech  v  zemi  české?  .  7;^ 

I.  Úvahy  rázu  všeobecného 74 

II.  Úvahy  rázu  zvláštního 96 

A)  Vychování 96 

B)  Poměr  pohlavní .  99 

C)  O  stavu  duchovním  a  o  životě  církevním  v  Čechách  za  doby 
Rokycanovy 104 

D)  O  stavech  světských 129 

Ihrn  o  Rokycanově  Postille 150 

Úhrn  o  českých  kazatelícli  od  Waldhausera  do  Rokycany \ó() 

Způsob  kázání  latinsko-českého  (raakaronský) 151 

III.  Století  XVI.  (Vliv  německé  reformace.  Postilly  protestantské,  českobratrské 

a  katolické  I 15:; 

Úvod  (Geiler   vou    Kaisersberg.   Savonarola,   Luther,   Mathesius,  Arndt ; 

všeobecný,  zvláště  polemický  ráz  kazatelství  stol.  XVI.) 152 

Překlady  z  Lutherských  kazatelů:  Ant.  Konin 156 

Jan    Spangenherg    ^překl.    Jan    Stra- 

něnskýj 157 

Ja/i  i/o^t7ieisťe>(překl.  Jan  Straněnský)  159 
Krištof  Fischer   ípřekl.  Jos.  Rei^átko 

Soběslavský) 160 

Martin  Philadelphus  Zdmrský  a  jeho  Postilla 161 

Překlad  postilly  kalvínského  kazatele  poskélio  BehoH  z  Žemovce  ....  169 

Jan  Achilles  Berounský:  Postilla  z  latiny  přeložená 172 

Bohuslav  Bepta   Vysoko7ni'/(skij :  Postilla  evangelická 173 

Postilly  českobratrské:  Bratr  Lukáš 173 

Postilla  Králická  (Výklad  věcí  Božích) 174 

Jan  Kapito  a  obraz  názorů  Českobratrských  z  jeho 

Postilly 177 

Postilly  katolické:  Tomáš  Bavor  ovský\  rozbor  jeho  postilly 182 

Tomáš  ReŠel  Hradecký  (2.  a  3.  vydání  jeho  kázání  od 

Jindř.  Scribonia  z  Horšova) 189 

Překlad    postilly   Jana    Fera   působením    arcibiskupa 

Ant.  Brusa  z  Mohelnice 19U 

Překlad    polské    postilly    Jakuba     Wnjlca    z    Wqgrowcť 

od  Ondřeje  Modestina 192 

Kázání  Jana  Suchého 194 

IV.  Století  XVII.  (Postilly  evangelické  a  českobratrské.  Doba  pronásledování: 

postilly    literatury   exulantské.    —   PostiWy    katolické ;    po- 
čátek protireformace) 19i'» 

Úvod:  Všeobecný  ráz  kazatelství  stol.  XVII.  idogmatika  a  polemika)  .  195 
Kazatelé  evangeličtí:    Václav  S/orarlus  Tumon^kg  a  jeho  postilly.  zvláště 

výklad  celé  bible 196 


317 

Strana 
Předmluva  kněze  Jana   Rozacia  lloíovského  k   2. 

dílu  Slovaciova  Vysvětlení  biblí 11)8 

JiH  Dikast  z  Mirkova  (dvě  postilly) 203 

Havel  ZalansJcý 211 

Blažej  Borovský  z  Borovna 211 

Postilly  českobratrské:  Jakuh  PetrozeUn{a) 214 

Br.  Matouš  Konečný  (Kazatel  domovní) 217 

Doba  pronásledování;  exulante:   Viktoria   Vrbenský 220 

Překlad   postilly    Dra   Eyidia   Iluimia  od  M.  Kri- 

štofa  Megandra  a  j 220 

Překlad  postilly  Jana  Gerharda  od  Štěpána  Pilaříka  222 

Martinius,  Jan  Ctibor  Kbelský,  J.  Amos  Komenský  222 

Kašpar  Motéšický  (Křesť.  domovní  postilla)  ....  223 

Postilly  katolické:  Šehestian   Vojt.  Berlička  (Scipio)  Plzeňský 226 

Matěj    Václav  Steyer           230 

Obšírnější  rozbor  postilly  Šteyerovy 231 

Rukopis   katol.   kázání  nedělních  a  svátečních  v  čes. 

museu 237 

Postilla  sváteční  (Jungmann) 237 

Pavel  Petr  Hallý  (Galii) 238 

Jiří  Evermod  Košetický 238 

Jiří  Pelta •   ...  238 

V.  Století  XVIII.  (Postilly  protireformační.  —  Literatura  exulantská.  —  Po- 
stilly slovenské  [dodatek]) 239 

Úvod:  Vítězství  protireformace 239 

Jesuité 240 

Postilly  jesuitské:  Jan  Kleklar 240 

Překlad    postilly    německého   Jesuity  JiHho  Scherera 

od  Jana  Barnera 240 

Barnerova  Sumviarie 242 

Daniel  Nitsch 243 

Bohumír    Hynek    Bilovský.    Rozbor    sváteční    postilly 

Coelum  vivum 244 

Antonín  Koniáš 255 

(Zlatá  neomylné  řím.  kat.  pravdy  Dennice) 255 

(Vejtažní  naučení) 260 

Fabián    Veselý 266 

Postilly  katolických  kazatelů  z  jiných  řádů: 

Karel  RaČin • 268 

Štěpán  Frant.  Náchodský  (Sancta  Curiositas) 269 

Pavel  Axlar 279 

Marek  Damascen 282 

Antonín  Kelský 283 

Pelišot  Michal 283 

Chrysostom  Xaver  hjnác  Táborský       285 

Leonard  Goffine.  České  překlady  jeho  postilly     ...  286 


318 

Strana 

Karel  Khun 287 

(Frant.  Beckovský  a  ř'eid.  Želízko) 288 

Z  literatury  exulautské  :    Vác/av  K(eych 288 

Peškův  překlad  postilly  Lanyhausovi/ 288 

Summovní  a  gruutovuí  výklad 290 

(Mik.  Ludvík  z  Zinzendorfu) 291 

Postilly  slovenské:  Alexander  Máčaj 291 

Jana  Blazia  st.  překlad  postilly  Mart.  MoUera      .    .  292 

Eliáše  Milce  překlad  postilly  Jakuha  Sitenera  ....  292 

Samuel  Lissoviuy,  překladatel  kázání  Arndtovýrh  .    .  298 

Daniel    Sartorius 293 

Ví.  Konec  století  XVIII.  a  století  XIX 295 

Postilla  vydaná  od    V.  M.  Krameria 295 

Jan  Medlín    ...... 297 

Všeohecný  vsndelc  o  homilettrké  literatuře  atoleti  XIX 298 

Josef  Javvrek 800 

Vincenc  Zahradník 802 

Antonín  Frencl 803 

(Václav  Beneš  Třebízáky) 304 

Ferdinand  Císař 305 

Nékteré  postilly  slovenské  (B.  Seifrid,  Jos.  Hulyák,  Ondřej  Plachý,  Karel 

Braxatoris) 306 

Doslov 307 

Rejstříky 808 


OBSAH 

zvláštního  pojoduáuí  o  kultiiniě-historické  stránce  pobtilly  Rokycaiiovy,  str  73—149. 

Strana 

Úvod • 73 

I.  Úvahy  rázu  všeobecného 73 

Lid  není  v  pravdě  křesťanský;   příčina:  péče  o  věci  pozemské  .        ...  7-4 

Lakomství  a  jiné  hříchy 75 

Pro  marnosti  světské  lid  nedbá  Boha 76 

Vláda  Antikristova ;  svoboda  hříchiiv .78 

O  pýše,  zvlášté  ženské 79 

Jiné  hříchy 80 

Hněv 81 

Msta 82 

Pomluva  a  na  cti  utrhání 82 

O  pokání 83 

O  postě 84 

Není  vážnosti  ani  vděčnosti  k  Bohu 84 

Lid  nemá  pravé  zbožnosti 85 

Hříchy  proti  druhému  přikázání  božímu        ... 86 

Svěcení  neděle  a  svátků 86 

Modlitba 88 

Není  pravé  víry i'0 

Místo  víry  pověra *.11 

Zevnější  ceremonie,  „zevnitřní  svátosti" Ul 

Nejisté  divy  a  zázraky 92 

Různé  rady;  doporučuje  se  čtení  písma  sv.  atd 92 

O  milosti  Boží ÍÍ4 

O  úctě  k  Panně  Marii 94 

O  úctě  k  svatým 95 

Všecko  napomínání  lidu  jest  marné 95 

11.  Úvahy  zvláštní 96 

A)    Vychování      96 


320 


ana 

Poměr  rodičft  k  détcui      97 

B)  Poměr  pohlavní 99 

Mimo  manželství 99 

V  manželství 101 

O  vdovách 103 

C)  O  stavu  dncfwvnim  a  o  živote  cirkevnini  v  Cechách 104 

Kněží;  o  kněžícli  dobrých  a  špatných      104 

Čím  špatní  knéží  svádějí  lid      IOn 

Pýcha  kněží 110 

Svatokupectví 111 

Oféry 112 

Zdánlivá  pobožnost  špatných  kněží 118 

Tpadek  duchovenstva;  hlavní  příčina:   není  jednoty  v  duchovenstvu  .  114 

O  církvi 114 

O  bohoslužebných  úkonech  kněžských 115 

Kázání 115 

Mše  sv lití 

Zpověď 117 

Velebná   svátost 118 

Učení  o  transsubstanciaci 120 

Přijímání  pod  obojí  způsobou 1*22 

Rokycanovy  důvody  pro  kalich 123 

Svátost  posledního  pomazání 128 

JJ)  O  stavech  světsk//ch 129 

Stavy  vyšší •    •  129 

Poměr  pánů  k  poddaným  a  k  služebnictvu 131 

Stav  městský;  o  životě  v  českých  městech  vůbec  .       133 

Klam,  šalba,  podvod  a  lež  u  všech  stavů 136 

O  úřednictvu 13(i 

Český  venkov.  O  sedlácích 137 

Hospodář,  hospodyně  a  čeleď 137 

Rozdíly  stavovské.  Poměr  bohatých  k  chudým:  utrpení  chudiny  .        .139 

O  almužně 141 

Rozmanitost  krojův    .... 144 

Práva  a  soudy 146 

O  trestu  smrti 147 

O  válce 149 

Úhrn 140 


Opravy. 


Str.     I.  řádek  16.  zdola  čti  des  m.  der; 

„  1.  „       16.  a  15.  zdola  čti:  chtěla  představovati  m.  představovala; 

4.  „         9.  shora  čti:  Klicmann; 

„  4.  „         5.  zdola     „      nosívaly  rn.   nosívali; 

„  5.  .,         7.  shora    „      snažil  se  m.  se  snažil; 

„  7.  „         8.  shora  schází  závorka:  v  Krumlově); 

„  8.  „         8.  zdola  čti:  Bernarda  m.  Bernharda; 

„  15.  „         2.      „        „     jsau  m.  jsou; 

„  16.  „        18.  shora  čti:  e)  m.  O; 

„  16.  „         4.  zdola  doplň:  Po  (postille); 

„  19.  ,.       19.       „      čti:   15  m.  10; 

„  2().  ,,         4.  shora  schází  závorka:  Truhlářově).; 

„  20.  ,         7.  zdola  čti:  (str.   180); 

„  21.  „         7.  shora  rozděl:  Novotného; 

„  22.  ,,         9.       „       čti:  v  m.  w; 

„  25.  ,.         1 .  a  2.  shora  čti :  vladaři  a  vMdař  dle  K.  Nováka  L.  Fil.  XV.  str.  111.; 

r,  26.  „         7.  shora  čti :  králov?/..  papežovíí    „     „         „         „     „       ,          v       I 

„  26.  „       20.  zdola  čti:  příklady; 

29 

„  30.  „         7.  shora    .,    tráwi,  poženu,  dlo  K.  Nováka   L.  Fil.    XV.    str.    113. 

„  35.  „       17.       „        „    v    obecnici         „     „          „          ^      „        „         ,,     111. ; 

„  3.5.  „         1.  zdola     ..    Daceževo            ..     «          ..          „     HO. 

„  oo.  „ 

,,  38.  „ 

10 

)i  t  ..  ^1 

„  53.  „ 

„  63.  ,, 

„  7".  . 

,,  78.  „ 

n  82.  „ 

«  84.  „ 

„  90.  , 

«  9  ťJ .  n 

„  95.  „ 

„  96.  „ 

«  98.  „ 

«  10*.  ,. 

„  109.  ,. 

.,  110.  . 

„  112.  .. 

.  116 

«  116.  ,. 

n  129.  ,. 

„  136.  , 

„  140.  „ 

„  142.  „ 

„  146.  , 

r,  151.  ,, 

„  152.  „ 

„  155. 


7. 

v 

11 

rozkošnický  m.  rozkošný; 

7. 

shora 

trávu,  poženil,  dlo  K.  Nováka   L.  Fil.    X 

17. 

n 

11 

v    obecnici         „     „          „          ^      „        , 

1. 

zdola 

11 

papeževo           „     ^          „         „     ,1 

5. 

n 

„ 

0  domnělé  papežici; 

3. 

n 

r 

Viz  m.  V.; 

9. 

shora 

M 

„Jakožto; 

4. 

r 

n 

l/tosti; 

2. 

11 

neuvádí  m.  neudává ; 

20. 

zdola 

,radostným ; 

15. 

11 

11 

základu,; 

16. 

shora 

11 

(lidé); 

9. 

zdola 

11 

Ba  m.  Bo; 

4. 

shora 

11 

č;is  svatý  (postní); 

19. 

11 

n 

veždajšl  m.  vezdajší; 

9. 

11 

n 

„to; 

17. 

zdola 

11 

dopaustí  m.  dopouští; 

8. 

shora 

11 

Pakli; 

12. 

„ 

11 

by  se  m.  se  by; 

17. 

zdola 

„ 

praví ! ; 

.5. 

n 

11 

falešné ; 

11. 

shora 

11 

všeho  m.  vše; 

19. 

11 

« 

neutrhli, ; 

19 

n 

„ 

nic  se  nemá; 

9. 

zdola 

n 

aiiiť:; 

15. 

„ 

)i 

lancuom  m    tancuom ; 

1. 

shora 

11 

vyprošuji'; 

7. 

„ 

11 

poctivě  m.  prvotné; 

1. 

n 

11 

chtěje  m.  chtěl; 

13. 

zdola 

n 

někde ; 

16. 

a  15. 

zdola  rozděl:  bi-skupská: 

14. 

shora 

čti 

svatých  : 

6. 

zdola 

11 

převládal  směr  m.  převládal  pak  směr; 

17. 

shora 

11 

r.  1557; 

Str.  162.  řádek   11  —  1-2.  shora  čti:  stěžuje; 

„  162.  „  12 — 13.       „         „     království; 

„  168.  „13.  .,         „     Postilla  m.  Postila; 

n  169,  „  ló.       zdola      „     Wij,growce; 

n  171.  „  14.      shora     ..     schvaluje; 

„  176.  „  16—17.       „  rozděl:  nevděč-uost; 

„  ISl.  ,.  20 — 21.       „           „         pék-nými; 

r  186.  „  6 — 7.         „           „         ničem-noii; 

„  221.  „  7.       zdola       „         dáli; 

„  234.  „  16.       shora  čti:  křesťanskau: 

„  238.  „  22.           „  „     Weyrauch; 

„  244.  „  12.  a  11.  zdola  „     skládá  se  m.  sestává: 

«  257.  „  11.       shora  „     mau  m.  mou; 

«  264.  ,.  1.           n  "     tanec; 

„  265.  „  1.       zdola      „     bludné; 

«  273.  ,.  19.           „  ,,     v  nebi  ni.  v  uedéli; 

„  276.  ,.  n.           „  ^     létající; 

„  290.  „  4.       shora  „     na  př.; 

„  290.  „  15.       zdola  y     Ivleychovi; 

„  297.  ,.  .s.       shora  vynech :  (str.  24.  i ; 

r,  299.  „  7.           .,  čti:  ř^bienbergerovy : 

n  305.  ^  12.           n  r     pohrom; 

..  305.  „  2(1.           .,  ^     Tvrdíme; 

„  307.  ^  4.       zdola  ,.     literárně. 

Z  rejstříku  II.  jména:     fírém,  z    IhJjenhnvl-a,    Kell,    Nausea,     Wtt/ranch  vřaď   do 
rejstříku  I. 


Doplňky. 

K  stránce  13.  Za  větou  (řádek  20.  zdola):  Hus  dopsal  ji  v  říjnu  r.  1413  náhradě 

Kozím  —  doplň:    „S  tím  souhlasí  zmínka  ve  čtení  32.,   že  Jidáš  prv  již  více 

než  1380  let  zkouší  za  svou  zradu."  (P>b.  II.  221.)  K.  Novák,  O  spisovatelské 

činnosti  M.  Jana  Husi,  Listy  til.  XVI  (1889),  str.  124. 

Za  slovy:  pravopisem  Husovým  (řádek  14.  zdola)  doplň:  jímž  však  písař 

Zikmund  z  Domažlic   náležitě   neVládl,    jak   ukazuje    K.  Xovák  v  Listech  íil. 

XVI  (1889),  str.  245-246. 
K  stránce  18.  Ke  zmínce  o  ErhenovP  vydání  Husovy   postilly   připomenouti  třeba. 

že  K.  Novák  v  Listech  íil.  XV  (1888)  na  str.  110—114  podal  některé  opravy 

přepisu  Erbenova,  řídě  se  musejním  rukopisem  Ilorčičkovým  (IV  C  18j.    Viz 

.opravy"   mého  spisu. 
K  stránce  23.   O  jazyku  v  PostiUe  Husova  viz  též  Listv  íil.  X\l  I  1889;  str.  246  až 

248  (od  K.  Nováka). 
K  stránce  50.   Smetánková  vydáni  postilly  Chelcickéhn    J.  díli    vyálo  ve   Vědeckých 

spisech  „Comenia"  čís.  8.  ., 

K  stránce  63.    Za  větou:    Podobně  káže  Hus.    (řádek  2.  shora)  doplň:  Srovn.  na 

str.  30-31. 
K  stránce  93,  k  pozn.  28.,  doplň:  (t    Jednotu  čes.  bratří). 
K  stránce  178,  k  pozn.  10.,  doplň:  str.  5().  tohoto  spisu. 
K   stránce    293.     K    slovenským    překladům    kázání    Arndtových:    Stalo    se    j)éčí 

M.  lustitorise  'Viz  OttůvSI.  nauč.  II,  T)')0,  kde  omylem  vytištěno  Rischoviuy 

m.  Lissoviny,  u  Jungm.  (312)  Lischowini). 
K  rejstříkům.    íStr.  309:  doplň  jména:  Flajšhans  V.  18,  Košut  Benj.  50;  str.  310: 

doplň  jméno:  Smetánka  E.  50.  Str.  312:    Jan  Nep.,  doplň  čísÍo  str.  2.sO:  str. 
^513:    doplň  jméno:  Pěšina   Václ.  Dr.  303. 


Tiskem  Dra  lul.  Gróíír.i  v  Praze.  —  N'.ikl;uifm   Kr.il.  čoske  .spitlečiio^ii  ii.-iiik. 


^Ěr 

^      "*^^- 

P 

^: 

Ď 

-*^    1 

#  « 

^^f^ 

^K.     .^'^    \^f        ^^ 

M>^^^ 

■^'^^rf 

^n,^F 

:M 

J!ilS 

""      í£\.,-. 

SP^T^^^^^^^^^^^K 

a 

II                      ^1 

ii%                1 

■Mr- 

ti 

[i 

"VKí         ?! 

!J^.^-4í>^.^.3ií> 

!^  j 

ip"^. 

Jíílt  ""S^ ' 

::i?y 

ř 

:^ 

L.  .  -  ÍA 'í 

Hl 

ía 

.^  **:íi 

b ,  U^"      ^ 

7^       ij% 

írahM 

^  #*    _i/í 

SI 

f 

-?t»'' 

(i 

^' 

líj 

ir% 


BX 
4920 

E7A 


Hrubý,    Hynek 

fiesk^  postilly,  studie 
literárné  a  kulturné 
historická' 


^i 


PLEASE  DO  NOT  REMOVE 
CARDS  OR  SLIPS  FROM  THIS  POCKET 


UNIVERSITY  OF  TORONTO  LIBRARY 


SSJ- 


'*?r 


i»ř- 


?^ 


^  #^        ^^ 


j^.^ 


í*^ěS' 


.m.1 


% 


.W? 


*^!2i 


Iftt 


^