^.._ Jl « l« « 4 Viiil «1

" ' . mmm M 'Mm ~ '

,^ MM'mM í% m mjšmmmmm

w-i

,M,'^ p^,.	iUlľ, . ■ ■
',. •	^P'i' ' ' ''' ' ''
MM-M;-^ jr.	j . i'
r ' ■ ■^•^>^uN ""'i,^, "■ "
"te . jf*\ť*' W'W 'Wjŕ », : ' '*	i"' fe' jíií
Ír t ti-: ll;. , bfc:

'■ a.,*, i*,**

'^U^^Ú-tÍ^

SLOVENSKO LITERÁRNI

SLOVENSKO I . I T E R Á E N I

OD DOBY BERNOLÁKOVY

N A p s A L

F R. FRÝDECKÝ

v MORAVSKÉ OSTRAVE

N AKI.ADATEL ADOLF PEROUT KNIHKIPĽC

19 2 0

9 1972

W^-^

^11

TISKÉ M .POLITIKY' V PRAŽ E.

^Slovensko literárni od doby Bernolákovy" mélo púvodné titul jiny: „Pŕehledné dejiny slovenského pisemnictvi". Tato forma vystala — nikoli z dúvodú formálnich.

Na územi Čech, Moravy, Slezska a Slovenska žila a žije ode dávna v souvislosti jednotná literatúra česká. Má-li pravdu Hettner, že totiž dejiny literárni nejsou letopisy knih, nýbrž jejich i d e í a tvarú ume- leckých, a má-li pravdu Salda, že literárni histórie neni jen kronikou literárnich dokumentu, ale také a pŕedevším histórií a objevem hodnôt — potom na- štésti podnes je neporušená jednotná vývojová cesta národní literatúry ve všech trech (nebo čtyŕech) Te- čených spisovných oblastech. Profesor Jaroslav Vlček, veliký zakladatel moderniho českého dejepisu li- terárniho, po „Dejinách literatúry slovenskej" pŕikro- čuje záhy k „Dejinám české literatúry", zahrnuje v ne dňsledné také spisovnou oblast na Slovensku a tak geniálne obnovuje v stíiv púvodní a skutečný české dejiny literárni.

' Na Slovensku žije naše literatúra ; vztah písemni- ctva na Slovensku k materské literatúre české budiž dovoleno srovnat s pisemnictvim kruhu félibristú a materskou francouzskou slovesností : Hviezdoslav jest — a síce bez nadsázky — český Mistral. Svérázné Slo- vensko literárni leží ve skutečnosti jen nékolik kilo- metru za ríizovitou literárni Moravou: obojí oblast

jest krajové zbarveuou součástkou české literatúry, tŕebaže Slováci svého spisovného nárečí užívají tradičné a pravidelné a Moravané pouze vyjimkou.

Pisemnictvi na Slovensku je tudíž pouhým doplňkem české literatúry ; zaujmout k nemu dobové stanovisko nebylo vecí nejlehčí. Není možno po vzoru staré metódy bibliografické pouze podlé spisovného kroje soudit živé projevy a hodnoty literárni, abys duše v nich nezabil : a pŕec je nutno vyslovil í tento svéráz tak, aby ses vyhnul zdaní separatismu, abys netvoril obrazu neskutečného. Proto titul této knihy se vyhýba nepresnosti í neskutečnosti, jež se tají v pfedmétném názvu „slovenská literatúra" a volí misto neho radéji název místopisny „Slovensko lite- rárni'", jež jest ovšem nepopérnou skutečností. Je-li \: ni pŕesto druhdy reč o „slovenské literatúre'', deje se tak v plném vedomí technického termínu, zkratky, ve stručném smysle anebo zkráceném opise „litera- túry na Slovensku, psané slovenským spisovným nárečím'' ; ideové a podle hodnôt je všude považovaná za literatúru českou. A z tohoto pojetí literatúry odvétvenné vyplýva dalši diisledek: v monografický jeji obraz velicí slovenští rodáci, Kollár a Šafárik, nejsou vsazeni literárne, t. j. výkladem celého svého dila literárního, nýbrž ideové a priigmaticky, t. j. potud, pokud a kterak idey jej ich žily a žijí v slovenském déní literárním a kulturním.

Rok 1844 je dátum historické, ale ne tragické. Do roku toho jednotný — až na výjimku Berno- lákovcu — proud české literatúry od roku toho teče oddelené dvéma rameny: široký starý žlab plní projevy a hodnoty literárni, pestované v spisovné češtine, užší a novéjši koryto jeho pisemnictvi, pésténé v spisovném nárečí slovenském. Obe ramena mají touž výplň a patrné i touž snahu — vytváŕejíce nyní mezi sebou ostrov spisovného .separatismu — opét se

TV

spojiť v jediný iilerárni proud. Nemají-li snahy té dosud, búdou ji mít v budoucnosti — kdy, na tom Itonečné nesejde. Nevím, Ize-li populárnéji a maka- véji presvedčil i méné zbehlého ítenáŕe v dejinách naši literatúry o jednotnosti českého pisemnictví v Čechách i na Slovensku, nežli tímto opsanym dia- gramem. —

^Slovensko literárni" delím od Bernoláka na šest hláv. Je to delení pfirozené; približné tolik se vy- strídalo literárních generaci, z nichž každá pfinesla aneb aspoň se snažila pŕinést néco svého v společny poklad literárni.

O vétšiné dél a spisu z období starších hovorím v „Slovensku literárním" z vlastního názoru; pouze nékolika tiskii, ostatné nevýznamných, z doby Berno- iákovy a dvou-tŕi raných a vzácnych spisu štúrov- ských nebylo mi Ize se dopátrat. Zde i v jiných pŕi- padech je.-;t — a musi být — vi'idcem profesor Mček: probádal tak Slovensko literárni, ,,že již jiným sotvy inísta zbude", podie slov jeho velikého slovenského rodáka, kde by, zvlášť v starší dobé, mohli uskutečnit objevy. Doplnky a zmeny ovšem jsou nejen možný, nýbrž druluiy nutný; o tom tuším i tato kniha po- dáva svédectvi. O všech spisech z doby uovéjší (od r. 1881) piši pouze z autopsie; hlavu pátou a šestou znovu jsem zpracoval podlé príslušných míst v „Mla- dém Slovensku" (V Praze u Topiče 1918), jež vyvoláno pfedloni potrebou doby záhy bylo rozebráuo a nového pŕohlédnutí pro nový účel potrebovalo. Prílohy vzadu hledi čtenáŕúm usuaduiti prehled po siovenském pisemnictví.

Knihu svéŕuji lisku v dobé, kdy púsobi na Slo- vensku rainistr „unifikačni", jsa naprosto pŕesvédčen o nutnosti sjednocení také obou literárních oblastí,

VU

české i slovenské, v jediný obrozeny a silný proud národního písemnictvi zde i pod Karpatami. Uctívám ji skrovné velikou památku Ľude vitá Štúra, idey pokroku bojovuika, bezdéky nejvétšiho svedka literárni Jednotnosti Cech a Slovenska.

V Praze dne 29. února 1920.

F. F.

SLOVENSKO LI ľ ERÁRNI OD DOBY BERNOLÁKOV Y.

H I. AVA F R V A.

SLOVENSKO LITERÁRNI DO KONCE VEKU xvin.

1 SLOVENSKO PRED BERNOLÁKEM.

Roku 1787 vyšla v Prešpurce filologicko- kritická disertace mladého katolického teo- lóga, jež v zásade a s velikým dúrazem prohlásila práva samostatného spisovného nárečí slovenského. Nebylo to po prvé, co v národopisné oblasti slovenské myštenka spisovné samostatnosti v učených kruzích byla zkoumána a riizno pŕetŕásána; nikdo jí však netlumočil sjnéleji a v čas pŕíhodnéjší, než práve ANTONÍN BERNOLÁK.

Když na samém začátku veku XVII. siíperintendent tŕí stredoslovenských žup, oravské, turčanské a liptovské, ELIÁŠ LANI (1570 — 1617), skladá písné duchovní nikoli rečí bible Kralické, nýbrž živou mluvou svých církevníkú ; když statečný, ve vézení pro svou víru umučený superintendent DANIEL KRMAN (1663—1740) slaví časo-

íl

Krman. Tamáši. Bél. Bajza.

mernými verši „náš jazyk obz vlastní, staro- dávny dosti, slovenský" jako plodnou mater všech ostatních reČí slovanských : když roku 1691, téméŕ celý vek pred Bernolákem, tiskne katolícky zeman MIKULÁŠ TAMÁŠI v Trnave svou ^ Pravú katolícku ručnú knižku^, napsanou již dúsledné v záf)adním slovenském nárečí ; když učený MATEJ BÉL (1684 — 1749) se strany evanjelické opévá zvuky rodné slovenštiny nadšenými chvalo- zpevy, uvádéje i prakticky prvky^ západního nárečí slovenského do ,bibliČtiny' ; když, krátce již pred vystoupením Bernolákovým, katolícky farár JOSEF IGNÁC BAJZA (1754 — 1836) vedomé se odvrací od češtiny, slovensky vydáva dva díly „René mládenca príhod a skiisenostr (1783) a sní dokonce o védeckém vzdelávaní spisovné reči nové : — jsou to vesmés podnety, plodné pro pre- myslení, které však nestihly dosud své doby.

Dlouhé období toto, téméŕ dva veky vy- plňující, stále jest navenek obdobím ú redni češtiny literárni na Slovensku, nehledíc k zbytkúm zapadající vedecké latiny ani k ŕečeným pokusúm o priilom slovenských dialektu do jednotné spisovné reči české, dialektu, jež se liší velmi od pozdéji utvorené spisovné slovenštiny.

Vedie Lániho, Krmana, Tamášiho, Bela a Bajzy, mužu, domácim nárečím zrejmé naklonených, prevažná vétšina soudobých spisovatelú na Slovensku, zvlášté na strane evanjelíkú-exulantú a jejich potomkú pra- cuje dále o zvelebení písemnictví domácího jazykem úredním, to jest spisovnou češtinou. Snahy tyto pronikají zejména z predních

12

Benedikt! Nudož : Tranovsky. Horčička.

slovesných plodú této periódy, jež búdou vždy slávne zapsány v dejinách naši litera- túry pred národnírn probuzeniin a Jež navždy český národ zavázaly vdéčností k bratrskému Slovensku.

VAVŔINEC BENEDIKTI Z NUDOŽIER (1555 — 1615), piivodem nitranský Slovák, mistr pražského vysokého učení, píše se znalostí velikou a nemenší láskou proslulou latinskou inluvnici jazyka českého, ^Grani- maticae bohemicae ad lec/es natiiralis methodi conforniatae . . . librí dno" (v Praze 1608), máje ušlechtilou vúli jazvk český udomácnit v okresích vedeckých. JIŔÍ TRANOVSKY čili TRANOSCIUS {\r>^—\QTi), .slovenský Luther', ze slezského Téšína rodilý, ve svém exilu v liptovském Svatém Mikuláši skladá nadnu'ru oblíbenou knihu žalmu a písní du- chovníeh, kterých dosud užíva slovenská cirkev evanjelická, památnou sbírku ^Cithara sanctoľuni"^ (1635), svod JrOO písní, z nichž 25 preložil z Luthera, -iS prevedl z jiných nemeckých a latinských spisovatelu v české roucho, 150 sám obratné zveršoval a ostatek vybral z kancionálu českých : tento „T r a- n ose i u s", bezpočtukráte znovu vydávaný a nakonec na 998 písní rozmnožený, stáva se na tri staletí biblické reči na Slovensku štítem nedobytelným a jest vedie bible jejím posled- ním útočištém. Katolícky knéz a kazatel DA- NIEL HORČIČKA SYNAPIUS (zemŕel po roce 1703). Turčan rodem, žijící po leta v pol- ském vyhnanství, kromé jiných církevních dél („Perlička dítek božích" 1701, „Hortulus animae piae. Záhradka dušičky pobožné** 1706, preklad „Duchovního kresťanského ka-

/.?

Holko st. P. Doležal. Gavlovič. Institoris.

toliokého jadra všech modliteb" od Kašpara Neumanna, 1703) vydáva tu r. 1678 dúležitý spis „Neoforiim latino-slavonicum čili Nouý trh latinsko-slovenský" , obsáhlý svod slo- venských prísloví a poŕekadel, v predmluvé burcuje Slováky ze spánku národního k vlast- nímu povedomí. Evanjelický knéz MATEJ HOLKO (1719—1785) obírá se horlivé osudy českých vystého valcu pobélohorských, váze si vysoko náplne duševní, jíž vzkŕísili umdlené Slovensko. PAVEL DOLEŽAL (zeníŕel po roce 1760), evanjelický kazatel, ke své pro- slulé kdysi mluvnici „Grammatica slavico- bohemica^ (1746 — 1748), opatrené horovnou Bálovou pŕedmluvou, pripojil skrovnou sbírku českých a slovenských prísloví, aby po jeho príklade jiní „více jich shledali a v lepší poí^ádek uvedli" [Jungmann, .^Histórie 258, 1849]. Zkušený minorita HUGOLÍN GAVLO- VIČ (1712—1787) pracuje v polovici XVHL veku o nejobsáhlejší české veršované skladbe celého století, dvousvazkové mravoučné básni „ Valaská škola mraviw stodola'' (vydána až roku 1830), kde v rámci 21 príbehu (zpévú) ze života biblických pastýŕú uložil bohaté zážitky svého dlouhého života a zajímavá zrnka moudrosti životní, vlastní i cizí, zejména ze starých klasikúv a otcú církevních vy- pújčené. Skladba Gavlovičova i rouchem svým zajíma: básnéna sic česky, ale není česká, jsouc již výdatné prosycena prvky slovenského nárečí. Ale všichni tito mužove i spisovatelé jiní, teologové a filologové po vétšiné, evanjelici i katolíci, jako MICHAL INSTrWRISMOŠOVSKÝ{17S3-180'd),ev3in- jelický farár, skladatel nábožných písní a

14

ľiláľik. Dubnicay. Máčay. D. Lauček.

inodliteb pro vojáky, ŠTEFAN PILÁRIK (1616 — 1674), evanjelický kazatel,muž učený, autor veršované skladby „Soľs Pilarikiana. Osud Pilarikúu'^ (1666, po druhé u Tablice 1804), v níž vylíčil podivuhodné své osudy v zajetí tatarském, STÉ PÁN DUBNICAY (zemŕel po roce 1725), katolícky horlivec proti- reformační, známy svou prudkou hádkou se súperi ntendentem Danielem Krmanem, ALE- XANDER MÁČAY, mních pavlánský, jenž ve svých lidových kázáních „Chleby prvotín" (1718) po prvé užíva nárečí, prý trnav- ského, a je tak pŕímým vzorem Bernolákovi, plodný MARTIN LAUČEK (1732—1802), farár evanjelický a skalický kazatel, púvodce „Slovámé aneb konkordancí biblické'' (1791), jmenného a vecného rejstŕíku k Písmu, hoj- ných církevních výkladu, rečí a modliteb: — všichní títo pracovníci literárni, hlavní sloupy písemnictví na Slovensku pred Ber- nolákem, neotvírají dosud perspektívy slo- venštiné literárni a skutečné slovenské slo- vesnosti.

Obzory tyto otvírá najednou neveliký spisek ,prostoslovenského' spisovatele An- tona Bernoláka roku 1787, ŕečená již „Dis- sertatio philologo'-critica de litteris Slavonim'U tŕebaže ješté nekolik desetiletí po nem nebylo vlastní slovenské literatúry, slovenské de- jiny literárni, jak postrehl Vlček [Lite- ratúra na Slovensku 31, 1881], časové od neho se počínají. Programu slovensky pesto- vaného písemnictví, jejž Bernolákova roz- prava nesoustavné rozvíjí, výkonného vlivu a moci dodali významní činitelé vnitŕní, političtí i sociálni.

15

n

OVZDUŠÍ DOBY BERNOLÁKOVY.

V posledních letech vlády Márie Terézie a spoluvladaŕení Josefova začína se v telidejší ríši habsburské vyvíjet otázka národ- nostní. Rok 1780, kdy Josef II. po matce trun nastoupil, Denis Jmenuje nejdúležitéjším datem rakouských déjin od r. 1526 — jím, práve pro začátek zápasu a trenie národ- nostních, zahájen i rozklad feudálni mo- narchie. Práva národu ožila pod útlakem germanisačním ; ostatne již kvapem se chýlilo k výbuchu Veliké revoluce, jejíž plameny svítily práve v raný Josefúv západ. Kŕíšení národního povedomí účastnily se zeme české, jižní kraje slovanské, Uhry — celá mnoho- národní dunajská ríše začala býti zmĺtána prudkou horečkou nevolných národu, tou- žících po svobodé.

V Uhrách pomery byly, jako obvykle — neobvyklé. Maďarský lid v jádfe svém byl práve tak pohŕížen v mrákotný národní spánek, jako lid slovenský ; u Maďarú bdela jen vrstva ctižádostivých magnátú, která, jsouc dosud slabá politickým vlivem, neméla ke sklonku osvíceného století na násilí ja-

16

Ovzduší doby Bernolákovy.

zykové ani pomyslení ; u Slovákú ošetrovala plainínek slovenského života hŕstka jineno- vaných mužú, kteŕí sami namnoze cítili jen nejasné národní povedomí. V Čechách jose- finských ruchem buditelským zachváceny byly naproti tomu skutečné široké vrstvy lidu; uspaný cit národní príslušnosti oživí najednou v tisícich a tisícich typických čes- kých vlastencú z Boudy, Krameriovy expe- dice i odjinud, kteŕí jej kŕísili zase v koutech zeme nejzapadlejších. Český lid byl buzen českou knihou; slovenský lid nemohl být " buzen slovenskou knihou, ponévadž jí prosté nebylo a kdyby i bývala byla, lid by jí byl nerozumel. Pri tom však stupeň celkové, učenecké vzdelanosti na Slovensku byl značné vyšší nežli v Čechách : byla to učenost gramatická a teologická. Česká, latinská, nemecká i maďarská, nikoli však slovenská. Slovenský domorodý prvek literárne byl v písemnictví na Slovensku tak mocné po- tlačován, že bylo patrno: musí se dostavit dlouho odkladaná literárni reakce, jakmile pomery uzrají pro ni. Tak se stalo konečné asi v letech osmdesátých veku XVII., kdy veci uzrály nadobro : vzdutá vlna národnostní, smés tolika cizích literárních rečí v pracích slovenských učencú, západ spisovné latiny, pomalý ústup čisté biblické češtiny a naprostý nedostatek vzdelaného spisovného dialektu slovenského složily se vedie príčin soukro- mého rázu na onu tajnou silu, která častéji již vzpružena teórií pudila neodvratitelné k slovenské spisovné praksi.

Bernolákovo símé roku 1787 padlo již v zkypf enou pudu : nové slovo našlo svou

Ovzduší dobj- Bernolákovy.

dobu. Proto bylo možno, že toto nevedecký vyzbrojené, s dostatek nepromyšlené a nikoíi nestranné vyslovené laické slovo tentokrát již nezapadlo, nýbrž došlo pfívétivéjšího sluchu. Dúvody osobní a mimorádné. Jež Bernoláka a pŕátele jeho vedly k prvé, částečné spisovné odluce od češtiny, reči, staletou tradicí i usem spisovným posvécené, shrnuje období další.

18

H L A V A I) R U H A.

OSMNÁCTÉ STOLETÍ.

OD BERNOLÁKA PO ŠTÚRA. (1787—1844.)

[Pŕehlcd.] Ackoli Bernolák a jeho stoupenci vičinili již prvý praktický pokus o slovenský jazyk literárni, slovenského písemnictví stále není ješté po více než púi století. Tomu, co vy- tvoreno byío literárne tak rečenou bernoláčtinou, hodí se stále ješté lépe starý název literatúr)' na Slovensku pestované než jniéno slovenské literatúry a ovšem i české literatúry: prechodné jazykové obtíže vtlačují ráz í-elému tomuto ob- dobf. Pokus Bernolákúv nepíisobil pronikavéji na spisovatele domáci; hrubý byl nástroj, jímž obrat proveden, ješté více pak podniku tomuto vadil naprostý nedostatek základu ideového. Zrodil se piíliš zvenčí, z prúvanu doby, za podpory šťastných okolností, nedostalo se mu však dosud dukladného promyšlení a posvécení ideou tvurčí.

Jazykové jest literatúra tohoto období hotový Bábel dialektický. Tu a tam ješté čeština po- merné čistá, nikdy a nikde však již čistá ŕec

2* 19

Od Bernoläka po Štúra. Pŕehled.

Kralické bible ; nejčastéji čeština úpadková, gro- teskní polotvar ,česko-slovenštiny', to jest, če- ština skladbou i kmenoslovím se slovenskými koncovkami, slovenskými zmenami hláskovými, čili : kostra češtiny v pestrém kostýme slo- venském ; konečné bernoláčtina rúzných odstínu. podlé libovule spisovatelú — naprostá volnost^ vlastné bezuzdnost formálni jest hlavním zna- kem slovesných plodu této periódy. Druhem plodu a počtem péstitelú lícha tato není nej- chudší. Pracuje na ní soustavné 15 délníkú verše, beletristu a satirikú dramatických, nejméné dvakrát tolik spisovatelú obrábí rozličné obory vedné, zejména filológii a literatúru, dejiny kultúrni a národopis; arci že ani obsáhlá role církevního písemnictví neleží ladem. .Takostí však všechny tyto plody váži málo : velmi prísne rýžování ze spousty této pravé všehochuti 11- i erárni vy získa jen nékolik čistých zrnek ; vét- šinou zbude surovina, umelecky nezpracovaná, ceny jen historické. Budoucnost literárni dedí z téchto počátku jediné dílo Jana Hollého ; na nem tkví pečeť umení ; ostatní veci jsou zlomky idey, documenta temporis acti. Nízko se zdvihá úroveň písenmictví na Slovensku v dobé, kdy veliký básnik, Slovák Jan KoUár, a veliký učenec, Slovák Pavel Josef Šafárik české literatúre odevzdávají nejzralejší plody svého geniálního ducha, pokračujíce bez rozpakú v staré tradici jednotné národní literatúry pred Malými Karpa- tami i za nimi.

20

BERNOLÁK.

Lidová moudrost slovenská učí: I slepá kura zrno nájde. Tak našel své jinéno lite- rárni i ANTON BERNOLÁK, katolícky knéz, roku 1762 na oravské Slanici v zemanské rodine narozený, který v stáŕí nevysokéni jako dekan a dozorce školní umírá na Nových Zámcích r. 1813.

V povaze a schopnostech Bernolákových není stopy po duševní velikosti; naopak, je spíše obmezený v tvurčích i soudčích mož- nostech, prozrazuje sobeckou ctižádost, jíž nemúže ukojit leda vzdoreín, ne však zá- palem tuhé práce; v duchu jeho není vzne- šených myšlenek, osobné je stranne zaujatý a hašterivý; dílo jeho je pouze prumérné, aspoň nikterak nevyniká nad úroveň jiných vrstevníku; zásady jeho, o než nakonec ztro- skotalo, niohl mu vytýčili pouze skutečný slepec filologický; a pŕece muž tento byl osudem pŕedurčen, aby propújčil své j meno celé epose literárni.

Nad učený suchopar filologický, uložený vedie i-ečené rozpravy z r. 1787 v díle „Gram- matica slavica ad systema scholanim natio-

21

Bernolák.

nalium accomodata'' (1790), významnejší, pre- tože životnéjší byl jinj^ smer cíle vedomé rozkolnické činnosti Bernolákovy : zalo- žení trnavského „Towarišstwa li- terného u mená slowenského" roku 1792 (společné s Jurem Fándlim). Spolek tento, tŕebaže púsobi! pouze dobu nedlouhou, roz- šíril sám i svými pobočkami v čelných més- tech slovenských na tisíce tiskú bernolákov- ských po celém Slovensku, jsa tak živitelem my sienky odluky ve všech vrstvách slovenské společnosti bez rozdílu vyznaní. Po jeho príklade vzrústaly podobné spolky jinde, zejména dúležitý „Ústav'' pri evanjelickém lýceu prešpurském (roku 1803) : katolík Ber- nolák bezdéčné vnukl metódu práce i slo- venským evanjelíkňm, proti nimž v skryté vedl vec spisovné slovenštiny.

Bernolákova spisovná odluka jest totiž jen odlukou časti slovenských kat ol í kú od li- terárni češtiny, jazyka Husova, jazyka bible Kralické ; Bernolákúv čin opravdu byl hoden svedomí jezuitova. Pi a fraus jeho spočíva v tom, že poí^ložil, prý slovenskému lidu, slovenský jazyk místo českého; ve skuteč- nosti však jen slovenským k a t o 1 í k ú m bral husitskou češtinu. Lidu si Bernolák ani pŕá- telé jeho nikdy nezískali, zato úmysl druhý zdaril se jim nad očekávání: mezi literáty obou strán náboženských zaseli trpkost a tajnou nenávist, jež se až po letech vyrov- nala vzájemnou dohodou. V Bernolákove vystoupení proti češtine mnoho spadá na vrub jeho osobní zaujatosti vúči slovenským evanjelíkúm, jichž mravní prevahy Bernolák byl si védom. Vec, která spočívala na téchto

22

Bernolák.

sypkých základech, od počátku byla ohro- žená ; a zhroiitila se tím spíše, když ani kostra této vzdorovité budovy nebyla vyzdéna zdi- veni poctivým.

V rozprave z r. 1787 a pripojené k ní úvaze „Lingiiae slavicae per regnum Hun- gariae usitatae compendiosa simul et facilis Oľthographía" , Bernolák stanovil hlavní pra- vidla nové spisovné reči na Slovensku. Ná- rečí, v jehož oblasti náhodou žil — zrozen na Orave, ve stredu Slovenska, púsobil po celý svúj život v západních krajích jeho — povýšil prosté na reč knižní pro všechny Slováky ; v tom byla již patrná veliká krátko- zrakost, ba vášnivá zaslepenost, jež nevidela ani za hranice Trnavy: dialekt místní nebyl pŕec nikterak ideálním vzorem pro spisovnou slovenštinu, kromé toho byl velmi blízek práve nenávidené češtine a nejsnáze pŕí- stupen jejím vliviim. A tento dialekt z okolí Trnavy, starého ohniska protireformační čin- nosti na Slovensku, náhodné a docela proti kritickým duvodúm Bélovým za ústrední spisovnou reč Slovakii prohlášený, Bernolák vlastní rukou pomáha ubíjet hned v rozprave druhé; nepríliš obratné se háje domnelou demokratickou tendencí své spisovné reformy, tento nešťastný reformátor uvádí do ní jako prostredníka — pravopis fonetický. Pra- vopis, jímž jednota spisovné reči tŕíštila se od prvopočátku ; každý spisovatel jeho radou psal podlé své místní výslovnosti ; kolik bylo bernolákovských spisovatelú, tolikerý aneb skoro tolikerý byl slovenský pravopis. Tyto vážne nedostatky, kvapem a straníckou horli- vostí zavinené, vymstily se ovšem na díle

23

Bernolák.

samém: tantae molis erat, tolik sil vy- čerpáno o nem, ^ aby nakonec zaniklo bez valného úžitku. Štúr a Hodža, pracujíce po- zdéji o nových základech spisovné reči slo- venské, z Bernolákovy rozpadlé budovy ne- upotŕebili do nich ani jediného kamene.

A pŕece po tŕicet let svého života Bernolák budoval pomník své namáhavé činnosti filo- logické, obsáhlý „Slowáľ Slowenskí Česko- Latinsko-Ňemecko-Uherskŕ , aniž této stavby sám dovŕšil: Když „Slovár'* vyšel po jeho smrti o šesti dílech v Budmé 1825—1827 péčí ostrihomského kanovníka Jiŕího Palkoviče, životní snaha Bernolákova byla již vlastné pochovaná v pŕevaze odchylnou, to jest starou spisovnou praksí na Slovensku. „Slovár" Bernolákúv nad jeho hrobem trčí jen jako •pamätník mravenčí píle svého puvodce, jež trpélivé snášela bohatý materiál slovníkový, etymologicky a fraseologicky nezpracovaný, prakticky sotva upotrebitelný, pro slovenský jazykozpyt však nikoli nevy^^znamný.

Dost podivno pri všem, že smelý podnik Bernolákúv, velmi vratce založený, neopŕený ani o vynikající autoritu, ani o vynikající základ vedecký, získal pŕece stoupence v ra- dách vážnych katolíckych spisovatelu do- mácich, z nichž básnik nejvážnéjší, Jan Hollý. stal se zachráncem školy Bernolákovy pred literárním zapoinnéním. Prvá vlna, pŕedzvést chystajícího se revolucionismu v našich ze- mích, rozhodla patrné proti upadajícím ŕádúm starým, tentokrát v otázce reči spisovné.

24

Ií

[Družina Bernolákova.] Bernolák sám ne- psal veršu, aniž se jiiiak účastnil života li- terániího než jako filológ. Proto nezaložil básnické školy s určitým programem, cílem a zásadami, nýbrž sdružil pod praporem svým nékoiik pŕátel a jiných pracovníkú literárních, kteŕí ho oddane nasledovali ve spisovné praksi.

Družina Bernolákova počtem je neveliká, duševní hfivnou slabá. Bernolák nezískal pro svou niyšlenku ani u katolíkň vétšiny: vdéčné ji pŕijmout z nich mohli vlastné jen katolíci z okolí Trnavy.

Prední místo mezi Bernolákovými stou- penci smérem své lidové výchovné činnosti zaujíma osvícený farár nahačský, JURO FÁNDLI (1754—1810), slovenský Kramerius. Fándli, spoluzakladatel významného „Tova- ryšstva" trnavského, jest horlivým i úspešným buditelem slovenského lidu pomoci knihy, knihy poučné, svéže a populárne psané v du- chu a zásadách osvíceného století. Charakter učitele a osvécovatele lidu hovoí'í již z pro- stých názvu jeho knih, jež zároveň na ukážku

25

Fándli. Jan Caplovič.

bernolákovské slovenštiny uvádíme v plném znení: ^Dúiverná zmliiwa medzi mňichom a djablom o pnvňích počiatkach^ o staro- dáwnicti a wčulegších promenách rehol- ňickich, která spisal we štirech stránkach pre

mladích prešpurskích kňzow " (1"89),

kteréž knihy však vyšel toliko prvý díl (2 stránky = 2 částky) ; „Pilní doniagší a polňí hospodár, winaučiigjci newedomého, pochibugjciho hospodára, téz napomínagjci leniwii gazdinú k potrebným prácam celého rokii^ od Mnohowelebu'' 'atd. (1792—1800), o péti dílech; .^Zelinkár z weľkích zeťi- nárskích knich witáhnutí"' (1793) ; „O úhoroch ai wčelách" a „Wčelár slowenskí" (1802); výtah z Jiŕího Papánka „História gentis sla- uicae" (1793) a j. A jako kniha, schopným prostŕedníkem lidové osvety bylo i živé slovo, jež presvedčivé a poutavé k lidu mluvil Fándli- kazatel ; cirkevní ŕeci své vydal ve 2 svazcích jako „Príhodné a swátečné kázne" (1795 — 1796). Fándli byl duch vzdelaný a živý, za národ a pokrok jeho zaujatý, jenž se vyznal v umení chytit srdce lidu: tím byl bohužel mezi spisovateli bernolákovskými, teology, suchými filology a naivními archeology vý- jímkou osamocenou.

Na príklad práce JANA ČAPLOVIČE (1780— 1847), zemana jasenovského, advokáta a stoličného asesora oravského, nepronikly mezi lid vňbec. R. 1822 vydal v Pešti „Slo- venské verse^ v trnavském nárečí, sbírku ne vždy prívodní a neživnou ; životnéjší byla jeho díla národopisná a národné obranná (etnograficky zajímavé „Gemälde von Un- garn", v Pešti 1829 o 2 svazcích; z nemčiny

26

Jur Palkovič kan.. Hollv.

preložené a doplnené „Rozjímaní o zmaďaŕení zeme uherské aneb o Nemaďarú v Uhŕích na Maďary obracování" v Praze 1842) — ta však urcena pouze vzdélancúm.

Štedrým mecenášeín snáh Bernolákovýcli by! kanovník ostrihomský JUR PALKOVIČ .(1763—1835), jenž platil náklad jeho „Slovára" ; sám zanechal po sobe slovenský, to jest berno- lákovský preklad bible, o némž púl žití svého pracoval (vyšel v Ostrihome 1829 — 1833). O disidenty Bernolákovy hojné se zajímali mocní a obetaví pHznivci v kruzích vyšší šlechty a katolícke hierarchie — sotva as z pece o prospech bernolákovské litera- túry. Prospech její mél však na zŕetelu nejpilnéjším nejvétší básnický duch této pre- chodné doby, Jan Hollý.

HOLLÝ.

Básnik JAN HO L L fse narodil r. 1785 v Bú- rech SV. Mikuláše na Nitra nsku, byl po tŕi- cet let katolíckym faráŕem v považských Madunicích a zemŕel uprostred bouŕlivého leta 1849 na Dobré Vode, kde v opustení, strastech hmotných i duševních a úplné skoro slepote — slovenský Homér anebo Milton — posledních šest let dlouhého svého života trávil na odpočinku.

Hollý jest mohutný, ale i podivný a slo- žitý zjev v našich dejinách literárních. V prvém desetíletí veku XIX. na trnavské teológii obírá se Homérem, Theokritem, Tyrtaiem, Vergiliem, Ovidiem, Horatiem, prekladá pilné z téchto i jiných klasiku (1824 pŕináší z nich knižní výbor, 1828 pŕe-

27

HoUv.

klad „Aeneidy*"), a podlé nich v pŕesném metru antickém skladá své púvabné selanky, elégie, písné a ódy, které jsou ješté v letech 1835 — 1840 prední ozdobou budínského al- manachu „Zory", vydávaného „Spolkeni milovníkov reči a literatúri slovenskej'* [za- ložen hmotnou i mravní pomoci vynikají-. cího slovenského vlastence a bibliofila, Martina Hamuljáka (1789—1859)].

Od počátku Hollý je nadšený stoupenec Bernolákúv ; jediné on svým básnickým na- daním zachraňuje pro budoucnost celou jeho epochu, umelecky neplodnou. Být Berno- lákovec m znamená pŕestat být českým spi- sovatelem; Hollý je však ideové úplné čes- kým spisovatelem, jsa velikým poplatníkem Kollárovým, jsa zavázán i velice českým opož- déncňm anakreontským — jeho vlastenecká a arkadská poesie na Slovensku jest obdobou a doplňkem hlavních smérú v poesii sou- dobých Cech. Hollý je knézem Mus antic- kých, ale i vyznavačem romantismu : Helien, odkojený leskem dávneho pohanství, a pri tom (zajisté ŕádný) knéz katolícky — a vrelý Slovan duší télem. Tak tichý farár madu- nický je zosobneným zrcadlem pestré, ci- tové zvlnené, činy již již kvasící své doby.

Tohoto nejvýznačnéjšího bernolákovského separatistu nadobro zajal spisovné konserva- tivní básnik ., Slávy dcéry": Hollý je do- slovné v zajetí Kollárove. Tri velké epiky jeho, formálne napodobující príliš patrné skladby klasické, jsou cele ve službách my- šlenky všeslovanské.

Prvá z nich, „Svätopluk, víťazská báseň ve dvanásti spevoch" (1833, skladaná v le-

28

Hollý. ■ "

tech 1827 — 1830), o časoniernýc}i hexame- trech, jest anachronisující oslavou slovan- ského hrdiny, Jenž po všech ukrutenstvích^ nástrahách, Istech a zradách zvítézí u ve- likém boji nad násilníckym Némcem : rozvitá zde prastará idea o konečném účtovaní Slovanstva s Gerniánstvem, historická ku- lisa veku. Básnik, unesen obrazy mohutné ťantasie, je tu zároveň skvelým malíŕem bitev, jež podáva pérem klasickým, obratným portrétistou vznešených postav krále Sväto- pluka, Rostislava i jejich vúdcú. Slovanstvo zvítézí: Hollý není tu myslitelem, není tu kritikám, je tu jen tlumočníkem víry a vešteckých tužeb všech národu slovanských,, pod archaickou maskou jeho eposu prudce bije tepna slovanské prítomnosti.

Podobné druhá ,víťazská báseň' „Cijnllo- Methodiada"' (1836, pred r. 1835 dokončená), o šesti zpévech, opét s déjištém velko-mo- ravským, preneseným však na Slovensko, slouží myšlence slovanské a protinemecké: Cyrill a Method vítézí v Ríme nad ŕevnivými nemeckými žalobníky a vracejí se do svých zemí, aby v nich šírením kŕesťanství z ko- rene vymýtili cizácké panství. Pro chudobu deje básnik skladbu svou rozvedl v radu episod a tak „Cyrillo-Methodiada" umelecky zústaía za „Svatoplukem"; báseň má vétší význam historický, jsouc umele sestrojeným dokladem pro Bernolákovu odluku katolíckou a její oprávnení.

Ješté dál do nepsaných déjin sveta sahá poslední vítézná báseň Hollého, „S/áď^ (1836), o šesti zpévech, formou nejslabší; slaví bá- ječného Sláva, vúdce Slovákú (=Slovanú),

29-

• Hollý.

který s pomoci Svatovitovou v krvavé bitvé na hlavu potŕe čudského krále Bondora a jeho vojska, jež v loiipežném úmysle zapla- vila kraje pod Tatrami.

Epika HoUého byla novým evanjeliem jeho krajanúm a našla, preš syúj separati- stický šat, radostné pŕijetí i v Čechách, zej- ménau Vinaŕického. Hned napoprvé v „Sväto- plukovi'* Hollý se ukázal umélcem ; a umení usmiŕuje. Štetec jeho hýri barvami v popise zápasu a velikých scén, proud deje je silný, klasický; i tam, kde se tŕíští v drobné ručeje, svítí púvaby, místy dosud nevypr- chalými. Hollý po vétšiné se vzácnym vku- sem ztlumil v díle strunu tendenční; ana- chronismy, jež tu a tam čteme, na pŕ, v pre- historickém „Slávovi" ohlasy kŕesťanství, jsou patinou dél všech klasiku. A ze všech tŕí hrdinských eposu hlási se a vysvétluje Hollý-Bernolákovec, který mocné podepŕel doma oblibenou chiméru o slovenské m prapúvodé všeho Slovanstva, živenou bez- déčné úsudkem Šafárikovým o starobylosti a zachovalosti slovenských náŕeči.

Vergilius, Propertius, Tibullus a Horatius, z ŕeckých básnikú Theokritos méli velmi úrodný a šťastný vliv také na Hollého- lyrika. Klasický „Jaroslav" z idýl jeho živé budi ohlas bukolik; ale malba slovenské pŕirody a jejich čaru, zvlášť z okolí oblibe- ného básnikova háje pod Mliečem, je tu púvodním majetkem Hollého. Elégie jeho usedají po výtce bolesti jeho národa; néko- likerý „P/a'c matky Slávy ^ zrejmé má za veliký vzor slavný Kollárúv ,Pi^edzpév'' k „Slávy dceŕi". Ódy, z nich nejznáméjší

30

HolK.

y^Na slovenský národ"", y,Na Antona Berno- láka'", „Na Slovákov'", formálne jsou horati- ovsky presné; z vtipného nápisu „Na zlého básnika"" ozýva se žíhavý posmech Martiak'iv ; a tak dále. Hollý ve všem jde v šlépéjích klasiku, tak verné, že v nich se ztrácí druhdy i jeho doba i jeho prostredí. Básne jeho, vzorné vydané ve 4 svazcích pŕítelem jeho, obetavým Martinem Hamuljákem, v Budíné 1841 — 1843, prístupný byly jen vzdelaným kruhňm na Slovensku. Rozmnožily významné slovenský poklad literárni; pro slovenský lid chlebem však nebyly.

Generace Štúrova, pŕipravujíc v letech čtyŕicátých rozkol spisovný po druhé a trvalé, vrátila se s povdékem k jejich umelecké hodnote jako k platnému svédku pro odluku ; a tak Jan Hollý, separatista prvého smeru, Bernolákova, navázal bezdekj' i na druhý, zásadní separatism smeru Štúrova.

31

III

[Ostatní krásne písemnict\í do r. 1844.] Slovesné plodx jiného druhu z období od Bernoláka po Štúra Ize shrnouti stručné pod jedno časové záhlaví; vnitfné se rozštépují, obsahem Jsou rúznorodé a rúznorodé jsou i proveniencí : v perióde této vystŕídává i se- tkává se trojí literárni generaee, pokolení z poloviny veku XVIII., pokolení z konce téhož století a konečné generaee tretí, jež se hlási od začátku let tŕicátých v nových almanaších a časopisech a jež svým púso- bením se uplatňuje téméŕ celá teprve v škole Štúrove a dobé jejího kvetu.

Z nejstarších účastnikú literárni tvorby smeru náboženského hlási se r. 1791 evan- jelický kazatel sučanský v župe turčanské, AUGUSTÍN DOLEŽAL, apolegotickou sklad- bou, veršovanou ve forme dramatu: „Pa- métnou celému svetu tragédľŕ ; ,svatým ro- mánem', v némž Adam, Eva a syn jejich Sét rozmlouvají v duchu obrany teodicey — ozvena časové náuky Leibnizovy. Nábo- žensko-filosofická skladba Doležalova, kdysi

32

Ležka. Hamaljar. Rožnay. Piof. Palkovič.

pŕeceňovaná, je výmluvným dokladem ži- votnosti české literatúry ve veku XVIIL, jsouc pojivým článkem mezi didaktickým dilem Komenského „Labyrintem sveta'' a Mil- tonovým duchovním eposem, ^Ztraceným rájem". Evanjelického osvícence zajímavé prozrazuje zpév vydaný k udelení toleran- čniho patentu r. 1781, ^Veselosť rolí boží Hybské pod rakoiiskijni skŕivánkem^ , otišténý až r. 1809 ve sbírce Caplo vičových „Slo- venských veršu**.

. Evanjelický superintendent ŠTEFAN LE- SK A (1757 — 1818) vedie četných spisu cír- kevních a príležitostných veršu svatebních vydával v letech 1783 — 1785 v Prešpurce ^Noviny Česko slovanské'" či! i ^Noviny pre- spurské'*, do nichž pŕispíval verši i prosou. Pokus jeho o lexikografickou práci, „Elenchus vocabulorum europaeorum imprimis slavico- rum magyarici usuš" má význam pouze hi- storický.

Rovnež jiní dva knéží evanjeličtí, MARTIN HAMALJAR (1750—1812) a SAMUEL ROŽ- NAY (t po r. 1815) pilné veršovali v duchu náboženském ; Rožnay, evanjelický farár v Banské Bystrici, o némž Jungmann licho- tivé poznamenal, že zemŕel >v kvetu mla- dosti, k znamenité ztráté básnictví českého*^, upozornil na sebe i obratnými preklady z kla- siku ŕeckých, spisovatelú polských, ruských a maďarských.

Vzor konservativce, mimo néjž až do samé poloviny veku XIX. hlucho se valily nové

smery aproudy v literatúre, JIŔt PALKOVlC (1769 — 1850), profesor reči a literatúry česko- slovanské na evanjelickém ústave prešpur-

3 .i?

Tablic. Fejórpataky. Godra.

ském, „okúsil se" také pri své mnohostranné činnosti literárni v umení veršovém. Ovšem bez úspechu. V epigónske anakreontice jeho „Múzy ze slovenských hoŕ\ 1801 ve Vácové vydané, Musa plače ; je to čirý odvar do omrzení promrskávaných, pri vší oslave ži- vota neživotných veršu školy Puchmírovy. Pozdéji v /ľatrance' (1832— í846) osedlávai Palkovič Pegasa znovu, ale vždy počestné.

Asi podobný obsah jako „Muža" Palkovi- čova niají čtyŕi svazky „Poezľŕ (1806 — 1812) BOHUSLAVA TABLICE (1769—1832), evanj. faí áre, naposled v Kosteiních Moravcích : opét anakieontika, podlé českých vzoru na- podobená, nepúvodní; místo živého citu bá- sni la za Tablice filológie. Z té ož pramene vznikla i jeho antológie „Angli* ké Múzy v českoslovanském odevu' (lb31), pieklatl Boileauova „Umení rečníckeho" (1832) a zejmena dvousvazkový soubor ^Slovensíiýc/i veršovciŕ (1805 a 1809), obsahující zlomky a ortatky slovenské poeíit; z obou vékú pŕedešlých (od Štefana Pil -lika, Ondreje De- miana, Jana Chrastiny, Jana babova, Aug. Doležala a od neznámeho likladatele zlomek o Jánošíkovi), životopisy téchto spisovatelia doprovozené.

Paikovičúv ,Týdenník' r. 1318, o rok pozdéji jeho kalendár, kcnečuč jČechoslav*^ V. R. Krameria r. 182ô olisLly lírslku rnt^ toužených veršu miio iných z ptra KAŠPARA FEJÉŔPATAKYHO (Bélopotockv ho, 1794;— 1874), obetavého pŕítele a šiŕitele reslcé knihy na Slovensku pŕedrevolučnÍHi ; uvedomelý Slovák SAMUEL GODRA (180J— 1873) ev. farár, podlé „Slávy dcéry" Ko!. rovy napsal

34- •

Jan Chahipkii.

i nazval svou ^Musq dcéru, ve tŕech zpévích" (1829), „Sedmen/ znélkij" (1829), „Fľwodní mrauní bájky" (1830), nápisy — epigónska, ač obetavá cinnost jeho literatúre však ne- pŕinesla úžitku nižádného ; zapadl i jeho pro- saický príbeh „Zlalonič'' (1880) a docela již padlý v propast nepaméti pozdéjší jeho „Nápisy milené, dvou zimních dítky niésíeú", jež vydal k téše ,,pro každého Slovana" ve tŕech svazeccích (r. 1857 — 1858).

Lety tŕicátými ocítánie se na prahu doby nové a plodnejší, která v základech mení smysl a určení literárni prod ikce na Slo- vensku. Začátek této doby nové, aby prechod nebyl príliš náhly, zpestŕuje však ješté dra- matická Musa podivínského brezenského evanjelického pastora, borící statečné prúlom do epochy nové, sama ješté cele ostatek starého sveta.

JAN CHALÚPKA.

Autor anonymné vydávaných, od r. 1830 ob rok neb ob dva pravidelné slovenský svet znepokojujících divadelních satir kocour- kovských, JAN CHALÚPKA (1791—1871), mohl by být pokládán za skutečného zakla- datele slovenského divadla lidového, ačkoh nepsal pro jevišté. Pred ním nikdo, ani z ,prostoslovenských' ani z ,česko-slov^en- ských' spisovatelú se nezajímal o dráma lidové nebo národní, nikdo z nich se nepo- kúsil o sepsání skutečného dialogisovaného kusu literního, který by s jevišté vedie zá- bavy a osvécování hdu šíril do sveta slávu svého autora. Výjimka zdá se pŕece jedna:

:^* 35

Prof. Palkovič. Jan Chalúpka.

profesor PALKOVIČ již roku 1800 v Preš- purku složil a vydal „slovenskou komédii k zasmání se pro pána i sedláka", nazvanou velmi vkusné a zvučné „Dva buchy a tri šuchy^. Ale ,pán' by byl na tuto ,veselosť nešel a jadrný sedlák teprve ne : fraška Palkovicova nedbala ani základních vecí di- vadelní techniky, chtéla snad dobrosrdečné otŕást bránicemi svých čtenáŕú, nebylavšak psána pro herce a diváky a pŕesto, že po deseti letech se dočkala druhého tiskú, zmi- zela úplné v propadle literárním. Chalúpka tedy po tŕiceti letech je skutečné prvým lidovým divadelním spisovatelem na Slo- vensku. Ne dramatikem: vézí v ném vždy spíše společenský satirik, komik, národní vychovatel, spisovatel krátce má všude vrch nad stavitelem dramatickým ; ale jinak hry jeho jsou plný dravého postrehu, je v nich nemalý kus umení psychologického i repro- dukčního a tak i jako knižní kusy mély na slovenské obecenstvo púsobnost neobyčejnou. Prvý z nich je také Chalupkúv kus nejpro- slulejší: je to fraška „Kocourkovo, alebo: Len abysme v hanbe nezostali'* a vyšla r. 1830 v Levoči v náklade Kašpara Fejér- patakyho. Námet: Kocourkov, malé, šosácké, zaostalé mestečko, považující se pŕesto div ne za stred sveta — protéjšek ve skuteč- nosti bylo patrné Brezno, doživotní púsobišté Chalupkovo. Dramatis personae : soused Tésnošil János, zmaďarčený Slovák a mistr poctivého cechu čižmárskeho ; ostatní ratolesti jeho rodiny, rozšafná žena Madlena, cudná Anička, duchaplný Honzík ; pán z Chudobic, dozorce cirkevní a kovaný ,Maďar', znající

36

Jan Chalúpka.

maďarsky sotva se podepsat; Jindy doktor Lesebuch, léčící všechny nemoci poušténím žilou, stafáž klepavých babek, žvanivý ko- stelník, dve tri figúrky studentú, večné o iiladu a bez groše : všechen ten dobre povedomý, drobnohledný svet kocourkovský, ŕezán a pitván nemilosrdným nožíkem výborného pathologa charakteru Hdských takŕka až do duše. Charakteristika téchto postav a posta- viček, pronikavá a jasná až po tu symboUku jmen, vedie dialógu, plynného a vtipného Je také jedinou spásou dramatických her Chalupkových, „Kocourkovem" počínajíc a pokračujíc potom veselohrou „Všecko na- opak (alebo: Tésnošilova Anička se žení a Honzík se vydáva", 1832), „Trasorítkou (alebo: Stará láska se pŕedce dočekala", 1833), „Trinástou hodinou (alebo: Veď se nahradíme, kto bude hlásnikem v Kocour- kové", 1836), aktovkou „Huk a fuk, (alebo: Prvý apríl"), proslulým kdysi „Staroušem plesnivcem (alebo : Čtyry svatby na jednom pohrebe v Kocourkové", 1837), jímž v ma- ďarském originále („Vén szereímes") získal v soutéži prvou cenu, a končíc velmi pozde, až r. 1868, „Juvelírem", hŕíchem Chalupkova stáŕí. Thema kocourkovské, dialogisované, bylo jeho vlastním živlem ; pokusil-li se zmoci je také prosaicky (v ,Hronce' 1836), bez souvislého dialógu, uvázl na mélčiné. Adocela na suchu se octl, vykročil-li z kruhu svých kocourkoviád : jediná jeho hra vážna, činohra ^Dobľovolhícŕ (1851), vážená z ovzduší slo- venských dvou let revolučních, je školským pŕíkladem dramatu, jaké být nemá. Vážna tvár neslušela rozenému satirikovi. A tak

.^7

Jan Chalúpka.

pri dramatických prostŕedcích prajednodii- chých, pri spisovné ŕeci pfímo pitoreskní — není to již ani spisovná čeština a ovšem dosud ani slovenština v kusech Chalupko- vých — v mistrném vylíčení sméšných a slabých stránek pováh lidských, koŕenéném zdravým humorem a bŕitkými šlehy, dobre Iípavými na malomestské copaŕství všeho druhu, Chalúpka vyvážil prece četné a veliké umelecké nedostatky svých dramatických prací: nestal se sice slovanským Voltairem, jak ho v zdvoí'ilém latinském dvojverší nazval Kopitar, ale skromnejší cestou došel téhož cíle : — ridendo castiffavit more s.

3S

IV

lUčeiii a odborní spisovatelé do roku

1844.1 Uceni spisovatelé telo doby velikou vétsinou jsou teologové, kterí vedie boho- sloví peslují podlé svých sil i jiué obory vedné : Hurbanovo kritické slovo o , teologické národnosti' má zdravé jadro.

Predníin a vytrvalým pestiteleín véd filo- logických je profesor JIŔÍ PAĹKOVIÚ na «v. lýceu prešpurském : po pul veku sedí tu na stolici reči a liteiatuiy cosko:jlovaiiské jako tuhý zastance veleslavínské češtiny a staroinilec, odpurce separatistických snáh fíérnoltíkových i Štúrových, ale také prudký protivník DobrovskéhoaJuagmaimúv vputce o moderní pravopis analogický. Vsechny stčU'é porádky véd literárních niély k nemu bezpečné útočište. Učenec v svéin čase skoro již nečasový uverejnil j^Mi uckolik sveiicj.ších prací literárních, na pr. o Ribayovi, ve svém ,Týdenníku' (1812—1818) a pô nem v ,Ta- trance' (1832 — 1846), „spise pokračnjícím rozličného obsahu j)ľo učené, pŕenčené a neučené" ; vydal dvoudilný slovník Česko-

J. Benedikti. Tablic. Fándli. Rešetka. V. Čaplovič.

némecko-latiiiský (1820—1821), radu kalen- dáru starých a nových, vétších a zvláštnej- ších, zemepisnou učebnici ve verších, bibli, katechismus, výtahy z artikulúv snemovních a jiné knížecky všelijaké : suma veškeré životní píle Palkovičovy by predstavovala slušnou bibliotéku. Knihovnu mŕtvou.

Literatúrou a linguistikou se zamestnáva \ JAN (BLAHOSLAV) BENEDIKTI (1799- 1847), profesor lýcea kežmarského, pŕítel Palackého a Safaŕíkúv za jejich studií preš- purských ; napsal (anebo podepsal) pŕedmluvu k společnému anonymnímu spisku jejich, pamätným „Pocátkúm českého ^básnictví, obzvlášté prosodie" (1818), a se Safaríkem a Kollárem sebral „Písné svetské lidu slo- vanského v Uhŕích'' (ve dvou svazcích 1823 a 1827).

Také BOHUSLAV TABLIC. JURO FÁNDLI a KAŠPAR FEJÉRPATAKY ohirali se s úspé- chem teórií literatúry ; Tablic se zasloužil zvlášté pilným litcrárné-déjepisným príspév- kem, „Pamétmi československých básníŕúv anebo veršovcuv'*, jež pripojil ke svým poesiím ; Fándli nekohka kritickými posudky. U vdečné paméti literárni žijí dva slovenští bibliofílové, stojící takŕka mimo slovesnou oblast produktívni: prvý z nich, MICHAL REŠETKA (1794-1854), kat. farár na Horní Súci, sbératel starých kneh a rukopisu, mezi nimi únik literárních, chystal se na základe autopsie k sepsání prvých déjin literárního Slovenska ; druhý, starobvlý ze- man jasenovský VAVŔINEC ČAPLOVIČ (1778 — 1853), archivár zichovský a stoličný asesor prešpurský, venoval svou cennou

40

Semiaii. Institoris. Bartholoinaeides. O. Hraxatori.s.

knihovnu o 60.(X)0 svazkú, obsahující i radu vzácnych tiskú českých, rodné Orave r. 1839 (chová se dosud v Dohiím Kubítié ve zvlášt- nítn domé jako „Bibliotheca Csaplovicsiana"). Skladateh spisu a spisku s obsahem histo- rickým a poučným jsou v této dobe skoro naporád obetaví, zemskými statky nikterak neoplývající kneží evanjehčtí ; tím zároveň si vysvétlujeme, že púda slovenská ucho- vávala si pomerne dlouho do veku XIX. panenskost pred útoky osvícenských myšle- nek a literatúry, u nás i v celém svete ví- téznými. Ev. farár pezinskv MICHAL SE- MľAN (114\—1S\0) vytiskrr. 1786 y Preš- purce ,slovenským' jazykem „Kratičké hi- storické vypsání knížat a králúv uherských od nejdávnejsíeh až do prítomných času**, spisek plný mih historických ; tamže r. 1793 na svetlo vydal ev. farár MICHAL INSTI- TORIS MOŠOVSKÝ (1733— 1803) zajnnavou časovou polemiku proti .nešťastné' fran- couzské revoluci, vábivé nadepsanou „Strom bez korene a čepice bez hlavy (to jest ne- šťastný stav krajiny bez krále a mesta bez vrchnosti, s pŕídávkem smrti Ludvíka XVI. "); ev. farár LADISLAV BARTHOLOMAEIDES (1754—1825) vedie latinských i českých prací historických, s látkou vétšinou z déjin uher- ských a nékolika traktátu náboženských venoval se hlavné historické "geografii v „Hi- stórii o Americe'' (1794) a v „Geografii aneb Vypsání okršlku zemského** (1798), díle na svúj čas pozoruhodném, jež opatril šesti ma- pami, vlastnoručné vyrytými — Bartholo- maeides je snad prvý kartograf slovenský; učitel národních škôl v Krupine. ONDREJ

41

J. Chalúpka. G. Grossmana. Kadavý. Ribay. Holko ml.

BRAXATORIS, otec Sládkovičúv, r. 1810 píše monografii svého púsobišté, „Létopisové Krupinští'* ; e v. farár brezenský, známy autor kocourkoviád, JAN CHALÚPKA, podobné sebral v tenké knížce „Historické paméti církve ev. bŕezňanské augs. vyzn/ (1837), pŕedtím již uverejni v obšírnejší „Hodnoverné vypsání zeme sv. Kananejské" (2 sv., 1829, 1831) ; z generace let tŕicátých pokúsil se wersovQQ^GUSTAV GROSSMANN o podo- bi/nu „Svätopluka, krále Moravského" v ,Plo- dech'prešpurskýcli(1836); JANKO KADAVÝ, rodilý Čech a evanjelik, v Pešti n Kollára usedlý, v duchu svého ucitele šíri ideu slo- vanskou ve^ spisku „Vzájemnost ve pŕíkla- dech mezi Cechy, Moravany, Slováky, Sle- záky a Lužičany" (1843), náhodné snúšce dokladu historických o národní jednote všech téchto vetví slovanských; a jiní a jiní spi- sovatelé, vesmés skoro se strany evanjelické, zahloubávají se s oblibou v staré dejiny svého púsobišté, krajiny, národa, lidstva. Trebaže výtéžek všech téchto prací jejich hrubé neváži, jde totiž vétšinou o autory neškolené a diletanty, pŕece i z tohoto suchého seznamu jejich jest jasno, na které strane na Slo- vensku spočívala tíha odpovédnosti za kul- túrni vývoj a pokračovaní v tradicích staré národní jednoty.

V národopise, pomerné bohatém odvetví slovenského písemnicLví, kroiné vyše jme- novaných autorú pracuje zejména pilný folkloristík JUR RIBAY (1754—1813), ev. farár, sbératel Udových prísloví a fraseolog, jehož látkv užil Palkovic pro svuj slovník; MATEJ HOLKO ml. (1757— 1832), ev. knéz,

42

J. M. Hurban

sbératel písiií a bibliofil ; konečné ješté této dobé časové náleží prvá práce mladistvého JOSEFA MILOSLAVA HURBAN A, ^Cesta Slováka ku bratrúm slavenským na Morave a v Čechách r. 1839" (vyd. 1841), spisek národopisné poutavý — zde již však tluce na dvere doba nová.

ľím Jsme asi zhruba vj'^cerpali — kromé hteratury čisté teolo^^ické, sbírek kázaní, rečí, duchovních písní, modliteb atd. — pŕe- hled literárni tvorby na Slovensku berno- lákovském a pobernolákovském v jeho hla- vních projevech a pŕedstavitelích. Pŕehled, jak patrno, české a náŕeční literatúry na Slovensku; neboť teprve doba novéjší, doba Štúrova, jež se pripravuje již v letech tŕicátých na ústavech slovenských, zaháji novou spisovnou epochu literárního Sloven- ska — stručné ŕečeuo, založí novou, s 1 o- V e n s k o u literatúru.

43

H L A V A T 6 E T í.

DOBA ŠTÚROVA.

[Úvod.] Prerod ducha a společnosti v letech tŕicátých a čtyŕicátých minulého veku na Slo- vensku se uskutečňující náleží mezi podivu nej- hodnéjší zjevy sociálni celého tohoto velikého století.

V začátcích osvícenského období Evropy ne- bylo v dejinách je]ích slovenský národ hrubé pozoroval. Slovanské povedomí v lidu dŕín3alo spánkom agonickým ; jiskŕičky ducha národního, Bajza, Bél, Krman a jiní vlastenci slovenští, hasly uprostred hluché noci. Nebylo slovenské, t. j. slovanské literatúry ; rouchem to, co se literárne produkovalo na Slovensku, byla latina, čeština, maďarština a nemčina, obsahem teológie a filo- lógie, a jen zrídka kdy nesmelý projev ducha opravdu slovanského. Jen slovenská domáci reč žila v ústech lidu a dédila se s pokolení na pokolení, místo její bylo však nehodné : ani v knize, ani pred úrady, ani v cirkvi ozvat se nesmela reč helótú. Pokorení národa bez prí- kladu.

Náhle, jakoby vzbuzena čarovným proutkem, nastala v nékolika desetiletích naprostá zmena

U

Doba Štúrova. Úvod.

starých porádku. Hlási se slovenský lid, vžíva se slovenské nárečí, jehož literatúra siní se honosit Hollým. Vedomí národní vytrysklo nakonec pla- meny odboje ; pochodne ducha národního, Štúr, Hurban, Hodža a jejich pŕátelé, svítí uprostred revolucí. Rodí se, roste a tvorí slovenská Htera- tura : slovenská rouchem a duchem svým tak lidová a národní, že plody její jsou této horké doby pomníkem pro staletí. A slovenská reč. ne víc reč pariú, žije ve svete knižním i živote veŕejném, je vzdélávána nadšenými péstiteli krásne literatúry, je povýšená na spisovnou reč dvou miliónu procítajících pod Tatrami. Vzkŕí- šení národa rovnéž bez príkladu.

Tento sociálni , zázrak' Ize ovšem vysvétlit historickými a sociálnimi príčinami.

Ovzduší, vytvorené francouzskými encyklo- pedisty a filosofy-racionalisty, duševnimi otci všech evropských revolucí, bylo šiŕitelem osvo- bozovacích ideí po celém svete : lehlo, s pomer- ným zpoždénim časovým, i na ústavy horno- uherské, jež se tesily ode dávna daleko vétší svobodé vzdelávací nežli ústavy v ostatních ze- mích metternichovského Rakouska. Tehdejší Prešpurk byl ješté hlavou uherských mést, hlavou osvicenou, jako česká Praha. Slávne lý- ceum prešpurské, ústav prostŕedního typu mezi starým gymnasiem pétitŕídním a vyššími tŕídami filosoficko-teologickými, bylo pusobištém vynika- jícíph učencu, estetika Grosse, filosofa Žigmon- diho a Schroera, Martinyho aj., jejichž jména vá- bila studující mládež ze všech zemí rakouských. Pokrokový ruch v meste, v dobé, kdy vzduch byl pln svobodomyslných idei filosofických a národ- nostních, účinkoval velmi blaze zvlášté na mládež slovanskou, jež zde zakladala literárni kroužky

4S

Doba Štúrova. Úvod.

a ústavy vzdelávací a jež mohla odtud navázati príiiié stykyscizinou, zejinéna s proslulými uni- versitami nemeckými — této výsady jiné vistavy v Rakoiisku jí nedávaly. V Prešpurce se učí Kollár, Palacký a Šafárik^ zde po nich se vzdeláva celá generace až po Štúra, generace spočátku ro- mantická, jejíž literárni projsv, ,Plody sboru iičencu ŕečičeskoslovenské prešpur- ského' (1836) prozrazuje \iz reformní horečku v písemnietví. Proti starým časopisum prešpur- ským, Leškovým novinám, ,Starým novi- nám liter n í ho umení' Ondŕeje Plaťhého (1785—1786 v Baíiské Bystnci) a Palkovicovu .Tý denníku' smer nových tiskopisú perio- dických, zejména bystrické ,H r o ii-k y' Kuzmá- nyho (1836 — 1838) a prvé Hurbanovy ,Nitry' (1842) obráží jasné ducha doby nové. Prešpurk, hlava osvetového hnutí a stredisko inte igencc, není však svými snahami výjimkou me/.i jinýini mésty slovenskými ; vedie neho pracuje a myslí mládež i v Banské Bystiici, Trnave, Kežmarku a zejména v Levoči, kde r. 184D vydáva ,J i- tŕenku, čili výbornéjší práce učenca česko- slovenských augs. vyz. levočských', almanach prešpurským ,PlodLÍm' podobný — ceié nové Slovensko pomalú si strháva pouta duševní ne- svobody.

Tyto mohutné vlivy zahraniční se kiín na Slovensku s mohutným ohiasem slávneho vi-kií- šení myšlenky slovanského bratrstvi. ZaĹím co Nemec, Francouz, Vlach a Hispan mají u": po- ledne, západ, večer i noc, má ráno Slovan — vštepuje svým soukmenovcúm zbožnou víru veliký Kollár; a veliký Safah'k živí ji vedeckými výsledky svých epochálních výzkumú jBŠté v druhé i tretí generaci. Nevolné slabé Slovensko

46

Doba Sti'irova. Úvod.

ľostli) k duševní svobodé pod záštitou mohut- ných krídel obra všeslovanského; byla v tom trpká irónie otsudu, že práve této veliké životní záštity své neužívalo vždycky k prospéciiu slo- vairikého celku.

Pŕicházíme k dobé, k níž histórie bude se vracet nikoli bez pohnutí. Jako prerod slovenské spoleinosti v letet'ii liicátých a ctyŕicátých mi- nulé! lo veku jest jedním z lieji'idšich úkazu sociáliu'ch celého tohoto století, tak v užším rámci dejin slovenských jest v nem déjinou neipamáinéjší pohnutá doba Štúrova.

47

I

ŠTÚR.

[Jeho život.] Ten, Jenž dal po sobé jméiio významnému období od let čtyŕicátých až po samý začátek osmdesátých let minulého veku, ĽUDEVÍT (VeMslav) ŠTÚR, narodil sevluné nezámožné rodiny evanjelického učitele v Zay Uhrovci na Trenčínsku dne 28. ŕíjna 1815. V pŕedmétech elementárních vychováván byl zprvu doma; odtud záhy byl poslán na ev. gymnasium rábské, kdež se vlivem profesora Pece po prvé seznámil s j meny Dobrovského a Šafárikovým a procitl ve slovanském po- vedomí. Z Rábu odchází po dvou letech na proslulé ev. lýceum do Pi ešpurka, stáva se údem a záhy hlavou literárni Jednoty, sesku- pené okolo Palkovičovy sLohce reči a Htera- tury ceskoslovanské, v letech 1839 — 1841 študuje filosofii a linguistiku na université v Halle, vraci se s podzimkem r. 1841 domú, cele se venuje ruchu národnimu a buditel- skému, organisuje ústav prešpurský a pŕed- náší na nem, bojuje s úklady maďarisace, až jest jí v lednu osudného roku 1844 sesazen s mista učitelského; v letech 1844—1846 je duší revoluce literárni, v dvouletí 1848 — 1849

48

štúr. Studie a vlivy.

organisátorem a vúdcem ozbrojeného sloven- ského odboje proti Košutovi, po jehož koiicích se v modranském soukromí obírá dávnou histórií a mytológií slovenskou — bohužel již netušené se nachýlil sklonek jeho dní, Umírá, neženat. tragickou náhodou : vyšel si v prosinci r. 1856 na lov, jenž byl jeho je- dinou čisté osobní náruživostí, padl pŕes pŕí- kop a náboj z pušky vnikl mu do levého stehna ranou smrtelnou. 12. ledna r. 1856 byl na hŕbitové modranském vykopán hrob nej- vétšímu národnímu buditeli Slovenska.

[Studie a vlivy.J Nemecký filosofický^ro- mantism byl práve v rozkvetu, když Štúr vstoupil na universitu v Halle, aby své ve- domosti, nabyté v Rábé a Prešpurku, pro- hloubil v duchu moderním a oprel je pro svúj úkol národní filosofií. Cesta do Nemec pŕi- vádéla skoro všechny Slováky k herderov- skému humanitismu, jenž mocné zdňrazňoval zvlášť kultúrni prvky plenien slovanských. Z Berlína, Heidelberku, Jeny, Halle vracejí se domú místo rozhorených jinochú mužove celí, Slováci zocelení. Štúr študuje v Halle (Dobrosoli, jak etymologisuje koUárovsky) návodem profesora Potta, filosofa-linguisty, obšírne a nadšené náuku Hegelovu, tehdy oblíbenou; Herder, Hegel, Rousseau z veli- kých rozsevačú cizích, Kollár. Šafárik a HoUý z apoštolú domácich skládají zde svým uče- ním a teoriemi svetový názor mladého Štúra ; současné ho mohutné poutají náhledy vúdcú ruských slavjanofilú, Aksakovovy a Chom- jakovovy. Všechna tato jména vztyčují ve- liký, zárivý ideál svobody duševní, národní

4 4»

Ckarakter Štúruv.

i politické; Štúr si jej horečné osvojuje: svoboda Slovákú namísté jejieh hluboké lidské nesvobody jest odtud jemu hvézdou vúdčí, jež ŕídí všechna ideálni konaní jeho i jeho oddaných druhú.

[Charakter Štúrúv.] Ocelové pevný a ide- álne čistý. Sám k sobé velmi prísny, spoko- juje se minimem potŕeb životních: 6 krej- carú na den, na chléb vezdejší opravdu nej- nutnéjší, zpravidla mu postačovalo. Študuje pri tom ve dne v noci ; v dobách pro národ nej vážnejších bdí neustále, nékolik nocí po sobé nepreje si odpočinku. Jest asketou k svému telu a krotitelem stejné tvrdým jest i nej- bytelnéjších a nejspravedlivéjších lidských vášní v sobé. Uvolňuje svazky s rodinou a krevnými príbuznými, aby mu nebyly brzdou v tuhé práci národní, kterou si ustanovil. Pri návrate z Halle pŕes Prahu domú, v Hradci Králové hluboko je zasažen ve svých jinoš- ských citech milostnou náklonností k sličné panne Márii Pospíšilové, dceŕi známeho knéh- tlačitele — chvatné odjíždí z Hradce, pohŕi- žuje se v práci národní, stápí ve večné Lethe cit lásky k žene, na pole intensivního života duše pŕevádí pohlavní energii. Tento antický, silný charakter sugestívne vábi mládež ; slova jeho zapalují, činy nutí k nasledovaní. Není u neho strojenosti ani v situacích nejchou- lostivéjších ; ze zŕídel opravdových bolú trys- kají slzy, jež pláče nad zŕíceninami Devína, v pŕísaze se tu zasvécuje svému národu a Slovanstvu; je v tom kus pobožnosti nej- vroucnéjší, když plachým, chvejivým krokem stoupá po sväté škále vyšehradské ; oko jeho

50

Spisovná odluka Strtrova.

ji8kŕí vešteckým tušením slávnosti vzkŕíšení, pŕehlížejíc vzdorné smutnou pláň Bílé Hory. Národ a Slovanstvo, jeho vzdelaní a osvícení, bvly mu nejsvétéjším ideálem, jehož naplnení obetoval — pŕes své omyly čisté a nezištné — veškery své, žel záhy zlomené, duševní sily.

[Spisovná odluka^ Štúrova.] Z pohnutek veskrz ušlechtilých Štúr pristupuje r, 1844 k odpovédnému dílu svého života, jež se nejúže pŕimyká k jeho jménu v našem kul- turním i literárním dejepise: k slovenské o d 1 u c e od spisovné češtiny a k založení samostatné slovenštiny literárni. Jako všude, i v tomto podniku je výborným organisáto- rem.

Se svými vernými druhy, učeným MICHA- LEM MILOSLA V EM HODŽOU a ráznym JO- SEFEM MILOSLAVEM HURBANEM, pro- mýšlí, naposled v jeseni r. 1843 na fare Hur- banove v Hlbokém, dúvody pro novou reč knižní na Slovensku. Zdalo se, že od Berno- láka skutečné jich pŕibylo.

Slovenský lid byl v úpadku národním i kulturním ; povznést jej z neho, vyburcovat jej z duševního spánku, bylo možno jen osvé- cováním a poučovaním. Slovenský lid osvé- covat a poučovat Ize pouze jeho vlastním, slovenským slovem. Spisovná čeština není materským nárečím lidu na Slovensku ; zdo- mácnéla zde v knihách a cirkvi jako vyhna- nec pobélohorský, kdy jí začali užívatzejména bratrští spisovatelé jako reči cirkevní. Ale tato cirkevní reč není ani rečí spisovnou: katolícka cirkev užíva latiny. Právo na vý-

4* .57

Spisovná odluka Štúrova.

chovu a vzdelaní v mateŕském jazyku mají však na svete všichni národové ; zdúrazňoval je již Komenský, který kdysi^ pracoval na Slovensku, a nejnovéji Kollár i Safaŕík se vy- slovuj! pro individualitu slovanských kmenú. Po století rada spisovatelú obou nábožen- ských vyznaní ukazovala opét a opét na po- vinnost literárního vzdelávaní domácího ná- rečí slovenského; na konci veku XVIII. ná- rodní jednota byla dokonce porušená pro tuto spisovnou otázku se strany katolícke (bernolákovské) : již všechny tyto pŕirozené a historické dúvody mluví pro to, aby i Slováci konečné se ujali svého starobylého a zacho- valého slovenského jazyka v slove i písme, aby pomoci jeho se spojili opét na základe jednotné národní vzdelanosti. Jsou však pro toto národní sjednocení i dúvody zvláštni. Slovenština má svúj odlišný od češtiny, staro- dávnéjší ráz; jak učí Šafárik, je mezi jazyky slovanskými rečí, nejbhžší staré slovanštiné, má tedy vynikající znak rečové individuality. ,Bibličtina' není více tŕíbena a pestovaná na Slovensku; upadá zde, jsouc hrubé poru- šovaná nepretržitým a také nepŕetržitelným vnikaním slovenského živlu do její skladby i slovníku : Slovákum ne\'yhovuje. Avšak ani slovenština Bernolákova nevyhovuje národ- nímu celku, nejvýš ješté západní oblasti slo- venského lidu ; není čistým, ústŕedním náre- čím slovenským, nýbrž dialektem místním, podléhajícím silné sousedním vlivúm českým ; užíva jí konečné jen zlomek spisovatelú ka- tolíckych. Z téchto všech a jiných prúvodních príčin treba je pŕedevším spojitnárod v jed- notné, jeho vlastní spisovné reči, aby si v ní

•52

Spisovnij odluka Štúrova.

vlastními silami zabezpečil pokrok a budouc- nost kultúrni a politickou — tuto zvlášť vzhle- (lem k hrozícímu nebezpečí rozpínavé maďa- ľisace. Tak asi uvažovali Štúr, Hodža a Hurban v onen osudný slovenský podzimek r. 1843.*) Z techto teórií uzrál čin již na jaŕe r. 1844: druhý ročník Hurbanova almanachu yNitrij' vychází jako prvá slovenská kniha v novém spisovném rouše tlačená — české Její znení puyodní ješte pŕes zimní mesíce redaktor její na Štúrovu radu nahonem pŕepsal do slovenského nárečí. Na oporu nové slovenštiny ŠTÚR píše r. 1846 spis „Nárecja slovenskuo alebo potreba písania v tomto nárečí'"' , v némž verejnosti úŕedné ohlasuje odluku Slovákú od spisovné češtiny, oduvodňuje ji názory, svrchu stručné shrnu- tými a presné vymezuje stredoslovenskou povahu nové reči spisovné. Je to hotová výpoveď literárni češtine na Slovensku. Téhož roku HURBAN zakladá prvou revui nového

*) Stú ľ, Hurl)an i Hodža byli lidé pHmí a jisté ae- iiiéli pri svém prvém ro/hodnéin kroku postranních i'iinyslu: že by Štúr byl chtél svýin spisovným alo- inismem douutit všechny Slovany k píijetí jednot- ného spisovného jazyka všeslovanského, totiž ruštiny, je doninénka hodné pozdní i hodné zpozdilá: bylo možno docílit toho spisovným odštépenim hŕstky Slovák u, anebo byla snad cáka na drobení literárni jinue u Slovami? V ilyrském obyvatelstvu byl na postupu práve proud sjednocovací: mezi Slovany j e- d i n í Slováci v té dobé výstupu jí na jevišté jako separatisté. Snad domnénka o Štúrove „slovenském odskoku do ruského more" vznikla umele na základe všeslovanské these ruského prekladu jeho posmrt- né knihy, „OiaBíiHCTBO a MÍpb óyiiyuiaro" (1867), tekstu ve všem asi sotva autentického; jako vysvetlení pro r. 1844 se slovenské strany neobstojí.

é

53

Spisovná odluka Štúrova.

smeru, ^Slovenskje pohFadi na vedi, umeňja a literatúnŕ, jež je literárnímu tvorení iio- véjšímu vítanou základnou, podobné jako již od leta 1845 jsou Štúrove slovenštiné pomocníkem velrai úspešným ,Slouenskie národné nouini/ s výpravnou beletristickou prílohou ,Oľloni tatranským'' — novinárska organisace Štúrova byla pro celý ^ podnik štéstím nemalým. A konečné HODŽA píše r. 1847 „Dobruo slovo Slovákom súcim na slovo"", r. 1848 ^Vetín o slovenčine^', obrany nového spisovného jazyka, teoretické i filo- logické, prakticky upravuje pravopis jeho v latinském spise „Epigenes slovenicus. Tentamen orthographiae slovenicae" (1847). Do r. 1852 vycházejí ješté dva ročníky slo- venské , Nitry' s príspevky ve verších i prose od celé rady pŕátel spisovné reformy Štú- rovy, s verši druhdy velmi čestné úrovne. Když téhož roku 1852 po prešpurském po- radní m sjezdé slovenských fiíologu vychází ^po\eQnovi^[\\HODŽOVOUdiHAŤrAĽOVOU y,Krátka mluunica slovenská"", definitívne ustavující zákony i pravopis nejmladší slo- vanské spisovné reči, byla tu již nejen slo- venština vecí hotovou : hotová byla i mi- niatúrni, s chutí však žijící a spisovným rouchem úplné samostatná literatúra slo- venská.

Oprava Štúrova prijatá byla na Slovensku s jásotem a oduševnením. V tábor její vstou- pili hned všichni Štúrovi žáci a pŕátelé z Jednoty a Ústavu prešpurského, skoro všechna evanjelická inteligence, jež po Ber- nolákovi ješté se držela ,bibličtiny', a do r. 1852 i vétšina nékdejších stoupencú Ber-

5i

SpisovaA oJhikt Štúrova. Mqjejaí , Hlasové"' .

nolákova smeru, katolíckych spisovatelú. Strana protivná na Slovensku byla slabá počtem a ješté víc zpťisobem boje proti Štú- rovcúm. Ev. farár O. H. LANŠTJÁK vydal proti Štúrovi nekalý spisek „Štúroucina a posouzení knihy ,Nárecja slovenskuo'" (1847), hemžící se siláckymi, ne silnými slovy proti jejímu púvodci (podobné proti Hodžovinapsal podezŕelý spisek maďarský .Antimagyar' !) ; a ŠTEFAN LAUNER rovnež v nékolika hanopisech ostouzí pred českou a denuncuje pred maďarskou verejností své protivníky. Nékolik spočátku nerozhodných spisovatelú slovenských, na pf. Líchard, Radlinský. Zá- horský a j, nakonec vec spisovné slovenstiny vzali úplné za svou.

Ďaleko vážnejší odpor proti slovenské odluce zdvihl se však se strany české. Histórie téchío smutných a neblahých bouŕí, jež na obou stranách znesvárily mezi sebou mnoho vlivných a starých prátel, jen letmo se dotkneme: jsou to dávno tempi passati, pomalú snad pŕebolel\\ jejich trpké ovoce pro nás již nenabude lahodnéjší chuti,

Ačkoli Štúr. Hurban. Hodža, a po nich rada jiných .separatistu' neustávali opa- koval, že čin jejich není namífen proti češtine nepí'átelsky. že cílem slovenstiny je pouze probuzení slovenského lidu ze staletého spánku náľodního, že ..písemiiost slovenská s literatúrou českou tvorí i nadále jen jedu u literatúru československou" (Viktó- riu 1865), že všechno, .,co je české, to je i naše a co je slovenské, to je i české** (Kalinčák 1870)j všechny tyto a jiné a jiné hlas v znélv v Čechách hluchvm uším hned

Spisovná odluka Štúrova. Odpor v Čechách.

od prvopočátku. Známi musejní „Hlasové o potrebe jpdnotij spisovného jazi/ka pro Čechij, Moravanij a Slováki/' (1846) príkre odmítali neslýchaný čin Štúruv ústy osob- nosti na slovo vzatých. Zejména Kollái\ jehož sám* Štúr pokladá za duševního otce slovenštiny (pro jeho učení o individualite slovanských kmenú a pro jeho činnost fol- kloristickou) odvrátil se od Slováku s roz- horčeným gestem ; volil, nnesen hnévem i prudkým temperamentem, často príliš bo- lestná slova pro sluch slovenský, v jádŕe však jeho varovaní skrývala v sobe velikou lásku i starost o budoucnost Slováku, starost pohŕíchu ne zbytečnou, jak dosvedčila po- zdejší horká zkušenost. Také vážny Safaŕík se nehlásil k dítku, jehož byl bezdéčným spolutvúrcem (svými úvahami o svojskosti slovenských nárečí a „Slovanským národo- pisem"); Havlíčekspočátku nékolikrát se za- kousl velmi jedovaté (na pŕ. často citovanými .tiskovými' chybami o „tatárske literatúre" a „pras/dle slovanském"), jízlivé se choval Čelakovský a pohrdlivé k slovenské „lite- raturce" Vocel a hneval se všechen snad literárni svet český: mél — o tom ani teď není sporu — k nevúli dúvod nejeden. Mezi Čechami a Slovenskem pro spisovný rozkol vznikl nelad, který čas byl ovšem velice zmĺrnil, jehož však — sit venia veritati — z korene nevyhladjlo ani téch osm desetiletí, jež ubíhají zatím od Štúrovy odluky : politicky konečné zas sjednocený a osvobozený národ se staletými společnými kulturními tradicemi užíva nyní dvou rečí literárních ...

Štúr se svou spisovnou novinou zastihl

56

btiir organisátor. „Tatriiľ

ješté líp než Beinolák svou dobu. Lví podíl iia čerstvém rozšírení nové spisovn*^ reči vev.šech, i nejodlehlejšíchkontech Slovenska, získal si však sám Stiir-oruanisátor. On ihned si vyniohl koncesi pro noviny, aby tiskem niohl svou myšlenku propagovat a jí hájit ; on presvedčil Hurbana, aby ješté pŕes zimu narýchlo pŕepsal českou ,Nitru' 11 do strední slovenštiny a vytvoril tak stav veci hotové; on, sám nefilolog, vyhlédl si Hodžu, dobrého filológa a znalce nárečí slovenských za ve- deckého pomocníka pi'i svéni podniku, plném i odborné odpovédnosti. Z Jeho popudu ko- nečné se ustavila již v lété r. 1844 prvá významná literárni společnost slovenských rozkolníku v čele s, Miloslavem Hodžou, „Ta t r in" svato-mikulášský, Jenž až od re- voluce rozmnožoval po Slovensku slovenské spis}^ a trvalou památkou se zapsal v kul- turin' dejiny probuzeného Slovenska pro svúj veliký národní čin : provedl smír ducho- venstva obou hlavních, z dob protirefor- mačních oti sebe bočících náboženských strán .na Slovensku.

Za téžké doby, jež útly, na svépomoc odkázaný organism slovenštiny („za tú našu slovenčinu" znamená vždycky: za slo- venský národ!) prolrpél v následujících desetiletích, Štúr osobné viny nemá. Provinil se jisté ružovým optimismem v posuzovám' budoucnosti, nekritickým preceňovaním sa- mostatnosti a individuality slovenského kmene a zvlášť nové slovenštiny — ale není, jen on sám, odpóvéden za ony zkoušky, jež bylo preslát slovenštiné v dobách jejího détství. Reakce a kultúrni bída po revoluč-

• 57

Verše Štúrov>\ ^^^^^

ním roce 1848 prišla ve všech zemích; Sládkovič, Chalúpka, Botto, Král, Kalinčák a jiná jména jsoii však svédky, že ani za mrazil reakce nebyly nadobro zmrtveny slovenské kultúrni proudy. Nelze všeho v dejinách vysvetlil matematicky: spisovná odluka na Slovensku byla bohužel neod- vratitelnou vúlí doby a Štúr byl tím, jenž nevyzpytateJným ŕízením v osudech národu easem byt musí.

[Verše Stúrovy.] Štúr byl básnik více svým citem než posvécením tvúrčím. Poviu- nost buditelská i sama jeho snadno vzru- šená mysl nutkaly ho, aby zméŕil své sily v umení veršovém. Prvé své plody veršo- vané posila od r. 1835 do ,Plodú', ,Ta- tranky', ,Hronky' a pražských , Kvetú" z domova i ciziny : jsou to verše ohnivé víry a vírných citu slovanských, historickou elégií kollárovsky zbarvené, ŕidčeji milost- ným odŕíkáním rozechvélé, lehké a zpévné ; po r. 1844 arci již roucho jejich je sloven- ské a také ráz se pŕizpusobuje více poesii hdové. Štúr, sám skrovný básnik, je zakla- datelem prvé veršové slovenské školy. Prvky lidových písní, tradice domáci, povesti a pohádky lidu ve steré obmene stály se zá- kladem jejiho veršovaní a pramenem do únavy vyčerpávaným. Z veliké východní slovanské literatúry pred jal Štúr známou teórii o škodlivém vlivu západních evropských kultúr na samorostlý vývoj a rúst domnelé mnohem zachovalejších a púvodnéjších kultúr slovanských národu ; jako lidový obsah látky byl hlavní podmínkou estetiky Stúrovy,

Ô8

Politické a národopisaé spisy Štúrovy,

tak domácnost, formálni sloveiiskqst její byla prvým zákonem poetiky školy Stúrovy až do konce let sedmdesátých. Takový asi obraz podávají i jeho „Spevi/ i piesne^\ jež vyšlý — jediná veršová sbírka Štúrova — až r. 1853 v Prešpurku, „bratrovi [Karlovi] za hrobem posvéceny" ; z nich poznávame ce- lého Štúra, básnika skrovných fondu tvúr- čích. Kromé dvou obšírnéjšich epických látek, yySuatoboje^' a ^Maŕúse z Trenčína^, s národní tendencí, chabé však zpracovaných. obsahuje tato knižka výbor jeho buditelských veršu a pisni revolučních, pŕedtím v ,Kvétech% ,Nitrách', ,Orle tatranskom' *) a jinde otišté- ných. Všechny verše Stúrovy zajímaji dnes již jen literárni dejepis.

[Politické a národopisné spisy Stúrovy.]

Literárni žeň Štúrova, jež je povinností osvobozeného Slovenska vuči jeho prvému vúdci národnímu, by byla neveliká, histo- rickou koristí však je bohatá a zajímavá : práve tento národní vúdce a bojovník, prú- kopník a obratný organisátor vyniká všude nad odborného spisovatele. Krome ŕečeného již spisku „Nárečja Slouenskuo^ Štúr vydal téhož roku (1846) ješté druhou laickou knihu na zdúvodnéni slovenštiny, ^Naiikii reči slovenskej''^ ^ jež šíre rozvádí dúvody, sebrané v knize prvé. V letech 1848—18-1:9 Štúr se oddal télem duší vécem politickým; zvolen byl poslancem na sneme uherském, vyslán do Vídné k cisári s deputaci, účastnil se

*) Jinéua slovenských spisň, íasopisuv a pod. sklo- íiováua slovensky z kiolého nezbyti, aby nerušil j^ro- teskni dojem tvan°i polovičatých.

5.9

Politické a národopisné spisy Štiírovy,

slovanského sjezdii v Praze a po nem vedl slovenský odboj proti Košutovi : z této doby pochází rada jeho článku a statí politických v ,Slovenských národních novinách', ,Orle tatranskom' i ,Slovenských Pohľadoch', účinné potírající úsilí maďarisační. V nuce- "íiém ústraní porevolučním Štúr v Modre pracoval u svého bratra o díle folkloristi- ckém: „O národních písních a povéstech plemen slovanských"^ (vyšlo česky v Praze 1853), jež je výsledkem nékdejší jeho čin- nosti učitelské a v némž lidovou píseň a vúbec lidovou literatúru slovanskou povyšuje z dúvodň filosofických — Slovanum prý souzeno dejinami vyslovil s 1 o v e m, písní , zpévem to, co ^starým Indúm a Egypťanúm stavitelstvím, Ŕekúm dlátem, Románúm štét- cem, Germánňm hudbou — na vzor básnictví umelého. Tuto teórii, jednostrannou a pre- hnanou, mladý dorost básnický prijal za prvý článek své artis poéticae. Z téhož sou- kromí a téhož roku pochází i nemecky psaný spis Stúruv, jenž až po smrti svého púvodce vyšel v Moskve v ruském preklade prof. La- nianského: „Cjibbmhctbo a Mipb óyjiymaro" (1867), „Slovanstvo a svet budoucnosti". v némž se Štúr neočekávané jeví naprostým panrusistou a horlitelem pro cára a samo- déržaví — nejsou-li zde cizí rukou Stúrovy názory tendenčné upravený anebo jemu podvrženy. — Pro úplnost sluší se uvésti menší nemecké Stúrovy spisky, obrany slo- venské národnosti proti rdousící hydŕe ma- ďarisace: „Kiagen und Beschwerden der Slowaken vvider di e Uebergrif f e der Magy arén " (v Lipsku 1844) a „Das neunzehnte Jahr-

Vvznam Štúruv,

hundert und der Magyarisinus" (ve Vídni 1845); kromé toho politické zprávy a články téhož obsahu a z týchž let v ziiáiném liste iie- meckém ,Augsburger Allgenieine Zeitung',

[Záver o Štúrovi.] Rys geniality utkvívá na povaze Štúrove. Nebyl ani posvécenym básníkem, ani velikým umélceni,ani pňvodníni mysliteleni, ani prúmérným filologem, ba ani spisovatelem zvlášť produktivníni, vúbec-, tvúrčí zdroje jeho byly zeela na povrchu ; a pŕece jméno jeho značí pro Slováky více než jméno Kollárovo, více než jméno Šafárikovo : značí ^epochu slovenského národního probu- zení. Štúr byl rozeným vúdcem a bojovníkem idey, smelým organisátorem ; byl pružným pérem, jež posunulo ručičku na ciferníku národním tam, kde jí mela zapotŕebí doba nová. Jeden z nejčistších, tŕebaže ve svete neznámych, ponévadž práve slovenských, charakteru lidstva jest i výkvétem probu- zeného Slovanstva a zústane jím, pokud pod vékovitými štíty Tater zvonit bude slo- venština a pokud nad nimi kroužit bude veliký, symbolický pták. Slovanstva orel bílý: to jest, na další veky.

Si

n

PRVÁ SLOVENSKÁ ŠKOLA BÁSNICKÁ.

[Zásady a smer], jež jsou napsány v este- tickém zákoníku družiny Štúrovy, z časti byly již vysvetlený pri výklade národních a bás nických teórií jejího zakladatele. Lidová slo venská píseň, domáci tradice a prostonárodn- uméní jsou jí posvátným vzorem v lyrickémí i epickéin tvorení umélém; ideálem jejím je co možná nejvétší sblížení s duchem básnictví li- dového, v némž Štúr vidí sumu dokonalosti. „Štúr korigoval dopodrobna československé práce študentov, čiarku za čiarkou : ale na piesňach národných neopovážil sa ničoho nie premeniť. Bola mu národná poesia útlou : ne- týkaj sa. Tie piesne my nesmieme korigovať, hovoril, lež učiť sa z nich národne písať i bás- niť'% zapsal podlé mistrových slov jeho oddaný druh a životopisec, J. M. Hurban (,Slov. Po- hľady' 1881, 127).

Tato tesná základná básnické školy Štúrovy oinezena byla v prvé radé na slovenský lid a jeho oblast folkloristickou, hlavné písňovou ; kultúra jiných národu slovanských ozýva se pomerné porídku. Slovensko Štúrovcúm se zdalo novou zemí vyvolenou, posledním tajemným

62

Zásady, smer a rozvoj Školy Štúrovy.

záméreín histórie ; ukolébává je v tento milý prelud pŕece sám učený Šafárik i slovanské veštby Kollárovy a jeho domácího epigóna Jana Hollého; lahodí jim tlusté výklady cizí o saraoľostlosti (vlastné : zaostalosti) slovanských kultúr, hymny a dithyramby slavjanofilú na slovanský rod a jeho budoucnost — prapôvodní cit a vlastenecké nadšení |e vudcem téchto prvých slovenských básníkuv i veršovcíi, nikoli umelecká výchova, vkus anebo kultúra. Cit jest ovšem jedním z hlavních zdroju tvurčích konu básnických, sunt autem čerti denique fines — na tyto hranice umeleckých možností a nemožností Štúrovci radi zapomínali.

Na padesát básníku, veršotepcú, rýmaŕú druží se okolo smeru Štúrova; sotva pétina z nich žije a bude žít poesii. Estetika Štúrova sama byla krutou šnérovačkou volné hrudi zralých básníku, tím více dusila talenty ne- dospelé. Botto, Hodža, Samo Chalúpka, Kráľ, Kubáni, Kuzmány, Sládkovič, Žello dostoupili nejvyššího bodu vývoje; mimo ne poesie štú- rovská jest jednostranná a jednostrunná, for- málne chudá; svéží zaván cizí básnické kul- túry vnesl do ní hlavné hluboký žal Máchuv, miláčka Štúrovcú, kteŕí nejživéji pochopili jeho melanchólii a citovou rozladénost.

Nejvérnéjší pŕivržence básnického smeru Štú- rova tvorí trojice : Samo Chalúpka, -íauko Kráľ, Jan Botto; okolo nich se kupí plejáda ostatních veršovcú doby Štúrovy, druhdy pozoruhodných, vétšinou však časné zamlklých ; vlastním chod- níkem podlé úŕední cesty štúrovské kráčí Ondrej Sládkovič, hlavní básnik tohoto období, a úzky- mi svojskými stezkami rada talentu jiných, málo plodných, nedozrálých a opozdených.

68

Samo, Chalúpka. Jeho život a dilo.

SAMO CHALÚPKA.

[Život.] Pévec a rapsod pohronský, SA- MO CHALÚPKA, narodil se v staré písinácké a literárni rodine slovenské r. 1812 v Horní Lehote na Zvolenskú. Otec Jeho byl tam ev. faráŕem a občas zabásnil si v duchu své doby ; starší bratr Jan je znám jako satirik a dramatik kocourkoviád. Začátkú neval- ného vzdelaní Chalúpka nabyl na Gemeru a v Kežmarku ; hlubšího až v Rožňave, kde mo- hutné ho chytly' slavné znelky Kollárovy; slovanské uvedomení jeho prohloubily studie v Prešpurku, po nichž odešel na vídeňskou universitu na teológii; r. 1834 stal se licen- ciátem v Jelša vské Teplici a r. 1840 e v. fa- ráŕem ve svém rodišti, kde po více než čtyŕech desetiletích zemŕel r. 1883.

[Dílo.] Samo Chalúpka je prvý posvécený slovenský básnik prostonárodní. Již v letec h íŕicátých veku minulého skladal vlastenecké písné v duchu slovenské poesie lidové a jejím nárečím ; zvláštnost tu, osobitý dialekt i pravopis, v celém svém literárním díle dúsledné zachovával, takže k novým vyda- ním „Spevov" býva i pro Slováky pridáván slovník výrazu neobvyklejších. Formálne Chalúpka je snad nejpečlivéjší básnik školy Štúrovy. Balada jeho jest opravdová skladba baladická, blízka príbuzná balady Erbenovy ; písné jeho plynou pravým písňovým rytmem, vane z nich ohlas zpávanek a lidových tráv- nic; ducha domácich zkazek a povestí básne jeho zachycují vítézné, vzlet jejich je vysoký.

S4

Samo Chalúpka. Pilo.

dramatičnost púsobivá, idea veliká — tvo- rivá sila a invence básnikova pritom ome- zená, plodnost malá. Ale i tak „Spevy" Cha- lupkovy zústanou živým projevem národního umení pod Tatrou.

V lyrice národní a vlastenecké Chalúpka vychází z lidových tradic, jež v ladné a a úpravne forme lidu vraci: proslulá „Kráľo- hoľskď' (1862), „Smútok" (,Nad Tatrou sa nebo kalí . . .', 1834), „ Vojín na úmore" (,Ko- níku môj vraný',) „Bolo i bude" ("1861), ,,Kozák" (1846), a „Vojenská" (1868) jsou z nich nejznáméjší, záhy byly opatrený melódií a zlidovély. Jeho epika historická váži látku nejradéji z dob tureckého jha na Slovensku, líčí spadne, pohnutlivé, drama- ticky: „Tiirčín Ponican", „Bombura", „Boj pri Jelšave''' (vesmés 1863), vovi\m\Q,e „Križiak" (1868) a zádumčivý hajducký „Junák" (1860) jsou asi nejzdaŕilejší z menších epik Cha- lupkových. Z vlasteďecké histórie téží s ús- péchem „Muráň" (1863), z doby Bethlénovy a Vešelínovy, a „Likavský väzeň", púvodne jako „Jánošíkova náumka" v ,Orle tatran- skom' 1846 otišténý; až v časy krále Sväto- pluka vrací se prosté a jasné vypravená balada „Starí/ väzeň" (1858). Nejvétší a nej- slavnéjší skladba Chalupkova je však vlaste- necká, tendenční, strhující epika „Mor hoľ* (po prvé v ,Sokole' 1864), s déjem promít- nutým do IV. století po Kŕ. „Sleteli orli s Tatry", začína se živým obrazem prvý verš její; a dej vypraví: Rímsky císaŕ Konstancius vtrhl do slovanské Panónie; nečetné slovenské (t. j. slovanské) poselstvo se vypraví k nemu s mírumilovnými dary

5 65

Samo Chaiupka. Dílo.

chleba a soli — pán Ríma však zpupné od- mítne a žádá vzdaní na milost i nemilost. Tu vzkypí krev svobodným slovanským ju- nákúm, bleskne ocel v pesti a s bouŕlivým kŕikem ,Mor ho!' (bij, zab ho!) vrhne se hŕstka téchto reku na silnou družinu ca- rovu, pádnou do jednoho, každý však na kupé vrahú. „A ty, mor ho ! — hoj, mor ho ! detvo môjho rodu, kto kradnou rukou siahne na tvoju svobodu; a čo i tam dušu dáš v tom boji divokom : Mor ho len, a voľ ne- byť, ako byť otrokom" končí se pŕímým do- bovým ostnem mohutná Chalupkova rap- sódie. Báseň má vzácny historický kolorit, tfebaže její dej je pouhým výplodem obraz- nosti básníkovy; pritom z každého jejího verše burácí prudká slovanská krev.

Po roce 1868, kdy ctitelé Chalupkovi vy- dali v Banské Bystrici soubor jeho ^,Spevov^\ uchýlil se skromný básnik do ústraní, z néhož se ozval novým slovem až v. 1875, uverejni v v ,Orle' historickou epiku „Odboj Kiipov*', zpév svuj labutí, silou i formou opozdilý za svými pŕedchúdci z let dŕí- véjších.

Samo Chalúpka byl geniálni improvisátor. Výstižné charakterisoval ho Vajanský v do- slovu k 3. vydaní jeho „Spevov": „Jeho poetické plody nepovstávaly pri písacom stolíku, tak rieknuc, literárne, ale zkrsly nárazom nejakej počutej pieseňky, často i pohovorky . - . potom šumely mu hlavou dlhší čas a pomaly dostávaly formu a podobu. Ony sú jadrom národného poetického tvo- renia obsahom, formou, vozd uchom i ex- pressiou. Preto znárodnely, preto prešly do

m

- KráF. Životopis.

Úst ľudu, ktorý ani ich pôvodcu nepozná. Každá Chalupiíova pieseň je večným agitá- torom za slovenčinu a pritom dôkazom ge- niálnosti nielen samého poeta, ale i celého národa". 1 tak Vajanský sméle mohl napsat, aniž zevšeobecňoval : neboť lid, který ze sebe rodí pévce druhu Chalupkova, je lid nevšedné nadaný.

„Spevif Chalupkovy zňstanou pokladem slovenské poesie; znovu vyšlý v chybné redakci v Ružomberku 1898 a ve tretím, pravopisné upraveném vydaní v T. S. Mar- tine 1912 péčí J. Škultétyho.

KRÁE.

[Život.] Samu Chalupkovi nejblíže stojí rázem svých poesií JANKO KRÁĽ, v lip- tovském Sv. Mikuláši r. 1822 narozený; bás- nik zrozením a životem, právnik omylem a povolaním. V Prešpurku byl již Štúrovým oblíbencem ; ukončiv práva kratší čas v Pešti vypomáhal jako sila advokátní, v letech revolučních vábil k sobé mládež jako ide- ový komunista, účastnil se boju, byl lapen a jen včasným a ráznym zakročením bána Jelačice vyváži zpod šibenice. Po revoluci žil tise v Zlatých Moravcích, básnicky skoupé se odtud ozývaje a zemŕel zde v zapomnéní r. 1876.

„Divný Janko": tak se alegorisoval bás- nik sám v jedné z prvých svých balád. Byl podivínem, samotáŕem, rozháraným tulákem, záhadou nejbližším pŕátelúm. Nitro jeho pu- stošil slovenský svétobol : celé noci prý maril v toulkách po slovenských lesích aneb aspoň

5* 67

Kráľ. Verše. .

iilicích Pešti, aby potom doma narýchlo na papír vrhl improvisované verše a v zápétí je zničil ; z jeho duševní dílny zachovalý se pouhou náhodou ty zlomky, jež tvorí nyní obraz jeho básnického díla. O jeho živote duševním záhy kolovaly legendy: znal prý z paméti celého Shakespeara, veliké zá- padní literatúry nebyly mu cizí. Melancholický mrak poesie Machový preletel pŕes jeho čelo a vtiskl v ne bratrské políbení: Kráľ mohl byt slovenským Máchou. Improvisoval svúj život i svou poesii ; podlé názoru modernícli Kráľ je nejopravdovéjším básníkem sloven- ským . . .

[Verše] Zvuky i barvy Kráľovy poesie splývají v čistou náladu mékké, krásou a bolestí zraňované slovenské duše. Také Kráľ je prostonárodní pévec a baladik ; for- málne Chalúpky nedostihuje, citovým sub.- jektivismem nad neho však vyniká: zají- mavý prototyp polo-dekadenta, polo-impresi- onisty, Ize-li užít moderních kritérií na slo- venskou poesii let čtyŕicátých až šedesátých. Zmĺtané vlny svého ducha Kráľ zachycoval v krehkých, churavé plachých verších s jem- ným písňovým pŕízvukem ; v autobiografické balade „Zakliata panna vo Váhu a divný Janko'' (1844), v „Piesni bez mena'' (1844), v symbolickém autoportréte „Orol" (1845) a jinde. Písne jeho, melódie z úst zpévaček trávnic odposlouchané, jsou majetkem lidu: yyZajasal blesk jasnej zory" (1861), „Svidovo, Kamenná...", „Nehorekaj, mati!" (1846), „Na horách býva" (1847), „Moja pieseň" (1844) a jiné ozývají se na Slovensku podnes.

68

Kráľ. Verše.

Epika Kráľova, vesmés lyrickou nežnou notou podložená, je máchovsky ponurá, li- dové baladická: „Zverbovaný", „Zabitý {\SM)y „Pán v tinŕ (1846), „Kríz^ a ciapkď' (1847), „Skamenelý" (1865) mluví již svými názvy ; vlastní líčení všude prosté, téžící bohaté z pover a povestí prostonárodních. Královy dumy, zvlášté pamätná „Duma bratislavská"^ (1847), pri exodu Stúrovcú z Prešpurka skla- daná, a nékteré verše príležitostné, jako báseň „Ďuľkovi Košiitovi'\ „Pesnička na kare'' (1844), „K národom" (1845), „Slovenom" (1858), „Vyslobodenie'' (1870), „Orol vták", „Pierko" (ISTd), „Husár", „Rodina slovanská" (1874) a jiné, mají znak duchaplných, temne rozjímavých improvisací. A ze všech, lyricko- epických i čisté lyrických veršu Kráľových hovorí hotová básnická osobnost, jedna z nejsamostatnéjších individualít v píšem nictvi na Slovensku; pohŕíchu že ze svého nad- prúmérného nadaní a orlího ducha zanechala budoucnosti jen nepatrnou myšlenkovou tŕíšť, nepatrné zlomky.

KráF tiskí málo, jen na dúrazné výzvy svých pŕátel, vesmés v časopisech a alma- naších své doby (v ,Nitŕe' 1844, ,Orlu ta- transkom' 1845—1847, ,Goncordii' 1858, ,So- kole' 1861, 1865—1866, ,Táboru' 1870, ,Orlu' 1873—1874); podlé téchto tiskú a cizí ruko- pisné sbírky vydal Jaroslav Vlček „Verše Janka Kráľa'* v T. S. Martine 1893, nejno- véji výbor z nich vyšel v ,Knižnici česko- slovenské' 1919.

69

Botto. Život. „Spevy".

BOTTO.

[Život.] Vedie Sama Chalúpky a Janka KráFe hlavní dovršitel smeru Štúrova v poe- sii je JAN BOTTO, ve Vyšším Skabiíku na Gemeru r. 1829 narozený, odchovanec levočský. V Levoč spadají začátky jeho básnických pokusu; v básnení šťastné po- kračoval i jako diplomovaný geometr až do své smrti v Banské Bystrici r, 1881. Život Bottúv plynul bez velikých otresu vnéjších a zladil moudŕe jeho povahu.

[Spevy.] Jan Botto pripjal trvalé své bás- nické jméno k zidealisovanéinu reku povestí slovenského lidu v oslavné romantické skladbe „Smrť Jánošíkova"' (v ,Lipe' 11 1862), jež vzrostla časem na devét zpévú z jeho ,,Piesne o Jánošíkovi'' (1847). Okolo vatry na Kráľovej holi sedí dvanáct horných chlapcú, toužících elegicky za svým vúdcem, polapeným Jánošíkem, zatím již v žalári dumajícím o ztracené svobodé. O pulnoci ve snách pŕichází dojemné se s ním rozlou- čit jeho milenka; z libého snení vytrhne Jánošíka kat, hotovící jej k poslední ceste. Z brán mesta se volné hýbe černý prú- vod: uprostred na káre Jánošík, ne jako odsouzený, nýbrž jako sám soudce a vítéz. Stranou na vrcholu hory se tyčí kolo a šibenice; Jánošík dumá, rozhlíží se po okolí, apostrofuje svou krásnou milovanou zemi a pevným krokem kráčí „na oltár volnosti''. Od hor se ozvou tri výstrely, ^^oslední po- zdrav horných chlapcú umírajícímu Jáno-

70

Botto. »Smrt Jánošíkova".

ši'kovi, práve v okamžiku, kdy z dálky cválají poslove s patentem o cisárske mi- losti. Jánošík umírá na šibenici za právo svého lidu, ale duch jeho žije a bude žít mezi slovenským lidem až do času, kdy sen svobody se mu splní. — „Smrť Jánošíkova'' podáva tudíž pouhou výseč ze života Ďura Jánošiaka, poslední akt jeho hrdinského zápolení ; není epickou básní, nýbrž epickou záminkou k apotheose neohroženého zastánce práva. Básnik sám zve ji ,romancí', patrné pro její romantický živel. Z histórie Botto čerpal pramálo: „Nechcel som životopis pí- sať toho ,priestupníka' vo Sv. Mikuláši od- súdeného a odpraveného, ale chcel som malovať toho junáka slobody v ústach slo- venského ľudu žijúceho, ktorý rástol v duši jeho po celú päťstoročnú epochu poroby a a ktorému onen snáď iba meno, aj to len z čiastky, dať mohoľ' vypravuje sám k vy- svetlení idey své básne. Celek je zpracován s básnickým zdarem naprostým. Mékká a krásna slovenština Bottova zaznela tu pu- vabem neodolatelným, hudbou slov jedi- nečnou; ona má Iví podíl na slávnostní ná- lade, jež vzrušuje čtenáŕe v celé básni. Ne- boť Bottúv zpčv o Jánošíkovi ladén je spíše slávnostne než elegicky, více básnicky než tradične : Jánošík i v poutech a na čekané je mravní vítéz, rek podlehlý, jehož idea nepodlelila. V konečné úprave básne v ,Lipe' 11 patrná je tesná formálni závislosť Bottova na našem Machoví : delení na zpévy, ro- mantické intermezzo s duchy, scenérie ža- lární i popravní a celá rada podrobností vzatá jest obdobou z „Máje". V „Smrti Já-

71

Botto. Balady a lyrika.

nošíkovej" úkryt jest i zárodek idej' sociálni: Jánošik, typ činné, vítézné vúle je prvý vzdálený pŕedbojník nových sociálních í-ádú v lidské a národní společnosti.

Zásluhou Bottovy poesie dospela slovenská balada svého vrcholu ; kráčeje zprvu ve sto- pách Chalupkových Botto prekonal svého mistra básnickou rečí i formou. Jako Cha- lúpka nezbásnil ani Botto látek mnoho, aekoli rovnež veršoval dlouho, od let čtyŕicátých až do konce let sedmdesátých ; proto co kus jeho poesie, to vždycky klas plný. Baladický motiv oblékal rád prúsvitným rouchem jino- taje: v „Báji na Dunaji" (1846) alegorisuje šťastné novou slovenskou poesii a její kŕi- sitele, v jiskrovskou „BáJi Maginhradu" (1849) vkladá jasnou alegórii politickou, v „Báji Tuľca" (1867) silný moment národní atd. Ani nejlidovéjší skladby Bottovy, na pr. „Žltá ľalia" (1849), „Povesť bez konca" (1850), považská povést „Margita a Besná" (1879) nejsou prostý tendence — jako u Erbena. Dramatický spád deje, jasná mluva a plynný prízvuk veršový, hudebné ladený, dávají baladám Bottovým zvláštni púvab, jenž ne- vyprchá z duše posluchačovy — balady Bot- tovy chtéjí být skutečné posloucháňy, jsou iiotovou výzvou k melodramatúm : Bottova mluva, toť stály svátek slovenštiny. Nejinak je tomu v drobné lyrice Bottove, reílexivní» vlastenecké i tendenční („Žiaľby Svatobo- jove" 1850, „Nad mohylou J. Koílára" 1859, „Vrahom" 1874), v ohlase dumek {„Piesne vojenské" 1848 — 1850), anebo prostých li- dových popévcích („Kukučka", „Orol," „Na brehu Rimavy", „Prvý sen") : všude je Botto

72

Plejáda Štúrovi-u-epigonu. K. Štúr.

virtuos výrazu a slova. Látkové Botto není vždy púvodní, rád v osnovu svých básní vnáší útky cizí, presto však z jeho dílny vychází vždycky púvodní mistrovský kus. Prvé své balady Botto psal ješté pred Erbe- nem, thema jánošíkovské zpracoval nejdú- kladnéji ze všech svých pŕedchiidcú, v lyrice národní je silný a svuj jako málokdo z jeho vrstevníkň : není proč Bottuv odkaz literárni cenit pod odkaz Chalupkúv a nestavét ho po bok básnickému dílu Sládkovičovu.

„Spevij' Botto vy vyšlý souborné po prvé r. 1880 v Praze jako I. svazek Pokorného ,Knihovny československé', básníkem samým uspoŕádány; po druhé r. 1909 v T. S. Martine vydal je J. Skultéty. „Smrť Jánošíkova'* vyšla po prvé samostatné r. 1919 jako IV. číslo ,Knižnice československé'.

[Plejáda Štúrovcú-cpigonú.] Pod zá- stavou Stúro'va básnického smeru se verné seskupila plejáda básníkú , menších božstev', jimž nikdy nechybél vrelý cit národní a tvúrCí vúle, druhdy ani úspech a uznaní současníkú, kteŕí však nadaním vesmés zustali daleko za vúdčími básníky doby. Skoro vsichni v za- čátcích svých veršovali ješté ,československy' ; skoro všichni od vlastenecké své Musy se obraceli koborum jiným, začastoužitečnéjším, v nichž nékdy spočíva téžišté jejich práce národní anebo literárni.

Mezi tyto verné učné bratislavského mistra náleží také KAREL ŠTÚR, starší bratr Lu- devítúv (1811 — 1851), jeden z nejhorlivéjších

7.?

Lichai'd. Záborskv.

Členu Ústavu, nakonec e v. kazatel v Modre. Spočátku veršoval pod vlivem starých kla- siku, zejména Homérovým; v ,Hronce' (1838) je od neho z té doby preklad Faidona Pla- tónova. Slovenská národní situace pred r. 1844 vzbudila v nem dumné, citové verše, lidovou notou omžené, jaké hovorí i z výboru jejich „Ozvena Tatry'' (1844); po odluce pŕispíval verši do ,Orla tatranského', ,Slovenských Pohľadov,' , Domovej pokladnice' a j. Básnický talent jeho umlčela náhla a predčasná smrt.

Krátce veršoval na teológii prešpurské DANIEL G. LICHARD {1812—1882), ev. farár a redaktor vídeňských vládních ,Slovenských Novin' a dobrých kalendáru pro lid, t. r. ,Do- movej pokladnice' (1847 — 1851). pozdéji vý- znamný populárisator véd pŕírodních a zvlášť náuk hospodárskych; látku k svým veršúm rád čerpal z histórie slovanské, bez zvláštního však zdaru.

Vrstevník jeho JONÁŠ ZÁBORSKÝ (1812 — 1876), „panslavistický farár'' župčanský, života bídou tísnený talent, dlouholetý a tuhý zastánce ,bibličtiny' — klamal se naprosto strany svého básnického nadaní, jehož márnou nádeji vzbudil v nem bezdéčné Kollár otiskem vlastenecké ódy „Na Slovákov*' (v ,Zoŕe' 1836): jeho ,,Že/2ľi/' (ve Vídni 1851), kritikou slo- venskou — cum ira et studio — odmítnuté, a zvlášť faustiáda „Vstúpenie Kiista do raja" prozrazují obsáhlou učenosí knižní, ale práve i poesii pergamenovou. Slušného úspechu do- cílil svými „Bájkami" (1840), veršem i prosou, v než bŕitce a hladce dovedl vložiť vlaste- necký cit, satiru i tendenci.

Ani dlouholetý chyženský ev. faráí* SAMO

u

Tomášik. L. Paiiliuy. Zoch.

TOMÁŠIK (1813-1887) nebyl obzvláštiiím miláčkem Mus básnických. Nékteré počáteční verše jeho, české i slovenské (výboru jich v .Ústrední knihovne' 1888 Tomášik se ne- dočkal), vlasteneckým a politickým zápalem nesené, rázne a jaré notované, záhy zná- rodnély {„Hej, pod Miiráném" , „Nie se iie- ^starejme, chlapci od Sajavy" a j.); ale jméno nepomíjející Tomášikovi zajistila jediná ná- hodná improvisace, málo púvodní, pramálo cenná literárne, citem doby však p.osvécená na hymnu všech Slovana: slavná píseň „Hej, Slované!" („Hej, Slováci !'* podlé znení púvoď- ního), v znémčilé Praze r. 1834 na polský mazur príležitostné složená a r. 1838 po prvé otišténá v kalendári Fejérpatakyho. Šťastnejší než básnik byl Tomášik novelista.

Plodností v tesné meze odkázanv ĹADI- SLA V PAULÍNY (181.5—1894), ev. farár prie- tržský, vzbudil nemalé očekávání veršovanou ale«rorickou povestí „Hrdoš alebo Ztrateni'j f/e- neráľ* (v ,Nitŕe' IV 1847); zrcadlí se v ní bystrý úsudek, d úkladná znalost života hdu a jeho nicavii, pekný talent reprodukční, ušlechtilá tendence sociálni; jako autokritik brzy sám postŕehl, že na veliké umení nestačí jeho sily a prestal na slibném „Hrdoši", zda- riloii prosu kocourkovskou máje již z r. 1842 zálohou literárni do svého občanského ústraní.

Ve všech složkách života národního a kul- turního uplatnil se zato ev. senior oravskv CriBOH ZOCH (Cochius^ 1815—1865), kla- sický filológ, pomocník Stúrňv pri redakci ,Plodiť prešpurských, hybný a rázny živel let čtyŕicátých a padesátých. Ačkoli filológ, historik a archeológ povolaním prece mél

J. M. Hurban-veršovec.

dar obraznosti, nadšení a vzletu vlastenec- kého, jak svedčí pŕehojné príležitostné impro- visace, prízvučným i časomerným metrem skladané, zejména však pathetický „Slovanov pohľad na seba'', satira na odrodilství „Hyd a holuby'' (1847) a j. Zocha však Ješté daleko predčil po všech stránkach národního i osvét- ného púsobení

JOSEF MILOSLAV HURBAN. Rodák z Beckova v Trenčínské (* 19, brezna 1817), od svých čtrnácti let po celé desetiletí študuje v Prešpurku filosofii a ev. teológii, od po- čátku je^ nejdúvernéjšíin druhem a pomoc- níkem Štúrovým, ve všech jeho podnicích jest zúčastnén v radé prvé, takže epocha Štúrova bez Hurbana není vubec myslitelna. Doba Štúrova je výstižnéji vlastné dobou Hurbanovou : jeho jméno, práce a život jsou jí záštitou od počátkú bratislavských až do jejího západu v letech osmdesátých. O ná- rodní a osvétné mnohostranné činnosti Hur- banove byla reč již častéji a ješté velmi často setkáme se s jeho jménem. Umírá tise srdeční slabostí u vysokém starí na svéhlbocké fare 21. února 1888, dočkav se šťastnejších dob Slovenska aspoň v prospechu jeho literárním.

Hurban nevyryl svého jména v desky ve- hkých slovenských básníkň. Jako Štúrovec télem duší veršoval velmi pilné; sebraných veršu jeho bylo by na nékolik objemných svazkú: do všech slovenských časopisúv a podniku líterárních za celé púlstoletí 1838 — 1888 Hurban psal verše nádejí a úzkostí, dumy, touhy, elégie, písné vzdoru, časové nápisy i epické básne v duchu Štúrových

76

Xosák-Nezabiidov.

ideálu. Také jeho začátky básnické mají roucho česko-slovenské:tak „Osudové Nitry'^ (v ,Nitŕe' I 1842), znárodnélé písné „U proii- dú valných Dunaje sirého"', „Bije zvon svo- body" a j. ; zlidovély i nékteré proslulejší jeiio písné slovenské, podtržené silnou tendencí vlasteneckou, zejména povestná „Umom lebo päsťou". Hrivny .básnické, kterou omylem po- kladal za sviij majetek, užíti chtél k oslave rodných krajín v bizarní skladbe „Divadlo duchov nad Tatrami" (1844) a k sláve Slávy, kterou velmi miloval tento Miloslav, v „Zn'ň- ském na Sihoti", ale vzlet je|io fantasie pú- sobí zde spíše groteskné než slávnostné. Ze Hurbanovým živlem nebyla poesie. nejlépe zrcadlí jediná samostatná sbírka jeho veršu, sešitek politických básnicek „Piesne na teraz" (1861) : když se rodily na svet, jisté dobrý Homér^ dŕímal . . . Hurban veršovec je typi- ckým Stúrovcem: bohatý básnický cit marné se u neho snaží vyvŕít básnickou formou na povrch, Hurban však veršoval musí; domnívá se, že pro národ, ve skutečnosti však jen pro literárni dejepis. Vdécnéji pri- pína Hurbanovo jméno k svému rozvoji slo- venská novela.

V úzkych kolejích štúrovské poetiky vol- néji se pohybuje básnicky vzdelaný a ev- ropsky scetlý BOHUŠ NOSÁK-NEZABU- DOV (1818-1877), ev. teológ, vynikající účastník v národní slovenské revoluci, jeden z nejčilejších duchú doby Stúrovy. V levočské ,Jitŕence' (1840) otiskl radu ohlasu lidových písní, „Slovenka" a „Krajná" (v , Nitre' I 1842) ukazují ješté na prostonárodní vzor Cha-

77

A. H. Skultéty.

lupkúv ; ale v obou cj^klech „Spevov tatran- ských*' a drobné lyrice pozdéjší, prírodní i vlastenecké, našel Nosák sama sebe: pú- vaby slovenské domoviny vtiskly se v jeho duši dojmy nesmazatelnými, básnik opévá jejich krásy uhlazeným veršem a ladnou formou. A tak i „Kamzík"' , nejdelší skladba Nosákova, lidová povést z dávne slávy slo- venského Horehroní, kdy na nem hlučné poloval Matyáš král, vyniká hlavné skvelou malbou krajinárskou a vúbec víc živlem malíŕským než vlastiiostmi dobré epiky. Pŕehled Nosákúv po svetové literatúre a znalost cizích jazyku vedly jej k pŕekladúm z Byrona, Shakespeara, Czajkowského, Kry- lova, Lermontova, Puškina, pokusúm na svúj čas zdaŕilým ; výbor z jeho puvodních i prelo- žených básní teprv by vhod osvetlil svérázný literárni profil Bohuše Nosáka Nezabudova. Z oddaných žákii Štúrových v Prešpurku byl nejskromnéjší AUGUST HORISLAV SKULTÉTY (1819—1891), ev. farár a bý- valý ŕeditel ev. gymnasia ve Velké Revúci. Již v letech tíncátých se účastnil živé ná- rodního ruchu Stúrovcu v Prešpurku, skladal verše (v Praze 1840 vyšlý jeho „5ás/2e")> jež pro svou lebkou notu líbily se všeobecné a záhj'^ znárodnély ; slovenské popevky jeho,^ téze zpévné formy lidové a silné tendenční vyšlý 1846 — 1847 v Levoči o 3 svazcích pod jménem „Beda a rata", kritikou slovenskou velmi vŕele pozdravený. Není v nich ško- leného básnického umení; tím mocnéji básnik púsobil však na prosté slovenské čtenáŕe vrozenou vnímavostí pro všemožné složky života národního, pro jeho realitu, již dovedl

___ Hrobou.

__ ^ - .

opÍM'sti lelikým závojetn poesie. Se zdarem Skultéty pracoval i v oboru slovenské povídky , zetména pro mládež.

Zjev zvláštni, i mezi nadšenými ideaiisty školy Štúrovy nápadný, je nadaný romantik SAMO BOHDAN HROBOŇ (1820—1894). V prvých letech pohybu prešpurského sli- boval štát se novou hvezdou básnickému Slo- vensku; pohi^ichu záhy lesk její se zakalil : od r, 1848 duch neukrotitelného blouznivce pre- padal stále víc pathologii a zinaru. Hroboň študoval v Halle a Praze, nabyl i básnického nadprúmérného vzdelaní, jež však jen drob- nými úlomky zrcadh' se v jeho verších. Spočátku psával do ,Včely' a ,KvétiV, ozval se nádejné v ,Jitŕence' levočské; z Halle poslal snoubence své, Bohumilé Rajské, s níž se tragicky seznámil v Praze, kytici „Kvetín nadsálanských", formálne i citové Kollárem inšpirovaných, v nichž vedie básnika jarého vzletu a neobyčejné dynamiky slovní horlí již prvý slovenský spisovný enthusiast pred Stúrem ; slovenské písné jeho, „Návrat z ciid- zim/' (1843), „Letí sokol, letí" (1843), hym- nický zpév ,,Mládezr v ,Nitŕe' IV (1847) jsou ukážkami básnického nadšení, jehož skoro již nelze stupňovat. Slovenské revoluce* Hroboň ovšem nezaspal ; šavle se chytil i on s nesmírným oduševnením a stanul mezi pravými Slováky; po jejím zdolaní utáhl se, patrné již s chorobou v zárodku, do rodných sielnických hor v život trudného podivína- samotáŕe.

Z pŕekypujícího nadšení ideálního mladí Hroboŕí upadl nakonec v blouznéní a šílen- ství; jeho tvorení z doby pozdéjší. zejména

79

Matužka. __^

fantastická „Slovopieseň" (1862), myslená jako príklad všeslovanského jazyka literár- ního, Je dokladem všeho možného: chura- vého mysticismu, slovanského idealismu, bás- nické vúle — ale poesie ? Vanitatum vanitas !

Hvézdou novému Slovensku Hroboň se ne- stal; pŕelétl pŕes jeho literárni nebe jen chladnou bi udici. Osud jeho pripomína slá- vený kdysi JANKO MATÚŠKA (1821—1877), rodem Oravan z Dolniho Kubína. Také Ma- túška vyšel z Prešpurku a vzbudil u svých vrstevnikú ilusi posvéceného slovenského pévce, také on v zápalu notoval slovenské revoluci a stanul neohrožené v radách do- brovolníkú — a také on záhj'^ v ústraní a chorobe pŕinucen byl porušit básnický zá- vazek svého ideálního mladí. Plodu ducha Matuškova zbylo nemnoho, a i ty vétšinou dávno již dotlely v literárni histórii. Ne všechny však již dotlely : dosud je jiskŕička živého ducha v jeho raných tŕech baladách z ,Nitry' II (1844: ,,Kozia skala"", „Púchov- ská skala'' a ^Hrdoš''), pevné stavených, mravní tendencí proniknutých ; ješté chytne leckterý verš jeho ohnivého pozdravu „Pri uvítaní bratov v Ústave dňa '\ r, 1843'''' v téze .,Nitre'; ješté žije mezi lidem jeho píseň ^Preletel sokolík nad tichým Dunajom'* v ,Orle tatranskom' 1846; i historická duma ^.Orava'* a názvuk poesie sociálni „Slepý starec"" (tamže) ješté se drží. To vše jest ovšem pro budoucnost málo : Štúrova gene- race má v Matuškove brzkém odumŕení jednu ze svých za živa pohŕbených nádejí.

Štúrovcem, který tiskí prvou (a spolu svou poslední) knižku veršu v novém slovenském

SO

Fraacisci. Graichman. Kaliačák-veršovec.

nárečí knižním, jest učeň Stúrúv a druh, JANKO FRANCISCI-RIMAVSKÝ (1822— 1905); s Jeho Jménem poznáme se lépe na inísté jiném. R. 1844 vydal a y,SvoJim vrstev- níkom" (dvaceti spoludruhúm, kteŕí s ním uskutečnih památný odchod z Prešpurka) venoval dvacet lehkých písní v ohlase tráv- nic. Dátum vie historické než literárni : Fran- cisci nebyl veršovcem ani plodným ani na- daným.

Plodnost a druhdy i zákmit myšlenky tvúrčí jsou znaky literárni horlivosti JAKUBÄ GRAI'CHMANA (1822—1897), zprvu ev. fa- ráŕe, naposled notáŕe v Hybech. Tiskí mnoho : v ,Nitrách', ,Lipách', ,Minervé', ,Orle tatran- skom', ,Sokole'', ,Orlu' i ,Cernokňažníku' ; oblíbeným druhem jeho byla balada a lidová píseň. Balada starého typu (vérnost v lásce, „hriešnym pokuta, smiereným pokoj" ; y,Kost- livec" (1861), „ Umiiý'' (1863), „Ivan a Ľudmila'' (1864), „Zakliaty tulipán'' (1864), „Zima-baba" (1869) ponášejí se mnohdy již názvy na své štúrovské vzory, jichž Graichman nedostihl. Ani v radé epických motivú jánošíkovských; násilné sloučených v cyklus „Hôrni chlapci'^ (v alm. ,Cernokňažníku' 1862) Graichman se nepovznesl k úrovni jiných vzdélavatelú domáci tradice zbojnícke — chabý um čiší z veliké píle. A rovnéž zŕídka jen poštéstilo se mu uhodit na čistou strunu písné lidové, jaká zvučí na pŕ. v „Slepém harfeníku^ (1861) ; „Pruá lúbosť'^, „Jaseň'', „Dumka ku konci roku'' jsou sic ruže, ale papírové.

Povinnou daň dobé a jejímu vkusu složil také slavný tvúrce historického genru zeman- ského, JANKO KAĹÍNČÁK (1822—1871),

6 81

Daxner. Kellner-Hostinskv.

ve svých letech učebných. Osmy svazeček jeho sebraných povestí (1889) vedie pfetisku autobiografie pŕinesl na 46 stránkach celou jeho úrodu básnickou; rostla v letech 1845 až 1847 v ,Orle tatranskom' a ,Nitŕe' III a IV, paberky jsou ze ,Sokola' 1860. Kalinčák veršoval napred česky — „Kľáluv stú ŕ v ,Ta- trance" (1842) je práce na svou dobu pozo- ruhodná; v slovenských verších vedie ná- metu milostných se ozývají nejčasteji motivy x o\enské : „Bojov n ŕk*' , ,,Šiihaj zabitý^ , ,,Smut- ui'j pohrah", „On parlera de sa gloire'" dosud nevyvétraly, rovnéž čilé „Krakoviaky'\ Za- jímavá je ^Moja mladosť" (1847), jejíž úvodní paralelní príméry jsou skoro plagiátem my- šlenek Machových v záveru IV. zpévu „Máje". Celkový dojem z veršu Xalinčákových : ne- treba Htovat obratu jeho od veršu k prose.

V letech své mladosti štúrovský si zaver- šoval i velikj^ bo'ovník za národní práva Slovákú, MARKO ŠTEFAN DAXNER (182^ —1891); „Poklad Jánošíkov'' (1845) nepro- zrazuje však posvecení, a autor jeho také tvoŕit ustal nadobro. Vytrvaleji se ozýval prosto- národní veršovec JOSEF JANČO. V letech čtyricátých napsal slibnou povest .,Milinu", (tiskem 1872) a hrst národních písní do ,Orla tatránskeho'-ppo revoluci umlkl & ožil zas až v letech šedesátých a sedmdesátých, ale jeho prosté, beznáročné verše rýchle se minulý v souČasných časopjsech.

Rozeným básníkem nebyl ani PETR KELL- NER, básnickým jménem Záboj Hostin- ský (1823—1873). Po všestranných studiích práv, teológie, filosofie, histórie a pestrých osudech životních usazen konečne nakrátko

82

Trokan. Dobšinský. Maróthy.

v Úrade hlavního slúžneho na Rimave, zko- mírá na dobrovolném pŕedeasném odpočinku bídoú a umírá tyfem. Veršoval v duchu prostonáľodním, historicky rozjímavém a ale- gorickém; ,,Hlasy k Nitre" (1844). „Ja syn Slávy"* y „Rozlúčenie"" , kollárovsky ohnivé a centro-slovanské „Dumy na Tatrách" (1845) a fantasticky divoká „Siluestrova noc'' (1846) jsou jeho básnickým odkážem paméti lite- rárni — odkážem chudým.

Kruh verných epigonú štúrovských v poe- sii uzavírají slabosi a opoždénci : JAN^ TRO- KAN, puvodce nezáživné „Mijavy s novým vekom" (1851), oslavy slovenské revoluce, pŕecpané didaktikou a dialektem; PAVEL DOBŠINSKÝ {1S2S—18S5), ev. farár, pozdéjší zasloužilý folkloristi-k, jehož nékteré bajady nejsou prostý básnického precítení {..Život slovenshľ 1864, .JJati'j pliilr 1872); DANIEL MARÓTHY {Dänko Maškovský, 1828— 18J5), ev. farár novohradský, jeden z posledních Štú- rovcň, jenž po plná tri desetiletí spoustou veršu vážnych i žertovných provázel časové udalosti, kterak se valily pŕes Slovensko, vlastenecké didakce nikdy nespoušteje s očí, zato často poesii; a jiní, bezejmenní j ž za svého života.

Soubéžné se Štúrovci, verné, ba otrocký lp|cími na poetických zásadách svého raistra, tvorí a zpívá rada jiných básníkú, kteŕí jdou odhodlané za hlasem svého nitra anebo se ochotné prikloňují k iiovéjším proudúm v evropské západní poesii. Nejvétším zjevem mezi nimi, vúbec, hvézdou nejvétší svetlosti v celé Štúrove epose jest Andrej Sládkovič.

(J* 83

m

SLÁDKOVIČ.

^ [životopis.] ANDREJ SLÁDKOVIČ, ob- čanským jménem Braxatoris, spatŕil svetlo sveta po prvé dne 30. bŕezna 1820 v Kru- pine v župe hontské, sám osmy mezi sou- rozenci z chudé rodiny ev. učitele a literáta ; po nem prišlo detí ješté devét. Hmotná svízel byla mu již od kolébky horkým údélem a byla prúvodkyní jeho celou cestou životem. Štiav- nické lýceum byl nucen zaménit za učitelo- vání, vrátil se však k studiu, živé se hodi- nami a vychovatelstvím ; z Prešpurka, kde zastihl práve v kvetu a nejpilnejší práci mládež Štúrovu, odešel jako oduševnélý Slo- vák k rocnímu pobytu do Halle a náležel tu mezi nejhorlivéjší posluchače estetiky Hegelovy; navrátiv se pfes Praliu na Slo- vensko, prijal místo šlechtického vychovatele v Rybárech na Zvolenskú, oddán již pilné práci literárni. R. 1847 se oženil s úŕednickou dcérkou Júlií Sekovičovou a zakotvil konečné existenčné, povoián byv za ev. faráŕe na Hrochoť ; zde a po r. 1849 v Radvani básnil a hloubal o reformách náboženských, stále štván od svých církevních protivníkú a soužen

S4

Sládkovičovo dílo (začátky).

hmotným nedostatkem až do své predčasné smrti 20. dubna 1872. Básnik vzletných ód a písní, plných ohne a krve — zemŕel prsní vodnatelností..

[Osoba a dílo.J Sládkovič byl básnik ve- liké idey. Dústojnost svobodného človeka a volných národu, bratrství lidstva — tyto ideály jeho hymnických písní, tlumočené ješté žhavejším citem, vyvŕelé z ješté prudší niterní výhné než sloky jeho slovenského rodáka Kollára, ozývají se nepretržité v jeho poesii. Duševní hlad jeho byl neukojitelný, a v nemalé míre byl príčinou jeho hladu telesného : knihy a kultúrni potreby utrávily nékdy až tri pétiny jeho skrovných du- ch odú mésíčních. V úrade svém prísny do krajnosti presnosti požadoval i ve všem ži- vote veí'ejném ; vyvstali proto množí pro- tivníci a osobní nepŕátelé proti nemu, všichni však nakonec zústali v hanbe. Jako básnik Sládkovič nepŕisahá slepé na slova mistrova : silná osobnost jeho nedala se spoutat v ne- volné jho všech článku štúrovského záko- níka. Proniknut cele nadšeným slovanstvím, sčetlý v klasické i svetové literatúre, Slád- kovič je pfece veskrze národní péyec slo- venský ; jeho „Marína", perla zprvu Štúrovci pohozená, pŕináší živel pokrokovosti v kon- servatism štúrovského básnení, po prvé zcela novým činem ospravedliiujíc mladou sloven- skou poesii.

[Básnické začátky.] Jako slovenský Ondrej Krasislav Sládkovič vystoupil Braxatoris pred veŕejnost literárni po prvé r. 1842 v prvém

85

.Marína" Sládkovičova.

(českém) ročníku Hurbanovy ,Nitry' tŕemi vlasteneckými a národníini lyrikami: „Hla- sem k Nitre'', „Potéchou" a „Ctiborem", jež však nevzbudily zvláštni pozornosti. Rovnéž prvá vétší epika jeho, „Sôuety u rodine Diišanovej" (1843 — 1844), skladaná za stiidií hallskj'ch a cele poplatná soustavé Hegelove, svou mlhavou filosofií neprinesie dosud toho básnického splnení, jež náhle uskutečnil básníkuv trvalý návrat k prameňu m rodné zeme. Roku 1846 byla to lyricko-epická báseň

[„Marína"]. Má svou histórii. Sládkovia po- slal rukopis její r. 184a do Sv. Mikuláše, aby ji taméjší Tatrín vydal. Ale společnost mladých askétu erotických nad touto básní lásky a krásy vynesla prísne anathema pro její ,mrzká' a ,lascivní' místa, jež byla v očích jejich „hriechom oproti duchu slovenskému a oproti budúcnosti slovenskej" (L. Gross- mann). A když mladí ,Tatrínci' záhy litovali své náhlivé horlivosti — „Marína'' zatím vyšla již v Pešti péčí Janka Kadavého a rozletia se po Slovensku jako nové básnické evanjelium. „Marína" je zpovédí prekypé- 1ého nitra mladistvého zamilovaného básníka- národovce. Vznikla v Rybárech; jméno jí propújčila prvá, marná láska básnikova, Ma- rína Pišlová, dcéra mešťana štiavnického, v jehož rodine Sládkovič mél kondice ; základ myšlenkový dal jí Kollár, umelecký rámec Puškin (báseň tvorí 291 desetiŕádkových volných stancí), jednotlivé prvky četba kla- siku svetových i literárních polobohú: ale všechny tyto výpújčky Sládkovič čestné vy- rovnal hŕivnou ^ého tvúrčího íkicha. „Ma-

8ti

I

.Marína" Sládkovičova.

rína" je prvá moderní báseň slovenská — moderní asi v tom smyslu, v jakém je mo- derní v české poesji let tricátých Máchiiv „Máj" ; kritika v Čechách i na Slovensku v obou básních poznala naraz smer revoluční pro současnou poesii a obe spoeátku slepé zatratila.

Také Sládkovič zcela po kollárovsku kraj í s vé srdce ve dve púle : „ Jako je krásna tá moja deva, jaká k nej ľúbosť vo mne horieva, tak ty a k tebe, otčina! Jako tys pekná, krajina moja, jako mladistvosť milá mi tvoja: tak pekná, milá Marína" (Spisy básn. u Kobra 1878, 269). Básnik však nejde slepé za velikým slavitelem Vlasti a Míny; ze zméti sterých myšlenek, jež se rojí v úle jeho rozpoutané a roztoužené obraznosti, váži nakonec je- dinou, svou — neboť sám si ji vybojoval

— pravdu, pravdu všeiidskou: ^Boh náš! až pokiaľ iskra ľúbosti nezblčí y plameíi ľudstva šírosti, tam kľačať v prosbách bu- deme : Potom, keď v ohni tojn zemskosť zhorí, a svet sa v jeden chrám Tvoj pre- tvorí. Boh náš, pred trón Tvoj prídeme!" (jm. Spisy 353). Je to idea nová v naši poesii

— idea všelidského bratrství v božnosti — vzrušeným gestem („vyhnite z cesty pla- néty!") vyslovená, jež predstihla Kollárovo pojetí človéctví a slovanství a daleko pŕe- rostla obzory štúrovské i své doby. Celá báseň je prcjevem prudkého varu v básni- kove duši: je nesoumérná, bez deje, nesená proudem tvúrčí improvisace, velkolepé reč- nícke cvičení, ozvena bohaté lektury — „Ma- rínu" uvádéjí motta ze Shakespeara a Puš- kina — nejvíce však a nade vše veliký prú-

87

Sládkovičuv „Detvan".

bojný básnický čin. Štúr hlásal nové slovo, Sládkovič stvoril nový čin: „Marína" značí epochu v slovenském básnictví. Prekrásne je záverečné desetiverší „Maríny" : „Marína moja ! teda tak sme my / jako tie božie pla- mene, / jako tie kvety na chladnej zemi, / jako tie drahé kamene ; / padajú hviezdy, aj my padneme, / vädnú tie kvety, aj my zväd- neme, / a klenoty hruda kryje: ale tie hviezdy predsa svietily, / a pekný život tie kvety žily, / diamant v hrude nezhnije!" (jm. Sp. básn. 357). Je to smírné a sladce vychládající konec bourlivého lávového toku 290]^ veršu pŕedešlých.

A sotvaže usychala tiskaŕská čerň na po- sledních arších „Maríny", básnik tavil již v uvolnené hrudi rudy pro nové"^ dílo, které opét po delší rukopisné pouti mezi pŕáteli vyšlo zpod lisu v V. ročence ,Nitry' na rok 1853 — proslulý

[„Detvan"], básnický pomník Sládkovičuv. Deje v této sldadbé o 249 slokách téhož roz- meru jako v „Maríne" je skoupé. Pod di- vokou Poľanou v dedine Detve žije volné urostlý šuhaj Martinko Hudcovic s milou svou Elenou, nejvnadnéjším kvétem mládeže dívčí celého kraje. Jednou, na hajducké po- tulce lesem, Martinko zabije valaškou so- kola, v okamžiku, když se již již vrhal na malého zajíčka — Martinko nevi, že je to cvičený sokol krále Matyáše, který poloval v okolí Detvy. Nazítŕí je jarmak v Slatine; Martinko se zabitým sokolem sméle »tam predstoupí pred krále a vrací mu s omluvou mŕtveho miláčka. Králi se líbí driečny šuhaj

8S

Sládkovičúv -Detvan".

i jeho nebojácnost; odpouští mu, daruje mu krásny červený kantár a hbitého vrance a propouští ho s úsmévem: sám prý si v buj- -ném okolí Detvy krasšího chytí sokola. Také jej chytil: jest jím Martinko sám, jehož dá zverbovat do svého povestného Cerného pluku, když se byl pŕedtím v prestrojení s márnou potázal na námluvách u statočné Eenky. Líčení se končí náhle: další osudy úbohého Martinka básnika nezajímaly, ne- rozplašil ani obáv čtenáŕových o sirotnou Elenku — o dej mu nešlo. V iDČlidílný rámec skladby (I. Martin, II. Družina, III. Slatinský jaimak, IV. Vohľady, V. Lapačka) vsadil vzicný obraz života, mravu, zvyku rázovi- tého lidu détvanského, celou jeho krásnou duši Detva, bujná príroda její a bukolický klidjejích obyvatel; umení a zábavy lidu, jeho hry, tance (od zeme), písné, gajdy, drunble i cymbál ; obraz Tatry v rose ranní, v po áru krvavých západu i v tajemném nočnin osvetlení; život salaše a zbojnícka episota, živý ruch jarmaku a tichý vnitŕek rodiniý: tradice slovenských dolin, rýchle mizejú' pod čerstvým nánosem nových času zvéčnéiy v sladké hodine tvúrčí mistrným pérem básnikovým. Martinko, prímy jak jedle, mélý a čestný, jest oslava sloven- ského šihaje; Lienka, verná a počestná, rázna a krásn^ jest porfrét slovenské dívky; pri všem pdobizny skutečnostní, nikoli zideali- sované - po „Detvanu'' byly v slovenské poesii pi'dstiženy skutečné až v ,,Hájnikovej žene". Jao báseň s živlem epickým „Detvan" není vzortn dokonalosti ; než, svítivý démant má svou nití-ní cenu, i do zlata nezasazen.

89

Lyrika Sládkovičova.

Vyše, jíž dostoupil v „Detvaím", Sládkovič už nedosáhl v žádné své epice pozdéjší. Ani v ^Milicŕ (,Concordia' 1858), pomerné nej- epičtéjší, s jevištém z boju srbo-tureckých, cenné v jednotlivostech lyrických, v kompo- sici však slabé práci ; ani v politicko-národ- ním eposu „Suätomartiniadé" (1861), pŕíleži- tostném ohlase oslavném z rušných dnu ná- rodního sjezdu v T. S. Martine, k níž Slád- kovič, již jako uznaný, úŕední básnik byl shromáždéníin čestné vyzván; konečné- ani v ,národni pejmé' „Gróf Mikuláš Šubic Zriňski na Sihotŕ (1866), skladbe rovnéž, objednané, tentokrát Matici slovenskou k 300. výrfčí hrdinského boje a smrti Zriňského — mi/no sugestívni vzruch rečníckeho pathosu aiié- které reflexe, v celek volné včlenené, v^de tu spíš pracoval zvučný a zručný dodavatel siavnostních veršu, nežil posvécený hájnik. Všechny ti^i rečené poslední epiky Slalko- vičovy, obsáhlá paralipomena jeho Ijftsni- ckého díla, padlý v plen literárni hiftorii, zatím CO „Marína" stále svéží a „Dévan" púvabú nevyprchalých búdou k nemi/é cti pohronského pévce téšit ješté drahnépoko- lení pŕištích v básnikove domovine /mimo jej í vlastní oblast.

[Lyrika.] Sládkovič je lyrik moutného vzletu a dechu; Slovák, Slovan i íiyslitel. Vcršo jeho živelné unásejí sokolíi letem básnické fantasie, strhují silou ide' nie ne- majíce společného s planým vlassneckým rýmováním, jež tehdy v Čechách ípouštélo koŕeny. Básnické slovo jeho hí'íiá kovem, sílí a teší evanjeliem. Jako Slov^ péje po-

90

Význam Sládkovičňy.

vzbudivou píseň y, K Nitre" ^ privoláva „Kra- janom" lásku, víru a nádeji v ríši pravdy, básní tklivou „Novembrovou diimď\ péje píseň o svobodné vlasti, „Ohlas" a „Otčiny mojej spevi/" , statečnou výzvu „Omladinám" (: „a muž do muža čoby ste odvisli — viseť bu- dete, ale — neodvislí!"), hanbu volá „Odro- dilcom" ; jako Slovan krásne tlumočí víru svou v budoucnost Slovanstva v širokém vlnivém obraze „More", zdraví nový' politi- cký ruch český z let šedesátých v básni „To české táborí]!", apostrofu] e „Moravu" a zvlášť úchvatné orlí hnízdo, hrdinnou „Čiernu Horu", v „Pozdravu" pak objíma za všechny Slovany svätou mátušku Moskvu vykupitelku : od Šumavy až k Černému mori, od ledových polí ruských až k bŕehúm žha- vého Jadranu rozprostírá básnik svou náruč lásky, bratrství a žehnaní. A jako slovan- ský myslitel Sládkovič si netají odpovéd- ného poslaní generací pri štich v i'iloze lid- stva ; výrazem jeho je pekná alegórie „Letel mladý sokol ponad Hron od hora", hluboká reflexe písné y^Nehaňte ľud môj", dumy nad y,Hronem", typicky slovenská píseň „tíojze. Bože" a verše jiné. Ohlas lidové tvorby jest „Opustená" , ^Dcérka a mať", „Na hrobe ma- teri" — zde však Sládkovič nebyl nejšťast- néjší.

[Význam Sládkovičúv] pro slovenskou poesii jest epochálni. Nebýt Štúra, nebylo snad Sládkoviče, nebýt Sládkoviče, nebylo snad Hviezdoslava. „Marína", „Detvan" i ly- rika jeho jsou básnické vrcholy doby Štú- rovy. "Kdyhychom pro n i upravili upŕílišený

9í

Vvznara Sládkoviduv.

výrok Gladstoniiv, že o sto let lidstvu z li- teratúry zbude jen bible a Homér, smeli bychom^stejné ŕíci: o sto let naši literatúre z doby Štúrovy zbude jen Štúr a Sládkovič ; Štúr jako Její hybná sila, Sládkovič jako její vzlet. Že známostí v slovanském svete nestanul v stejném šiku s Mickiewiczem anebo Kollárem, zavinily pomery doby ; Slo- váci musili poznat, že pro ne cesta do kul- turního sveta — nevede pŕes Slovensko. Bu- doucnost však ješté se vráti k odkazu Slád- kovičovu, ponévadž význam jeho pŕečnívá štíty Tatry.

9S

IV

VRSTEVNICI STÚROVCÚ V POESÍI. OZVE- NY A DOZVUKY ŠKOLY ŠTÚROVY. DO- ROST BÁSNICKÝ.

[Úvod.] Současné s básníky smeru Štúrova a Chalupkova, se Sládkovičem v čele, tvorí v poesii pod Tatrami rada básníku a veršovou jiných, samostatnéji, zrídka však také dokonaleji než dovolovala úrední poesie doby. Jdou také za smérem prostonárodního básnictví, často však odchylnou cestou od úŕedních teórií; rozvíjejí se v letech padesátých a šedesátých a ztrácejí se buď v mrtvém období let sedmdesátých anebo až na samém konci epochy Stúro\^'. Básnici a veršovci tito zrídka kdy tvorí látkové neb zájmové společenství, nemají následníkú a v literárním dejepise je spojuje pouze jednota doby a místa. Dvojí generace, jež činné vystu- puje v tomto období, má rúznou výchovu a zájmy umelecké, pôsobí na ni ruzné vlivy kul- túrni a literárni, zejména tlak od západu; v jádŕe je spájí všechny ješté tradice štúrovská ; nejsou-li mužove tito již zaprisáhlí Štúrovci, tož aspoň žádný z nich prísahy Štúrovy dosud neporušil a proti jeho smeru neyystoupil. Jsou prosté všichni současníky doby Štúrovy : patri-

.95

Kuzmány-básník.

archální zjev Hurbanuv zabírá celou tuto dobu až do r. 1888 ve jméné mistrové; proto zde její místo.

KUZMÁNY.

Jedním z nejhlubších duchú doby Štúrovy byl statečný superintendent KAREL KUZ- MÁNY (1806—1866), prísny myslitel, neú- navný bojovník národní, chlouba církevního písemnictví evanjelického, mohutný hymnik a básnik náboženský. Vzdelaní jeho, odborné i literárni, nabyté na ústavech slovenských i v Némcích, bylo velmi obsáhié : obory teo- lógie, zvlášté cirkevní právo evanjelické a homiletiku, slovanskou filológii, filosofické problémy doby i její politické snahy stejné ovládal zkušený duch jeho, jenž na své sou- casníky, na Štúra mezi nimi, mél vliv ne- malý. Charakter jeho ražeň byl z kovu filo- sofa, tvrdý a mužný, v bojích za pravdu neústupný ; tento vzácny mravní statek a ve- decké jméno, jemuž se tešil po všem svete slovanském, získaly mu také sympatie ciziny, jež ho r. 1849 povolala na stolici ev. teológie do Vídné. Církevních i svetských spisu jeho, myšlenkové hutných kázaní a ohnivých rečí, v nichž uloženo nejedno ryzí zrno praktické moudrosti jeho života, bohužél dosud není v souborném vydaní, aby nevšední význam tohoto muže, fílosofa práva a spravedlnosti a humanisty slovanského, náležité z nich \^- nikl. Pokrokovost jeho názoru nejlépe vysvitá z ,Hronky', v níž se ujal Machy i Klácela proti nesoudné kritice české, podobné zastal se i jindy otevŕené nových smeru v litera- túre i živote, vidél-li v, nich prospech pro

94

Hymiiika Kuzinányho.

•

celek. Kuzmány zemŕel brzy po velikém ruclni memorandovéin jako zvolený místo- pŕe(íseda slovenské Matice, v nezlomné víre, že musí nakonec pŕijít bílý den spásy, který vykoupí „slávou blahoslavenou Sloven ta- tranských rodinu" — tak se svéŕil „Matičnej družine" v poslechií své písni 2. máje 1866, nékolik dní pred smrtí.

Kuzmány-básník je hluboký filosof ná- boženský („Harfoznéní") a vznešený lyrik svetský. Básnil i v českém rouchu vždycky slovenským citem, duchem moderním, i když užíval časomíry (v ,Hronce' I — III 1836—181:58, ,Kvétech' z týchž let a jinde) ; KoUár a Mácha, lidová poesie a domáci zkazky („Pévci Slávy dcéry", „Zpévec a Hronka*, „Skazka o Svato- boiovi", „Pľáč nad smrtí KarlaHynka Machy", „Zaduméní u bŕehú Hro'^a") jsou zprvu-jeho vzory; již v téchto začátcích formálne \'^'^- niká daleko nad své — české i slovenské — vrstevníky. K velebné hymnice, z hlubin duše tryskající a duše zapalující vznesl sé zpév Kuzmányho v bouri a^zmĺtání let čtyŕi- cátých : „K Bohu" (1848) se utíká jako k večné kotvé spásy hned v prvé své štúrovské písni a víry v jeho moudré rízení všech vecí ne- zríká se již nikdy. Když politická vrchnost počala klást prekážky kulturnímu ruchu né- koHka nadšených slovenských horlivcú by- strických, Kuzmány v ,Orle tatranskom' (1848) v spravedlivém hnevu ji odsoudil, a v skvelé básnické improvisaci provolal „slávu šlechetným": ten je vznik proslulé skladby ryzího hymnismu „Kŕo za pravdu horí...". A záhy potom, když plameny revoluce vy- šlehly až k štítinn Tater divokými blesky,

P5

Hymny a zpévy Kuzmányho.

Kuzmány znovu v plamenech duše horí a notuje svou „Dobťo voľní cku" (tiskem v ,Do- movej Pokladnici' 1851), úchvatnou liymnu „Nad Tatrou sa blýska", jejíž každé slovo nese plamennou pečeť Jeho ducha a znaky jeho tvorení ; tamže ješté téhož roku otiskuje , burcující verše „Do zbroje, Slovania" — pla- meny revoluce však shasly a básnik umlká v zpévu. Až v letech šedesátých, kdy Slo- vensko znovu čekalo ješté splnení od života, Kuzmány se hlási novou í'adou mohutných reflexivních a hymnických básní v ,Sokole' Dobšinského i Paulinyho-Tótha : v ,.Zadumení podzimnom" (1860) vylovil jednu z nejčistších perel naši lyriky rozjímavé, v „Povzbudení" (1866) vidí již novou zoru ligotať se nad svätou Tatrou, v „Horlivosti proroka" (1862) tuší blízkost dne života, nikdy však dne pomsty, Y „Hnevu syáYo/7í " (v ,Cernokňažníku' 1863) z duše proklíná bezduchou podlost a nízkost moderních materialistu, v „Hamamŕ (1864) radí svojeti k mužné ceste spravedli- vých, v „Proslove" k otevŕení Svetlice ná- rodní v T. S. Martine (1865) provolává slávu slovenské mládeži a jejím duševním dobro- dincúm, a víra neochvejná v královský prí- chod pravdy^ života provází jej až do konce jeho duú {„Co ma biješ?" 1866): tak v čisté obeti za pravdu horí duše básnikova po celý život. Kuzmány je básnik velebný; čistotou své citové samožertvy nemá druha v naši poesii.

Lyrickou strunu jeho duše šťastné roze- zvučely zvuky lidových písní; jeho lyrická intonace „//e/, len vidy veselo" (v ,Zoŕe' 1836) je čistým ohlasem slovenských trávnic, stejné

98"

Hodža-básník.

jako ducheni jejich napojený jsou „Štyri čiastky roku" v Kollárových ,Národních zpé- vankách' (1835) anebo „Ohlasy piesní slo- venských" (v ,Lipe' 1860) a drobné písne jiné, namnoze skutečné zlidovélé. Na soubor literárni ho díla svého velikého Kuzmányho Slovensko se dosud bohužel nevzinohlo^ (vy- brané veršované práce jeho vydal J. Škul- téty v T. S. Martine teprve r. 1906); stejným dluheín je zavázáno jeho príbuznému duchu a druhu, nedocenenému dosud Michalu Milo- slavu Hodžovi.

HODZA.

Patriarcha slovenské národnosti a krajan Kollárúv, MICHAL MILOSLAV HODŽA, na dedine Rakši v Turci 22. záŕí 1811 narozený, je tichý génius duševního Slovenska : vynikl stejné jako buditel a bojovník národní, jako učený filológ a teológ, jako praktický sociológ a pedagóg, jako myslitel a básnik, jako rečník a spisovatel. Životní osudy jeho opŕedeny jsou gloriolou národního mučedníka. Všude v čele myšlenkového a politického ruchu, stejné za spisovné odluky jako v dobe revo- luční a porevoluční, v zápase za národ i dlou- hých bojích s konsistoŕí seniorální, všude v borbe jen za vec spravédlivou vzbudil si četné závistníky, odpúrce i mocné osobní protiVníky, jejichž zlobou vyštván z úradu svého i domova uchýlil se na nehostinou pudu slezského Téšina, kde v exilu poli- tickém životní pout svou tise dokonal 26. bŕezna 187 >. A touž neprízní sudby proná- sledováno jest jeho básnické dílo : až na ne- patrné zlomky podnes tlí v rukopisech, za

7 97

Zello.

celé púlstoletí od skonu jeho púvodce ne- našel se iiikdo, kdo by se ho byl ujal. Co Hodža buditel, učenec a teológ Slovensku dal, bylo již ocenéno; co pro ne znamená Hoďža-básník a myslitel, dosud Ize více tušit než vyslovit.

Jako Kuzmány jest i ohnivý evanjelický kazatel Hodža básnik hluboce náboženský, lyrik mysticky zadumaný, „Dávid s nadzem- ským žaltáŕem" podlé Kollára; vedie zpévú čisté duchovních, církevních básní a písní, dosud vesmés skoro rukopisu, pusobily druhdy vlasteneckým vzletem jeho kollá- rovské „Zlomky Vieroslavínovi/", stejné i zlo- mek „Matora", epická báseň s postavou Jánošíkovou ; forma téchto veršu prosodicky je bezvadná, idea vznešená, a jest dvojnásob litovat jejich dlouhého zapomnéní.

Z ostatních současných básníkú, vrstevníkú, ne však pŕímých žákú Štúrových, zejména tri jména básnická jsou^ posud viditelna na obloze literárni : Ľudovít Žello, Ľudovít Kubáni a Viliam Pauliny-Tóth. Mohla být stálicemi ; v sousedství vétších svétel všem témto ne- hotovým a nedotvoreným svétúm pokrokem času ubývá svetlosti.

ŽELLO.

ĽUDOVÍT ŽELLO (1809—1873), rodák z Banské Bystrice, na celé své životní dráze téžce hnaný „žitia nevolou", jako básnik dlouho byl pŕeceňován. Dílo jeho jest epi- gónske; vlastní vlohy jeho nakrátko zasvítily jen v nékterých lyrických číslech z dob jeho

98

Žellúv „Pád Miliducha'

Časného telesného zhasínaní, nesplnivše ná- dejí, jež vdéční rodáci od jeho druhého li- terárního mladí s jistotou očekávali.

Básnik némectvím vážne již ohrožený pod účinkem „Slávy dcéry" náhle se probudil k slovanskému povedomí; „Básne od Ľudovíta Žella'% jimž obetavý Janko Kadavý pomohl v Pešti 1842 na svetlo, nesmazatelné pro- zrazují svou epigónskou Mušou prameň této promény. V Malém Kereši, kam jej r. 1834 doživotne zavál svízelný úrad učitelský, vzniká r. 1843 jeho slávený kdysi epos his- torický „Pád Miliducha^' (znovu zpracován vyšel v ,Lipe' II 1862), obšírna báseň o bojích polabských Srbú se Istivými Franky. Jako j meno srbského knížete Miliducha u vadí nás na stopu inspirace Kollárovj% tak idea básne, boj mezi Slovanstvem a Germánstvem, vede nás k Hollému; ale ani vznosné formy vidin prvého vzoru ani epické sily vzoru druhého nemá epos Žellúv. Dvanáct zpévú jeho de- jové je rozkouskováno, polomytická a polo- historická látka jeho protkána je pitoreskní malbou po zpúsobé stredoveké rytíí'ské ro- mantiky, vlivy to rané četby znémčilého básnika, postavy básne jsou schematické, neskutečnostní ; vadný je rým a zhusta kulhá i metrum: ^onoho vrcliolu poetického, jejž v skladbe Žellové spatrovali jeho současníci, kterým opét po vňli byl odraz národnostních tužeb jejich prítomnosti, anachronismem v skladbu včlenený, i veliká epická látka sama, doba naše v ní ovšem vidéti již ne- múže. Snaha Žellova o nový slovenský epos hrdinský jisté je sympatická, selhala však, jakmile básnik prikročil k jejímu uskutečnéní.

7* 99

Kubáni.

Po pfestávce deseti let Žello začal v ,Orle' od r. 1871 uveŕejňovati zlomky nové epiky historické „Rastislav", opét o dvanácti zpé- vech. Celek uvázl v péŕe básnikove ; nebyla škoda. Ani Rastislav némcobijce není vy- touženým slovenským rekem; vady, jež umelecky znemožnily „Pád Miliducha", opa- kují se v „Rastislavu" v míŕe ješté vétší.

U Žella vývoje není pozoroval. Jak v svém poetickém mladí byl začal, tak v predčasné zime svého šedého života končí : epigónskymi, hodné již pozdními vlasteneckými verši. Jeho doba ctia je rada; nám jejich idea i roucho jsou již obnosené.

KUBÁNI.

Nádeji druhé básnické generace po Štúrovi pochoval velmi záhy Ihostejný Osud. ĽU- DOVÍT KUBÁNI (1830—1869), Malohonťan, po trudném a neusedlém shonu za chlebem slúžny v Rimavském Brezové, r. 1867 jako ,pansláv' suspendovaný, zabit je pri hre v karty vášnivým spoluhráčem 29. listopadu 1869. Jediná slepá rána nožem zmarila v oka- mžiku setbu, jež tak slibné klíčila na slo- venský den.

Tragické uza vrení života básnikova jako by dýchalo plachou tuchou z jeho básnických začátkú. Mladý básnik stúné spleenem ; názvy jeho raných veršu: „Apotňepsis rumov^\ „Slzy osudu'"'', „Cmiteŕ\ „Čierny oblak, „F ničomnom svete'' hovorí churavostí, horkostí a smutkem; naštéstí byly to jen predjarní mihy, jež lehly na citlivou duši básnikovu jako léhají na neprobuzené dosud

100

Básne Kubániho.

tajemství tvoŕící zeme. Co se tvorilo tajemné v duši básnikove, vyslovil sám obrazy la- pidárními. Jeho hlava je Saharou, v níž žeh bídy vysušil vodní zŕídla ; jí táhnou ka- ravany myšlenek za slávou, jimž však v zá- pétí smrtonosný samum, slovenská chudoba, v písku ryje hroby {„Sahaia'' 1860); jindy hlava jeho je Heklou, v níž sebou zrnitá láva myšlenek, vytryskši však na povrch, chladne a kameni („Šopka" 1860) — cítime zde mladou silu, peknou púvodní obrazivost, grandiosní rozpínaní krídel k vesmírnemu vzletu : z vulka- nického žáru v hrudi mladého poety zbyly bohužel jen tyto lesklé strusky.

Kubáni nebojácne se pouští i do patholo- gie slovenské národní povahy („Naša hana", ^Mraky"); vecný soud a bystrý časový po- streh projevil však zvlášté ve svých básních historicko-politických. Apotheosou památ- ných dní memorandových napsal obsáhlou báseň „Deň 6. a 7. júna 1861 v Turčianskom Sv. Martine" (1862), v níž o palmu soutéží se samým Sládkovičem; vedie strojných obrazu básnických je v ní mnoho myšlenek nevy- kvašených a forem neustálených, tŕebaže současníci shovívavé i nekriticky prehlíželi tyto její nedostatky. V úmrtním svém roce otiski Kubáni v ,novoslovenském' peštském almanachu ,Minerve' dejepisnou básnickou povést o čtyŕech zpévech „Radziuillovnay královna poľská", z dob posledního Jagai- lovce Žigmunda Augusta, básnickou fantasií, reflexemi a milostnou romantikou oplývající; pozde po jeho smrti vyšla tiskem dramatická báseň jeho „Traja sokolľ' (1905), oslavující hrdinské činy smelých slovenských osma-

101

Pauliny-Tóth-veršovec.

čtyŕicátníkú, Daxnera, Francisciho a Baku- líniho: vesmés stupne umeleckého zraní básnikova.

Smrt vyrazila Kubánimu pero téméŕ z ruky: ješté v osudný posledni den své krátke ži- votní pouti napsal pozdravnou ódu na An- dreje Sládkoviče a v ní zmĺnku o dlouhé noci neosvéty : sotva poslední verš uschl na papíŕe, sám u večnou noc klesl neosvétou, bylo po mladé nádeji slovenské poesie. Ta- lentu Kubániho želí neméné mladší sloven- ská beletrie.

PAULINY-TÓTH.

Verše, jež po sobé zústavil bourlivák VILIAM PAULINY-TÓTH (1826-1817), po- litik a zemský poslanec na snemu uherském, právnik, novinár, historik, filosof, filológ a teológ, rečník a publicista, prosaik, dramatik, veršovec; šlechtický vychovatel a zemský úŕedník, v r. 1848 vojak Košutúv a zajatec cisárskych, bezmála již maďaron a zase za- pálený rodolub a Slovan — : verše tohoto neobyčejného muže mají pŕímý vztah k jeho dobé a jejím náladám, k histórii kultúrni i literárni, ne však již k naši prítomnosti. Prudká sanguinická letora nutkala Paulinyho- Tótha, aby se pokúsil ve všem a o vše — sklonu k tomuto ,polyhistorismu' ostatné na Slovensku nepozorujeme pouze u neho; hrivnu svou rozmenil v drobné mince, podelil jimi — nestejnomérné — sic všechna pole, zadného však jimi neobohatil; výstižné, tŕebaže pietne nad čerstvým hrobem druha a pŕítele - kreslí jeho portrét J. M. Hurban v ,Nitŕe' VIL

102

Ozvéay a dozvuky: Dolmáuy.

Za Života Paulinyho-Tótha vyšlý verše jeho v malé sbírce v Praze r. 1863 jako „Staré a nové piesne Viléma Podolského" ; po smrti básnikove vydala všechny uverejnené i ne- uverejnené veršované práce jeho dcéra Márie v ^Básních V. P.-T." (1877). Také nitro Pau- linyho-Tótha je vulkánem večných boju citúv a titánských myšlenek, daleko však zústává výraz jejich za silou a púvodností veršu Ku- bániho. Vlastenecká a milostná struna jeho lýry pathos a Mínu podédily od Kollára, ro- mantism od Kollára a vnéjškové od Machy (harfu, spévce, v samote bloudéní). epigra- matická žíhavost jest jeho vlastní a nápisu Kollárových, a v celku žádná z púl druhého sta básní Paulinyho-Tótha neudržela si živého zájmu básnického: časovost jejich čerstvé vyprchala jako vuné flaconu. Kdyby bylo bývalo v moci Paulinyho-Tótha — jako to- lika tékavých talentu j iných — soustŕedit se na obor jeden, byl z neho fenomén.

[Ozveny a dozvuky školy Štúrovy.]

Vrstevníkem Paulinyho-Tótha podlé stáŕí a jeho blížencem podlé básnického vkusu byl nadaný MIKULÁŠ DOHNANÝ (1825—1852), spolupracovník Hurbaniiv a slovenský Byro- novec, tragicky zesnulý zastŕením ducha ve veku- Machové. Z lyriky Dohnányho, rozsa- hem skrovné, nejvyspélejším druhem jsou jeho reflexe „Dumy"' (v ,Slov. PohTadoch" 1851 — 1852); epika „Trencanská studňa" (tis- kem až v ,Lipe* 1862) zapadla, rovnéž ne- zdarený dramatický pokus „Podmaní nove i" (1848). Dohnaný byl duch hluboký, sčetlý

103

Čaják st. Capko. Lojko. Bachat.

V západních evropských literatúrach; vedie Byrona Shakespeare a Ossian byli Jeho mi- láčky. Na jeho trúchlivou smrt napsal práve Pauliny-Tóth tklivou báseň „Pomätenec".

Zcela na pude lidové písné slovenské stojí lyrik oblíbených, citových veršu, ev. farár JANKO ČAJÁK (1830—1867). Básne jeho vydal Dobšinský v T. S. Martine 1875; v jasnou strunu vlasteneckou mísí se v nich šťastné živel milostný, zdravý humor i vážne zadumaní, bolestný vzlyk slovenského srdce i ostrý satirický šleh; všude forma lehká, zpévná, čisté národní. Epika Cajákova, zvlášté „Silvestrova noc" a „Jánošíkova náhrada", na tuto čistou lidovou notu neuhodila.

Na Čajákovu lyrickou nehu lidovou se druhdy ponášejí prosté vlastenecké a prosto- národní písné, které skladal JAN CAPKO čili básnickým jménem Miloslav Zniovský (1846—1867), horlivý buditel rodné Banské Bystrice a sousedního Turce ; v sirobé jejich po velmi časné smrti Čapkove ae j ich ujal Ondrej Trúchly-Sytniansky (v Bystrici 1868), doprovodiv je životopisem mladistvého bás- nika, nad jehož skonem zalkal sám Sládkovič.

Učený klasický filológ a teológ GUSTÁV /.OJÄ^O-Hostivít Tisovský (1843—1871) znamená rovnéž JeTi z jará pošlapaný kvet na luzích slovenské poesie ; knižky jeho ly- rických veršu, „Hlasy z cudziny'', „Spom- níenky'^ a „Nové piesne" i výbor z nich a jeho nečetných povídek (v Skalici 1871) jeví my si ubolenou a časné zesmutnélou, epika pak pouhé začátky.

Velmi plodný DANIEL BACHAT, literárne Miloslav Dumný (1840—1906), ev. farár

104

Slota. Kovalevskv. Mallý. Pepkiu. A. Krčméry.

a superintendent banského dištriktu v Pešti^ vydal v Skalici 1870 posbírané „Nevädze", tri svazky veršovaných prací, povídek a hu- moresek, jež konaly sic dobre národní po- slaní na Liptove i mimo nej, jimž však pri všem uznaní veliké píle a šlechetné snahy jejich autora literárni ceny pro nynéjšek nelze pŕirknout nejmenší. Dumný byl činný i v jiných oborec-h literárních — s úspéchem stejným.

Drobnými satelity, již verné až ke hrobu provázejí veršovou školu Štúrovu, nikterak neztéžujíce jejího umírání, jsou ješté tito ne- časoví veršovci: JIRÍ SLOTA RAJECKÝ, kat. farár, jehož spisy v Národní bibliotéce jsou hluchou úrodou; MIROSLAV KOVA- LEVSKÝ-Z o r o v í t, farár ev., nevalný básnik reflexívni „ZIatini/\ raarné se pachtící za ideálem nové „Maríny"; JAN MALLÝ-Du- s a r o v, doktor teológie na vídeíiském Pazma- neu; DUŠAN SAV A PEPKIN, vlastním jmé- nem Medňanský, autor dv^ou silných a prázd- nych kníh veršu; AUGUST KRČMÉRY, ev. farár a skladatel písňov^ých melódií — ale zde zevšad už štúrovské poesii zvoní hrany.

V dozvucích Štúrovy školy nastáva čirý úpadek. Jsou to skutečné dozvuky: sláb- noucí její zvuky umírají v hluši, bez ozveny, nezachycuje jich nikdo. V letech sedmdesátých zhasína tise Štúrova básnická škola; histo- rickou souvislost s ideovým odkážem Štú- rovým udržuje nadále jediné HurbanVajanský.

10.5

Básnický dorost ,Napredu'.

[Dorost-básnický.] Nový dorost veršující hlási se za téchto smutných pomeru plaše a nesmelé, jako by se bál rušit slavnost smuteční. Soustfeďuje se v posledních roč- nících , Sokola' a hromadne vystupuje na ve- fejnost v almanachu ,Napreď r. 1871.

Vydavatelem ,Napredu' je KOLOM AN BANŠELL, e v. knéz, jako spoluvydavatel je podepsán PAVEL OŔSZÁGH. Banšell má v nem vedie Országha, jehož pozdéji pro- slavil nad všechny slovenské básníky pseu- donym Hviezdoslav, nejvážnéjší podíl písnémi čisté lidové i umélejší formy; tiskí je po celé, desetiletí další v ,Orle' Jl 870— 1879), v ,Zivene' (1871) a jinde; nékteré z nich sebral ve sbírce „Tuhy mladosti'' (v Skalici 1886). Uzrát jeho nespornému talentu nedala predčasná smrt, duševní i fysická r. 1887. Stejný osud časného zatišení v básnickém vývoji stihl i ostatní členy ,Napredu' : JANA ALEXANDRA FÁBRYHO, JURA KELLA- PETRUŠKINA, DANIELA LAUČKA, ADOL- FA SVÄTOPLUKA OSVALDA, jichž prvé zapéní bylo zároveň jejich zpevem labutím.

Slovenskou poesii vytrhout ze zakletí a uvést na trate nového, moderního ducha bylo určením až let osmdesátých v minulém sto- letí; splnila je dokonale.

106

v

PROSA HISTORICKÁ A JINÁ.

fUvod,] Jako pro tvorení v reči vázané byla oblíbeným vzorem Stúrovcu lidová poesie, bá- ječný svet povestí, zkazek a tradic národních, tak pro básnickou tvorbu jejicli v reči nevá- zané vedie života současnosti zamilovaným po- lení byla domáci a slovanská histórie. Sám duch doby, tohk obrácené do veliké minulosti národu slovanských, pudil a prínio \yzýval k pokusúm o její básnické zobrazení; Kollá- rova „Slávy dcéra" byla vudcem i svúdcem mnohým talenlúm. Safaŕíkovy „Slovanské staro- žitnosti" nevyčerpatelným látkovým pramenem historické skutečnosti i obraznosti u mnohých zanícených duchú jiných. Pŕíkladem byly i ve- 4iké epiky Hollého. jimž však vadilo práve básnické starobylé roucho ; pobídkou byly i hlasy z ciziny, jež začínala se po válkáeh napoleon- ských zajímat živéji o minulost slovanských kmeňu, zejména velikého národa ruského. V hi- stórii svého rozsáhlého slávneho plemene dívali se ovšem básnici títo skly romantickými, v nichž si llbovala móda doby. Konečne i literárni vlivy slovanského sousedství silné se hlásily v četbé slovenské mládeže. Historické povídky Tylovy,

107

Prosa historická a jiná. Úvod.

Jana z Hvézdy, Chocholouškovy byly jí pra- menem vzpruhy a osvéžení; mladý Hurban na príklad putuje pešky po Čechách r. 1839 hltá cestou ,,Rozinu Ruthardovu'', jež práve vyšla v almanachu ,Vesné'. Mickiewiczuv „Konrad Wallenroď' a „Pan Tadeusz" chytili ji za srdce; a pŕímo jí učarovaly Czajkowského „Povesti kozácke", „I^rdžali" a „Wernyhora", Rzewu- ského ,,Paméti starého šlechtice litevského" : nepotrebovala mnoho básnické obrazotvornosti, aby v recích téchto povestí polských videla své známe postavy na Slovensku. Z Czajkowského prekladá rada básníkú ; Mickiewicz se hlási u Kuzmányho, ohlas Rzewuského u Kalinčáka a stopy vlivu všech téchto básníku polských skoro u všech štúrovských novelistu. Okolo r. 1848 zbýval z nékdejší slávy slovenského zemanstva, tolik sbratŕeného se szlachcicem polským, sice již pouhý stín, ale rodinné tra- dice dosud kouzlily zapadlý svet pýchy .pánu bratru' v takovéra lesku, že obraz jeho konečné zachytil, naštéstí skutečný mistr, pérem svým pred úplným zapomnéním. Stručné : beletrie pravých Stúrovcú žije prevážne historismem, a to naveskrz slovanským, od svého začátku po celá tri desetiletí.

Vstup do štúrovské povídky slovenské otvírají práce tŕí dobrých spisovatelia, jež hledí cele k své prítomnosti — časové vlastné nenáležejí v dobu Štúrovu, rovnéž ne ideou anebo rouchem : obsah Jejich je reflexívni, šat podivný, česko-slovenský.

108

Kuzmáuy-noveiista. „Ladislav".

Prvou z nich je filosofická skladba KARLA KUZMÁNYHÓ ^Ĺadislau\ uverejnená v III. behu jeho ,Hronky' (1838). Skladba zvlášt- ního druhu literárního, jíž románové prvky jsou pouhou záminkou vzniku: rámec vy- pravovací je prostý. Spisovatel po letech na- vštívil svého pfítele Ladislava Mníchovského, a ten mu odevzdává rukopis, líčící beh jeho života ve forme listú ; tyto listy Ladislavovy jsou vlastním smyslem skladby. Kuzmány-La- dislav vkladá v ne své odpovedi na všechny otázky doby; je v nich poile motta reč sku- tečné „de omnibus rébus et quibusdam aliis", jež zaméstnávaly mysle současníkú : o herde- rovské filosofii dejin, o hegelianismu, jejž Kuzmány odmítá, nahrazuje si jej Kantem, o umení a básnictví, o české literatúre a .slechté, o slovenském lidu, o vzájemnosti slovanské, o Polácích a jejich pomeru k Ru- súm, o Srbech a jejich zpévech, atd. Vedie téchto filosofických úvah realistických, da- lekých romantického zbarvení štúrovského, ]e všude plno poetické malby krajinárske, v rámec prosaického líčení vložená rada mo- hutných ód vlasteneckých, nekolik prekladu z Mickiewicze a Puškiiia, polsk ', ruské i srbské zpevy junácke podány v rouše púvodním: „Ladislav" r. 1838 v naši novelistice jest vrcholem. Nemá, nehledíc ani k proslulým dialogickým rozmluvám Jungmannovým o ja- zyku českém v ,Hlasateli' r. 1806, té doby skladby formálne lepší a filosoficky hutnéjší, než je práce Kuzmányho, jazykové bohužel již nemálo znešvaŕená. Idea její není sic Kuzmányho majetkem vlastním, vnukl mu ji filosoficky román „Július und Evagoras

109

Prosy J. Chalúpky a L. Paulinyho.

oder: Die Schônheit der Seele" od Jakuba Friedricha Friese, učence nemeckého, ale její provedeiií a naplnení cele je púvôdním ma- jetkem vzácneho slovenského myslitele.

,Hronka' pŕinesla v tŕech svazcích í. svého ročníku (1836) z pera satirika JANA CHA- LÚPKY jinou, tvarem i hodnotou zcela od- lišnou, žhavým zajmem o současnost však „Ladislavovi" pjadobnou práci prosaickou: „Kocourkovo^^ Cte-li čtenáŕ tuto prosu Cha- lupkovu po jeho stejnojmenném kuse dra- matirkém, je zklamán : je tu opét staré Brezno se svým copaŕstvím, jsou tu opet staré, známe figúrky, ale pokroku tu není a málo umení. Plastika a životnost líčení se ztrácí, dialóg je sušší, vlip krotší a méné lípá, všude spíš opis a popis než pohyb a život. Chalupko- vým pravým ži viem bylo jen pódium: na nem jeho typy žijí.

Groteskní „ Výlet do Kocourkova'* podnikl iBranislav Podolinský, recte LADÍ' SLÁV PAULÍNY, básnik „Hrdoše", v Hur- banove ,Nitŕe' I (1842). Drobnost jeho jest skutečným početím slovenské novely spole- čenské : svéží humor její nevyprchal podnes, satira je dosud účinná, povahokresba mistrná, forma vyniká ve všem nad prosu Chalup- kovu. Škoda, že básnik této obraznosti á to- hoto bystrozraku „výletu" svého neopakoval, jak byl pŕislíbil v záveru své práce. —

Tyto tri prosy umelecké, cele pohŕížené ve svou dobu a její žhavé ovzduší, časové jsou úvodem k dlouhé radé slovenských po-

110

Hurbanovy povídky historické.

vídek historických ; současne ji zahajují oba její prední péstitelé, Josef Miloslav Hurbau a Janko Kalinčák.

J. M. HURBAN.

Novelistické začátky HURBANOVY obra- cejí se v nejstarší a nejslavnéjší slovenskou minulost: „Suatba krále velkomoravského^ obrazy ze století devátého" v , Nitre' I (1842) a yySvatoplukovci anebo pád ríše velkomo- ravské" v pražských ,Kvétech' XI (1844) mají jevišté společné, pod Tatry prenesené ; sem básnik pŕeniístil dej z púvodní české pudy v prepracovaném „Olejkärŕ, povesti z veku Matouše Cáka, psané již Štúrovou slovenštinou, nejslavnéjší kdys prose Hurba- nove (v ,Nitŕe' III 1846). Co témto latkám nedala anebo nemohla dát skutečná histórie, nahradila skvelým svétlem romantiky obraz- nost básnikova. Jsou plný dobových ana- chronismú; Svätopluk a Metod jsou ideálni slovenští národovci, z Matouše Cáka horlí moderní Slovan. Jsou plný dejinných ne- skutečností a nehorázností ; v histórii z veku XIV. reči její zcela nenucené popijejí na Sil- vestra. Ale jsou také plný ohne vlastene- ckého a živého líčení zašlé slovanské slávy — a ty rozhodly u domácího publika. „Olejkár" vzbudil jeho nadšení; ješté sám Vajanský cíti pri nem veliký dojem. Po „Olejkári''' Hurban k látce historické se uchýlil až r. 1861 v „Gottšalkovŕ, povesti z jedenáctého století; zde už však dojem není veliký.

Hurbanov talent nebyl dosud umelecky s novelu dejinnou; Hurban žije silné své

m

Huľbanovy povidky společeaské.

prítomnosti, neumí se podrídit epické nestran- nosti, i pradávne postavy historické obléká ideové v kroj a reč lidí moderních. Pri všem tom líčí obratné, pozoruje bystré, soudí trefné; téžišté Hurbanova nadaní leží v současnosti — v ní se uplatnily nejšťastnéji jeho vlohy no- velistické. V ,Nitŕe' II (1844) kreslí verné slovenský život spolecenský rozjímavá práce „Prítomnosť a obrazy zo života tatranského^'', a jí podobná „Prechádzka po považskom svete"; v ,Nitŕe' IV (1847) pérem chalup- kovským líčí rub jeho, sméšné a slabé stránky „Bruchoslavicanú" slovenských, veselá mo- saika „Korijtnické poháriky", zvlášté však noveletka „Od Silvestra do troch kráľov''^ s celou obrazárnou typických figurek malo- mestských, živé a lapidárne predstavených, s kritickými, realistickými postrehy, jež se dotýkají sméle i pathologie sociálné-národ- ního života domácího, tonoucího téméŕ ve vodách doktrín a teórií teologických. ,Nitra' V (1853) pŕináší od Hurbana poslední vétší realistickou jeho povídku „Slovenskí žiaci", obraz ze života soudobého; a zmĺnéný již „Gottšalk" r. 1861 uzavírá radu jeho nove- listických prací viibec.

Tendence povídek Hurbanových, historic- kých i soudobých, je vlastenecky zábavná a sociálne výchovná; žádný slovenský spí- sovatel nespouštél pro ni s očí predmetu svého tolik, jako Hurban ; žádný z nich také není tolik proniknut subjektivismem v líčení, jako on. Doba nová postŕehuje v nejlepších pracích jeho veliké umelecké nedostatky, jež pravé nejvíce^ hovély vkusu doby jiné; doba nová však v nich také správne oceňuje

112

Kalinčák. Životopis.

veliký jejich význam buditelský — Hurban je v povídce slovenský Tyl anebo Chocho- loušek. Mistreín slovenské novely historické Hurban není — tím je Janko Kalinčák.

KALINČÁK.

Současné s Hurbanem ohlásil se v prvé jNitŕe' r. 1842 povestí „Bozkovci"; ale již pŕedtím na Ústave prešpurském psal a pŕed- čítäl své prvé novelistické plody.

[Život.] KALINČÁK je rodák turčanský ; narodil se 10. srpna 1822 v Horním Záturčí u Sv. Martina. Otec jeho byl knézem evan- jelickým, matka pocházela ze staré zemanské rodiny a rada vyprávéla o míjejících se časech zemanské slávy. Mladý Janko za chlapectva častéji meškal u své babičky na Vrútkach, "kde osobné poznal ješté nejednu hrdou po- stavu ,pana bratra'. Na téchto osobách, jak sám vypraví, „v detinstve pásol oči svoje" a ucho jeho se zalíbením poslouchalo slova pýchy a povedomí zemanského. Matka byla živou kronikou zemanstva v celém Turci ; mnoho ctia a pŕečtené vyprávéla, Kalinčák od ní po prvé zaslechl leckterou národní povést. Otec zase rád brával synka s sebou na svých soukromých cestách, a ten se rád seznamoval se všemi stránkami slovenského života. V Sv. Jáné byl jeho učitelem Jan Chalúpka; bystrý žák jeho povestnou .pa- ličku' a inkvisiční metódu vychovatelskou klasicky zvečnil ve svých vzpomínkách. Od neho šel na další studie a maďarštinu do Gemeru, kde púsobil uvedomelý národovec

8 113

Kalinčák. Životopis.

Josef Dlhányi; z Gemeru otec ho zavezl po dvou letech na nemšinu do Levoče, v níž nabyl národního smýšlení ; z Levoče konečne po tŕech letech odešel na fysiku do Bratislavy, skončil zde filosofii, Jus i teológii a oblíbil si stav učitelský. Vdéčné žákovské upomínky má odtud zvlášte na prof. Schroera, „nejčist- šího humanistu", Jehož poznal v svém živote ; zde také jako pilný úd Ústavu ]al se psát po vzoru Czajkowského verše i povesti ro- mantické. Po návrate z Halle stal se hlavou Ústavu i života slovenské mládeže bra- tislavské Ludevít Štúr; on podlé vyznaní Kalinčákova prvý zapálil v ní oheň za svet starodávny, zapadlý, kŕíse spolu její cit ná- boženský. Na podzim 1843 Kalinčák sám odchází do Halle, staví se v Praze, a když po dvou letech z Nemec se vrací, čeká ho doma 11 nabídek na místo vychovatele. Volí jedno,^ u banského rady Landerera, v blíz- kosti Štiavnice ; získava zde skvelou výchovu společenskou a má i pokdy na práce literárni. Po roce je však bez zamestnaní ; naštéstí Již podzimkem r. 1846 dostáva místo profesora filosofie a rektora v Modre, kam se po ne- zdaru revoluce uchýlil i Štúr do ústraní; púsobí zde, v úzkém a šťastném styku se Štúrem a pŕáteli, až do r. 1858, kdy je po- volán za prozatímního reditele ev. státního gymnasia v slezském Téšíné. I zde je činný literárne; dostáva se mu poet a uznaní 0á €eské společnosti, ale i nevlídné pozornosti rakouské vlády; konečné r. 1869 je dán na predčasný odpočinek. Velmi dojat opouští Téšín ; odchází do Turčanského Sv. Martina, zakladá zde beletristického ,Orla', pracuje

114

Kaliačákovy rané novely.

neúnavné, ale vlastne sem prišel, aby v ma- terské zemi již své kosti složil : 16. června 1871, predčasné zchŕadlý, v kruhu svýeli pŕiitel vypustil duši. Bylo mu neplných čtyŕicetdevét let.

[Dílo.] Z tohoto nástinu života prvého slovesného mahŕe slovenského patrný jsou všechny prameny jeho básnického tvorení. Pŕedevším domov a jeho ovzduší, návštevy u príbuzných a zkazky jeho matky, staré zemanky ; vlastní názor na mnohotvárny tehdejší slovenský život, pány, zemany, ma- ďarony a úbohý lid — dokonalá autopsie je základem jeho pozdéjšího realismu ume- leckého; vlivy romantické cetby i ovzduší Ústavu a Bratislavy a podmanitelský vliv jejich duševního vudce; cizina a hojné, vét- šinou smutné zkušenosti životní.

Své začátky literárni Kalincák sám vy- kladá takto: „V ,Talranke' ^ Palkovicovej, myshm z roku 1842, keď ju L. Štúr redigoval, vyšiel môj preklad Čajkowského povesti „Vý- prava na Carihrad" a báseň „Králúv stúl", v tom istom roku v ,Nitre' podFa diela Šembe- rovho „Páni z Bozkovic" napísaná a v ústave čítaná povesť „Bozkovcŕ. Z tohoto času ztra- tily sa mi tri povesti." „V „Bozkovcoch" a v y^Milkovom hrobe*" [v , Orie tatranskom' 1845] redakcie premieňaly niektoré scény, a tak za všetko stáť nemôžem. Mimochodom hovorím tu, že obsah „Milkovho hrobu" bol mi — pravda len jako jednoduché podanie — od Ľ. Štúra sdelený a tomuto sdelil ho bývalý kanonik kapitole prešporskej, Štvrtecký". Látku obou svých prvotín Kahnčák mél tedy z druhé

S* 115

Ostatní novely Kalinčákovy.

ruky; vyplnil je romantickým živ! em dobro- družným, zvlášté však rozjihlou milostnou citovostí a teplem úprimných, z duše se ro- nících slov, jež méla na obrazotvornost mlá- deže slovenské účinek neobyčejný. Ostatní vétší historické novely Kalinčákovy v ,Orle tatranskom' následovaly rýchle za sebou: „Bratova ruka" (1846), tajemná hrdinská histórie podlé vzoru Czajkowského; „Mládenec slovenský" (1847), obraz ideálních národních snáh básnikovy prítomnosti, anachronistický posunutý o tisíc let zpátky do déjin; dve junácke povesti z času tureckýcK „Púť lásky" (1847) a „Serbianka" (1848^, pi vá plná živlu milostného, druhá junáckych tužeb po svobodé; „Svätý Duch" (1848), barvitý obrá- zek zemanských mravu z dob Rákocyho — jím se však začína již druhé, slávnejší období básnického tvorení Kalinčákova: jeho pro- slulé novely zemanské. „Svätý Duch'' byl jen bedlivou prípravou k velikému historickému plátnu „z nedávnych časov", k proslulé „Reštavľáciŕ (v ,Lipe' I 1860), jež stvorila nový, zemanský genre v slovenské noveli- stice a založila slávu svého púvodce. V „Re- štavrácii" Kahnčákovy tvúrčí sily dostoupily _ zenitu ; co napsal pred ní a po ní, jsou jen 'pablesky nékdejšího talentu: r. 1852 je to „Knieža liptovský", povest z veku XV., do zemanského ovzduší zabočvijící, roku 1858 „Láska a pomsta" s déjem z téhož století, s po- nurým „Mníchom" z r. 1864 dve nejslabší práce umdleného pera Kalinčákova ; konečné r. 1870 vychází rozsahem nejvétší, poslední práce jeho „Orava", chvatné pro ,Orla' na pokračovaní hotovená.

116

„Reštavrácia".

Do roku 1848 Kalinčákovým vzorem je Polák Czajkowski, v dobrých i zlých strán- kach, jež ovšem rozlišuje teprve pozdéji ve své , autobiografii : „Cajkowski Hčí život íudu svojho žive, človek s prírodou je to isté, ale má veFkú chybu — je básnik ten- dencie . . . Tak som ja z mojej strany nikdy, nikdy nechcel, líčac život uhorský, preháňať vec podľa vlastného kopyta, ani englizovaťjako Józsika, ani francúzovať jako Jókai: ale vy- nasnažoval som sa líčiť život tak, jak je a jaký bol, t. j. jako my v Uhrách dýchame a myshme" (Slov. Nar. záb. VUI 63, TSM 1889), Kalinčák r. 1862 odmítá vedomou ten- denčnost svých prací, pŕesto však do r. 1848 je tendenční proti své vúli ve všech novelách historických — „Mládenec sloven- ský" je tendenčním vykŕičníkem pro štú- rovskou mládež. „Líčiť život tak, jak je a jaký bol" Kahnčák začal až r. 1848 v „Svätom Duchu" a dúsledné a klasicky v slavné „Re- štavráciŕ.

Reštavrácií sluly hlučné a okázalé staro- dávne zemanské volby. Pred nimi dlouho se.kortešovalo, strojily se hostiny a slávnosti, byly i bitky mezi ,pány bratry', prúvody, hurhaj v celé župe — ^hej, deti moje, to boly časy! takých na moj' hriešnu dušu nikdy viacej nebude!" vzdychne si na konci ^Reštavrácie" starý Barina, s ním jisté i au- tor a s autorem čtenáŕ, který zároveň lituje, že povídka nebyla delší. Tak plasticky, s humorem tak jasným a s lakovým ume- ním pohledu, jakým vyniká Kalinčák, nebylo stvoŕeno mnoho básnických dél literárních. „Reštavrácia" je originál mezi originály:

Í17

Kalinčákovi napodobítelé.

básnik čerpal látku jen ze své vlastní zku- šenosti, sledoval v Gemeru r. 1836 zemanské kortešačky na vlastní oči, osobné znal své typy ,pánú bratrú', Adama a Matyáše Be- šeňovských, Potockých, Levických a j.; svým satirickým nadaním a shovívaným humorem, v nemž utkvelý stopy po jeho originelním svatojánském učiteli, Chalupkovi, svou "ze- vrubnou znalostí slovenského lidu a jeho reči, pokladu slovních a poŕekadel vytvoril dílo, jež Jar. Vlček prípadné nazval literár- nim unikem. Duchem svým je čisté slovenské, slovenskost jeho leží ve veci samé: „Sú to temer samé portréty a prípady, čo sa tu i tam stály", poznamenal Kalinčák v ,Lipe' (1860, 130) a mél doslova pravdu. „Reštav- rácia" je kultúrni a historická studie doby již zapadlé, znovu však ožívající v kou- zelném péŕe Kalinčákové. Byla i preložená do polštiny, chorvatstiny, nemčiny, maďar- štiny — tato čest zrídka se stala dílu slo- venskému ; byla z nárečí volné pŕepsána i do češtiny — ale chuti originálu tyto ná- hražky nikdy nenahradí.

Kalinčák jest jeden z nejlepších ^sloven- ských spisovatelú-prosaikú doby Stúrovy, není-li v „Reštavrácii" nejlepším beletristou jejím vúbec; v jeho začátcích závodih s ním sic četní vrstevnici z kruhu nového dorostu, záhy však zastali všichni po prvém anebo druhém slibném pokuse.

Tak JANKO FRANCISCI-RIMAVSKÝ otiskl v ,Nitre' II (1844) povést ze XVI. sto- letí „Janko Podhorský''; ŠTEFAN MARKO DAXNER uverejnil svou púvabnou lidovou

118

Tomášik novelista.

rozprávku „Statočný valach" v , Nitre' III (1846); SAMO BOHDAN HROBOŇ k\eá\nou slovenskou povést „Céru povesti" v ,Orle tatranskom' {\MQ)Mmze JANKO M A Ti] SK A má svou „Shodii liptovskú, povesť z pod Tatier zo XIV. storočia"; BOHUŠ NOSÁK ukrajinskou povést „Laborec"" tamže (1848); JOSEF JANČO nékolik menších prosto- národních obrázku („Lúka na Kriváni'', ^Slo- venská sirota"), a podobné i jiní: to jsou však vesmés jen ukážky nadaní, jež se v kvet nerozvilo.

Prvotinou novelistickou sahá do let ctyŕi- cátých také cinnost SAMA TOMÁŠIK A: zahalen v pseudonym Kozodolský známy již básnik hymny všech Slovanú uverejnil v ,Orle tatranskom' historickou povést z dob tatárskeho plenu na Slovensku, „Hladomru"' (1846) ; básnik rodného Gemera (Tomášik se narodil 8. února 1813 v Jelšavské Teplici, zemŕel na fare v Chyžném na Gemeru 10. záŕí 1887) vyniká v ní nad epikem i histo- rikem. Rázovitému, husitskému kdys Ge- meru zústalo posvéceno pero novelisty To.- mášika i v letech šedesátých a sedmde satých, kdy se vrátil k své opustené lásce z mlada, povídce historické. , Národný ka- lendár' matiční pŕinesl r. 1867 jeho beietri- sticko-déjepisný nástin „Vešelínovo dobytie Muräňa^\ ,Sokoľ 1864 „Basovce na Miiráni" a 1865 povídku „Sečovci, veľmoži gemerskí", ,Oroľ 1870 „Odboj Veselínoď', 1873 ,,Malko- tentij" a r. 1876 „Kiinice"; z nich v o'ilibé čtenáŕstva se udrželi podnes ,,Malkotenti", povést z konce veku XVII., lícící odboj Tôkôlyiovských nespokojencú proti vláde

119

Ferjenčík. Pauliny-Tóth.

rakouské. Líčení Tomášikovo je prosté a svéží, jasné a zajímavé, osnova jeho prot- kaná historickými útky byla živným dušev- ním chlebem vdéčných slovenských čtenáŕú.

Od povídky historické k novele společen- ské a konvenční se obrátil v letech pade- sátých MIKULÁŠ FERJENČÍK (1825-1881), rodák ze Zvolena, slovenský dobrovolník v revoluci r. 1848, nadaný novinár, obetavý buditel národní, redaktor ,Peštbudínskych Vedomostí' a jejich pokračovaní v ,Národ- ných Novinách' (od r. 1870), , Národného Hlásnika' (od r. 1867) i ,Orla' (od r. 1878) a velmi plodný beletrista. Pokusné práce jeho, vážené ze života současného, „Krá- lovna plesu" a „Pri kozube" (1853), odu- ševňovaly mládež slovenskou; a jméno M 1 a d e n, jímž redaktor Ferjenčík podpisoval své novely, tešilo se i pozdéji dobrému zvuku. Pevnou rukou a pŕece básnicky kreslí slo- venské typy : vlastenec, jehož deti pod rod- nou strechou se odnárodňují, v povídce „Irma" (,Sokoľ 1860), dedinského sociálního buditele v „Jecllovském učitelŕ (,Sokoľ'1862), pilného úŕedníka-podivína v novele „Bratia" (tamže), svojského ruského poméščika v „Se- franiku" (,Oroľ 1880), zidealisovanou trpé- Hvost v „Pestúnke" (tamže), atd. „Jedlovský učiteT" je podnes čtením, hledaným sloven- skými čtenáŕi.

Mezi obéma druhy, novelou historickou a společenskou, rozvíjí se beletrie vše- stranného VILIAMA PAULINYHO-TÓTHA. V obor prvý spadá zejména dejepisná re- konstrukce života a činu slávneho pána Váhu a Tater, „ Trenčianskeho Matúša'' ; v Ma-

120

Záborský novel istá.

túšovi a jeho nékdejší ríši vidí Pauliny- Tóth historické ospravedlnení požadavkú národního Memoranda z r. 1861 na slo- venské Okolie a neváha, aby je zdúraznil, opustit i základní historickou objektivnost a cele se oddat básnici fantasii: je veru víc než povážlivým pokusem, slyšíme-li z úst národního hrdiny veku XIV. citáty z Kollára anebo Štúra. A takových neho- ráznych anachronismu a epických kazú není prostá ani ostatní jeho novelistika historická: dejepisná povést „Tatársky f)len'\ o vpádu Ta- tarú na Slovensko, povést „ T'a/'/za", srovnávající príliš nápadné tajný sond stredoveký s mo- derním soudnictvím, a j. práce. Zdaŕilejší ruku driihdy mel Pauliny-Tóth (Rozmarín, My- dloslav, Podolský a pod.) v novele ze ži- vota souČasného, společenské, konvenční; v „Ki/ciné^' s úspéchem psychologickým i^ krajinárskym kreslí život kavkazských Cerkesú; ve „Dvoch hráčoch"' líčí hazard a prepych hry lázeňské společnosti ; v auto- biografické „Trinástej piesni" pestré své osudy životní; satirou a didaktikou se blýska humoreska „Slovenský pravopis"; velebnou osudovostí „Jedna noc na Považí", pestrostí a názorností historickou oplývají „Volebné rozpomienky" a náladou roku osmačty- ŕicátého zbarvený príbeh „Tri dni zo Štú- rovho života", atd. Z povídek a preložených pros Paulinyho-Tótha vyšel 1867—1870 v T. S. Martine čtyŕsvazkový výbor pod nazvem (také azbukou!) „Besiedky"; zajímavé, po nejedné stránce, jsou v nich novely všechny, hodnotným kusem není z nich žádná. Také JONÁŠ ZÁBORSKÝ, jehož jsme

Í21

Kubáni prosaik.

poznali Již jako básnika a jejž poznáme ješté Jako dramatika, nékolikrát se pokúsil na poli povídky novoveké; velmi určitým povahopisem, ponévadž částečné vlastním životopisem, drsným, až naturalisticky ver- ným a sarkastickým líčením slyne jeho „Panslavistickij farár" (v ,Táboru' I, 1870) a osobitné vydaná a znovu vydaná povídka z nedávne současnosti ,,Dva dni v Chujave" (1873) ; vtipem a nevybíravou lapidárností né- které jeho starší „Bájky'' prosou.

Úroda beletristická na Slovensku vzrústá od let šedesátých početné a druhdy i jakostí každým rokem. V ,Sokole', ,Orlu', ,Táboru' a jiných listech zhusta se objevují nová jména a nové práce, jež nejsou jen hluchými klasy. Mnohá z téchto jmen bohužel rýchle mizejí ze sloupcu časopiseckých ; mnohé z téchto prací pohŕíchu navždycky uvázly v péŕe svých osudem uštvaných tvúrcú.

KUBÁNI.

Slovenský román historický nejvíce želí za svým vyvoíencem LUDEVÍTEM KUBÁNIM. Z jeho živého zájmu o národní problém slo- venský a bystrého smyslu pro život reality vzniklo již záhy nékolik zdaŕilých novel hu- moristických a satirických, jež teprv posmrtné z jeho literárni pozústalosti dostaly se na veŕejnost: tak „Supplikanŕ (v ,Orle' IV), ^Mendík'' (v ,Sokole' 1860), ^Emigrantŕ (v ,Táboru' I) „Pseudo-Zamojskŕ , (v ,Sokole' 1861), y,Hlad a láska'' (v ,Lipe' 1 1860) a jiné novelky menší. Ale ty všechny by slovenská beletrie lehčeji oplakala, kdyby bylo bývalo

122 '

Zecheiiter.

Kubánimu dopŕáno šťastné ukončit jedinou velikou slovesnou práci, historický román zdob Jiskrova panství na Slovensku, „Fa/- gathiŕ (posmrtné 1872, znovu 1909). Zústal jen zlomkem ; avšak i jako románové torso má pro slovenskou prosu umeleckou význam mimoŕádný. Valcratha je Jiskrúv prívrženec v horních Uhrách, vnitŕními nepokoji a zá- pasy strán tehdy rozervaných ; velí na drien- čanském zámku, háji ho statečné a prísne, ale dvé osobní slabosti ho ničí : nedúvéra k okolí, jež je mu cele oddáno, a osudná auri sacra fames. Pro ne jest opuštén od svých rádcú, slepé se vydá v ruce zrádce Cilleiho, Driencan je dobyto (klasické místo v románe) a Valgatha uprostred pusté zkázy zaniká, Romanopisec Kubáni jest objektivním historikem XV. století, jeho ovzduší, postavy, mravy, kroje verné ožívají v jeho práci; Kubáni jest v ní i umélcem, stavitelem, mo- hutným epikem a zkušeným dramatikem. Zbývalo jen završit dílo vítézným krovem a byli bychom méli již v letech šedesátých slovenský protéjšek k Jiráskovým slávnym tŕem bratrským rapsodiím . . .

Kubániho novelistu božským darem hu- moru a- vtipu daleko prekonal kremnický lékaŕ GUSTÁV ZECHENTER (Laskomerský, Štefan Pinka, a j., f 1908). Drobné jeho žarty a rozmary, prvé než vyšel 7. nich stejno- jmenný výbor (v Turc. Sv. Martine 1878 a znovu tamže 1907), plnily po dvé desetiletí 1860 — 1880 slovenské časopisy a slunecní pohodou duše svých ctenáfú ; jadrná ŕec jejich, groteskní humor i sloh, tŕebas i v súše

12S

Križan, Križko.

vypravené anekdote, široký slovenský úsmev, nikdy neselliávající komický účin vyjasní na chvilkutváŕi nejvétšího rnisantropa. V oboru svém Zechenter byl špecialista. Historky o tom, kterak se slávil v Bystrici kdysi štu- dentský majáles, jak trhali v zime r. 1870 pri stavbe dráhy u Kremnice strelným pra- chem škálu a pŕece j í neroztrhli, sladkosti radvanského ,jarmoku' anebo báječné ma- sopustové ostatky v Pešti, rozmarná líčení pokroku v umení a zázraku vedy, korenená rozkošnou irónií, vypravení o tom, kterak počestná panna Gizela ztratila zásnubný prsteň a jak se objevil záhadným zpúsobem v útrobách pečeného kapouna, „tam, kde býva umiestený majorán" a kousky jiné a jiné: to jsou vesmés pilulky, jež lékaŕ-allopath s bezpečným účinkem podáva omrzelému pacientovi. Zechenter v humoru je klasikem — jak k plači úbohý je proti nemu kožený Mark- Twain! — ; je smutným rúbem tohoto velkého humoru, že nemá ve svete ozveny . . . Tolik by uzdravil! ^Lipovianska maša'' (v ,0^6*^ 1874), lovecký obrázek turgenévský, bohužel osirelý, prozradil pekné nadaní Zechenterovo v oboru prosy vážne; podobné jeho cesto- pisy.

Ostatní novelistickou produkci z let šede- sátých až sedmdesátých možno shrnouti stručné; vétšinou jde v ní o pokusy ojedinelé anebo dávno zapadlé. Ev. farár súlovský ŠTEFAN KRIŽAN, pseudonymem Ž irán- sky, zachytil živé episodku z r. 1848 v prí- behu „Sľienovskí národovci" (1863) a dobrou novelku napsal v „Milana a Miliné" ; historik PAVEL KRIŽKO zkusil se jako básnik v po-

.124

Drobní novelista.

vídce vesnické y,Krívoprísazník"' (1865), ne bez úspechu; evanjelický farár aradacký LEOPOLD ABAFFÝ, literárne BrankoRo- vinov (t 1883), v ,Lipe' III (1864) má zda- ŕilou rozprávku zbojníckou „Tri hroby", v jČernokňažníku', ,Slov. Pohladoch', ,So- kole' i jinde ukázal slibné začátky pro- saické; novely a besednice v ,Národných No- vinách', , Národnom Hlásniku', ,Orlu', ,Táboru' a jinde v časopisech, zvlášté však i ve 3 svaz- cích „Nevädzŕ (1870) má velmi psavý DA- NIEL BACH Aľ {Mi\ osláv Dumný); KO- LOMAN BANŠELL (Maškovský), redaktor , Slovenských Novín' Bobulových, uverejnil v Pešti 1873 literárne neodpovédnou ,histo- rickou povesť ^^Aíalantiŕ, Hurbanem po zá- sluze odmítnutou ; drobné prosy psal JO- NATAN ČIPKAY (Hradovský), sbératel li- dových povestí; spousta kalendáí'ových, do- brodružných a fantastických povídek A. E. TIMKA náleží mezi bezcenný brak literárni; pokusem o novelu, povídku, drobnou prosu vystoupili ze starších i DANIEL LAUČEK. GUSTA VLOJKO, z mladších JOSEF KOVÁČ, JOSEF ŠKULTÉTY a jiní. Ale to jsou jen jména Hterární, nikoli činy.

Prosa doby Stúrovy vyvrcholila v povídce historické Kalinčákem, v románe Kubánim^ v novele společenské Ferjenčíkem, konvenční Paulinym-Tóthem, v humoresceZechenterem. Úrodné období umeleckého druhu novelistiky a moderního slovenského románu nastáva rovn ž až v letech osmdesátých, v dobé roz- kvetu krásneho písemnictví na Slovensku.

125

VI

DRÁMA NÁRODNÍ A HISTORICKÉ.

Vlastné jen pokusy o dráma národní a dejinné; od času Chalupkových kocourko- viád mlčela slovenská Musa dramatická. Matúškúv detinský kus „Siroty" (1847) a Dohnányho „Podmanínovci" (1848) se^ztrosko- taly literárne, neŕku-li dramaticky; Štúrovci, činní a plodní od prvopočátkú v oboru verše i prosy, vystoupili v dramaté teprve v letech šedesátých — titánské zámery, jež v ne s dúvérou kládli, zhroutily se v praksi jako domky z karet. Cesta dramatu slovenského od počátku je trnitá ; nastoupil ji znovu na konci let padesátých Janko Palárik.

PALÁRIK.

JANKO PALÁRIK (1822-1870), svobodo- myslný knez katolícky, vynikající bojovník za očistu církve v hlavé i údech, zasloužilý novinár a pokrokový hlasatel slovanské vzájemnosti, uverejnil pod jménem J. B e s k y- dova ve Viktorinové almanachu ,Concordii' (1858) čtyŕaktovou veselohru „Incognito", jíž bezdéčne se vrátil do dob Chalupkových :

126

Divadelní hry Palárikovy.

divadelní prostredky jsou tytéž, komika táž, l.'jdaže ješté mélčí, psychologika postav, pri níž Chalúpku vedl bezpečný inštinkt, u Pa- lárika je drsná anebo naivní — a tak jen jako obnovená, pošetilá, ne duchaplná fraška ze současného života chytlo dílo Palárikovo nové publikum, nevybíravé již dlouhým postem.

Vyššího literárního stupne nedosáhla ani druhá veselá hra Palárikova s hlavní po- stavou populárního „Z)ro/a/-a" (v ,Lipe' I 1860); naopak: provedením i osnovou stojí pod úrovní „Incognita" a nékolik dobrých typických postav (na pŕ. žida Maušla) a vložek písňových nezachráni kusu, z néhož ke všemu ješté čpí plagiát podlé jedné starší francoiiz- ské komédie. Púvodní Palárik nebyl ani v kuse tretím, „S/nierení alebo Dobrodruž- stve pri obzinkoclŕ' (v ,Lipe' II 18B2), jenž i název si vypújčil (tentokrát s jmenováním predlohy) od veselohry polského autora Korzeniowského; osnovou a déjem vlastné druhé, zhoršené „Incognito".

O vážnou látku dramatem Palárik se po- kúsil konečné v pčtiaktové tragédii z déjin ruských ^Dimitrij samozvanec"' (1864:, tiskem až v jeho Sobraných dramatických spisoch 1870). Thema v ciziné hojné zpracovávané raélo r. 1870 již i na Slovensku pŕedchúdce v dramaté Záhorského; Palárik užil formy dramatu vlastné jen proto, aby mohl opŕít a ŕecnicky široce rozvést své názory o slo- vanské vzájemnosti, jež kdysi vyložil teo- reticky v ,Lipe' (III 1864). Je to dráma chladné, bez účinku i jako kus knižní ; doma je kdysi, stejné jako veselohry Palárikovy,

127

Palárikovi epigóni. Qrmisúv „Mátaj".

nekriticky preceňovali, Palárik sám však byl si védom pravého významu svého v slo- venské dramatice.

Slo mu i v dramaté o pokrok národní a literárni; jsou to jeho vlastní slova: „nie márna ctižiadosť a baženie za slávou po- etickou, lež čisto vlastenectvo ma oduševňo- valo". Jeho žertovná Musa Thalie Je vycho- vatelkou a buditelkou národní, vyšších škôl učenosti nenavštevovala, k úkolu jejímu sta- čila Jí ideálni láska; pracovala na tomto poli, seč byly její sily. Zatím co vdéční sou- časníci málem ho vznesli mezi prvé svéto\ i mistry dramatu, Palárik sám se cení po : slovenského Kisfaludiho; ve skutečnosti byl menším slovenským Tylem.

V slohu frašek Palárikových jali se tvorit národní hry divadelní četní autori jiní — v desetiletí 1861 — 1870 na každý rok pru- mérné pripadá jedna až dve komédie nové; význam všech je pouze literárni. Platí to o PAULINYHÓ-TÓTHA „Kocúrkouskom bale'' (1861), veselohre FERJENČÍKOVÉ ^Pravda predsa zvíťazŕ, BACHATOVÉ „Z iskry býva vatra*" (1865), GRAICHMAN- OVÉ „Kto zaplatí nohavice'' (1867) a „Ro- manci'' (z téhož roku), ZÁBORSKÉHO „Pan- sláviŕ (1867), KRIŽANOVÉ \,Obšitniku'' (1870) aj. — Zapadly, sotva se objevily tiskem anebo na jevišti.

Velikou udalostí literárni zdal se štúrovské kritice r. 1862 „Mátajú, čtyŕaktová činohra SAMUELA ORMISE {1822— 187b), vzdelaná po prvé na základe prostonárodní povesti z Gemeru. ,Sokoľ I pél na ni chvalozpévy :

]2S

Dramatické básné^ Záborského.

spatŕoval v ní začátek veliké slovanské epochy dramatické, kterou slibovali kdysi Štúrovci ohrození všemu lidskému umení. Dílo životem uštvaného velkorevúckého učitele gymnasijního této epochy ovšem nezahájilo : až na nékolik Jednotlivých výjevú a cha- rakteristík zdramatisováno je chvatné a ne- dostatečné. Stopj kvapne práce jeví také Ormisova veselá ctyŕaktovka „Pravda"" (1868), opét prostonárodním smerem zpracovaná : slova, která o „Mataji" Ormisové ve svém ,Sokole' (1863) napsal Pauliny-Tóth, púsobila na prvotné nadšení sic ledovou sprchou, byla však v^eskrz pravdivá.

PAULINY-TÓTH byl nékdy i vzácny auto- kritik : spravedlivé posoudil a odsoudil svou ^Ľudskú komédiiŕ (v ,Sokole' 1862). velice myslenou báseň historicko-filosofickou o de- víti(!) déjstvích, vážící dej z povstaní sedlákú Dóžových r. 1514 a véstící skvelé pŕíští slovenštiné: báseň vznikla již r. 1846, byl to tudíž prohŕešek mladistvého romantika.

Úžas, ale ne nadšený, budí dlouholeté dra- matické trudy kat. faráŕe župčanského JO- NÁŠE ZÁBORSKÉHO. V letech 1864—1870 vyšlo z jeho dílny dvacet pét knižních dramat historických : obetavý Viktorin vydal z nich vétšinu svým nákladem v „Básních dra- matických'' (1865) a „Lzedimitrijadách'' {\%m, obe v Pešti). Názvy jejich hovorí s dostatek o jejich obsahu historickém; v svazku prvém je téchto sedm dramat : „Odboj podunajských Slovákov" a „Arpádovci" (po prvé v ,Lipe' III 1864), „Poslednie dni Velikej Moravy", „Bitka u Rozhanoviec", „Felician Sáh", „Karol Drač-

9 VJi

Dramatické básne Záhorského.

ský", „Alžbeta Ludiekovna" — látka z déjin uhersko-slovenských (mimo „Básne drama- tické" vj'šly „Jánošíkova večera" a „Striga" 1870, do téze skupiny patŕící). V svazku druhém dramat devét: „Ubitie Dimitrija", „Očarenie Godunova", „Lžedimitrij v Poľsku", „Pád Godunových", „Prvý Lžedimitrij", „Druhý Lžedimitrij", „Tretí Lžedimitrij", „Lia- punovci" a „Poslední zločinci" — látka z déjin ruských. Konečné v „Divadelných hrách'^ (1870) Záhorského vyšlo ješté dalších sedm dramatických básní: „Chorvátska Helena", „Huňadovci", „Dóža", „Utišenič", „Ztrosko- tanie Srbska", „Ďorde čierny" a „Bátoryčka" — látka z déjin uhersko-srbských. Co svými tlustými dramatickými cykly Záhorský za- myslel, nynéjšímu pokolení jest již hádankou. Méŕítka dramatického nelze k nim pfiložit ani nejshovívavéjšího; poesie v nich není naprosto; líčení je suché, kronikárske, únavné; psy- chológie doby jakoby se propadla, po snaze umelecké v nich vúbec ani stopy. Za to v téchto fasciklech napéchována knižní uče- nost historická po sám vrch. Tech pétadvacet dramat psal prísny racionalista, netvoril jich básnik ; psal je politik a slovenský národovec, jednak aby provedl rekonstrukci slovenských a slovanských déjin na uherské pude, jindy aby oslávil severní Slovanstvo a pozdvihl jeho prestyž v ostatním slovanském svete; psal je slovenský zapadlý vlastenec, který málem se stal skutečným historikem a který aspoň s miavenčí píli snesl ohromnou látku kulturné-historickou svému šťastnéjšímu ná- stupci. Volil-li pro své historické studie pomoc drsného verše a formu dramat, bylo to pre- dať?

Kellner Hostinsk}'. Podhradský. Lauček.

cenení vlastních sil tvúrčích a jisté mu záŕil pred zrakem Shakespeare; jeho čisté roz- umový, rigorosní, neobrazivý intelekt mél ovšera k tonuito vrcholku básnické kultúry ješté dále nežli je cesta ze Zupčan do Strat- fordu. Ze však mohl sám, bez pomocníkú a hmotných prostŕedkii vykonat na bídné brdárce v ztraceném kouté Šariše tolik, kolik vykonal, budí podnes úžas ; nedivme se jeho ješte užaslejším současníkúm, vidéli-li v nem tehdy slovenského Goetha anebo Shakes- peara.

Goethe i Shakespeare byli nezastíranými vzory PETRU KELLNEROVI-HOSTIN- SKÉMU v jeho jediném dramaté z ruské histórie, tragédii „Svätoslavičovcoch" (v alni. ,Minervé' 1869). Básnická obraznost stvorila zde púvabnou báseň dramatickou a jediné poesie ji také zachraíiuje; mimo básnické prvky vratce založená a vyvedená stavba by neobstála pred soudem kritiky divadelní.

Z ostatních dramatiku doby Stúrovy za- šlou ži jpšté dva autori stručné zmĺnky — míjíme naprostým odpustením hríšný plod Musy Skačanského, ukrutnou ,smutnohru' „Jánošíka'*. (1880) : —JOSEF PODHRADSKÝ (t 1916), ev. farár v Pešti, nakonec vyznavač pravosláví a jako profesor v Srbsku usedlý, a DANIEL LAUČEK, účastník básnický v ,Napredu'. Podhradský napsal^již r. 1850 pétiaktovou tragédii „Holuby a Šiilek'% bás- nickou oslavu dvou prvých národních mu- čedníkú z r. 1848, dramaticky velmi slabou práci ; v ostatních kusech, zejména v „Prvej slze v nebŕ (1865), podobné se snaží zobrazit

9* 131

Smysl dramatu doby Stúrovy.

ideálni postavu slovenského hrdiny národ- ního. Dramatická stavba jest mu ovšem ta- jemstvím, zavŕeným na sedm zámku. Touž slabosti chradne slušný jinak Laučkiiv pokus o sociálni tragédii „Úklad a matka*' (1871), s bystrými postrehy dušezpytnými a peknou osnovou.

Pred dráma doby Stúrovy doba pŕiští na- píše snad otáznik: zrodila vúbec doba Štú- rova hotové, skutečné dráma? Snad prejde úplné dramatická ,a d h o c' Palárikova, trudy Záhorského, volné i nevolné zlomky ostatních a vyŕkne pŕímý prísny soud, že doba tato dramatu slovenského vúbec nezrodila. Ani potom netreba zoufat nad touto jeji sla- bosti : pokusy ty pŕece tesily a hŕály, pŕece néco z nich zbylo histórii, pŕece ústum lačným podaly drobty duševního chleba, pŕece do tmy vrhly jiskŕičku krásy a nadšení — a co je nakonec cílem a smyslem i nejvyššiho Umení?

132

HLAVA Č T V R T Á.

DOBA ROZKVETU.

[Uvod.J Leta osmdesátá minulého veku pn- uášejí na samém prahu dobrou zvést sloven- skému písemnictví. Již r. 1879 podal Hurbanúv syn Svetozár slovenské poesii závažný dar zá- snubný, básnickou knihu ^Tatry a more". Májová vlaha na umdlený úhor stéží má účinek krisivéjší, než méla tato básnická sbírka na do- máci náladu literárni i národní: svéží van mla- dých a zjasnéných slok „Tatier a mora", kouzlo Jiového, národné a slovansky procíténého ob- sahu, vzletné, až vášnivé formy ŕečnické zrodily na Slovensku unaveném nové nadeje v budou- cnost, chuť k životu a zápasu o jeho cenu. A zatím CO Hurban-syn vítézné zahájil nové jaro v slovenské poesii, Hurban-otec dechem jeho v podzimku svého života vydal ješté druhý kvet: obnovil ,Slovenské Pohľady', revui pro literatúru, umení, vedu a politiku, jež se stala novému ruchu výdatnou oporou a novému tvo- rení slovesnému pevnou základnou. V ní za- ^ pustili koŕeny Vajanský i Hviezdoslav i Kuku- čín, v ní otiskují své práce témér všichni jejich vrstevnici menší hŕivny duševní.

Literárni renesanci na Slovensku mohutné

1HH

Doba rozkvetu. Úvod.

spolutvoŕily vlivy mimoslovenské. V českém živote a poesii se práve probourávala okna do Evropy, s vyhlídkou k západu; slovanský jili vrel, stfásal |ho stoletého cizího poručenství. Nové smery valy od západu, stŕetaly se pod Tatrami se silnými jižními vetry, procitlá jinii a rozevlátá myšlenka slovanská utkala se v boji s mocným cizím vetŕelcem — a z tohoto zá- pasu myšlenek vznikal blahodarný kultúrni život. Nový vzduch záhy proudí všude; starší vrstve pripadá často príliš silný, ale slovenskou mládež láka jeho zdravá opojná sila a vábi ji nadýchal se ho pŕímo u jeho prameňu, V ko- ŕeny staré národní tradice se tlačí nové životní šťavy; a tak okolo let osmdesátých šíre opet se poznávají slovenský východ a český západ na poli kulturním a zvlášté literárním.

„Bratfím Slovákúm" posvécuje r. 1876 Adolf Heyduk své národní vyznaní víry, zpevník „Cymbál a husle", burcující zajem o Slovensko a knihu pro ne epochálni; literárni omladina moravská naväzuje se Slováky v Praze nitky styku spoločenských ; jižní Čech Josef Holeček ve vrelé národní výzve „Podejme ruku Slová- kúm!" (1880) naväzuje na vzájemnost hospo- dárskou a politickou; básnik Rudolf Pokorný podáva Slovákúm ruku na poli prakse literárni ; mladistvý Jaroslav Vlček, slovenský rodák, píše v Praze prvou knižní monografii o literatúre na Slovensku, a zároveň prednáškami budí zajem o jeho kultúrni život ; a jiní a jiní zdatní pracovníci neváhají pripojil ruky k dílu bratrské dohody: je to začátek vzkríšení citu česko"- slovenského krevního bratrství v širokých ma- sách mezi Šumavou a Tatrami, naše národní Pascha.

1S4

Doba rozkvetu. Úvod.

Na obzoru písemnictví se ustaluji současné tri svetla, jaká pŕedtírn Slovensku literárnírau nikdy nesvítila pohromade: družné básnické troijhvézdí Vajanský-Hviezdoslav-Kukučin.

136

I

HURBAN VAJANSKÝ.

[Jeho život.] Na fare hlbocké v iiitranské župe narodil se Josefu Miloslavu Hurbanovi 16. února 1847 syn Svetozár. Základu vý- chovy a vzdelaní nabyl v pŕísném otcovském domé, z néhož časné byl poalán do sveta za vzdelaním; nejprve do Horních Stŕelic, jichž škola slynula tehdy dobrými učiteli, pozdéji, když Kalinčák se stal r. 1858 za- tímním ŕeditelem ev. státního gymnasia v slez- »kém Téšíné, odešel za ním. Z Téšína však otec brzy ho poslal do Nemec, kde v pru- ském Stendale oblíbil si zvlášť klasické ja- zyky a poznal zevrubné novou nemeckou literatúru. Ve valce r. 1866 stendalský ústav byl rozpuštén, a tak na podzim téhož roku vrací se Svetozár domú a ukončuje studia gymnasijní v Banské Bystrici pod správou dobrého slovenského pedagóga Martina Cu- lena. Po maturite dal si zapsat na prešpurské akadémii práva ; r. 1874 složil v Pešti práv- nickou zkoušku a usadil se v SkaHci jako advokát; Vystŕídal dvakrát své púsobišté, nejprve Námestovem, potom Lipt. Sv. Miku- lášem, ale prakse presto dlouho neprovo-

,Idey hurbanovské',

zoval — básnik již tehdy v nem budil nechuť k praktické stránce života. V r. 1878 účastnil se rakouské okupace Bosny a Hercegoviny, posílal odtud pozoruhodné príspevky do ,Ná- rodných Novín* martinských — pro prvý článek jeho V. PauHny-Tóth zvoHl r. 1874 pseudonym V a j a n s k ý a Hurban trvalé zú- stal pri nem — a po návratu z vojny ješté téhož roku prijal v jejich redakci místo, jehož už neopustil: takŕka u redakčního stolku ,Národných Novín' zemŕel dne 17. srpna 1916, na bojišti práce za lepší pŕíští sloven- ského lidu, o nemž zatím již rozhodovaly na krvavém poli v (*iziné vítézné zbrane českých a slovenských vojsk revolučních.

[jidcy hurbanovské'.] ,,S jeho snu'ťou ako by išla k svojmu zavŕšeniu jedna doba slovenského duchovného života — ; tá, ktorá sa bude počítať od Hollého, od Štúrovcov, od Sládkoviča." Tak napsaly v nekrológu o nem .Národnie Noviny*, tak o nem soudí i literárni histórie. Vajanský pŕes nemalý význam toho, co nového pŕinesl slovenské prose i poesii, v jádŕe byl ješté pozdním Stúrovcem, dovršitelem oné epochy, jež se začala v letech čtyŕicátých veku XIX. a jež s ním, posledním mohykánem svým, v tretí generaci po Štúrovi a v druhém desetiletí veku nového klesla do hrobu. „Un poéte venu trop tard pour étre prétre" . . .

Dvojí ideový princíp žil a zápasil neroz- lučné v Svetozáru Hurbanu Vajanském. Básnik a pohtik, umelec a publicista, estét a gladi- átor: pouze v zorném uhlu této duality spo- číva verný obraz Vajanského jako jedineč-

W7

,Idey hurbanovské".

neho typu v moderních našich dejinách li- terárních. Svetový názor jeho uzrával za zvláštních podmínelí, jaké molilo vytvoŕiti pouze slovenské prostredí v polovici minu- lého století. Prísny evanjelický duch uvedo- melé slovenské rodiny, účelná výchova pod vedením slávneho jeho otce Josefa Miloslava, souhrn domácich slovanských tradic a ko- nečné štúdium v ciziné skládají se záhy na citlivou povahu mladého Hurbana, nadaného prudkým osobním temperamentem. Takŕka doslovné doma, pod strechou hlbocké fary, stála i kolébka spisovné slovenštiny, Sve- tozár Hurban rostl zároveň s ní z plének, s materským mlékem ssál v sebe její ovzduší a ideály, bojoval s ní její boje a nakonec srostl s ní vášnivou, synovskou láskou; odtud si vysvetlíme jeho houževnatost v zá- pase za její práva a prorocký žár, který vytryskl pozdéji bílými plameny v obrane její pred herodesovskou ukrutností a krve- lačností : Svetozár Hurban se uvažuje v dé- dictví Štúrovo s veškerým jeho myšlenko- vým pŕíslušenstvím. Kollárova ideológie slo- vanská budí v nem šumivé nadšení, i jemu ješté se točí hlava závratí nad ladným jeho plemenem, jež ^sto miliónov duší číta, nad pol svetom vládne." I podlé jeho presvedčení slovenský národ je stŕedem a srdcem této pokrevní slovanské masy; nacionalism jeho pŕekj'^puje pathetickými slovy : „Ja som pyšný, že som Slovák — coky, kto ma haní ! . . / — jako kdys u nás v ére rubšovských dekla- movánek ... — zatím však slovenská sku- tečnost okolo neho má tvárnost takovou, že veru nedáva zadného dňvodu k národní pýše.

138

,Idey h urbanovskéV.

Žít v ideách, zbásnéných svétech budouc- nosti stačilo Vajanskéraii — jako Štúrovcúin — skoro po celý život. Poslední plameň, v némž škola Štúrova neslávne zhasínala, vrhá ješté stíny na prvou sbírku veršu Va- janského. 1 v ní je dosud mnoho chomja- kovštiny, slepé víry v neznámou velikou budoucnost Slovanstva bez nejmenší záruky skutečnostní, i v ní ješté žije duch isolační, jejž slovanským literatúram vŕele doporu- čoval ruský Pypin. Chomjakov vede nás u Vajanského k slavjanofilúm, a Pypin, tehdy veliká autorita v literárním svete slovanském, svým iisudkem o škodlivém vlivu západo- evropské jzkažené' kultúry na samorostlou, panenskou vzdélanost národu slovanských ovláda úplné básníkúv literárni vkus. Va- janský staví se uvedomelé proti západu, tvorí a chce tvoŕit pouze z domácich, prípadné kmeňových prvku (Puškin, Turgenév); vy- slovuje se v svém básničkám díle pro ideový konservativism.

Od téchto názoru literárních byl pouhý krok k jejich úprave pro život politický a národní filosofii; Vajanský se ho odvážil. R. 1897 kreslí si v ,Národných Novinách' ,nálady a výhľady' do budoucnosti, pokus o zpŕítomnéní veškerého myšlenkového vý- voje slovenského s^pohledem do minulosti — bez Kollára a Šafárika. Rámec sloven- ských kulturních déjin byl touto smelou vý- lukou nutné kusý; Vajanský tudíž vsouvá veň místo obou pilíŕú slovenského ohrození bernolákovského véštce Jana HoUého a po- číta od neho „ako spisovateľa i ako osoby počiatok slovenskej duchovnej renaissance."

,ldey hurbanovské'.

^Bez jeho smelého osamelého pokusu vložiť národný slovenský byt do umenia neboli by sme mali veľkého prešporského pohybu" ; neboť „do kruhu slovenskej mládeže vniklo HoUého učenie o národe ako o predmete umenia."^ Kollárov folklór, tradice ,, Slávy dcéry", Šafárikovo monumentálni dílo o slo- vanských starožitnostech a jeho výzkumy v oboru slovanského jazykozpytu, jimiž táž prešpurská mládež žila a rostla — Vajanský prosté popírá, a v ŕetéz vývoje slovenského myslení dosazuje místo nich náhradu ne- rovnou v Janu Hollém, jenž sám filosoficky vychází z ideológie Kollárovy.

A odtud opét nebylo daleko k dúsledkiun dalším — filosofická soustava Vajanského jest i v omylech veskrze diisledná: k po- pŕení aneb aspoň oslabovaní kulturních vlivii českých na literatúru a život Slovakii vúbec. Hurban Vajanský nikterak netušil česko- slovenské jednote kultúrni, pŕehlížel ji a dlouho pochyboval o její prosté skutečnosti, natož o její prospešnosti pro Slováky. V Če- chách stávali se zatím v poesii i vede stále víc evropskými ,západníky' ; svetový názor Vajanského byl rozhodné protizápadní, ,zá- pad' byl mu synonymem cizoty, zkaženosti, slovanské ujmy — v boji proti Vrchlickému vystoupily tyto podstatné součástky Vajan- ského ideológie velmi výrazné do popredí. V Čechách počali budovat na vlastní sile, soustavné a programové, Masaryk tehdy již učil trpélivé, každodenní drobné práci; Va- janský nemél schopností takto drobné a tise pracovat, potreboval nutné dalekých per- spektív a dogmatická víra v náhly netušený

140

„Tatry a more''.

obrat všech vecí v prospech Slovákúv a Slo- vanstva nahrazovala mu bezpečné a jisté výsledky práce uvedomelé a soustavné pod- nikané. Vajanský mél otevŕený plán konser- vovat Slovensko až po rozhodnou dobu, kterou básnicky neprestával vždy znovu tušit a prozírat, naprosto pŕesvédčen o blízkosti svetové katastrofy. Odtud klíči politická pa- sivnost jeho i martinské družiny, jež takŕka až po začátek svetové války, již arci vyvo- lali zcela jiní činitelé, uchovávala Slovensko v nečinnosti pro tento osudový svetový okamžik; odtud klíči i napjatý pomer mezi ním a mladou generací na Slovensku, jenž se mení nakonec v otevŕený boj mezi ,otci" a ,détmi' a v úplnou porážku jeho zásad a ideí. ,Idey hurbanovské' v literatúre i ži- vote národním podnítily silný kvas myšlen- kový, plodné a životné však nebyly : zhasly nadobro spolu se svýni duševním otcem. Život se k žádné z nich nevráti, zato tím Častéji bude se k nim vracet histórie kul- túrni a literárni.

[Tri básnické knižky Vajanského.] Okolo r. 1880 opét bylo již treba „zhrmeť novej piesni" na Slovensku. Poesie jeho bj'la v úpadku; v letech sedmdesátých vymrel celý rad starších štúrovských básníkúv a nové talenty v ,Napredu' a jinde hlásily se pouze nesmelé. V tiché očekávání nového Činu Vajanského sbírka „Tatiy a nioi-e^, venovaná vdéčné Adolťu Heydukovi (1880), lehla hlasitou ozvenou. Za bosenské okupace otevŕel se mladému poetovi, který již dŕíve se pokoušel ve verších i básnické prose,

14f

" „Tatry a more''.

nový svet: život pobratimú na slovanském jihu, večné vítézná veleba more a jeho zla- tem zalitých, kvetoucích brehu, báječná ríše junáckych zkazek a povestí — to vše bylo živlem novým v slovenském básnictví a na- bývalo ješté osobitého tvaru v básnikove vznícené obraznosti. „Maják", historka mi- lostná, položená romantickým déjem v oblast tajemného a kypícího morského živlu, ne- méla dosud látkou ani formou doma pŕed- chúdce ; rovnéž bŕitká, skoro jako u Havlíčka \i:ipná a úsečná forma „Jaderských listú" byla v slovenské poesii naprostou novinkou. Duch celé sbírky je smelý a radostný; ani hrdý, mori vládny a tvrdý Albion nesklání k úcte šije básníkovy („Anglii"); volný, osvo- bozený let jeho perutí rozprostírá se široce od slunné Adrie až k bílé Moskve, hrozí zradnému Baltu a žehnaním se snáší na verné končiary Tater; zvlášté však prudce a nebojácne básnik jako soudce „pošmúrny, drzký a odporný", proklíná domáci Asijce za všechny zločiny na nevinných sloven- ských detech násilné maďarisovaných, v ob- šírnejší tendenční básni „Herodesu". Látkový úspech „Tatier a mora" byl dokonalý ; i dávne zkazky, jak svedčí „Gnóm", „Kykymora", „Guslar" a jiné povesti, Vajanský dovedí obméniti rouchem i myšlenkou, zhusta skry- tou v národní alegórii, téméŕ k nepoznaní. Vajanský básnik zvítézil doma hned napo- prvé; veliký úspech „Tatier a mora" byl pravé klíčem, jenž mu otevŕel pozdéji cestu nejen k novým vavŕínúm literárním, ale i k moci a autorite skoro neomezené ve vécech národních, zvlášť in politici s.

142

,Zpod jarma". „Verše".

Druhá sbíľka Vajanského vyšla po péti letech v Nerudových , Poetických besedách' (sv. XX., 1884) pod významným nazvem ^Zpod jarma"". Obsahem jejím jsou úzkosti duše a vzdory národní, jež volá básnik ne- svobodou sklíčený a bolestne zraňovaný tvrdým osudem svého lidu — asi slovenské „Písné otroka"; vedie zpévné a dumné in- tonace Heydukovy nalezneš v nich skutečné nejeden odkaz na Čecha. Vášnivé vzlyky vlastenecké a plaché nálady básnické, citová zrcadlení rázu dúvérného a verejná poslaní ideová stŕídají se tu velmi púvabné, po- vznášejíce se v nékterých číslech, na pŕ. v básni ^Pôvod maďaronstva", úchvatné „Polárnej piesni", plaché „Noci" anebo v mo- hutné „Novej vesne", Hviezdoslavovi posvé- cené, k vrcholným cílúm lyriky reflexívni a básnického impresionismu. Pŕinesla-li tedy i druhá sbírka Vajanského slovenské poesii obohacení vnéjší i vnitrní, pŕinesla jí jeho básnická kniha tretí skutečné prekvapení.

Byly to „Fe/'se" (1890). Ideové stanovisko básnikovo, jež je náplní obou sbírek pŕe- dešlých, ztrácí se ve „Verších" úplné: Va- janský člení je podlé délítka čisté formál- ního v pét samostatných oddílú, vyplnených znelkami, tercinami i stancemi, hraje si zá- libné s trocheji a jamby — domáci veršová tradice štúrovská ve „Verších" je nadobro pohŕbena. Vajanský tehdy neobyčejné prudce odmítal ,západníka' Vrchlického, potíral jej ideové všemi zbranémi; vítézný mistr českého verše podrobil si jej však formálne. „Verše" Vajanského jsou vynucenqu daní témuž módnímu kultu formy, jejž v Čechách

Prosa Vajanského.

vypestoval se svými žáky a epigony Jaroslav Vrchlický. U vývoji slovenského básnictví inají pak „Verše'^ místo čestné: nová gene- race učila se na nich stavbe a členení slo- venského verše, knižka Vajanského byla jí dlouho učebnou príručkou moderní veršové techniky.

Souborné, ale ne úplné, básnickou žeň Vajanského predstavuje IIÍ. a Vi. svazek jeho Sobraných diel, jež od r. 1907 vychá- zejí v T. S. Martine; prvý díl cele za- plňuje nové rozšírené vydaní „Tatier a mora", v druhém sloučeny jsou básne „Zpod jarma" i „Verše" s prídavkem starší, nehrubé zda- ŕilé fantastické skladby „Vilín" (z r. 1885). Je to žeň bohatá ; sama by stačila, aby jméno Vajanského v našich dejinách literárních vdéčné bylo zapsáno. Talentu Hurbanovu byl však okres reči vázané polem príliš úzkym.

[Prosa Vajanského.] „Vajanský totiž jest autorem nejen tŕí básnických knížek: on je také prosaikem. Vajanský-poet má soupeŕe, Hviezdoslava ; s Vajanským beletristou nikdo se nemúže meŕit: je tvúrcem slovenského románu." Ačkoli tento povšechný úsudek Ondfeje Sirotinina nechceme ve všem pode- psat, pŕece v jeho druhé časti s hlediska ča- sového dávame mu za pravdu: Vajanský skutečné je tvúrcem nového druhu umelecké beletrie v písemnictví na Slovensku,

Po nékolika zkušebných pracích začáteč- nických Vajanský otiskl v ,Orle' r. 1880 prvou hotovou svou novelu : jest jí „£a//a". Charakteristika, stavba, styl i látka jej í,

144

Frviii novely Xajaiiskéh';.

velkopanské zemanské ovzduší, hovorí již o zrozeíií vyvoleného lunélce malby slo- vesné. Potvľdily to v zápétí práce jiné, jež uverejňoval v i)oki-aeování .Orla*, v prvých ročnících .Slovenských Pohľadov*: zdarilé psycholojíické a realistické kresbv ^Kaii- (lidár (1881), ,,Búrka v zátisr (188Í) a ^Ba- hie leto"' (1882), jež zachycují slovenský život po jeho stránkach svetlých i stin- ných péreín zkiiseným. Vzory své a učitele. kteí'í se hlási z téchto prvotín, Kubániho. Zechentera, Záhorského i Kalinčáka, mladý Hurban naraz prekonal plastickým líčením osôb i situací a stanní velmi brzy na.piidé talentu svému vlastní. Dva svazky „Besied a dúm" (1888 a 1884) ppnesly již z jeho pera vzor novoklasické slovenské prosy — spolu však také typus románového umení Va- janského.

^Letiace tiene"" ze svazku prvého jsou obsáhlou umeleckou studií záhadných pováh slovenských, jimiž Slovensko žije i hyne. Ve skvelý rámec líčení zasazeny v nich inistrné portréty obchodních spekulantú, ma- ďarónuv a némčíkii. a naproti nim podobizny čirých idealistu, čestných slovenských jedno- tlivcú, tam zpanštélá vrstva odrodilcuv, tu zase masy trpného slovenského lidu — slo- venská pasivnost, netečnost a její prameny, vesmés to stíny, letící preš obzor slovenského života. Líčení mistrovské, ruka pevná, umení •veliké: pri všem však ješté štúrovské resi- duum, nadnášení jasnejších barev na sloven- skou skutečnost, idealisování postav, pováh i situací a ružový optimism do budoucnosti — nevylečitelný neduh umeleckého zraku

10 Í-A>

„Suťhá nitolesť". ..Korefi a výhonlvy". ..Kotlín" a j.

Vajaiiského — zústavily v díle patrné vStopy. .^Letiace tiene" byly jen prípravou k veliké, umelecky nejzralejší práci Vajanského, ro- mánu ^Suchej ratolesti^ (1884). Vajanský- realista odkrýva tu prímo virtuosné zasta- ralé zlo rolničke šlechty a panské trídy, , suché ratolesti' na slovenském rodostromu; Vajanský-romantik kreslí v ní však Slo- ' vensko i takové, jakého nebylo ve skuteč- nosti. V „Suchej ratolesti* vystupuje zámožný zeman, Stanislav Rudopoľský, duch národné zanícený, evropsky vzdelaný, spolecensky tŕíbený Slovák ; vystupuje v ní ideálni ná- rodovec Tichý, čestný a uvedomelý statkár Vanovský — i)ohužel však odrodilec Svatnaj z téhož románu je nejčastéji slovenskou sku- tecností a ne preludy uvedomelých zemanú Rudopoľských, Tichých a Vanovských — práve oni jsou témi .letícími stíny', záhad- nými existeucemi Slovenska. A jako v „Su- chej ratolesti", Vajanskýzkresluje slov^enskou skutecnost i v ostatních svých pracích o týchž námétech, jak v románech ^Pastokveŕ (1894), ^Koreň a vi'jhonkii^ (1895 — 1896) a zvlášté v ^Kotlíné'^ (1901). tak i v menších novelisti- ckých kresbách svéžesti pŕímo turgenévské ^Mier diiše^, ^Poďrosr, „Dve sestri/^ i jinde — vesmés yuhlazených, kabinetních kouscích "sn^rpravéčského umení, aledokladechneskuteč- nostních: jsou to obrazy básnikova umeleckého optimismu, nikoli slovenské pravdy. Stíny ma- ďarisace, jazykové, a ješté osudnéjší maďari- sace mravní plouží se pŕes slovenský pozem- ský ráj zdlouha, hrozivé, po staletí; málo zmiiže zbožná básnikova víra v ideály, jež nemají ozveny ve skutecném živote. Tato

Vajaiiský publicista.

ťťstrojná porucha vjemových schopností básni- kových v očích mladší generace zastínila vý- znam Vajanského-umélce, zvlášté, když své zásady literárni ja'l se uplatňovat na širším poli verejného života : nmélecky se tŕíbila na jeho pracích, obsah jejich však odmitla a tak Va- janský nakonee piulil ji sám proti sobe na dráhy zdravého kriticismu.

Osobitým (h-nhem umelecké prosy Vajan- ského jsou jeho duchaplné cestopisné črty a studie, štýlové bezvadné, tvorené hlubokým intelektem, leckde však známym ideovým zaujetím stranícky zbarvené; výbor z nich vyše! v X. a XI. svazku jeho sebraných dél. Umeleckou prosu Hurbanovu obsáhlo v nich zatím 8 svazku ; dosud však není sebranými díly vyčer})ána ani jeho tvorba básnická ani prosaická aniž v nich je zahrnut zamyslený výbor z jeho ohronnié čtyricetileté činnosti zpravodajské a novinái-ské.

[Vajanský publicista.) Od r. 1878, kdy po prvé zasedl za redakčním stolkem v ,Ná- rodných Novinách", až do leta r. 1916, kdy zlomené pero vypadlo mu z ruky, Vajanský vytvoril úctyhodné dílo publicistické, jež svou všestrannosti upojníná na publicistickou čin- nost otce jeho Josefa Miloslava, rozsahem ji však predčí. Na tisíce článku politických a propagačních, na si a časových polemík a tolik i zpráv a kritik literárních chovají z té doby ,Národnie Noviny', ,Oroľ i , Slovenské Po- hľady'; mezi nimi veci, jež neztrácejí dô- kladné ceny, syté kreslíce prostredí své doby a jejich čelných účastníkú. Vajanský byl novinár bystrý a vždy jiohotove ; umení

10=:= 1 1:

Vyznám Vajanského.

stručného pohledu nebyio mu tajemstvím. Tak v pbsáhlém životopise šlechetnélio bi- skupa Štefana Moyzesa (1897) podal vebui cenné príspevky ke kulturním dejinám slo- venského ohrození ; tak v .,Literárnych roz- pomienkach" (NN XI) zachytil charakteristi- cké drobné črty a rysy k povahopisu štúrov- ských spisovatelia, jež by jinak byly rýchle vymizely z lidské paméti ; zachoval zápisnice všech význačných pravot politických (o ru- žomberském kriminálnim procese 1906, o čer- novském procese 1908), v nichž sám vét- šinou byl v seznamu obžalovaných a k ža- lári odsouzených ; atd. — vyčerpal tento roz- sáhlý obor verejného púsobení Hurbanova by znamenalo napsat o nem knihu, poučnou a jisté veskrze puvodní v naši literatúre.

[Záver o Vajanském.] Jaké bndoucnosti Vajanskj'" odkázal své horké životní dílo — pochybné, tenuié, — bezpečné, svetlé? Ve- ríme, že sprav^ídlivé. Byl veliký umelec jako básnik a vétší jako beletrista; budoucnost zváži klad a hodnoty, jež dal našemu pí- senmictví, odsune cizí pŕímésky a dílo jeho bude umelecky nedotčeno. Byl veliký bo- jovník; denné sestupoval v hlučící arénu ži- vota a zústal čist a zemrel v evanjelické chudobe. Mnoho se mýlil a mnoho horkosti rozsel, mnoho trpkosti také sklidil. I v boj ich nejtvrdších a nejdrsnéjších vyžaroval ideálni ľásku k svojeti a Slovanstvu; sám osobne za ni nepoznal mnoho tepla lásky. A nepadl : zemrel takŕka v stoje, uprostred krvavých boju, jež kdysi prorokoval a jichž blahé ovoce chutnal, trebaže se nedočkal jeho uzrání.

J48

Význam V'ajanského.

Význam svého životního boje u ciíla rozlíšil ostatne sám nejjasnéji, napsal-li v „Epilógu" k druhému vydaní knihy „Zpod jarma" (19()ô) : „Nie, nezroní ma hhipca škrek a vrava, vy- soko nad ním tenie orla sláva; on strhať môže so m ň a všedné s a t y, m ô j s v i a- toený háv bude rodu svat ý". Literárni budoucnost prijme (lo<lovn t^nto odkaz mŕtveho l^ásníka.

14'i

II

HVIEZDOSLAV.

[Životopis.] Mikuláši Országhovi, vyiice- néiiiii garhiarii, potoinku starého rodu ze- manského, ode dávna nsedlého ve Vyšším Kubíiie na Orave, vypnčela 2. února 1849 z jeho rodostromu tretí ratolest: syn Pavel. Mikuláš Országh byl evanjelik a muž vážny: zanechal remesla koželužského. venoval se biblickému rolnictví a nade vše životu ro- dinnénui. jehož hluboký nn'r a štéstí dýchají kouzlem pohádkovým z poesie Hviezdosla- vovy. Malý Paľko Országh je pozdejší veliký Hviezdoslav; zde. v koutku nebetycných 'ľater pod dumným Chočem stála kolébka prvého klasika slovenského ^erše.

Výchova jeho donui dela se pod obezŕelým vedením obou rodicu. Nejvetší vliv na díle mékké, citlivé povahy méla jeho matka. Básnik ji vroucné miloval, uzavrel pietni obraz její ve švém srdci, zvéčniv jej ve svém velikém díle; ona vychovala Slovensku Hviezdoslava, nabádajíc synka. aby od ra- ného času pracoval o téch pokladech, ..čf^ duše zbožím sú"; ona mu vštípila do duše čistou náboženskost, jež je prúvodcem básní-

150

Hviezdoslav. Živí»toi)i.-«.

kovym v celéin živote. .,Mohli pre mŕia filo- zoťi-materialisti, pozdejsie iiioiiisti, co chceli hovoriť, mŕia nikdy iiezviklali vo viere v i)ra- príčinu sveta", sám sebe nejléj)e poznáva. Mladý Paľko byl postavy útle. nebyl schopen byt dédiceín tvrdého otcova pluhn: ,odrodil se' mu, jak nn'steni priponniiá. aby však naštéstí vedl daleko hlubší brázdy na du- ševním lanu svélio národa. .liž jen o j)rázdni- nách a svátcích nieškává doma. pešky do- cházeje k rodičinn s maďarského gymnasia v Miškovci, pozdéji z Kežmarku, kde matu- roval; a jako již doma se pokoušel o slo- venské verše, v Miškovci veršuje macfarsky ve stopách Petôfiho, v Kežmarku nemecky. Xa právech v Prešove zažehnaná jest šťastne krise tápaní národního, Pavel Országh dal se bezpečnou cestou k slovenskénui Hviezdo- slavovi. Jako kandidát práv vstupuje do prakse, r. 1876 jest již okresním soudcem v Dolním Kubíne na rodné Orave, z néhož si volí družku životní pouti, odtnd po trech letech na celá dve desetiletí se usazuje jako advokát v oravském Námestove, žije uprostred práce a nu'ru ; ale r. 1899 vrací se do tichého Dolního Kubína, ai\v se cele zasvétil shiž- báin národu a ])oesii. Zde pŕečkává v pil- ných prípravách svetovou válku: odtnd, ješte \" dobách nebezpečí, spéchá neohrožené s ra- dostným poselstvím k bratŕím do Cech o velikých divadelních slavnostech r. 1918: zde se záhy potom dožíva svého spasení simeonského a celý národ od Šumavy a Krkonoš až po vrchy užhorodské zahrnnje ho poctami a láskou v jeho velebném. své- žím a pracovitém kmetství.

Jhiásuickv chaľakter Hviezdoslavňv.

[Básnický charakter Hviezdoslavúv.]

Záhy v mladí skládaly se již ony prvky, které pozdeji určiijí trvalé básnický cha- rakter Hviezdoslavúv; básnik sám snesl innožství látky k výkladu jeho v četných pohledech do svého utešeného détství i dal- ších osudu životních. Vime z poesie Hviezdo- slavovy, že otec jeho byl horlivý ctenár bible, z níž v podvečerech rád pŕedčítával celé rodine: obrazy, postavy a podobenství z Píšem vtiskly se čerstvými, iiesmazatel- nými dojmy v duši básnikovu již v raném détství. Matka jeho často pfíjenuiým hlasem zpívala z Tranosciusa nábožné i)ísné a malý Paľko tehdy nejednu z nich bezdéčné para- frasoval. Tak v nem sílela hluboká a čistá víra náboženská, bez níž by se Hviezdoslav nebyl stal slovenským básníkem. Otec jeho byl rodem zeman, selský šlechtic, ale po rodové zemanské pýše nebylo stopy v jeho chovaní; cítil úprimné demokraticky, žil a pracoval s lidem, slechtictví ducha máje za vyšší statky než staré dedené privileje a zemanské znaky nad kostelníirii lavicemi. Po jeho príklade učil se záhy vnímavý hošík pozoroval duševní stránky života lidu, zá- chvevy jeho -citlivé a čisté, až k cudnosti plaché duše ; pohledy do ní nejkrásnéjší pri- nesla „Hájnikova žena'", naše zázračná ven- kovská „Miréio". Básnik poznal dokonale život lidu a proiuítl jej umením neprekona- ným v oblast básnické pravdj-: jeho realism je báseň i pravda, a spíše báseň pravdu podmiňující. Básnické tvorení Hviezdoslavovo predstavuje dílo milostivé, plnost lásky, mou- ■lirosti, humanismu, spravedlnosti. činu ; v své

J.Hž

Hviezdoslavovy zaí*átkv a vlivy.

slovenskosti, slovaiiskosti, lidovosti je stejne pravdivé jako v své výsostné uméleckosti — tvorí je básnický realism v ideálním smysle.

[Začátky literárni.) Byly ronianiické; ale soucasné již se prodíral v nich realism, jejž básnik sám pokladá za vlastní svúj živel, Lidový smer silné jej chytil hned v Muse Petofiho. Aranyové a j. ; oblíbenými predmety jeho studií byli zvlášť romantici Jókai, Dumas. pozdeji realisti Balzac, Flaubert, nejvíce i)ak spisovatelé anglictí a ruští. Z básníkii svetových nejlépe mu hoveli : Mickiewicz, Stowacki, Puškin. Lermontov; Burns, Tennyson, Bryant. Lonsjfellow, nikoli však Byron; Tégner, Bjornson (ale k Ibse- novi básnik má necinif) ; z našich starých Kollár. Celakovský, Mácha. Sládkovic, z no- véjších Xeruda, Čech, pozdeji Vrchlický a Zeyer; z nemeckých zprvu Schiller, po- zdeji Goethe; z výchoilních Firdúzi. Kalidas: ale nad všechny a nadevše Shakespeare, jehož díla si básnik zaopatril již v gymna- sijní kvarte. Tak zpravuje sám Hviezdoslav o domácich i cizích literárních zdrojích svého básnického vzdelaní.

V almanachu i^ežmarském z r. 1867 otiskl študent Országh PáF své básnické prvotiny — maďarsky: soucasné však zaznívá tu a tam v casopisech vlastenecká struna jeho čistým slovenským zvukem ; konečné r. 1868 vydáva v Skalici pod jménem .1 osefa Zbran- ského své ,, Básnické /j/viesenki/'\ jež (SOU vítézným znamením, že básnik už za- kotvil trvalé v piidé domáci. Mladistvý, sotva ivacetiletý .pán jurisľ vímIIh svého studia

l'^pika Hviezdoslavova.

pilné veršoval ; r. 1871 vydáva, opét v Skalici, spolčené s Kolomaneni Banšelleín almanach ,Napred', jehož dobrou polovici sám vyplnil novými verši. Telidy byl však nádejný bá- sník-debutant také již autor. nn dramatickvm. Paulinyho ,Sokoľ ' Vil prinesl r. 1868 Vi neho krátkou veršovanou scénu ..Vzhlecla- nie". jež má pekný dialóg i oduševnenou ten- denci národní; v následujícím ročníku , Sokola' r. 1869 básnik uverejnil tragédii „Pomsta", v níž duch jeho rozepjal krídla za nikýní menším než za Sofoklem a Shakespearem"; a v ,Napredu' r, 1871 prichází s novou prací, činohrou „Otcim"^, svojsky již provedenou: byly to sic až po mlhavé ,.Oblaki/'' (1879) všechno jen pocátky a prípravy velmi na- daného a vysoko mírícího básnika, ale zá- roveň sliby talentu tak nevšedního, •jak\'^ se v slovenské slovesnosti nevyskytl od za-- cátkii Sládkovičových. Hviezdoslav — sym- bolickým jménem tím básnik se jal trvalé podpisoval své práce až v , Slovenských Po- hľadoch' — ovšem brzy predstihl i Slád- kovice.

[Epika.] Z hrdého pásma básnických ciel Hviezdoslavových vysoko nad prúmér ostat- ních prací se tVcí vrcholkv tri velikých epik jeho: „Hájnikovej ženy"" (1886), .,Eža Vlko- iinského" (1890) a „Gábora Vlkolinského" (1897). . ^

„Hájnikona zena^ jest prevzácný po- klad naši puvodní poesie; v básnictví n;i Slovensku znamená ciii zcela mimorádný. Je to prvý moderní lidový epos slovenský. úchvatné zobrazující nezbásnénou krásu v,

154

^Hájnikova žena".

čistotu slovenské lidové duše, tragiku jejílio bolestného údelu, ale i její vítéznou mravní silu. Dt-j básne je prostý. Žena hájnika Čajky, šumná Hana, zabije v obrane manželské cti urozeného záletnika; za i)achatele činu se však sondu pi-ihlásí dobľovolne její muž. Neoilvratná jinak katastrofa v osudném okamžiku jest odklizena zpusobem pi-iroze- ným : pred soudci se zjeví náhle silená Hanka, dozná s von viiui, a muž jest osvobozen. Ale tu, kde básnik mene humanistický by se snad spokojil tímto smírným rozuzlením. Hviezdoslav^ještč velmi chai-akteristicky dej dokresluje: Čajka náhodou zacin-ání panstvo, na jehož členu se Hana zabitím ])ľOvinila. v osudném okamžení, dostane se ma v od- menu hájovny zpét a vzkiMŠené štéstí obou manželĽi slaví v chudé lesní chyši svatky milostných letnic. Udalostí je v skladbe trociia — pro ne vid)ec psána nebyla: stavba její jest epický nikoli bezvadná; ale jakých vy- i)raných duševních hodii účasten je vní- mavý čtenáľ! Nad srázy bouŕlivýcli vášní i ticiiými výškami pohody vede ho básnik 'hýi'ící slovenskou prírodou primo k duši dol)ľéh() a statečného slovenského lidu, dáva mu nahlédnout vjvi-jšťáiné jasnou studánku jeho poesié (prekrásne jsou tu písné mali- nái-ek), z úst jeho slyší chvály života, skrom- nosti, mravnosti a duševního míru. Problém dvou propastí. který pustošil nitro Ah'ti Ka- ramazova. problém neresti a dobra, vyrov- nán moudľým humanismem Hviezdoslavovým v celek jedinečné krásy. V „Hájnikovej žene'" konečne byla umelecky objevena sama slo- venská praskutečnost. Ne vysnení a zideali-

K/.o yikoliuskv".

ŕovaiií zemaiié, nýbrž drobní, v tisícich ne- známi, ale skuteční Cajkové a jejich mravné Hany jsou nadéjí slovenského lidu; ne skvelé ovzckiší panských salonú, nýbrž tichý a plodný domáci krb je kotvou slovenského života. Básnika tohoto slovenského realismu radostné pozdravila nová mládež, jež svým úkolem si vytkla obrodu slovenských vecí. Básnický realism Hviezdoslavuv odkryl na rozhraní let devadesátých touž pevninu, k níž jiným smérem dospel i Vajanský: svet slo- venské oentry, drobné zemanské šlechty. Ani obsáhlá rodová kronika ,^Eio Vlkolinskij''^ není prostá v své epické skladbe ústrojných kazu; ty však vyváži daleko skvelé Její stránky básnické i mravoličné. Zemanský široký plein-air, folklór, patriarchálni zvyky vymírajících zemanských rodu, tŕídní zvlášt- nosti kastovnických Uher, sytá a pevná cha- rakteristika typii byly vlastním podnétem, aby básnik podlé autopsie a rodinných tradic osnoval historický obraz, dejové opét stŕízli vý, zkrášlený však pelem básnického líčení. Dé- dici zemanského dvora Vlkolinských, Ežovi,. zalíbí se v selské nezemanské krásce ; matka- vdova ho proto vydédí, a strýc Eliáš, s nímž rodina žila dosud v sváru, poskytne mu prístreší; stroji se okázalá svatba. Jež na leta zatvrdí srdce Ežovy matky, ale ne trvalé ; náhodné setkání s nevinným vnoučetem jejím je bezdéčným mostem k materskému srdci, k lásce usim'ŕené a novémíi štéstí. Jas za- plaví nakonec, jako v „Hájnikovej žene", do- ľiiácí slovenský krb ; ŕešení, jež tryská pŕímo z jadra moudrosti Hviezdoslavovy, rozséva- jirí i v traíjických, zdanlivé neprekonatel-

15^

„(iíibor Vlkoliusky*'. Menší ej>ika.

iiých koiifliktech bytostných lidských citu paprsky mravní očisty. Po letech Hviezdoslav pripojil k této kľonice Vlkolína druhý, vol- nejší díl, „Gáboľä Vlkolinského" \ opét ini- strná malba prostredí, kdy do starosvetske tvrze Vlkolína vniká prudkým nárazem duch nové doby. s hesly svobody a konstituce, rušící stará zemanská privilégia, vztycující program Košutiiv, vyvolávající zmatek mezi ,pány bratry' a prináíející vítézství my- šlence demokratismu. Celý slovenský mikro- kosmos, páni i lid, stará zhasínající zemanská idyla i mladý jarní ruch pobŕeznový zobra- zen v díle klasicky. Rozdíl mezi zemanskýin genrem Vajanského a Hviezdoslavovým bije do očí: tam báseh, ale ne obrazy skuteč- nostní, zde báseŕi i skutečnost v dokonalé jednote idey a stylu.

To jsou skutečné vrcholy slovesného umení, dostupné pouze rídkým vyvolencúm. Ale i na ostatních, drobných a nejdrobnej- ších epických latkách Hviezdoslavových jiskŕí se zlatý poprašek básnického pelu a smavého rozmaru. ,,fíľifoľa a Čutora"' (1888) líčí s humorem prímo. gogolovským,^ kterak se povadil kmotr Bútora s kmotrem Čutorou o kousek odorané meze a kterak je sobáš jejičhdétí zas udobril; ^Na obnôcke'^ (1889), kreslí púvabné bezstarostné slovenské niládí pí'i noční pastve; ^Poliidienok'' a „F zatoiŕ (1890) jsou slovenská bukolika i georgica pospolu, jako hynuiický „Roľník"" oslavy svrchovaného rolníckeho stavu; podobné y,Prvý záprah"', „Večera"" a jiné obrázky menší: každá tato drobnost jest sama o sobé kouskem mistrovskvin. dokladem vzácneho

157

Hásué biblické.

nadaní a obsáhlé tvorivé síl^^ jež neumdlévá v žádnéni druhu slovesném.

Zcela zvláštním a naprosto sv^ojským okre- šem epiky Hviezdoslavovy jsou jeho básne biblické. Zadný náš básnik nevážil z bible látky takovýni kladným zpňsobem, jako ná- boženský Hviezdoslav ; žádný také nedovede biblické postavy tak jasné si vybavovať, tak oživovat a zprítomňovat, jako tento v^eliký a horlivý slovenský čtenáŕ a ctitel bratrské bible. Biblické básne Hviezdoslavovy vzni- kaly záhy, v raném období tvorení básni- kova : dojmy z otcovského domu, vzpomínky na ony tiché podvečer\^ kdy otec ze Zákona pŕedčítával celé rodine, v duši jeho byly dosud čerstvé. A básnik spatŕoval obrazy a podoby biblické kdekoli v slovenské sku- tečnosti: postavy a obrazy biblické jsou mu pouhými symboly slovenského lidu, jeho ctností a nádejí. Jako ^Acjaŕ (1882), za- puzená slúžka Abrahámova, bloudí s vonnou ratolestí svou, Ismaelkem, vyhaslou pouští, v níž sluneční žeh vysušil všechny prameny života, tak téká dalekou pouští a padá pod kŕížem svým i slovenský lid, o néjž se stra- chuje jeho bdelá chiiva, básnik, reptá, ale nezoufá — Agar i se synkem pro víru svou jsou zachránení. Dramatická ^Rácheŕ (1891) je tklivý obraz slovenské ženj'-matky, apotheosa jejího matei'ství. Vidina ^Kaina'"' (1892), již stvoril si slovenský básnik, jest čisté slovanská , není to rozpolcený, osudem štvaný a podlehlý Kain Byroniiv, ani gigan- tický stín-mstitel francouzského parnasisty Leconta de Lisle, ani chmúrny nadliský prí- zrak Baudelairuv: zde trpí Kain lidský, bo-

15H

l>yiik;i Hviezdoslavovu. .. Leloľosty".

lestný a iieiisinírený syn človeka, ktérý pozbyl práva slouti syneín božím, 'ľolstojovské ^Vianoce'' (1897) a puvabiiá freska ^Sen Šalíiniúnon'^ (1900) uzavírají u Hviezdo- slava okruh epických látek podlé tekstú sta- rozákonních: ale k jejich lákavým zdrojúm ješte diouho byl neodolatelne piizen Hviez- doslav-Iyrik i Hviezdoslav-dramatik.

(Epické básne Hviezdoslavovy obsahnjí I. a 111. svazek ,Sobraných spisov' jeho. Jež r. 1892 začaly vycházet v T. S. Martine, nyní vesinés již v druhém vydaní.)

[Lyrika.l Ve své výpravné poesii Hviez- doslav-lyrik všude má vrch nad epikem. Ani v ,,Hájnikovej žejie" ani v kronice „Vlko- linských'* dejový živel nebyl mu konečným účeleni, nýbrž jen nutnou a nejnntnejší sta- vei)ní kostrou, již ovesil téžkým, bohatým tkanivem okrás lyrických. Ve své lyrice, ne- vázán epickou prítéží, je klasikem.

Druhý, lyrický svazek jeho sebraných spisu je pravou klenotnici básnických obrazu, my- slenek a tvarú. V oddíle prvém se hlási hlu- boký žalmista bolesií národních, než i hynniik výsostného vzletu, plný vroucí evanjelické víry a národních nádejí - stopy Písma jsoii tu ješte príliš patrný. Ale již v dalších ^So- netech'^ básin'k se odjjoutává od jeho vlivú a tvorí vlastní, osobnostní -poesii tak iídké krásy, že nemá sobé rovné v domáci bá- snické produkci. Tri knihv „Ĺetorostľŕ (I. 1880—1886, U. 1887, 111. 1893— 189."^) jsou vrcholení naši osobní lyriky novodobé, básnik jejich pí-edstavuje se jimi jako po- slední náš klasik formy. Fodle obsahu je to

- „Letorosty''.

básníkuv lyrický deník ; zapisuje ven veršem udalosti i pŕeletné dojmy svých dnu, zachy- cuje veň tékavé my sienky, • jež včelkami obletují jeho „obraznosti stromy'', Bolest národní vlní jeho duši, pudí ji k zoufalosti. ale tyto chmury jeho v zápétí vyzlacuje básnikova víra v príchod spásy. Bolest osobní bičuje jeho duši; smrt matčina v „čer- ném roku" 1887 málem zmrtviľa srdce bá- snikovo, ale tu milostnou chiYvou stala se mu milovaná žena, jež tiší jeho žaly a })ro niž v práci necíti své veliké rany. Svuj filo- sofický vztah k dennímu životu osvétluje v bohaté radé drobných forem básnických, stej ne své názory na poesii a vlastní tvo- rení. — „Letorosty" jsou cenným pramenem k dílu i životu básnikovu. V den svých na- ľozenin dumá v klidném odevzdání do rukou osudu o behu svého tichého života; pozdra- vuje Vajanského pri jeho návrate z vézení segedínského ; putuje áb slovenské Mekky. Mošovcú, v den stých narozenin Kollárových; atd. — básnik zde skutečné volné kronikári. Jaké však kroesovské bohatství uloženo jest v téchto básnikových letopisech ! Zlatá prška zvuku, jasné zvonení rýmu, čarovná hudba vše- možných rytmu, shluky a strídy nejpestiej- ších forem, sonety, šestiny, ritornely, stance, gazely, nony, madrigaly — všechno, co v klenotnici Umení utajeno jen pro nečetné posvécence, zlato, hedváb i kment kmitá se jasnými útky v knihách „Letorostú''. Mistrov- skou formou a filosofickou ideou jsou tyto statečné verše Hviezdoslavovy doma vítézi; Ize pri nich myslit pouze na formálni vy- spélost Jaroslava Vrchlického, v jehož škole

160

„Stesky". „Dozvuky". „Krvavé so uety " .

pilný Hviezdoslav učil se technice moderního verše i formy. Není mu k necti ta žákovská závislost: v „Letorostech'' pri všem, čisté jen formálním vlivu Vrchlického, Hviezdoslav je pŕece ideové tak piivodní a výlučné slo- venský, že otázka vlivú a prameňu má u nich význam pouze literárni, podŕízený.

Po „Letorostech", posledníni cyklu, uza- vŕeném r. 1895, básnik se pro veŕejnost od- mlčel. Teprve od r. 1908 se objevují v ,Slo- venských Pohradoch' nové, plaché verše, „Stesky"" a y^Dozviikij^ nadepsané, vížící se úzce k „Letorostúm", jež pŕes svúj horký smutek a neveselou šeď nesvedčí o básni- kove únave.

Jaký žár tvúrčí plní hruď básníka-kmeta, prozrazují nejlépe jeho „Krvavé sonety""^ dvaatŕicet prísnych znélek, zrozených z bídy a krve, ortelú nad hŕíšným, lži sloužícím lidstvem, jež prudce vytryskly z hlubin jeho duše hneď v prvých dvou mésících svetové války. Když byía zneuctená humanita, musil promluvit ochťánce její; když mélo Slovan- stvo být ušlapáno,' musil se ozvat v ném Slovan: oba učinili tak, že „Krvavé sonety" búdou navždy dokumentem a chloubou smý- šlení a cítení slovanského v dobách všelidské hanby.

V ročnících ,Slovenských Pohladov' i jinde rozptýlené zakopán jest dosud nejeden drahý kámen, jenž pred časem vyšel z ruky bru- siče Hviezdoslava v svítivém lesku; sbírání všech, i nejmenších, je povinností budou- cnosti.

11 Í67

Dráma. „Herodes a Herodias".

[Dráma.] Začátky literárni slibovaly od Hviezdoslava hojnou úrodu dramatickou; „Vzhledanie'\ „Pomsta'\ „Otčim'' i ^Oblaky'" zústaly však Jako rané pokusy bez ná- sledovníkú. Problém dramatu pŕesto dlouho zamestnával ducha Hviezdoslavova, jak je vidét i z dramatické formy jeho básní bibli- ckých; a práve biblické dráma lákalo jej ume- lecky. O svých šedesátinách r. 1909 Hviezdo- slav konečné radostné prekvapil veŕejnost literárni svou dramatickou básní „Herodes a Herodias^ (ve IV. díle Sobraných spisov). Není to čisté dráma jevištní, spíše báseň tragická, jejíž filosofické osnove nejlépe hovela forma dramatu. Pod záminkou biblické látky jde v ní o zásadní problémy mravní, nikoli o historický príbeh o Herodesu vilném a ukrutném a svúdné smilnici Salome, nýbrž pŕedevším o filosofické ŕešení pomeru hríchu a viny, pýchy a pokory, dobra a zla — Hviezdoslav ze Starého zákona zvolil si k tomu pozadí doby, kdy svet starý již již se rozpadá v trosky, podemílán výbojným duchem nového učení z Galiley. Dílo má pečeť klasičnosti ; je v nem hluboká analytická idea, závratná hloubka ducha, svetlé stopy Shakespearovy v psychologice i stavbe, ú- chvatná poesie: báseň dramatická, jediná dosud veliká pýcha mladého dramatického umení na Slovensku,

[Hviezdoslav pŕekladatel.] Preklady vy- nikajících dél svetové literatúry do sloven- ského nárečí nejsou zjevem pravidelným, jen občasným; mají význam jinde než v pre- ložené 1 á t c e, zejména jsou-li z pera básnika,

162

Hviezdoslav prekladatel.

jakyni je Hviezdoslav. Jungmanniiv preklad Miltona má veliký význam práve jako preklad, ne jako zbásnéná histórie o ztra- ceném raji a pod. ; Jungmann zde zméŕil na svétovém díle literárním silu a schopnosti českého jazyka. Podobný smysl mají Hviez- doslavovy preklady slovenské vedie českých prekladu týchž dél: chtéjí rozvíti bohaté schopilosti slovenštiny, čili, jak Hviezdoslav sám se vyslovil po preložení „Hamleta**, ukázat, že slovenské roucho se hodí i pro královského prince.

„Zvlášte prekladom Vrchlického mám ďa- kovať, že som sa bližšie oboznámil s lite- ratúrou francúzskou, italskou etc. A vtedy napadla ma i chuť prekladať do slovenčiny''. Tak básnik sám o sobé. Hviezdoslav prekladá z rady svetových mistru, jako Vrchlický: Shakespeara („Hamleta" 1903, „Sen noci svä- tojánskej" 1905); Goetha (balady a lyriku, prológ „Fausta"" 1910) a Schilleľa („Pieseň o zvone") ; Petôfiho, Aranya, Madáche (,,Tra- gédia človeka" 1906) ; a jako srdce Vrchlického tíhlo k západu, Hugovi, Shelleyovi a j., Hvie- zdoslav má miláčky své na slovenském vý- chode: Pí/s7eí/2a („Bgris Godunov" 1909, ,.Kav- kazský zajatec" 1912) a Lennontova („Pieseň o čaru Ivanovi" 1902, „Démon'* 1909), Mickie- ít)íc'2:e^(„Krymské sonety" 1901) a Slowackého („Vo Švajčiarsku" 1912) a jiné. 1 v pŕekladech Hviezdoslavových je podlé spáru poznať Iva básnického výrazu a obraznosti.

[Význam Hviezdoslavúv.] Hviezdoslav prvý ze slovenských básníku od svého do- mácího učitele Sládkoviče, krátkou zastávkou

11* im

Význam Hviezdoslavuv.

u Českých básníkú Čecha, Vrchhckého a ho- stem v cizine spel k skutečné svetovosti. Po delším putovaní ve znamení romantismu ustáhl se na pude domáci jako básnik-realista^ který týmž právem by molil být vŕadén také mezi básniky-idealisty, kdyby práve Slovákúm „nepostačovalo milovanie skutočnostia pravdy už k tomu, aby sme ho pomenovali realistou"^ (P. Bujnák). Hviezdoslavuv vealism, duchové na dosah blízky, tvarové vzdálený jmeilovec smeru Dostojevského, spájen je koŕennou láskou k nejsrostitéjší realite, domovine bás- nikove, v celek tak puvodní a jedinečný,, umelecky jinam nepŕeložitelný, že nemá ob- doby v naši ani v ostatních slovanských literatúrach. Poesie Hviezdoslavova, nadý- chaná kmeňovou moudrostí, stala se mladší generaci buditelkou a kŕisitelkou slovanského povedomí, pramenem ideálního vznétu; slo- venské Moderné stala se východištém este- tickým a počátkem básnického ohrození. Pri- zŕídlech jeho poesie mladí básnici slovenští napájeli své žíznivé duše; dílo jeho budilo -V nich detinskou lásku, úctu i vdéčnost. Jako český génius Jana Nerudy, jako svetový rozlet ducha Vychlického, tak i tichý slo- venský génius Hviezdoslavuv zapsal se trva- lým rysem v dejiny naši poesie; i jeho vý- znamným podílem spela literatúra naše cestou k velikosti. Dílo jeho, živé i živné, nepozbude životnosti ; neboť to, co tvorí obsah jeho — krása, pravda, ideál — mimo horký van mód literárních má smysl večný.

lU

m kukučín.

[životopis.] Slovenský Gogol, MARTIN kukučín je krajan Hviezdoslaviiv ; narodil se r. 1860 v oravské dedine Jaseňové u Dolního Kubína a v občanském živote se jmenuje Matej Bencúr. Študoval /prvú slovensky v Klášteŕe pod Zniovem, po pét let potom byl učitelem ve svéni rodišti, r. 1885 složil zkoušku zralosti na šoproňském maďarském gymnasiu a téhož leta odešel do Prahy na medicínska studia, jež ukončil r. 1893 doktorátem lékaŕství. Odtud se začína pestrý, nezakotvený život Kukučinu v. Pri- jíma místo lékare v Selci na jaderském ostrove Brači, cestuje po kraji dalmatském, bosenském, hercegovském, delší cestu koná po Cerné Hore, študuje všude lid a jeho obyčeje, píše znamenité kresby z jeho života, ožení se zde se sestrou Hrvatkou a r. 1907 odjíždí náhle do jižní Ameriky, Buenos Airy vystŕídává za chilské Santiago, opouští však i Santiago, aby se usadil v malých Punta Arenas, v nejjižnéjším cípe Ameriky, v tésném sousedství ,Ohnivé zeme', kde se prozatím končí jeho životní Odyssea.

165

Kukučiuovy prvotiny.

[Prvé pokusy,] Kukučinovy začátky lite- rárni vyrústají z české pudy clo slovenského prostredí. V letech 1885 — 1892 počíta ho praž- ský „Detvan" za svého úda; ]iž predtím však byl po prvé literárne vystoupil zdaŕilými pokusy o dedinskou povídku v ,Národných Novinách' a , Slovenských Pohľadoch' ; v Sal- vové kalendári pro r. 1884 uverejnil prvou zralou práci svého genru ^Rysavú jalovicu^ , V českém prostredí rýchle uzrává Jeho ume- lecký talent. V Praze vzniká Jeho klasická povídka ^Neprebudený'^ Již s kratší črtou ^O Michale'' vydáva společné s prosaickým pokusem Antona Bielka („Za cudzé viny") v ^Slovenských besiedkach" (1886); zde píše své vzpomínky na českou výstavu Jubilejní ^Slepá kura a zrno" (1891), ,,Zäpiski/ zo smutného domu'' (1892), osnované na sku- tečué tragické udalosti v Jeho dočasné do- mácnosti, drobné črty do ,Svétozoru' i Jinam ; odtud posila do .Slovenských Pohľadov' po- zoruhodné práce novelislické: „Veľkou li)- zicou^ (1886), „Tiene i svetlo'' (1881), „Mladé letá"" (1889) aj. — ale tu Již není autor Jejich pouze slibným začátečníkera, nýbrž zralým a zkáznéným umélcem.

[Kukučín novelista.] Talent Kukučinúv Je silný, svérázný, svojský: Kukučín Je Je- diný z nových beletristu, na néhož umelecký smer Vajanského zústal docela bez vlivu ; Kukučiu naopak bezdéčné proti nemu pro- testuje no\'^hn realistickým založením a po- jetím dedinské povídky slovenské, genru, Jehož Je tvúrcem. Hlavníra znakem Jeho Jest ostrá, úsečná, Jadrná charakteristika Sloven- iek

Kukučín novelista.

ských typu vesnických i malomestských: tu bŕitká a pádna, zdravým humorem jiskŕící studie pováh, tu opét jemná, až nežná a tklivá dušekresba. V ^Rysavej jalovicŕ jest po prvé pozorovat, kde bude téžišté umení Kukučínova: v kresbe pováh a typu; v ži- votním realismu, jaký se denné žije na de- dinách slovenských; a zvlášté v hrejivé, slunné nálade líčení, jež „okrem vecí svätých a bôľu'' všechno zaplavuje svéžím humorem. Zprvu i Kukučiu se učí pozorovat, verné obkresluje životní jevy a déní, zpodobuje své okolí a jeho zajímavé figúrky; záhy však kreslí samostatné, tvorí z vlôh vlastních. vnáší nové hodnoty do umení. Povídka ..Neprebudení/'^ jest již na výši umeleckého genru Kukučínova ; ona založila slávu svého mistra. Je to vlastné dokonalá studie ze ži- vota duše dítéte-mrzáčka, jež by délala čest každému pedopsychologu po stránce od- borné, i mimo svou vynikající hodnotu ume- leckou; tak pronikavé jako Kukučiu v tento smutný svet se pred ním nepodíval na Slo- vensku nikdo. Svet smutný, vážny, až po- šmourný. ale kolik i v ném umelec vidí plaché a tkhvé krásy duševní, kolik i v ném nalé- záme koutkú čisté a jasné pohody, ozáŕené dobrým a shovívavým úsmévem spisovate- lovým! Požár uprostred svatebního veselí na dédiné jest událost jisté osudná, nehledíc ani k neblahým následkiun jeho pro úbohého Ondráše Machuľu ; všimnete si však, kterak obratné, nenásilné spisovatel dovede ve váž- nou osnovu vsunouti lehký, neškodolibý, dobrácky posméšek náhlemu shonu vyde- sených sousedú po stŕíkačce, pochybném to,

167

Novely Kukučinovy.

rzí ztráveném artiklu. tomu, jak sousedé bnétou nahonem tésto, aby v ní napred za- lepili ohromné díry a pod. — nebyl by to Kukučín, kdyby Jim do duše nevidel, kdyby tolik neznal svých slovenských postaviček a jejich trápení, ,nerestí'! „Neprebudený" po prvé dostoupil vrcholu Kukučínova genru dedinského; po nem octla se v ieho sou- sedství ješté rada vzácnych mistrovych novel. Plodnost Kukučínova byla veliká: v slo- venských časopísech a publíkacích nyní jíž málo prístupných roztraceno jest více než sto jeho povídek, novel a rozprávek; veliká byla však í jeho autokrítika: vetŕech novehsti- ckých svazcíchjeho ,Sobrané spisy', od r. 1910 \'ydávané v T. S. Martine, z této bohaté žne autorovy pŕinesly pouze šestnáct vybraných prací — a zastaly, jako pohríchu v ciziné uzavrel asi trvalé literárni své dílo jejich autor. Kromé nékterých ŕečených již kusú Spisy Kukučinovy obsahují ješté tato mistrov- ská dílka výpravného umení: rozprávky „Na svitanŕ a „Z teplého hniezda'' (1885), ^Tichá voda'\ ^Zakáša — darmo ./e'' (1886), „Sviatočne' dumy'" (1887), „iSo stupňa na stupeň"", „Dedinský román'' a kypící rozmar gogolovský „Keď báčik z Chochoľova umre . ." (1890), venkovský príbeh „ReknUť", výstižnou společenskou kresbu „Na pod kónickom bale"" (1891), nezapomenutelný obrázek „Mišo'^ (1892) a obsáhlý príbeh z doby cholerového moru „Dies irae'^ (1893). Letopočtem tím není sic ohraničeno období novelistické činnosti Kukučinovy, ale po r. 1893 nevytvoril básnik v tomto oboru svém již nie, co by tvorení jeho dávalo rysy podstatné nové.

-Í68

Realistický genre Kukučinúv.

[Realistický genre Kukučinúv.] Genre realistického umení Kukučinova zakladá v slo- venské prose novou epochu. Básnikovo ostré pero se pozná v ní naraz; nevychází z neho suchý fotografický popis života, nýbrž zase sára život; občas ti pripadá, jakoby umélec- rezbáŕ pred tvým zrakem figúrky své vy- rezával a výsostnou moci stvoŕitele vdecho- val jim pohyb : ostŕe, jasné, na dlouho vŕe- zává se každá postava Kukučínova do paméti. Nelze zapomenouti na Misu, poctivého chlapa, Jak Kukučiu ho vylíčil : „Mišo môže byť len jediný na svete — totiž on'* a cítiš, že Je to vskutku pravda. Stejné z mysli nevymizí dobromyslný pan Aduš se svým vysneným báčikem z Chochoľova a Jeho báječným dé- dictvíra ; anebo lidský nezmar Ondrej Kutráň z „Tieňov i svetla" ; . zlomyslný dialóg kle- pavých paniček podkonických, pam' sudcové a notárky, na nialoméstském bale zní ti Ješté nejednou v uších. Rada téchto životných postav a lidiček Jest opravdu nepŕehledná : koho Kukučín postaví na scénu, to Je tvor živý, tvúj dobrý známy z denního života, dve tri slova anebo gesta vybaví ti hbité celou typickou figúrku pred oči. .Jsou to vét- šinou drobné a nejdrobnéjší osubky našich dedín a zkušeností: hubený krajčír, zlostný čižmár, známy husiar aneb cigán, popanštélý gazda, často i bruchatý pán farár a jeho čeleď anebo typický rychtár; pekné urostlý šuhaj, driečny chlap, šumná dévečka i milá staruška, duchem prostá hlava rodiny anebo rázna a rázovitá Jeho druhá polovička : v tak jasném, okouzlivém, človeka zlepšujícím a s lidskými slabostrai usmiŕujíeím humoru

,Dom v stráni".

nepredstavil slovenských typu po Zechen- terovi nikdo jako Kukučín. Slovenský živel v latkách slovenských, jihoslovanský kolorit v črtách dalmátskych a černohorských ožíva stejné virtuosné; osobnost básnikova všude je za vécmi a v nich, zachováva vždycky dokonalou epickou nestrannost. Pri tom Ku- kučín, místr slovesné malby, jest i mistrem slovenského slohu, pečlivé tŕíbeného a roz- vitého, svérázného a bohatého, a tak ume- lecké skladby jeho mají nemalý význam pro vývoj knižní reči na Slovensku.

[Nový román slovenský.] Vyspelým dru- hem dedinských povídek Kukučín ne\^čerpal svých vlôh tvúrčích, čestný název prvého místra slovenské prosy zasloužil si svrcho- vaným činem : vytvoril nový slovenský román. Po pŕestávce nekolika let Kukučín vystupuje na veŕejnost s velikým obrazem z dalmát- skeho prostredí, dvousvazkovým románem ,,Doin v stráni" (1903-1904 v ,Slov. Pohľadoch', 1911 knižné v IV. a V. sv. sebraných spisu). V tomto štédrém díle básuík líčí malebné vzrušený tok žití dvou společenských rodu, selského a panského, kterak se vybíjí vedie sebe v starém domé na stráni pod Grabovikem ; paleta mistrova hýri tu žhavými barvami jižního nebe, dej kypí vznetlivým živlem slovanským, prudkými výbuchy milostných vášní, zastírá se chmurami obáv a úzkostí materských o blaho dítéte a zas se zmirňuje v sladkých idylkách vyrovnaného štéstí a rozvážlivé nálady. O charakteristice jeho pováh zde platí dúrazné, co bylo ŕečeno již o novelách Kukučínových: v psychológii a

170

Dramaticky pokus Kukučinuv,

postrehu ]e neprekonaným niistreni. Starý zeman Mate, tvrdý a nepodajný sedlák-roz- umec, vábná a rozmarná dcéra jeho Katica, prudký její milenec šor Niko, vznešená a rozvážna šora Anzula, drsný a poctivý kapitán Luka a celá rada tvárí jiných, selských i panských, záškodných i poctivých, jest albem jedinečných mistrovských podobizeň. Líčení je samý ruch a vzruch, živý rozhovor, barva a napétí. Vedie této umelecké stránky Ku- kučiu uložil snad v svúj dalmátsky román také určité poslaní ideové pro Slovensko : naznačuje v nem velmi zretelne, kterak je treba pŕivykat tuhé a úspešné každodenní práci na tvrdé domáci pude, učit se umení být pánem na svém, bez cizí milosti : umelecký protest presvedčeného reahsty, stoupence pokrokového ,Hlasu', na známa místa doma namíŕený. Slovenský román pŕedválečný vy- vrcholil mistrovským dilem Kukučínovým.

[Pokus o dráma sociálni.] Z dílny vel- kého prosaika vyšel ojedinelý pokus o slo- venské dráma z ovzduší sociálního, dejové položený v doby delení pudy na horních Uhrách, t. ŕ. „Komasácie'' (1912). Kus stŕízlivý; i v nem patrný všéchny prednosti realistické kresby Kukučinovy, bystrý postreh psycho- logický, pevná ruka v kresbe typu, živý dialóg a vedie zábavné stránky nevtíravá poučná tendence — veliké nadaní dramatické pŕesto však neproráží z tohoto ,obrazu zo slovenskej dediny'" o čtyrech ,oddéleních'. Nároku na dramatický vavrín Kukučiu si patrne nečinil; ^Komasácia" podlé svého podtitulu chce být spíše dialogisovaným

171

Význam Kukučinňv.

protéjškem k jeho dedinským historiím prosoii.

[Záver o Kukučínovi.] Jméno Kukučínovo býva zpravidla uvádéno v literárním spojení s jmény V^a jánskeho a Hviezdoslavovým, s nímiž tvorí trojhvézdí nejvétších sloven- ských spisovateiú novodobých. Je to však spojení pouze technické. Dílo Kukučínovo ^pŕináší již prvky mladší slovesné kultúry, naplnéno ješté cele žhavou slovenskou prí- tomností, oblečeno po prvé v púvodní roucho slovenské prosy umelecké : Martin Kukučín, svérázný vládce literárni, predčasné bohužel zaralklý v svém útulku za oceánem, sám dal zákony své ríši umelecké, spolu jiztélesniv ve svém bohatém díle, jež znamená prvý milník u vývoji nové krásne prosy na Slo- vensku.

172

IV

OSTATNÍ ŽEŇ V KRÁSNÉM PÍSEMNICTVÍ.

Svetozár Hurbaii Vajanský, Hviezdoslav a Martin Kukučín společné vykouzlili v po- sledních dvou úrodných desetileťích minu- lého veku na Slovensku umelecky umoŕe- ném a politicky utlačeném dobu nového rozkvetu literatúry. Vývoj od „Tatier a mora" k obéma kronikám „Vlkolinských"' a knihám „Letorostov", od ^Suchej ratolesti" a panských novel Vajanského k „Domu v stráni" a dedinskému genru Kukučinovu predstavuje mílový pokrok na všech stra- nách, stvorení nových hodnôt umeleckých i ideových. Nová literatúra podstatné mení starý názor svetový; nové idey, Jež v ni, každý svým zpúsolDem, uvádéjí tito tri ve- lící reformátori literárni, rostouce sami v oblast klasiku slovenského písemnictví,^ nezústávajíomezeny pouze na význam knižní. Doba je horká, prúbojná, citlivejší vúči všem novotám, jak býva všude f i n de s i é c 1 e, ko- nec století a jeho filosofie ; noví délníci literárni bývají tu prví, kdo údery svých myšlenek prúkopnických novým bojovým radám razí cestu. Tak i na Slovensku literatúra s konce

17^

Sládkovičov.

XIX. veku pripravuje a vychováva nový zítŕek nejen v umení, ale v živote kulturním vúbec.

Vedie téclito tŕí lilavnícii sloupu novélio písemnictví na Slovensku účastní se slo- vesného tvorení ješte rada pracovníkú ve všech druzích literárních ; skutečná ume- lecká hodnota jejich prací a svorná vúle prospét jimi národnímu celku zpravidla nejsou si nikterak úmerný. Jsou to vétšinou po- hotoví veršovci a pilní ochotníci, kteŕí záso- bují nečetné slovenské časopisy prúmérnými i podprúmérnými príspevky; prosodičtí di- letanti a prosaičtí popisovači, tvoŕící ve stínu slávy velikých svých vzoru, bohaté nadaní sklonem k společenské konvenci sociálni. Talent kladný a délný, ne pouze napodobivý, objevuje se raezi nimi rídkou výjimkou.

Z epigonú Hviezdoslavových nejpoctivéji uplatnil své básnické vlohy MARTIN SLÁĎ- iíO F/CO F-B r axator i s (* 1863), ev. farár senický. Po príklade svého slávneho otce Andreje Sládkoviče a zvlášť učitele svého Hviezdoslava, u néhož se vyučil no^^é tech- nice veršové i symbolice, poesii bible i krbu domácího skladá lehké, citové ladené písné, láskou k domovine, jej í spáse a svobodé prochvélé; verše plynné, bezvadné, druhdy dosti pokročilé formy, jako jsou sonety, terciny, šestiny; z obrazu dedinského života a jeho biblických dum záŕí smírný svetový názor evanjelického, hluboce véŕícího básnika: poesie jeho zmirňuje a tlumí časový prechod od generace let osmdesátých k slovenské Moderné. Prvou část svých básnických hoj- ných 'žni z let 1888 — 1912 Sládkovičov svezl

174

Hájomil. Bella. Milkin a j.

teprve r. 1919 v prvém díle svých vybra- ných „ Veršiŕ (v Trnave), jež objevily v pra- vém svetle jeho místo mezi básníky pod Tatrami: skromné, neoslnivé, ale poctivé své místo na stráži domácího krbu a jeho tichého štéstí.

Ve stopách svého mistra jde verné také B o li u š K 1 i m o, básnickým jménem HÁJO- MIL; jaký je však symbohcký rozdíl mezi tím, kdo svými zpévy oslavuje hvézdy a kdo v nich jen miluje domáci háje, tak i v jejich poesii. Za Hviezdoslavem krácel Hájomil slepé, napodobuje zvlášť a nešťastné jeho obrazný styl a vzkypélé kvetnaté pe- riódy; po celá desetiletí v ,Slovenských Pohľadoch' i jinde neúnavné zpíval o lásce milostné i lásce k slovenské svojeti, jejíž pŕíští svobodu tuší vzrušeným pathosem po zpúsobé Vajanského; jeho válecné verše, dumky „Z niskijch hôr (v ,Slov. Pohľadoch' 1919) piisobí prostou a čistou, zpévnou náladou.

Ev. knéz, ONDREJ BELLA (1851—1903, Bocko, Bludár, Dusný a j. pseud.) je typický písničkáŕ slovenský: vydal své ,, Piesne'" v Pešti již r. 1880 a potom tiskí v casopi- sech melodické, lidovou notu i zpúsob uclio- vávající verše, oznívající tklivou nostalgií po domovine. Lépe než v poesii se osvedčil HORAL (ps. P. Bell v) v pŕekladech ze slovanských básníkú. TÍCHOMÍR MILKIN, vlastním jménem Jan Do nová 1, F. O. MATZENÁUER-BEŇOVSKÝ, ZÁHORSKÝ, PavelKokes-KÝČERSKÝ, PODTATRAN- SKÝ, SOMOLICKÝ a jiní veršovci oboha- covali po leta pouze zevné, množstvím, ne

17.5

MarSall. Kutlík. S. Bodicky. Soltészová.

jakostí slovenskou poesii ; z nich zejména všestranný PODTATRANSKÝ, vi. jniénem Ŕ eh o ŕ Uram (* 1845), povolaním učitel, napsal ohromnou spoustu veršu pro mládež i dospelé, z výchovné povinnosti, ne však z básnického posvécení; SOMOLICKÝ, ob- canským jménem Isidor Žiak (f 1918), plodný novinár, zejména ve sbírce veršu r,Na svite'' leckdy pekne zamíŕil za Vajan- ským. Jeho pathos vlastenecký podédil i verš ĽUDMILY PODJAVORINSKÉ, pootciRíz- nerové, jež v knížce „Z vesny života" i mimo ni napsala nékolik dobrých čísel národní poesie a čisté lyrické nehy; tvorení její, zvlášť v novelistice, spadá v údobí mladší.

V prose výpravné umelecký smer Vajan- ského vychoval vlastní školu. Zákú má na dostač: z mladých talentu jediný KukuČin se v ní vúbec nezastavil, ostatní více nebo méné učili se v ní všichni. V povídce spo- lečenské, druhdy však i konvenční, se upíat- nily slibné vlohy GUSTÁVA MARŠALLA {„Novelly" 1887J, brzy zatichlého; ev. farár kulpínský FELIX KUTLÍK (1843—1890) svou vesnickou beletrií ze srbského prostredí („Anastasia", „Hajdúkova nevesta", „Hajdú- kova smrť", „Kralica", „Lazár", „Marko" a j.) rovnéž budil pekné nadeje; podobne ev. farár SAMO BODICKÝ nékolika svými „Po- vestmi" (1882) a množí jiní: nad všechny své stoupence, již neméli pokdy plné se vysloviť, Vajanský si odchoval nadanou a učelivou žákyni v ELENE MABÓTHYOVÉ- SOLTÉSZOVÉ, redaktorce zábavno-poučné ,Živeny' a vúdčí slovenské spisovatelce starší

176

Soltészová. Vausová.

generace. Elena MaróthyováSoItészová(*l 855) vystoupila na veŕejnost literárni po prvé r. 1881 novelou „Na dedine", Jež byla odme- nená cenou „Slovenských Pohľadov' a v níž se Již hlási jako vzdelaná realistka smeru Vajanského ; jméno její utvrdil záhy široký román „Proti prúdiŕ (1894). Styl umelecký „Suchej ratolesti" zrcadlí se v nem neza- stŕené: Soltészová syté kreslí panské pro- stredí, v némžjilavní úlohu má zideaHso- vaný zeman Šalovský, na víru obrácený národovec, dvojník Rudopoľských ; osteň proti odrodilectví společensky vyšších tŕíd slovenských i zrakový neduh Vajanského optimismu národního vedie jeho" zvláštni slovenské citovosti odkazují v deji, ume- lecky promítnutém, k vňdčímu zdroji doby. Vyspelé novely Soltészové, „Fcer/z/cÄey s7fo/e", „Letný uečeŕ' a j., v ,Slov. Pohľadoch', ,Zivené', , Letopisoch Živeny' a jinde otiš- téné, knižné teprve nyní pripravované, oplývají sytým koloritem, mistrnou prírodní scenérii a krajinárskou náladovostí a nesený Jsouce mohutným epickým tokem svedčí o nevšedních umeleckých vlohách spiso- vatelčiných.

Literárni souputnici Eleny Soltészové je druhá vynikající feministka starší generace, TERÉZIE VÄNSOVÁ (* 1857), redaktorka zaniklé , Dennice'. Také ona dala slovenské beletrii široký románový obraz „Sirotu Pod- hradských" (1889), o dobré osnove realistické bez krivých" postrehu zrakových ; ^do ,SIov. Pohľadov', ,Dennice', , Letopisov Živeny' a jinam uložila radu vytríbených novel spole- <íenských, ženskými prvky prosycených; prvý

12 177

Bielek. Podtatranský.

svazek Sobraných spisov jejích, od r. 1919 nakladení ,Lipy' v T. S. Martine vydávaných^ pŕinesl její čelné práce novelistické; „Sup- plikant", „Vlčia tma'', „Čo komu súdené", „Ohláškij" a „Julinkin prvý bár.

Kukučin má v slovenské prose jediného epigóna v ANTONU BIELKOVI (f 1911), s níníž společné vydal r. 1886 prvou knihu ^Slovenských besiedok"; Bielek v ní líčí v obšírnejším déjovém rámci „Pre cudzé viny" „krivdy, biedy a útrapy nášho lidu". Týž predmet mají jeho práce jiné, obírající se utrpením dedinských obyvatelú sloven- ských, jimž však druhdy rozciUivélost auto- rova, znak umelecké nehotovosti, je na zá- vadu, aby se čestné probily k genru vesnické povídky, již stvoril klasik Kukučin: „Zdob utrpenia*' (1890), povídka, líčící živé a nikoli bez tendence maďarské násilí na slovenských sirotcích, odvlékaných hromadné na Dolniaky a tam odnárodňovaných; knižka zdaŕilých „Obrázkov z hôr" (1890), utešené horárske dojmy a zápisky v črté „Na vysokých horách", knižka príkrych tendenčních obázkú voleb- nich „Za tú našu slovenčinu" (1896) a rada skizz v časopisech ; nekhdný život, tragicky ukončený v zajetí steinhofského blázince,, nesporný talent Bielkúv odvádél od literárni práce povýšenéjší.

Plodnou činnost v oboru povídky historické a lidové, velmi plytké úrovne literárni, roz- vila konečné rada spisov at^elú-učitelú a peda- gogú ; zásoba této literatúry chce jediné čelit nedostatkúm školní výchovy lidu, ŔEHOŔ URAM PODTATRANSKÝ plodností svou, a ovšem Jen touto vlastností, ^se ponáší na

178

i

Salva, Beblavý a j.

slovenského Kraszewského : na 300 povídek, čŕt a lidových kreseb (kromé veršu, učebníc a pod.) vyšlo z jeho pera — pŕívažkeni tlustý román „V zajatí". Podobné z povin- nosti národní máčel pero do inkoustu KAREL SALVA, krajne obetavý pestitel styku vzá- jemnostních, ale umelec pražádný; a činili iak jiní a jiní : ev. íaräv PAVEL BEBLAVÝ (1847—1910), autor histórie o Jánošíkovi (1910) a četných povídek historických pro lid („Na cintoríne", „Vykopali ženu", „Ztra- tený pandúr" • a j.), SOMOLICKÝ, Ľ. V. RÍZNER — vyčerpati seznam všech téchto spisovatelú a prací v ,Orloch', ,Pohradoch' a jinde by bylo literárne zhola zbytečné. Tato drobná, výlučné tendenci a výchove lidu sloužící beletrie, vycházející zhusta v ne- patrných nékolikahaléŕových sešitcích, aby snáze plnila své poslaní — nepatrí do lite- ratúry ; místo její jest spíše v kulturním de- jepise a ovšem v slovenském knihopise, kde tvorí osobitý a početný sociálni druh ,krásného' písemnictví bez nejmenších ná- roku na krásu umeleckou.

Doba rozkvetu slovesnosti na Slovensku, ohraničená lety osmdesátými a devadesátými století minulého, pŕesahující však ješté do veku našeho, je teprv na povlovném sestupu v literárni podsvetí; souvislost její s českým písemnictvím byla jí samou slavné potvrzena. Látka období tohoto a posledního je dosud snad príliš živá pro trvalý soud literárni, nikoli však pro výklad pragmatický. Význam dejepisu literárního nespočíva v ohledávání

12* 179

Prechod k dobé nové.

slávnych a méné slávnych mŕtvol literárních, úkolem Jeho není bloudéní hrob od hrobu historického. Literatúra je večnou poutí ži- votem a umením, večným snoubením prchající skutečnosti holých faktu s nesmrtelnou sku- tečností ideí, tak ŕečená mrtvá látka neexistuje pro ni: co bylo počato bez ducha, navždy je vyhošténo z jejího království. Každý hod- notný slovesný plod má duchové stigma, pouze prístup k nemu býva uvolnén aneb omezen.

Obraz literárního Slovenska do začátku svetové války by byl nesprávny a necelý, kdyby poslední rušná leta pred jejím vzpla- nutím, leta zápasúv o nové ceny života a umení, z ostychu pred teplým dotekem živé prítomnosti zústala literárne nepovšimnutá, kdyby nebylo vysvétleno, kterak se rodily, zrály, bojovaly a vítézily myšlenky mladého Slovenska.

180

HLAVA V ATA. BOJE O ZÍTŔEK.

,OTCOVÉ' A ,DETľ. VLIVY KULTURNÍ A SOCIÁLNI.

Slovenské ,boje o zítŕek', podlé iiesla slavné knihy Saldovy, bojují se rov než ve znamení pokroku kulturního a umeleckého. Vyplňují téméŕ dve desetiletí ; pro sloVenskv život duševní a zejména pro slovenské pí- semnietví mají význam základní.

Okolo začátku let 90. minulého století za- čína se soustavnéjší naväzovaní na kultúru českou se strany doriistající slovenské ge- nerace, jež obrací se do Cech a na Moravu, aby ukojila duchové potreby probouzejícího se kriticismu. Záhy patrné se odlišují dva proudy v ideovém živote slovenském, na- venek dotud svorné klidném a svorné za- ostalém. Jeden zjevné odporuje duchu času a sblížení s českým západeni — strana Hur- banova v TurčanskémSvatém Martine; druhý vychází pŕátelsky vstŕíc novým proudúm myšlenkovým a českým vlivúm ideovým,

, Otcove' a ,déti'.

prijíma je a stravuje — mládež, prodlévající dočasné mimo Slovensko, zejména v Praze. Lze opét užíti starého symbolu turgenév- ského, že neusedlé ,déti' počínají se trhati od zmoudŕelých a usedlých ,otcú'. Rostou dva protivné tábory, mezi nimiž se schyluje valem k rozhodné bitvé.

Smer ,otcu' jest již príliš ztrnulý, auto- kratický, moudrý a neomylný, slovem má všechny znaky, jež vznécují v šum a var kvas mladých myšlenek. V čele martinské strany, záhy jím ztypisované, stojí muž. stejné odvážny v svátečním i všedním šate. básnik a politik Hurban Vajanský ; po boku jemu pomocník, téze veci oddaný Josef Škultéty. Pronikavý úspech knihy „Tatry a more" r. 1880 získal Vajanskému po- čátek vlivu a hegemónie, již vybudoval časem v dokonalý oligarchický systém. Ná- zory jeho jsou národními dogmaty; stoupenci jejich tvorí malou, ale útočnou cirkev, v níž není svobody slova, cítení a presvedčení.

Hurban Vajanský, politicky opozdený žák slavjanofilúv a literárne stoupenec bludné teórie Pypinovy o zhoubném vlivé západo- evropské kultúry na samorostlost a svoj- skost národu slovanských, buduje soustavné ideálni slovenské osamocení uprostred mo- derní Evropy: vzory jeho smyšlených ze- manu-národovcú tvorí v nečin ném slo- venském vzdélanectvé osudnou ilusi o práci. Co Slovensko pod vedením Hurbanovým hnije, pracují ostatní národové horečne v ce- lém svete; ani Maďari nezahálejí. 'jOtcové' jsou plni ružových nádejí, zatím co po radé zavírají jim ústavy a ,déti' vylučují ze škôl —

1S2

strediska studující mládeže.

z Martina se stáva pomalú — slovenský Kocourkov.

,Déti', pronásledované doma pro pan- slavism, odcházejí do sveta za chlebovou i duchovou postatí; nejblíže, kultúrne i zeme- " pisné, jest český západ a sousední rakouská púda. Praha a Vídeň jsou hlavní strediska této z domova hnané studující mládeže; za- kládají zde spolky, scházejí se v nich pra- videlné, ale veselost aneSo lehkomyslnost mladícke povahy tratí se na téchto vážnych pracovních schuzkách. Pocínají samostatné myslit, pozoroval, srovnávat a zvolna se vymykaj í z tvrdé autority ,otcú', kterí umlčuj í a potírají je i jejich rádce ve jméné vlaste- nectví a mravnosti bez výberu všemi zbra- némi. Ale již pozde.

Slovenské mládeži za rodným chotárem otvírají se teprv oči. Poznáva, že Hurbanuv úsudek není neomylný. Jiní nečekají, nýbrž pracují; jiní neverí v cizí osvobození, osvo- bozují se sami. Jinýin neškodí vliv západní kultúry, nýbrž zúrodňuje jejich snahy, ne- pŕestávají býti Slovany. Jiní vyrovnávají sméle krok s osvíceným svétem a pro- spívají; jiní péstují v národním duchu umení i vedy, rostou hospodársky — Slovensko hnije. Znamení prerodu se množí, varovné hlasy domácího Antaia nemají již kouzla iini sily.

U této mládeže roste chuť k práci; príklad má pred očima. Pomoc musí pŕijíti bez od- kladu, nelze prozahálet ani okamžiku. Mladí horlivci v pracovních spolcích doplňují kusé vzdelaní z maďarských škôl, a setŕásajíce se sebe Ihostejnost a tupou pasivnost slovenské

188

Vlivy Prahy. Život v „Detvanu".

povahy, vychované k protestu inlčením a pohtickým utopiím, vychovávají se sami, rýchle a bez zretelú k tomu, co jejich sme- losti feknou ,otcové' doma.

Ruch mládeže rozvíjí se zvlášť slibné v Praze. Záhy po vybudovaní samostatných vysokých škôl českých počína se sem častéji obracet slovenský dorost za účely vzdelá- vacími a kulturními. Dostáva se mu pŕá- telského pŕijetí; účastní se čile spolkového života v študentských spolcích českých, ale nezapomíná na hlavní účel : vzdelali se zde^ v starém, tradičním sídle učenosti a kultúry v zdatné odborné pracovníky, kteŕí jednou búdou novými vudci slovenského lidu. Hŕstka slovenských studentú zakladá tu |iž r. 1882 spolek „Detvan", „spolek ke vzá- jemnému vzdelávaní a poučení, jakož i k ušle- chtilé zábave". „Detvan" soustŕeďoval časem všechny Slováky, kteŕí dieli v Praze za aka- demickým vzdelaním i na učení technickém; mezi členy jeho, prevahou mediky, práv- níky, filosofy, obchodními akademiky, ale i kupeckými učni, strojníky, sazeči není tŕídních rozdílú. Pod prvým spolkovým pŕedsedou, Jaroslavem Vlčkem, tehdy studu- iícím filosofie, pestuje „Detvan" horlivou činnost: čtou se práce púvodní. kriticky se soudí o dílech domáci i cizích literatúr, ko- nají se slovenské večírky. oslavují se vý- znamná slovenská výročí, pŕetŕásají se veci z českého a slovanského kulturního sveta. Vuči Cechum ujíma se „Detvan" úlohy pŕed- stavitele mladých duševních proudň bratr- ské vetve podtatranské. Získava oddané prátele v radách mladých českých literátú,

184

Styky společenské a pŕespolni.

Jana Herbena, Fr. Táborského, nadšeného Rudolfa Pokorného, študentského vúdce Josefa Baraka; a jako tito zanícení jednot- livci razí nui cestu pred veŕejnost i česká sdružení študentská, společenská a kultúrni, zejména sesterská „Moravská Beseda", „Ume- lecká Beseda" „Akademický Čtenárský Spo- lek", „Slávia" ajiné spolky. Ačkoli „Detvan" nepí-estává na této činnosti místní, naväzuje styky s bratrským „Tatranem" ve Vídni, „Slovenskýni Spolkem" v Pešti, srbským sdružením „Sumadije'* i s Poláky — ne na- darmo ze Slovákú vyšel pred stem let Jan Kollár — pŕece pražský duševní život, jeho vzpružiny i úspechy, byl dorostu sloven- skému prvým velikým učitelem.

Mladí Slováci v'Praze nenapodobovali slepé českého vzoru, nýbrž soudili a strá- vili jej. Horlivá činnost slovenské ndádeže pražské z téchto časuv upomína zdaleka na památný ruch prešpurský pred padesáti lety; pražský ruch stal se neméné památný. Odchoval verejné, literárni i umelecké pra- covníky, z jichž rady jest v téchto letech medik Matej Bencúr, pozdéjší klasik slo- venské prosy, pokrokový novinár Milan Hodža, známy Tolstojovec Dušan Makovický, jeho bratr Petr, významný prumyslník, fol- klorista Pavel Socháh, štatistik Em. Stodola, Jan Smetanay (O. Kalina), V. Škarvan, Vavro Srobár, malír Joža IJprka, Jaroslav Vlček, pozdéji Josef Gregor-Tajovský a jiní — mnohá z jmen, jež na konci XIX. veku obrodila slovenskv život ve všech smérech.

18.ý

Národuí situace v letech 90.

Vlastní idea nového Slovenska, kypŕená a pripravovaná literatúrou, kotví svými ko- reny v celkové národní sitiiaci let devade- sátých.

Ve svetle četnické palby do bezbranného lidu v Černové na podzim r. 1907 objevil se užaslé Evropé v pozadí klidných a vznešených Tater príšerný obraz utrpení a mravního nevolnictví celého národa, J í dotud téméf neznámeho : byl to však pouhý krvi zbrocený cíp širokého tragického plátna, jímž dejiny šetrné pŕikrývaly dionhou marty- rologii slovenského lidu.

Od surového výroku maďarského štátnika o vyhubení slovenského národa v Uhrách nepretržitý retéz násilných skutku se strany Maďarú a jejich pŕíživnikú usiloval o splnení tohoto podlého cíle. Politické i kultúrni pro- následování v denním i velikém slohu, sou- stavné koŕisténí ze slovenské krve i majetku tvoŕily v slovenské národní inteligenci váb- nou vidinu Osudu-mstitele, zrodivše spolu osudnou my sienku politické pasivnosti. Mezi vzdelanci a lidem na Slovensku strmí té doby zeď; na jedné strane vzdelané vrstvy a zbytky drobné zemanské šlechty mlčí anebo mravné i skutkem od národního kmene od- padávají jako jeho suchá ratolest; a bez- právny, v temnotách tápající lid jest tlačen k téze zdi s druhé strany jak štvaná zver, vyssáván danémi, cizáckým morem a trestán k umdlení velkomožným panstvem rozlič- ných Esterházyú, Pallfyúv a Zichyii.

,Prvý' kdys národ Uher pro uskutečnéní smutné proslulé maďarské statní idey, t. j. zákonem schvalované maďarisace všech uher-

186

^Maďarská štátni idea'. Židovstvo. Zbytky zemanstva.

•ských národu, nasazoval všechny páky : kul- túrni prameny osvety zasypal anebo zne- čistil, bibliotéky zapečetil, na lidu vydíral povestnou wekerlovskou soustavou takové poplatky, že lid pozbýval chuti k práci na cizí. Statní sroub tlačil s jedné strany a s druhé rdousil nenásytnými chapadly tučný a vítaný cizopasník-pomahač statní perse- kuce: polyp židovstva. Uchvátil skoro sám obchod v slovenských dedinách a méstech, vyhradil si takrka po celém Slovensku mo- nopol krčmy a úžery (lichvy), stav se záhy hlavním sloupem snáh maďarisačných.

Jiné príčiny hlubokého úpadku slovenského národního života jsou vnitŕní povahy. Slo- venští zemané, ,páni bratŕí', nezpozorovali príchodu nových času po Košutovi, slovenští nevolní, r. 1848 osvobození sedlád nevzdali se své slovensky lehkomyslné povahy; sítí železníc v jižních krajinách Uher klesly na' cene pozemky na Slovensku a malý rolník vázl záhj^ v dluzích u žida i v bance. To- várny současné ohrozily domáci prumysl — hmotná škoda množí se na všech stranách.

Rub téchto neslávnych pomeru jest ješté neslavnéjší: v slovenskou povahu vniká jed mravní maďarisace. Styk' s židem ruší sta- rou slovenskou ,statočnosť, poctivost; lásku k rodné reči vytlačuje v neuvédomélých mestských vrstvách opovržení a stud za domnelé nízky slovenský puvod ; klíči sémé úolatnosti, bují sobeckost a napodobovaní .panských' mravu, rozmarilosti, ješitnosti a požitkáŕství rozrústá se jako plevel. Slo- venský sedlák straní se okázalé slovenského vzdélance z mesta: tuší v jeho zpanštélých

187

Mravní a kultúrni poroba lidu.

zpúsobech pro sebe nebezpečí. Lid osirel; jediný krčmáŕ-žid zdá se mu pŕítelem, nej- častéji ve vécech penéžních. Radí-li se však chlap se židem, cíti se povinen pít u neho pálenku; ničí sebe, rodinu, povést sloven- ského jména doma i ve svete, kam uchází druhdy jako nešťastný prototyp slovenské bídy. Lid, oloupený o školy a svetlé dary kultúry, nevi si sám pomoci: upadá v neŕest anebo v netečnost — ale zustává dále na své pude temným, podvedomým, pudovým Slovákem, množitelem kletého národního osudu, nositelem tvrdého slovenského jarma — a tak i národním zachráncem.

Ješté v devadesátých letech minulého veku v tomto nejtemnéjším kouté staré Evropy kvete poddanství ducha i tela, kryjíc se na- venek oprýskaným nátérem kultúry. Lid je poroben, od detského veku ssaje ducha tmy a opovržení, nemá mluvčích, nemá obrancu ; reptá-li, ostatné velmi zŕídka, odpor jest zlo- men železem i krvi. Stín občana, prízrak človeka. Výbojná vlna maďarisace slaví na tomto uštvaném, plachém Slovensku laciné vítézství: slovenská pevnost za téchto po- meru- pohasíná.

Uvnitŕ zdĺ slovenské domácnosti je tupé ticho ; naprostá pasivnost a odevzdané trpé- livé čekání, kríšené a v zápétí klamané kaž- dým novým jarem byly prohlášeny s vúd- čích míst za jedinou spásu národa. Skoro všechny ruce jsou netečné skrížený v klin — ,Národnie Noviny' péstovaly občas zvláštni politickou beletrii, prinášejíce bezvadné psané a ozdobné úvodníky o nuceném slovenském protestu mlčením, jež čtlo anebo nečtlo né-

188

Slovenská obloniovštiua a kotliuovština.

kolik set slovenských Oblomovii a jež pi-i- nášely redakci četné politické pravoty — to byl denní politický program. Jinak ponuré ticho, v némž denné bez výkriku klesaly ke dnu politické, tiospodáŕské i mravní bídy tisíce bezejmenných a vydedených obetí sebe- vražedné slovenské národní idey . . .

Fro ulehčení poroby lidu vrstvy vzdela- nejší, .panské', zhola nie nekonaly; lid byl bez vúdcii, bez rádcú, a hlavné bez trpéli- vých ucitelu. Nebylo tiskú pro lid, aby své- týlkem poznávaní plašil zákernou tmu okolo neho — ,Národný Hlásnik' konal tehdy pout pouze jednou mésícné v poctu asi 3000 výtiskú mezi dva a púl miliónu Slovákú, a to bylo pokládáno již za významný úspech. V duševní tmu horelo nékolik. velikých stráž- nych ohnú literárních — ty byly pro lid úplné studené, nehŕály ho, anebo byly mu ztracené vatry na nedostupných výších. Va- janského „Kotlín" jest prvého druhu do- kladem príznačným : osvítil velikým bleskem pustou slovenskou noc, pronesl slovo o usy- chaní a k neprečkání daleké m svitaní — tím pŕíšernéjší odraz vrhl dolu na bédnou, ješté hluboko spici masu. A znamení času nepochopil: posteskl si sice, že doma „niet obrodenia", že se všech strán ŕítí se lavína nebezpečí, ale na záchranné práce nepomyslil ani on aniž kdo jiný. Ve výlučném stave , skvelého osamocení' ŕídil salónni klub mar- tinského kasína bez svetového kompasu i bez kormidla vratkou skoŕápku slovenské ná- rodní politiky, obsazenou jen nékolika stejné Ihostejnýini a netečnými spoluspáči — nikdo nepomyslil, že vetchá loď slovenského ná-

189

Triumf Maďarstva, úpadek ,národností'.

rodního života tančí snad smrtelný tanec nad propastmi.

Maďari slávili za téchto smutných pomeru r. 1396 okázalé po celých Uhrách milenární slávnosť. Navenek skvelý se pred Evropou svéží barvy maďarské trikolóry, uvnitŕ vzty- čovány pomezné sloupy maďarskému pánu- bohu — maďarská národní situace byla na výši slávnostní nálady. ,Národnosti' upa- daly, byly tlačený ke zdi a umlčovaný. Kro- nika slovenských trestních procesu a red- akčních pravot roste denné: Slovákúm škodí — neškodí, Maďarúm prospívají. Skolství ná- rodní jest zplenéno skoro celé, život slovenský doma pro vlastní viny stíhají nezdary na poli hospodáŕském, finančním i prúmyslovém^ na poli náboženském rozštépením pŕeddu- najského dištriktu trpí slovenská evanjelická inteligence novou osudnou porážku — chýli se k zákerné noci.

V tomto zoufalém stavu, kdy národní krise jest vypjata až k bodu peripetie, protrhne sméle čerňou oponu duševní noci jitŕní pa- prsek nového slovenského dne: — pŕichází se slibem práce a obrody nová slovenská mládež, slavná „držiteľka rána", rozsevač nových myšlenek, od nichž konečné svitá spása i bédné slovenské láji.

190

II

,HLAS', JEHO ZÁSADY A VÝZNAM. REVOLUCE SE ZAČÍNA.

Na konci let devadesátých pokroková mlá- dež slovenská jest Již skoro vymanena ze za- kletého vlivu martinského vedení. Český rea- lism a hnutí pokrokové, jež povšimlo si béd- ného stavu Slovákú, nová orientace v české politice, program české Moderny, kultúrni a hospodársky rozmach na všech stranách, ho- rečný chvat za životem púsobily podnetné na procitlou slovenskou mládež, jež rovnéž horí touhou po pilné národní práci, nespokojena s hŕíšnou domáci zápačí ducha. Česká bro- žúrka „Slovensko" od Jana Smetanayho, posluchače filosofie, i jeho slovenský leták .,Zkaza ľudu slovenského" jsou prud- kým výrazem nového myšlenkového varu mezi mládeži.

Vudce nového hnutí, VAVRO ŠROBÁR, vzpominá pozdéji v retrospektíve (ve ,Sbor- níiíu slovenskej mládeže' 1909) zejména dvou jmen, pod jichž prímým vlivem zrála idea slovenského ohrození: L. N. Tolstého a T, G. Masar^'ka. Tolstého náboženská filosofie a jeho humanism vytlačují účinné romantické

V'liv Mčisarykuv na mládež slovenskou.

názory slavjanofila Danilevského, spisovatele díla „Rossija i Jevropa", doma nadšené ve- lebeného ; Dušan Makovický, pozdéjší du- vérník Tolstého, V". Škarvan, M. Bencúr (Kukučiu) a sám Srobár, vesmés poslucliači lékarství na české université, pilné pŕeklá- dají Tolstého spisy. Masaryk zajímal se o ruch v ^Detvanu" již od počátku, kdy slovenští Tolstojovci nechápali ješté jeho podnetného zájmu; vliv jeho osobnosti i práce byl v kaž- dém smeru strhující. Šrobár vdéčné a úprimné mluví o nem j ako o velikém rozsevači my- šlenek a lásky k práci; stali se jeho žáky prvé než s ním na vazali styky osobní. „Ma- saryk budil chuť k práci, k životu v každom, kto len prišiel do styku buď s jeho osobou alebo s jeho spismi. Masaryk nás učil ceniť si mravnú podstatu života, vzpružoval k du- chovnej práci ,zabudnutých' študentov, krie- sil asfiktické duše mládeže. Tolstoj učil nás milovať Boha a bližnélio, Masaryk naučil nás ctiť si duchový základ človeka: dušu a rozum". Vliv Masarykúv byl stejné suge- stívni na slovenské „Detvance"", jako byl silný na mládež českou, jihoslovanskou a rusínskou: a tak tento veliký Osvoboditel, sám hodonský Slovák, spájí duchové Cechy se Slovenskem již dvé desítky let pred mi- strovským dilem svého kováŕsky silného života, pred spojením politickým.

Vnéjšího podnetu k organisaci hnutí, jež se rozvinulo v samostatném mésíčníku ,Hlasu'", podlé svedectva Šrobárova poskytl rovnéž Masaryk. O národních slavnostech r. 189^7 zašli tŕi-čtyŕi mladi nespokojenci od velko- panského banketu v Martine k nemu na

192

Vznik ,Hlasu'.

letovisko do Bystričky, aby se poradili strany práce, prostŕedkú a cesty. Masaryk dal j im vecné rady a naznačil zhruba ideový rámec. Lze milovat^ vlastní národ a netreba cizího nenávidét. Štúr a jeho škola jsou romantici, kteŕí nikdy v politice nedomohli se úspechu — Vajanského sebevražedný fatalism pokra- čuje v jejich duchu. Je treba studovat prí- činy a vedecké zbrane raaďarisace a výsledky tohoto studia uveŕejňovat pred forem domá- cim i svetovým; jest nutno dále studovat hospodárske pomery slovenského lidu, prí- činy alkoholismu a vystéhovalectví ; treba obírat se náboženskou a etickou povahou Udu, štatisticky shromažďovat údaje o soci- álních pomérech lidu poddaného a závislého, pochopit jeho duši a kultúru. Otázky kme- ňové i domáci Masaryk analysoval s vecnou prísností, podal diagnosu slovenské národní choroby, pasivnosti, odsoudil veliká slova domácich vúdcú, jež se neopírají ani o nej- menší skutky, a vzbudil mladou odvahu v ne- spokojených tazatelích. Schúzka V. Šrobára s medikem P. Blahem v Skalici o prázdni- nách téhož roku utvrdila oba v úmysle za- ložiti vlastní časopis, jehož vúdčí myšlenky by púsobily jako reakce vúči neblahému smeru národní filosofie hurbanovské.

V červenel r. 1898 vychází v Slovenské Ska- lici, v tésném sousedství s českou oblastí, prvé číslo mesíční revue ,H 1 a s u' za re- dakce doktora lékaŕství PAVLA^ BLAHA. Histórie vzniku .Hlasu', v stručnosti zde vysvetlená, ručila skoro za nevlídné pŕijetí se strany martinského vedení a všech k pádu

13 193

Pokrokové hnutí na Slovensku.

odsouzených, ale dosud trvajících zpátečni- ckých živlu domácich. Slovenské časopisy volnéjšího obzoru, zejména Salvový ,Slo- venské Listy' a Janoškovy ,Cirkevné Listy', dále český tisk, zvlášté ,Čas', pozdravily však radostné nového bojovníka za obrodu národniho česko-slovenského povedomí v kul- turních, sociálních i politických vztazích. Ska- lický ,Hlas' jest po spisovné odluce prvý list slovenský, který pracuje svedomité v duchu národní jednoty česko-slovenské.

Snahy a cíle tohoto složitého pokrokového hnutí Ize tu shrnout aforisticky. Nutno po- ctivé poznat a priznat si — se stanoviska let pred válkou — úbohou slovenskou skuteč- nost a nekrášlit jí ružovou perspektívou. Co jest národní a slovenské, není proto vždy dobré; naopak, práve vétšina současných zjevú na Slovensku jest velmi špatným zna- mením. Dlužno kriticky soudit o vécech ve- rejného života; v poznaní chyb jest cesta k náprave, již treba nastoupit ihned. Bez otálení treba se chytit do práce a pracovat na jediném skutečné slovenském základe: demokratickém a pokrokovém. Li d jest pŕed- stavitelem slovenského národa, nikoli polo- vičatá a vlažná inteligence, jež háji dogmat národních i církevních. Treba jest pokroko- vosti, ne konservativismu; Slovensko nesmi býti museem minulosti, nýbrž musí se státí dílnou ducha a lidskosti, chce-li mít svou budoucnost. Proti desorganisaci celku staví ,Hlas' organisaci vybraných a čestných jednotlivcú, již nejsou naplnení starým po- žadavkem lichého autoritáŕství, nýbrž usi- lují denné o úzky styk s lidovou postatí.

194

Zásady ,Hlasu'.

V myšlenkách „Hlasu" dostalo se Slovensku zaostalému a duševné pohodlnému druhého pólu k ideám hurbanovským.

Ačkoli ,H 1 a s' nevyšel s presné vymeze- ným pracovním programem, ŕídé se v kaž- dém čísle látkou, jež došla od necetných pŕispévatelú a formálne byla schopná uve- rejnení, hned v prvém ročníku idey jeho pro- nikají tak výrazné, že Ize z nich ustrojiti rámec jeho snáh programových.

Již vúdčí zásada ,Hlasu', v níž obráží se vliv českého realismu i náboženské filosofie jasnopoljanského proroka, vnáší v slovenské pomery obrat revoluční: „Chceme predne a nadovšetko, aby slovenský človek sa obrodil mravne. Žiadame u seba samých nie hmotnú lož, ale pravdu, nie lien, lež prácu na osoh blížneho, nie nenávisť, ale lásku k človeku".

V slovenské společnosti nebylo dosud ani téchto základních predpokladu úspešné práce národní a kultúrni ; ,H 1 a s' již v prvém svém čísle dotyká se ostrým nožíkem chirurga otevŕených ran na neduživém tele sloven- ského Lazára, mravné a hmotné zmaďariso- vaného, hovéjícího si v klidné zápači ducha bez vedomí odpóvédnosti za osud lidu, bez pokusu o nápravu, ba bez pochopení svého smutného stavu. Bankety, prípitky a bás- nickými úvodníky nevykoná se obroda slo- venského života ; treba je vnitrního očistení od nánosu mravní maďarisace, nahé sokratské pravdy, drobné denní soustŕedéné práce v duchu demokratickém a humanitním : — to jest obsah slovenského ohrození, jež ,Hlas' si vztýčil za veliký cíl.

V jednotu vostech svého úkolu ,H 1 a s'

13* 195

Jeho revolucionism ideovv,

postupoval metodicky. Svetlo osvety musí vniknout do nejzapadlejšího koutu Slovenska, do každé dediny a samoty; proto je treba odborne vzdelaných učitelú, kterí by lidu vyhoveli v jeho denních potrebách. Pracov- níky kultúrni a zvlášté hospodárske nutno vychovat účelné pro domáci pomery — ,Hlas' prvý venuje praktický zŕetel otázkam zemé- delským v nejširsím smysle. Politicky nutno lidu vštípiti presvedčení o význame a cene drobné, i nejmenší práce, poučit ho, kterak treba denné hájit svých občanských práv a zejména — což ,H 1 a s' plnil záslužné v kaž- dém čísle — nahraditi mu neplodnou ilusi hurbanovskou o ohromné stomiliónové zá- loze bratŕí-osvoboditelú daleko bližší a klad- néjší skutečností: vedomím o společném du- ševním majetku vyspelé a úspešné česko- slovenské kultúry.

,Hlas' odkrýval slovenské inteligenci i lidu doslovné nové svety, nové obzory na všech stranách. Boŕil se statečné po šest let s nenávistí a zlobou ,Národných Novín' i ,Slov. Pohľadov' ; bez zŕetelú vpravo vlevo šel za novým cílem a zdarilo se mu, že za- krátko mohl již jeho redaktor P. Blaho hrdé napsat: „Okolo nás skupily sa tie lepšie elementy mládeže slovenskej" (I 81).

Mladé osení ,H 1 a s u' vzklíčilo úrodné snad i proto, že rozsevačú a hospodáŕú jeho byla jen hŕstka. Nebylo aspoň tŕíšténí názoru, ne- bylo nejasností: vyhranení pracovníci pŕiná- šeli vyhranené práce, uzrálé plody svých úvah a zkušeností. V prvém ročníku otisklo své príspevky pouze patnáct pracovníkú; v dalších péti ročnících tento malý počet

196

Vúdcové „hlasistu".

ješté klesal. ,Hlas' má znak práce osobní a osobnostní, práce v jistém smysle jedno- tlivcovy — v tom tkví klíč jeho pronikavého úspechu a vyrovnané, velmi čestné úrovne revuelní. ^ •«

Prvý ročník ,Hlasu' jest kriticky sméro- datný pro názory a myšlenky „hlasistu" ; v dalších bézích jde práce spíše do šíre, opakují a rozvádéjí se námety, teoreticky již vysvetlené. PAVEL BLAHO, skalický lékaŕ, nejzdatnéjší organisátor práce na slo- venském západe, predstavuje svou činností prvou epochu mladého Slovenska; teoreticky shrnuje svúj smer v stati „Mládež a drobná práca", jež jest prvým článkem vyznaní víry „hlasistu". MASARYKOVA prednáška „Jak pracovat?" jest vedeckým prohloubením smeru nové revue. Blahuv souputník a nej- bystŕejší hlava hnutí,^ VAVRO ŠROBÁR, lékaŕ v Ružomberku, nékdejší predseda „Det- vana", pŕináší radu premyslených a podnet- ných studií kultúrne politických: „Maďari- zácia" vyvozuje totožnost snáh maďarských s druhem národního náboženství, „O národ- nom úspechu a jeho podmienkach" a „O vzde- lávaní rudu a sebavzdelávaní inteligencie" psány jsou v duchu ideí českého realismu. K ,,hlasistúm" pripojil se již v prvém roce jejich činnosti jiný vynikající Slovák, český a slovenský literárni dejepisec JAROSLAV VĹČEK, „Besedami literárnymi", jež v rámci filosofie literárního tvorení presvedčivé pro- kázaly nesmyslnou a záhubnou púsobnost obecné víry domácich slavjanofilú v politický katastrofism. ,H 1 a s' uvítal pod hostinou strechou i nékolik mladých teologú. zvlášté

197

Ostatní prívrženci pokroku.

katolíkú, kteŕí púsobili vlivné na národní dorost knéžský. Moderním výkladem ideí politických a sociálních obírá se v nem poz- déji ANTON ŠTEFÁNEK, politicky vzdelaný novinár, jeden z prvých pŕedstavitelú česko- slovenského pochodu slučovacího; FEDOR HOUDEK seznamuje s novými teoriemi ve vedách pŕírodních; DUŠAN MAKOVICKÝ, redaktor MILAN HODŽA, dr JOZEF MI- NÁRIK, farár L. NOVOMESTSKÝ, každý v svém oboru, druží se k této hrstce prú- kopníkú veliké slovenské noviny v I. roč- níku ,Hlasu'; v dalších ročnících objeyují se nejhustéji jména Šrobárovo, Blahovo, Ste- fánkovo, Hodžovo a Houdkovo.

Obsah ,Hlasu' vymezen jest smérnicemi pokrokového demokratismu ; zásada demo- kratismu, určeného již od pŕirozenosti za kmeňový znak našeho národa, byla ne- pŕirozenými teoriemi a velkopanskou ze- manskou frází se slovenského života skoro setŕena. Literatúra až po romány a novely Vajanského hemžila se urozenými pány a velkými dámami, vedia k lživému ideálu výchovy ozdobných paňácú a francouzsky hovoŕících slečinek, z prúmerné rodiny slo- venské robila jenom prechodnou stanici k vyššímu typu spoločenskému — lidový podklad její docela zaznávala. Proto „hla- sisté" uvítali Kukučina a Hviezdoslava jako své prúkopníky; zejména v tvorbe Kukučí- nove, jež vlastné objevila Slovensko takové, jaké jest v denním živote, zračí se zdravá reakce proti Ižikulturnímu náteru Hurbanova beletristického smeru, esteticky vyspelého. Ideové však neplodného.

198

,Hlas' a národní jedaota česko-slovenská. -

Neboť „hlasista" chápou shcdné s Masa- rykem demokratism jako problém osvety a vzdelaní národa ve všech tŕídách; demo- kratism i jim jest svetovým názorem mo- derní doby, zorným úhlem, pod nímž hod- notí se veškeré kony. ,Hlas' venuje zvý- šenou pozornost školské výchove a peda- gogice, vécem na Slovensku zanedbaným. V nedostatku slovenských ústavu obrací zŕetel k české vzájemnosti, českým školám vysokým, stŕedním, zvlášté však hospodár- skym a prúmyslovým. Tradice českého školství jest nejlepší, slovenští žáci mohou české školy považoval v duchu i obsahu za své: odtud počína se skutečné príliv slo- venských žákúv a učňú na Moravu i do Čech, jak zkušený pedagóg KAREL KÁLAL s radostí v ,Hlase' oznamuje. ,Hlas' zhusta zdúrazňuje, že české ovzduší samo o sobé má na slovenského mladíka vliv úrodný: není zde rozdílú stavovských jako v stŕediscích maďarských, púsobí zde prí- klad vytrvalé české práce a jejích úspechu, není tu lži a pseudo-kultury, již ve velikém slohu péstují ústavy v Uhrách. Pro českou vedu, jíž jest vodítkem čisté poznaní, ,Hlas' se netají nadšeným obdivem ; a tak, stávaje se hlasatelem česko-slovenské jednoty a tr- valého návratu Slovákú k zdrojum společné kultúry, ,H 1 a s' občerstvuje Slovensko sku- tečné z pramene vody živé.

V druhém ročníku, jehož každé číslo vy- cházelo již v kŕížovém ohni se strany mar- tinské i odjinud, ustupuje zásadní politicko- národní a programový smer praktickým otázkam doby a slovenského prostredí. IGOR

199

Boje a príčiny zániku ,Hlasu'.

HRUSOVSKÝ uverejňuje zde cenný mate- riál k studiu národního hospodáŕství a FEDOR HOUDEK pečlivé údaje topogra- fické, jichž pozdéji užil český učenec LUBOR NIEDERLE k známe „Národopisné mape uherských Slovákú" (III. zkrácené a upra- vené vydaní r. 1919).

Tretí ročník ,Hlasu' vyšel ješté pod samostatnou redakcí Blahovou, čtvrtý ŕídí Blaho společné se Šrobárem; pátý a šestý roční beh vede již sám Srobár, pŕesídliv redakci do svého púsobišté, Ružomberku v župe liptovské. Tato okolnost, že totiž časopis vzdálen byl materské skalické pudy a pozbyl pŕímého styku s kultúrne silnejší západní oblastí, nevraživost martinské strany, zaryté v útocích na nepohodlné „ateisty", „pokrokáre^', „masaríkovce" — abychom uvedh pomerne nejslušnéjší prívlastky „hla- sistu" z ,Nár. Novín' — konečné ústrojné vady vlastní učinily ,H 1 a s u' r. 1905 konec. Nikoli jeho ideám : ty púsobily úrodné dále a trvají zvlášté dnes v teórii i praksi osvo- bozeného Slovenska.

Sestiletí ,Hlasu' vytvorilo v moderní histórii Slováku epochu významu zásadního. ,H 1 a s' hlavné kŕísil a živil novou slo- venskou myšlenku, revolučním dechem osvo- bodil tvúrčí sily ze zakletí. Bezútešný kon- servativism slovenský, pestovaný v Martine, byl ,Hlasem' mravné poražen, tŕebaže ješté načas dodával si zdaní vítéze: bylo to již poslední vítézství náhody a hmoty.

Slovenské národní práci naznačilo hnutí ,Hlasu' nové dráhy a cíle, demokratické, pokrokové, ve znamení vyšší duševní jed-

200

Význam ,Hlasu'.

noty česko-slovenské. Samo práce nedovŕšilo; ustalo práve v poloviční ceste mezi teórií ideového boje a jeho praksí. V, Srobár poz- náva po letech, že nejednou „jed kompro- misu a bezcharakternosti porazil údy naše". Za heslo národní svornosti skryla se rada osôb, jež v dobé tŕídéní duchú, o než ,H 1 a s' bojoval, nutné by byly zústaly v pozadí verejného života — na ,Hlase' mstil se nedostatek politické zkušenosti a prakse. Jinou slabinou hlasistického hnutí bylo jeho upŕílišené politikum: „My sme postaviU v dobe prímeria všetko na vratký osud politickej karty" (Prúdy IV, 1 d.) — odtud zklamání nové, jemuž nebylo protiváhy v úspešné kultúrni činnosti, jež by rušila v zápétí prípadný nezdar politický.

Ale v celku i za podmínek nejpŕísnéjších obstojí záverečná kultúrni rozvaha ,Hlasu' velmi čestné: vykazuje, pri všech ztrátách a nedostatcích, pro mladé Slovensko veliký myšlenkový klad. ,Hlas' pročistU sešeŕený slovenský obzor natolik, že v zásade bylo již nakonec jisto, kdo je pro pokrok, pro nový život, a kdo vézí zatvrzele v ŕidnou- cím tábore zpátečníkú. Nová mládež, odko- jená ,Hlasem', „heroldové svitajúcich ča- sov", podlé krásne Hviezdoslavovy apostrofy, vi již bez rozpakú, v kterém tábore jest její místo.

201

m

,SLOVENSKÝ OBZOR'.

Okolo roku 1906 mladý kultúrni ruch na Slovensku dosahuje velmi slibného rozpétí; zdá se opravdu, že „pravda slovenského ľudu" je na pochode, aby podlé starých bás- nických véšteb zasedla za stúl dejinné spra- vedlnosti.

Lid, ješté v letech 80. a 90. „misera con- tribuens plebs*, národné zatemnélá, bigotní a otupela, procítá ze stoleté ztrnulosti; cte s chvatem, zastáva sebe, svá občanská i lidská práva, vtelená v dúvérné heslo „za tú našu slovenčinu". Deje se v nem ta- jemný vnitŕní prerod. Obrozenské poslaní, jež ,Hlas' konal mezi inteligencí, plní od roku 1903 mezi lidem Hodžúv ,Sloven- ský Týždenník' a prešpurské ,Sloven- ské ľudové noviny'; tam, kde ješté ne- dávno 150.000 výtiskú klerikálních tiskovin spolku SV. Vojtecha lid duše\Tié ožebračo- valo, asi 20.000 exempláru dobrého tiskú koná hotový zázrak. Lid vyhýba se najed- nou nemravným knéžím, nenavštevuje chrá- mu, v nichž káží mu cizí duchovní cizí rečí. s hrdostí celé obce snášejí náboženskou a

202

Politické procitání.

národní persekuci. Zejména katolícka hierar- chie všech stupňu svou cirkevní i národní nesnášelivostí lid od sehe odpuzuje: boyko- tuje ji. Malá pohorská^obec Lúčky a záhy potom krvavé jevišté v Cernové jsou svedky živelné sily odporu, jenž se v lidu vzmáha. Je to zjevný duševní prerod z mravního pod- danství a otupélosti k občanské volnosti a hrdosti. A pomalú budí se lid i politicky.

Roku 1906 zuŕil v stoličné politice uherské boj odumírající liberálni strany s národní stranou Košutovou; nemravný systém libe- rálni strany chýlil se k pádu. Uherské , ná- rodnosti' hlásily se o její dedictví. Na slo- venské kraje činila si nárok t. ŕ. ,lidová' strana maďaronsko-klerikální ; proti ní ve- rejné i tajné organisoval se probuzený slo- venský lid pod zástavou slovenské lidové a slovenské národní strany. Maďarská koalice nelenila, násilím, hrozbami i pálenkou hledéla pŕivésti Slováky na svou stranu. Ale lid nedal se zaleknout násilím a pálenky nepil : odušev- nén slovenským slovem svých vúdcú svo- dúm odolal a do jarních voleb roku 1907 šel semčen v pevný šik a s neochvejnou vúlí. Z osmnácti poslaneckých okresu dobyl na prvý ráz sedmi; jinde poražen jen hmotným násilím. Slovensko ožilo po letech mladou národní nádejí . . .

Vzrúst politického probuzení zračí se v této dobé výmluvné v statistice politických pra- vot. Celá rada pŕedních Slovákú jest roku 1907 odsouzena do žaláre i k penežité po- kute : Vajanský, Pietor, Somolický, Škultéty, Markovič, Dula, Mudroň, Hodža, Halaša, z rad nepolitické inteligence Tajovský a množí

203

Rozvoj časopisectva. , Slovenský Obzor'.

jiní — odtud vznikla svojská slovenská po- učka, že každý „poriadny Slovák aspoň raz v živote musí čušať ( = mlčet ) vo väzení" .

Jiným tlakomérem stoupajícího politického zájmu na Slovensku Jest vzrúst a rozšírení politického časopisectva. Podlé štatistiky ,Hlasu' by] o roku 1898 pét slovenských politických hstú (Národnie Noviny, Sloven- ské Listy, Ľudové Noviny [v T. S. Martine], Národný Hlásnik a Nová Doba), jichž náklad dohromady činil 9100 výtiskú. Roku 1907 vychází politických časopisu devét (nové: Ľudové Noviny [v Uh. Skalici], Slovenský Týždenník, Slovenské Robotnícke Noviny, Napred, Naša Zástava, Dolnozemský Slovák a Zvolenské Noviny) o 42.500 výtiskú — počet odbératelú politických časopisu vzrostl více než čtvernásobné, počet čtenáŕú aspoň ďesateronásobné. To byl již velmi slušný úspech.

Za tohoto stavu rozvitého politického zá- jmu cítil se dvojnásob téžce zánik ,Hlasu'. Nedostatek vážne revue, jež vyhrazena my- šlenkám a soudúm odborné vzdelaných čini- telú, pestovala by politiku a sociológii s vyš- šího hlediska vedeckého, udávala smer širo- kému lidovému proudu a kriticky jej ŕídila. Potreba nové politické tribúny byla naléhavá.

15. ledna roku 1907 vychází prvé číslo ,Slovenského Obzoru', mésíční revue, vydávané v Pešti za redakce ANTONA ŠTEFÁNKA. Úvodní článek „Naše snahy", vymezuje s dostatek úkol nového Hstu „Slovenský ideál treba hladať výlučne v de- mokratickej práci, ale nikdy nie v dákoms

204

Jeho program.

aristokraticky-aesthetizujúcom a klerikálnom blúziiení. Nie výlučný ideál kmeňový, nie slaviansky imperializmus, ale kultúrny, spo- ločenský a hospodársky pokrok najširších vrstiev nášho národa, všetkých Slovanov a skrze nich pokrok celého človečenstva musí byť našou panaceou". Časopis bude usiloval o vytvorení nové, moderní a pokrokové strany slovenské, nestotožňuje se prozatím s žádnou trvající stranou. Slovenský národ tvorí dve hlavní vrstvy: malí rolníci a drobní pracovníci, délníci hlavou i rukou — odtud dana smernice v duchu čisté demokracie. Jako v politice i v literatúre a umení bude pro- pagovat nové smery, klestit jim cestu, dávat popudy. Se stanoviska uherských pomeru bude se pilné zajímal životem uherských ,národností^ ; se stanoviska slovanského ur- čuje smer demokratické, pokrokové a národní hledisko, jež s vyloučením veškeré pla- tonické lásky bude pŕihlížet k skutečnosti a praksi. Zvlášté pilné bude proto stopoval život nej bližších slovanských bratrú. Cechu. ,Slo- venský Obzor' píše si v čelo program praktický: méné teórie a kriticismu, tím více kladné práce politické a kultúrni.

K úkolu tomuto sdružuje se okolo ,Slo- venského Obzoru' rada pracovníka ; k starší hlasistické vrstve pŕipojují se homi- n e s n o v i — jediný ročník ,Slovenského Obzoru" soustŕedil více pfispévatelú nežil všech šest ročníku ,Hlasu'. Z „hlasistu" zústává i zde V. Šrobár, P. Blaho, A. Štefánek, A. Ráth, Iv. Dérer, M. Hodza; nové zjevují se jména dra J. Rumanna, B. Paulu, P. Bujiiáka, Fr. Votruby, M. Frice aj.; literárne

205

Skupina , Slovenského Obzoru'.

zastoupeni pouze J. Jesenský, pseudonym Lenskýy preklady Horal, J. Uram, V. Škarvan a zajímavý kryptonym Bohd. J. Potokinová. Ráz jSlovenského Obzoru' vyvíjí se stále ostŕeji v politickou a sociálni revui o širokém odborném rozhledé. Jednotlivé prí- spevky jsou studie pozoruhodné. J. RUMANN piše prvou štatistickou úvahu o pohybe slo- venského obyvatelstva, pracovanou podlé moderní vedecké metódy ; priblíži již k pro- blémúm vystéhovalectví, plodnosti, úmrtnosti a rodinných svazkú. V. ŠROBÁR pozdravuje úsvit svobody, jež se rodí v duši slovenské- ho lidu; J. A. WÁGNER se zabýva pálčivou časovou otázkou sociálního pojišťování dél- nictva; redaktor Ä. ŠTEFÁNEK \ obšírne a obsažné historicko-politické studii podáva vývoj politických ideí v XIX. století, vyčer- pávaje v ní čelná jména celé moderní Evropy ; jinde týž autor pŕináší cenný pŕíspévek k smutné originelní statistice slovenského utrpení a studii o kolektívni psychológii ve službe národa ; M. HODŽA určuje cesty slo- venské demokracie, dané hospodárskym po- ložením slovenského lidu; IGOR HRUŠOV- SKÝ zabýva se pŕehledem prúmyslu na Slovensku jindy a nyní ; P. BLAHO v stati o „Našom národnom hospodárstvu" nabáda pilné učit se od Cechúv a Némcú v sousedních Rakousích, atd. A každé číslo hstu pŕináší radu poznámek politických: k povestným zákonúm Apponyiovým, daňové pŕedloze Wekerlové, volební oprave, vede pŕehlídku domáci, české a slovanské politiky; radu poznámek sociálních a školských : o maďar- ské soustavé pedagogické, o vyučovací reči

206

Nová hesla literárni.

V maďarské škole a jiné — vytrvalé, rychlé a šťastné štúdium domácich pomeru a cizich obdôb prosvitá ze ,Slovenského Ob- zoru' na prvý pohled.

Časopis pro kult lidových ideálu hlasá odtud demokratickou výlučnost i na poli literárni výchovy a tvorby. Smérodatné jsou v tomto smeru kapitolky BOH DANA P A VLÓ, baleného v pseudonym Paľo: Literárne túžby. Pisatel shledává, že hnutí ,Hlasu' nepŕinesío vlastné literatúre občerstvení. Poznaní jeho vyniká bystrým úsudkem : slovenské myslení od Štúra nezmenilo svých cest, kotlínovská literatúra stále úctivá génia a jeho jedinečný hypotetický čin — a nepracuje pro lid. Demokratická podstata jí chybí; jest sice krásna literatúra o hdu, ale není literatúry pro lid ; mylným instinktem demokratického . presvedčení Paľo staví pro slovenskou lite- ratúru heslo: ľa r t pour la vie, umení pro život a jeho denní potreby; ,Slovenský Obzor' šel tu ješté dále vlevo nežli ,Hlas', jenž proklamoval pouze umelecký realism. Vedie téchto kritických poznámek, jež vy- hraňují literárni teórii skupiny, zasluhují pozornosti články PAVLA BUJNAKA, samo- rostlého talentu kritického o chvatné kultúre knižní a bystré soudčí schopnosti, zejména v psychologické analysi. Bujnák soudí v pŕís- ném pŕehledé nejnovéjší poesii slovenskou, Jesenského, Hájomila, Cigáňa (začátečníka Kraska) a Galia, v jichž tvorbe spatŕuje nad- merný subjektivism, dosud Ihostejný k hro- madnému prerodu v myslích slovenské inte- ligence. Druhá pilná a výdatná práce Buj- nákova, ^Romantizmus v literatúre sloven-

207

Význam ,Sloveaského Obzoru'.

skej", vzdelaná na širokém dejepisném po- zadí, nedozrála k výši kritického prozáŕení. Jako literárni zpravodaj vecného soudu, od- kojený literárni kultúrou českou, hlási se v ,Slovenském Obzoru' český rodák FRANTIŠEK VOTRUBA — po prvé po- hromade objevují se tri nová jména. Jež stá- vaji se pozdéji prúkopníky a „arbitri ele- gantiarum" literárního dorostu, slovenské Moderny.

Nová literárni mládež, jsouc již časové nablízku, dosud se v nové tribúne nehlási. ,Slovenský Obzor' púvodnímu tvorení vyhradil málo místa; byly otázky naléhavéjší, a také neudeŕila dosud hodina mladých. Ňe- hledíc k básním J. JESENSKÉHO nový talent psychologickým prokreslením prozra- zují portrétové studie „Naši" od zastŕeného autora, BOHDANY J. POTOKINOVÉ — pravdepodobné první psychologická zkouška v prose pozdéjšího Ivana Kraska.

,Slovenský Obzor' zanikl po ukon- čení prvého ročníku pro hmotné nesnáze — kruh téch, kdo chápali slovenskou novinu, stále jest malý. Proti ,Hlasu' jeví se v nové revui ostrejší, politicky vyhranený program, objímající soubor časových otázek sociálních — literárni obrody ani ,Slo- venský Obzor' nepfinesl, skoro jí ne- pŕislíbiv — svou slávnou pri mládež vy- bojovala si sama. Ale i za jediný rok vzdélal časopis Stefánkuv, vedený s rozhledem vážne revue, značný úhor v slovenském živote ve- ŕejném, vymeziv zvlášť presné lidovou smer- nici pro budoucnost. Mél své vady a chyby; ani on nelíšil prísne mezi zásadou a za-

208

X'vznam .Slovenského Obzoru'

streným komproinisem (Jehlicka-Margin, Jii- riga. Hlinka a j.) ; ale klad, jejž ,S 1 o v e n s k y Obzor* domácíniu životu pMnesI, jest nad tento lidský omyl vétší: ztélesnen v néin cíaisí stupeň k ríW slovenského ohrození.

2(>f/

IV

NOVÍ BOJOVNÍCI: .SBORNÍK SLOVEN- SKEJ MLÁDEŽE- A ,PRÚDY\ REVOLUCE TRVÁ.

V dobé, kdy se činih' prímými nové cesty ideového Slovenska v živote veŕejném, ob- zvlášť národin'm a politickém, trídily a tr-íbily se také nové umelecké živly v samostatnou skupinu. Pochod literárni krystalisace byl nenáhlý, dlouho zrálo to, co dalo nový lesk a nový obsah novým společenským útvarum — mladé Slovensko literárni. Rané osení klíči v tučné spodní prsti, zkypŕené pilnou prací Hviezdoslavovou a Kukučínovou, tlačí se k svetlu nesmelé, ale za bdelého opatrovaní nových hospodáril ; rúét jeho jest tichý, nerušený, slibujicí žeň bohatou a slad- kou. Bylo již príliš mnoho príprav, príliš očekávání, aby prekvapilo naprostou novostí : určitý rys revolucionismu prináší však i ono, ladnou shodou nových myšlenek i tvaru, a touto novou silou vítézí.

Za deset let po založení , Hlasu" r. 19U8 prihlasuje se na srpnové schúzcp v Turčaň- ském Svatém Martine nová vrstva mládeže k ideové revisi, zprvu jen krátke epochy

210

Zaôátkv .mladého Slovenska'.

„hlasistu". Tehdejší predseda pražského -Det- vana", na jehož podnet porada svolána, BOHDAN P A VLÚ, promluvil v úvodní reči na schiízi mimo jiné: „Je tomu práve desať rokov, čo založený bol orgán mladého hnutia slovenského, .Hla s\ Chceme akosi súčtovať s týmto pohybom, ktorý vyvolal toľkú zmeiui vo verejnom živote slovenského národa. Dnes ])0 desiatich rokov vidíme, že to boly idee blahodárne, že to nebol jalový kriticiz- inus, ale kriticizmus tvoriaci. Opakuje sa u nás to, čo sa dialo za Turgenieva v Rusku. \^ borbe medzi .otcami' a .deťmi' z\ íťazily deti. Ako vtedy vyrástol z lona ruskej spo- ločnosti týp Bazárová, ktorému vytýkali prí- lišnú triezvosť a racionalizmus, týp, ktorému — ako dnes vieme — vzorom bol Mendele- jev, pozdejšie chlúba vedeckého mena rus- kého, učenec- svetového mena. Bolo by "žia- dúce, aby i na Slovensku viac bolo takých Bazarovov, z ktorých by vyrástli Mendele- jevi.'' Záver porady vyznel slÍM'zlivé, bazaro- vovsky : mládež prijíma program stále, každo- denní, drobné práce a tímto zásadním stano- viskem ocítá se v^príkrém rozporu s úŕednín: názorem martinské strany, jež trvaj íc v ne- činnosti čeká fatalisticky na jediný veliký čin, který spasí n^árod.

Myšlenka kritické prehlídky slovenského /.ivota pŕináší prvé, ranními opary ješté omžené ovoce již po roce: r. 1909 vychází .Sborník slovenskej mládeže*, skrom- né, neokázale, bez velikých hesel ; redakčne stojí' za ním J. Burián, J. Halla, B. Pavlú a Fr. Votruba — tu již se významné hlás' -eská škola kritická a literárni.

14'' 211

.Sborník slovenskej mládeže".

Prvý verejný podnik nového dorostu lite- rárního charakterisnje ješté obvyklý prúvodní zjev každé mladé oposice: metóda analy- tická. PAVEL BUJNÁ K vrací^ se k rozboru estetických náhledú Ludevíta Štúra a vyvo- zuje púvodné a šťastné shodu mezi ideovými požadavky zakladatele prvé slovenské ver- šové školy a názory Hurbana Vajanského; v tomto poznaní Ize spatrovat záruku, že mládež, jež shledává od Štúra síce pokrok, ale pokrok malý, obracejíc frontu proti Štú- rovi, záhy ji obráti tnn usilovnéji proti pozd- nímu Štúrovu pokračovateli. Druhý kritický rozbor, týkající se nejmladší slovenské slo- vesné tvorby, J. Jesenského, J. Gregora-Ta- jovského a J. Cigáné (Kraska), podáva FR. VOTRUBA; ŕecení čelní zástupci mladého literárního Slovenska po prvé zde ocenení. Známv skladatel a hudební teoretik M. SCHŇEIDER-TRNA VSKÝ vozhkä a utŕiďuje prvky sloyenské a maďarské lidové písné; B. PAVLÚ otiskuje zde sv^ou reč o neosla- vismé, konanou na martinské porade mlá- deže r. 1903, a na záver ideového obsahu sborníku, spolu na znak soudržnosti starší a mladší vrstvy nové generace uverejňuje vúdce „hlasistu", V. ŠŔOBÁR, kultúrne de- jepisnou stať o počátcích slovenského ohro- zení. V ,Sborníku' současné vystupuje v rámci tohoto ideového obrazu nový ume- lecký dorost: J. JESENSKÝ čtvŕmi osobné procíténými „Sonety", V. RO Ý a J. CIGÁŇ i-adou nových veršu, zejména formálne pozoru- hodných, (Kosorkin) DANIELOVIČ slibnou piivodní novelou „Vytrezvenie" — záruka nové umelecké prakse v rámci rečenj^ch teórií.

212

Vy/iiani .Sl)uľ[iiku"-

Hlavní v^^znani .S h o v ii í k u s 1 o \- e n s k e j mládeže* tkví v odvaze vlnu. Je to, jak- koli pocátecní, prvý novy čin. Padlo-li niezi slovenskoj-i mládeži slovo o blízke turge- névské analógii k typu Bazarovovn. nutno se upainatovati. že i zde predchudcem jeho byl osudný slovenský Rudin. ohnivý reČ-ník. deklamátor o národní práci a pathetický hor- litel, ale typ zlomené, pasivní vide. Slovenská obdoba Bazárová jest již prvm' krok k ná- prave; tŕebaže ,Sborník' svolává zatím jen nékolik nespokojených ,détí'" v^ zápas proti patrné spokojeným ,otciim', má již mocného spojenec v nové idei, vítézící y ce- lém kulturním svete — v svétovém názoru mravné demokratickém. dédictví ,Hlasu' a .Slovenského Obzoru'. Analysa jest pouze prvá vývojová stanice každé nové opo- sice; místo analysy nastupuje dí'íve neb pozdéji metóda vlastní kladné práce. Mládež, vzty čující si ve ,S b o r n í k u' iikol revise krátke, dosud plné nezažité epochy .Hlasu', pri- kročuje záhy k vlastnímu, vecné již založe- nému úkolu: vidí se nucenou revisi epochy .Hlasu" nahraditi širší a pronikavéjší re- visi celého slovenského života, nejen hurba- nismu, ideové již prekonaného, nýbrž v prvé radé základní kritickou prehlídkou národních a kulturních ideálu pocátecní doby Stúrovy.

K tomuto širšíuui a závažnéjšímu národ- nímu úkolu slovenská mládež pristupuje v zápétí po prvéni verejném ohlásení svého zásadního odporu: ješté téhož roku zakladá stálou volnou tribúnu k práci a šírení no- .uých ideí — vlastní revuelní časopis.

2í v

.Prúdy'.

Myšlenka časopisu jako verejného fóra pred svétem domácim i mimo domov iizrála rovnéž na martinských poradách mládeže. v srpnu r. 1909. Po čtvrt roce, v listopadé téhož roku vychází v Peštbudíné prvé číslo .Prúdov', revue mladého Slovenska, jak mládež sama hrdé si vepsala v štít.

Odhodlanost a sebevédomí, jež véi'í svýju silám a zná svúj cíl, hovorí z úvodního článku prvého čísla, jenž vztyčuje znovu nepodlehlou zástavu .Hlásiť. Pri samém početí nového časopisu padla z protivného tábora pŕezíravá výtka o mladické nevyspé- iosti; ,Prúdy' ji na míste odrazily. „Lebo tam, — praví se v proslové — kde sa mlá- deži kladie za cieľ len spievať, zabávať seba a druhých, tancovať, robiť národnú štatistiku, tam je treba znova a znova dokazovať, že činnosť mládeže tým vyčerpaná byť nemôže a nesmie, že mládež musí mať ďalšie a vyššie ideály a cieľe". Tak zatuchlý, úzkoprsý, v nej- horším smysle buržoasní duch moril ideu mladého Slovenska ješté pred deseti lety — .otcove' chtéli doslovné umačkat mládež tvrdou patriarchálni péstí.

Hlásat pochopení pro veliké kulturiu', po- litické, hospodárske úkoly slovenské mládeže v národní práci označuje se dútklivé za po- vinný program nového listu. „Mladé Slo- vensko musí jasnejšie precítiť svoje Jiárodné povinnosti, musí striasť so seba úzkoprsý, konservatívny názor, ktorý sa javí v takom obmedzovaní snáh mládeže. Vynikajúcou známkou národného myslenia slovenského je usilovanie zachrániť staré, slovenské, uložiť to do archívov, museí, sbierok, časopisov^

2U

Zásad v a siiiér .Prúdov.

Ale či nám staeí zachovať iba pamiatky mi- nulej histórie, či nám netreba skôr starať sa o budúcu históriu?'^ Proti ztrnulému histo- rismu starých staví mládež svii] realism : zrak majíc uprený na smutný prítonmý stav vecí usiluje o zvelebení duchových statku slovenskéiio lidu.

Xenacházejíc doma pomocné ruky. mládež se utíká k zdravé svépomoci. Povestná, prímo poverečná hrúza hurbanovská z nových smeru a myšlenek kupí jí v cestu pi-ekážky na pre- kážky; pout bude daleká a obtížná. ale dueli i7iladých dobj'vatelň jest v pŕedsevzetí svém duch Lakedaimonských: .,Ak padneme i my, padneme s povedomím, že naša myšlienka nepadla, ale že musí skoro dakto druhý snád šiastlivejší alebo schopnejší začať zase tam, kde sme my prestali. Môžeme priniesť časo- pisu svoju lásku k veci a mladistvé odušev- nenie s povedomím, že bolo našou povin- nosťou v\"konať toľko, koľko sme vládali, a že životnej borby báť sa nesmieme." Pevnost vúle a zaujetí myslí za novým velikým cílem jest takŕka ješté duchovým pozústatkem ne- zlonuié nápravné vúle Stúrovcú z klasických let prešpurských..

Xový list píše si v čelo zásadu sobesla- čnosti: od mládeže, o mládeži, pro mládež. Bude vychovávať, ukazovať nové dráhy a cíle, zápasiť proti myšlenkové lenosti domáci. ..sbližovať s ostatným svetom, zvlášte so ži- votom českým a slovanským vôbec, ale nebáť sa ani pohľadu do života z á p a d u*". Bude usilovat o nápravu kí'ivd, jež zasela madarská škola; bude pojítkem mládeže, roz- ptýlené po jednotlivých drobných stŕediscích

ľ/.5

Zásady a siuér , Prúdov

doma i za hranicemi, chce pestovať mezi ní cit pospolitosti a vzdélávati ji na budoiicí učitele lidu. Konečné bude časopis ,pro mlá- dež*; volná tribúna všech, treba odlišných, ale poctivých názoru, bez predsudku a zŕe- telú společenských tŕíd. „To je cieľom Prú- dov': rozvíriť, rozprúdiť stojaté vody slo- venského národného života a v prvom rade života mládeže. Povolávame celé mladé Slo- vensko a jeho priateľov k súčinnosti a pod- ])ore. Je treba dokázať, že slovenská mládež túži von, na svetlo, za prácou.'"

V podstate opét program a duchové dé- dictví ,Hlasu', k némuž se nový dorost prihlásil po prvé již ve ,Sborníku slo- venskej mládeže'. Tábor nové oposiční mládeže jest založen a prohlášen bez slav- nostních gest: na radé jest strízlivých šest dní drobné, vytrvalé práce. Cit národní po- vinnosti žije svorné v tomto tábore slo- venské nadeje: zbylí* „hlasisté" druží se k nové jaré vrstve pod demokratický a po- krokový prápor ,Prúdov' a tak druhá ob- rodná vlna, semčená v jedno na výboj i odboj, slibiije v budoucnosti být vlnou vítéznou.

Mladé Slovensko sdružuje v pétiletí 1909 — 1914 téinéi- všechnu intehgentní vrstvu nej- mladšídoby. Kmeň prispévatelú do ,P r ú d o V trvá v prvé m i poslední m ročníku skoro nezuiénén; zatím roste vždy rada nových oddaných privržencu. Ideovým vňdcem to- hoto mladého Slovenska, jeho tvúrcem a organisátorem, jest myslivý a vzdelaný duch o vážne kultúre ideové, vysokém slovanskéin uvedomení, a co treba zdurazniti, hbitý no-

2í H

SkiipiiKi .Prúdov.

vinái- BOHDAN PAVLÚ: ieiiui po boku stojí právnik IVAN MAŔKOVIČ, zprvii hlavní redaktor ,Prú(lov". dále právnik MILOŠ VANCX), národní liospodár JAN HALLA, JAN MEDVECKÝ, redaktor ,Slo. v e n s k é h o T y ž ci e n n í k n' MILÁ N. HO D Ž A: ze starších pracovfiíkii ,Hííisu' pŕiniykají se k mladší sesterské skupine ,Prú(lov' opet V. SROBÁH, hlavní sloup realistického hnutí let devadesátých, a bluboký znalec slovenského života, .4 A' 7'. ŠTEľAŇEK, re- daktor ,Slovenského Denníku'. O kri- tické viidcovství v smeru literárním delí se zkušenv literárni historik ERANT. VOTRUBA. ľodilv Čech, s pozoruhodnvm slovenskvin kritikem PAVLEM BUJNÁ K EM: kromé nich o poslaní slovenského písemnictví pre- myslí zejména ĎURO SLÄVIK-NERES- NICKY, také činný účastník literárni. Bás- nicky mladé Slovensko pfináší obrodu ob- sahu i formy. Mluvčím a vlastním básní- kem-|)ľedstavitelem jest jennív, umeleckv procitlý lyrik IVAN KRASKO, v jehož kraj- né osobnostní poesii proniká vyspelá syn- thesa západních kultúr literárních, zvlášť moderních vzoru českých, s domorodým prvkem slovenského pro.stredí; vedie neho puvodní a slibný, pohi'íchu záhy unavený talent reflexívni. /r.LY GAĹĹ, šťastnv ná- ladový improvisátor VLADIMÍR RÓV a jeden z nejmladších slibii slovenské po- esie, velmi plodný MARTIN RÁZUS, jsou hlavin'mi zástupci nového smeru z vrstvy mladší. Kážem a cílem svvch básní druží se k nim JANKO JESEŇSK}\ v ,P ru- doch' (jako Ivan (iall) nezastoupený. V no-

217

Sk\ipiaa .Piúdov".

vele a povídce vedie Jesenského. Kraska.. Ráziisa do popredí vvnikl JOSEF GREGOR- TAJOVStiÝ, šťastný péstitel dedinského genru realistického, rovnéž pilný spisovatel her divadelních. Z ostatních jmen dlužno iivésti: A. DE VÉČKU, J. HANZALÍKA, dále autora zdatné monografie o D. Lichar- dovi, hterárních a popularisujíoích článku v .Slovenskéin Denníku'. ŠTEFANA JAN- ŠÄKA. štatistika EMILA STODOLU, JO- SEFA URAMA, S. ZOCHA. I)ratry IVANA a FEDORA HOUDKA, JOSEF A BURJANA. obetavého technického pracovníka JANA PÁRIČKU nakladatele ,P r ú ti o V, prvou obét války z kruhu mládeže; z ženskýih vrstevníc sluší se jmenovati nadanou TAŤJANU ŠTE- FANOVIČOVOU horlivou feminislku HANU GREGOROVOU a HELENU TURCEROVOU. doktorku filosofie, spisovatelku francouzské vedecké monografie o L. Štúrovi a jeho dobé. Domácich spolupracovníkú .Prúdy* mají již s dostatek — širší tribúna prispé- vatelú je charakterisuje velmi výstižné vuci tesné plošine .Hlasu' i , Slovenského Obzoru'. Časopis, vyzbrojený stálymi rubrikami je skutecné pojítkeni mládeže, roztracené „na chlebovej postatí" — podlé slov Sládkovi- čových — ,,po tom šírom sveta poH": nejen v domácich méstech, Martine. Prešpurkn. Zvolené, Kluži, Pešti („Slovenský spolok''), nýbrž i za hranicemi Uher, ve Víílni („Tatran" a „Národ"), v Praze („Detvan"), ba až v Berlíne a Moskve. Pilná činnost její od- razí se viditelné v .Prúdoch'. Konají pra- videlné schúzky, debatují na nich o latkách ze slovenské, české, ruské, svetové litera-

21S

Obzor a lásky nové inláiieže.

íiiry, vsíniají si pilne vecí polilickýcli, zvlášté uherskýcli. zabývají se otázkou stiuleiitskou, abstinentní, ženskou; v praktickéni oboru obracejí zretel k penéžniclví, slovenskému dorostu renieslnickéniu a hospodárskemu, jenž se vzdeláva na českých odborných školách — rámec úspešné čhinosti značne široký.

Mládež má své osobní lásky. Z velikých vrstevníkii literárních cení si vedie Kuku- čina zejména Hviezdoslava, z nehož členové její estetickým rozborení vycházejí; v ,,De- jinách literatúry slovenskej" od svého veli- líého rodáka, Jaroslava Vĺčka, vidí obraz celého duchového slovenského života; Ma- saryk a Kramáŕ jsou j im vzory pilné ná- rodní a kultúrni práce; z ostatního Slo- vanstva Tolstoj. veliký nčitel „hlasistu" a z ostatního kulturního lidstva spravedlivý Bjornson, jehož jn-íkladu práce váži si nad jeho težký hlas ve prospech Slovákú. .Prúdy", zvlášť v prvých dvou ročnících, nevyhýbají se bŕitké a vecné polemice — v odpúrcích jejich sešli se ku podivu svorné všichni. kdo byli kdysi proti .Hlasu*.

Trvalý klad, jenž nepozbude ceny, jest jejich prakse v tak rečené vzájemnosti česko- slovenské, jak do nedávna, snadíliplomaticky, snad opatrnicky, se ÍM'kalo skutečné národní jednote Cechu a Slovákú. .Prúdy' jsou v jistém smysle novou česko-slovenskou revuí: hledí si soustavné a vecné českého života, otiskují dňsledné i česky psané prí- spevky, prosu, verše, state ])Oučné. Na otázku součiiuiosti odpovídají statečným činem. Pro názor jejich nejlépe svedčí nu'sto, jehož zá-

•2i!r

, Prúdy' H vzájeninosi: r-esko-sloveiiská

vérečná stylisace hledéla ovsem ješte k po- inériiin pred válkou (I 223): „Ide o to, aby kultúrna jetlnota československého národa, dokumentovaná celou kultiirnou históriou, bola obnovená, aby vykorenené boly stopy zhubného vplyvu maďarizačného v sloven- skom smýšlaní. Otázka rečová je tu pod- riadeného rázu, a jej násilným riešením ani zďaleka by sa problém československý ne- vybavil. Československá vzájomnosť spočíva na jednotnom vývoji kultúrnom, na jednom cieľi — utvorení jednotného svetového ná- zoru v Čechách i na Slovensku, na našom duchovnom sblížení s českým kultúrnym životom : lebo ak sa k českému životu pri- blížime, vrátime sa sebe samým a emanci- pujeme sa od škodného a nám kultúrne cudzieho živlu maďarského aristokratizmu. Našim cieľom nech je vzdor rôznosti podmie- nok politického vj'voja tvoriť jedon kultúrny harmonický celok, a postaviť sa do slnžby spoločného národného ideálu, aby sme boli pripravení k spoločným bojom budúcnosti''. Zásadní, bez zretelu vpravo vlevo usku- tečhované stanovisko ve veci česko-slovenské jednoty ,Prúdy' šíi'e objasnily obsáhlou anketou, ukončenou práve v posledních ne- délích pi'ed válkou, jež vyšla na svetlo z vá- lečného úkrytu teprve po ríjnovém prevrate Y posledním dvojčísle V. ročníku ,Frúdov': Její látka nyní v retrospektíve znamená sku- tečné začátek ideového protirakouského od- boje národního ješte z dob pred svetovou válkou. Pomer ideálni a spolu praktický roz- víjel se v ,Pr údochV stále utéšenéji: pét dosúd vyšlých ročníku .P r ú d o v' jest oprávne-

220

N'ýziiiiiu .ľnídov'.

iioLi pýchou mladého Slovenska a spolu opráv- nenou nádejí neporušené, v téžkýeh dobách znova utužené kultúrni a národní souvislosti. Jako kritická revue ndadých revisionistii .Prúdy' prospívaly slovenské kultúre ne- smime : okolo nich soustredila se z časti činné, prímou účastí, z časti trpne, recepcí jejich smeru a ideí. slovenská M()>ierna literárni.

Boje o slovenský zíti-ek končí se slibné aspoň pro nové písemnictví: nový, zdravý proud vj^tryskl z útrob zeme na povrch. Ztratil-li se v skrytech zenniích prv než mohl zesíleti, nebyla tím vinná závada orga- nická: petiletá vnucená válečná i)restávka nyní již je híjhdá prekonaná.

221

H LÁVA Š E STÁ.

NOVÁ DOBA.

I

SLOVENSKA MODERNA BÁSNICKÁ.

[Úvod.] Ideovými teoretiky mladého Slo- venska, kteií kyprili pudu novým myšlenkán a smérum umeleckým, jsou vudčí činiíelé ,H 1 a s u' i ,P r ú d o v'. Okres práce jejich o mladém Slovensku jest účelné rozhraničen: mladí jsou prukopníky nových ideí v teórii ú básnické praksi, starší jsou i>ŕísnými kritiky jejieli teórií a činnými účastníky v praksi politické ;- sociálni.

VAVBO ŠROBÁR (* 1867). po pievraté prvý ministr pro Slovensko, bývalý lékar v Ružom- berku, ztélesimje svým dilem ideu mladého Slovenska ve všecli hlavních bodech : pokro- kovosti. demokratismu, , drobné práci, reali- stickém ]iázoru i pomeru k česko-slovenské jed- note. Z púvodních sklonu literárních, vzbu- zenýcli v Praze, oddal se záhy výlučné bu- ditelské práci politické a národní. Šrobárovo životní dílo, vyvrcholené ,Hlasem'. má pro

009

L'Vod. Sľobár. Puvlú.

Sl')veii.-;ko vý/.naiu základní; v nem klíčízačátky slovenského obrození. Novému dorostii udáva nékdcjší vudcc „hlasistu" smernici zásadní po- kťokovosli, koľektiv proti nebezpečným kompro- misinn, Jichž z trpké zkušenosti vlastní mládeži nedopoľU('ii|e; a když ,PťĽidy' rozvíŕily hádku 'O pokrok, Šrobár znovu- vybízí mládež, aby du- sledné šla za hlasem svého piesvédčení. bez zretelu osob.ních, vždy se zretelem na spolec-nou vec. Velice platné prospívala mládeži i pokro- ková slovenská žurnalisiika. iízen;í nékdejšími „hlasisty" a „oúzorási ", Hodžuv ,S1 o v e n s k ý Týždenní k", jenž od r. 1903 konal obrodu slo- venské politiky a kulturné-sociálního života, pridružuje pokrokové živly mladší.

Z novéjších jmen očitá se záhy v čele my- šlenjíového mladého Slovenska bvstiý a vzde- laný novinár moravský. Čech BOHDAN PAVLÚ (=•• 1883), tvurce programu ,Pľúdov". Od .Slo- venského Obzoru', kde prohlašuje hesla literatúry o lidu a pro lid a umení pro život, vývoj jeho smeruje stále jasnéji k národní a kmeňové filosofii. Obeznámen dokonale s po- }néry minulými i prítonniými velikého národa ruského, literárne oplodnén mohutnýni roz- machem české kultiu'ní práce, ustrojuje pro mladé Slovensko nový svetový názor. Píedevšíni kácí štúrovský ideál mládeže, jenž stal se již vnitrní nepravdou : navenek se mu korí.všichni, v zásade však se ho nedrží nikdo. Novým ideálem slovenským jest mládež pokroková; v studii o pokrokovosti a konservativismu nu Slovensku, jež vzbudila doma zvučnou ozvenu, po historickém a ťilosofickém prehledé slo- venského života od Hollého a Štúra docházĹ k záveru, jímž dovozuje zhoubnost Vajanského

22.5

úvod. Bujuúk

prograinovéhn koiiservativismu a plodiiost ideí pokrokových. Kriticisni mládeže byl plodný — stačí ukázat na čestné výsledky .Hlasu'. Veliký a šíre neznámy, protože anonymní kus praktické práce pro česko-slovenskou jednotu Pavlu vy- konal v ročiíících ,Casu' pravidelnými pon- délními zprávaini, vynikajícími širokým obzorem a vecnou dukladnoslí. Slovansky uvedomelý ve smeru Tolstého a Dostojevského, nové oriento- ván v dráhach Kramáŕova novoslovanství B. Pavlú stal se bohatým reservátorem myšlenek nového Slovenska a ideovým vudcem skupiny ,Pr ú d o v' : jeho rozvitá činnost revoluční "na Rusi za sve- tové války byla praktickým osvedčením zásad, jím hlásaných a slovenské jnládeži vočkova- ných.

O význam literárne kritických predbojníku ideí mládeže delí se kritik a historik P. Bujnák s Cechem Fr. Votrubou.

PAVEL BUJNÁK, spočátku autodidakt, je typický slovenský odborný pracovník : pre- kotnou, a proto ne vždycky zažitou kultúrou knižní dopracoval se ve slovenských vécech samostatného estetického stanoviska velmi čestné úrovne. Velmi záhy a velmi určité obrad se proti staré estetice Štúrove, jež byla popŕením umelecké osobnosti, žádajíc od básnika jedno- stranné národní i'ikol a za vzor mu stavéjíc lidovou literatúru. „Pracovať, učiť sa, vhĺbiť sa do seba, poznať dušu svoju i druhých: toto sa žiada a toto chybuje našim." Literárních a este- tických článku Bujnákových pŕinesl ,Slovenský Obzor', .Sborník slovenskej juládeže", , Prúdy' a jiné časopisy radu: zejména jeho kritické state hviezdoslavovské, knižné sebrané (1919) a jeho monografie o tomto nejvétším zjevu

224

Krasko: Životopis.

slovenské poesie (rovnéž k jubileu 1919)prozra- zují soud zdravý a odborné štúdium.

FRANTIŠEK VOTRUBA (* 1880), zamestnaný zprvu v redakci ,Slovenského Denníku', pozdéji slovenský zpravodaj ,Casu', jest osvedčený lite- rárni historik a kritik o dúkladné ideové zna- losti Slovenska, jež kŕížem krážem procestoval ve skutečnosti i v jeho dejinách. Kriticky jest stoupencem umeleckého individualismu, nadán schopností bystré analysy ; prvý výdatné vy- svetlil Kraska, Jesenského, lidový smer tvorby Tajovského, smery a cíle slovenské Moderny.

Bojovný manifest české Moderny z r. 1895 v jednom ze svých článku obsahoval také obrnený protest proti výstŕednímu vlastenec- kému smeru v české literatúre. Slovenská Moderna nepodepsala sic formálního protestu proti pŕepjaté vlastenecké tradici v domáci literatúre, zjednala však svému jménu, pa- mátkou zdedenému po bývalých českých mo- dernistech, oprávnení jinak : novým, silné osobnostné a umelecky zbarveným smérem, který zahájila v slovenské poesii.

KRASKO.

Mluvčím a vúdcem slovenské Moderny jest jemný duch tvúrčí, básnik Ivan Krasko ; jím zatím vyvrcholila moderní poesie slo- venská.

[Život.] IVAN KRASKO, vlastním jménem Jan Botto ml., narodil se r. 1876 v Luko- višti na Gemeru; študoval na madarském

15 225

Krasko. Začátky. „Nox et solitudo".

gymnasiu v Rimavské Sobote, na nemeckém a rumunském ústave v Brašove a naposled na české technice v Praze ; pred válkou byl inženýrem v chemické továrne ve Slaném, za války v poli, po osvobození Slovenska pracoval k povznesení jeho nového života v ministerstve bratislavském.

[Začátky.] R. 1905 pŕinesly ,Slovenské Pohľady' a skoro současné ,Dennica' né- kolik — hŕstku dohromady — téžce zamy- slených veršu, jež formou dosud nevytŕí- benou, ale novou a svojskou pŕinášely ŕídkou lyrickou plnost. Púvodce jejich ukryl se za neprúhlednqu šifrou J. C, v básních pozdéjších, rýchle vyzrávajících, místo jmen- nou zkratkou se plné podepsal : Janko Cigáň. Melancholické, plaché verše s tímto prostým lidovým pseudonymem objevovaly se opét v ,Slovenských Pohľadoch', ,Sborníku slo- venskej mládeže' a jinde, celkem ŕídce, ale vždy budily napjatéjší očekávání. V literárni mládeži rázem vzklíčila víra, že roste Slo- vensku silný talent básnický; dúvéra její zklamána nebyla.

[„Nox et solitudo".] Již r. 1909 vyšel y T. S. Martine tenký sešit této snivé a téžké, pelem krásy a smútku nadýchané lyriky, symbolicky nazvané „Nox e t solitudo"; básnik podepsal se naň po prvé novým literárním jménem: Ivan Krasko.

V prvé knize své lyriky Krasko se pred- stavuje jako mysticky zasnéný, námésíčný sensitiv a ostrý analytik svého nitra. Jest zranén životem, zmrzen zhrzenou láskou,

226

Krasko : -Nox et solitudo'

niučen záhadami a otázkami po tajemném účelu lidskélio bytí, zlomen a rozdvojen — a kojen márností, bezútešným, srdce pus- tošícím smutkeni. Vnímavost jetio jest chii- •ravé jemná: hmota jest jí jen tajemnou zkratkou, symbolickým písmenem vyššího tekstu, jenž hovorí k jeho plaché duši hor- kostí a steskem. Príroda zdá se básnikovi lidskou sestrou, naplnenou týmž temným osudem; zjevy tohoto sveta stíny, preludy, jež v smyslovém vytržení promitá v svou stonavou duši. A tyto city neskonalé jemné, neskonalé teskné vlévá v krehkou, krajné osobnostní formu: jeho poesie pŕipomínají hebké, pobledlé kvetiny téžké a opojné vúné, dŕímající v nežné porculánové váze. Tyto kvety rané lyriky Kraskovy lišily se tolik od jiných druhú, pestovaných v ŕádcích domácího záhonu, že budily dojem stroje- nosti a cizoty.

A pŕece je Krasko poctivý Slovák, veskrze díté svých drsných gemerských hor. Jde za hlasem svého užaslého nitra s prísností bezohlednou: slyší výčitky a káravé hlasy, cíti dusivou mihu okolo sebe a chce se mu ji zaplašit ; v nahé, anarchoretsky rozkoš- nické zpovédi duše žaluje on, askéta bez rozkoše, svou velikou lidskou bídu. N o x e t solitudo: to je bolestné pravdivý symbol milence noci a samoty duše. Je pozde na- večer, smráká se, veliký mésíc, nemý, bledý, jak obličej mŕtvoly neslyšné putuje po obloze; hejna havranú veslují do temnôt; vysoké, vetry zcuchané topole stojí u cesty jak prízraky z nirvány; mží jednotvárnym drobným deštém a vsmyslové asociací sliz-

lô* 227

Krasko: „Nox et solitudo".

nice chutná mokrou vúni dalekého opuste- ného hrobu, na néjž prší; hlasy tesknících starých smrkú, zakleté mlčení lesa, vézení čtyŕ nahých smutných stén s obrazem ukri- žovaného syna človeka — tyto tlumené spodní akordy loudí na jemných stru- nách své duše chorobný samotár. Vzpomínky z détství na domov, na bílou dedinku v čer- navých rodných horách, kde stará matička se modlí pokojné z Tranosciusa, kmitnou letmo myslí jako lítostivý, nenávratné ztra- cený prelud. K ostré bolesti osobní druží se bolest príslušníka utlačeného slovenského rodu: mstou bez príkladu musí vyhladit prísny Jehovah jeho tupý nečinný národ, „nechce-li vedieť, že sa pripozdieva, že s chmúrnej túrni poplašný zvon hučí" („Jehovah !") — s fysickým hnusem se od- vrací básnik od uboze malé prítomnosti svého kmene. Bolestmi zraňovaná, ale ne- ubitá duše básnikova verí však pfese vše v nové ráno, jež pokáním smyje staré hŕí- chy a temné viny včerejška.

„Nox e t soli t u do" je téžká kniha — není snad téžšího stesku v celé slovenské poesii. A téžká osobní kniha — osobnéj- šího básnického projevu slovenská literatúra nad Kraskúv rovnéž nemá. Jednotlivá čísla : „Romanetto", „Zmráka sa", „Plachý akkord", „Už je pozde", „Topole", „Na cmiteri", „Šesť hodín je . . .", „Vesper Dominicae" — jsou ostré fezy do vlastního tela, jest v nich pŕímo patho- logická sebeanalysa. Krasko se tu priblížil zrejmé českým dekadentúm; podobá se jim i vzrušenou, metaforami, téžkými symboly a sugestivním rytmem nadanou formou.

228

Krasko: -Verše"

Nová lyrika vzbudila doma rozpaky. Hviezdoslav se ulekl zoufalých stenu mla- dého básm'ka, ale uznal v nem umélce; Vajanský, ,krstný otec' sbírky — byla to u Kraska již jen společenská zdvoŕilost, etiketa — vtiskl jí znak neslovenskosti : ne- byla mu s dostatek nadýchaná „tatranským vetrom". Vlažný zatuchlý vzduch, na který pomalú si zvykli doma, ovšem v ní nebyl : zadul z ní drsný dech smutných sloven- ských hor a holí, opojné silný, jenž boŕil ve jméné lásky i nenávisti, odmítal lež a pro- klínal nečinnost, ztrhoval masky tvrdošijným ilusionistúm. Nejen formou, raná lyrika Kras- kova vyznela nakonec i ideovým revolucio- nismem.

Výsledek prvé knihy Kraskovy znamená ideové trojí zápor: osobní, lidský, národní. Básnik byl povinen ŕíci i své kladné, vítézné slovo. Závazek splnil ve .,Verších'' (1912).

[„Verše".] — V tŕíleté pŕestávce, jež delí „Verše" od knihy „N o x e t solitudo", básnik došel osobního uklidnéní. Je moudrý, tichý a mírný; obrat napovídá snad veno- vaní „Veršu" jeho snúbenici. Básnik, jenž zakúsil téžká múka nevery, dospel po ne- gaci života k novému názoru : „život žiť sa musí pre človeka." Skepsi vystŕídává krušné získané vedomí povinnosti ke všemu a ke všem. Je treba poznat veci i sebe, nelze se již dele šálit starou Istí; život nutí k prí- kremu asketismu vúle („Askéti"): je nutné, neodvratné nutné myslit. Záhady mlčících nebes nemají dŕívéjší temné hrúzy („Už nad vodami ..."), básnik se naučil zatím moudré

229

Krasko. Vlivy a studia.

pokore, žije v nem nadeje ve vzkŕíšení („Tak nedočkavé ..."). Pomalú svitá milostivé ráno, v némž ptáci mláďatá svá učí pisni žití — blíži se den, kdy ohrozený človek bude hoden pŕijmouti velké milosti („Dnes ..."). A nade vše významné ozýva se zde dúvérný tlukot domáci pudy: skoupá je rodná zeme ke kvetúm jesene, jež tlejí na stole v bílých vázach, ale vždy hodná lásky a vzpomínání („Hôrne kvety vädnú..."). Nékdejší pasivní pomer k životu a déní vystŕídává nyní prudká aktivní vúle, vyzývaj ící život do rozhodného boje: „Až hmla sa ztratí z údola, mňa, život, nikto nezdolá, a než sa celkom zvečerí, tam ležať budeš v^ pancieri ty — lebo ja, ty — lebo ja . . ." („Život"). Pŕicházejí nové vítézné zvuky. Silou a vzdorem, jenž rodí odvahu, dýcha báseň „Otrok"; bezručovská výčitka „Otcova rola" tvorí již prechod k ideové nej- plnéjšímu, radostné uvedomelému číslu celé knihy, k „Baníkom". Démon pokouší syna Človeka vábnými sliby. Za úpis, jímž se vzdá rodných dédin, slibuje mu bohatství a va- vríny, Istné mu vykladá, že marná je práce doma: že „naše poklady príliš sú hlboko, pod vrstvou pravekou, pod vrstvou zo skaly, že v rudých plameňoch doposiaľ nezraly ..." — démon čeká na zradu, sedm let, marné. Básnik zatím čeká na príchod soudruhú, jichž kahance kmitly se již na obzoru — syn člo- veka zvítézil. Krasko po krutých zmĺtáních života vrací se v bezpečný prístav míru, jejž si na živote vybojoval nemalou cenou.

[Vlivy a studia.] České kultúrni snažení, ež poznal zblízka, bylo mocnou oporou, která

230

Krasko a česti inodernisté.

básnika knihy „Nox et solitudo" pŕivedla k vítézství ideovému i umeleckému ve „Ve r- ších", posledním zralém slove nového bás- nického umení na Slovensku.

Cesta Kraskova umeleckého zraní ]de ^z tieňov ku svetlu'', jak mu úprimné v úvod- ním lístku „Na cestu" privolával Vajanský. Vývoj jeho jde však k svetlu z jiných zdroju, než jaké Hurbanmél na mysli. Krasko je první uvedomelý Evropan v slovenské poesii, svým svetovým názorem i vyspelou kultúrou lite- rárni. Pilné štúdium české Moderny a deka- dence, zejména poesie A. Sovy v intonaci, O. Breziny v téžké symbolice a metaforách. K. Hlavačka a Jiŕího Karáska ve forme, pozdéji také samovolné užitý vzdorný daktyl Bezručúv, prosvítá z lyrikj'- Kraskovy na každé stránce ; štúdium zažité a silnou umeleckou osobností pretavené v nové slo- venské formy,

Tvarem umeleckým otvirá osobnostní, vohiý verš Kraskúv nové obzory slovenskému bás- nictví. I verš Kraskúv íze technickým ter- mínem nazvati dekadentním veršem. Je mékký, volné členený, sugestívni, pŕímo stvo- rený pro nahou lidskou zpovéď. Slovník Kraskúv, jeho obrazy a pŕíslušenstvi, jest čiŕe dekadentní; i duchovou zkušeností, zá- žitky, vkusem a kriticky omezenou plod- ností upomína zhusta na naše autory mo- dernisty, jichž díla zanechala v jeho tvorbe jasné stopy.

Ivan Krasko jest veliký objevitel v slo- venské poesii, silný, svojský talent jako bás- nik i jako umelec. Výrazná osobitost jeho veršu učarovala vrstevníkum ; Krasko jest i

231

Roy. Rázus.

významný zakladatel, od néhož vychází nej- mladší slovenská poesie.

[Skupina nové mládeže literárni.] Okolo Ivana Kraska seskupila se hŕstka literárni mládeže, jež pokladá ho za svého učitele a soudce ve vécech umeleckého vkusu; vliv jeho verše mél však na ni dosud účinek jen epigónsky.

Slibné se vyvíjí vloha VLADIMÍRA ROVE (* 1886), evanj. faráŕe v Púchové, nyní red- aktora , Slovenského Týždenníka'.

Veršu jeho, šťastných básnických nálad, jest v slovenských časopisech, zvlášť ovšem v ,Slovenských Pohľadoch', ,Prúdoch', ,Sborníku slovenskej mládeže' a jinde roz- ptýlená slušná rada pod neméné slušnou radou pseudonymu a značek, z nichž krypto- gramy Havran, Jochanaan, V. R. vyskytují se nejhustéji a pod plody nejzralejšími. Roy jest nesporný lyrický talent, improvisátor, v plodnosti umoudŕelý, obratný; od neho Ize si slibovat pekný vývoj básnický.

Prvým básnickým slovem se ozval skoro současné nadaný a velmi plodný básnik po- slední vrstvy mládeže, MARTIN RÁZUS (* 1888), ev. farár v Pribyliné, nyní lektor slovenské reči na Komenského université v Bratislave. Již v'prvém ročníku ,Prúdov' prihlásil se k slovenské Moderne ; tiskí však zároveň i v revui starého smeru, ,Sloven- ských Pohľadoch' a pozdeji o pŕekot skoro ve všech domácich časopisech. Zprvu v ly- rice zápasil titánsky s téžkým stylem, vzru-

232

Rázus. Neresnickv.

šeným extatickým rozletem a téžce zastŕe- nými symboly; rada čísel jeho drobné de- dinské epiky, zejména „Ballada o práve" a ^0 Mariene Kalinovej" upozornila i na jeho plný a lidové zvučný výpravný talent. Bás- nicky sytým dojmúm i jeho nadšeným ná- rodním reflexím dlouho byly na závadu četné nedostatky formálni, chatrné porozumení pro členení verše a vadné metrum. Vlastní bás- nickou činnost, rozsahem i snahami úcty- hodnou, rozvil Rázus v období svetové války : snad jediný z mladých pévcú neumlkl pod Tatrami, psal a tiskí s chvatem verše na- deje, sily i pathetického vzdoru, tešil a pri- pravoval mysle rodákú na lepší budoucnost. Rázus pronikl i do Cech, a navázal záslužné na praktickou vzájemnost mezi českým a slovenským svétem literárním. Ovocem jeho velmi pilného a plodonosného apoštolátu básnickým slovem za války jest jednak svazek básní lyrických a epických „Z tichých i búrnych chvíľ" (1917), v némž vedie nékterých kvapných improvisací je rada básní vyzrálé krásy a vzácne slovesné pla- stiky; jednak cyklus obrázku dedinských a válečný deník básníkúv, „To je vojna! (C'est la guerre!" 1919).

Vedie Roye a Rázusa zkoušel v ,Prúdoch' své sily zejména lyrik NERESNICKÝ (Ďuro Slávik), nevyspév z vlivu diletantismu.

K básnické Moderné slovenské tesné se pŕimykají moderním rázem svého tvorení dva jiní zralí básníci-umélci, kteŕí se uplatnili již v raných začátcích Cigáné-Kraska : Janko Jesenský a Ivan Gali.

233

Jeseaskv-básnik.

JESENSKY.

BývalÝ advokát bánovský JANKO JE- SENSKY (* 1873), rodilý ze staré slovenské zemanské rodiny, vydal r. 1905 soubor svých „Veršu". Básnickou dráhu započal pod zá- štitou Vajanského, jenž upozornil Je] na poesii Puškinovu; Jesenský je lyrik onéginské lásky s veškerým jejím umeleckým skladem. Láska milostná jest mu projevem sobectví, zvlášť se strany ženy, je.jíž činy a rozmary soudí s lebkou francouzskou irónií. Úplné po zpň- sobu Vajanského, jehož osobní vliv as vy- svétluje návrat moderního slovenského bás- nika k staré tradici puškinské, promítá v slo- venské prostredí dámy vybrané společnosti, flirt a vyšší sloh konvence a tvorí pro tyto kruhy jemnou salónni poesii milostnou. Velmi šťastný jest Jesenský i v lehké milostné písni podlé lidové, mékké a plastické noty („Fujaru ja lacnú mám", „Nespievajte moju pieseň", „Malovaná zora" a j.), druhdy však ješté ne- čekané pozdní, starosvetske nálady („Je láska ako vetra šum"). Z veršovaného románu jeho „Náš hrdina" vyšlo časopisecký jen né- kolik úryvku. Dúvérný cit a teplý prožitý pomer básníkúv k dílu, dualism mezi snem lásky a drsnou skutečností, ironický výsledek jeho zkušeností blíži ho k slovenské Mo- derné a Kraskovi, od néhož však obsahem své poesie príkre se liší. V moderním slo- venském básnictví Jesenský stvoril svými „Verši" ojedinelé salónni portréty; jako rodilý šlechtic zanedbával dlouho námety všední a národní, anebo ŕešil je pochmúrnou skepsí. Teprve v období svetové války a pod

284

Gali.

jejím pŕímým vlivem, kdy jako zajatec a po- zdéji príslušník národního vojska česko-sloveii- ského velini platné se účastnil na Rusi v čin- nosti revoluční, procitl náhle živelnou silou u neho národní problém slovenský : Jesenský chopil se pera, aby se ve všech zahraničních listech česko-slovenské propagandy revoluční boŕil za myšlenku svobodného Slovenska, spo- jeného se svobodnými Čechami. Sbírka téchto veršu „Zo zajatia" (1919), obrážející city a nálady, jež básnik v sobé bojoval, velmi vkusné a plasticky, uchová v naši poesii kus ovzduší z veliké doby Osvobození.

IVANA GALLA (vlastné Jana Hallu, * 1886) Ize pokládati za pŕímého pŕedchúdce Kraskova umeleckého smeru. Gali napsal velmi málo veršu, vétšinou v , Dennici' otišténých, ale vesmés veci zralé. Básne jeho, vybroušené formy a určité analytické idey svédčily o vzácném nadaní. Hotová umelecká osobnost, slučující nežný smutek intelektu s vnitŕní vážností a kritickou odpovédností, pronikavá jasnost jeho soudu a kult tŕíbené formy za- ručovaly slovenské poesii skvelou budoucnost — kdyby téžký spleen, zrozený z horké slo- venské skutečnosti, nebyl predčasné uhasil v popelu resignace jeho moudré jiskry tvúrčí.

Tvorení ostatních veršuj ících vrstevníkú a epigonú slovenské Moderny vétšinou se vymyká dosud kritickému soudu. Pŕinášejí zpravidla dílu ochotnou vúli i lásku, ale malou prípravu umeleckou, talent spíše na- podobivý nežli tvúrčí ; dusí se všichni v mlhách diletantismu.

235

Ostatní současní veršovci.

IGNÁC GRfEBÁČJ OÄZOV, katolícky knéz, vydal r. 1912 samostatnou knihu „Pie- sní a dumiek", nezdarilý pokus o kato- líckou Modernu v duchu umeleckého kultu Máriina. Náladový a nesoustfedéný HORÍN (Jan Uram) jest šťastnejší jako tlumočník cizí poesie než jako púvodní básnik; PETR KOMPIŠ ml. skrýva za početné zvučné pseu- donymy dosud méné zvučného básnika ero- tika, pohŕíženého v pesimism z neukojené lásky, v básních o čisté a lahodné reči, ale o chudé strune ; ANDREJ OBUCH ohlásil se r. 1907 v jLetopise Živeny' delší lidovou povestí, zpracovanou podlé dobrých domá- cich i českých baladistu s naprostým omy- lem umeleckým; pseudonymové NEVÄDZA, VRBICKÝ, (P. Zgúth), ZOROVSKÝ, ANDREJ KLAS, V. H. V. (Vladimír Hurban), z novéj- ších veršovcú SMREK, ŠTEFAN KRCMÉRY, KOVALIK ÚSTIANSKY a četní jiní jsou zatím pouhé sliby anebo masky.

Slovenskou Modernu charakterisuje osobitý a dovŕšený básnický čin Kraskúv. Gali záhy se unavil, Jesenský se dal jiným chodníkem, Roy a Rázus jsou ješté poutníky na ceste do zaslíbené zeme. Leta válečná násilne vývoj prerušila, ale renesance literárni, svéží proudy a nové kultúrni chténí pŕíznivéjší poválečné doby ohlási se i v písemnictví na Slovensku.

256-

II

NOVÁ PROSA.

Živný chléb duševní, jehož požadovaly ,Hlas' i ,SIovenský Obzor', opatrili slovenským lidovým vrstvám v posledních dvou deseti- letích noví slovenští spisovatelé povídek, novel i prací románových.

GREGOR-TAJOVSKY.

V samých začátcích pokrokového hnutí slovenského z let 90. dal se novým smérem na cestu k slovenské lidové duši nadaný a poctivý její pozorovatel, JOSEF GREGOR- TAJOVSKÝ (*1874 v Tajové na Zvolenskú).

[Život, studie, spisy.] Narodil se „z otca obuvníka a matky sedliacky", z drobného slovenského rodu, v némž procitl záhy k ná- rodnímu povedomí. R. 1893, kdy složil uči- telskou zkoušku, byl již horlivým národov- cem; již tehdy, povzbuzen čtením ruských spisovatelú-realistú, zvlášť Cechová, psal po- vídky (i verše) do rozličných lidových časopisu. Učiteloval po pét let; v tu dobu spadají jeho

237

Gregora-Tajovského život a spisy.

zralejší prvotiny v beletrii a dramatických pokusech: knižka povídek „Omrvinky" (1896), besednice „Z dediny" (1897) a ,obraz z ľudu v jednom dejstve' „SUiby" (1898). Jako pokusné práce jsou to veci dosud ne- liotové, nesvoj ské, spíše napodobené nežli tvorené, ale s klíčivým jádrem. V čas stého výročí narozenin Moyzesových mél Tajovský ,národní aféru' se státním dozorcem škôl, pro niž byl nucen vzdáti se dráhy učitelské, literárne již nepohodlné. Odebral se do Prahy, kde študoval na českoslovanské obchodní akadémii po dva roky. „V Praze počaly sa mi otvárať oči" — vzpomíná sám na mo- hutné pražské dojmy. Navrátiv se domú za- stihl již mladé Slovensko pohŕížené v obrod- nou práci národní ; pridružil se k „hlasistúm" a v jejich duchu konal svúj úkol jako lidový spisovatel. R. 1904 vydáva novou knihu „Be- sedníc", v níž se zračí pekný pokrok jeho pozorovatelského i vypravečského talentu. Casem povídky jeho, otiskované pod čarou v „Národnom Hlásniku" a ve všech lidových časopisech, rostou do počtu i ceny: knihy „Smutné nôty" (1907), „Zpod kosy" (1910) a „Trp k y" (1911) neobsahují všech dedinských obrazu Tajovského. R. 1907 Ta- jovský se oženil s chotí Hanou, již povzbudil k dráze spisovatelské ; do r. 1912 byl ban- kovním úf edníkem ve službách banky „Tatry" na rozličných místech bývalých Uher, v Nad- laku, Prešove, T. S. Martine ; naposled zvolen za tajemníka slovenské národní strany. Válka ho jinam odvolala: na jaŕe r. 1915 se dostal šťastné do ruského zajetí a naše légie oce- nily jeho statečné služby,

2S8

Tajovsky jako bojovnik sociálni.

[Bojovník sociálni.] Gregor - Tajovsky, osvéžen vlivem slávnych ruských beletristu, roste v pozorného vykladače duševního ži- vota slovenského lidu v jeho svátečních chvílích i o dnech všedních ; formálne jest uvedomelý realista, ideové horlivý sociálni reformátor. Slovenské písemnictví nemélo pred ním sociálne probudilého spisovatele, ačkoli celé Slovensko od století bylo otevŕe- nou ranou společenských neduhu : nesvo- boda občanská, maďarisace, výboje maďar- sko-židovského kapitalismu, pálenka-otrava, v posledních letech i vystéhovalectví hlodaly vytrvale na tuhém koreni jeho národního života. Již v starých hrách Chalupkových jsou znatelny sic určité sociálni prvky, a také hry Palárika-Beskydova, jinak nevýznamné, potírají pŕímo alkoholism lidu a jiné jeho neresti. Ani Vajanský ve svých prosách se nevyhnul „letícím stínúm" vleklých cho- rôb společenských; chápal je však jedno- stranné a léčiti je nemél odvahy. Sociálni procíténi ve smysle poznaní a léčení téchto neduhu probudilo se teprve vlivem novéjších proudú, zanesených na Slovensko ,Hlasem' : z j ej ich stredu vychází i Josef Gregor-Ta- jovský, nejplodnéjší péstitel a dosud prvý uvé- idomélý pŕedstavitel tohoto smeru literárního.

Tajovsky staví poslaní slovesného díla nad jeho stránku umeleckou. Slovenský spiso- vatel je podlé neho bojovníkem za pravdu, pokrok, čisté formy života; lid potrebuje, aby nékdo mu ukazoval na pravou cestu. Proto každá tišténá ŕádka má mluviti k slo- venskému lidu ; hŕíchem je každé slovensky psané slovo, jež vyznívá jinak. Heslo lite-

239

Realism Tajovského.

ratury pro lid Tajovský vtelil v príkrou praksi ve svých pracích.

[Jeho realism.] Základním znakem poví- dek Tajovského jest čisté životní realism, skoro naturalism — jím se liší jeho dedinský genre podstatné od umeleckého realismu Ku- kučínova. Smysl pro skutečnost, postreh pro pálčivou časovost jest u Tajovského vyvinut tak silné, že spisovatel podlé vlastních slov vedomé volí zhusta drsnéjší výraz, menší umení formy, nežli by se zpronevéŕil životní pravde. Kreslí; vétšina jeho rozprávek, črt a besedníc má skromný podtitul „obrazy zo života" ; jde v nich však o více, než o pouhé obkreslování, popis osôb a vecí. Tajovský je všude bystrým psychologem, proniká k duši svých vesnických postav — v tom je zdarný protiklad jeho zásadního formál- ního stanoviska. Vykreslit takovou vzneše- nou duševní podobiznu bezejmenné ženičky, jakou je „Mamka Pôstková" v knize „Zpod kosy", pŕedvést tak verné slovenského inte- ligenta Oblomova, jakým je Tonko Čierny v „Korteši", v svetle i stínu zobrazil mravní bídu slovenské proletárske rodiny v genru „Aby odvykaly . . .", anebo tak rodové dú- vérné a teple oslavit poctivou slovenskou práci svých rodičú, jak učinil již v rané vzpomínkové črté „Do konca" z „Besedníc" — to je vzácne povahopisné umení. A kolík postav a postaviček, pravdivých a známych, oživují jeho volebné rozprávky, kolik lako- vých slovenských „bojkú", kteŕí se bojí voleb, nerozhodných rychtáŕú a jiných fi- gurek z kortešaček žije na Slovensku! A

240

Význam Tajovského.

dále : kterak žive Tajovský líčí pout s prin- cipálem (nebožtíkem Ondŕejem Halašou) za slovenskými pesničkami! SÍoh rušný, hbitý, púvodní a tvorivý, hovor pŕímo odposlou- chaný z úst lidu, zejména zvolenských krá- janú, vyznačuje vétšinu lidových rozprávek Tajovského. Vane z nich silná zemitá vúné černe slovenské prsti; prostá, nestrojená, ale živná strava pro lid. Nestojí ovšem ume- lecky Tajovský všude na stejné čestné výši — vrcholu dostupuje genre jeho v knize ^Zpod kosy", v poslední knize „Tŕpky" zpla- zuje se druhdy k vehni plytké úrovni — ale stíny spéchu, nuceného zákazkového psaní pro časopisy nezastrou predností onéch po- vídek, jež psal v šťastných chvílích umelecké intuice.

Slovenský život dedinský jest v podaní Tajovského téžký, chmúrny — tak, jaký byl v denním živote slovenského rolníka, živ- nostníka, malého človeka ve skutečnosti. Ale Tajovský není pesimistou. Slovenský smutek jeho má i veselejší rub — zdravý, selský humor; Tajovský podal jej druhdy mistrovsky. Denní Slovensko vysvetlil v ži- votním nerve jeho déní, bez romantické pŕítéže a zkrašlování, poctivé ; lidu dal po prvé skutečný jeho obraz, neminuv se tak nakonec svým určením učitelským. Obdobné zásluhy o slovenský život v svetle pravdy zobrazený má i Tajovský dramatik.

Talentem pozorovatelským, príbuzným vlo- hám Tajovského, nadán jest i druhý lidový spisovatel dedinských kronik z ovzduší Ge- meru a barvitých realistických kreseb z pro-

16 241

Čaják.

stŕedí Dolní zeme (jižních, kdys uherských rovin), JANKO ČAJÁK {'' 1880). Okolo r. 1905 vstoupil do literatúry; svazkem „Tri roz- právok" (1907) predstavil se již jako ho- tový spisovatel. Prvá z nich, „Únos", pred- vádí výstižné ohnivý temperament dolno- zemských Slovákú a pobratimú Srbú, nesená je plynným slohem, s citem, ale bez senti- mentálnosti v starších pracích obvyklé, vy- nikajíc znalostí vecnou i místní. Rovnéž druhá kratší črta „Baťa Kalinský" a obšírna práce „Z povinnosti" púsobí dobrou charakteristi- kou, psychologickou osnovou, púvodními typy a námety ostré časovosti. Rada povidek jeho, z nichž knižne vyšla r. 1908 sbírka „Pred oltárom", r. 1910 „Suchoty",obrazzDolní zeme a r. 1913 soubor „Jožkova svatba a iné rozprávky", vyznačuje se realisti- ckou životností, korenená je vétšinou mír- ným, ale i jadrným rozmarem, v némž se zračí porozumení pro četné lidské slabosti a „neresti" — genre skoro z techniky Ku- kučinovy. Jako tento veliký mistr sloven- ského románu pokúsil se Aliquis-Caják, ov- šemže s menším zdarem umeleckým, o romá- novou práci „Rodina Rovesných" (1909); charaktery a dialóg svedčí v ní opét o dob- rém a poctivém pozorovateli i vypravéči, umelecká osnova její trpí však neúmérností. Caják se odvážil v této své prose literárne ŕešit vážny slovenský problém: kterak by bylo s úspéchem možno vyrušili Slováka z jeho majetkového úpadku zprúmyslnéním" zeme a obchodem — umelecky snaha jeho zde selhala, Čaják soudí schematicky, chladné, bez procíténého pomeru k životu.

242

o. Kalina. P. Kuzmány. Jesensky-uovelista.

Stejný asi čas s Čajákem zkoušel své sily v genru dedinské povídky jiný talent, záhy zamlklý ONDREJ KALINA, vi. jm. Jan Sme- tanay; povídky „Návrat", „Z ďob našich otcov" a jiné pŕinesly slib pekného nadaní. Kalina získal si zásluhu o slovenskou prosu téz jako obratný pŕekladatel z anglických autorú realistu, Dickense a Goldsmitha. Do- vedným a uhlazeným vypravéčem se osvedčil i autor „Rozponiienok akresieb" (1900), P A VEL KUZMÁNY; v písemnictví se ozval

jen mimochodem.

*

Současné s Ijdovými spisovateli povídek, Tajovským a Čajákem rostou slovenskému písemnictví dva vyspelí péstitelé moderní slovenské novely, umelecky bezvadné. No- vehstický útvar starší pŕedstavují v slovenské literatúre menší prosy Vajanského — Ku- kučín je povídkáŕ-charakterolog. Ostatní spi- sovatelé pros, zvlášť Timrava a Podjavorin- ská, o stavebních zákonech moderní no- vely mají známost velmi chatrnou.

Slovenskou moderní novelu založily né- které zralé práce JANKA JESENSKÉHO, tohoto Maupassanta Slovákú. Tŕíbený vkus, jenž jest vrozeným znakem literárního na- turelu Jesenského, zemanského šlechtice, šťastné mu usnadnil pochopení pro umelecký úkol moderní noveh^; jeho „O t r o c i", „S 1 o v o lásky" a „Konec lásky" jsou salonními ukážkami naši nové novelistiky. Nejčastéjší námet novelistický, večná forma lásky mi- lostné, obráží se v nich stejné jako v celé současné beletristické tvorbe; umení novosti

16* 243

Krasko-novelista.

apúvodnosti genru Jesenského spočíva v jeho uméleckém zraku a tvarovém podaní. Je- senský jest znamenitý psychológ mestské slovenské společnosti ; analysuje a prozaŕuje její duši do nejtajnéjších záhybu, obnažuje city svých ,hrdinú' a ,hrdinek', výborné zná fysiognomii dívčí duše ; nékohka diskret- ními pqhledy odhaluje složité nitro detí svého veku. Reč jeho jest vybraná, jemná a mékká, charakteristika úsečná, s lehkým úhozem na pravdivou sentimentálnost mladí ; citové mladí vrstevníkú a vrstevníc ze svých společen- ských kruhu Jesenský si zde ješfé s vétším úspéchem než ve svých verších učinil bo- hatým zdrojem umeleckého téžení. Pohŕíchu pozdéji váze odtud námety nakvap a ŕeme- slné, básnik uvázl v mélčinách slovenské společenské konvence a druhdy číreho ne- uméní, zobrazuje šablonovité všední, mali- cherné i sméšne úbohé situace filisterského prostredí duchem chudých méšťákú v „Ma- lomestských rozprávkach" (1913), jež otiskoval ve feuilletoné svých místních po- litických novin; s „Otroky" nebo „Slovem lásky" pojí tyto nešťastné deti slabých chvíli pouze jméno společného púvodce.

Také IVAN KRASKO otiskl nékolik ŕíd- kých, jemné vybroušených novelistických prací, jež znamenají pozoruhodný vzestup novéjšího novelistického tvorení. „List mŕt- vemu", príbeh poeovsky chmúrny a pŕece svojsky, slovensky podaný, jest názorným dokladem novelistického genru a sily Kras- kovy; rada „Sentimentálnych príbehov" obsahuje cyklus portrétových studií s du-

244

Prosy Rázusovy a Neresaíckého. Kosorkia.

verným osobním pozadím, pohledy, zŕené zralým, príliš moudrým intelektem. V nove- listickém oboru Krasko pohŕíchu podal pouze zralé ukážky talentu, nikoli zralý čin.

Z nejmladších členu slovenské Moderny zlákaní byli genrem drobné umelecké prosy zejména MARTIN RÁZUS^ a NERESNľCKY; oba vytvorili nekolik zdaŕilých drobných črt s psychologickým prokreslením — pokusy jejich o „básne v prose" ješte selhaly.

Hledisko vedomé neumelecké si osvojil pri ŕešení námetu o sociálni tendenci jiný mladý prosaik, STE VO KOSORKIN (vi. Samo Czambel ml.). V ,Sborníku slovenskej mlá- deže' debutoval obsáhlejší prací „Vytre- zvenie" vydanou pod pseudonymem Da- nielovič a pojatou realisticky, spíše popisné nežli názorné ; pozdéji se pokúsil o tendenční zpracování j iného sociálního problému slo- venského, amerikanismu, v novele „Pochy- benie" (1912), v záveru shodné se součas- nou divadelní prací Tajovského, „Hriechom**. Knižní debut Kosorkinúv nesplnil však ná- dejí. Jež vzbudil počáteční žákovskou prací ve ,Sborníku': ŕesí thema vystéhovalectví jednostranné, s príkreho hlediska etického, pokouší se vsunout v práci mélkou psycho- lógii pohlavní morálky slovenské ženy, od- loučené od muže vystéhovalce, a mimo ne- kolik dobrých situací drobí Jednotné pásmo novely v radu volných episod. Povahokresba a realistický názor zjevné jest u neho vštípen druhem Tajovského.

2*5

Podjavorinská.

V posledních dvou desetiletích čestné se uplatnilo v slovenské beletrii púvodní tvorení žen spisovatelek. Literatúra byla do nedávna jedinou rolí duchovního života, v níž vzde- laná slovenská žena navenek činné vystu- povala; zdomácnéla v ní pomerné rýchle. Vedie Eleny Soltészové a Terézie Vansové vyrústá již v letech devadesátých mladší vrstva literárních pracovníc, v čele s L. Pod- Javorinskou a Timravou; a zatím co vrstva prvých feministek dosud neumdlévá a druhá ješté činné se hlási v literatúre, tvorí se již sku- pina nejmladší, tretí, jež propaguje moderní smer duchových úkolu, práv a povinností slo- venské ženy. Uvedomelé ženským rázem své tvorby liší se obé mladší vrstvy této generace od tvorení svých vrstevníkú i vrstevníc.

ĽUDMILA PODJAVORINSKÁ (vi. jm. Ľ. Ríznerová, * 1872), básníŕka knihy „Z vesny života", je také plodná spisovatelka po- vídek. Začátky její byly krušné, bila se do- slovné o uvolnení svých schopností, tonula dlouho v dívčí sentimentálnosti a sladko- hoŕké rozjihlosti. Z téchto zápasu o vlastní styl vzešla rada pekných, realisticky kresle- ných dedinských obrázku, z nichž psycholo- gickou pravdivostí asi nejvýše stojí „Žena"; než i novely jako „V otroctve" a „Blud" j SOU kresby zdaŕilé. Stará, zbožné roman- tická tradice ženské literatúry, již Soltés- zová a Vansová právem odmítly, pohŕíchu nejednou zvábila Podjavorinskou na scestí: spisovatelka zhusta prepína ve svých pracích tendenci — jinak ušlechtilou — na úkor ume- lecké pravdepodobnosti, píše mélce osnované

24t)

Timrava.

povídky pro lid a snižuje se i k zhola bez- náročným tendenčním rozprávkam tuctové úrovne tržní, svúj bohatý citový prameň svá- déjíc v písčitou poušť konvence a neuméní.

Určitéji a odpovédnéji zastala si v svém tvorení TIMRAVA (vi. jm. Božena Slánčiková, * 1874). Spočátku rovnéž bojuje boj proni- kavého pozorovacího talentu s tvrdou neob- lomnou formou, která rečové vyznačuje vét- šinu jejích prací; ale umelecky Timrava stojí na své pude, pevné, bez tápaní a kompromisu. Prací jejích, skoro výlučné otiskovaných v ,Slov. Pohľadoch', kde r. 1896 vystoupila prvou novelkou („P o m o c n í k"), jest početná rada; vétšinou tak obsáhlých a dejové slo- žitých, že název novel pŕikládán jim shoví- vavé pro formálni podobnost. Timrava nemá pochopení pro stavbu a vnitŕní nutnost mo- derní novely, jež má být klíčem románového deje a jeho trestí epickou ; její novela „V e T k é šťastie" je vlastné román, roztŕíšténý v radu volných episod, ne vždy bez násilí slouče- ných v celek. Z povídek jejích sluší se jrae- novati: „Z kú s e no s ť", v,Bez hrdosti'', ^Tá zem vábna", ^Márnosť všetko"; volí s oblibou námety, jež osvétlují rozdíl mezi lidem a pány, ,lateinery' ; v život lidu jest zasvécena s podivuhodnou dúvérností. Umelecká snaha Timravina a její úspechy jsou doma nemálo cenény, jak svedčí stať L. Groeblové „Timrava a jej novelly" (,SIov. Pohľady' 1906): v zralejším uméleckém ovzduší talent Timravin by byl pfinesl téžší plody.

Povzbuzena svým chotém, spisovatelem a dramatikem Gregorem-Tajovským, pokúsila

247

Gregorova, Janovská a j.

se HANA GREGOROVA (* 1885) o literárni vavrín. Ziznivý neukojený duch jeji toužil chvatné uhasili „smäď duše" z kulturních zásob současnosti; študovala dychtivé, do- hánéla soukromou píli zpoždéné vzdelaní, ctia o pŕekot a bez výberu všechno, co mélo známku nové kultúry — a na základech samoučných jala se púvodné psáti. Práce její, časopisecký otiskované, i sbírka hor- kých feministických improvisací „Ženy" (1912), z časti autobiografických, svedčí o prudkém chaotickém varumyšlenek astudiu dosud nezažitom ; jest v nich mnoho ochotné vúle, ale umení v nich není. V pozdéjších pracích duševní neklid se usazuje a tvorení nabývá klidnéjší formy. Hana Gregorova má značný význam pro slovenský feminism posledních let: stvorila typ nespokojených žen, jež usilují v duchu západních ideí o úplnou občanskou i mravní rovnoprávnost s muži, a postavila se na levé krídlo moderního žen- ského hnutí na Slovensku.

R. 1911 objevilo se nové ženské jméno v literatúre: ANNA JANOVSKÁ vydala v dobré Páričkove ,Slovenskej knižnici' sva- zek péti povídek „Pastierča a iné po- viedky". Debut její má znak slibné začá- tečnice: líčí verné lidové zvyky a mravy, ale vyšší umelecké snahy v jejích kon- venčních črtách zatím není. Kristína Royová, Elena Petrovská, V. MikuUčová, Fr. Svobo- dová-Goldmannová a jiná jména ženská (i muž- ská) tvorí v slovenské literatúre „zadní voj tvúrčích duchú doby" — smíme-li je méŕit méŕítkem Brandesovým.

248

m

ZAČÁTKY LIDOVÉHO DRAMATU.

Tradice slovenského dramatu lidového od starých kocourkovských satir Chalupkových i kusú Palárikových sledovala s pŕímočarou tendencí účel buditelský a mravné neb ná- rodné výchovný; v dobé novéjší se mení pouze její predmet, nikoli smer a účel : nové dráma má budit hospodársky a sociálne, prí- jemné osvéžit a poučovat pro život. Jest určeno výlučné lidu ; aby vyhovelo dokonale svému poslaní, treba jest ochotníckych jevišť, úrovne blízke lidu-dítéti, s níž by byl s to, aby porozumel mluvenému slovu. Pro toto ješté detské obecenstvo píší se i naivní kusy : čím více romantických scén a bujné fantasie vméstnal v ne povolný jejich autor, ovšem nedramatik, tím pronikavéjší má úspech. Vét- šina všech púvodních slovenských her jest tohoto nízkeho druhu; druhá menší část autorú, jimž by šlo vážne o skutečný lidový styl divadla, jest nucena psát pro tato malá ochotnícka jevišté, chce-li, aby kusy její vúbec pŕešly pŕes prkna, jež prý znamenají svet. Spotreba divadelnícli her jest značná, divadlo teší se široké popularite ; proto je pomerné

249

Gregor-Tajovskv.

velmi mnoho slovenských spisovatelú diva- delních a pomerné velmi mnoho divadelních kusú — hodnotou literárni, nepravím dra- matickou, zachrániš z tohoto množství ne- patrnou hŕstku.

Zde jest aspoň kus vysvetlení, proč slo- venské dráma jest celou radu let stále v stave embryonálnim, a proč vývoj, jenž v poesii a druhdy i v beletrii docílil záhy zname- nitého pokroku, jest u slovenského dramatu hlemýždí. Není v tom ovšem vysvetlení celé ; príčina jest i vnitŕního rázu. Slovenští diva- delní autori dosud ve vétšiné nejsou s vy- spelé dráma; pozorovali jsme to již pri ob- tížích dramatu historického. Umelecká krise slovenského dramatu jest svrchované pálčivá ; na Slovensku bojují v divadle ješté problém tylovský, ne-li ranéjší obdobu českých za- čátkú dramatických.

V púvodním divadelním repertoiru lidovém učinén pŕesto v poslední dobé zjevný pokrok. Divadelní knižnice vhodných lidových kusú o živém dialógu, púvodních situacích a bystré charakteristice byla obohacena radou nových vzdélavatelú ; seznam púvodních lidových her z posledních asi deseti let pred válkou dovŕšil plné sto kusú — počet pomerné značný.

Divadelní literatúra slovenská je v tomto, ne pravé nejlepším, smysle ryže demokra- tická, nejlidovéjší obor slovesné domáci vý- roby.

V čelo dobrých lidových spisovatelú di- vadelních pronikl záhy prvý dedinský povíd- káŕ moderní, JOSEF GREGOR-TAJOVSKÝ,

250

Dramata Tajovského.

pŕirozeným vývojem od svých nejlepších roz- právek a besedníc, oplývajících charakteristi- kou a živým dialogem. Dar význačné slovesné plastiky umožnil mu znamenité, aby své so- ciálne nápravné poslaní uplatnil v kratších živých obrazech o dramatické osnove s pro- nikavéjším zdarem nežli v stŕízlivé prose. Tajovský dramatik jest si védom svého vy- chovatelského úkolu; stačí opét čisti pod- tituly jeho divadelních prací : „S F u b y" (1898), obraz zo života, „Nový život" (1905), dráma v troch dejstvách, „Matka" (1906), obraz zo života v jednom dejstve, „Statky zmä- tky" (lí)09), obraz zo života dolnozemských Slovákov v 5 dejstvách, „Hriech" (1911), tri scény, ^V službe" (1911), hra v jednom dejstve, „Ženský zákon" (1911), obraz z rudu v štyroch dejstvách, „Tma" (1912), výjav z Tudu — v téchto názvech není ná- roku na vyspelé merítko umelecké. Co platí o dedinských povídkách Tajovského, platí ješté zvýšenou mérou o jeho dedinských obrazech divadelních : proniká je do krajnosti lidovýchovná a poučná tendence. Nékteré z vyjmenovaných her Tajovského povznášejí se však čestné nad prúmér ostatní slovenské tvorby pro divadlo ; jsou to kusy: „Hriech", „Matka", „Statky-zmätky" a „V službe".

„Hriech" jest dramatickým náčrtem o the- maté vystéhovaleckém. Statkár Kvaško se vrací po letech z Ameriky, mladá žena jeho zatím se s čeledínem zapomnéla a povila decko — okolo tohoto chudého deje význačná psychologisace a charakteristika vskutku dramatická. Dramatem „Hriech" ovšem není, jen jeho nápovédí, skizzou, práve jen tŕemi

251

Dramatici: Kukučia a Josef Hollý.

vypjatými scénami z dramatu. „Matka" má základní rys opravdového dramatu : konflikt obou živelných citu, lásky materské a mi- lostné v osobe pŕedstavitelky této úlohy ]e pravdivý a otŕásající — Tajovský psychológ jest zde na výši podaní. Dolnozemský obraz „Statky zmätky" a aktovka „V službe" do- týkají se zdaŕile sociálních teórií, druhá hra pohybuje se již na vlastní púdé socialismu, napovídajíc pŕes četné umelecké rozpaky, že na Slovensku pomalú svitá sociálni ohro- zení. Všechny hry Tajovského jsou ostré realistické kresby, psychologicky motivované, o spádných situacích a živém dialógu — účelu ,lidové hry' Tajovský dramatik dosáhl úplné.

Také MARTIN KUKUČÍN píše svou „Kó- ma saciu" (1907, dele v rukopise), ,obraz zo slovenskej dediny vo štyroch oddeleniach", pouze pro užitečnou zábavu a poučení lidu ; hra jeho rozvádí syté a barvité scény z dob delení pudy v Uhrách, ale deje má nedosta- tek, hbujíc si spíše v epickém živlu nežli v pohybu dramatickém.

Výlučné divadelní tvorení za literárni obor zvolil si ev. knéz JOSEF HOLLÝ (1882— 1912). „Márnotratný syn", dráma s ost- nem proti alkohohsmu a „Kubo", veselohra vlastné bez veselého živlu, dočkaly se záhy nového vydaní; „Amerikán", činohra, do- tyká se povrchné otázky majetkové, a lehká veselohra „Geľo Sebechlebsk ý", s histo- rickou postavou slovenského intrigána Geľa, nahrazuje komický účin levným vtipem, pŕinášejíc aspoň púvodní látku. Pod pseudo- nymem Sergéj Tritonovič napsal Hollý tra-

252

Dramatici : Socháň, Urbánek a j.

gedii „Černová"( 1908),obírající se známou smutnou udalostí z r. 1907. Styl her Hollého je starý, tendence stará, stará jest i jeho divadelní technika (,deus ex machina' .'), psychologická osnova stará, komika stará; od „Márnotratného syna" zakrsal talent Hollého, usychaje v uméleckém diletantismu.

O divadelní vavrín snažil se úsilné i folk- loristík PAVEL SOCHÁŇ (* 1882), autor veselé hry „Tobiáš Klepeto", bezná- ročné aktovky o strojené komice, „Sedli- ackej nevesty" a „Honorár a", obhroub- lé komédie bez dušezpytného prokreslení i deje. Socháň aspoň záhy ustal ve výrobe této dramatické literatúry; ani této malé zásluhy nemá však neobyčejné psavý FERKO URBÁNtK, autor nékolika tuctu ,obrazú ze života', ,fantastických' a ,púlnočních scén' se zpévy, robených na stejné úctyhodné otŕelé nieritzovské schéma, bez trošky^vkusu. Jeho „R o z ma j r in", „Bludár", „Škria- tok", „Strídža zpod Hája" a jak se jmenují všechny ty úžasné naivní kusy „s ukrutnou romantikou ztratených synov a šťastlivo nájdených dcier, cnostných a hrozne dobrotivých grófov alebo aspoň ba- rónov, ktorých ľud miluje a ctí" (Votruba), získaly si vytrvalou poutí po slovenských (novéji i českých!) ochotníckych jevištích smutnou zásluhu o nebývalé zplazení úrov- ne lidového dramatu, z néhož šťastné načer- pal Tajovský — jiného významu bohužel nemaj í.

Vážnéji se pokusily o slovenské lidpvé dráma nékteré ženské spisovatelky : TEREZA VANSOVÁ („Svedomie", činohra; „Môj

2S3

Problém slovenského dramatu.

Jožko", veselohra), MARÍNA OĽGA HOR- VÁTHOVA („Sirota'') a FR. SVOBODOVÁ- GOLDMANNOVÁiJánoWk'') — pokroku ani úspechu však nepŕinesly. O hrách, jež ze starší generace napsal všestranný POD- TATRANSKÝ, SOMOLICKÝ, z mladší V. H. V. a /. GR. ORLOV Ize souditi pouze j ako o projevech ochotné vúle.

Dramatická Musa slovenská Je tudíž posud domáci literárni obor nejchudši: na- konec zbude nekolik herTajovského,Hollého, Kukučínova a dva tri kusy ženských auto- rek z veškeré novéjší rozsahem bohaté pro- dukce, Jež snesou pŕísnéjši méŕitko a mají význam pro vývoj slovenského lidového divadla.

Dráma a Jeho problém umelecký Jest od slovenských spisovatelú divadelních poklá- dáno stále spise za výchovný prostŕedek, za národni potrebu slovenskou, nežli za mé- ŕitko slovesné vyspelosti. Umelecké sebe- určeni slovenského dramatu Jest velikým, nemálo slibným závazkem šťastnejší budouc- nosti : doufejme, že Jsme již na jejim prahu.

DODATEK.

PŔEHLED NÁUKOVÉHO A VEDECKÉHO PÍSEMNICTVÍ NA SLOVENSKU.

Pro pestovaní náuk a véd Slovensko nemélo nedostatek vlôh anebo podmínek. Z malé brdárky horské v Gemeru vyšel Slovanstvu veliký Ša- fárik, a kvetoucí Bratislava byla kolébkou ducha Palackého ; jisté i po odluce by Slovensko bylo cile vedecky pokračovalo. Již raný ,Tatrín' je malou učenou společností, zafízenou po vzoru cizích ústavu náukových ; záhy po revoluci Slo- váci, s Kollárem a Kuzmánym v čele, znovu se namáhají vytvoŕiti si pevné ústredí osvétné a konečné po mnohých trudech zakládají si je s nadšením v , Matici slovenské'; oduševnení jejich za Maticu pohŕíchu záhy utuchlo a tak v polovici let sedmdesátých lehko bylo prudší vlné madarisační smésti ji i téžce dobytá gym- nasia s povrchu zeme a Slováky vrci daleko zpét od zdroju vzdélanostních. Nemají-li Slováci ve svém nárečí pésténého písemnictví náuko- vého a vedeckého v té míŕe, v jaké míti je mohli, nemají ho z veliké časti také svou vinou.

Slovensko po spisovné odluce vedecky bylo odkázáno skoro veskrze na zásobárnu českou,

Dodatek: Príčiny vedecké zaostalostí.

maďarskou a nemeckou, s nimiž arci soutéžit nemohlo. Prvý zásadní separatista Štúr sám prvý po odluce jde r. 1853 k bratrum Čechum, aby mu vydali jeho úvahy o písních a povéstech plemen slovanských; chodník ten po nem lo- puchou nezarastá : až po Ríznera jde jím ješté nejeden slovenský spisovatel odborný neb ná- ukový, jenž svou práci chce dostat do sveta. A nehledá-li Prahy, hledá Pešti, Vídne, arci v poutním rouše cizím : to je veru velmi malá sobéstačnost a pramalá samostatnost slovenské literatúry, od níž si práve Štúr hory doly sli- boval. Byla to vina Slovákú, že kromé zpéva- vých Mus ostatní helikonské družky prchly zpod Tater; príčiny toho svádét, jak zhusta se deje, pouze na nepŕízeň pomeru politických, jest laciné odbytí. Vždyť jejich bratrí za stup- ňovaných boju o svou národnost a v poddanství vlád cizích, krajné jim nepŕíznivých, dosáhli vedecké samostatnosti a skoro všech podmínek pro rozvitý duševní život. Zde se nejvíce vy- mstil na Slovácích rok 1844; poznali, co je to délat — prý jen formálni — odluku od pra- mene staleté společné vzdelanosti.

Ačkoli je pravda, že pochopitelný a opráv néný český hnev pro odluku vehce ochabl hned v zápétí, zvlášť po smutných výsledcích slo- venské revoluce, pfece jest povážlivé upadat hned v druhou krajnost tvrzením, že by kul- túrni nelad mezi Čechami a Slovenskem byl jen a jen legendou. Veci se nemély tak nevinné. Slovenské cesty Boženy Nemcove v letech pa- desátých, táborový ruch v Čechách v letech šedesátých, slávnosti Jungmannovy a zhaténí Matice v letech sedmdesátých byly slavnostními nebo smutečními okamžiky, vzrušenými peri-

256'

Dodatek: Pŕičiay vedecké zaostalosti.

petierni celého národa — jak by zde byl ne- cítil bratr s bratrem ! Ale ten klidný, pravidelný beh kulturního déní, stály kultúrni kompas české vetvi na Slovensku bohužel chybél od začátku odluky až do konce let sedmdesátých. Vocel, který jako musejní úŕedník zajisté mél tenkrát správny rozhled po kulturních vécech současných, oznamuje v únoru r. 1845 Peliká- novi, že „vétší díl Slovákú již ani Mu- sejníka ba ani knéh českých nečíta, vlastní nejakou literaturku slovenskou sobé vytvoŕiti hodlaje."^ Jaroslav Pospíšil stéžuje si v lednu r. 1846 Štúrovi, že „od toho kroku Vašeho — Buh dejž, aby vše k dobrému se obrátilo! — žalostné ubylo Vašich [t. j. slovenských] pŕedplatitelu ,Kvétú' a vubec mého knéhoskladu — co to znamená? Jsou ,Kvéty' snad horší než jindy ?" ; a v dubnu téhož roku píše lakonicky: „S Tatrami hotov. Nepošli tam, žel, jediného kvetu více" — patrné se odhlásil i poslední jejich pŕedplatitel. ,Co to znamená?' Ano, to jest otázka: ,Kvéty' nebyly horší než jindy. A jisté jsou i jinde podobné doklady ješté v prachu zahrabány: slovenská odluka n e n í dosud docela jasné vy- svetlená, objevují-li se nové a nové zprávy, jež vrhají na jeji vznik a cíle svetlo jiné než úrední prameny a úrední názor. Jisto je, že Slováci, spisovné se oddélivše, pozbývali brzy (a priro- zené) i pravidelného literárního styku s Čechami. Vúle k literárni odluce, jak vidét, u nich byla; že nezvítézila a že zustalo jen pri jejím vnéjším projevu spisovném, o to nemá zásluhy Štúr a ostatní slovenští ujišťovatelé, že prý Slováci nechtéjí trhať (a trhali!) staré jed- noty literárni, o to má zásluhu jediné holá

17 257

Dodatek: Diletantism a nadeje Štúrovcú.

nemožnost prevedení tohoto skutku : od- lúčte od sebe srdce neb mozek v jednom orga- nismé, a pritom nezabte celku! Ceši a Slováci jsou práve takto životné navzájem na sebe od- kázaní ; každý separatism mezi nimi je buď ší- lenstvím — anebo zločinem.

Nadaní básnické samo si stačí a v jakémkoli prostredí vzdélanostním ; odtud kvete lidová poesie. Nestačí si však pouhá vule vedecká — dokonce již ne v prostredí kultúrne slabém. Štúr, Dobšinský, Pauliny-Tóth, chtéjí-li vedecky pracovat, stávají se blouznivci a diletanty. Je líto nadaného Kellnera-Hostinského a pilného Záhorského, že jejich vedecké snahy se ztrácejí u prvého v extasi básnických vidin, u druhého v bludišti temných dohadu historických; a líto jest i Hodži a Kuzmányho, že o jejich hlubo- kém duchu a filosofických myšlenkách svet vúbec nevi a nezví. Hroboh je šilenec ; nevšedné sčetlého Dohnányho uchvacuje smrtelná moz- ková kŕeč v šestadvaceti letech — na nepatrnou náukovou literatúru štúrovskou je to ran pre- mnoho. A pritom Slováci pro sebe chtéli vlastné víc než kultúrni sobéstačnost. Štúr snil, že slovenská literatúra bude majákem a vúdcera Slovanstvu; Hostinský blouzní o slovenské vede, že ona dá lidstvu „večnemájové jaro", že „Sloven bude Tatrou na pohorí vševedy ľudstva", že „jedine umením sloven- ským môže sa obnoviť v ďalšej sláve ume- nie ľudské" — v kalných blescích tohoto churavého ducha nejeví se slovenské schisma nevinným ŕešením vnéjší formy, nýbrž hlubo- kým tragikem.

Vše, CO se od doby Štúrovy náukové a ve- decky vytvorilo v spisovném nárečí slovenském,

25S

Dodatek: Dejepis, národopis.

a CO má význam širší než je zajem literárné- historický, stručné zde shrnujeme.

Oblíbeným oborem vedným již z času Štú- rovcú byl dejepis a národopis. V histórii pracuje M. Dohnaný („História povstania slovenského", 1850, nedok.), a druhdy s peknými výsledky J. Záhorský ; S. Chalúpka se obírá archeológií, rovnéž L. Reuss, J. B, Klemens a J. Kohút; mytológie slovanská vábila i svedla V. Paulíny ho- Tótha („Slovenské bájeslovie", 1876). V letech šedesátých rozvíjí se plodný, nekritický však talent Fr. V. Sasinka (1830—1912), horlivého sbératele dejinných památek a listín ; jeho „De- jiny počiatkov terajšieho Uhorska" 1868, „De- jiny královstva Uhorského" 1869, „Dejiny drie- vnych národov na území terajších Úhor" 1870 nesnesou méfítka vedeckého. Látkové cenný jest jeho „Archív starých československých li- stín, písomností a dejepisných pôvodín pre dejepis a literatúru Slovákov" (1872, o 2 sv.). Sasinek byl činný se zdarem i v oboru cír- kevního práva. K Sasinkovi se druží Št. Hyros (1812 — 1888), dejepisec Likavy a Liptova; z novéjších historiku cenné príspevky a práce podal P. Križko (f 1908) a životopisec Tra- novského J. Mocko (t 1911).

V kultúrni histórii pracoval zejména Július Botto (t 1912). Jeho dvoudílná kniha „Slováci. Vývin ich národného povedomia" (TSM 1906 a 1910) má význam pro svuj pilné snesený materiál; k ideovým pramenum slovenského ohrození neproniká. Z pera Bottova vyšlý i dve populárni monografie o Jonáši Záborském (1911) a M. M. Hodžovi (1912).

Národopis je nejúspéšnéjší pole odborné lite-

17* 25.9

Dodateb* Národopis, filosofie.

rární činnosti Slovákú; pracovala na nem a pracuje posud slušná rada délníkú. Celkový obraz lidopisné oblasti slovenské nacrtl již slibný žák Stúruv Benjamin Červenák v „Zrcadle Slovenska" (v Pešti 1844); folklórom se zabýval i Ludevít Štúr (viz tam); slovenské povesti sebral a vydal Janko (Francisci) Rimavský v Le- voči 1845 v 5 svazečcích, dále je sbíral Július Plošic a zvlášté mnoho jich zapsal Samuel Reuss a jeho synove Adolf a Ludevít — sbírky Francisciho, látky Plošicovy a rukopisu Reus- sových použila Božena Nemcova ve svých Slo- venských pohádkách a povéstech. Po Tereze Ardtnerové vétší svod slovenských povestí vydal až Pavel Dobšinský (TSM, 1890, o 9 sv.); sbírku slovenských prísloví a poŕekadel A. P. Záturecký (v Praze, nákladom České Akadémie 1880); písňových tekstú slovenských na sta vydal Štefan Mišík (TSM 1898) a na tisíce jich sebral neúnavný národní pracovník Ondrej Halaša (t 1913); o lidovém umení slovenském, krojích, výšivkách, majolice radu statí napsal Pavel Socháň. Z krajinných monografií, jež se týkají také místního folklóru, na pekné úrovni jsou práce K. A. Medveckého „Detva" (1906) a Júlia Bodnára „Myjava" (1911). Topografie byla zajmem Daniela Licharda, geografie a geológie Dionýsa Štúra a Gustáva Zechentera. V ná- rodní statistice nejnovéji s úspéchem pracovali .lan Rumann (v Slovenském Obzoru 1907) a zvlášté Emil Stodola („Štatistika Slovenska" 1912).

V okrese filosofickém položeny teprve v mo- derní dobé začátky. Starší práce Daniela Laučka .,Eudské povedomie" (1889) je kompilací z ci- zích autoru; teprve Jan Kvačala {* 1862), pro-

260

Dodatek: Filosofie, literárni histórie.

slulý komeniolog na jurjevské université, na- psal (česky a) slovensky prvé dílo, schopné vedecké representace. v spise „Viera a veda", bohužel i stranícky a polemicky vyhroceném. O národní filosofii Slovákú se pokúsil povéstný P. Jeh líčka- Marg in v klerikální hádce „Novo- veká filosofia a Slováci'' — ovšemže mame : týž problém moderné si ŕeší Pafo-Bohdan Paulu v „Pokrokovosti a konservativismu na Sloven- sku" (Prúdy III 1912) ; z teologu evanjelíkú nad prumér církevnické literatúry vyniká nékte- rými studiemi Jur Janoška v Cirkevných Listech. Praktického filosofa-Tolstojovce Slováci maj í v Dušanu Makovickém, dúvérníku jasnopoljan- ského myslitele ; vy-dal slovensky preklady z dél a učení svého mistra.

Dejepis literárni založil Slovákúm teprve prof. Jaroslav Vlček (* 1860 v Banské Bystrici, z otce Čecha a matky Slovenky) svými genetickými „Dejinami literatúrj^ slovenskej" (TSM 1890). Pred ním — nehledíc k obéma „Slovesnostem" Ondŕeje Radlinského (1863) a Ondŕeje Trúchlého- Sytnianského (1873) — pšstován monograficky celou radou spisovatelú. Vyniká z nich Josef Miloslav Hurhan ranou prací o „Slovensku a jeho živote literárnom" (v SPI 1845 — 1851) a pozdní m nedokončeným životopisem Ludevita Štúra a jeho doby (v SPI 1881); dále zaslou- žilý Josef Viktorin (1822—1874), kat. knéz. vydavatel a životopisec Hollého (1863), vyda- vatel Sládkoviče (1861) a historických dramat Záhorského (1865 — 1866), redaktor almanachu ,Concordia' (1858), a ,Lipa' (1860, 1862. 1864), kde soustŕedoval nejlepší literáty své doby. Viktorin byl oddaným stoupencem česko-slo- venského sblížení spisovného. Sládkovičúv ži-

261

Dodatek: Lit. histórie, bibliografie.

votopis podlé vlastních vzpomíjiek napsal Ľu- devít Grossmann (1874 a 1878); o slovenských Shakespearech a Goethech dithyrambicky psal Pavel Hečko; nejčetnéjší látku literárne deje- pisnou i k studiu doby pŕinášejí však vlastní paméti nékterých spisovatelň (víz Literatúru). Mnoho se zasloužil o dejiny domácího písera- nictví i Josef Škultéty (* 1849), dlouholetý red- aktor SP a NN v Turčanském Sv. Martine, také jazykozpytec a novelista, pŕítel a ctitel Vajan- ského, dobrý jeho i Hviezdoslavúv znalec, vúči mladší generaci slovesné však upjatý; znovu vydal básne Bottovy, Hollého, Chalupkovy, Sládkovičovy, a napsal do SP ohromnou radu literárních statí a zpráv, látkové cenných. O mladších déjepiscích a kriticích literatúry na Slovensku, Pavlu BujnákovU Fr. Voirubovi a Neresnickém byla již zmĺnka (v hlavé V. a VI.) ; z ostatních treba jmenovat ješté: Michala Bodického (1852 — 1919), životopisce Kollárova, Štefana Janšáka a jeho dobrou monografii o Da- nielu Lichardovi (v Skalici 1912), a Helenu Turcerovou, jež parížske Sorbonné predložila svou thesi „Louis Štúr et ľidée de ľindépen- dance slovaque" (v Paríži 1913), kde k štú- rovské literatúre pŕináší radu nových pŕíspévkuv i oprav.

Pilné a cenné dílo bibliografické vypracoval učitel a pedagóg Ludevít V. Rízner (t 1913) : ve- likou „Bibliografii písemnictví slovenského od doby nejstarší do konce r. 1900" (vychází v Praze nákladem České Akadémie), ve zpúsobé slov- níku; týž autor napsal radu bibliografií spe- ciálních (díla Hviezdoslavova). Bibliografií starší písemnosti se zabýval také Alexandr Lombar- dini.

262

Dodatek: Jazykozpyt, pedagogika. Botanika.

Slovenský jazykozpyt vzdelávali Michal Mi- loslav Hodža, Martin Hattala (1821—1903), vše- stranný Ctiboh Zoch a spisovatelé jiní vedie svých vlastních oboru ; o Hodžovi a Hattalovi byla reč již dŕíve. Pro moderní slovenskou lin- guistiku velmi mnoho znamená jméno českého učence Františka Pastrnka, jenž prvý v letech devadesátých soustavné študoval slovenské dia- lekty a nezvratné potvrdil jejich skupinovou pŕíslušnost k jazyku českému. Jeho pokračo- vatel, Samo Czambel (1850 — 1910), rodem Slo- vák, je tvurcem umelé hypothesy o jihoslovan- ském puvodé Slovákú, vedecky vyvrácené. Jako dobrý znalec slovenštiny zasloužil se o ni svou „Rukovätí" (3. vyd. 1919), leckde však tvrdou a násilnou ; jeho díla jiná, „Príspevky k deji- nám jazyka slovenského", „Slováci a ich reč" a zejména spis „Slovenská reč a jej miesto v ro- dine slovanských jazykov" pohŕíchu jsou ma- ďaromanská.

Ve školství a pedagogice je pracovníkú s do- statek a druhdy i vyvolených. Ze starších vynikl Samuel Ormis svou dvousvazkovou „Výchovo- vedou" (1871, 1874), opírající se o Komenského ; z mladších vétšinou učitelé a duchovní, Samo Bodický, Jur Janoška, Gustáv Kordoš, Jan }raliak, J. Markovič, Karel Salva, Ŕehoŕ Uram, A. P. Záturecký, Jan Zigmundík a j. účastní se práce výchovné v časopisech (,Domácnosť a Škola' a ,Rodina a Škola') i v praksi.

V ostatních vedeckých disciplínách Slováci stojí dosud vétšinou teprv na stupni populari- sace. Starší generace má čilé pracovníky zvlášté ve vedách pŕírodních ; všechny obory jejich zobecňoval zejména Daniel Lichard; v botanice šťastné pracovali Gustáv Reuss, Ondrej Kmet\

263

Dodatek: Vedy prírodní. Politika.

Daniel Sloboda a J, Ľ. Ho ľúby ; J. A. Wágner píše lidové články o zjeveeh nebeských, me- teorologických a pokrocích technických ; Gustáv Kordoš (Magurský) o matematice a zjeveeh pŕírodních vydával titérné „Ľudové prednášky'' ; Vavro Srobár napsal populárni „Ľudovú zdravo- vedu", Josef Burjan lékaŕské state poučné, atd. Vedie spousty této literatúry, sledující vétšinou <3íl výchovný a lidový, tratí se ojedinelé váž- nejší pokusy mladších pracovníku (Fedora Houdka ve vedách pŕírodních, a pod.).

Početná i poučná je slovenská literatúra poli- tická. Prvé místo v ní mají kritické práce Sa- m.\xé[aiŠtefanomče (1821 — 1910), politického revo- lucionáŕe a svérázného myslitele, historika „Slovenského povstania z roku 1848 — 1849", v némž se odvážil bŕitké kritiky vúdcu sloven- ského odboje, hlavné Ľ. Štúra ; reálneho politika, který mladší pokrokové generaci radu zdravých podnetu a myšlenek pŕinesl do vínku. Poli- ticko-sociální zbarvení mají state Šrobárovi/ v , Hlase', právnické Konšelovy (Aug. Rátha) tamže, sociologické studie Štefánkovy v ,Slo- venském Obzoru' a články v ,Slovenském Denníku' ; nemilosrdnou pitvou slovenské po- vahy se obírá Ladislav Novomestský (Meakul- pínský) v knížce „Co hatí Slováky" (1901); z praktických politiku sluší se jmenovat Milana Hodžu, redaktora , Slovenského Týždenníku', lékaŕe Pavla Blaha a J. Okánika, Júlia Marho- viče, Ambra P/eto/-a („Nápor-odpor" 1905) aj., vesmés také politické spisovatele a národoho- spodárske buditele. Ve všech časopisech slo- venských, zejména od V. Paulinyho-Tótha a jeho ,Národných Novín' skoro až do posledního tahu pera Sv. Hurbana Vajanského je bohatý archív

264

Dodatek: Význam slovenských časopisu.

k politickým snahám Slováku v posledním pui- století jejich poroby, doplňovaný početnou kniž- nici brožúr a aktúv o politických pravotách a

kriminálních procesech jejich vudcú.

*

Kultúrni život slovenský zobrazují výstižné časopisy ; nékteré z nich jsou nejvydatnéjší oporou krásnemu i vedeckému písemnictví na Slovensku. Prvá generace štúrovská má jedinou záštitu literárni v Hurbanových ,Slovenských Pohradoch' (1846—1851) a v ,Orle tatranskom' <1845 — 1847), beletristické pŕíloze k Štúrovým novinám. Pro druhou generaci vítaným útulkem je baňsko-štiavnický , Sokol' Dobšinského (1860 — 1862), jejž vystŕídal budínský , Sokol' Pauli- nyho-Tótha (1862—1870); Pauliny-Tóth od r. 1861 vedie neho vydával v Budíné pro humor a beletristiku list druhý , Černokňažníka' ; ko- nečné sedm ročníku Kalinčákova a Trúchlého ,Orla' (1871—1877) zahrnuje zbytek upadající slovesné produkce tohoto období. Púdou, v níž bezpečné zakotvila generace tretí po Štúrovi, Hviezdoslavova, Kukučínova a Vajanského, byly opét obnovené ,Slovenské Pohľady' Hurbanovy (od 1881 doposud): jmenované časopisy a vedie nich rada almanachu (Hurbanova ,Nitra' : 1. 1842, II. 1844, 111. 1846, IV. 1847, V. 1853. VI. 1876, Vil. 1877; Viktorinova ,Concordia' 1858 a jeho ,Lipa' : 1. 1860, 11. 1862, 111. 1864; ,Minerva' 1868, ,Napreď 1871, ,Živena' 1871, , Dunaj' 1874, ,Tatľan' 1878) obsahují témér celou literárni sklizeň slovenskou od Štúrovy školy po dobu novou.

Rozvoj časopisectva v rozličných obdobích byl nestejný; nikdy však počet všech sloven- ských časopisu v dobé piedválečné neprekročil

265

Dodatek: Rozvoj časopisectva po valce.

číslice 30. Podlé seznamu z konce r. 1919 vy- cházelo na Slovensku osvobozeném celkem 40 listu — z toho 32 listu politických (4 denníky : Slovenský Denník v Bratislave, Robotnícke No- viny tamže, Národnie Noviny v T. S. Martine a Slovenský Východ v Košicích), 2 literárni (Slo- venské Pohľady a Živena v T. S. Martine) a 2 evanjelické cirkevní mésíčníky, 2 časopisy mlá- deže (Mladé Slovensko v Praze a Vatra v Ru- žomberku, 1 sokolský (Slovenský Sokol v No- vém Meste n. V.) a 1 vojenský spolkový list (Svornosť v Komárne) — potreba nových kul- turních a literárníeh listú a revuí slovenských je velmi naléhavá.

POZNÁMKY

I

LITERATÚRA.

(I)

K všeobecným déjiaám kulturniho a narod- il i h o života na Slovensku látka byla souvisle se- bnina nékolikrát. Po prvé doma tak učinil Josef Milo- slav /^urĎa/i v pfehledé ^Slovensko a jeho život literárny'' (Slovenské PohPady I 1846—1851), na svou dobu vyspelé studii, jež je takrka púdorysem slovenského dejepisu literárního, zasahujíc z dob nej- starších až k samým počátkúm slovenské revoluce. Rušná tato leta odboje barvité líčí na základe auten- tickém , História povstania slovenského" (1850) od Mikuláše Dohnányho, bohužel nedokončená; obe ty doby shrnuje a časové pokračuje studie Ladi- slava Piče „OsepK-b nojíHTMMecKOíí h JiwTepaTvpHOH iiCTopia CiOBaKOBTj 3a nocTbaHia cto JitTi" (Cjia- bíihckííí C6opHHK-b 1875 a 1877) ; látkové významný je Sasínkúv „Slovenský letopis pre históriu, topogríifiu, archaeologiu a ethnografiu" o šesti dilech (v Skalici 1876—1882). Bibliograficky, ovšem v roz- sahu velmi omezeném, jej doplňuje Ondreja Szebe- rinyiho .,Pantheon slovenských církevnich augšb. vyznaní spisovatelu" (^Korouhev na Sionu I d.). O cel- kový obraz slovenského vývoje národniho, opét jen se zdarem látkovým, novéji se pokúsil Július Bolto v dvoudilném spise: „Slováci. Vvvin ich národného povedomia" (TSM 1906 a 1910).

Ve filosofii národniho vývoje na Slovensku marné se snažila vniknout rada pilných domácich spisovatelia ; výsledky- práci jejich jsou filosofické mlhoviny, libo- volné dohady historické a mytologické a romantická

269

Literatúra.

blouznení, z nichž veda prospechu nemá. Jmenujeme z nich: Petra Kellnera-Hostinského a jeho „Prvo- tiny vedy slovanskej" (Slovenské PohPady I 1851), „Starou vieronauku slovenskou" (TSM 1870) a horouci „Rozpravy večerné o umení staroslovenskom" (Orol 1871 — 1872); Samuela Or- misa a jeho „Filozofické úvahy" (LMS VI 1874), v nichž však je rada správnych postrehu o Štúrov- cích a jejich romantismu, vlastné diletantismu filosofi- ckém; Pavla Dobšinského a jeho ztroskotaný pokus o filosofickou sousta\ai národní na základe slovenské mytológie v „Úvahách o slovenských pove- stiach" (TSM 1871); konečné Viliama Paulinyho- Tótha, kterv se o podobné romantické úskalí ztrosko- tal v „Slovenskom bájesloví" (TSM 1876). Po- zorujeme, že leta sedmdesátá byla skutečné pro Slo- vensko lety duševní ochablosti a úpadku.

(II)

Z literárne dejepisných príspevku starších, které souborné podávají pohled na Slovensko v pí- semnictvi, cenu si zachovalý jediné Tablicovy „Pa- méti československých básnífúv anebo veršovcúv", pripojené ke každému ze čtyŕ dílú jeho „Poézií" (ve Vácové 1806, 1807, 1809, 1812). Zato dve díla novéjší vedecké literatúry české mají ve- lilo,^ VA'znam i pro literárni Slovensko. Prvé jest psáno nemecky: jsou to pamätné Šafaŕíkovy „Ge- schichte der slavischen Sprache und Lite- ratúr nach allen Mundarten" (PB 1826), jež práve svým kritickA,'m zajmem o slovanská nárečí hluboce zasáhly v osudy naši literatúry na Slovensku; dilem druhvm jest neméné pamätná Jungmannova „Histórie* literatúry české" (1825, 2. vyd. 1849), jež pfinesla radu životopisu slovenských spisovatelú a bibliografických záznamu jejich dél. Po ni teprve „Slovesnosť" Ondŕeje Radlinského (1863 v Skalici), obratne fízená, a deset let potom obsažná „Sloves- nosť" Ondfeje Trúchlého-Sytnianského všimly si po- zornéji domácího písemnictví. Ale ani jimi literárni dejepis doma dosud nezakotvil. Pozdéji je to opét Čech, Josef Jireček, který ve svou dvoudilnou „Ru- kovéť k dejinám literatúry české do konce XVIII. veku" (v Praze 1875 a 1876) dúsledné včlenil i slo-

270

Literatúra.

venské spisovatele ; a skoro zároveň s ním opét Ne- slovák ukázal vydatnéji na slovesnost pod Tatrami — Rus P//p/n v 2. vydaní své proslulé kdysi „Histórie slovanských literatúr" (v Petrohradé 1881) ve- noval jí v ďruhém svazku na padesát stránek. Zatím však již prvý slovenský skutečný historik literárni se prihlásil — Jaroslav Vlček.

Literárne dejepisné dílo Vlčkovo má pro Slovensko dvojí význam epochálni : jako hluboký prameň vedo- mostí o jeho snahách kulturních a jako začátek moder- ního vedeckého písemnictví slovenského. „Literatúra na Slovensku, její vznik, rozvoj, význam a úspechy" <v Praze 1881) je prvé mužné hodnocení domáci slo- vesné produkce; chyby jejiho „radikalismu mladosti" prof. Vlček záhy opravil ve svých genetických „De- jinách literatúry slovenskej" (TSM 1890). Ale i ostatní hlavní statí Vlčkovy o slovenské literatúre : v Slovenských Pohľadoch (zejména či. „Anton Ber- nolák a jeho škola" X 388), v Slovanském Sborníku (II 23), Národných Novinách (o Kukučínovi, XVll č. 125), skalickém Hlase (klasické „Besedy literárne"), studie jeho ve sborníku Slovensko G>Literatura, slo- venská", v Praze 1901), v Slovenské Čítance („Škola Štúrova", v Praze 1912), slovenské monografie v jeho životním pamätníku, „Dejinách české literatúry" (v Praze, I. 1. 1894, 11. 1. 1898, II. 2. 1914), v „Lítera- tui^e české XIX. století" (2. v>'d. I. 1911, H. 1917), články v Ottove Slovníku Naučném a konečné po- slední časové spisek o „Slovensku od reakce Bachovy do zrušení Matice Slovenské (1850 — 1875)" (v Praze 1913) — všechny tyto prísne kritické studie i jeho púvabné, umelecké^a pŕesto veskrze vedecké slovenské ,kapitolk>'' (o Šafárikovi, Kollárovi, Hol- lém) v knihách jiných jsou neporušitelným základera dejín líterárního Slovenska.

Kromé príslušných hesel v Ríegrové í Ottove Slov- níku naučném pro literárni dejepis Slovenska jako prameň všeobecný má dalekosáhlý význam veliká „Bibliografie písemnictví slovenského od doby nejstarší do konce roku 1900", dilo mra- venčí životní píle Ludevíta V. Ríznera (t 1913), jež — vinou pomeru bohužel postupem hlemýždím — vy- chází v Praze v náklade České Akadémie za vedení prof. Vĺčka (dosud vyšla jen pn-ého dílu část prvá r. 1917).

271

Literatúra.

(Ill)

Zvláštni, špeciálni literatúry o pisemnictví na Slo- vensku, monografií o význačných obdobích a osob- nostech literárnich, roztroušena je spousta po všech slovenských časopisech všech dob, po mnohých re- vuich a iistech českých, slovanských a tu a tam i ci- zich. Zaznamenáva ji veítni pečlivé a pro starši údobi skoro úplné prof. Vlček v „Poznámkach" k svým „Dejinám literatúry slovenskej" (na str. 264—274); zde uvádíme jen príspevky význačnéjší, ŕadíce je za sebe podlé dob literárnich a doplňujíce je hlavní li- teratúrou novéjší.

*

K dobé Bernolákove : O Gavlovičové činnosti lite- rárni píše J. M. Hurban v SP I 29 (1847), o jeho „Va- laské škole" Sv. Hurban Vajanskv v NN (Rozpomienka na starú knihu XVI č. 39-40 1885).

Máčayúv pokus o uvedení dialektu slovenského do reči knižní popírá S. Czambel v Živené (O , prvej' knihe slovenskej) II 238.

O M. Rešetkovi psal M. Chrástek v Sokole I 395 (1861).

J. Čaploviče ocenil Alex. Lombardini v SP VII 111 (1887). Týž autor (tamže 241) M. Bela.

J. Ribayovi venoval studii knižní Ferd. Menčik (v Praze 1892); vecné o ném psal i prof. Palkovič v Týdenníku I 6 a IV 36, v Tatrance IV 3 posoudiv i novinárskou púsobnost Leškovu.

Bernolákem se obírá M. Chrástek v Slovanské Čítance II 392 (1866), Vlček v SP X 388 (1890) a j., v Prúdoch IV (1913) a četná drobná jubilejní litera- túra z r. 1913.

O Fándliho se zajíma rovnéž M. Chrástek v Nár. kal. 1867, 252; týž autor píše o Hamuljákovi v Sokole II (1862).

Z úvah o HoUéni jsou nejcennéjší (kromé kriti- ckých studii nových, svrchu jmenovaných) stati Viktorinovy, zvlášť jeho životopis, pripojený úvodem k výboru Hollého básní (v Budí ne 1863).

K dobé Štúrove : O Štúrovi samém : J. M. Hurban v SPI 1847—1851; Lichard v Sokole I (1862); Pau- liny-Tóth beletristický v Besiedkach IV (1870, „Tri

272

Literatúra.

dni zo Štúrovho života"); J. M. Hurban vobsažném, ale nedokoačeném obraze jeho života v obnovených SPI (1881); nové kritické hodnoceuí i nové doku- (jienty pŕinesla práce dry Heleny Turcerové „Louis Štúr et ľ idée de ľ indépendance slovaque" (v Pa- ríži 1913) a prvá knižní publikace dopisu Štúrových Jar. Pospíšilovi z let 1837—1842 (1919, vyd. Frýdecký).

O dobé Štúrove: SPI 1847-1851, z pera J. M. Hurbana; musejní „Hlasové o potrebe jednoty spi- sovného jazyka" (v Praze 1846) ; Dohnányho „História povstania slovenského" (1850); Lichard v Domovej Pokladnici (1851); týž autor v Sokole I (1862); M. z Bohuslavic: „Zaváté ale nezapomenuté listí" v So- kole I (1862); S. Ormis ve „Filozofických úvahách" (o národní filosofii školy Stúrovy, LMS VI 1867); pseud. Vrahobor (D. Maróthy) v „Rozpomienkach na dni peknej mladosti" v Orie IV (1873), kde jest i pekná drobnomalba literárni ; a četné paméti autobiografické (Kalinčákovy 1861, Chalupkovy 1863, Francisciho 1870 a j.).

Vzpomínky na J. M. Hurbana napsal již za života jeho V. Pauliny-Tóth v Sokole I (1861), posmrtné vydal v jeho upomínku J. Škultéty spisek „Pamiatka J. M. Hurbana" (T,S M 1888) ; mimo to hojné o nem v literatúre doby Štúrovy.

M. M. Hodža byl hodnocen od Ct. Zocha v Sokole II (1862), novéji v populárni monografii Júlia Botta (T S M 1911); vedecky je však dosud nedocenén, stejné i Hodža básnik.

O Sládkovičove „Maríne", mikulášskym „Tatrínera" zprvu zatracené, psal pf íznivé M. Dohnaný již v Orie tatr. II 444 (1846) ; velmi živé ho vzpominá Kalinčák v „Rozpomienkach na Ondreje Sládkoviča" v Sokole I 399 (1862) ; zevrubné o živote i díle jeho vykladá Ľud. Grossmann v Orie V (1874) a v doslove k se- braným s^isum Sládkovičovým v Národní bibliotéce (1878) ; nekteré rysy jeho básnického tvorení do- kresluje J. Maliak v SP VII (1887, kterak vznikl ideál „Maríny") a tamže Vn239 a VIII 19 (1887— 1888 „Tragika v Sládkovičovej Maríne"). Také starší bratr Sládkovičov, Karel Braxatoris (1807 — 1869), veršoval: v Hronce 1(1836) má povést „Oleg, vévoda ruský".

Portrét nešťastného M. Dohnányho načrtl J. M. Hurban v SP 1 191 (1852); týž autor pŕedtím poslal

18 273

Literatúra.

vrelou vzpomínku za Časné zemfelym bratrem Eude- vítovym, Karlem Štúrem SP I (1851).

Životní dáta S. B. Hroboné pŕinesla stručne Jung- raannova „Histórie" (II. vyd. 1849, 565) ; k milostným jeho osudúm mnoho látky poskytiijí dopisy Bohuslavy Rajské ve sborníku „Z let probuzeni" I (1872^; ne- kritickým jeho velebitelem se ukázal P. Hečko v So- kole II 159 (1861).

S. Tomášika nadšené pozdravil v Sokole II 251 (1861) V. Pauliny-Tóth ; celkový uznalý obraz jeho podal až Albert Pražák v pekné své knižce o nem (v Praze 1919).

J. Záhorský podal vlastní béh života v R S N X 200; o jeho dramatech historickvch kritickv soud vyslovil J. Palárik v Sokole II 306 (1862), jímž se uvádí na pravou míru bezuzdné nadšení pro jeho Musu dramatickou se strany P. Hečka v Orie IV 139. Dobrou studii knižní o nem napsal Július Botto (T S M 1912).

V LMS XI, II 137 o P. Kellnera-Hostinském píše P. Dobšinský ; týž autor pozdéji v S P III 455 (1883) a IV 172 (1884) uverejňuje charakteristické drobnosti k významu Jana Botta. O jeho „Spevoch", jež vyšlý 1880 v Praze v Pokorného Knihovne československé, referoval s porozumením S v. Hurban Vajanskv v N N XI č. 59—63 (1880).

O K. Kiizinánym dobré literatúry dosud je málo ; CO napsal Danilovič do Sokola I 220 (1861), M. Chrástek do Lukšicových Slavische Blätter I (1865) a do Nár. kal. 1867, 270 nehoví jeho skutečnému významu. Na vvznam Kuzmánvho „Ladislava" upozornil J. Jakubec v' ČMFL III 326 d. (1913).

Správne ocenil L. Žella teprve pro f. Vlček v „De- jinách" 203—212 (1890) : stať Budiševského v Sokole 11123 (1862) precenila jeho sily.

O Kubánim psal v Táboru 1 277 (1870) Kellner- Hostinský ; ze zpráv časopiseckých pomerné nejcen- néjši — stejné u ostatních jmenovaných již i nejme- novaných Stúrovcú — jsou „Literárne rozpomienky" Sv. Hurbana Vajanského v N N XI a d. uverejňo- vané — živá literárni freska menioirová.

Velmi malebné zachytil vlastní životní osudy v Lipe II (1861), potom í osobitné (T S M 1877) Ralinčák ; voxxiQŽ Francisciho vlastní životopis (znovu T S M 1910) je cenným autentickým pramenem k stu-

274

Literatúra.

diu doby. K životopisu Kalinčákovu nové zprávy shledal Al. Adamus v Mor.-slez. sborníku II :^6 d. (1920).

PauUnifho-Tótha jako svého současnika prípadné zobrazil v jeho roce úmrtnim a v pozadi jeho doby a boju J. M. Hurban v poslední Nitre (VIL, 1877). Dobšinského vylíčil S. Bodický v Dome a Škole V 2; v téniž časopise podal tvž spisovatel nástin života A. H. ŠkuUéti/ho (IV, 7), vedie stati Škultétyho- syna v S P VÍ1 213 (1887). Bodický psal v témž listé také o pedagogu S. Ormisovi (I, 225); o jeho .,Mataji" pľedtím Kellner-Hostinskv v Sokole 1 206 (1861) a v Sokole 11263 (1862) Paulmy-Tóth; vlastní jeho curriculum vitae otišténo v Našem Slovensku II 1909).

Puvodni prameny o ostitních spisovatelích školy anebo doby Štúrovy jsou celkem skrovné ; prof. Vlček sám byi nucen tvrdo shánét materiál a mnohých zpráv a dat životních se dožadovat prímo od autorú anebo od jejich príbuzných.

O b. Maróthym psal Koloman Banšell v Korouhvi na Sionu I 118; o Viktorinovi hlavné Dobšinskv v LMS XI 133 (1874); Diimného význam zkreslil Hečko v Orlu IV 160 (1873) ; o Lichardovi se zmĺnil J. M. Hurban v NN XIII 137 (1881) — pekný a ce- Ijstvý obraz jeho života a pusobení podal však teprve Štefan Janšák v knižní své monografii (1912) ; Cti- boha Zocha posoudil M. Chrástek v Nár. kal. 1867, 262 ; životopis dra G. Reussa napsal do Sokola I 57 (1861) S. Ormis ; J. Škultéty v SP VII 47 (1887) popsal činnost Ondfeje Hadlinského a tamže 1 233 (1881) M. Š. Ferjenčíka ; v Orlu II 292 psal Zoch o H. G. Lojkovi, atd. — vyloupnout zdravé literárne historické jadro ze všech téchto roztĺíšténých, pestrých síc, ale kriticky neukáznéných úvah a vzpomínek bylo druhdy pernou prací, s niž byl snad jen neutuchajicí zajem prof. Vĺčka.

K dobé nové: Hviezdoslavúv sUvélv básnickv vývoj tušil Vlček již v Lit. na Slov. 206 (1881). Oce- není jeho klasického chvalozpévu na „RoFnika" na- psal Vajanský v NN XIII 135 (1882) a v SP VI 23 (1886) podáva prvý zevrubnéjši nástin jeho poesie. K padesátinám básnikovým r. 1899 prínesl pozoru- hodný pŕíspévek zejména Hlas I : pozdéji o básníku

18* 275

Literatúra.

poučuje J. Karník (J. Svítil) v ,Poesii pod Tatrami" ve Vlasti XXIII (1906); SP XXVII (1907) prinášeji srovnávací studii P. Bujnáka o „Kainu" Hviezdosla- vove a Byronove; a šedesátlay básníkovy r. 1909 snesly radu cenné látky k jeho dilu i životu. SP XXIX otiskly: Bujnákovy psychologické studie poesie Hviezdoslavovy, ČL, ,Dramatické diela Hviezdoslavove' od téhož autora ; Škultétyho nové príspevky k životo- pisu básnikovu; Ríznerovu pilnou bibliografii jeho díla. V NN XXX Škultéty píše o Hviezdoslavove ná- rodním vN'znamé a Vajanský tamže o jeho epice; v Prúdoch I Neresnický podáva zprávy o mladosti Hviezdoslavove; v Cirkevných Listech Jur Janoška študuje ho jako básnika a rečníka ; v českých listech zejména Alb. Pražák venuje jubilantovi pozornost (vSlovanském Pŕehlede, Zlaté Praze, Lumíru). R. 1911 J. Karnik rozebírá v Meditacích IV „Kaina" Hviezdo- slavova; r. 1912 Fr. Votruba v Novine V radi básnika v okruh Lumírovcú a v SD merí jej s Vrchlickým; téhož roku Fr. Frýdecký vydal v Svetové knihovne výbor z biblických básní Hviezdoslavových s úvodem o básnikovi. R.' 1914 vénují Prúdy V svému literár- nímu vúdci dvojčíslo (3-4): P. Bujnák v nem študuje básnikovu estetiku, Vlček hodnotí „Eža Vlkolinského'', Neresnick>' promlouvá o pomeru Hviezdoslavove k mlá- deži, Votruba o jeho literárním vvznamu, St. Kjčméry o jeho umení prekladatelském. Ŕ. 1916 v SP XXXVI P. Bujnák rozebírá Hviezdoslavova díla dramatická; ve Sborníku Spol. Jar. VrcMického 1916 Fr. Frýdecký prináší formálni rozbor jeho (a Vajanského) poesie, ■dokumentuje v nem vlivy Vrchlického, r. 1917 v Ná- rode I uverejňuje či. „Genius HWezdoslavúv" a r. 1918 píše o jeho vlivu na básnický dorost v knížce „Mladé Slovensko". K 70. narozeninám r. 1919 objevuje se nová rada literatúry hviezdoslavovské : Alb. Pražák v Zraní I (1) otiskuje posudek „KrvaWch sonetu" básnikových, tamže (4) píše o nove chystaných dilech mistrových, jenž sám v témž čísle podáva zajímavé zprávy „O sebe", ve Zvone XIX 259 podáva pŕehled literatúry o Hviezdoslavovi z posledního desetiletí, do Zlaté Prahy XXXVI uložil o nem stať jubilejní. P. Bujnák v čas. Mladé Slovensko I oceňuje „Krvavé sonety" a dále určuje misto ženy v poesii Hviezdoslavove. Fr. Táborský vydáva informační spisek o básnikovi ve sbírce Naše hlavy (II). Konečné — vedie spousty

276

Literatúra.

časopisecké literatúry oslavné — vycházejí téhož roku dve knihy o jeho živote a díle z pera P. Bujnáka („P. O.-Hviezdoslav'^, L S M J919 — .,Sobrané kritiky^ I. Hviezdoslav, Brat. 1919). Čelné listy české i tisk slo- venský chovají se stále pozornéji k nejvétšímu bás- nickému zjevu současného Slovenska.

Vajanského „Tatry a more" radostné pozdravil Vlček v Lit. na Slov! 207—208 (1881), Škultéty v Orie X 376 (1880), v Čechách téhož roku R. Pokorny v Ruchu a j. Vajanskv-novelistíi vvstižné vylíčen u Vĺčka v Dej. lit. slov. 248—252 (1890) a v posudcích Skultétyho v SP a NN od let osmdesátveh. Dále psali o Vajanském: J. Karnik ve Vlasti XXIII (1906), Fr. Votruba v Prehledé VII (1909), Alb. Pražák v Slov. Pí-ehledéXII (1910), Fr. Frýdecký v Lumiru XL1V;(1916), Pražské lidové revui (1916) a j. SP a NN až po samý prah svetové války podávaji v bezpočtu článku a statí Vajanského nejlepši jeho obraz jako myslitele, politika a publicisty. Ideové prudce se utkal s Vajanskvm Hlas (1898— 1905) ; ješté i Pnídy (1909—1914) prináseji nejeden pfíspévek k jeho charakteristice.

Kukučinúv literárni profil napsal do OSN XIII 728 Rizner; stručná, ale mistrná charakteristika jeho u Vĺčka v Dej. lit. slov. 260—261 (1890); pfispévky k pfištímu studiu jeho dila podali dále: J. Karnik ve Vlasti XXIII (1906) a tamže XXVI (1909), Fr. Votruba v Prúdoch I (1910); zde také (k jeho životu) Ne- resnický.

Pia desideria nové literatúry na Slovensku tlumočí PaFo (Bohdan Pavlú) v „Literárnych túžbach" (Slo- venský Obzor 1907); tam také zpráva od P. Bujnáka o nové generaci literárni, Jesenském, Cigáňovi, Há- jomilovi, Gallovi. Sbórnik slovenskej mládeže 1909 pŕináši o témž predmete píehledný článek z pera Fr. V^otruby .,Z novej literatúry" ; týž kritik referuje o novém slovenském pisemnictvi soustavné v Pre- hledé VII 1909, ve feuilletonech Lidových novín 1912, o potrebách jejích (a o živote kultúrni m viibec) v Čase 1912—1914 a j. K nové dobé .sahá také literárni nástin Alb. Pražáka v Slovenské Čitance: „Literatúra slo- venská od let šedesátých po prítomnosť' (1912). O po- kusech divadelnich z po.sledni doby piše P. Bujnák v Prúdoch I: „O novšom slovenskom dramate'' (1910).

O Gref/orii-Tajoľskéin poučuje Fr. Votruba v Pre- hledé víl (1909) a v Sborniku slovenskej mládeže

277

Literatúra.

1909, J. Karník v či. „Život a literatúra na Sloveasku" v Meditacích IV (1911), Fr. Frýdecky v 51. „Jozef Gregor Tajovský jako sociálni reformátor" v literárni Hlídce Času 21 (1914) a sp. „Mladém Slovensku" 86—89 a 99—100 (1918); z knih Tajovského uspo- fádal dva vj'bory (1912 ve Chvilkách, 1917 v Lidové knihovne), úvody o Tajovském a jeho pracich dopro- vázené.

Sládkovičovovy „Verše" posoudil Fr. Frvdeckv v Zlaté Praze XXXVII (1919) a J. Menšík v Zŕáni IÍ (1920).

Timravinu činnost v novelistice ocenila pekné Ĺ. Groeblová v stati „Timrava a jej novely" v SP (1906).

O Kraskovi psali: P. Bujnák v Slovenském Obzoru (1907), Fr. Votruba v Sborníku slovenskej mládeže 1909 a v Prúdoch I (1909), Neresnickv v Prúdoch I (1909), Fr. Frvdeckv v Lumiru XLV (1917) a „Mladém Slovensku" 75 d. (1918); ukážky moderní slovenské poesie se stručnými charakteristikami autorú podáva malý výbor ze slovenských básníkú „Hlas Tatry" (1918).

27S

II

LETOPIS.

OD BERNOLÁKA AŽ PO ŠTÚRA.

1783 „Prešpurské Slovenské noviny." — .los. Ign. Bajzy „René mládenca príhody a zkúsenosti" (Pšp.), v západním nárečí slovenskéra.

1784 Bartholomaeidesova „Summa náboženství kre- sťanského" (BB).

1785 Ondŕeje Plachého „Staré novinyjliterného ume- ní" (BB).

1783 Semianovo „Kratičké historické vypsáni knižat a králúv uherských" (Pšp.).

1787 Bernolákovu teórie literárni slovenštiny : „Dis- serfatio philologicocritica de litteris Slavorum" a „Linyuae slavicae per regnum Hungariae usitatae. . .orthographia" (Pšp.). Začátky roz- kolu literárního,

1789 Bajza : „Kresťanského katolíckeho nábožen- stva .. . pjef diluv" (v Trn., 5. dil 1796); živel náreční proniká.

1790 Bernolákova „Grammatica slavica" (Pšp.) s pri- pojenou sbírkou slovenských prísloví podlé Do- ležala. — [Jungmann, iHíst., 493, 1790: „V r. 1790 vyšla histórie bezženstvi kat. knéžstva slováckym dialekte m v 8. str. 97. bez místa (v Bystrici)."]

1791 Bernolákova , Etymológia vocum slavicarum" (Trn.). — Aug. Doležala „Pametná celému sve- tu tragoedia" (Sk.).

279

Letopis.

1792 „ Tovaryšstvo Uterného umeňá slovenského'^ (kato- lícke, t. j. bernolákovské) v Traave založeno. — Fándliho „Hospodár" (až 1800).

1793 Fándli: „ZeFinkár" (Trn.). — M. Institorise Mo- šovského „Strom bez korene a čepice bez hla- vy" (Pšp.).

1794 Bernolák: „Néco o epigrammatech a nebožto málorádkoch" (ŽIn.). — Bajzova „Slovenská dvoj- násobná epigramraata" (Trn). — Bartholomaei- desova „Histórie o Americe" (Pšp.).

1795 Fándliho „Príhodné a svátečné kázne" (Trn., 2. díl 1796).

1798 Kartografa Bartholomaeidesa „Geografia aneb vypsání okršlku zemského" (BB) a „Kratičká histórie pfírození" (PB). — Hamaljarova „Agen- da" cirkevní (BŠ).

1800 Palkovičova ,slovenská komédie': „Dva buchy a tri šuchy" (Pšp.).

1801 Evanj. „Spolek literatnry slovenské" v Preš- purce ustaven. — Palkovičova „Muža ze slo- venských hor" (Vv.).

1802 Fándli: „O uhoroch ai včelách" a „Slovensky včelár" (Trn.). — Palkovičúv „Kalendár novv a starý" (Pšp., až do 1836).

1803 Založen prešpurský „ Ústav'' (Institutum linguae et lítteraturae slavicae) a pri nem zfízena na ev. lýceu stolice feži a literatúry českoslovanské .

1804 Palkovičova zveršovaná „Známost vlasti zeme- pisná" (Pšp.).

1805 „Slovenšti veršovci" (sv. L, ,Sors Pilárikiana', Sk.), péčí Tablicovou. — Bartholomaeidesúv preklad z Josefa Flavia kníh „O valce židovské" (Lč.).

1806 Tablicových „Poézií" dil I. (Vv.).

1807 „Poézií" díl II. (Vv.).

1808 Palkovičovo vydaní „Biblí sväté" (Pšp.). — Čerňanského „Památné príhody M. Aug. Be- ňovského" (Pšp.).

1809 „Poézií" díl III. (Vv.). — „Slovenských ver- šovcú" sv. II. (Vv.).

1810 „Letopisové Krupínští" Ondŕeje Braxatorisa (Pšp.).

280

Letopis.

1812 „Poézii" díl IV. (posl., Vv.). — „Slovenská li- terárni společnost banská" (evanj.) založená. — Palkovičúv „Tydenník" (až do 1818).

1813 (15 ledna:) Smrt Bernolákova.

1814 Šafárikova básnická prvotina: „Tatranská Múza s lýrou slovanskou" (Lc.).

1818 Prešpuršti „Počátkové českého básnictvŕ\- ve- decky kriticism se hlási se Slovenska.

1820 Cesko-némecko-latinského slovníku Palkovičova dil I. (Pr.).

1821 Palkovičova slovníku dil II. (Pšp.). — ,.Básné" Kollárovy — zárodek „Slávy dcéry" — vyšlý v Praze.

1822 Jana Čaploviče „Slovenské verše" (bemoláčti- nou, PB).

1824 Hollého preklady z klasikxi: „Básne rozličné" (Trn.). — „Slávy dcera^'' v Budíné.

1825 Bernolákäv „Slovár slovenskí^* šestidilnv (6. dil v PB péči kanovníka Jura Palkoviče).

1826 Šafárik: „Geschichte der slavischen Sprache und Literatúr" (PB).

1827 Vznik „Svätopluka" Jana Hollého.

1828 HoWého preklad „Aeneidf/'^. —Základ študentské literárni „Jednoty" prešpurské.

1829 Godra : „Múzy dcéra" (Pšp.). — „Paméti Jelšavské a Muránske" (PB).

1830 Satirická fraška Jana Chalúpky: „Rocourkovo" (Lč.). Úpadek ,bibličtiny'. — Godrovy „Púvodní mravné bájky" a povídka „Zlatovič" (Sk.). — Fejérpatakyho kalendáre a šlabikáre.

1831 Tablicovy „Anglické múzy v československém odevu" (PB). — .,Hodnovérné vx.psáni zeme sv. kananejské" od Jana Chalúpky (BS). — Rešetkova sbírka „Kázni príhodných" (Trn.).

1832 í7/)/ne (definitívni) vydaní „Slávy dcéry' (PB). — Tablicú v preklad Boileauova „Uméni básníŕského" (PB). — Palkovičovy „Tatranky" beh prvni. — Chalúpka : „Všecko naopak" (Lč.). — „Kázne prí- hodné a iné" Alex. Rudnaye (f 1831), prímasa uherského, velikého Slovana a vlastence slo- venského (Trn.).

281

Letopis.

1833 Prvý tisk Hollého „Svätopluka"' (Trn.).

1834 Hainuljákúv bernolákovský „Spolek Milovníkov reči a liter aturi slovenské j'^ v Pešti založen. — V Praze vznikla Tomášikova píseň: ,Hej, Slo- vana!' (Hej, Slováci!) [tiskem po prvé 1838 v ka- lendári Fejérpatakyho].

1835 Hollého ,víťazská báseň' „Cyrillo-Methodiada" (PB). — Prvý ročník budínské „Zory"-.

1836 „Sláv" Hollého; selanky. — „Plody sboru učenca reči československé prešpurského" . — Alma- nachu „Zora" II. SV. : básne Hollého, Záhorského óda „Na Slovákov". — Kuzmányho „Hronka" I. : Chalupkova prosa „Kocourkovo".

1837 Šafafíkovy „Slovanské' starožitnosti" (Pr.). — „Hronka" II. — Vzrúst maďarisace : zápovéď prešpurské ,Jednoty'.

1838 „Hronka" III. (posl.).

1839 „Zory" Hl. sv.: Hollého „Žalospevy". — (V lété:) Cesta J. M. Hurbana na Moravu a do Čech. — (Na podzim:) Odchod Ľ. Štúra k dvouletému studiu do Halle.

1840 „Zory"" sv. III. a poslední. — „Bájky" Záhor- ského (LSM). — České „Básne" A. H. Škultétyho (Pr.). — Levočská „Jitŕenka"-.

1841 Prvé (peštské) souborné vydaní „Básní" Hollého o 4 sv. : I. idylly, elégie, ódy; II. „Svätopluk" a „Cyrillo-Methodiada". — Hurbanuv cestopis vyšel tiskem: „Cesta Slováka ku bratrúm sla- venským na Morave a v Čechách r. 1839" (PB). — „Tatranky" beh druhý. — Štáruv návrat z Nemec.

1842 Hollého „Básní" sv. III.: „Sláv", život sv. Cyrilla a Metoda, „Bájesloví pohanskích Slovákov", „Katolícki spevník" (PB). — Hurbanova „Nitra" I. (česká) : „Osudové Nitry" od Hurbana, „Bozkovci" od Kalinčáka, „Výlet do Kocourkova" od Lad. Paulinyho (Podolinského). — „Básne" Ľudovíta Žella (PB).

1843 Hollého „Básní" sv. IV.: Preklady z klasikúv (PB). — Sládkovič: „Sôvety v rodine Duša- novej". — Vznik „Pádu Miliducha". — „Ta- tranky" beh III. a poslední. — Štúr na lýceu prešpurském. Maďarské pikle proti „Ústavu". — Hurban v Hlbokém.

282

Letopis.

OD ŠTÚRA A PO ŠTÚROVI.

1844 {\ lednu:) Vyšetrovaní proti „Ústavu*. Štúr zbaven professury. — (V bfeznu:) Exodus slo- venské mládeže z Prešpurka do Levoče. — „Tatrín"' v Lipt. Sv. Mikuláši založen. - Štúr: „Klagen und Beschwerden der Slowaken" (v Lip- sku). — Janko Rimavský : „Svojim vrstovníkom" (Pšp.). — Prvá kniha v nove' (Štúrove) slouen- štiné: Hurbanova „Nitra" II.: Sládkovíč, KráF, Hroboň, Nosák-Nezabudov.^— Štúr Karel : „Ozvena Tatry" (Pšp., česky). — Červenákovo „Zrcadlo Slovenska" (PB).

1845 (1. srpna :) Štúrovy „Slpvenskje národnje noviny" a „Orol tatranskí"'. — Štúrúv spisek: „Das neun- zehnte Jahrhundert und der Magyarismus" (ve Vídni). — Kalinčák: „Milkov hrob" (v „Orlu tatr."). — Hurbanovi „Svatoplukovci" (Pr., otisk z „Kvetu" 1844).

1846 Štúrovo „Nárečja slovenskuo"" a „Náuka reči slo- venskej" (Pšp.). — Hurbanovy „Slovenskje Po- hľadi" založený. — Musejní „Hlasové o potrebe jednoty"' : boje o spisovný jazyk. — „Nitra"^ III. : Hurbanuv „Olejkár", Kalinčákova „Bratova ruka". — V Pešti vyšla Sládkovičova „Marína^. — „Beda a rata" od A. H. Škultétyho (Lč.). — Janka Ri- mavského „Slovenské povesti" (Lč.).

1847 Hodža: „Dobruo slovo Slovákom" a „Epigenes slovenicus" (Lč.). — Zánik „Tatrína". — „ Nitra" IV. : „Divadlo duchov nad Tatrami" od Hurbana, „Hrdoš" od L. Paulinyho, „Mládenec slovenský" a „Púť lásky" od Kalinčáka. — Vznik „Detvana". — Hurban: „Slovensko a jeho život literárny" (SP). — Lichardova „Domová Pokladnica" zahájená (5 sv. do 1851).

1848 Hodžuv „Vetín o slovenčine" (Lč.) a „Der Slowak" (Pr.). — Kalinčák: „Serbianka", „Svätý Duch". — Dohnaný: „Podmanínovci". — (V kvetnú:) Ná- rodní memorandum shromáždéní v L. Sv. Mi- kuláši. Prípravy k revoluci v Uhrách: Štúr — Hurban— Hodža v čele slovenského lidu. Zánik Štúrových novín a jiných časopisu. Slovensko v odboji.

283

Letopis.

1849 Revoluce potlačená. — Vládni „Slovenské no- viny" ve Vídni. — Hollý t-

1850 Hattalova „Grammatica linguae slovenieae'^ (BŠ). — Dohnaný: „História povstania slovenského" (Sk.). - Podhradský: „Hoľuby a Šulek". — Bás- nické začátky Bottovy. — „Cyrill a Method" Palárikúv.

1851 Doba mdloby a únavy v písemnictví. — „Žehry" Záhorského (V.). — Vozárúv politický „Hlas od Tatjer" (BB). — Prvá cesta Boženy Ňémcové na Slovensko.

1852 Zánik „Slovenských Pohľadu". — Dohoda ve veci pravopisu: „Krátka mluvnica slovenská" Hattalova a Hodžova — literárni slovenština definitívne ustavená. — Kalinčák: „Knieža lip- tovský". — Druhá slovenská cesta Boženy Nem- cove.

1853 Štúrovy „Spevy a piesne" (Pšp.). — Štúr: „O ná- rodnich písních a povestech plemen slovanských" (Pr.). — „Nitry^ ročník V. : „Detvan"^ Sládkovičúv, ,,Slovenskí žiaci" Hurbanovi. — G. Reusse „Kvetná slovenská" (BŠ). — Nemcova po tretí na Slovensku.

1854 Národní svátek pri slávnosti odhalení pomníku Jana HoUého na Dobré Vode. — Chalupkovi „Dobrovoľníci". — „Katolícke noviny" Paláríkovy a Radlinského.

1855 Čtvrtá slovenská cesta Boženy Nemcove'.

1856 (12. ledna:) Smrt Štúrova.

1857 Hattala: „Srovnávací mluvnice jazyka českého a slovenského" (Pr.). — Godrovy „Epigramy" (BĎ). — Chalupkúv „Starouš plesnivec" (Lč.). — Obnovený „Cyrillo-Method" Radlinského.

1858 Literárni probuzení. Viktorínova ročenka .^Con- cordia'' : Sládkovičova „Milica", Kalinčákova „Láska a pomsta", Palárikovo „Incognito".

1860 „Sokol" Dobšinského. — Národní zábavní k „Lipa'^ 1.: „Reštavrácía" Kalinčákova. „Drotár"

^od Palárika. — „Mendík" Kubániho.

1861 (6. a 7. června:) Slávnostní memorandum ná- roda slovenského na shromáždéní v T. Sv. Mar- tine. — Sládkovič: .^Sväto-martiniáda"^ (PB). — Kubáni: „Deň 6. a 7. júna v T. Sv. Martine". —

284

Letopis.

Sládkovičovy „Básne'^ (vyd. Viktorinovo v PB). — Hurbanúv český „Gottšalk" (Pr.). — ,Pešt- Budínské Vedomosti" zahájený. — „Černo- kňažník" Paulinyho-Tótha.

1862 „Lipa" IL: „Pád Miliducha'' od L. Žella, Bottova „Smrť Jánošíkova"', Palárikovy „Obžinky". — Dalši pokusy o draraa: „Ľudská komédia" ód PauIinyho-Tótha, „Mátaj" Ormisiiv, „Pravda predsa zvíEazí" od Ferjenčika. — Ferjenčíkova povídka „Jedlovský učiteP". — (4. listopadu:) Matica slovenská utvorená; provolání k národu.

1863 Peštské (Viktorinovo) v>'dání „Spisu básnických'" Jana Hollého. — „Slovesnosť" Radlinského. — (4. srpna :) Prvá valná hromada Matice slovenské v T. S v. Martine.

1864 „Lipa" IIL: „Mnich" Kalinčákúv, Palárikovy úvahy „O vzájemnosti slovanskej", dramata Zá- borského „Odboj zadunajských Slovákov" a „Arpádovci". — Hattalova „Mluvnica jazyka slovenského" (I. dil v PB).

1865 Záhorského „Básne dramatické" (od Viktorina v PB). — Druhý díl Hattalov\' „Mluvnice" (BB).

1866 Sládkovič: „Gróf Mikuláš Šubic Zrinski na Si- hoti". — Záhorského „Lžedimitriady" (PB).

1867 Štúr £., CnaBaHCTBO a MÍpb 6yjivuj.aro (Mo- skva). — Pauliny-Tóth: Besiedky I. (TSM). — Slovenské gymnasium v T. Sv. Martine. — „Ná- rodný Hlásnik" Ferjenčikúv.

1868 „Spevy Sama Chalúpky" (BB). — „Sirôtky" J. M. Capka-Zniovského (BB). — Ormisova ve- selá hra „Pravda". — „Básnické' prviesenky'^ Josefa Zbranského (Hviezdoslavovy zacátky). — Dejepisné práce Sasinkovy.

1869 Peštský almanach „Minerva" : Kubániho „Radzi- villovna". — „Svätoslavičovci", tragédie Kellnera- Hostinského. — Zánik „Sokola".

1870 „Orol" I. Kalinčákúv. — „Orava". — „Besiedky" IV. Paulinyho-Tótha. — Dumného „Nevädze" (Sk.). — Tomášik: „Odboj Vešelínov". — Palárikúv „Di- mitrij samozvanec".

1871 Dobšinského „Úvahy o slovenských povestiach" (TSM). — Ormisova „Výchovoveda". — Lojko-

285

Letopis.

Tisovský ; Lauček. — „Živena". ^- Nová básnická generace v Banšellové a Országhové almanachu „Napred". íítíf •

1872 „Valgatha" Kubániho (TSM). — Ballady: „Zlatý pluh" Dobšinského a Nosákuv „Kamzík".

1873 Tťúchlého-Sytnianského „Slovesnosť". — Prosa r „Supplikant" Kubániho, „Trenčanský Matúš" Paulinyho-Tótha, „Malkotenti" Tomášikovi.

1874 Novela Zechenterova „Lipovianská maša". — Nová persekuce.

1875 Černý rok v dejinách slovenských: (6. dubna) Matica zrušená.

1876 Od západu svitá: Heydukúv zpévník „Curnbál a husle" zahajuje novou epochu v stycích Cechu se Slováky na poli literárním. — Hurbanúv marnv pokus o návrat k spisovne' češtine v „Niti^e" VI.

1877 „Nitra" VII. (poslední, česká). — „Básne" Pauli- nyho-Tótha (TSM). — Zánik „Orla".

1878 Sládkovičovy „Spisy básnické" v souboru vy- cházejí v Praze. — Zechenterovy „Žarty a roz- mary" (TSM).

1879 Vajanský: Tatry a more (TSM). — „Oblaky" — nomen et omen — Hviezdoslavovy.

1880 Dva druhy výpravného prosaického umení : starý — Ferjenčíkúv „Šefranik", a nový — „Ľalia" Vajanského.

1881 Obnovený „Slovenské Pohľady".

ZKRATKY: BB = Banská Bystrica. — BĎ = Balažove Ďarmoty. — BŠ — Banská Štiavnica. — Lč. =^ Levoča. — Lps. = Lipsko. — LSM = Liptovský Svätý Mikuláš. — PB = Pešť, Budín. — Pšp. = Prešpurk (Bratislava). — Pr. = Praha. — Sk. = Skalice Slovenská (býv. Uher- ská). — SP = Slovenské Pohľady. — Trn. = Trna- va. — TSM = Turčiansky Svätý Martin. — V = Vi- deň. - Vv. = Vácov. — Žln. = Žilina.

286

III

SBÍRKA LITERÁRNÍCH PSEUDONYMU SLOVENSKÝCH.

Aeneas Phyllo [SP..] Vla- dimír Roy.

Aliquis [rom.: „Rodina Rovesnvch"] Jan Čaják ml.

Ambrosius

1. Jifi Ambrózy, ev. su- perint., 1694—1746.

2. Samuel Ambrózy, ev. far., 1748—1806.

Anonymus [SP. .] Pavel

Beblavý. Aquarius Jan Kord os. Arfjiis [SO] Anton Šte-

fánek. .4. A. [NN..] Ondrej Ha-

laša. A. Z. [= Anselm Zábran-

sky, SP. .] Jur Petrovič.

Báta [NN..] Daniel Lau-

ček. Bebravín Michael Kiss ze

Stankovcu. Bedlivý Milovník Matej

Bél. Belan .losef Bohúfi. Belius Matej Bél.

Belkovič Karel Bielek (f

ia57). Bélopotocký Kašpar Ka-

špar Fejérpataky. Beňovský F. O. Matze-

nauer, Beskydov Janko Jan Pa-

lárik. Bý M. Michal Bodický. Bysterský [CL] Jur Ja-

noška. Bytčanov [SP. .] Hermene-

gild Tausk. Blaho [„Milujme se !"] Lad.

Novomestský. Blahoslav Ján Jan Bene-

dikti.

Bludár[SF..] Ondrej Bella.

Boc-ko [NN . .] Ondrej Bella.

z Bohuslavic M. Josef Mi- loslav Hurban.

Bohiitiensky Michal Bo- . dický.

Boroška-Loviškin S. Ka- rel Salva.

Borovohájsky A. P. Zá- tureckv.

287

Literárni pseudonymy.

Bránecký Michal Michal

Boor (t 1891). Budínsky A. Ondrej Bella. b. [Prúdy] Pavel Bujnák. bj. [Dom a škola] Jan Dráb. —b— n— [Sokol] Pavel

Dobšinský. —by [SD..1 Anton Ste-

fánek. B— k P. Pavel. Bujnák. Bp. [Prúdy] Bohdan Pavlú. B. P. [Prúdy] Bohdan

Pavlú.

CelMosa [SP, NN . .] Karel

Ballay, bank. úfed. (f

1908). Cigáň Janko [SP, D, SSM..]

Jan Botto ml. (Ivan

Krasko). Cilka [SP, Ž] Hermina

Orphanidesová z Hýb. Cochius Ctiboh Zoch.

Čamburský Petr Korapiš. Čankovský Michal Kova-

levský. Čárda Martin KoUár. Čebratský K. S. Karel

Salva.

Danielovič [SSM . .] Samo

Czambel ml. Darinka [SP, NN, SD,

DŠ..] Šarlota Andrej-

ková. Dedinec Ondrej Bella. Diviakov Svedernický

Medňanský. Dlhopoľský Ďuro Čajda. Dobrodruzský Ogneslav

Anton Martiš. Dobroslav Daniel Bothár. Dobroslava Adéla Ballová.

Dolinský [NN . .] Jan Bra-

ďan. Dolinský D. [Nitra II.] = '? Dolniak Felix Kutlik. Dovalovský Petr Kompiš. Drahomír P. Pavel Be-

blavy'. Drienčanský Slavoj [Lipa

III., Orol 72] Pavel

Dobšinský. Dumná Mária Márie Ho-

ľubyová. Dumný Miloslav Daniel

Bachat. Ďurko z pod Ďubna Jur

Bartaky. Dusarov Jan Mallý. Dusný Ján Ondrej Bella.

Fedor(drotár) [Sokol, Čer- nokňažník] Jonáš Zá- horský.

Fedorov J. [NN..] Ďuro Čajda.

F. V. [Prúdy] František Votruba.

Gali Ivan [D . .] Jan Halla. Gavril Josipovič Ľudevit Thurzo-Nosický.

Hájomil Bohuš Klimo.

Havran Vladimír Roy.

Heluška Márie HoPubyová.

Hýmerský Samo Tomášik.

Hla J. [Prúdy] Jan Halla.

Holubica Márie HoPuby- ová.

Horal Petr Bella.

Horín Jan Uram.

Hostinský Záboj Petr Kellner.

Hradovský

1. Jonatan Cipkay.

2. [NN..] Jan Braďan.

288

Literárni pseudonymy,

Hraničiar Felix Kutlik. Hrochotins Izák Abraha-

mides, superint., * na

Hrochoti (1575—1021). Hrochovský Izák Abraha-

mides. Hšk. [Pľúdy] Karel Hu.šek. Hviezdoslav Pavel Ors-

zágh. Hvizdák Anton Bielek.

Chamilov [Sokol II] Michal

Godra. Chumelev M. Kovalevskv. Chvojnický Franko Fr. V.

Sasinek.

Idea Márie Hoľubyová. /^or[NN . .] Paľko ValáŠek. Ivan Ivanov L. V. Rizner.

JacovskýJán Jan Klerapa. Jáchnm [NN . ,] Ondrej

Halaša. Jančík Mikuláš Št. Fer-

jenčík. Janko Alexandr J. A.

Fábry. Jaroslavič Daniel D. J.

Bôrik. Javorinská Mária

1. Márie Holubyová.

2. [SP III. 4.] Svetozár' Hurban Vajanský.

Javorov Samoslav Samo

Bodický, Jochanan Vladimír Roy. Jonáš K. Guoth. Jona/a/2 JonatanS.Čipkay . Josipovič Gavril Lud.

Thurzo-Nosicky. Jošifovič Vojan Jonáš Zá-

borsky.

Kalina Ondrej Jan Sme- tanay.

Kapitán Michal Hodicky. Kyčerská Márie HoFuby-

ová. Kýčerskij Pavel Kokeš. Kyjnaki/J F. Kutlik. Kmotor Neboziec K.

Bielek. Konšel Kazimír Au<í.

Ráth. Korimov M. Kovalevskv. Kosorkin Števo Samo

Czambel ml. Kozodolský Samo Tomá-

šik. Kozar Karel Kallay. Krasko Ivan Jan Botto ml. Krásoslav [Orol 70] Pavel

Kočkovsky (t. 1870). KresťanovičEá. Sándorffi. Krupinský Jan Búr

(t 1689). Kukučin Martin Matej

Bencúr.

Laskomerský Gustáv Ze-

chenter. Leštinský J. Gašparik. Levársky Anton Štefánek. Lipovský Slavomil Ondrej

Trúchly-Sytniansky. Liptay Fráňa S. B. Hroboň. Loboda Marcin \L. V.

Rizner. Loviškin BoroškalS.'Karel

Salva. Lrd Daniel Lichard. EuboreckýMichalAlgôveľ. Lužanský Michal Kiss ze

Stankovcú.

Maginhradský Janko Jaa

Botto. Magurský

1. Jonáš Záborsky.

2. Gustáv Kordoš.

19

289

Literárni pseudonymy,

Malenický Pavel Bednár,

kat. far. Maleničan Ondrej Bed- nár, kat. far. Malina Jarolav [Nitra

VI.] =? lfa///70í'/c [NN . .] Jan Bra-

ďan. ^alinskij Jaroslav Jan

Groner. Maloparížan [NN, SP, H]

Gustáv Augustíny"

(1851—1910). Maľučký Felix Kutlík. Margin P. Fr. Jehlička. Mar o Jur = ? Mariiškin Pavel Beblavý. Maruškov Pavel Beblavý. Mankovský Danko

1. Daniel Maróthy.

2. Koloraan Banšell.

Martinov Fr. Dúbravský.

Meakulpínský Lad. Novo- mestský.

Mikuláš z Povážia [SP,

OT] Mikuláš Dohnaný. Milkin Tichomír Jan Do-

noval. Miloslava [Nitra II.] J. M.

Hurban. Miloslavín V. Pauliny-

Tóth. il/íYos [Concordia 1858] =r? Milovník Boží

1. Matej Bél.

2. Michal Bodický. Milovník Božích Pri Ká- zaní Matej Bél.

Mydloslav [Č] V. Pauliny-

Tóth. Mylnar Boh. D. Molnár. Mladen Mikuláš Št. Fer-

jenčik. Mlynár Boh. D. Moluár.

Mošovský Michal Insti- toris.

Neboziec Kmotor Karel Bielek.

Nechtík L. V. Rizner.

Nemo [SO] = ?

Neresnický Ďuro Slávik.

Nezabudov Bohuš Nosák.

Nikodéni Karel Ballay.

Nosičky Lud. Thurzo."

N— ý [Prúdy] Neresnic- ký = Ďuro Slávik.

Obrázkar Pavel Blaho,

kat. far. Obrov Lud^ V. Rizner. Očovský Štefan Pilárik

(1616—1675). Olyt P. Daniel Laiiček. Oriási Tahytum Lud. V.

Rizner. Orlov I. Gr. Ign. Grebáč. Oskerdák L. V. Rizner. Ostriežsky S. Osuský. očka [NN] Ondrej

Bella.

Paľo Bohdan Pavlú. Panán [Orol]. =? Pepkin Dušan Sava Med-

ňanskv. Perohri/z X. Y. A. E.

Timko. Petrov A. Ambro Pietor. Petrovská Elena Kompi-

šová-Okrucká. Petrovský Felix Kutlik. Petruškin Juraj Kello. Phyllon Aeneas Vladimír

Ŕoy. Pinka Ondrej Bella. Pinka Štefan Gustáv Ze-

chenter.

290

Literárni pseudonymy.

Podjavorinská Ľudmila

L. Ríznerová. Podolinski/ Branislav La- dislav Pauliny. Podolski] V. Viliam Pau-

liny-Tóth. Podtatranský Ŕehof

Uram. Podzniovski} Gabriel [NN]

Gabriel Bargár. Pohrebník Ondrej Bella. Poly t Daniel Lauček. Pondelsliý Michal Bb-

dicky. Potokinova Bohd. Jan

Botto ml. z Povážia Mikuláš [SF,

OT] Mikuláš Dohnaný. Považský L. V. Ľud. V.

Rizner. Pravda ľudu Márie Hol'u-

byová. PravdoFub Jan Bella. Pravoslav Josef Podhrad- ský. Puritán Pavel Stacho. pb. [NN] Pavel Blaho,

kat. far. P. B -k [Prúdy] Pavel

Bujná k. P. P. Z. Petr Pavel Zgúth.

Radmír Kompánelv.

Rajecký Juro Juro Slota.

Ranka Petar Rudolf Po- korný (Cech).

Rimavský Janko \. Jan Francisci. 2. [NN] Jan Braďan.

RodoCub L. V. Rizner.

Rodomil Igrín [PBV] Jan Galbavý.

Rothwalď Gustáv Izák.

Rovinou Branko Leopold Abaffv.

Rovinov Peter Petr Rov-

nianek. Rozmarín [Sokol] V. Pau-

liny-Tóth. Ružodolská L. V. Rizner. Ružomber.iký Jáchym Ka-

linka.

Samo Samnvič Samo Bo- dický.

Samoslav Javorov Samo Bodickv.

Sekáč Mirko [NN, SN] Imrich Bardy.

Selovský J. M. Hurban.

Synapius Daniel Horčička.

Syiniansky Ondrej On- drej Trúchly.

Skačanský Michal Vŕba.

Skalický Pavel Pavel Blaho (lékar).

Sládkovič Andrej Ondrej Braxatoris.

Sládkovičov Martin Mar- tin Braxatoris.

Slanický

1. Anton Bernolák.

2. Jan Mallý. Slavínsky Petr Kompiš. Slavoslau L. V. Rizner. Slavoš (Strýčko) L. V.

Rizner.

Slovenčina Márie HoFu- byová.

Slovenka Márie Hoľuby- ová.

zo Slovian Maťko Ondrej Hodža.

Smrek Jan Cietek.

Smutnohájsky Petr Kom- piš.

Somolický Isidor Žiak,

Strýčko Ferd. Ferd. Dú- brav^kv.

19=i

291

Literárni pseudonymy.

Strýčko z Martina Martin Braxatoris-Sládkovičov

Svedernický Divinkov Medňanský.

Šajavský [Nitra II.] Samo ^ Tomášik. Šenkvičan Alois Behúnek,

kat. far. • Šeršelín E. V. Rizner. Šk. J. Š kul tety. Slahor Lud. Boor, ev. far. Šumena Márie Hoľubyová.

Tajovský Josef Gregor. Táres [Concordia 1858] =? Targo R. Karel Kálal

(Čech). Tatran B. [Orol] J. Škui-

téty. Telkovský Felix Kutlik. Teodorovič B. Desider

Rodičky.

Tesnoskalski/ B. [Orol 70]

Bela Klein (maďaron). Tíchomlr (Milkin) Jan Do-

noval. Timrava Božena Slánči-

ková. Tiro [Prúdy] Ivan Mar-

kovič. Tisousltý Hostivít Gustáv

Lojko. Tmavohorský Petr

Kompiš. Topol Jan Boor. Tranoscius Jiŕi Tf anovský Trenčians/iyJ. M. Hurban. Trihranský Pavel Križko. Trihviezdin Samo B.

Hroboň. Tritonovič Sergéj Josef

Hollý.

Trnavský Mikuláš Mik.

Schneider (hud. sklad.). dr. Trnavský Milan

Ivanka. dr. Trnobranský Fr. Vo-

truba. Tuhytiim Oriási Ľ. V.

Rizner. Turanský [Orol 70] A. S.

Osvald. Turcan Martin [Napred].

Uderiansky Jul. Bodnár, evanj. far., * 1870 na , Uderiné. Ústiansky Jan Kovalik.

Vacovský Milan Ivanka. Vajanský Svetozár Hur- ban. Velisíav Ludevit Štúr. Vepran [NN..] Jan

Braďan. Vesnín Janko = ? Viera Márie Hoľubyová. Viridion A. E. Timko. Vlastimil F. R. [Orol 1870]

b\ R. Russel. Vojan Josifovič Jonáš

Záborský. ^ Vojta Beíla Štefan, ev.

far. (t 1909). Vraha bor [Orol IV] Dan.

Maróthy. Vrbický P. P. Zgúth. Vrták Hvizdák Anton

Bielek. Vrzalovský Ľ, V. Rizner. V. H. V. Vladimír Hurban

(Vajanskv). F. R. [Prúdy] Vladimír Roy.

Zábranský ^4 /íseZm [SP..] Jur Petrovič.

292

Literánii pseudonymy.

Záhorský Boleslav [Kvety]

L. Štúr. Zbranský JozefPavel Ors-

zágh (Hviezdoslav). Zniovsky Miloslav Jan

Capko. Zorenka Sarlota Andrej-

ková. Zorovlt Miroslav Kova-

levskv.

Zvolenčan Samo Stefa- novič.

Žihadlo [NN..] Anton

Bielek. Žilinskí) [NSJ Ivan Hálek

(Čech). ^ Žiranský Štefan Križan. z Žulotýna Peter K. Salva. Ž— k [ŇN..] Isidor Žiak-

Somolický.

P R A M E N Y :

a) Údaje časopisné a literárné-histoncké ; b) sbírka vlastní, zprávami autom overená; c) sbírka pi. M. HoPubyové, prostfednictvím spisovatele p. St. Klímy (42 zápisu); d) Dolenského slovník českých a slo- venských pseudonymu (Pr. 1912) [v slovenské časti nepatrný i chybný] ; e) Bibliografie Ríznerova I. 1. (Pr. 1915). Slovenských pseudonymu literárních je na sta — byly veru i steré dúvody, aby se slovenští spisovatele kryli kryptonymitou ; sbírka tato, jako prvý pokus svého druhu velmi neúplná, chce prece usnadnit čtenáŕi orientaci v slovenském písemnictví a vzbudit zajem o záznamy pseudonymu, rýchle z pameti mizejících.

Z K R A T K Y ;

CL = Cirkevné Listy. Č = Černokňažník. D = Den- nica. DS = Dom a Škola. H = Hlas. NN = Národnie Noviny. NS = Naše Slovensko. OT = Orol Tatranskí. PBV = Pešť-Budínske Vedomostí. SD = Slovenský Denník. SN = Slovenské Novinv. SP — Slovenské Pohrady. SSM :.= Sbornik slovenskej mládeže 1909. Ž = Živena.

293

IV UKAZATEL.

Abaffy Leopold, novely

125. Adamus Aloi^s, Lit. 275. Aksakov, u Štúra 49. Aliquis v. Čaják Janko,

nov. Arany, u Hviezdoslava

153, 163. Ardtnerqvá Tereza, sbírá -slov. povesti 260.

Bachat Daniel, verše 104— 105 ; prosa 125 ;div. 128 ; Lit. 275.

Bajza Josef Ignác, odvrací se od češtiny 12; bu- ditel 44.

Balzac, u Hviezdoslava 1.53.

Banšell Koloman, verše 106; prosa 125; 154; Lit. 275.

Barak Josef, prítel Slo- vakii 185.

Bartholomaeides Ladi- slav, historik 41.

Baudelaire, u Hviezdo- slava 158.

Beblavv Pavel, hist. pov. 179.

Bél Matej, velebí sloven- štinu 12 ; u P. Doležala 14; spis. teoretik 23; buditel 44; Lit. 272.

Bella Ondrej, pisné 175.

Bella Petr, ver^e 175.

Bélopotocký v. Fejérpa- taky Kašpar.

Bencúr Matej v. Kukučín Martin.

Bened ikti Jan, linguista 40,

Benedikti Vavfinec, gra- matik 13.

Beňovskv v. Matzenauer F. O. '

Bernolák Anton, „Disser- tatio" 11, 15; ovzduší doby 16—18; ,bernoláč- tina' 19—20; život, po- vaha, dúvody odluky 21—23; „Slovár" 24; li- terárni organisace 25— 31; 32; u prof. Palko- viče 39; rozkol v národe 52; 54; 56; Lit. 271,272.

Beskydov J. v. Palárik Jan

Bezruč Petr, u Kraska 2.30, 231.

294

Ukazatel.

Bielek Anton, „Besiedky" 166; novely 178.

B.jornson, u Hviezdoslava 153; v ,Prúdoch' 219.

Blaho Pavel, lékar, red. , H lasu' 193, 19t>; orga- nisátor 197, 198, 200; v ,Slov. Obzoru' 205- 206; polit. buditel a nár. Iio.spodáf 264.

Bobula Jan, , Slovenské Noviny' 125.

Bodický Michal, životo- pisec Kolláruv '262.

Bodický Samo, „Povesti" 176; pedagóg 263; Lit. 275.

Bodnár Július, folkloris- tík 260.

Z Bohuslavic M. v. Hur- ban J. M.

Boileau, pŕekl. Tabliceni 34.

Botto Jan (otec), 57; život, „Spevy", vvznam 70— 73; 262; Lit. 274.

Botto Jan (syn) v. Krasko Ivan.

Botto Július, kult. historik 2.59; Lit. 269, 273, 274.

Braudes, cit. 248.

BraxatorisKarel, veršovec 273.

Braxatoris Martin v. Slád- kovičov Martin.

Braxatoris Ondrej (otec), sf)is. histor. 41— 42; 84.

Braxatoris Ondrej (syn) v. Sládkovič Andrej.

Bryant, u Hviezdoslava 153.

Brezina Otakar, u Kraska 231.

Budiševský, Lit. 274.

Bujnák Pavel, o Hviezdo- slavovi 164. v ,Slov. Obzoru' 205; lit. kritik 207-208; estetik 212; v ,Prúdoch' 217, 224- 225; 262; Lit. 276, 277, 278.

Burian Jan, v red. ,Sbor- iiiku' 211.

Burjan Josef, v ,Pri'idoch' 218; lékar. spis. 264. *

Burns, u Hviezdoslava 153.

Byron, pŕekl. od Nosáka 78; vlivy na Dohnánvho 103, 104; u Hviezdo- slava 153, pojeti „Kaina" 158; Lit. 276.

Capko Jan, verše 104.

Cigáň Janko v. Krasko Ivan.

Cochius v. Zoch Ctibch.

Czajkowski, pľekl. od -No- sáka 78; vzorem Štú- rovcum 108; vlivy u Kalinčáka 114, 115,116, 117.

Czambel Samo (otec), fi- lológ 263; Lit. 272.

Czambel Samo (syn) v. Kosorkln Števo.

Čaják Janko (ml.), nove-

^ lista '242, 243.

Čaják Janko (st.), štúrov- ský veršovec 104.

Caplovič Jan, bernolákov- ský veršovec, etnograf a prekladatel 26-27; vyd. Aug. Doležala 33; Lit. 272.

Caplovič Vavľinec, biblio- fil 40—41.

2ff5

Ukazatel.

Čech Svätopluk, vlivy u Vajanského 143; u Hviez- ^ doslava 153, 164.

Cechov, u Tajovského 237.

Čelakovsky Fr. L., o slo- venštiné 56; u Hviez- doslava 153.

Cervenák Benjamín, „Zr-

cadlo Slovenska" 260.

' Čipkay Jonatan, f olklorls-

. tik 125.

Čulen Martin, pedaeoff 136.

Dauielovič v. Kosorkin

Števo. Danilovič (pseud.), Lit.

274.

Danilevskij, slavjanofil 192.

Daxner Štefan Marko, ver- šovec 82; cit. 102; no- velista 118.

Demian Ondrej, u Tablice 34.

Denis, o rozkladu Rakous- ka 16.

Dérer Ivan, v ,Slov. Ob- zoru' 205.

Devečka Anton, v .Prú- doch' 218.

Dickens, pfekl. od O. Ka- liny 243.

Dlhányi Josef, uc. Kalin- čákúv 114.

Dobrovsky JoseJ, u Pal- koviče 39; u Štúra 48.

Dobšinský Pavel, balady 83; ,Sokoľ96; vyd. Ča- jáka 104; 258; folklori- stík 260, 265; Lit. 270, 274, 275.

Dohnaný Mikuláš, dílo 103—104; drám. pok. 126; 258; historik slov. povstaní 259; Lit. 269, 273.

Doležal Augustín, „ Pa mét- ná celému svetu tragé- dia" 32-33; u Tablice 34.

Doležal Pavel, gramatik 14.

Donoval Jan v. Milkin Tíchoniír.

Dostojevskij, u Hviezdo- slava 164; uPavlu 224.

Dubnícay Štépán, horlivec protireformační 15.

Dula Matúš, politik 203.

Dumas st., u Hviezdoslava 153.

Dumný Miloslav v. Bachat Daniel.

Dusarov v. Mallý Jan.

Erben K. J., u Botta 64, 72, 73.

Fábry Jan Alexandr, v ,Na- predu' 106.

Fándli Jur, spoluzakl. „To- varyšstva" 22; lid. spis., osvícenec a kazatel 25— 26; lit. kritik 40; Lit. 272.

Fejérpataky Kašpar, ver- šovec 34; vyd. Chalup- kúv 36; lit. teoretik 40 ; u Tomášika 75.

Ferjenčík Mikuláš, nove- lista 120; 125; div. 128; Lit. 275.

Firdúzi, u Hviezdoslava 153.

Flaubert, u Hviezdoslava 153.

296

Ukazatel.

Francisci Jau, verše 81 ; cit. 102; novela 118; folklór 260 ;Lit. 273,274.

Frič Milan, v ,Slov. Ob- zoru' 205.

Fries, nem. filosof, for- málni vliv na Kuzmá- nyho , Ladislava** 110.

Frvdeckv František, Lit. 273, 276, 277, 278.

Gali Ivan, 207; v ,Prú- doch' 217; 233; verše 235; 236; Lit. 277.

Gavlovič Hugolín, „Va- laská škola" 14; Lit. 272.

Gladstone, cit. 92.

Godra Samuel, epigón Kolláruv 34—35.

Goethe, u Záhorského 131: vzorem Hostinskému 131 ; u Hviezdoslava 153, 163; 262.

Gogol, u Hviezdoslava 157; srovn. s Kukučineni 165, 168.

Goldsmitli, pfekl. od O. Kaliny 243.

Graichman Jakiib. verše 81; div. 128.

Grebáč Ignár, verše 236; div. 254.

Gregor-Tajovskv Josef, ' člen Detvana 185 ; 203 ; 212; 218; 225; život a spisy 237-238; soc. re- formátor 239 — 240 ; jeho realism 240 -241 ; 243 ; vliv u Kosorkina 245; 247 ; draniatik 250—252 ; 253; 254; Lit. 277 278.

Gregorova Hana. 218 ; 238 ; „Ženy" 248.

Groebiová Ľudmila, o Ti- mrave 247; Lit. 278.

Gross, estetik, vliv na Štú- ■ rovce 45. Grossmann Gustáv, ver-

šovec 42. Grossmann Ludevit,

o „Marine" 86, život

Sládkovieúv 262; Lit.

273. Guoth Karel v. Jonáš.

Hájomil, žák Hviezdosla- va v 175; 207; Lit. 277.

Halaša Ondrej, novinár 203; 241; folkloristík 260.

Halla Jan (v. též Gali Ivan), v red. ,Sborniku' 211; nár. hospodár 217.

Ha mal jar Martin, veršovec 33.

Hamulják Martin, bihliofil 28;vyd.Hollého31;LiL 272.

Hanzalik J., v „Prúdoch" 218.

Hattala Martin, spolupra- covník Hodžúv 54; ja- zykozpytec 263.

Havliček Karel, o slov. literatúre 56 ; u Vajan- ského 142.

Havran v. Roy Vladimír.

Hečko Pavel, lit. kritík 262; Lit. 274, 275.

Hegel, vliv na Štúra 49; na Sládkoviče 84, 86; odmitán Kuzmányni 109.

Herben Jan, pomocník vzájemn. 185.

Herder, vlivy u Štúra 49; v Kuzmánvho „Ladi- slava" 109.^

297

Ukazatel.

Heyduk Adolf, venuje Slo- vákúm „Cymbál a hu- sle" 134; Vajansky se vdéči „Tatrami a mo- rom" 141 ; vlivy u Va- jaaského 143;

Hlaváček Karel, u Kraska 231. . -

Hlinka Ondrej 209.

Hodža Michal Miloslav, míji Bernoláka 23; bu- ditel 45; podíl na od- luce 51 — 53; „Dobruo slovo", „Vétín", „Epige- nes" 54; „Krátka mluv- nica" 54; napaden Lanšt- jákem 55; o slovenštiné 55 ; v čele „Tatrina" 57 život, básaé 97—98 ; 258 259; jazykozpytec 263 Lit. 273.

Hodža Milan, studie v Praze 185; hlasista 198; red. ,Slov. Tvždenníku' 202; politik 203; v, Slov. O bzoru' 205-206: v ,Prú- doclť 217: 223; 264-

Holeček Josef, slovákofil 134.

Holko Matej (otec), o české emigraci 14.

Holko Matej (syn), sbér. písní a bibliofil 42.

HoUý Jan, sloup Berno- lákovcú 20, 24; život dilo, význam 27 — 31 ; 45 pomocník Štúrovi 49 63 ; vlivy na Žella 99 ; na prosu historickou 107 137 ; článkem ve filosofii Vajanského 139—140 223; 261; 262; Lit. 271, 272.

Hollv Josef, spis. draraat., 252—253; 254.

Hoľuby Josef Ľudovít, bo- tanik 264.

Homér, u Hollého 27; u K. Štúra 74; 47; cit. 92.

Horal v. Bella Petr.

Horatius, u Hollého 27, 30, 31.

Horčička Daniel, círk. spis. 13; „Neoforum" 14.

Horín, veršovec 236.

Horváthova Olga Marína, div. pokus 254.

Hostinskv Záboj v. Kellner Petr.

Houdek Fedor, hlasista

198; topogr. spis. 200;

218 ; pŕírodovéd. či. 264. Houdek Ivan 218. Hroboň Samo Bohdan,

život a verše 79—80;

novelista 119; 258; Lit.

274. HrHšovskv Igor, v , Hlase'

200; v' ,Slov. Obzoru'

206. Hugo, u Hviezdoslava 163. Hurban Josef Miloslav,

jeho „Cesta" 43; 45;

,Nitra' I. novým smérem

46 ; pomocník Štúriiv

51—53; prvá slovenská

kniha, ,Nitra' II. 53;

,Slovenské Pohľady' 53;

o cilech slovenštiny 55 ;

,Nitru' II. prepisuje 57;

život, verše 76—77 ; 86 ;

94; o Paulinym-Tóthovi

102;103;vlivTylúvl08;

novely 111—113 ; o Ban-

šellovi 125; 133; 136;

138; 147; lit. historik

261; 265; Lit. 269, 272,

273, 275.

298

Ukazatel.

Hurban Vajansky Sveto- zár, o S. Chalupkovi 66—67; dédic Štúruv 105; o „Olejkári" 111; 133; 135; život 136—137; ,idey hurbanovské' 137- 141 ; „Tatry a more" 141 — 142; „Žpod jarma" 143; „Verše" 143-144; novely 144 -145; „Suchá ratolesť", romány a ost. prosa umelecká 146 — 147; publicista 147 -148; vvznam 148—149; 156; 157; 160; 166; 172; 173; vlivy jeho u Hájomila 175, Somolického 176, Podjavorinské 176, na novou prosu 176, u Sol- tészové 177 ; 181 ; rozpor raeziním a mládeži 182— 183; teórie „Kotlina" 189; jeho polit. fatalism 193; 195; ,kotlínovská literatúra' 198; 203; re- vise jeho idei 212, 213; 215; 223; o Kraskovi 229, 231; vliv na Je- senského234; 239; 243; 262; 264; 265; Lit. 272, 274, 275, 276, 277.

Hurban Vladimír (Vajan- sky), 236; 254.

Hus Jan, u Bernoláka 22.

z Hvézdy Jan, četbou Štú- rovy mládeže 108.

Hviezdoslav, pomer k Sládkovičovi 91; v ,Na- predu' 106; 133; 136; 143; 144; život 150-151; charakter 152— 153; kul- túra literárni 153; za- čátkj' 153—154; „Hájni- kova žena" 154—156 ;

obe kroniky „VJkoliu- ských" 156—157 : drobná epika 157; básne bi- blické 158—159; lyrika, „Letorosty" 159-161; „Stesky", „Dozvuky", _ „Krvavé sonety" 161; dramat. pokusy a „He- rodes a Herodias" 162 ; básn. preklady 162 163; význam 163—164; 172; 173; vliv na Sládko- vičova 174, Hájomila 175 ; vítán od hlasistu 198; cit. 201; 210; 219; 224; o Kraskovi 229; 262; 265; Lit. 275-277. Hyroš Štefan, historik 259.

Clialupka Jan, satirik a skladatelfrašek kocour- kovskych 35—38; spis. hist. 42; jeho prosa 110; učitel Kalinčákuv 113, 118:126; u Paláľika 127; 239; 249.

Chalúpka Samo, 57; život, dilo a význam 64 — 67 ; vzorem Královi 68; 70; Bottovi 72, 73 ; Nosákovi 77; smer jeho 93; ar- cheológ 259; 262; Lit. 273.

Chocholoušek Prokop, četbou Štúrovcú 108 ; srovn. s Hu^banem 113.

Chomjakov, u Štúra 49; u Vajanského 139.

Chrástek M., Lit. 272, 274, 275.

Chrastina Jan, u Tablice 34. ť

Ibsen, u Hviezdoslava 153.

2.W

Ukazatel.

Institoris Michal, sklad, nábož. písní 14 ; čas, piiblic. 41.

Jakubec Jan, Lit. 274.

Jančo Josef, veršovec 82 ; • novelista 119.

Janoška Jur, ev. far. 194 ; teológ 261; pedagóg 263; Lit. 276.

Janovská Anna, povídky 248.

Janšák Štefan, 218; živo- topis Lichardúv 262 ; Lit. 275.

Jehlička Fr. P., 209; 261.

Jesenskv Janko, v ,Slov. Obzoru' 206, 207; 208; 212; 217; 218; 225; 233; verše 234— 235; 236; no- vely 243—244; Lit. 277.

Jirásek Alois, srovn. u Kubániho 123.

Jireček Josef, Lit. 270.

Jókai, u Kalinčáka 117; u Hviezdoslava 153.

Józsika, u Kalinčáka 117.

Jungmann Josef, o Dole- žalo vé sbírce prísloví 14; o Rožnayovi 33; u Pal- koviče 39; u Kuzmá- nyho 109 ; význam jeho prekladu básnickvch 163, 256; Lit. 270, 274.

Juriga Ferdiš, 209. /■

Kadavý Jan, spisek o vzá- jemnosti 42; vyd. „Ma- ríny" 86; vyd. básní Žellovvch 99.

Kálal Karel, v ,Hlase' 199.

Kalidas, četb<í^ Hviezdo- slavovou 153.

Kalina Ondrej, novely 243.

Kalinčák Jan, o vzájem- nosti literárni 55; 57; verše 81 — 82 ; ohlas Rze- wuského 108; 111; ži- vot, novely, „Reštavrá- cia" 113—118; 125; u Vajanského 136, 145; 265 ; Lit. 273, 274, 275.

Kant, u Kuzmányho 109.

Karásek Jif í, u Kraska 231.

Karník J. v. Svítil Josef.

Kellner-Hostinský Petr Záboj, verše 82—83; dráma 131; 258; Lit. 270, 274, 275.

Kello Jur, verše v ,Na- predu' 106.

Kisfaludi, srovn. s Palá- rikem 128.

Klácel Fr. M., u Kuzmá- nyho 94.

Klas Ondrej, 236.

Klemens Josef Božetéch, archeológ 259.

Klimo Bohuš v. HájomiL

Kmeť Ondrej, botanik 263.

Kohút Josef, archeológ 259.

Kokeš Pavel v. Kýcerský.

Kollár Jan, spis. konser- vativec 20 ; vlivy u Hol- 1ého 28, 30; u Godry 34 ; spolupracuje s Be- nediktim 40, s Kadavým 42;,v Prešpurce 46; vliv na Štúrovce 46 ; na Štúra 49 ; na odluku 52 ; v ,Hla- sech musejních 56; 61; 63; u Botta 72; uvádí Zá- horského 74; inspirace u Hroboné 79, u Hostin- ského 83, u Sládkoviče 85, 86, 87, pomer k nemu 92; u Kuzmányho 95; „Národní zpévanky" 97 ;

300

Ukazatel.

o Hodžovi 98; vlivy u Žella 99, u Paulinyho- TóthHl08;107;cit. 121; XI Vajanského 138, 139, 140; u Hviezdoslava 153; 160; 185; 255; Lit. 271.

Komenský Jan Amos, vzorem Aug. Doležalovi 33; 51; 232; 261; u Or- mise 263.

Kompiš Petr, verše 236.

Konšel v Ráth Augustín.

Kopitar, o J. Chalupkovi 38.

Kordoš Gustáv, pedagóg, 263, popularisátor 264.

Korzeniowski, predlohou Palárikovi 127.

Kosorkin Števo, debut212, „Pochybenie" 245.

Kováč Josef, novel. po- kusy 125.

Kovalevskv Miroslav, „Zlatina" 105.

Kovalik Jan, verše 236.

Kozodolskv v. Tomášik Samo.

KráP Janko, 57; život a dílo 67-69; 70.

Kramáŕ Karel, 219; u Pavlu 224.

Kramerius Václav, 17 ; vzor Fándlinui 25.

Kramerius Václav Rodo- mil, 34.

Krasko Ivan, 206; 207; začátky 208; 212; ve ,Sborníku' 212; v ,Prťi- doch' 217, 218; život 225-226; „Nox et soli- tudo" 226—229; „Verše" 229— 230; studie a vlivy 230-232; 233; 234; 235; 236; novely 244—245; Lit. 277, 278.

Kraszewski, srovn. s Pod- tatranským 179.

Krčmér\' August, sklad, písní 10.5..

Krčmérv Štefan, verše 236; Lit. 276.

Križan Štefan, novely 124 ; div. pokus 128.

Križko Pavel, novely 124; histor. sp. 259.

Krman Daniel, sláv í slo- venštinu U — 12; hádka s Dubnicayem 15; bu- ditel 44.

Krylov, pfekl. od Xosáka 78.

Kubáni Ludevít,98; život, básne 100—102; 103; no- vely, „Valgatha" 122— 128; 125; u Vajanského 145; Lit. 274.

Kukučiu Martin, 133 ; 136 ; život 165 ; novel. gem-e 166 — 168; jeho realisni 169-170; „Dom v stráni" 170-171 ; drám. pokus 171 — 172; vvznani 172; 173 ; 176 ; vl'iv na Bielka 178; vPraze 185; pfekl, Tolstoje 192 ; u hlasistu 198; 210; 219; srovn. s Tajovskvm 240; ohlas u Čajáka 242; 243; „Ko- masácia" 252 ; 254 ; 265 ; Lit. 271, 277.

Kutlík Felix, novely 176.

Kuzmány Karel, 46; život, básne 94—97 ; srovn. s Hodžou98; vliv Mic- kiewiczuv 108 ; novela „Ladislav" 109-110; 255; 258; Lit. 274.

Kuzmány Pavel, kresby novel 243.

301

Ukazatel.

Kvačala Jan, filológ a fi-

losof 260-261. Kyčerský, veršovec 175.

Lamanskij, pfekl. a vyd. Štúľuv 60.

Lani Eliáš, dialektisujell; 12.

Lanštják O. H., pamflety proti Štúrovi a Hodžovi 5.5.

Laskomersky v. Zechenter Gustáv.

Lauček Daniel, verše v ,Napredu' 106 ; novely 125; div. pokus 131— 132 ; filosof. pokus 260.

Lauček Martin, ev. kaza- tel 15^

Launer Štefan, denuncuje druhy Štúrovy 55.

Leibniz, ozvena jeho filo- sof ie u Aug. Doležala 82.

Lanský (pseud.), verše 206.

Leška Štefan, bernolák. veršovec, lexikograf, no- vinár 33, 46; Lit. 272.

Lermontov, prekl. od No- sáka 78; u Hviezdo- slava 153, 163.

Lichard Daniel, spis. ne- rozhodný 55; veršovec 74; 218;^ topograf 260, 262; popularisátor 263; Lit. 272, 273, 275.

de Lisle Leconte, u Hvie- zdoslava 1.58.

Lojko Gustáv, verše 104; povidky 125; Lit. 275.

Lombardini Alexander, lit. historik 262; Lit. 272.

Longfellow, lekturou Hviezdoslavovou 153.

Lukšic, Lit. 274.

Luther, ve sbírce Tranov- ského 13.

Máčay Alexandr, kazitel ,bibličtiny' 15 ; Lit. 272.

Madách, píekl. od Hvie- zdoslava 163.

Magursky v. Kordoš Gu- stáv.

Máclia Karel Hynek, vliv na Štiirovce 63 ; u Kráľe 68; vzorem Bottovi 71; veršúm Kalinčákovým 82: „Máj" srovn. s „Ma- rínou" 87; u Kuzmá- nvho 94, 95; u Paulí- ny ho-Tótha 103; u Do- hnányho 103; četbou Hviezdoslavovou 153.

Makovickv Dušan, v Praze 185; Tolstojovec 192; hlasista 198; 261.

Makovickv Petr, 185.

Maliak Jan, pedagóg, 263; Lit. 273.

Mallý Jan, verše 105.

Margin v. Jehlička Fr. P.

Mark Twain, 124.

Markovič Ivan, v ,Prú- doch' 217.

Markovič Július, 203 ; pe- dagóg 263, 264.

Maróthv Daniel, verše 83; Lit. 273, 275

Maróthyová v. Soltészová Elena.

Maršali Gustáv, novely 176.

Martialis, u HoUého 31.

Martiny, prof., učitel Štú- rovcú 45.

Masaryk Tomáš, 140; vliv na hlasisty 191—193; v ,Hlase' 197, 199, 200, 219.

302

Ukazatel.

Matúška .lauko, život a verše 80 ; novel. pokusy 119 ; diainat. pokus 126.

Matzenauer F. Otto, 175.

Maupassant, srovn. s Je- senskym 248.

Meakulpínský v. Novo- mestský L

Mednanský v. Pepkin D. S.

Medvecky .lan, 217.

Medvetký K. A., „Detva", folklór, studie 26j.

Menčík Ferdinand, Lit. 272.

Mendelejev, cit. 211.

Menšik Josef, Lit. 278.

Mickiewiez, u Sládkoviče 92; vlivy na hist. prosu 108; uKuzmányho 108, 109; u Hviezdoslava 153, 163.

Mikuličová V., 248.

Milkin Tichomir. verše 175.

Milton, u Holíého 27; u Doležala Aug. srovn. 33; prel. Jungmannem 163.

Minárik Josef, v ,Hlase' 198. ,

Mišík Štefan, písňové teksty 260.

Mladen v. Ferjenčik Mi- kuláš.

Mocko Jan, historik 259.

Mošovský V. . Institoris

Michak Moyzes Štefan, biskup a

vlastenec 148; 238. Mudroň Pavel, politik 203.

Nemcova Božena, 256, slo- venský folklór 260. Neresnickv v. Slávik Ďuro.

Neruda Jan, vyd. „Zpod jarma" 143; u Hviezdo- slava 153; 164.

Neumanu Kašpar, piekl. od Horčičky 14.

Xevädza (pseud.). 23tj.

Xezabudov v. Xosák Bohuš.

Neznámy veršovec o Já- nošíkovi u Tablice 34.

Niederle Lubor, statist.k 200.

Nieritz. vlivv u Urbánka 253.

Nosálc Bohuš, verše 77 — 7S; novely 119.

Novomestský LadisFdv, v ,Hlase' 198; „Co hatí Slováky" 264.

Obuch Ondrej, 236.

Okánik Jan, nár. hospo- dár a buditel 264.

Orlov v. Grebáč Ignác.

Ormis Samuel, div. po- kusy 128—129; pedagóg 263; filosof 270; Lit. . 270, 273, 275.

Országh Pavel v. Hviezdo- slav.

Ossiau, miláčkem Dohná- nyho 104.

Osvald Adolf Svätopluk, verše 106.

Ottúv Slovník Naučnv, Lit. 271, 277.

Ovídius, \i Hollého 27.

Palacký František, prá-

telství s Benediktim 40;

ucí se v Prešpurce 46;

255. Palárik Jan, dramata 126 —

128; 132; 239; 249; Lit.

274.

303

Ukazatel.

Palkovič Jifí (kanovník), vyd. „Slovár" Bernolá- kúv 24 ; pfekl. bibli 27.

Palkovič Jifi (profesor), verše 33; „Muža", ,Tv- denník' 34 ; fraška 35— 36 ; filológ - staromilec 39-40; čerpá z Ribaye 42 ; 46 ; Štúr u neho 48 ; 115; Lit. 272.

Paľo v. Pavlú Bohdan.

Papánek Jirí, pŕekl. od Fándliho 26.

Párička Jan, nakl. 218; 248.

Pastrnek František, určuje slovenská nárečí 263.

Pauliny Ladislav, básnik „Hrdoše" 75; prosaik „Kocourkova" 110.

Pauliny-Tóth Viliam, ,So- koľ 96 ; 98 ; život, verše 102—103; 104; novely 120—121; 125;dramata 128, 129; soud o „Ma- táji" 129; uvádíVajan- ského 137, Hviezdoslava 154 ; 258 ; raytolog 259 ; 264; 265; Lit. 270, 272, 273, 274, 275.

Paulinyová-Tóthová Má- rie, vyd. „Básne" otcovy 103.

Pavlú Bohdan, v ,Slov. Obzoru' 205 ; lit. teoretik 207; predseda „Det- vana" 211 ; v red. ,Sbor- niku' 211 ; o neoslavisme 212 ; vúdce mládeže 217 ; tvúrce programu ,Prú- dov' 223—224 ; jeho nár. f ilosofie 261 ; Lit. 277.

Pec, prof. rábskv, vliv na Štúra 48.

Pelikán Josef Vladimír, cit. 257.

Pepkin Dušan Sava, verše 105.

Petôfi, vlivy na Hviezdo- slava 151, 153; pfekl. od neho 163.

Petrovská Elena (pseud.), prosy 248.

Petruškin v. Kello Jur.

Píč Ladislav, Lit. 269.

Pietor Ambro, polit. spis. 203, 264.

Pilárik Štefan, zveršoval své osudy životni 15, vydal je Tablic 34.

Plachý Ondrej, ,Staré no- viny' 46.

Plato, „Faidona" prel. K. Štúr 74.

Plošic Július, prameň Nemcove 260.

Podhradskv Josef, div. hry 131—132!

Podjavorinská Ľudmila, verše 176; 243; prosy 246-247.

Podolinský Branislav v. Pauliny L.

Podolskv Vilém v. Pau- liny-Tóth V.

Podtatranský, verše 175— 176; povídky 178— 179; div. 254; pedagóg 263.

Poe, u Kraska 244.

Pokorný Rudolf, vyd. „Spevy" Bottovy 73; ,Knih ovnu českosloven- skou' 134 ; slovákofil 185; Lit. 274, 277.

Pospíšil Jaroslav, dopis Štúrovi 257; Lit. 273.

Pospíšilová Márie, milost- ný prelud Štúrúv 50.

304

Ukazatel.

Potokinová Bohd. J. v. Krasko Ivan.

Pott, prof., v Halle rádce Štúruv 49.

Pražák Albert, Lit. 274, 276, 277.

Propertius, u HoUého žiO.

Puchmajer A. J., u Pal- koviče 84.

Puškin, pŕekl. od Nosáka 78; formálni vzor Slád- kovičovi 86; motto v „Maríne" 87 ; u Kuzmá- nyho 109 ; u Vajanského 139; četbou Hviezdo- slavovou 153; pfekl. od neho 163; u Jesenského

, 234.

Pypin, lit. historik, auto- ritou V'ajanskému 139, 182; Lit. 271.

Hadliusky Ondrej, spis.

nerozhodný 55; lit. hi- storik 261 ;' Lit. 270,27.5. Rajecký v. Slota Jiŕí. Rajská Bohuslava, pomer

sHľoboném 79; Lit. 274. Ráth Augustín, právnik

255, 264. Rázus Martin, v , Prúdoch'

217,218; verše 232-233;

236; drobné prosy 245. Rešetka Michal, bibliofil

40; Lit. 272. Reuss Adolf, folkloristík

260. Reuss Gustáv, botanik

263; Lit. 275. Reuss Ludevít, archeológ

259. Reuss Saimiel, folkloristík

260.

Ríbay Jur, studie od Pal- kovíče 39; folklór, a fraseolog 42; Lit. 272.

Riegruv Slovník Nauenv, Lit. 271, 274.

Rimavsky Janko, v. Fran- cisci Jan.

Rizner Ludevít V., povíd- ky 179; 256; „Biblio- grafie" 262; Lit. 271, 276, 277.

Ríznerová v. Podjavorín- ská L.

Rousseau, u Štúra 4Ô.

RovinovBranko v. Abaffy Leopold.

Rožnay Samuel, náb. bás- nik 33.

Roy Vladimír, 212, 217, verše 232, 233, 236.

Royová Kristína 248. Rumann Jan, štatistik 205,

206; 260. Rzewuskí, vzoreín Štú-

rovcúm, ohlasu Kalin-

čáka 108.

Sabo, u Tablice 34.

Salva Karel, 179; novinár 194 ; spis. pedagóg. 263.

Sasinek Fraňo Vitézslav, historik 259; Lit. 269.

Semian Michal, spis. hist. 41.

Shakespeare, u Kráľe 68 ; pfekl. od Nosáka 78; motto v „Maríne" 87 ; lekturou Dohnányho 104; vzorem Záborské- nui 131, Hostinskému 131, Hviezdoslavovi 153, 154, 162; píekl. od neho 163; 262.

Shelley, 163.

20

:íO'>

Ukazatel.

Schiller, u Hviezdoslava 153, 163.

Schneider-Trnavskv Mi- kuláš, 212.

Schroer, učitel Štúrovcú 45, Kaliačákuv 114.

Sirotinin, úsudek o Va- janskéin 144.

Skačansky, pokus div. 131.

Sládkovič Andrej, otec jeho41;57;uBotta73; 83 ; život 84—85 ; osob- nost 85; básn. začátky 85—86; „Marína" 86— 88; „Detvan" 88—89; ost. epika 90; lyrika 90—91 ; význam 91— 92; 93; Kubáni s ním soutéží 101 ; óda Ku- bániho naň 102; na smrt Čapkovu 104; 137; u Hviezdoslava 153, 154, 163; u Sládkovičova 174; 261; 262; Lit. 273.

Sládkovičov Martin, verše 174—175; Lit. 278.

Slánčiková Božena v. Tim- rava. ^

Slávik Ďuro, 217; verše 233 ; prosy 245 ; lit. hist. 262; Lit. 276, 277, 278.

Sloboda Daniel, botanik 264.

Slota Jifi, verš. spisy 105.

Slowacki, u Hviezdoslava 153; pfekl. od neho 163.

Smetanay Jan (v. též Ka- lina Ondrej), člen „Det- vana" 185; pol. bro- žúrky 191.

Smrek (pseud.), 236. Sofokles, u Hviezdoslava 154.

Socháň Pavel, 185; div. pokusy 253; folklór 260.

Soltészová Elena, „Proti prúdu" a novely 176— 177; 246.

Somolický, verše 175 — 176; povídky 179; no- vinár 203; div. pokus 254.

Sova Antonín, u Kraska 231.

Stodola Emil, v „Det- vanu" 185; 218; štatistik 260.

Svítil Josef, Lit. 276, 277, 278.

Svobodová-Goldmannová Fr., 248; div. 2.54.

Szeberinyi Ondrej, Lit. 269.

Synapius v. Horčička Da- niel.

Sytniansky v. Tníchly Ondrej.

Safafik Pavel Josef, pro spis. konservativism 20 ; tvurce ceutro-slovanské teórie u Štúrovcú 30; práce s Benediktim 40; studia v Prešpurce 46; vliv jeho vvzkumň na mládež 46—47 ; u Štúra 48, 49 ; na odluku 52 ; proti spis. separatismu 56 ; 61 ; 63 ; prameň ume- ' leckvl07;139;140;255; Lit. 270, 271.

Salda František X., cit. 181.

Šembera Alois Vojtech, predlohou Kalinčákovi 115.

H06

Ukazatel.

ŠlciiĽvan Vojtech, v ^Det- vanu" 185: píekl. Tol- stého 192 ; v ,Slov. Ob-

, zoru' 206.

Skultéty Aug. Hoŕislav, verše 78—79; Lit. 275.

Skultéty Josef, lit. histo- rik, vyd. S. Chalúpku 67, Bottovy „Spevy" 73, výbor z Kuzmányho veršu 96; pokusy v no- vele 125; s Vajaaskvm 18i; uoviiiáf 203; Ht. kritik 262; Lit. 273, 275,

, 276, 277.

Šrobáť Vavro, v „Det- vanu" 185; vúdce po krok. hnuti 191-193 v ,Hlase' 197, 198, 200 201 ; v ,Slov. Obzoru 205— 203; ve,Sborniku 212; v ,Prúdoch' 217 teoretik mladého Slo venska 222-223; odb (lékaŕ.) spis. 264.

Stefánek Anton, v ,Hlase 198 ; red. ,Slov. Obzoru' 204—209; v ,Prúdocli 217 ; politik sociálni 264

Stefanovlč Samuel, po

^ litik 264.

Štefanovičová Tatjana,

, 218.

Štúr Dionýs, geológ 260.

Štúr Kareí, u iLudevita Š. 59; verše 73—74; Lit.

, 274.

Štúr Ludevit, mimo Berno- láka 23 ; Hollý mu svéd- kem pro odluku 31; 32; u prof. Palkoviče 39; zakL slovenské spis. reči a liter. 43; jeho doba 44—132; 45; v Prešpurce 46 ; život 48 —

] 49; studia a vlivy 49— 50; charakter .50—51 ; spis. odluka, pohnútky

I a význam 51 — 57 ; Š-ovy noviny a organisace 57 ; verše 58—59 ; „Xárečja" a „Náuka reči sloven- skej" 59; „O nár. pis- ních", „CnasíiHCTBo" a polit. spisky 60; význam 61; pomer ke Kráľovi 67; 69; 70; 73; se Zo- chem v ,Plodech' pre- špurských 75 ; pomer k Hurbanovi 76 ; k No- sákovi 77; 78; 79; 80; 81; 84; 88; k Sládko- vičovi 91 ; 92; 93; pod- léhá Kuzmánymu 94; 98; ozveny a dozvuky jeho školy 103—105 ; 107; 108; 111; 114; 115; cit. 121; 125; 126; 129; 131; 132; u Vajanského 137, 138, 139, 141; kri- tika jeho teórií u hla- sistii 193, 207 ; revisioni- stickv pomer mládeže k néinu 212, 213, 21,5, 218; 223; 224; 256; 257; 258; 260; 261; 262; 264; 265; Lit. 270, 272, 273, 274, 275.

Tablic Bohuslav, vyd. Pi- lárika 15; „Poézie", „An- glické Múzy", pŕekl.Boi- leaua, „Slovenští ver- šovcr*' 34; „Paméti" 40; Lit. 270.

Táborský František, 185; Lit. 276.

Tajovský v. Gregor-Ta- jovský Josef.

20*

:U)7

Ukazatel.

Tamáši Mikuláš, dialekti-

suje 12. Tégneľ, u Hviezdoslava

153. Teuuyson, u Hviezdoslava

153. Theokritos, u HoUého 27,

30. Tibullus, u Hollého 30. Timko A. E., 125. Timrava, 243; 246; po-

vídky 247; Lit. 278. Tisovský Hostivít v. Lojko

Gustáv.

Tolstoj, u Hviezdoslava 159 ; vliv na „Detvance" 185, 191-192; 219; u Pavlú 224; 261.

Tomášik Samo, verše 74— 75; novely 119—120; Lit. 274.

Tranoscius v. Tranovský Jiŕi.

Tranovský Jifi, „Cithara sanctorum" 13.

Tritonovič Sergéj v. Holly Josef.

Trokan Jan, opozdený veršovec 83.

Trúchly Ondrej, vyd. Capka 104; „Slovesnosť' 261; 265; Lit. 270.

Turcerová Helena, spis o Štúrovi 218, 262: Lit. 273.

Turgenév, 124; u V a ján- skeho 139; cit. 182,211.

Tyl Josef Kajetán, vliv na .štúrovské novelisty 107; na Hurbana 108, srovn. sním 113; s Pa- lárikem 128; 250.

Tyrtaios, u Hollého 27.

Úprka Joža, v „Detvanu" 185.

Urara Jan, 206; 236.

Uram Josef, 218.

Uram Ŕehof v. Podta- transký.

Ľľrbánek Ferko, div. hry

. 253.

Ústiansky v. Kovalik Jan.

Vajansky v. Hurban Va- janský Svetozár.

Vančo Miloš, v ,Prúdoch' 217.

Vansová Tereza, 117—118; novely a román 246; div. pokusy 253—254.

Vergilius, u Hollého 27, 30; pfekl. od neho (Ae- neis) 28.

Viktóriu Josef, o jednote české a slovenské lite- ratúr v 55; 126; vyd. Záboŕského 129; lit. hist. 261 ; 265 ; Lit. 272, 275.

Vinafickv Karel, chvála Hollého 30.

Vlček Jaroslav, o Berno- lákovi 15; vyd. verše Král'ovy 69 ; o Kalinčá- kové „Reštavrácii" 118; 134; predseda „Det- vana" 184, 185; „Besedy literárne" v ,Hlase' 197; v ,Prúdoch- 219; zakla- datel lit. histórie slo- venské 261; Lit. 271, 272, 274, 275, 276, 277.

Vocel Jan Erazim, o slov. ,literaturce' 56, 257.

Voltaire, u J. Chalúpky 38.

Votruba František, lit. historik, v ,Slov. Ob- zoru' 205, 208; v red.

308

Ukazatel.

.Sborniku' 211, 212; v ,Prúdoch' 217, 224, 225; o Urbánkovi 258; 262; Lit 276, 277, 278.

Vrbickv (pseud.), verše 236. '

Vľchlicky, 140; formálni vlivy na Vajanského 143-144; na Hviezdo- slava 153, 160—161,163; 164; Lit. 276.

Wágner Jan A., v ,Slov. Obzoru' 206; popiilari- sátor 264.

Záborsky Jonáš, háji ,bi-

blictinv' 55; ver.še 74;

novely 121-122; div.

128; draraata histor.

129-131; 132; 145; 258;

historik 259; 261; Lit.

274. Záhorský, verše 175. Záturecký P. A., sbirka

prísloví 260 ; pedagóg

263.

Zbransky Josef v. Hvie- zdoslav.

Zechenter Gustáv, humo- rista 123— 124; 125; 145; 170; geograf 260.

Zeyer, u Hviezdoslava 153.

Zgútii F. P., 236.

Zigmundík Jan, pedagóg 263.

Zniovsky v. Capko Jan.

Zoch Ctiboh, verše 75— 76; filológ 203; Lit. 273, 275.

Zoch Samo, 218.

Zorovít v. Kovalevský Miroslav.

Zorovsky (pseud.), 236.

Žello Ludevit, život a dílo 98—100; Lit. 274.

Žiak Isidor v. Somolický.

Žigmondi, filoso'', uritel Štúrovou 45.

Žiranskv v. Križan Štefan.

				0 P R AV Y.
5tr	. VI ŕ.	15.	zd.	m. odvetven/7e' ;■	ipr.	odvéívené
v	13 „	9.	„	„ staletí	n	století
n	21 „	8.	»	„ ztroskotalo	„	se ztroskotalo
»	21 „	7.	n	„ vytí/čiti	„	vyíycňi
»	32 „	7.	?)	„ apolegotickou	n	apologetickou
»	57 „	17.	sh.	„ od	v	do
»	117 „	8.	»	na začátku škrtni	: nikdy
»	120 „	16.	v	m. Kráfovna spr.	Krá/'ovna
»	163 „	11.	zd.	„ slovenském	•n	slovanském
M	178 „	17.	sh.	„ Z dob	»	Z ddb
n	232 „	16.	zd.	„ Jochanaan	^	Jochanan
n	236 „	3.	sh.	„ dum/ek	1?	dumdk
v	243 „	4.		„ Z dob	«	Z ddb

Omyly menší, jež jdou na vrub tiskú, láskavý čtenár opraví sám.

OBSAH

stránku (Slovo úvodní.) V— VIII

Hlava prvá. SLOVENSKO LITERÁRNÍ DO KONCE VEKU XVIII. I. Slovensko pred Bernolákem : Lani, Kr- nian, Tamáši, Bél, Bajza; Benedikt! z Nu- dožier, Tranovský, Horčička, Holko st., Pavel Doležal, Gavlovič, Institoris Mošov- skf, Pilárik, Diibnicay, Máčay, Martin Lauček. — II. Ovzduší doby Bernolákovi/ 11—18

Hlava druhá. OSMNÁCTÉ STOLETÍ. OD BERNOLÁKA PO ŠTÚRA. (1787-1844.) (Pŕehled). — I. Bernolák (21). — Družina Bernolákova : Fándli, Jan Čaplovič, kan. Palkovič; Jan H o 1 1 y (25). - III. Ostatní krásne' písemnictví do r. 1844: Aug. Do- ležal, Leška, Hamaljar, Rožnay, prof. Pal- kovič, Tablic, Fejérpataky, Godra; Jan Chalúpka (.32). — IV. Učení a odborní spisov atelé do r. Í6'4^ .• prof. Palkovič, Jan Benedikti, Tablir, Fándli, Fejérpataky, Rešetka, Vavr. Čaplovič, Semian, Insti- toris Mošovský, Bartholomaeides, Ondrej Braxatoris, Jan Chalúpka, G. Grossmann, Kadavv, Ribav, Holko ml.; Hurbanova „Cesta" 1841 (39) 19-48

Hlava treti. DOBA ŠTÚROVA.

(Úvod). — I. Štúr. Jeho život. Studie a ylivy. Charakter^Štúruv. Spisovná odluka Štúrova. Verše Štúrovy. Politické a ná-

stránka rodopisné spisy Stúrovy. Záver o Štúrovi (48). — II. Prvá slovenská škola básnická : (Úvod); Samo Chalúpka (64), KráP (67), Botto (70). Plejáda Štúrovcú-epi- gonä:K. Štúr, Lichard, Tomášik, L. Pau- líny, Zoch, J.^M. Huľban, Nosák-Neza- budov, A. H. Škultéty, Hroboň, Matiíška, Fraucisci, Graichman, Kalinčák, Daxner, Jančo, Kellner-Hostinský, Trokan, Dob- šinský, Maróthy (73). — ^III. S 1 á d k o v i č (84). — IV. Vrstevnici Štúrovca v poesii : (Úvod) ; K u z m á n y, H o d ž a, Ž e 1 1 o. Ku bán i, Pauliný-Tóth (93). Ozveny a dozvuky školy Stúrovy: Dohnaný, Caják, Capko, Loj ko, Bachat-Dumný, Slota- Rajecký, Kovalevský-Zorovít, Mallý-Dusa- ľov, Dušan Sava Pepkin(103). Dorost bás- nický: Banšell, Országh, Fábry, Kello- Petruškin, Dan. Lauček, A. S. Osvald (106).

V. Prosa historická a j iná: (Úvod); Kuz- mány, J. Chalúpka, L. Paulíny (107) ; J. M. Hurban (111), Kalinčák (113); Fran- cisci, Daxner, Hroboň, Matúška, Nosák, Jančo (118); Tomášik, F e r j e n č í k, Paulíny-Tóth, Záborskv(119);Kubáni (122); Zechenter (12.3)'; Križan, Križko, Abaffy, Bachat, Banšell, Čipkay, Tímko, Lojko, Lauček, Kováč, J. Škultéty (124). —

VI. Dráma národní a historické ; P a I á r i k, Pauliny-Tóth, Ferjenčík, Bachat, Graich- man, Záborsky, Križan, Ormis, Pauliny- Tóth, Z á b o r s k v, Kellner-Hostinskv, Podhradský, D. Lauček (126) \ 44—132

Hlava čtvrtá. DOBA ROZKVETU.

(Úvod). — L Hurban Vajanskv (136). — H. Hviezdoslav (150). — III. Ku- kučín (165). — IV. Ostatní žeň doby v krásném písemnictví: Básnici: Sládko- vičov, Hájomil, Bella, Horal, Milkín, Matzen- auer. Záhorský, Kýčerský, Podtatranský, Somolický, Podjavorinská (173); prosaici: Maršali, Kutlík, Bodický, Soltészová, Van- sová, Bielek, Podtatranský, Salva, Beblavv, Somolický, Bodický, Rížner (176) ....'. 133—180

stránka Hlava pátá. BOJE O ZÍTŔĽK.

I. ,Otcové^ a ,détŕ. Vlivy kultúrni a 80> ciální (181). — II. ,Hlas-\ jeho zásady a vvznam. Revoluce se začína (191). — III. ^Slovenský Obzor (202). — IV. Noví bo- jovníci: ,Sborník slovenskej mládeže*^ a ,Prúdy'. Revoluce trvá (210) 181—221

Hlava šestá. NOVÁ DOBA.

1. Slovenská Moderna básnická: (Úvod); Krasko (22.5) ; Roy, Rázus, Slávik-Neres- nický (232); .Tesensky (234), Gali; Orlov, Horín, Kompiš, Obuch, Nevädza, Vrbícký, Zorovský, Klas, V. H. V., Smrek, Krčméry, Kovalik-ÚstiansUy (235). — 11. Nová prosa: Gregor-Ta jo vský (237); Čaják, Kalina, P. Kuzniány (242); nove- listé : J e s e n s k y, Krasko (243) ; Rázus, Neresnický ; Kosorkin (245) ; P o d j a v o- rins ká, Timrava, Gregorova, Janovská :t j. (246). — 111. Začátkii dramatu lido- vého : G r e g o r-T a j o v s k y (249) ; Kuku- í^ín ; Josef Holly ; Socháň, Urbánek, Van- sová. Hoľvátliová, Goldmannová-Svoho- dová; Podtatranský, Soraolickv, V. H. V., Orlov (252) . . . .' ' 222 -254

Dodáte k. PŔEHLED NÁUKOVÉHO A VE- DECKÉHO PÍSEMNICTVl NA SLOVEN- SKU 255— 26tí

Poznámky ;

I Literatúra 269—278

II Letopis 279—286

III Sbírka literárních pseudony- mu slovenskvch 287—293

IV Ukazatel . '. 295—309

Oprav>' 310

PLEASE DO NOT REMOVE CARDS OR SLIPS FROM THIS POCKET

UNIVERSITY OF TORONTO LIBRARY

PG Frýdecký, František

54-01 Slovensko literárni od doby

F77 Bernolákovy

m ktt: m. m. »; k H' k •« v- .

. . f •ŤV' m P: • JK It p: 1^:'' P 9^ .

ft ft' fti t!" fr »f. K ' tr le: m m. m m . rií^iijK iF m i? »í le i^ m mm »; „ , m K!ttm ■ p m mm- r » te- •« »^ t^ .

*^*Ji K' K ^ i^' *^- *'' * * t t t^ I ^j • » ft ft ť • 1^ r » I t i m tu t t i VI » i P »^ » » I i > i

lC^»-»L» •L^* •?•'►» »: tí Qi^

rt I i t i I i i • t • • t^ vf fr • t t • mj^j^ • I t^t i » fc K .

-- - - ' - - - ----- -

á-WC

--■— -i»'íP» .^ .„.^ *

t ^

A. ^"

iji .

^**».^j^;n(i

V.'* .

*; f

■"*/(:

^ 6^